Publikace se věnuje našemu, v kritickém roce 1938 nejmodernějšímu letounu Avia B71, respektive sovětskému rychlému bombardéru SB, jehož hvězda vyletěla vzhůru v občanské válce ve Španělsku v letech 1936 1939. Jeho licenční výroba se u nás po složitých jednáních pomalu rozbíhala v letech 1938 1939 a současně bylo zakoupeno v SSSR 61 kusů tohoto letounu. Tyto stroje byly vybaveny čs. motory i výzbrojí a byly postupně zařazovány do výzbroje. Autor popisuje krátce vznik letounu v SSSR, setkání několika našich letců se letouny SB ve Španělsku, hledání stroje této kategorie pro naše letectvo ve Francii, Anglii i SSSR a důvody, které vedly k našemu rozhodnutí pro sovětský SB. Následuje popis složitých jednání o licenční výrobě u nás, kdy byla protihodnotou do SSSR dodána licence horského kanonu Škoda. Následují kapitoly o zkouškách letounu ve VTLÚ, zavádění letounu do výzbroje a zkušenostech z provozu, o výcviku osádek a zvláštním cvičení Letecké brigády v roce 1938 se zřetelem na prověření použití B71. Popsáno je zařazení B71 do výzbroje u Leteckých plukům 1, 2, 5, 6 i v Bojovém středisku bombardovacím v Kunovicích a nasazení B71 v době mobilizace. V této souvislosti se autor snaží přiblížit i reálné možnosti a konkrétní kroky SSSR vojenské pomoci v době mnichovské krize. Následují kapitoly o demobilizaci a snahy o odprodání letounů do zahraničí. Dále rozběh licenční výroby stroje v našich továrnách, která byla nakonec realizována až pro Luftwaffe. Najdeme zde i technický popis stroje, soupis zakoupených strojů B71 podle výrobních čísel a dostupné informace o jejich službě, kapitolu o zbarvení a označování letounů. A přehled nehod. Zmíněny jsou také zachované stroje SB v muzeích. Publikace je v pevné vazbě, formát 230 x 297 mm, 272 stran, 450 čb. a bar. fotografií, dokumentů a skic. Barevné bokorysy a třípohled.

Velitelství zvláštních bojových útvarů (V.Z.B.Ú.) bylo ustanoveno výnosem ministerstva národní obrany v pátek 29. října 1920. Od tohoto dne se v Milovicích začala psát slavná historie naší útočné vozby. Usilovná práce důstojníků V.Z.B.Ú. vedených kpt. Karlem Eichmannem umožnila přeměnu útvaru nejprve na prapor a následně i pluky útočné vozby. V únoru 1929 byl pověřen sepsáním kroniky zástupce velitele Praporu útočné vozby plk. Josef Hranáč. Úkolu se ujal okamžitě, přičemž zpracoval veškerý listinný materiál, který byl k dispozici v archivu obrněných vlaků a Praporu útočné vozby od roku 1919, a informace získané od zúčastněných osob. Kroniku však ani on, ani jeho zástupci nedokončili. Po okupaci se rozepsané dílo dostalo do soukromých rukou a díky vstřícnosti majitele ji později členové Difrologického klubu mohli opsat a ofotit. Díky tomu zůstalo částečně zachováno. K stoletému výročí vzniku útvaru byla kronika připravena k vydání, přičemž je doplněna bohatými přílohami včetně životopisů velitelů a více než stovkou dobových fotografií.

ČESKOSLOVENŠTÍ LETCI V RCAF, SAAF, SRAF a RAAF 19401945 V jednotkách Královského kanadského letectva, letectva Jihoafrické unie i Jižní Rhodesie a Královského australského letectva O tom, že 311. čs. bombardovací peruť představovala bezesporu nejvýznamnější jednotku britského letectva (RAF - Royal Air Force), u kterého v letech druhé světové války bojovali českoslovenští letci, se autor zmínil již v předchozí části (ČESKOSLOVENŠTÍ LETCI V RAF, NAŠE VOJSKO Praha 2016). Nebyla však jedinou, u níž za druhé světové války někteří z československých letců působili. Kniha ČESKOSLOVENŠTÍ LETCI V RCAF, SAAF, SRAF a RAAF 19401945 tentokrát přibližuje jejich válečnou činnost u některých jednotek organizačně začleněných v Královském kanadském letectvu - RCAF, jihoafrickém letectvu - SAAF, letectvu Jižní Rhodesie - SRAF, a také australském letectvu - RAAF. I v těchto případech byla však jejich činnost mimo rámec československé bombardovací peruti nesrovnatelně menší. Mnohdy byla ale svou náplní rozhodně zajímavá a pestrá i z hlediska jednotlivých typů letadel, na kterých létali. Jednalo se nejen o známé letouny typu Bristol Blenheim, Bristol Beaufort, Bolingbroke MkIV, Avro Anson, Lockheed Hudson, Lockheed-Vega Ventura GRV, létací čluny Consolidated Catalina americké či Canso kanadské produkce, létací čluny Supermarine Stranraer, letouny typu Consolidated B-24 Liberator, Vickers Wellington, ale i o takové stroje, jako byly Douglas (B-18A) DB-1 Digby, Martin PBM-3B Mariner a některé jednotlivé typy další, zejména letounů cvičných. Autor zmiňuje též podmínky, dobu a prostředí, v nichž se naši letci pohybovali. I v tomto případě je text doplněn příslušnými fotografiemi a kopiemi vybraných dokumentů.

Závěrečná cvičení byla v kontextu vojenského umění definována jako nácvik boje, který se měl svými podmínkami a námětem co možná nejvíce blížit reálné válečné situaci. Námět měl současně odrážet momentální politickou a vojenskou situaci země a rovněž předvídat tyto proměnné pro blízkou budoucnost. Námětům závěrečných cvičení československé branné moci z období let 1922 až 1928 dominovalo předpokládané nepřátelství s Německem s akcentem na spojenecké závazky vůči Francii. Markantně je to patrné z námětů vojenských cvičení zvláště z první poloviny dvacátých let minulého století, kdy šlo o praktický nácvik operací odvozených z hypotéz zkoumaných při teoretických činnostech přípravy štábů, které vycházely z vojensko-politických poměrů ve střední Evropě. Publikace detailně popisuje průběh cvičení, které proběhlo v roce 1929 na Moravě v oblasti od Bruntálu po Brno s těžištěm bojové činnosti na Kroměřížsku. Nasazené pozemní a letecké jednotky a jejich výzbroj. Všímá si vyjímečně bohaté účasti zahraničních pozorovatelů v čele s francouzským maršálem Petainem. Cvičení rovněž poctil svou návštěvou president T.G.Masaryk. Toto vše je dokumentováno celkem 110 dobovými fotografiemi reprodukovanými ve větším formátu v této publikací. Rozsah ARMÁDY č. 6 je proti předchozím číslům rozšířen o 16 stran. Množství dobových fotografií.

Publikace podává systematický a současně zcela ojedinělý přehled využití bitevníků Iljušin Il-2 mimo sovětské letectvo. Těžištěm práce je popis nasazení těchto letounů v polském, československém a jugoslávském letectvu, počínaje organizací a výcvikem až po bojové uplatnění za druhé světové války i po ní. Historie poválečné služby je vždy dovedena až k definitivnímu vyřazení typu v dané zemi. Nechybí stručná zmínka o mírovém působení v bulharském a mongolském vojenském letectvu. Bonusem jsou informace o zkouškách kořistních letounů v německé Luftwaffe, Magyar Királyi Honvéd Legierö i ve finském Ilmavoimat. Text doplňuje na sto fotografií a osm barevných kreseb.

Velký průvodce má 160 stran! Kompletní příběh a podrobná anatomie nejobávanějšího obrněnce druhé světové války. Vše o ocelové legendě z řad německé Panzerwaffe. Podrobná překladová publikace, plná detailních informací, fotografií, schémat a ilustrací od autorů z britského The Tank Museum, z edice vydavatelství Haynes. Německý těžký tank Tiger I byl se svým slavným 88mm kanonem nejobávanějším obrněncem 2. světové války. Tato kniha poskytuje výjimečný pohled na spletité osudy jednoho z těchto fascinujících válečných strojů. Jde o slavný Tiger 131 Tankového Muzea v Bovingtonu jediný tank tohoto typu, který byl kdy zrekonstruován do plné provozuschopnosti. Díky množství fotografií, dokumentů i doprovodných textů připravených týmem odborníků z Tankové muzea prožijete příběh Tigeru 131 a jeho sourozenců do posledního detailu. Zjistíte, jak se tank zrodil, jak probíhal jeho vývoj a výroba a jak náročná byla restaurace a zprovoznění všech jeho komponent. Osobní vzpomínky německých tankistů zase přiblíží, jak vypadalo soužití osádek s tímto sedmapadesátitunovým monstrem uprostřed šílenství druhé světové války. Z obsahu: Mohutná palebná síla: Poznejte kvality 8,8cm kanonu, který z tanku činil tak nebezpečného soupeře Legendární Tiger 131: Seznamte se s osudy dodnes plně funkčního exempláře Motor Maybach: Objevte s námi ocelové srdce sedmapadesátitunového kolosu Do posledního detailu: Prozkoumejte bojový prostor i impozantní exteriér tigeru

Obsahuje vystřihovací papírový model v měřítku 1:48 a popis historie tohoto letounu - AERO A-300 – bombardovací a zvědný letoun AERO A-300 byl zalétán v dubnu 1938. Hned zpočátku bylo jasné, že se zrodil letoun výjimečných kvalit. Vysoká rychlost, dostatečná nosnost pum a současně jednoduchá výroba s použitím převážně domácích surovin. To byly hlavní klady tohoto letounu. Žel události roku 1938 přerušily vývoj tohoto letounu a neumožnily jeho zařazení do výzbroje našeho letectva. Model je možno postavit v jednoduché verzi anebo s proskleným a vybaveným interiérem.

Kniha Zkušební piloti Luftwaffe je autentickým dokumentem z doby, kdy se v přímé souvislosti s připravovanou nacistickou expanzí rodilo moderní německé letectvo. Druhá polovina třicátých let znamená definitivní odklon od dříve uznávaných koncepcí a předznamenává rychlý nástup letounů nové generace. Jakkoliv dílo vzniklo v nacistickém Německu, není typickou propagandistickou příručkou, jejímž cílem by byla apologetika zvrácené ideologie NSDAP. Svým technicky věcným a objektivním přístupem, který pamatuje i na ty nejmenší detaily, jsou Zkušební piloti Luftwaffe právě dnes, po mnoha letech, která již uplynula od prvního německého vydání, zajímavým a poučeným svědectvím o jedné z etap vývoje letectví.

Od počátku dvacátého století se intenzivně vyvíjely dvě zbraně, které měly navždy změnit charakter moderních válek. Jednou bylo letectvo a druhou tanky a ostatní druhy pozemní obrněné techniky. Bylo jen logické, že se musely oba druhy zbraní ve válkách střetnout. Zatímco letouny byly stále dokonaleji vyzbrojovány k útokům na pozemní cíle a posléze vznikly specializované bitevní letouny, musely armády řešit otázku obrany vojsk před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru válek bylo třeba umístit protiletadlovou zbraň na odolný podvozek, aby dokázala doprovázet postupující obrněné nebo automobilní kolony. Již před první světovou válkou se objevily první pokusy o vytvoření samohybného kanónu k ničení nepřátelských balónů, později přicházely stále dokonalejší komplety, mnohdy postavené na tankových podvozcích. V prostředí druhé světové války byla vojsková protiletadlová obrana nutností a svůj význam si zachovala přes období studené války až podnes. Zásadní zlom přišel v období po druhé světové válce, kdy se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety. I tato nová kategorie vojenské techniky se záhy stala součástí mobilních jednotek a protiletadlové střely začaly využívat jako nosičů obrněných vozidel. Kniha Protiletadlová obrněná vozidla je věnována vývoji pancéřovaných strojů, určených k boji s nepřátelskými letadly i vrtulníky a zachycuje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost.

Jeep je skutečnou legendou. Jeho jméno se stalo synonymem nebezpečných dobrodružných výprav po cestách i necestách a nedostižných bojových schopností. Jeep vynikal robustností, účelností a nekompromisní funkčností. Díky tomu sehrál významnou roli v dějinách vojenství počínaje léty 2. světové války. Jeep byl zkonstruován v roce 1940, v době akutní potřeby vojenských terénních automobilů. Byl navržen na základě specifikace nového univerzálního automobilu (General Purpose, ve zkratce G. P., anglicky hláskováno "dží pí", čili džíp). Nový vůz měl pohon všech čtyř kol, byl třímístný, s prostorem pro upevnění lafety kulometu ráže 7,62 mm. Užitečná hmotnost činila 250 kg, nejvyšší rychlost byla kolem 50 km/h. Nový automobil se stal nejúspěšnějším terénním vozidlem všech dob. Jeho pojetím se inspirovaly mnohé další typy terénních vozidel. Ve výzbroji armád celého světa sloužily Jeepy prakticky půl století. Kniha Jeep jede do války, napsaná vojenským odborníkem, dokumentuje bojové použití džípů na základě fotografií, líčení historických událostí a více než stovky kreseb. Výklad je doplněn přehledy základních údajů mnoha variant úspěšného vozidla. Džíp se ve 2. světové válce objevil v Normandii i na severu Afriky, běžně se používal ještě v době války v Perském zálivu na počátku 90. let. Kniha Jeep jede do války čtenářům všech věkových kategorií poskytuje hodnověrné informace a zajímavý pohled na přínos džípu k pojetí moderních malých terénních vozidel.

Když Spojenci v roce 1944 zahájili pokus o průlom v Normandii, záhy bylo jasné, že nad Němci nebude snadné zvítězit a že každý kousek území na cestě do Berlína obsadí až po těžkých bojích. Tato knížka se zaměřuje na urputné bitvy mezi německým tankem PzKpfw IV a americkým M4 Sherman, k nimž došlo v samém středu rozhodující fáze II. světové války. ba tyto typy patřily mezi nejvíce vyráběné tanky na německé resp. americké straně a byly tradičními protivníky, kteří se opakovaně střetávali ve středomořském prostoru. Po celou dobu jejich dlouhé služby vznikla u obou tanků řada technických zdokonalení a modifikací. Došlo i k posunu v jejich původním určení - nicméně oba zůstaly na západní frontě v předních liniích. Autor knihy, odborník na tankovou techniku, vybízí čtenáře k detailní prohlídce stísněných prostor těchto obrněných dříčů a současně nabízí barvitý popis s pomocí technických kreseb spolu se sérií dobových i soudobých fotografií, které věrně zachytily podmínky života osádek.

Během roku 1943 postupně rostla zprvu nedostačující produkce Spitfirů Mk.IX a původně přechodová verze se stávala základem výzbroje Fighter Command. Do řadové služby přicházely nové subverze činící z „devítky“ ještě dokonalejší válečný stroj. Publikace navazuje na 1. Díl v Aeru č.29 a věnuje se i použití tohoto stroje u československých perutí ve Velké Británii.

Ve druhé polovině 50. let nastoupil v ČSR nový typ sovětské konstrukce, Iljušinův Il-14, ve své době nesporně stroj světové úrovně, který v našich podmínkách dodnes drží primát největšího u nás vyráběného letounu. Tato licenční výroba probíhala v pražské továrně Avia v letech 1955 až 1960 a dala vzniknout 203 letounům pro tuzemské provozovatele. Publikace podrobně popisuje službu v československém vojenském letectvu.

Kniha se snaží mapovat všechny ve světě zkonstruované a vyrobené protitankové (PT) pušky. Největší pozornost autor věnuje PT puškám čs. provenience brněnské zbrojovky a pražské zbrojovky JAWA, o kterých je dostupných informací nejvíce, dále pak PT puškám obou velmocí v tomto oboru - puškám německým a ruským. Přečtením této publikace získá čtenář ucelený obraz o aktivitách celé řady zemí v tomto (dnes už anachronickém) odvětví zbrojní techniky. Autor knihy, Ing. Jiří Fencl (*1943), je dlouholetým dopisovatelem časopisů Střelecká revue, ATOM/ATM, Military revue Našeho vojska a Svět myslivosti. Je autorem asi 600 článků a seriálů o zbraních, z nichž některé v průběhu let vyšly také v celé řadě zahraničních časopisů. Dále je tvůrcem sedmi knížek o zbraních a jejich výrobcích - zbraňařích. Stěžejním dílem jeho dosavadní tvorby je obsáhlá encyklopedie „Systémy automatických zbraní“ (MF 2014).

Druhý díl se opět zaměřuje na konkrétní příběhy dalších letců, kteří za 2. světové války bojovali nad územím Československa. Největší pozornost je věnována osádce legendárního amerického bombardéru B-24 „Flak Shak III“, sestřeleného německými stíhači v průběhu velké letecké bitvy dne 24. srpna 1944, jehož osud byl desítky let obestřen tajemstvím. Kniha dále popisuje příběhy dvou německých stíhacích letců, kteří se navzdory utrpěným zraněním museli opakovaně vracet ke svým jednotkám, protože kvalitních stíhačů měla Luftwaffe koncem války naprostý nedostatek; pilota těžkého bombardéru B-17 či stíhače známé 332. stíhací skupiny, složené výhradně z letců černé pleti, který musel v prosinci 1944 vyskočit na padáku nad Slovenskem. Jedna z kapitol je rovněž věnována osudům dvou sovětských letců, kteří koncem války s dvouplošníky Po-2 „Kukuruznik“ podnikali překvapivé noční bombardovací útoky na německá vojska na území Československa.

Historie člověka byla odnepaměti spojena s bojem o přežití, moc, vliv, „životní prostor“ nebo suroviny. Mnohé války potvrzují staré pravidlo, že pera diplomatů nemají váhu ani listu papíru, který podepsala, pokud plnění dohod smluvní strany nemohou opřít o zbraně funkčních armád. Armáda je jednou z opor moderního státu, pomáhá nejen při obraně proti agresorovi, ale také při živelních pohromách či pandemiích. Tato kniha přináší souhrnný přehled vývoje vojenství a současného stavu a výzbroje armád. Stručně také informuje o právech a povinnostech bojujících stran a civilního obyvatelstva. Podobný titul chyběl na trhu už řadu desetiletí.

Kniha poskytuje čtenáři přehled o všech obrněných vozidlech, která používaly jednotky Wehrmachtu i SS během druhé světové války. Více než 300 stran textu, který doprovází přes 400 fotografií, z nichž mnohé nebyly doposud zveřejněny, činí z této knihy nejobsáhlejší dílo na toto téma. David Doyle jako zkušený autor sestavil publikaci ideální pro historika i modeláře, v níž nabízí technické informace, fotografie a historii nasazení: obrněných automobilů polopásových vozidel tanků útočných děl stíhačů tanků Jagdpanzer a Panzerjäger samohybných děl, houfnic a minometů protiletadlových vozidel plamenometných vozidel vyprošťovacích vozidel obrněných ženijních vozidel

Autor předkládá historii vývoje a výroby automatických zbraní od Gatlingova kulometu přes neblaze proslulé AK-47 a M-16 až po moderní typy. Postupuje historicky, všímá si použití samopalu Kalašnikov (který v oblasti automatických zbraní stále dominuje) ve Vietnamu i v Afghánistánu, v Irsku i v Iráku a objasňuje jejich roli v dnešním terorismu. Popisuje jak masové rozšíření automatických zbraní a industrializaci zabíjení, tak účinky, jaké mají projektily na lidské tělo.Hovoří také o podnikatelském aspektu, o rozpadu sovětského bloku a následném uvolnění obrovského množství automatických zbraní do oběhu. Kniha není oslavou Kalašnikovova vynálezu, pouze střízlivě popisuje jeho rozšíření a politický a vojenský dopad jakožto „zbožnělého“ zástupce tohoto druhu zbraní. Autor je bývalý příslušník námořní pěchoty, v současnosti redaktor New York Times. Zpravodajsky referoval o 11. září 2001, o událostech v ruském Beslanu či o teroristických útocích v Iráku. Za mezinárodní zpravodajství z Afghánistánu a Pákistánu obdržel v roce 2009 Pulitzerovu cenu.

Letecká válka nad západní frontou trvala téměř šest let. Pro stíhače představovala vůbec nejtěžší bojiště, na němž operovaly ty nejmodernější stroje. Létalo se zde většinou ve velkých výškách a početných formacích. Nepřekvapí proto, že Luftwaffe při hodnocení úspěchů nutných pro udělení nejvyšších vyznamenání posuzovala jeden sestřel na západě jako ekvivalent tří vítězství získaných na východě. Seznamte se s poutavou mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje.

První svazek nové ed. řady Militaria academica přináší šest studií věnovaných tématu vojenské služby v dlouhém 19. a 20. století, jež je zde pojato v interdisciplinárním duchu, zarámovaném do přístupu známého jako „new military history“. Autoři se věnují kulturním dějinám prusko-rakouské války 1866, opomíjeným kulturním souvislostem fenoménu geografické dislokace jednotek rakouské a rakousko-uherské armády, unikátnímu, nově objevovanému historickému prameni, jímž jsou památníky z vojny, skrytým třídním privilegiím v Polské lidové armádě po roce 1945, traumatickým zkušenostem a paměti na povinnou základní vojenskou službu v normalizačním Československu a konečně účasti vojáků základní služby v Československém samostatném protichemickém praporu nasazeném během první války v Zálivu v letech 1990–1991. Publikace je vybavena obrazovým doprovodem a rejstříkem.

Čtenářům se dostává do rukou další díl dlouholetého badatelského projektu o čs. letcích, které po komunistickém převratu z února 1948 donutilo nastalé nepřátelské prostředí ve vlasti, kam se tři roky předtím vítězně vrátili z Velké Británie, volit opětovný exil – ten nejdelší. Tento svazek navazuje na 1. díl, kde bylo objasněno podhoubí a následné děje, jež přivedly příslušníky západního leteckého odboje k opakovanému odchodu za hranice a vstupu do řad RAF. Pokračuje zde výčtem osudů exilových letců v abecedním pořadí jmen v rozsahu liter H-M. Opět se zde setkáváme s využitím čs. leteckých exulantů v široké škále letového i pozemního přidělení u Královského letectva od konce 40. do počátku 70. let minulého století nejen na britských ostrovech, ale též v zámořských državách.

Tato kniha se nesnaží ukázat všechny možné konfigurace zbraní a dalšího vybavení, které mohou letadla nést, ale představuje druhy výzbroje, které mohou být pro danou akci použity. Poznámky ke každému letadlu jsou doplněny pojednáním o různých druzích bojových akcí a výzbroji používané pro jejich splnění. Vytváří ucelený obraz o požadavcích na vedení moderní letecké kampaně.

Historie leteckých sil pobaltských zemí a Ukrajiny v bojích o nezávislost na Rusku po skončení 1. světové války, krátký meziválečný vývoj letectev Estonska, Lotyšska a Litvy a jejich obnova spolu s obnovenou samostatností včetně Ukrajiny po roce 1990 až po současnou Putinovu válku.

Nesmírně zajímavé pojednání o téměř půlstoleté historii tankových jednotek, které tvořily hlavní údernou sílu poválečné československé armády. Autor, známý specialista na toto téma, podrobně popisuje jednotlivé fáze vývoje této součásti armády z hlediska technického provedení a pokroku, výrobní základny, organizačního členění a předpokládaného použití. Komplexně podaný výklad doplňují četné fotografie.

Druhý, závěrečný díl (1916–1918) rozsáhlého, strhujícího vyprávění o životě, bojích i umírání příslušníků německého Císařského námořnictva za Světové války se opět věnuje všem nejvýznamnějším událostem na Severním moři, mnoha akcím u-bootů. Dlouho pobudeme v bitvě u Skagerraku v r. 1916; ale tentokrát nás kniha zavede i na palubu Jeho Veličenstva Pomocného křižníku WOLF, jenž na své bojové misi dorazí až k Austrálii. Odtud se úspěšně vrátí do německého Kielu, a prožijeme i revoluční hnutí v Císařském námořnictvu, jež vyvrcholí vzpourou, tak zásadní pro další vývoj německého státu. A opět budeme přítomni na jednáních císaře Viléma II. s admirály, poznáme život v německém zázemí… Samozřejmě prožijme i osudové chvíle hlavních postav našeho vyprávění – námořníka Jana Waldena a jeho kamarádů. A opět: Pro ty přátele historie námořního vojenství, kterým nestačí jen suchá faktografie a tabulkové přehledy, nýbrž se chtějí dovědět mnohé i o živoucí podstatě námořního válčení v letech 1914–1918, je tato kniha vítaným přínosem. Věříme, že až ji dočtete, budete se k ní znovu a znovu vracet.

Pojem „letecké eso“ zná asi každý. Existovali však také mimořádní tankisté – jen jejich označování coby es bylo volnější, prosazovalo se postupně a záviselo na konkrétní armádě. Ostatně dodnes panuje spor o to, komu vlastně vítězství nad nepřátelskými obrněnci náleží: veliteli tanku, také střelci, nebo snad celé osádce stroje? Tyto nuance však nemění nic na tom, že druhá světová válka zrodila řadu mimořádných tankistů bojujících v různých armádách. Badatel a publicista Norbert Brzkovský vás provede světem tankových es – kniha přináší osm životopisů významných postav armád druhé světové války, popis jejich strojů a taktik boje. Přestože se kariéry mužů jako Edmund Orlik, Otto Carius či Stěpan Vajda významně lišily, spojuje je právě mimořádnost schopností a poutavost jejich válečné cesty.

Pro boje na nově otevřené východní frontě byly na Slovensku zprvu zformovány dva útvary, jednalo se o Armádní skupinu a Rychlou skupinu. Rychlá skupina představovala mobilní útvar, sestavený z obrněných a motorizovaných jednotek Slovenské armády a dne 23. června byla podřízena velení německé 17. armády, zařazené do sestavy Skupina armád Jih. Předmětem našeho zájmu je Rychlá divize, která představovala mobilní útvar, plně motorizovaný a vyzbrojený tanky i obrněnými automobily. Základem Rychlé divize se stala Rychlá skupina, která byla již na začátku července 1941 reorganizována, posílena a přejmenována na Rychlou brigádu. Tato brigáda čítala k 8. červenci 1941 celkem 117 důstojníků, 39 rotmistrů a 3 390 příslušníků mužstva, dále pak 20 tanků typu TL-35, 9 LT-38, 7 typu LT-40 a 5 obrněných automobilů OA vz. 30. Mimo to byla vybavena 37 protitankovými děly ráže 37 mm, 4 děly ráže 75 mm vz. 15, 12 děly ráže 100 mm vz. 30, 4 děly ráže 105 mm vz. 35 a 2 minomety. Velitelem Rychlé brigády se stal plk. Rudolf Pilfousek a byl podřízen veliteli německé 17. armády gen. C. H. von Stülpnagelovi. Vrcholem bojového nasazení brigády se stala 22. července 1941 bitva u Lipovce, v níž se střetla se silami 44. horské střelecké divize. V tvrdém boji sice brigáda obstála a za cenu svých 75 padlých způsobila nepříteli ztráty ve výši 1 tisíce mužů, ale následně byla stažena do týlu, posílena a opět reorganizována. Výsledkem reorganizace se stalo posílení brigády a její povýšení na divizi. Nově ustavená Rychlá divize se v průběhu léta 1941 zúčastnila velkých obkličovacích bitev na Ukrajině, jako byla ta u Umaně. V září se dokonce podílela na obklíčení sovětského uskupení vojsk u Kyjeva, během nějž vojska Skupiny armád Jih zklikvidovaly většinu sil sovětského Jihozápadního a Záložního frontu. Po vítězství u Kyjeva se stala Rychlá divize součástí 1. tankové skupiny polního maršála Ewalda von Kleista (od 25. října přejmenována na 1. tankovou armádu) a společně s ní pokračovala v tažení na východ. Již 20. září vydal Hitler souhlas, aby von Kleistova skupina zahájila výpad směrem k Azovskému moři a k Rostovu na Donu. Prvním cílem německého postupu se stala průmyslová oblast Donbasu. Ačkoliv se německá vojska a společně s nimi i Slováci, museli potýkat se stále sílícím odporem i s nepřízní počasí, podařilo se 25. října obsadit Charkov. V době, kdy se podařilo dosáhnout tohoto triumfu a na středním úseku fronty byly u Brjansku a Vjazmy poraženy síly bránící Moskvu, se německý nápor zastavil. Příčin bylo několik. Jednak odpor Rudé armády značně zesílil a do konce října přišli Němci asi o 1/5 svých sil, které vrhli do ofenzivy, další příčinou bylo roztažení fronty, která se nyní táhla od Baltského moře až k Azovskému, což kladlo další nároky na již tak prořídlé německé řady. V neposlední řadě byl příčinou i nástup rasputice, období, kdy se na podzim a na jaře promění všechny nezpevněné cesty v moře bláta, v němž utone jakýkoliv pohyb. A to se stalo i německé armádě a jejím spojencům v říjnu a listopadu 1941. Publikace podrobně popisuje činnost Rychlé divize v bojích na řece Mius v letech 1941 a 1942.

Na světových oceánech pustošily německé ponorky spojenecké floty. Od začátku války probíhala Bitva o Atlantik a Královské námořnictvo, americké námořnictvo a spojenecké obchodní lodě zaznamenávaly proti tomuto podvodnímu postrachu ohromné ztráty. U-505 byla spuštěna na vodu 25. května 1941. Během následujících tří let potopila celkem osm lodí. Ale převaha, jakou kdysi ponorky měly, začínala slábnout a situace se pomalu měnila ve prospěch spojeneckých námořnictev. Ve svých skvělých vzpomínkách Daniel Gallery vysvětluje, jak velel Operační skupině 21.12 v bitvě proti ponorkovému nebezpečí. Jako velitel eskortní letadlové lodě USS Guadalcanal vedl svou posádku při potopení tří těchto hrozivých ponorek, ale jeho největším úspěchem bylo zajetí U-505 u pobřeží Afriky. Byl prvním americkým důstojníkem, který od války v roce 1812 zajal nepřátelskou válečnou loď. Toto vítězství zajistilo Spojeným státům nejen velký úspěch, ale také šifrovací knihy, šifrovací stroj Enigma a další tajné materiály nalezené na palubě. Zrekonstruovaná U-505 je nyní vystavena v Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu.

Publikace si klade za cíl seznámit čtenáře s tím, jak by mohly biologické bojové prostředky fungovat v rukou teroristů a se skutečným rozsahem a riziky případného biologického ohrožení. Vedle základních informací o biologickém terorismu autore detailně charakterizuje příznaky a průběh neštovic, antraxu, moru, tularémie, brucelózy, vozhřivky, Q-horečky, alfavirové encefalitidy, vztekliny, transmisivních flavivirových nákaz (např. žluté zimnice), hemoragických horeček (např. horečky Eboly) a lymfocytární choriomeningitidy.

Branná moc v letech 1918–1939 Publikace z pera renomovaného vojenského historika Karla Straky podrobně mapuje dějiny prvorepublikové armády. Je završením jedinečné prvorepublikové fotografické trilogie o čs. ozbrojených složkách, když navazuje na předchozí díly Mobilizace ve fotografii a Finanční stráž ve fotografii. „Lásku k vlasti dokaž činem“ Vojáci stáli za vznikem Československa, chtěli jej bránit se zbraní v ruce, ale nakonec museli ustoupit před nepřítelem. Ponořte se do dvacetileté historie čs. branné moci od složitých počátků, přes úžasné vzepětí při její modernizace až po krizové poslední měsíce v letech 1938– 1939. Unikátní fotografické svědectví vás přesvědčí, že muži v uniformě stáli připraveni hájit republiku a demokracii.