Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Víte, jaké to bylo v roce, kdy jste se narodili? Kolik stál chleba, mléko nebo automobil? Co prožívali vaši rodiče? Co se dělo v kultuře nebo ve sportu? Jaká byla tehdy móda? Na jaký film se chodilo v roce, kdy jste se vdávali či ženili?

Problémy, které si lidstvo vytvořilo svou činností, jsou nesmírně složité a velmi obtížně řešitelné. Globální oteplování Země a rovněž jeho rozhodující antropogenní příčiny jsou již dostatečně věrohodně prokázané. Stejně tak je dostatečně prokázané nadměrné čerpání přírodních zdrojů a emitování ohromného množství odpadů a škodlivin do přírodního prostředí. To jsou hlavní témata, jimž se ve své nové knize věnuje profesor Jaroslav Kadrnožka, jehož hlavní oblastí zájmu je energetické inženýrství. Publikace je tak zaměřena nejen na problematiku opatřování energií, ale také na mnohem širší problematiku nadměrného čerpání přírodních zdrojů a poškozování životního prostředí.

Toto je příběh odvahy, vytrvalosti a hrdinství – příběh jedné z nejsmělejších a nejvytrvalejších akcí druhé světové války. Nejtajnější snaha Spojenců zabránit Hitlerovi, jehož vědci v roce 1938 objevili štěpení jádra atomu, v získání atomové bomby. Tato poutavá sága odkrývá čtyři pokusy, které byly podniknuty pro zničení vodní elektrárny v nepřístupné horské oblasti jižního Norska, kterou zabrali Němci na jaře 1940. Norsk Hydro byla největší výrobce deuteria oxidu (těžké vody) na světě, životně důležité složky pro výrobu atomové bomby. Dan Kurzman vykresluje tyto náročné operace od prvního odvážného útoku ze vzduchu, při kterém bombardéry Halifax táhly kluzáky se 34 britskými commandos. Tato akce se ukázala být sebevražednou. Při druhém pokusu překazit Němcům sestrojení atomové bomby byli na padácích vysazeni commandos, kteří pronikli do továrny, rozmístili nálože a podařilo se jim i v pořádku Němcům zmizet. Způsobené škody byly nedostatečné, aby dokázaly vyřadit Norsk Hydro. Následovalo soustředěné bombardování, ale také s malým účinkem. V zimě 1944 unikla zpráva, že Němci plánují vyvézt zařízení továrny a kanystry s těžkou vodou z Norska. Spojenci ihned pověřili odboj, aby během cesty do Německa zničil zásilku na trajektu.

Historie amerických motorkářů a motocyklů 1947-2002 Co bylo dřív, motorka nebo motorkář? Anebo, když na to přijde: motorkářský životní styl nebo magazín Easyriders, založený v roce 1971? Anebo to byl film Bezstarostná jízda z roku 1969, který se plně zaměřil na motorkářskou kulturu a dal jí její raison d’etre. Možná je třeba zajít do historie dál až k vymydleným chlapíkům s motýlky a v kamaších, kteří své rodiny vozili po Americe v motocyklových sajdkárech a nikoliv v rodinných dodávkách jako dnes? Odpovědi jsou jednoduché i složité, barvité i kontroverzní, ale v prvé řadě znamenají začátek sakra dlouhého vyprávění.

Zdi, hranice a hradby, které oddělují národy a rozdělují společnosti, jsou všude na světě na vzestupu. Za posledních dvacet let jsme postavili tisíce kilometrů plotů a zábran, které přetvořily politickou mapu světa. Nejméně pětašedesát zemí, tedy více než třetina států celého světa, si na svých hranicích vybudovala nějaký druh fyzické zábrany. Polovina veškerých zdí, které vyrostly po druhé světové válce, byla vztyčena až po roce 2000. Nerodí se ovšem jen bariéry fyzické: vznikají (staro)nové sociální, kulturní, ideologické, etnické a náboženské bariéry, donedávna soudržné společnosti a komunity se štěpí. Navzdory sílící globalizaci a internetu se zdá, jako bychom dnes byli rozdělenější než kdykoli předtím. Vstoupili jsme do "věku zdí". Autor světového bestselleru V zajetí geografie ve své nové poutavé knize přináší plastický obraz našeho rozděleného světa. Popisuje a analyzuje novodobé zdi a bariéry, které rozdělují současnou Čínu, Spojené státy americké, Izrael a Palestinu, Blízký východ, indický subkontinent, Afriku, Evropu a Spojené království, přičemž objasňuje historické okolnosti, které ke vzniku těchto zdí vedly. Porozumět tomu, co nás rozdělovalo a rozděluje, je klíčem k pochopení toho, co se v dnešním světě děje a čeho se můžeme nadít v budoucnosti.

...v šedesátých letech lidé z Lidic, ti, co přežili, přijeli na návštěvu do Soch, podívat se na stejně tragické přeživší… Jenže ta jejich vesnice byla jediná v celých Čechách, se kterou zacházeli tak tvrdě, takže ji média velmi hýčkají. Proslavila se v celém světě kvůli Heydrichovi, esesáckému vůdci Čech a Moravy, protože Lidice byly pacifikovány za atentát na něj. Všichni znají obrázek krásného památníku, zástupu soch dětí, který tam dnes stojí. Každé zavražděné dítě tam má svou sochu… U nás byly stovky takových vesnic, tisíce dětí, mluví se obecně o všech najednou. A to není tak nosné. Protože když slyšíš: sto deset vesnic na Zamojsku, tisíce v celém Polsku, že Poláci vytrpěli po Židech nejvíc ze všech národů, nic nevidíš. To, co námi otřese, musí být konkrétní a mít své jméno.

Raoul Wallenberg az egyik leggazdagabb, legbefolyásosabb svéd család tagja, tanult szakmáját tekintve építész, aki a második világháború egyik legzűrzavarosabb pillanatában érkezett a németek megszállta Budapestre, hogy embereket mentsen. Annyi embert, amennyit csak lehetséges. Követségi titkárnak nevezték ugyan ki, de messze-messze túllépte a hagyományos diplomácia adta kereteket. Ez a kötet Dési János Wallenberg munkatársaival készült interjúit gyűjti csokorba. Veres Tamás Wallenberg magyarországi működését fényképezte, szinte valamennyi ismert képet ő fotózta. Kállay Kázmér, Dési János első cikkei nyomán kapta meg a jeruzsálemi Yad Vashem-díjat, és aki Kállay Miklós miniszterelnök unokaöccseként különösen fontos szerepet töltött be az embermentésben. Budai László, aki Wallenberg "feketézőjeként", a védett házakban lévők élelmezésében működött közre, csak a szerzőnek mesélte el történetét évtizedekkel később. Giorgio (Jorge) Perlasca egész működésének alapja volt csalás, ennek ellenére óriási bátorságot tanúsítva mentett zsidókat. Kassel Sándor és felesége, akik nemcsak ismerői voltak Wallenberg történetének, de később az Egyesült Államokban igen sokat tettek Wallenberg emlékének életben tartásáért. Per Anger Wallenberg diplomatatársa volt Budapesten. Az uppsalai egyetem megbízásából működő Raoul Wallenberg Project szakértői Stark Tamás és Bajtay Péter, akik a Wallenberg-mítosz kialakulásának és fennmaradásának okait elemzik.

Esterházy Lujza (Nyitraújlak, 1899-Párizs, 1966), a két világháború közötti csehszlovákiai magyar katolikus értelmiségi mozgalom egyik vezető személyisége. Meghatározó szerepet vállalt a Szlovákiai Katolikus Ifjúsági Egyesület, az Actio Catholica reformmozgalom, valamint a szlovákiai katolikus nőmozgalom magyar tagozata megszervezésében. Együttműködött a keresztény egyetemista Prohászka Körök vezetőivel. Folyóiratukban, az Új Életben és más katolikus orgánumokban számos, magyar hitbeli és társadalmi megújulást szorgalmazó írást tett közzé. Esterházy János, a mártír felvidéki politikus nővéreként, munkatársaként és egyenrangú szellemi partnereként jelentős szerepet vállalt a Cseh (szlovákai) magyar közélet formálásában. Nézeteiben és írásaiban is határozottan szemben állt a nemzetiszocializmussal és a bolsevizmussal. Szót emelt a bécsi döntés után Magyarországra került szlovákok érdekében. A vészkorszak idején családjával együtt üldözött zsidókat mentett és bújtatott. A második világháború után, párizsi emigrációjában a békeszerződés magyar delegációjának fordítójaként, katolikus kiadók és menekülteket gondozó egyházi szervezetek munkatársaként dolgozott. A nyugati demokratikus államok közvéleményét mozgósítva próbálta elérni a csehszlovákiai magyarság elleni jogfosztó intézkedések leállítását és igazságtalanul bebörtönzött fivére szabadon bocsátását. Következetes híve és hirdetője volt az osztályellentétek lebontásának, a nemzetek közti megbékélésnek és a konfliktusok párbeszéd útján történő feloldásának.

Podle představ mnohých reformátorů měla policie fungovat automaticky. Není proto náhodou, že ke stroji byl v 18. století připodobňován i stát. Ve druhé polovině 18. století již policie neznamenala obecně řádnou správu země či obce jako v dřívějších stoletích, ale ani to ještě nebyl orgán dohlížející na pořádek a bezpečnost, jak ho známe dnes. Prostřednictvím policie stát spravoval své vnitřní záležitosti, a tím jim a také sobě také dával jasnější obrysy. Zatímco dosavadní literatura se věnovala především kontrole a represi, jejímž prostřednictvím habsburská monarchie reagovala na společenský vývoj po Francouzské revoluci, předmětem zájmu této knihy je policie ve smyslu rodící se veřejné správy, která vědění o obyvatelstvu státu vytvářela, zároveň však na jeho základě život obyvatel regulovala a také stimulovala. Ve Vídni, Praze i v menších českých městech sleduje práce kromě institucionálního vývoje policie především genezi úřední komunikační sítě, identifikační praktiky, ale také to, jak se prostřednictvím dohledu (re)definoval veřejný pořádek či veřejná mravnost.

Kniha z edice Dějiny do kapsy pojednává o rozpadu koloniálních mocností po druhé světové válce.

Organizovaný zločin v pozadí džihádistického terorismu Mezi břehy Středozemního moře probíhá rafinovaná a skrytá obchodní výměna. Zbožím jsou uprchlíci ze zbídačelých a násilím zasažených zemí Evropy a Asie, obchodníky džihádisté různého ražení. Tento nový a mimořádně nebezpečný druh organizovaného zločinu se zrodil z neúspěchů západní zahraniční politiky, "války proti teroru", po 11. září 2011 a ze ztroskotání tzv. arabského jara. Obchodníci s lidmi těží z destabilizace celých států a oblastí, od severní Afriky po Levantu. Jsou propojeni s mezinárodními džihádistickými organizacemi, jako jsou různé odnože al--Qá‘idy nebo Islámský stát (Dá‘iš) v Sýrii a Iráku. Loretta Napoleoni, expertka na problematiku financování terorismu, sleduje počátky džihádistického byznysu ve formě pašování kokainu ze západní Afriky, únosů cizinců v oblasti subsaharské Afriky a poté organizovaného obchodu s uprchlíky v posledních několika letech. Kniha je založena na zkušenostech těch, kdo se podíleli na vyjednávání o výkupném za unesené Evropany, protiteroristických expertů i bývalých rukojmí teroristů. Přináší nový pohled na jedno z nejnaléhavějších témat dneška.

Oba totalitní režimy 20. století, nacistický i komunistický, přinesly církvím a jejich zástupcům i věřícím v Československu tvrdé pronásledování. Byli odsuzováni k trestům vězení i smrti, k vysilující a zdraví ohrožující dřině v pracovních táborech, zvláště při těžbě uranu, ke všemožnému útisku, ponižování a šikanování. Materiální i kulturní hodnoty spojené s působením církevních institucí, škol a klášterů byly bezohledně ničeny. Opat tepelského premonstrátského kláštera Heřman Josef Tyl, od jehož narození uplynulo v roce 2014 sto let, patřil k těm osobnostem, které dokázaly za obou totalit obstát se ctí. V předkládaném sborníku jsou shromážděny více než dvě desítky příspěvků, které se zaměřují na životní osudy biskupů, teologů, duchovních, řeholníků a řeholnic i aktivních věřících pod likvidačním tlakem okupačního i poúnorového režimu. Věnují se rovněž vývoji potlačovatelského a kontrolního aparátu, ústředí, odkud byla proticírkevní politika řízena, i běžné praxi krajských a okresních církevních tajemníků. V neposlední řadě usilují rozptýlit mýtus o „zlatých letech šedesátých“ jako o období uvolnění společenské atmosféry a demokratizace. Pro církve a věřící to rozhodně neplatilo, změnily se pouze formy jejich perzekuce.

Známe to všichni z každodenního života. Někdo se nás snaží o něčem přesvědčit, ale čím více tak činí, tím více mu nedůvěřujeme. Sem patří i legendární přistání Američanů na Měsíci v letech 1969 až 1972. Užitečná tradice, předávaná nám našimi rodiči, nás odjakživa učí: důvěřuj, ale prověřuj. Lunární mise jsou stále tabuizovaným tématem, které americké úřady nadále drží pod pokličkou a podporují pouze oficiální verzi. Položil si někdo otázku: Qui bono? Komu to slouží? Dosud se ještě nikdo nezabýval otázkou, co by předstíranými americkými lunárními misemi získal i druhý účastník tehdy bipolárně rozděleného světa mezi USA a SSSR… Nikdo si dosud nedokázal představit, že i jaderné a kosmické supervelmoci mají své originální a ryze společné zájmy, které je dokáží účelově spojit, i když navenek v jiných otázkách stále zůstávají konkurenty. Je to však nikoliv výjimečná dialektika života. Ale chápu, že globální mediální obraz světa, vytvořený oběma supervelmocemi, je tak silný a trvalý, že nahlédnutí do zákulisí tohoto obrazu může být pro mnoho čtenářů těžko přijatelné. Tato kniha se o tento náhled nezaujatým pohledem pokouší.

Britský historik, novinár a profesor na Oxfordskej univerzite Timothy Garton Ash „žije Európou“ už viac než päťdesiat rokov. V knihe Domoviny sa vydáva na cestu povojnovým kontinentom v čase a priestore. Čerpá najmä z vlastných spomienok a poznámok o významných udalostiach, podáva živé svedectvá hlavných aktérov, vracia sa na miesta, kde sa písala história, a pripomína nám všetky triumfy a pády Európy. Ponúka prehľad udalostí prepletených s osobnými reminiscenciami. Opisuje, ako sa Európa snažila vymaniť z vojnového pekla, aby povstala z devastácie a ruín; a aké víťazstvo zažila pri páde Berlínskeho múra, aby sa zdemokratizovala a zjednotila. Zároveň vykresľuje jedinečnú panorámu obdobia bezprecedentného pokroku a pokúša sa vysvetliť, čo všetko zlyhalo napríklad v dôsledku finančnej krízy v roku 2008 či vojny na Ukrajine. Kniha Domoviny je ohromujúcou zmesou modernej histórie, reportáží a spomienok najvýznamnejšieho spisovateľa, ktorý sa venuje európskym záležitostiam. Rozpráva príbeh Európy v druhej polovici dvadsiateho a na začiatku dvadsiateho prvého storočia o tom, ako sa pomaly zotavovala, oslobodzovala a zjednocovala, aby sa priblížila ideálu súdržného a slobodného kontinentu, na ktorom panuje mier.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Od rozdelenia spoločného štátu Čechov a Slovákov uplynulo už 30 rokov. Kým časť spoločnosti hovorí o úspešnom príbehu dvoch národov, mnohí sa dnes kriticky pozerajú na to, ako vlastne naše spoločné dejiny vyzerali. Bolo Československo od začiatku odsúdené k rozpadu alebo by sme dnes boli úspešnejší spolu? V prvom čísle roku 2023, tridsať rokov po vzniku samostatného Slovenska a 105 rokov po vzniku Československa, sa zamýšľame nad tým, aký vlastne bol náš spoločný štát a najmä ako ho dejiny dvakrát rozdelili. Prvýkrát takmer násilnou formou, pod nátlakom, keď išlo skôr o rozhodnutie nacistického Nemecka, než politikov v Prahe či Bratislave. A druhýkrát, keď sa bez širšej spoločenskej diskusie rozhodlo, že Česku a Slovensku bude lepšie samostatne. V časopise nájdete aj tieto texty: • Ukážku z knihy Pavla Kosatíka Slovenské století o tom, ako pomlčková vojna rozhádala Československo. • Rozhovor s českým historikom Janom Rychlíkom, podľa ktorého aj na českej strane prevládala predstava, že spoločný štát je neudržateľný a treba ho rozdeliť. • Dve rozdielne spomienky dvoch štátnikov na rozdeľovanie republiky – bývalého českého premiéra a dlhoročného šéfa českého Senátu Petra Pitharta a prvého predsedu Slovenskej národnej rady Františka Mikloška. • Esej vydavateľa a disidenta Lászla Szigetiho nielen o tom, že Československo vnímali menšiny inými očami. • Príbehy pamätníkov, ktorí sa pri vzniku vojnového slovenského štátu ocitli v novej krajine alebo ktorí sa na rozpad Československa dodnes pozerajú s nostalgiou aj kritikou. Štvrťročník Príbehy 20. storočia s témou Československo: odsúdené na rozpad? ilustroval Matúš Maťátko. Šéfredaktor: Lukáš Onderčanin Autori textov: Obálka a ilustrácie: Matúš Maťátko Grafické spracovanie: Viktória Bitterová Doplňujúce informácie: Post Bellum vydáva už 6. ročník časopisu Príbehy 20. storočia.

Monografie českého historika, působícího v Heidelbergu, je podrobnou analýzou evropské politiky 60. až 70. let 19. stol., v jejímž prostředí se pohybuje F. L. Rieger, usilující získat podporu Francie ve věci české autonomie uvnitř Rakouska-Uherska. Tento bohužel neúspěšný projekt měl tvořit protiváhu rusofilským tendencím české politiky. Obraz česko-francouzských vztahů té doby je podpořen i kulturologickými úvahami a řadou ilustrací v textu. Obsáhlé francouzské resumé.

Jednotlivé príspevky publikácie Horizonty rozvoja slovenskej spoločnosti sa zaoberajú kľúčovými otázkami ekonomického rastu za súčasného zvyšovania zamestnanosti v kontexte trvalo udržateľného rozvoja. Je to extrémne komplikovaná úloha. Trend, ktorý vidíme v ostatných desaťročiach, je posun od sektorového chápania tvorby a implementácie rozvojových politík k integrácii a synergii. Cieľom knihy je zachytiť tieto trendy a poskytnúť čitateľovi rôzne uhly pohľadov na dnešnú situáciu a m ožné scenáre ďalšieho rozvoja.

Je možné byť mostom medzi Východom a Západom, byť neutrálny alebo je naše prozápadné smerovanie pevne zakotvené? V najnovšom čísle štvrťročníka Príbehy 20. storočia sme sa pozreli na to, kde je v týchto turbulentných časoch miesto Slovenska vo svete. Aj prieskumy verejnej mienky totiž ukazujú, že tu prevláda veľmi váhavý pohľad na orientáciu Slovenska. Naše kultúrne aj historické väzby sa pritom neorientujú výhradne na východ – boj o samostatný štát sa odohral aj v Spojených štátoch a na Západe dnes pôsobí množstvo našich úspešných krajanov. Západ dnes nie sú len politické floskuly, ale najmä súbor hodnôt, ku ktorým by sa nemala žiada demokratická krajina mať problém prihlásiť. Byť súčasťou Západu neznamená slepo prikyvovať na všetko, čo naši spojenci spravia a nekriticky pristupovať k politike a jej predstaviteľom. Ako súčasť Západu máme priam povinnosť kriticky myslieť, upozorňovať na prešľapy a obraňovať demokraciu. Byť členom klubu takisto neznamená, že demokracia, právny štát či ľudské práva tu nemôžu byť ohrozené. Je však väčšia šanca, že v tejto geopolitickej bubline bude tento boj za práva víťazný. V štátoch, ktoré sa sami vyhradzujú voči Západu a prezentujú ho ako zhnitú civilizáciu, je boj za demokraciu, rovnosť a slobodu často už dopredu prehratý. V časopise s podtitulom Kam patrí Slovensko? nájdete okrem iného: •Rozhovor s diplomatom a sociológom Martinom Bútorom nielen o tom, ako musel vo Washingtone presviedčať, že Slovensko má ambície a vie sa dostať z medzinárodnej izolácie. • Spomienky diplomata a bývalého ministra medzinárodných vzťahov SR Pavla Demeša na začiatky slovenskej diplomacie. • Text historika Róberta Letza o tom, aké miesto mali americkí Slováci v boji za samosprávu Slovenska po 1. svetovej vojne. • Na fenomén geopolitiky, Západu a popkultúry sa v kultúrnej rubrike pozreli aj Alexandra Jurišová v recenzii kníh o svetových vlajkách a Juraj Malíček pri spomienke na vplyv západnej popkultúry počas socializmu. • O geopolitike, Únii a spojenectvách sú aj príbehy pamätníkov – či už to je bývalá ministerka zahraničných vecí USA a rodáčka z Česka Madeleine Albrightová, bývalý poslanec František Šebej alebo úspešná klaviristka Elena Letňanová, ktorá sa po úteku z totality presadila až za oceánom. • Umeleckú prílohu tentokrát tvorí text o slovenských koreňoch azda najznámejšieho popartového umelca sveta, Andyho Warhola.

Jednou z nejznámějších milostných afér literární historie je románek ve své době mimořádně oblíbeného spisovatele a dramatika Oscara Wilda a lorda Alfreda Douglase, řečeného „Bosie“. Poté, co se podrobnosti o něm dostaly na veřejnost, přišel Wilde o všechno – o pověst, popularitu, peníze i svobodu. Vnuk Oscara Wilda Merlin Holland objevil originální zápis ze soudního procesu, který zapříčinil tragédii jeho dědečka. V této knize se tak ke čtenářům poprvé dostává pravdivý, nezkreslený záznam procesu Wilde vs. Queensberry, obsahující dosud nezveřejněné detaily.

O prvním globálním teroristovi Iljiči Ramírezovi Sánchezovi, řečeném Carlos, bylo známo, že se v 70. a 80. letech 20. století pohyboval po střední a východní Evropě. Praha, Berlín, Budapešť, Sofie a zřejmě i Bukurešť byly hlavními městy států sovětského bloku, kde bylo Carlosovi i jeho teroristické skupině umožněno podnikat útoky a udržovat rozsáhlou síť extremistů. Až dosud však nebyla – snad kromě východního Německa a částečně Maďarska – známa jeho konkrétní činnost v těchto zemích a opatření komunistických bezpečnostních složek. Edice přináší několik set dokumentů z provenience operativních správ československé Státní bezpečnosti o rozpracování Carlose a členů jeho skupiny, o schůzkách s členy dalších teroristických skupin, jejich sledování po pražských ulicích a odposlouchávání v hotelu InterContinental.

Revidované vydání vychází k 80. výročí atentátu na Reinharda Heydricha. Kniha Smrt boha smrti předkládá příběh plný odvahy a sebeobětování, ale také zrady a kruté pomsty. Autor znal dobře všechny aktéry tohoto dramatu. Vždyť to byl právě on, kdo se v knize Za Heydrichem stín z roku 1947 pokusil jako první objasnit pozadí a průběh atentátu. Původní verze této knihy je prvním uceleným dílem o atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Jaroslav Andrejs podává vyčerpávajícím způsobem svědectví o jedné z nejúspěšnějších akcí československého odboje proti nacistům. Jan Kubiš a Jozef Gabčík, to jsou jména, která budou už navždy symbolizovat hrdinství ve tváři nepředstavitelnému zlu. Tato kniha nám připomíná statečné československé parašutisty, ale také jejich obětavé domácí pomocníky. Jména a osudy lidí, kteří riskovali nejen svůj život, ale i životy svých nejbližších. Lidí, pro které slovo vlastenectví nebylo jen prázdným pojmem. Stovky jich nalezly smrt a na to by se nikdy nemělo zapomenout.

Štvrťročník Príbehy 20. storočia sa venuje témam z obdobia bývalých totalitných režimov a pridáva kontext súčasnej spoločnosti. Svojich čitateľov si nájde medzi tými, ktorí sa radi zahĺbia do náročnejších textov a vedia, že na to, aby sme mohli rozumieť súčasnosti, potrebujeme poznať našu minulosť. Časopis by nemal chýbať ani na stole pedagógov, ktorí vďaka nemu môžu obohatiť svoje vyučovacie hodiny. V každom čísle nájdete: profilový rozhovor s osobnosťou, ktorá predstaví hlavnú tému čísla; hlbšiu analýzu či úvahu o téme čísla; rubriku Názor, v ktorej hľadáme prepojenie medzi minulosťou a súčasnosťou; kultúrnu rubriku s pohľadmi na filmové, výtvarné, divadelné aj literárne diela; nami zdokumentované príbehy pamätníkov 20. storočia; metodické listy, ktoré je možné použiť počas vyučovania či workshopov pre mladých ľudí. Časopis má rozsah okolo 100 strán, texty dopĺňajú autorské ilustrácie Matúša Maťátka a môže sa stať nadčasovou súčasťou knižníc. Témy ročníka 2021: Politické procesy 20. storočia marec 2021 Konšpiračné teórie Women Power Verejnoprávne médiá

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Jedným z vrcholov studenej vojny v druhej polovici 20. storočia boli súboje československých hokejistov proti hokejovej reprezentácii Sovietskeho zväzu. Ich zápasy nikdy neboli len športovým zápolením; pre hráčov z malej krajiny uprostred Európy boli aj bojom za dušu svojho národa, žijúceho v jarme neslobody. Boli to v pravom zmysle slova súboje Dávida s Goliášom. Kniha Hokej a sloboda rozpráva príbeh o tom, ako sa v Československu hokej stal pre milióny Čechov a Slovákov symbolom odporu proti ideologickej a vojenskej mašinérii Sovietskeho zväzu. Daný príbeh sa začína písať tesne po druhej svetovej vojne, následne sa prepletá prakticky celými modernými dejinami Československa a po roku 1993 aj dejinami Česka a Slovenska ako dvoch nezávislých a samostatných krajín. Najprv sledujeme drámu československých hokejistov v 50. rokoch, keď eštebáci a ich ruskí poradcovia rozprášili národný hokejový tím a mnohých reprezentantov v zinscenovaných súdnych procesoch odsúdili na dlhoročné tresty väzenia v krutých podmienkach jáchymovských uránových baní. Ďalej sme svedkami toho, ako československý hokej pomaly vstáva z mŕtvych a začína sa formovať jedna z najsilnejších hokejových generácií okolo odchovancov havlíčkobrodského hokeja bratov Holíkovcov a Jana Suchého, ako aj okolo budúcich veľkých hokejových hviezd, akými boli Václav Nedomanský, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík či Vladimír Dzurilla. Po vtrhnutí do Československa polmiliónovej armády krajín Varšavskej zmluvy na čele so ZSSR v auguste 1968 sa práve tejto hokejovej generácii podarilo konečne červenú hokejovú mašinériu poraziť. Slávne víťazstvá nad Sovietmi na olympiáde v Grenobli v roku 1968 a najmä dve víťazstvá na MS 1969 v Štokholme sa stanú pevnou súčasťou moderných dejín Československa a trvalým symbolom ľudového vzdoru proti okupácii a neslobode. S tým súvisí aj ďalšia kapitola československého hokeja, totiž úteky hokejistov do zahraničia, počnúc Václavom Nedomanským a nekončiac legendárnym útekom vari najslávnejšej bratskej hokejovej trojice na svete bratov Šťastných. Osud to napokon zariadil tak, že dve najslávnejšie víťazstvá teraz už dvoch národných mužstiev – Čechov na ZOH v Nagane 1998 a Slovákov na MS v Göteborgu 2002 – dosiahli národné reprezentácie vo finálových dueloch akoby symbolicky práve proti Rusku. Hokej a sloboda je knihou, ktorá dokazuje, že šport vždy súvisel s politikou a hokej v Československu dvojnásobne.