POČÁTKY NORMALIZACE V ČESKOSLOVENSKU (1969-1971) * Gustáv Husák na počátku tzv. normalizace (nejen) ve světle ruských archívů * Stranícke previerky nielen komunistov * Syndróm roku 1968 * Několik poznámek k tématům kolem normalizace * Stalinistická federace a jak s federalismem ve střední Evropě * Pragmatizmus a pluralizmus namiesto utópií. Milan Šimečka o politicko-kultúrnych základoch demokracie * Okolnosti přijetí tzv. pendrekového zákona v roce 1969, jeho aplikace a jeho důsledky * Zostrený kurz nastupujúcej tzv. normalizácie a politické procesy. Na príklade perzekúcií kaplánov Ambróza Kubiša a Jána Ďuricu * ŠTÚDIE K ČESKO-SLOVENSKÝM VZŤAHOM A ČESKÝM A SLOVENSKÝM DEJINÁM, II. * Čechoslovakizmus v mentalitách obyvateľov Košíc a jeho implementácia vo verejnom priestore mesta v medzivojnovom období * Ochranárstvo a environmentálne iniciatívy v Československu do roku 1989 *

Több éves kutatás eredményeként kerül az olvasók elé a tényekre és dokumentumokra alapozott, részrehajlástól mentes, tárgyilagos mű. A kötet része a 9 térképet tartalmazó színes melléklet. "A szlovák nemzeti tudat a XVIII. század második felében jelent meg. Eleinte katolikus papok terjesztették, az általuk alapított Szlovák Tudós Társaság már nevében is szlováknak tekintette magát. A XVIII. század végén a szlovákok céltudatos jogi törekvéseit megzavarták a cseh gyökerű lutheránusok. [...] Abban az időben, amikor a magyar elit arra törekedett, hogy a közéletben a latin nyelvet a magyar váltsa fel, reakcióként érthetőek voltak a szlovákok azonos célú törekvései - legalábbis a szlovákok által lakott területen. A XIX. század második felében a [...] cári Oroszországba vetett remények viszont szertefoszlottak, és így a lutheránus politikusok következő generációja fokozatosan visszatért apáik és nagyapáik eszméjéhez. Így a XX. század elején újra feléledt a csehszlovák nemzetegység gondolata. [...] A szlovák nemzeti tudat létrejöttét és fejlődését ez a jelenség befolyásolta, és mind a mai napig problémát okoz, hogy ennek szereplői nincsenek céljaik szerint kategorizálva. "Národovecként" a szlovák történelemben a továbbiakban is olyan szereplőket tartanak számon, akik a cseh, a szlovák vagy a csehszlovák gondolat zászlaja alatt harcoltak (a magyarok ellen)." Ladislav Szalay (Részlet az Utószó helyettből)

Nová kniha o živote našich predkov úspešnej spisovateľky a etnografky Zory Mintalovej Zubercovej. Vznikla v spolupráci s dizajnérom, fotografom a ilustrátorom Vladimírom Holinom, takže obrazová časť knihy je rovnako príťažlivá ako textová. Kniha približuje život v minulých storočiach prostredníctvom približne 300 farebných fotografií, ktoré vznikli vo viacerých slovenských skanzenoch. Čitatelia tak môžu vojsť do dediny či mestečka, vstúpiť do usadlostí, dvorov a domov rôznych vrstiev obyvateľstva. Spoznajú domček bezzemka, obecného sluhu, pastiera i chovateľa oviec, usadlosti malých a stredných roľníkov, hospodárstva bohatých gazdov, dom vinohradníka, dielne remeselníkov, dom richtára, kúrie zemanov aj sídlo strednej šľachty. Uvidia zariadené izby, ako spávala viacčlenná rodina, dobový obchod i školu, predmety v pitvore, čiernej i svetlej kuchyni, v komore, ale aj domáce a hospodárske práce i náradie či remeselnícke nástroje. Knihu dopĺňajú čierno-biele fotografie zaniknutých prác na poli, v hospodárstve či domácnosti, zachytávajúce aj hodnovernú atmosféru. Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

Kniha představuje soubor příspěvků, které spojuje tázání po smyslu paměťových institucí v současném veřejném prostoru. První část je návratem ke kořenům moravské historiografie v 19. století, druhá se zaměřuje na archiváře a archivy a jejich úlohu v historické vědě, vzdělávání i ve společnosti obecně. Sborník vznikl v návaznosti na stejnojmennou konferenci připomínající několik výročí.

Americký novinár a politológ Kevin J. McNamara sa vo svojej publikácii zaoberá okolnosťami, ktoré za prvej svetovej vojny predchádzali vzniku Česko-Slovenska. Zameriava sa najmä na dva kľúčové, navzájom prepojené faktory - diplomatické úsilie zahraničného odboja pod vedením T. G. Masaryka a dramatickú epopeju česko-slovenských légií v Rusku. Autor sleduje anabázu legionárov z Ukrajiny cez Sibír do Vladivostoku, pričom vyzdvihuje ich hrdinstvo, vojenské umenie a význam pre vznik nového štátu. Pútavo napísané dielo s bohatým odkazovým aparátom približuje udalosti, ktoré sú u nás ešte stále pomerne málo známe.

Podhorský region Semilsko je místem bohatým na dějinné události i krásným koutem severních Čech. O jeho proměnách pojednává kniha nazvaná Semilsko Pavla Jakubce a Iva Navrátila, která vychází v rámci edice Zmizelé Čechy. Historický text doplňuje téměř sto osmdesát unikátních fotografií z místních archivů i od soukromých sběratelů.

V posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy. Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, již prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích)dovedené do roku 2004. Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova.

Populárně-naučná publikace pro širokou veřejnost přináší čtivou a srozumitelnou formou informace o husitské éře, která české země během první poloviny 15. století uvrhla do období bezvládí, zmatků, hrůz a utrpení a citelně zasáhla i do dějin střední Evropy. Autoři si všímají důležitých aspektů, ať už jde o důvody vypuknutí husitské revoluce, její průběh, jednotlivé válečné střety nebo ničivé následky. Kniha obsahuje citace a množství doplňujících informací, jež dohromady vytvářejí čtenářsky plastičtější obraz popisovaných událostí a zařazují je do dobového kontextu.

Kniha „ROŽMBERKOVÉ, První po českém králi“ přibližuje historii a význam nejvýznamnějšího českého panského rodu. Od Vítka I. z Prčic, prvního známého předka rodu Vítkovců zmíněného již v roce 1169, až po vymření rodu Rožmberků v roce 1611, zaujímali páni z Rožmberka přední místa v zemských a dvorských úřadech. Členové rodu, jako byli Vok I., Oldřich II. či Vilém a Petr Vok z Rožmberka, se významně zapsali do našich dějin. Stopy jejich díla vidíme dodnes, ať je to rybniční soustava v jižních Čechách, hrady a zámky Český Krumlov, Třeboň, Rožmberk, Kratochvíle, Choustník, Vimperk, klášter Vyšší Brod, nebo Rožmberský palác na Pražském hradě. Kniha shrnuje nejnovější poznatky o životě a díle rodu Rožmberků, které doplňuje na tři sta fotografií.

Monografie sleduje proměny kněžské identity v moderní éře. Autorský kolektiv si nepostavil cíl rozšířit debatu o problematice identit o další závažný metodologicky orientovaný text, ale zaměřil se na otázku, jak sociologickou, psychologickou či filosofickou kategorii identity naplnit pevně založeným pramenným výzkumem. Publikaci tvoří biografie třinácti různě postavených kněží, kteří náleželi do několika generací. Jsou zde mj. zastoupeni kněží ve světské pastoraci (smíchovský děkan Jan Pauly), biskupové (českobudějovický Jan Valerián Jirsík), řeholníci (redemptorista Andreas Hamerle), teologové (Eduard Winter, profesor na Německé univerzitě v Praze, posléze v NDR), politici (ústřední tajemník ČSL Bohumil Stašek) i básníci a outsideři (například Jakub Deml). Časové vymezení je rámováno z jedné strany snahou papežů o obnovu autority římskokatolické církve po Francouzské revoluci a z druhé strany obdobím meziválečné Československé republiky s jejím komplikovaným hledáním konsensu s katolickou církví. Identitou rozumíme typ sounáležitosti s lidským společenstvím vymezený sebeuvědoměním člověka, tedy prožíváním toho, čím jedinec je nebo se cítí být. Zajímavá je otázka sebepojetí kněze a jeho reflexe okolím (identita osobní) i otázka hodnot a znaků vytvářejících sounáležitost s komunitou – farností, klérem, národem (identita sociální). Reflektujeme proto jednak fázi dospívání kněze, během níž je identita výrazným způsobem formována zvenčí, jednak další fáze života, profilující se snahou kněze dostát svému povolání či upravit si svou identitu podle rolí připsaných okolím, úřadem, očekáváním nadřízených, spolubratří nebo farníků. Právě moderní doba v důsledku zrychlujících se změn společnosti a sekularizačních tlaků generovala větší možnosti individuální volby a větší množství konfliktních linií, než bylo dříve obvyklé.

Dielo regionálneho historika analyzuje špecifickú rolu mesta Martin v slovenských dejinách a jej premeny, od 40. rokov 19. storočia, keď bol Turčiansky Sv. Martin málo významným mestečkom Turčianskej župy, cez postupný nárast jeho významu v súvislosti s revolúciou 1848 – 49, Memorandom, založením MS, utvorenie a premeny jedného z centier slovenskej politiky v 1. polovici 20. stor., cez neskorší postupný úpadok významu, až po zástoj Martina a jeho inštitúcií v ponovembrovom dianí.

Vlak svobody, Česká stěna smrti, Jak se muži měnili v žáby, Slovenský Ikaros a vlastně i Železná opona Názvy kapitol a podkapitol této knížky znějí v dnešním kontextu spíše jako názvy surrealistických básní. Ve své době, mezi léty 1948 a 1989, ovšem odkazovaly k velmi reálné a často tragické skutečnosti. Pečlivě střežená hranice komunistického Československa se západním Německem a Rakouskem byla dějištěm tisíců dramat, kdy se Češi a Slováci, ale také východní Němci či Poláci pokoušeli opustit tábor míru a socialismu. Publicista Luděk Navara se represivní povaze komunistického režimu a pokusům o rezistenci proti němu věnuje dlouhá léta. V Příbězích železné opony vypráví osudy jednotlivých lidí i rodin, kteří se pokusili ze socialistického Československa uprchnout.

Titul naší knihy, verš z nesmrtelné Božské komedie, je oblíbeným citátem českého historika Jaroslava Čechury (* 1952). Dobře vystihuje zásady, jimž tento plodný autor trvale zachovává věrnost: Nikdy se nenechá vyvést z míry mluvením zaujatých kritiků, a naopak prvořadou pozornost věnuje hlasům pramenů, respektive jejich tvůrců, které nechává promlouvat ve svých pracích. Publikace, kterou držíte v rukou, souvisí s profesorem Čechurou hned v několika rovinách. Je darem k jeho životnímu jubileu, napsali ji jeho kolegové, přátelé a žáci a obsahuje studie k tématům, jimž se odborně věnoval nebo věnuje. Nechybějí tu klášterní dějiny, osobnost historika Josefa Pekaře, spletitý labyrint dějů předbělohorských a bělohorských či kriminální delikty v minulosti (včetně těch sexuálních). Autoři těmto studiím věnovali tolik péče a času, že se z daru k oslavencovým 65. narozeninám stal dar k šestašedesátinám

Unikátne preklady Kroniky Jána z Turca a Viedenskej maľovanej kroniky z latinčiny ponúkajú jedinečnú históriu Uhorska z pohľadu jej súčasníkov. Treťou knihou zo série latinských prekladov sú výnimočné prvé súvislé dejiny našich predkov, v ktorej prináša svoj pohľad na vývoj Slovenska súčasník Márie Terézie, slovenský kňaz Juraj Papánek. Poukazuje na pravdivé udalosti našej histórie, ktoré zapadli prachom alebo boli cielene zaznávané preto, že sa nehodili do propagandy iných národov. Jedno z najdôležitejších diel z hľadiska národnouvedomovacieho procesu nebolo od svojho vyjdenia v roku 1780 až dodnes kompletne preložené.

Kniha je sepsána na základě vzácného deníku a zápisků desátníka rakousko-uherské armády Františka Buzka, nedávno objevených v jeho pozůstalosti. Autor deníku se narodil v roce 1887 a po celý svůj plodný život pracoval a vlastně i žil na Vyšehradě. A právě o historii tohoto významného místa i o zdejších lidech psal od první světové války po dalších 40 let svůj deník plný zajímavostí historických a etnografických i mnohých záhad. Kromě historie Vyšehradu se kniha věnuje i osobnosti Popelky Bilianové, významné české spisovatelky, která také na Vyšehradě prožila většinu svého života. Nakonec autor vypráví o osobnosti prof. MUDr. Rudolfa Jedličky a historii jeho (Jedličkova) ústavu, který od roku 1913 též neodmyslitelně patří k Vyšehradu. Kniha přináší nejen dosud neznámá nebo málo známá fakta, ale i poučení pro nás, kteří žijeme ve 21. století.

Pokračovanie úspešnej edície kníh Nitra - Ako si ťa pamätáme. Z klenotnice svojich spomienok do nej zaujímavé príbehy vyberajú rodáci i obyvatelia, ktorí strávili v meste viac či menej dlhý čas, alebo v nej bývajú dodnes. Každému z kolektívu autorov sa mesto ležiace pod ochranou Zobora zapísalo rôznym spôsobom do osobnej histórie, no najmä do srdca. Čitatelia sa v treťom dieli dočítajú najmä o tom, ako sa mesto menilo v 2. polovici 20. storočia. Pomôže im k tomu okrem príbehov opäť aj prehľadné Nitrianske kalendárium, v ktorom nájdu prehľadne zoradené udalosti už od roku 1848 po súčasnosť. Zaspomínajú si spolu s pamätníkmi na to, aké bolo kúpanie v rieke Nitre, ako sa oslavovali prvé máje, aké bolo kedysi nitrianske korzo, aká bola kedysi dámska a pánska móda či na otvorenie pešej zóny. V knihe si pripomenie aj osobnosti mesta akými boli Jozef Dvonč starší, Pavel Vančo a Ján Majko objaviteľ nitrianskej kvapľovej jaskyne. Oživia si spomienky na bohatý nitriansky športový život či už futbal, hádzanú alebo tenis. Oboznámia sa tiež s dvoma významnými nitrianskymi školami s dlhoročnou pôsobnosťou ako sú Párovské a Piaristické gymnázium. Tieto príbehy a mnoho iných sú v knihe doplnené vzácnymi fotografiami z osobného archívu autorov, alebo pútavými historickými pohľadnicami. Pokračovanie nitrianskych spomienok bude ozdobou knižnice každého čitateľa, ktorý má toto historické a zároveň moderné mesto v obľube.

Tento průvodce je určen nejen milovníkům turistiky, ale také milovníkům historie a vojenství. Provede čtenáře významnými i méně známými bojišti na území STŘEDNÍCH ČECH, seznámí je s historickými souvislostmi i jednotlivými bitvami a jejich účastníky i zajímavostmi v okolí nebo dalšími místy souvisejícími s tématem. S touto knihou, doplněnou bohatou mapovou přílohou a četnými ilustracemi, si návštěvník bojiště snadno vybaví rozložení jednotlivých vojsk a jednotek a sám si může vyzkoušet, jak asi viděli bojiště tehdejší bojovníci a velitelé. Na jednotlivá bojiště navedou návštěvníky údaje pro GPS navigaci a může se vydat i po autorem nabízených trasách.

Publikace je věnována jednomu z „velkých“ témat českých právních dějin, poměru středověkých Čech a říše, které se v našich končinách těší letité akademické tradici a jehož potenciál nebyl dosud ani zdaleka vyčerpán. Výklad se snaží ukázat, že stávající diskuse o soužití obou sousedních národů málo reaguje na posun, kterým prošly společenské vědy na Západě ve druhé polovině 20. století a který se skrývá pod heslem cultural turn. Protože se moderní kulturně historické přístupy a metody setkaly na jiných badatelských polích s úspěchem, domníváme se, že by bylo chybou jich nevyužít a sledovat česko-říšské „stýkání a potýkání“ úzkým prizmatem událostních dějin, aniž bychom vzali v potaz normativní struktury a představy, usměrňující jednání soudobých aktérů. Cílem monografie je tedy zmapovat soužití politických elit, tvořících pouto mezi otonsko-sálskou říší a přemyslovskými državami, v celé jeho právní rozmanitosti. Pohybujeme se v rozmezí od „temného“ 10. století do „renesančního“ 12. století, které se v mnoha ohledech jeví jako přirozené mezníky vývoje. Jelikož se nám nedostává zpráv domácí provenience, nezbývá, než abychom na vztahy mezi oběma sousedními zeměmi, jejich obyvateli a panovníky hleděli očima říšských kronikářů a letopisců, z nichž jsou bližšímu zkoumání podrobeni ti, jejichž díla jsou mezi odborníky pokládána za kanonická. Nové čtení pramenů má prokázat, že česko-říšský prostor nebyl ovládán pouhým fyzickým násilím a politickým kalkulem, jak hlásá naše právní historiografie od roku 1945 do dneška, ale že podléhal všeobecně přijímaným regulativům, jež vtiskovaly právní mantinely přeshraničním stykům na nejvyšší úrovni.

Třetí vydání rozsáhlé monografie, která důkladně zpracovává dějiny meziválečného Československa. Kniha podává podrobný popis období prvních deseti let od vzniku samostatného československého státu. Detailně popisuje vytváření nových státních institucí, politický systém ČSR, proměny česko-německých a česko-slovenských vztahů, jakož i hospodářský a kulturní vzestup dvacátých let 20. století.

Město tří národů“ — toto a podobná označení Prahy konce 19. a počátku 20. století je možné nalézt nejen v četných literárních svědectvích. Jde zároveň o důležitou součást historického a literárněvědního diskurzu o městě, o reminiscence multietnické společnosti zničené mezi lety 1938 a 1948. Autorka na příkladu úřední statistiky, komunální politiky, intelektuální veřejnosti a populární kultury zkoumá, jak Pražané vytvářeli, vyjednávali i překračovali vlastní skupinové představy i obrazy jiných. Ukazuje, že konstrukce národní identity v hlavním městě Československa nebyly navzdory jejich zdánlivé všudypřítomnosti stabilní a pevně dané

Veľká historicko-geografická kniha Slovensko na starých pohľadniciach je prechádzkou Slovenskom v rokoch 1900 až 1918. Autori sa v nej venujú jeho obrazu na začiatku 20. storočia a na príklade takmer 500 pohľadníc miest a dedín sa snažia čo najvýstižnejšie charakterizovať krajinu a ľudí v posledných rokoch existencie rakúskouhorskej monarchie.

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Knížka přináší přehled panovníků našich zemí od Velkomoravské říše po současné prezidenty. Stručné životopisy a hlavní charakteristiky panovníků doplňují portréty, které jsou z počátku jen dílem fantazie ilustrátora, novější už odpovídají skutečné podobě. Přehled panovníků a prezidentů doplňuje časová osa, na které je přehledně vidět doba vlády jednotlivých panovníků a soudobé významné události u nás i ve světě.

Paměti nomenklaturního prognostika – Je to jednoduché, soudruhu první tajemníku. Buď je KSČ diktátor a je jí jedno, co si o ní kdo myslí, nebo žádný diktátor neexistuje a všichni mají stejné možnosti. Chtít být diktátor, kterého mají rádi, protože je o něco menší diktátor, to nejde. Svobodu a demokracii nemůžete nadiktovat, to by byl podvod a oni to cítí. Vy chcete neslučitelné věci. Chcete mít v ruce všechnu moc a současně dát nějakou moc i jim, aniž byste ji pustil z ruky.To si odporuje. – Miluji socialismus, posmutněl Dubček. – Chtěl jsem jen, aby ho milovali i oni.

Vzpomínky v knize se zakládají na skutečných událostech. Jsou popisovány děje, místa a data, příběhy týkající se skutečných osob, které žily v té době v Karviné. Kniha pokračuje do současných let nové doby karvinských čtvrtí.

Obrazová publikácia, pôvodne samostatnej obce Jahodníky ležiacej južne od Martina, dnes súčasť mesta. „Jahodničané“ sa pomocou dobových fotografií vybrali proti prúdu času a zaspomínali aký život vládol na „Husacom“ rínku.

Volné pokračování úspěšné knihy Mobilizace ve fotografii tentokráte věnované příslušníkům finanční stráže, jejich soubojům s pašeráky, ale i obraně vlasti v letech 1938–1939. Nebýt viděn, ale vidět vše – to byla zásada mužů v zelených uniformách, kteří střežili naše pohraniční hory a hvozdy za Rakouska-Uherska, za první republiky i několik let po druhé světové válce. Začtěte se s námi do jejich příběhů doplněných stovkami dobových, často dosud nepublikovaných snímků. „Lásku k vlasti dokaž činem“ Dnes je státní hranice pro většinu z nás jen pomyslnou čárou na mapě. Díky Evropské unii již na pomezích mezi jednotlivými členskými státy nezažíváme žádné kontroly a je to tak dobře. V minulosti ale ochrana hranic patřila k důležitým úkolům státní moci. Již ve středověku bylo třeba se nejen bránit před vpádem nepřítele, ale také hájit ekonomické zájmy panovníka. Postupem času se právě druhý zmíněný úkol stále více profesionalizoval a v habsburské monarchii byl výsledkem tohoto vývoje vznik c. k. pohraniční stráže v roce 1830. Jednalo se o první jednotně řízený sbor na ochranu státní a celní hranice. Jeho činnost pak v roce 1843 převzala nově založená c. k. finanční stráž, přičemž jeden z jejích hlavních úkolů spočíval v dozoru nad státní a celní hranicí – zjednodušeně řečeno šlo o boj proti pašerákům a podloudnému obchodu. Finanční stráž představovala v době svého vzniku první stejnokrojem opatřený a ozbrojený sbor, který působil plošně na území celého státu – například dnes mnohem známější četnictvo se začalo rozvíjet až o několik let později. Od prvních dnů existence působili finančníci jak ve službě pomezní, tak i vnitrozemské. Dnes je však vnímáme především jako ochránce státní hranice, což je dáno tím, že v roce 1920 došlo k rozdělení dosud jednotného sboru na vnitrozemskou důchodkovou kontrolu a na hranicích sloužící pohraniční finanční stráž. A právě osudy příslušníků druhé zmíněné části sboru jsou předmětem našeho zájmu. Není žádným tajemstvím, že české země jsou z velké většiny obklopeny horskými masivy. Šumava, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Krušné, Jizerské či Orlické hory tvořily přirozenou bariéru mezi naší vlastí a sousedními státy. V dobách první republiky dokonce hranice Československa na východě končila až u podkarpatoruské hory Pop Ivan. Příslušníci finanční stráže tak mnohdy sloužili v drsném a nehostinném prostředí, kde byli často odkázáni jen sami na sebe. I běžná pochůzková činnost byla v těžkém horském terénu velmi vyčerpávající, a to ani nemluvíme o boji s pašeráky, při němž šlo nesčetněkrát o holý život. I přesto všechno ale drtivá většina finančníků na své působení u sboru vzpomínala s láskou.

Druhá časť denníkových zápiskov K. Sidora z obdobia jeho pôsobenia ako vyslanca pri Svätej stolici od 12. Júla 1940 do 31. Decembra 1941. V denníkoch autor dôsledne a takmer každodenne zaznamenával svoje osobné zážitky , pozorovania komentáre na súkromné i verejné udalosti v jeho bezprostrednom okolí. Denníky sú unikátnym dokumentom nielen o dianí v Svätej stolici, ale aj o politickom vývoji na Slovensku.

Kniha se zabývá různými aspekty více než dvacetileté přítomnosti Sovětské armády v Československu v letech 1968 až 1991. Sleduje okolnosti jejího usazování v zemi, bezprostředně odvozené od invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, aktivní vměšování do politického vývoje v rané fázi takzvané normalizace i všestrannou podporu, kterou jí normalizační režim poskytoval. Všímá si odvrácené strany této podpory, kdy soustavné upřednostňování sovětských zájmů, leckdy na úkor místních obyvatel i životního prostředí, šlo ruku v ruce s rezignací československého státu na dodržování zákonnosti a výkon efektivní správy nad vlastním územím. Přibližuje často problematické soužití sovětských posádek a místních obyvatel, kteří za dané situace nenacházeli na centrální úrovni potřebnou záštitu. V tomto kontextu upozorňuje i na protichůdné logiky, které vzájemné soužití rámovaly: oficiální politiku družby na jedné straně a kontrarozvědnou ochranu sovětských vojenských objektů na straně druhé. Autorka zaznamenává stopy, které přítomnost Sovětské armády zanechala v kolektivní paměti, a věnuje se také okolnostem jejího odchodu ze země v letech 1990 a 1991, který započal bezprostředně se změnou politického režimu. Dlouhodobou přítomnost Sovětské armády představuje jako bytostně politickou a zpolitizovanou záležitost, jež byla od počátku předmětem mocenských sporů, posléze propagandy a cílené manipulace. Studie čerpá z rozsáhlé pramenné základny celostátní i lokální provenience.

Kniha pojednává o lidové stravě v národopisném regionu Doudlebska, který se rozkládá mezi Českými Budějovicemi, Českým Krumlovem, Kaplicí a Trhovými Sviny. Autor při jejím psaní vycházel z vyprávění pamětníků, odborné literatury, kronik a memoárů. Líčí nejen podobu selského jídelníčku před sto a více lety, ale i jak vypadaly staré kuchyně a topeniště, jaké plodiny se v minulosti pěstovaly, jak lidé přežívali období hladu a válek, jak se vařilo na farách a panských sídlech, o svatbách a o posvíceních nebo jak probíhalo pečení chleba, nakládání zelí či zabijačka prasete. Závěrečná kapitola přináší rovněž skutečné recepty na některá jídla. Čtenáři tak vyvstává před očima poutavý a přitom reálný obraz všedního života jihočeského venkova v 19. a 20. století.