Autor Martin Nekola je historik, který se mnoho let věnuje výzkumu krajanských komunit v zahraničí. Ve své poslední knize se zaměřuje na málo probádané, ale fascinující téma Čechů na Novém Zélandu. V různých obdobích a z různých důvodů se vydávali našinci na opačný konec světa, aby zde nalezli nový domov. Dobrodruzi na přelomu 19. a 20. století, židé prchající před Hitlerem, exulanti po komunistickém převratu v únoru 1948 i po okupaci Československa v srpnu 1968. Kniha čtenáře přenese do nejznámější novozélandské vesnice Puhoi, založené přistěhovalci z Plzeňska, představí zajímavé osobnosti, které se v zemi dlouhého bílého oblaku prosadily v široké škále oborů, i umělce, kteří svou tvorbou významně ovlivnili novozélandskou kulturu a společnost. Stačí zmínit malíře Bohumíra Lindauera, architekty Heinricha Kulku, Maxe Rosenfelda a Vladimíra Čačalu, zakladatele wellingtonské opery Bedřicha Turnovského, uměleckého hrnčíře Miroslava Smíška a mnohé další. Kniha připomene i baťovce, restauratéry a podnikatele, české krajanské spolky a tiskoviny, státní návštěvu Václava Havla na jaře 1995 a samozřejmě nevynechá ani aktuální pohled mezi novozélandské Čechy. Obsahuje stovky unikátních a dosud nikdy nepublikovaných fotografií a dobových fragmentů, jakož i výňatky ze vzpomínek a dopisů přistěhovalců.

Josephus Flavius szemtanúja volt a 66-70 közötti zsidó háborúnak, melynek végén a Titus vezette római csapatok bevették Jeruzsálemet, felégették a Templomot, és ezzel beteljesült Dániel próféta jövendölése „a város és a szenthely elpusztításáról”. Miért következett be és miért éppen ilyen módon Jeruzsálem megsemmisítése? Miért vonultak vissza a város falai alól először Cestius, majd Vespasianus katonái is? S miért volt ennyire fékezhetetlen Titus „népe”, mely hadvezére akarata ellenére gyújtotta fel a csodálatos templomot? Elkerülhetetlen volt-e a nemzeti katasztrófa, vagy más mozgatórugókat fedeztünk fel a történelemben? Josephus Flavius Zsidó háborúja első sorától az utolsóig érdekfeszítő olvasmány. Azzá teszi tárgyszerű előadásmódja és szerzőjének megrendült számvetése. „A zsidók háborúja a rómaiak ellen nemcsak korunk, hanem az egész történelem egyik legjelentősebb háborúja volt azok közül, amelyeket államok államok, népek népek ellen viseltek. Azok, akik ezt a háborút megírták vagy nem voltak részesei az eseményeknek, vagy csak hallomásból gyűjtöttek össze mindenféle hazug és értelmetlen mendemondát, és szofisták módjára összeszerkesztették. Voltak olyanok is, akik – mivel hízelegni akartak a rómaiaknak, vagy gyűlölték a zsidókat – meghamisították a tényeket, úgyhogy könyveik tele vannak vádaskodással és hízelkedéssel, de a történeti hűségnek nyoma sincs bennük. Ezért én, Josephus, Mátyás fia, jeruzsálemi pap, aki a háború elején magam is harcoltam a rómaiak ellen, később pedig kénytelenségből az események szemtanúja voltam, elhatároztam, hogy görög nyelven is megírom ennek a háborúnak a történetét a római alattvalók számára, mint már anyanyelvemen megírtam a barbárok kedvéért.” Josephus Flavius

E kötet az 1918-1919-es erdélyi impériumváltást mutatja be a Károlyi-kormány nemzetiségi minisztériuma iratanyagából készült válogatással. Célunk az, hogy illusztráljuk Erdély bonyolult, 1918 őszén gyorsan változó nemzetiségi erőviszonyait, az egyre határozottabb román elszakadási törekvéseket, a történeti Erdély román katonai megszállását, valamint a magyar közigazgatás felszámolását és az új hatalmi struktúrák kiépítését. Az olvasó betekintést nyerhet a nemzetiségi minisztérium erdélyi tevékenységébe, és választ kap arra a kérdésre, hogy miért zárult kudarccal Jászi Oszkár megegyezési kísérlete az erdélyi románok vezetőivel. A kötet egyik újdonsága az, hogy a dokumentumok lehetővé teszik a korabeli események mikrotörténeti megközelítését is, hiszen a nagy összefüggések mellett számos egyéni sors tűnik fel. A különböző megéléstörténetek nemcsak gazdagítják és színesítik történelmi tudásunkat, hanem elősegítik a korszak tapasztalattörténeti, alulnézeti vizsgálatát is. (L. Balogh Béni)

Druhý díl populárně naučné příručky Dějiny v datech II (1527-2019) obsahuje základní přehled českých a světových politických i hospodářsko-kulturních dějin k určitému datu včetně významných osobností, které řídily nebo ovlivňovaly vývoj společnosti. Srovnávací sondou lze tak lépe posoudit dějinný vývoj jednotlivých národů. Detailní ilustrace pak přibližují představené ukázky každodennosti i jejich osobností. Jedná se o užitečnou publikaci pro školní mládež, doplňující úlohu historické učebnice, stejně jako i pro širší veřejnost, vedoucí k poznání kořenů současného dění.

Kniha přibližuje období od roku 1804 do roku 1914, kterému je v dějinách Rakouska-Uherska věnována nezaslouženě malá pozornost. Autor s pomocí neznámých fotografií ze soukromých archivů a dobových map představuje mnohotvárnost habsburské, především městské kultury a každodenní život v Rakousku-Uhersku. Probouzí tím pochopení pro kulturní bohatství podunajské monarchie a problémy jejích obyvatel. S přáním, aby se chyby vládnoucích a ovládaných už neopakovaly. „Proto by evropští státníci udělali dobře, kdyby se zamýšleli nad osudem habsburské monarchie. Zabývali by se tak totiž nejen četnými problémy ostatních evropských států, nýbrž i problémy, jež vznikají, když někdo chce vládnout mnoha zcela rozdílným, často vzájemně znepřáteleným kulturám a národům.“ Kniha volně navazuje na titul Habsburská monarchie, Dějiny Rakouska-Uherska slovem i obrazem.

Táto vedecká monografia je súčasťou pôvodného projektu, ktorého zámerom bolo vypracovať prácu podávajúcu ucelený obraz povojnových politických dejín časti arbského sveta...

Herbert George Wells, anglický prozaik konca 19. a pr­vej polovice 20. storočia, bol autor obľúbených science-fiction románov a viacerých náučno-populárnych kníh pre širokú verejnosť, ktorý sa vyjadroval k mnohým aktuálnym politickým témam. Medzi jeho najvýznam­nejšie diela patria romány Vojna svetov. Stroj času, Nevi­diteľný a iné. Po prvej svetovej vojne napísal monumen­tálne trojzväzkové dejiny Náčrt histórie sveta v rozsahu 1 324 strán, z ktorých vytvoril kratšiu verziu pod ná­zvom Stručné dejiny sveta. Tie vyšli roku 1922 a pred­stavujú podrobný a detailný opis fyzického, duchovné­ho a intelektuálneho vývinu ľudstva a zaznamenávajú kľúčové udalosti celej histórie sveta. Týmto svojím úžas­ným myšlienkovým počinom osvetľuje kontinuitu dejín a provokuje čitateľov, aby rozmýšľali o dôsledkoch bu­dúceho vývinu spoločnosti založenom na vtedajšom ve­deckom a intelektuálnom poznaní. Jeho dejiny posky­tujú ucelený prehľad o jednotlivých obdobiach histórie a o najvýznamnejších udalostiach takmer encyklopedic­kým spôsobom, ale napriek tomu si uchováva svojský pohľad anglického prozaika a ľavicového intelektuála, ktorý chcel prispieť k svetovému pokroku a ktorého ví­zie budúcnosti ovplyvňovali myšlienkovú klímu tej doby. Ponúkané dielo je preto vhodné nielen pre mladú ge­neráciu, pre študentov stredných a vysokých škôl, ale bude určite vítaným doplnkom knižníc, prekladateľov, redaktorov, novinárov a ďalších profesionálov, zaobera­júcich sa históriou i literatúrou.

Výjimečná kniha o naší nedávné historii, u níž se rozhodně nebudete nudit. Vyprávět dějiny stručně, srozumitelně, ale přitom zasvěceně není zrovna jednoduché. Vyžaduje to velké umění slova i hlubokou znalost látky. A také odvahu. Odvahu k tomu, vybrat z dějin, co autor považuje za nejdůležitější, odvahu vystavit se výtkám, že tento typ prací dějiny příliš zjednodušuje. Každý takový zdařilý pokus je však velmi cenný, neboť dokáže zaujmout širokou čtenářskou obec. Proto je vzácná i tato kniha. Její autor prokázal odvahu už tím, že se snaží čtenáři vyprávět o období, které většina z nás považuje za málo atraktivní – o dějinách Evropy v 19. a 20. století. Svého úkolu se však zhostil tak nápaditě, že nám odteď budou dějiny moderní Evropy připadat jako vzrušující román. Není zde nouze ani o zápletky, ani o kladné a záporné hrdiny. Forma rozhovoru dodává vyprávění švih a hlavně umožňuje autorovi vše jasně a přehledně podat a vysvětlit. A protože velkou pozornost věnuje autor našim dějinám, bude tato kniha pro českého čtenáře dvojnásob přitažlivá. Přinejmenším ho zaujme nápaditá grafická podoba textu. Neznamená to ovšem, že knihu ocení pouze mladší čtenáři nebo ti, pro které dějepis nepatřil k oblíbeným předmětům. Má co sdělit i těm, kteří již o dějinách moderní Evropy něco vědí. Jen málo lidí se dnes dokáže podívat na evropské a zejména pak české, rakouské a německé dějiny ve 20. století z tak neobvyklé – a hlavně zajímavé – perspektivy jako profesor Hsi-Huey Liang. Jeho otec, Lone Liang, byl čínským diplomatem a sloužil také v Berlíně a Praze. To způsobilo, že jeho syn Hsi-Huey si v dětství dokonale osvojil němčinu a částečně češtinu. Střední Evropa ho fascinovala.

Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde byla maminka zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem.

Knihu Starodávna minulosť kozáctva treba chápať ako úvod k téme kozáctva a k jeho znovuzrodeniu v Rusku na konci 20. storočia. Zmeny, ktoré nastali začiatkom 90-tich rokov v Rusku, umožnili obnoviť tradičný spôsob života kozákov a ich kultúrnych tradícií. Kozácke hnutie sa stalo masovým. Najviac populárne bolo najmä u tých, ktorí sa považovali za potomkov kozákov. Nutnosť objektívne nahliadnuť do minulosti kozáctva je spojená ešte aj s tým, že medzi kubáňskymi, donskými a dneperskými kozákmi pretrváva názor, že kozáci sú potomkami Gótov. Kozáctvo predstavovalo vojenskú kastu v Rusku, ktorá sa začala formovať na južných a juhovýchodných okrajových oblastiach ruského štátu zo slobodomilovných roľníkov, ktorí utiekli z otroctva. Na brehoch Donu, Volgy, Dnepra, Tereka a Jaika (Uralu) vznikali slobodné kozácke občiny, ktoré sa v krátkom čase rozšírili na obrovské územie - až po Čierne a Kaspické more a Kaukazské hory. Kozáci sa tiež aktívne zapojili do dobrodružných ciest ruských cestovateľov a objaviteľov nových území. Kozáci vždy verne a čestne slúžili svojej vlasti, videli v tom hlavný zmysel svojej existencie.

Monografia prináša odpovede na viacero z dodnes nezodpovedaných otázok z oblastí formovania moderného slovenského národa a aktivít slovenského národného hnutia. Ponúka tiež niekoľko nových a pozoruhodných interpretácií slovenských dejín 19. storočia. Výskum etnických stereotypov patrí v ostatných desaťročiach v spoločenských vedách, ako aj v historiografii k priekopníckym témam. Analýza stereotypov má opodstatnené miesto v otázkach zaoberajúcich sa problematikou nacionalizmu, kolektívnych identít a dejín mentalít.

Již bezmála jeden a půl století se odehrává nevšední příběh volyňských Čechů, příběh plný nadějí, dramatických zvratů, hrdinství i tragédií. Nalezneme v něm osudy lidí i vesnic, které na Volyni vlastníma rukama vybudovali a přivedli k rozkvětu, aby pak ve zlých dobách výsledky své práce s nemalým úsilím znovu a znovu hájili. Mnohé osobnosti z této významné krajanské komunity, dodnes na Ukrajině žijící, stály u samých počátků prvního i druhého československého odboje v zahraničí. tisíce volyňských Čechů bojovaly a umíraly se zbraní v ruce za obnovu samostatnosti a svobodu své původní vlasti. Řada z nich se do ní také po druhé světové válce vrátila s perspektivou nových začátků, avšak jejich plány záhy přervala násilná kolektivizace. Autor ve svém vyprávění spojil fundovaný pohled zkušeného historika a zároveň člověka, který mnoho volyňských Čechů osobně dobře poznal a mohl tak využít jejich svědectví.

Between 1917 and 1921 a devastating struggle took place in Russia following the collapse of the Tsarist empire. Many regard this savage civil war as the most influential event of the modern era. An incompatible White alliance of moderate socialists and reactionary monarchists stood little chance against Trotsky's Red Army and Lenin's single-minded Communist dictatorship. Terror begat terror, which in turn led to even greater cruelty with man's inhumanity to man, woman and child. The struggle became a world war by proxy as Churchill deployed weaponry and troops from the British empire, while armed forces from the United States, France, Italy, Japan, Poland and Czechoslovakia played rival parts. Using the most up to date scholarship and archival research, Antony Beevor, author of the acclaimed international bestseller Stalingrad, assembles the complete picture in a gripping narrative that conveys the conflict through the eyes of everyone from the worker on the streets of Petrograd to the cavalry officer on the battlefield and the woman doctor in an improvised hospital.

A 896-ban alapított magyar állam, 1000-től keresztény Magyar Királyság, 1920-ig az egész Kárpát-medencét magában foglalta, a mai Horvátország pedig a magyar Szent Korona alá tartozó társország volt. Az "Egy ezredév hadban" könyvsorozat ennek az államnak a katonai kultúráját, fegyverzetét, ... Folytatás ›› a huszár által méltán világhírű jellegzetes hadviseletét mutatja be hadtörténeti korszakonként színes rekonstrukciós rajzokon, angol és magyar nyelven. A(z) Hungarian Military 1768-1848 / Magyar katonaság 1768-1848 (Könyv) szerzője Somogyi Győző.

Elkerülhető lett volna Trianon, ha nem ilyen kiegyezés születik? Szerették-e a magyarok Ferenc Józsefet? Az általános választójog jelentette-e a nemzetiségi kérdés megoldását? Igaza volt Kossuth Lajosnak a Kasszandra-levélben? Jogtalan tizenegyes miatt vertek magyar focibírót Zágrábban? A „boldog békeidők” alatt ritkább volt az öngyilkosság is? A nők valóban „másodrendű” állampolgárok voltak a dualizmus korában? Budapest már akkor is az ország legnagyobb és legfontosabb városa volt? Ilyen és ehhez hasonló kérdésekre kínál tömör válaszokat könyvünk, amely egyszerre tárgyalja a korszak fajsúlyos alapproblémáit (a nemzetiségi konfliktusoktól, a politika működési zavarain és a társadalmi egyenlőtlenségeken át a kulturális és gazdasági fejlődés, vagy éppen az urbanizáció ellentmondásos jelenségéig), valamint olyan figyelemfelkeltő, időnként provokatív kérdéseket vet fel, amelyek a dualizmus korának egy-egy érdekes jelenségére, a maitól eltérő jellegzetességeire világítanak rá. 100 kérdés és válasz a Monarchia Magyarországáról – mindenekelőtt az érettségire készülő vagy továbbtanulni vágyó diákoknak, gyorsan áttekinthető információkat kereső egyetemi hallgatóknak, megbízható és korszerű ismeretekre alapozó tanároknak, illetve a Ferenc József-i kor iránt általánosan érdeklődő olvasóknak ajánljuk. A szerzők és a Kiadó reményei szerint jelen kötet segít bővíteni a korszakra vonatkozó meglehetősen hiányos ismereteket, és hozzájárul a dualizmus korával kapcsolatos tévhitek eloszlatásához.

Európa új királysága Az első évezred fordulóján Géza fejedelem fia, István - miután legyőzte a hatalmat ősi jogon követelő Koppányt - a pápa és a német-római császár akaratából "áldást és koronát nyert", s elfoglalta helyét a keresztény uralkodók között. Miközben sorra meghódoltatta a roppant hatalmú nagyurakat, vármegyék, püspökségek alapításával megteremtette a magyar királyság alapjait. Angyalok kegyeltje Pogánylázadással és trónharcokkal terhes évtizedek után I. (Szent) László erős kézzel, szigorú törvényekkel teremtett rendet. Kiűzte az országba betörő kunokat, elfoglalta Horvátországot, s hadakozott orosz és lengyel földön is. az ő kezdeményezésére avatták szentté István királyt és fiát, Imre herceget. Aranybulla A Szentföldről visszatérve II. András siralmas állapotban találta országát. 1222 tavaszán kiadta nevezetes törvényét, az Aranybullát, lefektetve az uralkodónak katonai szolgálattal tartozó királyi szerviensek jogait. A többször megújított oklevél rendelkezéseire még századokkal később is hivatkoznak a nemesek. Második honalapítás A tatárjárás után "pusztán és üresen maradt" az ország. IV. Béla a főurakkal összefogva külországokból érkező telepesekkel igyekezett benépesíteni a lakatlanná vált vidékeket. Jó néhány város ezekben az időkben kapott kiváltságlevelet, s az uralkodó erős kővárakat építtetett. A Magyar Királyságba lassan visszatért az élet. Néhány évtizeddel később Károly Róbert foglalta el a magyar trónt, s megkezdődött az Anjouk majd száz évig tartó uralkodása.

ZSSR – krajina, ktorá sa zrodila z náhody a tak aj zanikla. V roku 1917 sa boľševickí revolucionári dostali k moci vo vojnou zničenej Ruskej ríši spôsobom, ktorý sa vymykal všetkým predpovediam – vrátane ich vlastných. Ani nie o storočie neskôr, v roku 1991, sa Sovietsky zväz rozpadol rovnako náhodne, ako vznikol. Celé desaťročia medzi tým boli ľudia svedkami drámy epického rozsahu – chaosu a nádejí revolúcie, hladomorov a čistiek, ťažko vybojovaného víťazstva v najničivejšej vojne v dejinách a celosvetového geopolitického konfliktu –, to všetko previazané so snom o vybudovaní lepšej spoločnosti. Táto kniha je zaujímavým a objektívnym výkladom týchto komplexných dejín – od Lenina a vzniku Sovietskeho zväzu cez Stalina a vzostupu ZSSR medzi svetové veľmoci až po Gorbačova, následný kolaps režimu a jeho „posmrtný život“ v dnešnom Rusku, ktoré autorka napriek stručnosti podáva so živými podrobnosťami, pútavo a s dôvtipom. Skúma tiež nástup oligarchov, obrodu pravoslávnej cirkvi, fascinujúcu postavu Vladimíra Putina a uvažuje nad budúcnosťou komunizmu – kto ešte stále obdivuje Marxa a Lenina? A aké ponaučenia si zo sovietskeho zlyhania vzala iná superveľmoc – Čína?

77. cikk: Magyarország az átengedett területek polgári, katonai, pénzügyi, igazságügyi vagy egyéb, közigazgatására vonatkozó mindennemű levéltárakat, lajstromokat, tervrajzokat, okiratokat és okmányokat az érdekelt Szövetséges vagy Társult Kormányoknak haladéktalanul át fogja adni. Ha ezek közül az okmányok, levéltárak, lajstromok, okiratok vagy tervrajzok közül egyeseket a helyszínéről elvittek volna, Magyarország köteles azokat az érdekelt Szövetséges vagy Társult Kormányok megkeresésére visszaszolgáltatni. 197. cikk: Hacsak a jelen Szerződés vagy a kiegészítő szerződések és egyezmények eltérő szabályt nem állapítanak meg, a jelen Szerződésen alapuló és osztrák–magyar aranykoronában kifejezett készpénzfizetési kötelezettséget a hitelező választása szerint kell teljesíteni, éspedig: Londonban fizetendő font sterlingben, Észak-amerikai Egyesült Államoknak New Yorkban fizetendő aranydollárban, Párizsban fizetendő aranyfrankban, vagy Rómában fizetendő aranylírában. És így tovább… a békeszerződésnek nevezett diktátum valójában egy ország, egy nép tönkremenetelét rögzítette, számos olyan ponttal kiegészítve, melyre nem volt észszerű vállaláslehetőség az adott körülmények között. Megdöbbentő olvasni az egyes pontokat, melyek rávilágítanak a kor politikai viszonyaira és a döntéshozók bosszúéhségére. A jelen kiadás a teljes békeszerződés szövegét adja közre, mind a 364 pontot, jegyzetekkel kiegészítve. A történelmi trauma, mely száz éve kísért, tökéletesen érthető: ez nem szerződés, hanem egy ország és egy nép eltiprásának dokumentuma, melyhez fogható diktátum nem született az egyetemes történelemben. Megrendítő olvasni a minden részletre kiterjedő jogfosztás paragrafusait, az eltiprás, a kivéreztetés, a legálissá tett elkobzás, valamint a korlátlan szabadrablás dokumentumait. A jegyzőkönyv kérdések sorát veti fel, már eleve a kiindulási rész, a szerződő felek névsora is érthetetlenségre ad okot, nem beszélve az igények tételes felsorolásáról. Kordokumentum ez a javából, melyről nem lehet eleget beszélni.

A rendszerváltás után kialakult-kialakított kapitalizmus legitimációs válsággal küzd. A máig kiépült magyar újkapitalizmus ugyanis az eddigi gazdasági, foglalkoztatási, mobilitási, demokratikus, jövedelmi és fogyasztási teljesítményével nem képes igazolni a rendszerváltás sikerességét – sem a fejlett országokhoz való felzárkózás tekintetében, sem a lakosság jólétének, boldogulásának és biztonságának megalapozásában. Teljesítményével képtelen önmagát legitimálni, lényegében azt sem tudja igazolni, hogy az átmenet során hozott súlyos társadalmi „áldozatok” a „nemzet” érdekét szolgálták. A szerző, az MTA Politikai Tudományok Intézetének munkatársa amellett érvel, hogy merőben új politikai stílusra van szükség ahhoz, hogy valóban kikristályosodjon egy mindenkire kiterjedő nemzeti érdek és nemzeti stratégia.

A Magyarország története című sorozat történelmünk kezdeteitől napjainkig összefoglalja a legfontosabb eseményeket, bemutatja a kiemelkedő történelmi személyiségeket. Ez a kitűnő, átfogó tudásanyagot nyújtó történelmi alapmű nélkülözhetetlen segítség diákoknak, tartalmas és színes olvasmány a magyar történelem iránt érdeklődőknek. A neves szerzők a sorozat anyagát a legújabb kutatási eredmények felhasználásával állították össze. A kötetek rendkívül gazdag forrásanyagból merítve, eredeti dokumentumok felhasználásával készültek.  „A Kossuth Kiadó magyar történelmi sorozata a honfoglalástól napjainkig terjedő több mint ezer év történetét mutatja be. Ilyen jellegű munka ekkora terjedelemben és magyar nyelven még soha nem jelent meg. A szerzők, az adott korszak avatott ismerői közérthető, ám egyben szakszerű összefoglalást nyújtanak mindazoknak, akik múltunk megismerésére törekszenek. A kiváló történészek magas színvonalú munkái páratlan élménnyel ajándékozzák meg azokat, akik elolvassák e köteteket.” – Romsics Ignác akadémikus, történész, a sorozat főszerkesztője A sorozat kötetei:  1. Őstörténet és honfoglalás 2. Államalapítás 970–1038 3. Válság és megerősödés 1038–1196 4. Nagy uralkodók és kiskirályok a 13. században 5. Az Anjouk birodalma 1301–1387 6. Luxemburgi Zsigmond uralkodása 1387–1437 7. A Hunyadiak kora 1437–1490 8. Mohács felé 1490–1526 9. A három részre szakadt ország 1526–1606 10. Romlás és megújulás 1606–1703 11. A R

A Magyarország története című sorozat történelmünk kezdeteitől napjainkig összefoglalja a legfontosabb eseményeket, bemutatja a kiemelkedő történelmi személyiségeket. Ez a kitűnő, átfogó tudásanyagot nyújtó történelmi alapmű nélkülözhetetlen segítség diákoknak, tartalmas és színes olvasmány a magyar történelem iránt érdeklődőknek. A neves szerzők a sorozat anyagát a legújabb kutatási eredmények felhasználásával állították össze. A kötetek rendkívül gazdag forrásanyagból merítve, eredeti dokumentumok felhasználásával készültek.  „A Kossuth Kiadó magyar történelmi sorozata a honfoglalástól napjainkig terjedő több mint ezer év történetét mutatja be. Ilyen jellegű munka ekkora terjedelemben és magyar nyelven még soha nem jelent meg. A szerzők, az adott korszak avatott ismerői közérthető, ám egyben szakszerű összefoglalást nyújtanak mindazoknak, akik múltunk megismerésére törekszenek. A kiváló történészek magas színvonalú munkái páratlan élménnyel ajándékozzák meg azokat, akik elolvassák e köteteket.” – Romsics Ignác akadémikus, történész, a sorozat főszerkesztője A sorozat kötetei:  1. Őstörténet és honfoglalás 2. Államalapítás 970–1038 3. Válság és megerősödés 1038–1196 4. Nagy uralkodók és kiskirályok a 13. században 5. Az Anjouk birodalma 1301–1387 6. Luxemburgi Zsigmond uralkodása 1387–1437 7. A Hunyadiak kora 1437–1490 8. Mohács felé 1490–1526 9. A három részre szakadt ország 1526–1606 10. Romlás és megújulás 1606–1703 11. A R

Konec komunistické diktatury v Evropě V roce 1989 se zhroutil totalitní systém komunistické strany nejen u nás v Československu, ale také ve většině zemí východního bloku. Kniha mapuje události předcházející těmto důležitým politickým změnám a objasňuje souvislosti. Projdeme nejen na revoluční rok 1989, ale podíváme se do jednotlivých zemí východní Evropy, jejich vztah k Sovětskému svazu, specifické verze socialismu a vzdor proti totalitě v období od konce druhé světové války.

První svazek šestidílné edice zpracovává nejstarší dějiny v širokém geografickém záběru od Afriky přes Evropu a Asii až po Ameriku. Editorem svazku je emeritní profesor archeologie na univerzitě v Münsteru Albrecht Jockenhövel. Úvodní kapitoly sledují fyzický a mentální vývoj rodu Homo sapiens. Od počátku doby kamenné až po její konec před zhruba 10 000 lety byly jedinými způsoby získávání obživy lov a sběr – ty také přispěly k zformování dnešní podoby člověka a umožnily mu rozšířit se ještě před koncem doby ledové po všech konti­nentech. S počátkem neolitu začala vznikat první velká sídliště a předměstské struktury, jež se pak přirozeně vyvinuly v první vyspělé civilizace. V centru pozornosti jsou nejen nejznámější civilizace starověku – Egypt, Mezopotámie, Arabský poloostrov, povodí Indu, říše Chetitů v Malé Asii či Středomoří –, ale i nejstarší kultury Afriky, Číny, starověké Ameriky a odlehlé oblasti na okraji obydleného světa, v Arktidě. Autoři uplatňují širokou škálu přístupů zahrnující sociální, hospodářské a kulturní dějiny, a přinášejí tak plastický obraz nejstarší minulosti světa.

Esejisticky pojatou knihu Nizozemská kultura v 17. století Johan Huizinga publikoval v roce 1932. Společně s Podzimem středověku patří k jeho mistrovským dílům. Jestliže pro pozdní středověk spatřoval ideál v burgundské rytířské kultuře, pak pro období 17. století vidí onen ideál v podobách měšťanské elitní kultury, obecně známé a vnímané prostřednictvím Vermeerových a Rembrandtových obrazů. Zlaté období nizozemské kultury Huizinga zkoumá ve světle dobových sociálních, ekonomických, politických i vojenských podmínek života, přičemž velký důraz klade i na poměry náboženské, tedy na soupeření kalvínství a luterství s katolicismem. Stejně jako v Podzimu středověku i v Nizozemské kultuře v 17. století představuje pro Huizingu hlavní zdroj poznání dobová literatura v podobě naučných a náboženských spisů, doplněných literárními díly uměleckými.

Monografie se v interdisciplinární perspektivě zabývá známými i méně viditelnými ohnisky napětí především v Rohu Afriky, regionu Velkých jezer a západní Africe. Její základní tezí je předpoklad, že za drtivou většinou všech ohnisek napětí stojí krize státu a identity, která má své kořeny již v koloniální minulosti a špatném vládnutí postkoloniálního období. Publikace, která svým zaměřením vyplňuje určité vakuum na českém knižním trhu, je určena jako odborníkům, tak širší veřejnosti.

Apokalyptická a prorocká literatúra sa v stredoveku tešila v európskom teologickom prostredí mimoriadnej obľube. Otázky týkajúce sa prichádzajúcej katastrofy, ale aj následnej budúcnosti a najmä budúceho politického času, boli v centre stredovekého myslenia. Kniha Apokalypsy je prvým súvislejším prehľadom kľúčových textov apokalyptickej literatúry, ktorá formovala modernú politickú teológiu. Texty ako Sibyla Tiburtinská, Pseudo-Metodova apokalypsa či Danielove vízie, ktoré sme doteraz poznali len v gruzínskych, arménskych, syriackych, staroslovanských, gréckych a latinských verziách, sa konečne dočkali nie len slovenského prekladu, ale aj kritickej analýzy. Vďaka tejto analýze Michal Havran odkryl politické i náboženské motivácie ich autorov a ukázal, ako je apokalyptická literatúra úzko prepojená s politickou propagandou, túžbou získať kontrolu nad budúcnosťou a vybaviť panovníka či vládcu metafyzickým poslaním Mesiáša. Apokalyptické vízie a ich zneužívanie ako nástroja tematizovania dejín, spoločenskej mobilizácie a politickej propagandy, sú pritom aktuálne dodnes.

Žijeme v době, ve které jsou počítače a internet samozřejmostí, a zdá se, že vše už víme. Ale co když je to jinak? Naše civilizace stojí na základech mnohem dávnějších a existují důkazy o tom, že tuto planetu inteligentní bytosti obývaly již několikrát. Při pátrání po své minulosti snad najdeme odpověď na tu největší záhadu: Jak jsme se stali tím, čím jsme dnes. A možná, že odpověď bude překvapivější, než si dokážeme představit.

Písař zemského soudu s pověřením pro zvláštní úkoly Lukáš Trobl z Květnice vyšetřuje krádeže mrtvol ze židovského hřbitova. Shodou okolností právě tehdy provádí doktor Jan Jessenius na univerzitě veřejnou pitvu a židovský primas Markus Mordechaj Meisel si stěžuje až u samotného císaře, že krádeže mrtvol má na svědomí právě tento proslulý lékař. Aby toho nebylo málo, je v nočním souboji sluhy polního maršála Hermana Rusworma zabit generál Francesco Beglioiso. Je to jen náhoda, že byl krátce předtím před dvorní válečnou radou obviněn maršálem ze zbabělosti? Nyní však má maršál Rusworm pykat za své sluhy, dostane se do vězení a dokonce mu hrozí poprava.

Polybios patří spolu s Hérodotem a Thúkydidem do velké trojice starořeckých historiků. Žil v době římské expanze a ač byl Řek tělem i smyšlením, přijal její ideologii a světovládné ambice. Politicky se angažoval ve vedení achajského spolku a po záboru Řecka Římem r. 168 intervenoval ve prospěch mnoha krajanů, čímž si vysloužil všeobecnou vděčnost. Literárně se věnoval dějepisectví, v němž si za cíl zvolil objasnění římské hegemonie a jejich příčin. Ve svém hlavním díle Historiai (Dějiny) skládajícím se z 40 knih vylíčil dějiny své doby od počátku druhé války punské až po dobytí Kartága, tj. období let 220 – 144 př. Kr. Z tohoto díla se dochovala v úplnosti první pětice knih, ostatní pak ve výtazích. V dějinách dějepisného žánru je Polybios typem pragmatického historika, jenž své dílo založil na osobní zkušenosti a události zaznamenával nezkresleně, podle pravdy. Smyslem historie podle něj není zábava, ale poznání a pochopení minulosti a poučení pro budoucnost. Historik má hledat souvislosti mezi událostmi a zkoumat jejich motivya příčiny. Polybios odvozuje osud státu těsně od podoby a konstrukce jeho ústavy, a právě v římské ústavě, kombinující monarchické, demokratické a aristokratické prvky, shledával základ mocenských úspěchů a perspektivu. Pro svůj postřeh a analytickou hloubku se Polybios stal prototypem moderního pojetí historiografie, jeho politické teorie nalezly ohlas u renesančních a novověkých myslitelů. Dějiny vycházejí poprvé v českém překladu. Přeložil, předmluvou, poznámkami a rejstříkem opatřil Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.

Když 24. února 2022 zahájila Ruská federace invazi na Ukrajinu, nešlo o překvapivý akt, ale o důsledek dlouhotrvajícího napětí. V aktualizovaném vydání knihy se publicista a novinář Milan Syruček pokouší zjistit, kam až kořeny současného konfliktu sahají. Už od dob vlády cara Ivana III. až do poloviny minulého století se ruská a poté sovětská říše rozšiřovaly na úkor svých sousedů rychlostí 80 kilometrů denně, jak spočítali historici. Ukrajina je dnes další obětí ruské rozpínavosti. Pravda, stala se jí mnohokrát. V této knize autor podrobně vysvětluje, proč se Rusko domnívalo, a je tomu i dnes, že vlastně žádná samostatná Ukrajina neexistovala, že to byla vždycky Rus, přesněji Malorus.