Rybackova studie je ojedinělou psychologickou sondou do jednoho z formativních zdrojů Hitlerovy osobnosti – do literatury, jakou si nejvíce cenil, jaká na něho obzvlášť působila a jaká ho utvrzovala v jeho postojích. Hitler si byl vědom svého nedostatečného vzdělání a snažil se tuto mezeru vyplnit četbou. Knihy mu však sloužily nejen jako zdroj poznatků, nýbrž i jako zdroj inspirace. Kompenzovaly jeho intelektuální nejistoty a živily jeho fanatickou ctižádostivost. Podle jeho vlastního tvrzení i vzpomínek očitých svědků přečetl za noc jednu knihu, někdy i víc. Stovky těchto knih, pocházejících z jeho soukromé knihovny a opatřených vlastnoručními poznámkami a značkami, byly po válce dopraveny do Spojených států a před časem objeveny v Knihovně Kongresu. Která konkrétní díla a čím ho upoutala, je zčásti patrno i z jeho výroků. Ryback ve svém výzkumu například zjišťuje Hitlerův obdiv k nejproblematičtějším tezím Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera (následně zneužitým pro účely nacistického hnutí), k antisemitským názorům Henryho Forda, k militaristickému odkazu Fridricha Velikého, jímž se až do konce druhé světové války inspiroval Hitlerův zhoubný fanatismus, atd. Timothy W. Ryback je mj. autorem knihy The Last Survivor: Legacies of Dachau, kterou list New York Times ocenil jako nejvýznačnější knižní titul roku 1999. Publikoval v periodikách The Atlantic Monthly, The New Yorker, The Wall Street Journal a The New York Times. Je spoluzakladatelem a spoluředitelem Ústavu pro historickou spravedlnost a usmíření. Žije v Paříži.

Daší sbírka materiálů která odráží ,nejen šílený svět Jopha Goembelse,ale umožňují také pohled do vnitřního okruhu moci. Patří nejdůležitějším zdrojům historie a událostí předcházejících vzniku Třetí a říše.

Kniha se zaobírá zvláštními jednotkami ve světě, a to jak policejními, tak armádními. Je vedena snahou o podání ucelenějších informací o těchto složkách, proto je celé dílo rozděleno na jednotlivé kontinenty obsahující abecední řazení jejich zemí. Čtenář tak získá lepší orientaci, přehled a případný selektivní zájem o některé země. Autor se již léta zabývá touto oblastí, a tak dle získaných pramenů pravdivě popsal vznik a historii jednotlivých jednotek.

Samopal jako vojenská zbraň je nepochybně výsledkem vývoje zbraní ve dvacátém století. Zrodil se v průběhu první světové války a svého vrcholu dosáhl ve válce druhé. Později jej z dominantního postavení vytlačila útočná puška. Od přelomu tisíciletí se již v žádné armádě na světě nevyskytuje ve standardní výzbroji. V omezeném množství jej používají speciální jednotky, některé druhosledové útvary, posádky vozidel a vojenská policie. Na druhé straně ovšem hraje důležitou roli v policejní práci. U jednotek policie jednoznačně patří k nepostradatelným nástrojům v boji proti teroristům a těžce ozbrojeným kriminálním živlům nejhrubšího zrna. Vzhledem k předem určenému rozsahu nebylo možné začlenit do publikace zbraně zařazené do výzbroje armád i policie všech zemí. Čtenáři zde však naleznou reprezentativní výběr nejdůležitějších modelů z celého světa a z nejrůznějších období. Na 150 stránkách autor představuje více než sto nejrůznějších samopalů. Odborně fundované texty jsou doplněny 155 čer

Psal se rok 1942, když americká vláda nasadila do boje proti nacistickému Německu dva tisíce vojáků židovského původu. Speciálně trénovaní vojáci, známí jako Ritchie Boys, využívali znalost němčiny k efektivním výslechům a špionážní činnosti. Zkušený a oceňovaný novinář Bruce Henderson přináší na základě rozhovorů s těmito válečnými veterány poutavý, a především v mnoha ohledech nový pohled na události druhé světové války.

Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí plastičtější obraz než jen obvyklý faktografický výklad - zabývá se především každodenností legionářů v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak dozví, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Detailně se seznámí s jejich ubytováním, stravou, způsoby trávení volného času či složitými kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako řady jiných stresujících faktorů. Tato svědectví a někdy až fascinující příběhy jsou spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Na knihu navazuje druhý díl - Ostrovy v bouři, pokrývající léta 1918-1920.

Je to příběh skupiny elitních pilotů bojujících ve Vietnamu v tajné letecké válce v Cessnách O-2 a v turbovrtulových letounech Bronco OV-10. Létali, co nejníže to šlo. Byli očima a ušima rychlých proudových letounů, které rozsévaly v nepřátelských postaveních smrt a zkázu. Předsunutý letecký návodčí měl při náletech klíčovou roli věděl, kde jsou cíle, kde jsou vlastní jednotky, a v průběhu boje přijímal ve zlomku vteřiny rozhodnutí o životě a smrti. Předpokladem unikátního pohledu na celý průběh vietnamské války z ptačí perspektivy byly zkušenosti nízko a pomalu létajících leteckých návodčích a s tím spojené riziko. Tom Yarborough, který absolvoval 1500 hodin bojových letů, podstupoval neustálé, značné a vzrušující riziko. Příslušník přísně tajné jednotky Stepní požár se stal jedním z nejčastěji sestřelených pilotů létajících z Danangu, kteří podnikali řadu nebezpečných a tajných misí v Laosu. V tomto adrenalinem napumpovaném deníku hrdinství, nebezpečí a válečného bratrství čtenář létá v kokpitu spolu s Tomem Yarboroughem. Tom se podílí na zachraňování sestřelených pilotů, na likvidaci nepřátelských postavení a na dramatických rozsáhlých misích přímo nad hlavami vojáků vietnamské Lidové armády. Je příkladem obětavosti, odvahy a schopnosti pilotů, kteří přenášejí válku do nepřátelského týlu. Plukovník Tom Yarborough, penzionovaný příslušník USAF, sloužil v letectvu třicet let v různých letových a štábních rolích. Během dvou turnusů ve Vietnamu sloužil jako předsunutý letecký návodčí. Získal třicet vojenských vyznamenání včetně Stříbrné hvězdy, Záslužného leteckého kříže, Purpurového srdce, Letecké medaile a vietnamského Kříže za statečnost.

Třetí svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Války pro víru i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy a obsahově do značné míry také na díl druhý, nazvaný Boje o trůny.

Po strašlivé porážce na jaře 1940 se z dobrovolníků přicházejících z Anglie, všech kolonií a unikajících z ponížené a porobené vlasti zformovala na Blízkém východě 1. divize Svobodné Francie (1. DFL). Její muži, přes zdánlivou beznadějnost situace a riziko, které hrozilo jim i jejich rodinám doma, porušili tradiční principy kázně a pozvedli zbraně proti nepříteli již v době, kdy byla porážka Německa pouhou iluzí. Autor v knize přibližuje bojovou cestu této divize, která vedla z Eritreje přes Sýrii, Egypt, Tunisko a Itálii do rodné Francie, a její nelehkou existenci v rámci britské armády.

Tato kniha byla ve své době první publikací, která pojednávala o stejnokrojích vojenského letectva a válečného námořnictva státu, které se účastnily druhé světové války. Samozřejmě v průběhu války zpravodajské služby všech zúčastněných zemí připravovaly příručky a další pomůcky, které jejich vojákům pomáhaly identifikovat spojence a protivníky podle jejich stejnokrojů. I když v době války šlo o vcelku rozšířené publikace, v současné době patří mezi velmi ceněné položky sběratelů na celém světě.

Ludvík XIV., patrně jeden z nejznámějších a nejvýraznějších francouzských panovníků, se po většinu své vlády nacházel ve válečném konfliktu nebo v přípravách na něj. Když roku 1700 zemřel ve Španělsku bez potomků tamější král Karel II., švagr a zároveň i bratranec Ludvíka XIV., rozhodl se francouzský panovník získat část španělského dědictví pro sebe, či alespoň pro některého ze svých potomků. Naneštěstí pro krále Slunce se španělské dědictví rozhodl ovládnout pro mladšího ze svých synů i císař Leopold I., který byl stejně jako Ludvík XIV. bratrancem a po určitou dobu i švagrem právě zemřelého španělského monarchy. Přestože v posledních sto letech docházelo ve Španělském království k určitému hospodářskému i ekonomickému úpadku, španělské impérium představovalo na začátku 18. století stále výraznou část evropského kontinentu – vždyť kromě vlastního Španělska k němu byla přičleněna ještě významná část Apeninského poloostrova a tzv. Španělské Nizozemí, dnešní Belgie – a navíc disponovalo množství zámořských držav. Ludvík XIV. se rozhodl dosadit do Madridu svého vnuka Filipa z Anjou, který se i přes četné neúspěchy francouzských zbraní nakonec vlády nad španělským královstvím ujal. Poslední konflikt krále Slunce je skutečně již pouhým odleskem slávy dřívějších úspěchů armády Ludvíka XIV., která o padesát let dříve zaskočila svým počtem, výzbrojí a připraveností své sousedy, a současně určitým epilogem vlády krále Slunce. Během války trvající čtrnáct let se Francie nejednou ocitla před naprostou zkázou, nepřátelská vojska v jednu chvíli téměř dosáhla bran Paříže, ale Ludvík XIV. se přes to odmítl vzdát své ideje o rozšíření moci Bourbonů a díky obratnosti francouzských diplomatů nakonec v určitém ohledu zvítězil. Z války o španělské dědictví Ludvík XIV. sice formálně nevyšel jako vítěz, musel přistoupit na nejeden ústupek, ale fakt, že jeho vnuk Filip mohl právoplatně užívat titul španělského krále a získal značnou část španělského dědictví, rozhodně patří k významným úspěchům jeho vlády.

Historie americké stíhací squadrony od Bitvy o Anglii po válku v Koreji

Ohlédnutí do historického a radiotechnického zabezpečení na letišti KOREA v letech 1951-1994 v dokumentech, ve vzpomínkách pamětníků a na fotogradiích.

Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko.

Studená válka neboli doba napětí mezi Západem a Východem začala brzy po porážce Hitlerova Německa. A rodila se vlastně už dřív. Sovětské tajné služby si v zemích svých amerických a britských spojenců vedly skoro jak v nepřátelských státech. Šlo především o vývoj atomové bomby, jehož tajemství se nakonec Rusům v rozsáhlé špionážní operaci podařilo ukrást. Karel Pacner, zkušený autor literatury faktu, nabízí ve své knize jedenáct příběhů, které se odvíjejí v různých zemích – zavedou čtenáře do Washingtonu a New Yorku, stejně jako do Moskvy nebo do Berlína padesátých let. Se svými patrovými autobusy se tady objeví Londýn a jinde zas tábor zajatců ve válčící Koreji... Anebo příběh izraelského vyzvědače, kterého Syřané veřejně a před zraky televizních kamer popraví v Damašku. Vším anebo téměř vším se v knize prolíná motiv jaderných zbraní, jejichž hrozba rostla rok od roku až do října 1962, kdy chybělo jen maličko k další světové válce. Tehdy, v čase karibské krize, sdělili prezidentu Kennedymu, že při ruském raketovém útoku zahyne osmdesát milionů Američanů. A na druhé straně z Východu vedeného Moskvou zůstanou jen trosky. Tenkrát se lidé z tajných služeb začali chovat tak, aby svět přežil. Mnozí z generálů, ať už amerických či ruských, byli odhodláni jít do války, ale esa z rozvědek ne. Za což jim dodnes lze děkovat. Vždyť v opačném případě by tady většina z nás nebyla. Kniha volně navazuje na titul Velké špionážní operace dvou světových válek, která vyšla v nakladatelství Daranus v loňském roce.

„Ještě nikdy na poli lidského konfliktu nedlužilo tolik lidí tak mnoho tak malé hrstce,“ prohlásil po letecké bitvě o Británii Winston Churchill. A přesně totéž platí o hrstce rytířů a dalších příslušníků johanitského řádu, usazených na Maltě, které dnes známe spíše jako „maltézské rytíře“. Spolu s několika stovkami dobrovolníků a žoldnéřů a několika tisíci obyvateli tohoto kamenitého ostrova, ležícího ve Středozemním moři na polovině cesty z Afriky do Itálie či z Blízkého východu do Španělska, zastavili v létě 1565 pokus desátého sultána Osmanské říše Sulejmana I. zahájit boj o „zlaté jablko“, o Věčné město. Rytíři nebojovali jen o vlastní existenci, ale i o budoucnost Evropy, aby se kostely neproměnily v mešity a ti křesťané, kteří přežijí a nevzdají se svého vyznání, se nestali dalšími otroky „náměstka božího posla“, za nějž se sultánové považovali.

Předkládaná kniha pokrývá velmi dlouhé historické období lidských dějin, kdy začíná vývojem válečnictví ve starověké Mezopotámii a končí konfliktem druhé světové války. Práce je v základu rozdělena do sedmi kapitol, které chronologicky mapují vývoj válečnictví nejen popisem vývoje zbraní a bojové taktiky, ale věnují se v omezené míře i významným politickým událostem. Správné poznání válečné historie umožňuje i správné poznání jak jejího současného stavu, tak i očekávaných perspektiv jejího dalšího vývoje. A umožňuje nám zkoumat možnosti, jak onu válečnou tragédii v budoucím čase vysunout za hranici lidské společnosti. Jde nyní o to, jak je pro lidstvo tato možnost reálná.

V dějinách námořního vojenství 19. století se stala mnohem významnější střetnutí, než byl boj u Helgolandu v r. 1864, přesto tato událost budí dodnes pozornost nejen proto, že dvě rakouské fregaty dokázaly úspěšně bojovat s dánskou přesilou, ale i např. proto, že se tu v rolích dominantních námořních jednotek naposledy utkaly neobrněné lodě…

A 20. század első fele Európa katasztrófákkal átszőtt korszaka, az emberiség történetének példátlanul erőszakos, drámai és egyúttal lebilincselő időszaka. Ian Kershaw kötete átfogó tudósítást ad a történelem e sűrű szövésű periódusáról, az I. világháború kitörését megelőző időszaktól kezdve Hitler felemelkedésén keresztül a II. világháborút követő európai hatalmi berendezkedés sajátosságaiig. Bemutatja a történelemformáló karaktereket és a háborúk erőszakos sokkhatását az európai társadalmak történetére. A szerző négy fő tényezőt határoz meg az európai kataklizmák kiváltó okaként: az etnikai alapú nacionalizmust, a csillapíthatatlan revizionista törekvéseket, a feloldhatatlan osztályellentéteket, amelyek az oroszországi forradalomban konkrétan testet is öltöttek, valamint a kapitalizmus agóniáját. A metszően pontos, brilliánsan megírt mű bepillantást enged az európai történelem viharos korszakába, amely máig hatóan alakította nemcsak a kontinens, hanem az egész világ történetét is.

„Író és művész elvtársak!Most, amikor koreai népünk szent honvédő háborút visel az emberi mivoltukból kivetkőzött amerikai imperialista agresszorok ellen hazánk szabadságáért és függetlenségéért, rendkívül nagy jelentősége van az íróinkra és művészeinkre háruló feladatoknak és kötelezettségeknek. Íróinknak és művészeinknek – az emberi lélek mérnökeinek – nemcsak az a feladatuk, hogy kidomborítsák műveikben a koreai nép izzó hazafi asságát, elszántságát és a győzelembe vetett hitét, hanem alkotásaiknak erős és éles fegyverré kell válniuk harcoló népünk kezében, az ellenség legyőzésére, a végső győzelem kivívására kell lelkesíteniük az egész népet. (…) Íróinknak és művészeinknek a hazafisággal egyidejűleg azt is kifejezésre kell juttatniuk alkotásaikban, hogy büszkék nemzetükre, büszkék népükre. Az, hogy büszkék vagyunk népünkre, csak akkor lesz olyan büszkeség, amely megérdemli ezt a nevet, ha kiirtjuk belőle az idejétmúlt sovinizmus rothadt csökevényeit és szokásait.”

Na světových oceánech pustošily německé ponorky spojenecké floty. Od začátku války probíhala Bitva o Atlantik a Královské námořnictvo, americké námořnictvo a spojenecké obchodní lodě zaznamenávaly proti tomuto podvodnímu postrachu ohromné ztráty. U-505 byla spuštěna na vodu 25. května 1941. Během následujících tří let potopila celkem osm lodí. Ale převaha, jakou kdysi ponorky měly, začínala slábnout a situace se pomalu měnila ve prospěch spojeneckých námořnictev. Ve svých skvělých vzpomínkách Daniel Gallery vysvětluje, jak velel Operační skupině 21.12 v bitvě proti ponorkovému nebezpečí. Jako velitel eskortní letadlové lodě USS Guadalcanal vedl svou posádku při potopení tří těchto hrozivých ponorek, ale jeho největším úspěchem bylo zajetí U-505 u pobřeží Afriky. Byl prvním americkým důstojníkem, který od války v roce 1812 zajal nepřátelskou válečnou loď. Toto vítězství zajistilo Spojeným státům nejen velký úspěch, ale také šifrovací knihy, šifrovací stroj Enigma a další tajné materiály nalezené na palubě. Zrekonstruovaná U-505 je nyní vystavena v Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu.

Bruno Sutkus (1924-2003), pocházející z litevsko- německé rodiny usazené ve Východním Prusku, působil za druhé světové války jako odstřelovač v 68. pěší divizi wehrmachtu a za pouhých šest měsíců na frontě prokazatelně zneškodnil 209 sovětských vojáků - rekord, který v německé armádě patrně nemá obdoby. V této autobiograficky laděné knize Sutkus detailně popisuje své zážitky z války, založené na pečlivě vedených, téměř deníkových záznamech, i svůj pozdější život ve vyhnanství na Sibiři pod dozorem sovětských tajných služeb. Souhlas k návratu do Pobaltí dostal od úřadů až v roce 1971 a do Německa se dostal teprve v roce 1997, po dvaapadesáti letech.

Po úspešnom spracovaní problematiky tzv. Východoslovenskej armády sa autorka rozhodla priblížiť čitateľom, venujúcim sa dejinám II. svetovej vojny na Slovensku, nemenej zaujímavú problematiku partizánskeho hnutia na východnom Slovensku. Kniha prináša podrobný objektívny obraz formovania prvých partizánskych skupín na Slovensku (najmä na východe Slovenského štátu). Prechádza cez ich materiálne zabezpečovanie a vyzbrojovanie v rokoch 1943-1944 a dostáva sa až k vytvoreniu najväčšej partizánskej skupiny v tomto regióne – zväzku Čapajev. Autorka PhDr. Helena Pažúrová podrobne mapuje osudy jej hlavného organizátora, leteckého nadporučíka Ľudovíta Kukorelliho a plasticky vykresľuje bojové akcie i „každodennosť“ partizánskeho života pred obdobím vyhlásenia SNP i po potlačení Povstania. Kniha má 192 strán a z nich 32 strán obsahuje dobové fotografie na kriedovom papieri.

Jediná komplexní biografie maršála Koněva na českém trhu. Téma osobnosti velitele Rudé armády, která pod jeho vedením osvobodila protektorát, ale o 11 let později také krvavě potlačila povstání v Maďarsku, je v současnosti stále velmi živé.

Dva pohledy na válku, dva rozdílní muži. Jeden je ve válce z donucení, má odpor vůči zabíjení, přesto dennodenně posílá svoje muže na smrt. Snaží se uchovat si zbytek lidskosti a vydržet. Druhý šel do války dobrovolně, s cílem udělat něco prospěšného, něco pro vlast. Přes rozdílnost obou mužů se z nich stanou přátelé.

Az 1809. július 10-11-én Znaimnál, ennél a mai osztrák határhoz közeli csehországi kisvárosnál zajlott csata a napóleoni háborúk egyik kiemelkedő jelentőségű eseménye volt a maga 100 ezer résztvevőjével és a fontos diplomáciai következményeivel. Az emlékét azonban mára szinte teljesen elhomályosította a közvetlen előzménye, a mindössze pár nappal korábbi wagrami csata (július 5-6.), az 1809-es háború legnagyobb összecsapása. Ebben a háborúban az Osztrák Császárság egyedül vette fel a harcot az európai hegemóniára törő Napóleonnal és szövetségeseivel. Két katonai és politikai kultúra küzdött meg egymással életre-halálra, mert a lehetőségek között az is ott szerepelt, hogy az Osztrák Császárság (amelynek része volt a Magyar Királyság is) korábbi formájában megszűnik létezni. Wagramnál, ahol vagy 300 ezer katona csapott össze, Napóleon végül nem tudott megsemmisítő győzelmet aratni, az osztrák erők rendezetten vonultak vissza, és négy nappal később Znaim környékén kisebb csatározásokból egy kétnapos, nagy csata alakult ki. Eközben, a katonai történésekkel párhuzamosan, szinte versenyt futva azokkal, intenzív diplomáciai tárgyalások is folytak a két fél között, amelyek végül a második napon váratlanul a csata, sőt az egész háború végét eredményezték a Znaimban megkötött fegyverszünet formájában. Znaim izgalmasságát pont ez, a diplomáciai és katonai szál egymásba fonódása adja, amit tovább fokoztak a váratlan fordulatok és a kommunikáció esetlegessége. John H. Gill könyvének nagy erőssége, hogy a rendelkezésre álló nagyszámú forrás alapján egyedülálló részletességgel rekonstruálja ezeket a nagyon gyorsan zajló történéseket. Eközben az olvasó részletesen megismerheti a napóleoni korszak harcászatát, az egyes résztvevő felek alakulatait, az osztrák katonai reformokat, az 1809-es háború előzményeit különös tekintettel a wagrami csatára, az európai diplomáciai hátteret, de soha sem érzi magát elveszettnek a részletekben, mert a szerző történetmesélése végig koherens és izgalmas marad. Szintén erőssége a könyvnek az egyes főszereplők személyiségének bemutatása, különösen igaz ez a teljesen megosztott osztrák udvar vezető alakjaira. A könyv egyedülálló mélyfúrás a napóleoni kor hadtörténetébe, amelyből jobban megérthetjük magát az egész korszakot. Az eseményekben való eligazodást 22 térkép és 70 illusztráció segíti.

V časoch pred druhou svetovou vojnou väčšina vojenských mysliteľov nepovažovala lietadlá za dôležitý prvok ozbrojených síl. Vnímali ho len ako doplnok k pechote. Ale istá malá skupina idealistických stratégov, ktorá si hovorila „bombardovacia mafia“, si položila otázku: „Čo ak by sme dokázali paralyzovať nepriateľa a zároveň výrazne znížiť počty obetí presne cieleným bombardovaním?“ V ostrom protiklade s touto stratégiou stálo bombardovanie Tokia, najsmrteľnejší nálet druhej svetovej vojny, ktorému velil generál Curtis LeMay. Jeho krutý pragmatizmus a taktika spálenej zeme si vyžiadali tisíce nevinných obetí z radov civilného obyvateľstva, na druhej strane odvrátili plánovanú inváziu amerických vojsk do Japonska, ktorá by zrejme zanechala väčšiu spúšť. V Bombardovacej mafii sa Gladwell pýta: „Stálo to za to?“ Možno by všetko dopadlo inak, keby LeMayov predchodca generál Haywood Hansell zotrval vo svojej funkcii veliteľa bombardovacieho letectva na Guame. Hansell bol presvedčený zástanca presného bombardovania, ale z pomyselného ringu o veliteľský post vyšiel napokon ako víťaz Curtis LeMay, ktorý sa krátko nato postaral o najtemnejšiu noc v dejinách druhej svetovej vojny. Bombardovacia mafia prináša pútavý príbeh o vytrvalosti, novátorstve a nevyčísliteľnej cene vojny.

Víte přesně, co je to PRT? A co dělá v afghánském Lógaru? A jakou úlohu tam má Armáda České republiky? Knížka, kterou právě držíte v ruce, vás seznámí formou rozhovorů se členy prvního Provinčního rekonstrukčního týmu a jeho začátcích na jaře 2008 v Afghanistánu. Nechybí ani rozhovory s vojáky kteří je ochraňují. Jak se v Lógaru žije a pracuje? Jaký mají k Čechům Afghánci vztah? Nahlédnete do života českých vojáků na vzdálené misi. Zjistíte, jak funguje každoodenní spolupráce civilistů z PRT a v ojáků. A nechybí ani skvělé fotografie Daniela Hlaváče, který získal za svou sérii reportážních fotografií z Afghanistánu 2. Cenu Czech Press Photo v roce 2009.

Americký spisovatel E. H. Hunt zavádí čtenáře ve svém raném díle Od rozbřesku do svítání na ostrov Guadalcanal v Šalamounových ostrovech k pilotům Hendersonova polního letiště. Právě zde se v ubíjejícím bezčasí a rutině rozkazů operačního velitelství odehrávají na pozadí hrůz 2. světové války osobní lidská dramata. Mladí piloti se pokoušejí vyrovnat s každodenní hrozbou smrti, samotou i láskami, jež museli zanechat v civilním životě.

Mesto Berlín sa významne zapísalo do histórie ľudstva, žiaľ, aj jej tragickej stránky.Práve tu sa rozhoreli plamene oboch svetových vojen, ktoré stáli život milióny nevinných ľudí. V Berlíne sa zrodili nacistické plány na masové vyvražďovanie Židov a ďalších ľudí "menejcennej rasy". Sídlili tu ústredia gestapa, SD a iných organizácií SS, ktoré rozsievali hrôzu po celej Európe. A v Berlíne sa odohralo aj dramatické záverečné dejstvo "Tretej ríše".Kniha opisuje, ako sa mesto menilo od dvadsiatych rokov, keď do neho vstúpili nacisti, a pôsobenie nacistických pohlavárov až do ich zaslúženého konca v roku 1945.