Bratislavský rodák Karl Benyovszky bol v tridsiatych rokoch 20. storočia veľkým popularizátorom a obdivovateľom mesta. O Bratislave a okolí napísal niekoľko príťažlivých kníh. V knihe o Železnej studničke opisuje údolie Mlynskej doliny - v tesnej blízkosti mesta tu v tom čase bolo možné nájsť príjemné zákutia na oddych, reštaurácie, výletné kaviarne, mlyny, jazerá a nádhernú scenériu romantického lesa. Železná studnička vďačí za svoje meno železitému prameňu, ktorý tu vyviera. Údolie sa rozprestiera na hornom konci Vydrickej doliny. Pri rieke Vydrici, ktorá preteká pôvabnou dolinou, sa už pred stáročiami usadili mlynári a postavili si tu mlyny. V 19. storočí sa Železná studnička stala obľúbeným výletným miestom obyvateľov neďalekého Prešporka. Chýr o liečivých účinkoch železitej vody lákal návštevníkov zo širokého okolia. Podnikaví prešporskí mešťania tu preto vybudovali kúpeľný dom s reštauráciou. Zašlú slávu kedysi hojne navštevovaných miest pripomínajú už len zrúcaniny starých mlynov a množstvo dobových pohľadníc. Karl Benyovszky sa narodil 4. júla 1886 v centre Prešporka, na nároží terajšieho Hviezdoslavovho námestia a Mostovej ulice. Benyovszky, syn policajného úradníka, prežil v dome s výhľadom na Mestské divadlo a kostolík kláštora Notre Dame celé detstvo. Navštevoval maďarské školy, ale nemčinu stále považoval za svoj materinský jazyk. Po I. svetovej vojne ho v Budapešti odsúdili za protimonarchistické názory. Roku 1924 sa vrátil do Bratislavy, kde žil až do roku 1945. Pôsobil v redakcii Pressburger Zeitung, neskôr v Grenzbote. Intenzívne sa zaoberal históriou mesta, napísal knihu o dejinách mestského divadla, rozsiahle dielo o živote J. N. Hummela. Po slovensky vyšli jeho knihy Prechádzka starým Prešporkom, Malebné zákutia a dvory starého Prešporka, Obrázky z prešporského geta, Tajuplné povesti zo starého Prešporka, Považie – hrady, zámky, povesti a Železná studnička. Po násilnom vysťahovaní Nemcov z Československa žil v Rakúsku, kde 6. januára 1962 zomrel.

Středověk byl již minulostí. Šestnácté století přineslo do života českého království mnoho změn. Na trůn usedli první Habsburkové a nová doba vlila sebevědomí do žil celé společnosti – měšťanů, šlechty, duchovních i poddaných. Písaři po celé zemi měli při zaznamenávání lidských osudů a každodenních příběhů plné ruce práce. Jinak tomu nebylo ani v kraji mezi Brdy, Šumavou a Českým lesem. Také zde ve sporech mezi lidmi před třicetiletou válkou promlouvaly kordy a ručnice, plnily se šatlavy a mistři popravní se svými pacholky nezaháleli. Významným pramenem pro poznání života, každodenních starostí, zločinu a trestu na západě Čech jsou vzácně dochované úřední knihy města Rokycany. Po staletích se znovu otevírají a z jejich zaprášených stránek promlouvají dávno zapomenuté osudy. Druhý díl knihy Renesanční pitaval z podbrdského kraje přichází s dalšími příběhy, které se odehrály ve druhé polovině šestnáctého století a na počátku století sedmnáctého. Tentokrát má čtenář možnost poznat případy manželských nevěr, domácího násilí, žárlivosti, opilství, výtržností, prchlivých kněží i vražd. Ani tentokrát nechybí na konci knihy slovníček použitých dobových výrazů.

Řadu desetiletí se v Československu ve druhé polovině 20. století (za tzv. studené války a za vlády komunistů) o našich legionářích psát nesmělo, natož publikovat nějaké fotografie. Psalo se pouze to, co vyhovovalo tehdejší politické moci a tak se například boje s bolševiky překrucovaly. Pamětníci na 1. světovou válku dávno zemřeli, ale někteří zanechali po sobě písemné vzpomínky, fotografické materiály a mluvené slovo na magnetofonových páskách a jsou i lidé, kteří si zaznamenávali slova z rozhovorů s nimi. Z těchto archiválií můžeme dnes pravdivě zavzpomínat na dobu před více než sto lety. A tak bylo možné, aby vznikla tato knížka, která přibližuje šestiletý osud nejen jednoho legionáře, protože posláním literatury je být svědomím své doby.

Příslušníci šlechtického rozrodu Hertvíků z Rušinova (zemanů z Ostružna) byli na Čáslavsku a Chrudimsku usazeni nejpozději od počátku 14. století. K nejznámějším představitelům rodu patřil Jan Hertvík z Rušinova a na Lichtenburku (cca 13951455). Když v roce 1455 umíral, ze světa odcházel bezpochyby jeden z nejmocnějších mužů polipanské éry. Roku 1440 byl zvolen hejtmanem čáslavského kraje a tím dosáhl pomyslného vrcholu politické kariéry. Jan Hertvík z Rušinova patřil k předním orebským hejtmanům, později k přátelům a podporovatelům Hynka Ptáčka z Pirkštejna a po roce 1444 byl také hlavním stoupencem a podporovatelem vzestupu Jiřího z Poděbrad. Na troskách bývalého vilémovského opatství vybudoval rozlehlé pozemkové impérium, které se mohlo směle rovnat i majetkům předních šlechtických rodů v zemi. Kniha sleduje osudy všech známých příslušníků rozrodu, jež jsou zasazeny do širšího kontextu vývoje východočeské šlechty, od prvních písemných zmínek až po vymření rodu na počátku 16. století.

Po skončení prvej svetovej vojny, zániku Rakúsko-Uhorska a vzniku Československa stála pred slovenskými učiteľmi neľahká, ale o to dôležitejšia úloha – vybudovať slovenské školstvo. Práve toto obdobie zachytáva Kronika školského inšpektorátu v Lipt. Sv. Mikuláši, ktorá bola napísaná mikulášskym školským inšpektorom a významnou osobnosťou slovenského školstva, turistiky či jaskyniarstva – Milošom Janoškom. Ten v nej zachytáva vývoj školstva v oblasti pôsobnosti mikulášskeho školského inšpektorátu, a to už od prvých rokov 20. storočia, až po rok 1937, kedy kronika náhle končí. Napriek tomu predstavuje jedinečný prameň pre poznanie prevažne hornoliptovského školstva v medzivojnovom období. Ale nie len to. Kronika zachytáva mnohé významné udalosti regionálneho, celoštátneho, ale aj medzinárodného významu, a tak je jej text tiež svedectvom svojej doby. Okrem prepisu originálneho textu kroniky, ktorý je doplnený dobovými fotografiami a vysvetľujúcimi poznámkami, obsahuje publikácia aj dve kapitoly, ktoré čitateľa uvedú hlbšie do problematiky. Prvá je zameraná na dejiny liptovského školstva a tá druhá na osobu pisateľa – Miloša Janošku.

Předkládaný sborník, vycházející u příležitosti Mezinárodního dne studentstva – Dne boje za svobodu a demokracii, který je doplněný řadou fotografií, má přispět k poctivým snahám, aby se na události před 75 lety nezapomínalo. Do předkládané publikace je zařazeno proto i několik původních textů z roku 1945. Byly psány velice emotivně, a mají i dokumentární vypovídací hodnotu o době svého vzniku. Navíc tyto před bezmála sedmdesáti lety uveřejněné články nejsou dnes zcela běžně dostupné. Na ně navazují čtyři svědectví vězněných studentů, napsaná v posledních deseti letech, a informace člena exilového studentského výboru MUDr. Karla Macháčka o činnosti našich tehdejších studentů-vojáků v Anglii. Druhou, poválečnou část, uvádí projev a poselství prezidenta republiky Edvarda Beneše, dále text úvodníku jednoho z hlavních organizátorů světového studentského kongresu v Praze JUDr. Vojtěcha Jandečky, respektované osobnosti studentského hnutí a politického vězně padesátých let. Pro ukázku následují tři projevy, pronesené při každoročních vzpomínkách u Hlávkovy koleje a u Památníku Ruzyň 1939–1941 v areálu bývalých kasáren 17. listopadu v Praze-Ruzyni. Na ně navazuje článek ing. Josefa Jíry z roku 2001 o jeho marné snaze obnovit důstojný původní název mezinárodního svátku 17. listopadu. Finská badatelka Johanna Kulmala studuje formu dopisů jako prostředek myšlenkového spojení lidí v mimořádných životních podmínkách. K tomu jí poskytla pramen také uvedená Lorencova korespondence ze Sachsenhausenu.

Deník N ve spolupráci s historiky popsal osudy lidí, o něž normalizační režim opíral svou moc nebo kteří se stali výmluvnými symboly jeho praktik. Od známých jmen, která se mnohdy dokázala pružně přizpůsobit polistopadovým poměrům, po řadové „pěšáky“, kteří stáli spíše stranou pozornosti médií a veřejnosti – ať už pracovali pro Státní bezpečnost, působili u Pohraniční stráže, nebo byli tváří režimem podporované kultury. Normalizace si ve společnosti vydobyla pověst přece jen snesitelného, „gulášového“ komunismu, během nějž se před realitou utíkalo na chalupu nebo k deskám Karla Gotta. Ve skutečnosti to však byly roky mimořádně ničivé. Společenská apatie, letargie, snaha příliš nevyčnívat, obava z vlastní tvořivosti, neochota přijmout se svobodou i zodpovědnost, to vše má kořeny nikoliv na šibenicích padesátých let a v jáchymovské věži smrti, ale v režimu, který přivezly sovětské tanky v srpnu 1968. Právě kvůli plíživosti, která degradovala ducha i vůli většiny obyvatelstva, je namístě si připomínat, jak nesmírně zlá a pokřivená ta doba ve své podstatě byla. Kniha Tváře normalizace vznikla v Deníku N jako příspěvek do mozaiky pochopení naší minulosti. Zvolili jsme cestu vyprávění konkrétních lidských příběhů, které navzdory své jedinečnosti dokážou přiblížit mechanismy a atmosféru doby silněji než akademické studie. Osudy známých i řadových protagonistů režimu dohromady tvoří přesvědčivý obrázek doby.

Tématem této knihy je husitství a jeho ohlas ve výtvarném umění a v architektuře v českých zemích v době předbělohorské, ale i v 19. a na počátku 20. století, kdy se zájem o Jana Husa jakožto národního hrdinu stal opět aktuálním. Utrakvistické prostředí Čech tvořilo v rámci Evropy specifickou kulturní oblast, jejíž výraznou součástí byla i architektura a umělecké zakázky příslušníků strany podobojí. Avšak ne vždy je dnes možné v umělecké produkci doby husitské spolehlivě rozpoznat právě díla reformně smýšlejících objednavatelů.Jádro knihy tvoří soubor případových studií o proměně společnosti v neklidné době husitských válek a po nich, o architektuře, malířství a sochařství, které různými způsoby reflektují jak boje utrakvistů za sebeurčení, tak naopak jejich snahy o konsenzuální zapojení se do běžného církevního života.

Mimořádný lidový soud České Budějovice patřil jednoznačně mezi nejpřísnější tribunály poválečné retribuce v ČSR, trestající kolaboranty, udavače a válečné zločince. V letech 1945–1948 poslal na smrt 68 osob. Kdo byli tito lidé a čím se provinili? Jejich životopisy sestavené na základě studia jednotlivých trestních spisů nám přiblíží nejen nejrůznější druhy kolaborace, ale i příběhy těch, na kterých se provinili – menších i větších odbojářů i prostých lidí, jež se v krizovém okamžiku postavili zlu nebo byli prostě jen proti své vůli vtaženi do víru tragických událostí v době tzv. zvýšeného ohrožení republiky.

Muzeum je i v pozdně moderním věku prominentním médiem historické komemorace a reprezentace. Nikdy v minulosti neexistovalo tolik muzeí jako dnes. Historická muzea moderní doby však neodrážejí bezprostředně státní politiku paměti, nýbrž sama vystupují jako aktér paměťového diskurzu. Politické a společenské zvraty přitom často vedou k přetváření muzeí a muzejních expozicí, ke zřizování nových a zavírání mnoha starých muzeí. Předkládaná publikace se ve středoevropském kontextu věnuje těmto problémům stejně jako vzájemným interakcím, procesům transnacionalizace a srovnávacím analýzám muzejnictví.

Vypuknutie Slovenského národného povstania znamenalo pre Hlinkovu gardu na rozdiel od iných prorežimných organizácií doslova vzkriesenie. Vďaka tomu, že po 29. auguste 1944 zostala verná slovenskej vláde v Bratislave a jej vedenie povstaleckú akciu radikálne odsúdilo, dostala možnosť – hoci v konečnom dôsledku len nakrátko – opätovne realizovať svoje mocenské ambície, tentokrát v podaní najortodoxnejších národných socialistov okruhu okolo Otomara Kubalu. Kubalova skupina, ktorá v HG prebrala kormidlo po Machovej garnitúre, pred verejnosťou nástojčivo kultivovala svoju formu najrýdzejších Slovákov, odhodlaných brániť slovenskú nezávislosť do posledného dychu. Mladý historik Anton Hruboň analyzuje postavenie tejto mocensko-bezpečnostnej organizácie ľudáckeho režimu v kontexte nacistického okupačného systému na politickom, vojenskom a perzekučnom poli, ktoré tvorili tri kľúčové roviny činnosti HG v záverečnej etape existencie slovenského štátu. Monografia sa na pozadí spomínaných kategórií pokúša odpovedať na otázku, čo vlastne Hlinkova garda bola, aké vplyvy determinovali jej charakter po transformácii na jeseň 1944 a aké memento zanechala v národnej histórii. Práca nastoľuje i širšie koncipované otázky, ťažiace slovenskú spoločnosť prakticky dodnes. Uvažuje o otázke spolupráce (kolaborácie) s nacistickým režimom, o úsilí pretvoriť Slovensko na jeho obraz, o perspektívnej budúcnosti krajiny pod ťarchou hákového kríža a o vývine ľudáckeho režimu na úsečke jeho nedlhej existencie. Problematika HG bola doteraz v odbornej literatúre ponímaná pomerne izolovane, akoby garda predstavovala politický samorast a na jej chod nepôsobili žiadne vplyvy smerom zvonku. Prostredníctvom zasadenia témy do rámca slovensko-nemeckých vzťahov a európskych súvzťažností nacistickej okupačnej politiky dostáva činnosť organizácie novú interpretačnú dimenziu a pre Hruboňove práce špecifický originálny autorský vklad, ktorý predstavuje ďalšiu neignorovateľnú výzvu do debaty o najdiskutovanejšom období moderných slovenských dejín.

K racionalizácii poznania a výskumu dejín prispievajú autentické dobové dokumenty, ktoré sú základným prameňom pre štúdium historikov a ich vydanie môže byť pohodlnou a ľahko dostupnou príručkou pre všetkých čitateľov a záujemcov o národné dejiny a ich kľúčové osobnosti, ku ktorým Andrej Hlinka nepochybne patrí. Súhrnné vydanie publicistických prác A. Hlinku chce prispieť k odbornému poznaniu a intelektuálnej zodpovednosti pri výskume a diskusii o tejto osobnosti, aj keď pri interpretácii sa pravdepodobne nedá úplne zabrániť účelovým vplyvom. Osobnosť Andreja Hlinku dominovala v slovenskej politike najmä v medzivojnovom období. Významné postavenie v slovenskej politike mal však už v období posledných desaťročí Rakúsko-Uhorska. Je preto dôležité poznať Hlinkove publikované texty od samého začiatku jeho verejnej a politickej činnosti.

Cieľom knihy Kúpele na starých pohľadniciach je prostredníctvom historických pohľadníc priblížiť 21 súčasných kúpeľných lokalít. Každej z nich je venovaná samostatná kapitola, ktorá obsahuje základné informácie o danej lokalite a historické pohľadnice s podrobnejšími opismi. Keďže na území Slovenska v minulosti fungovalo omnoho viac kúpeľných miest ako v súčasnosti, na záver je zaradená aj kapitola o zaniknutých kúpeľoch.

Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa.

Období, kdy končí zima a začíná jaro, je odjakživa silným poutem spojeno s půdou, probouzející se přírodou a plodivou sílou. To vše se prolnulo i do křesťanského prožívání, které pevně formovalo duchovní i materiální svět našich předků. Na tříkrálové koledy na sklonku do vánočního období plynule navazuje začátek masopustu – první předzvěsti počínajícího jara. Jak moc bujarý masopust býval a co naši předci během následujícího postního období jedli, když příprava na velikonoční slavnost ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista vyžadovala skromnost a odříkání? Jak tedy naši předkové prožívali svátky jara? Co znamená paškál nebo apoštol a proč říkáme houby s octem? Co je to chození s Dorotou a co ušelo? Jak se vypočítává termín Velikonoc? Co si křesťané připomínají v pašijovém týdnu a jak věroučné pokyny uchopila lidová tvořivost? A proč v některých regionech chodí chlapci na pomlázku už na Bílou sobotu? To všechno si můžete přečíst v této knize.

Dejiny a pôsobenie amerických Slovákov zostali až podnes v mnohých ohľadoch pre slovenskú historiografiu terrou incognitou. Aj keď sa ich aktivity v záujme slovenského autonomistického hnutia v rokoch 1918 1938 zavŕšili uzákonením autonómie Slovens ka, asymetrické členenie Česko-Slovenska bolo v rozpore s intenciami Pittsburskej dohody, ktorá nastoľovala požiadavku federatívneho usporiadania. Predkladaná monografia podrobne mapuje vývoj slovenského autonomistického hnutia vo vymedzenom období z hľadiska podielu amerických Slovákov na tomto hnutí.

Kniha Vrútky na dobových fotografiách na 148 strán a v 7. kapitolách približuje vývoj Vrútok prostredníctvom 483 dobových fotografií. Kniha je malým „príspevkom“ združenia Brána Turca / Hemibos Ante Portas k výročiu – 765. rokov od prvej písomnej zmienky v roku 2020.

V osadě Koloredov stálo na přelomu 18. a 19. století množství úpravárenských podniků a dalších hospodářských zařízení, v nichž nacházeli své uplatnění místní drobní podnikatelé, kteří se výrazně angažovali v rozvoji protoindustrializace v regionu. Práce se postupně věnuje mandlům, valchám, vinopalně, hostinci, šenku, židovské jídelně, koželužně, draslárně, kovárně a chlebovým boudám. Všechny tyto podniky byly vrchnostenské, a proto se ke všem dochovala poměrně obsáhlá agenda sestávající především z korespondence mezi vrchnostenskými úřady a pachtýři (nájemníky). Převážně spisová agenda přinesla zajímavý pohled do každodenních potřeb malých podnikatelů v protoindustriálním regionu Frýdecko-Místecka.

Čarodějnické procesy na Jesenicku v 17. století byly vlivem mnoha nepříznivých okolností natolik rozsáhlé, že je dnes považujeme za největší masový hon na čarodějnice v celém slezském teritoriu a svým rozsahem a počtem obětí přesahují i známější procesy na Losinsku a Šumpersku. Autorka vychází z dobových písemných pramenů uložených v českých a polských archivech a poprvé je představuje českým čtenářům. Jako první popisuje výjimečný případ Barbory Schmiedové z roku 1622, obviněné svým mužem z čarování, otravy a žhářství, který vyústil v rozsáhlé vyšetřování a pronásledování desítek lidí z jesenického panství. V jiné kapitole se dozvídáme o druhé velmi silné vlně čarodějnických procesů, kdy pro velký počet popravovaných byla postavena takzvaná pec na čarodějnice. Další příběh popisuje udání šesti lidí z údajné účasti na sabatu a čarodějnických praktik pasáčkem dobytka ze Širokého Brodu v roce 1651. Důsledkem následného soudního řízení za použití tortury bylo lavinovité rozšíření procesů, kdy na popravištích v plamenech skončily během několika hrůzných měsíců desítky lidí z Jesenicka. Třicetiletá válka, pustošení, ničení a drancování oblasti, neúroda, epidemie moru a hladomoru - to vše vyústilo v hledání obětního beránka, personifikovaného zla a nepřítele společnosti – čarodějnic. Když pronásledování překročilo určité hranice, zvedl se odpor měšťanstva i samotné vrchnosti a vlna pronásledování byla zásahem biskupa z královské rodiny zastavena.

V predkladanej publikácii v anglickom jazyku prináša autor jednak históriu slávnej rodinnej firmy Tomáša Baťu, jej vznik a rozvoj pred prvou svetovou vojnou a po nej a tiež oboznamuje čitateľa s Baťovou vlastnou sústavou riadenia, ako progresívneho systému podnikateľského manažmentu, v mnohých ohľadoch zaujímavého i dnes. Autor si všíma Baťov manažérsky talent, sociálne cítenie a netradičné, až unikátne zladenie vlastných záujmov a potrieb spoločnosti a tiež aktivity tohto nesporne zaujímavého podnikateľa v komunálnej politike.

http://pemic-books.cz/ASPX/Annotation.aspx?kod=0108785

Autor predstavuje podoby a vedúce osobnosti ženského národného hnutia na Slovensku. Mgr. Karol Hollý, M.A., PhD. (1980), od roku 2004 pracuje na Oddelení dejín vied a techniky Historického ústavu Slovenskej akadémie vied v Bratislave. Venuje sa predovšetkým dejinám historického a politického myslenia v rámci slovenskej národoveckej society, dejinám vedeckých inštitúcií a dejinám slovenského ženského hnutia na prelome 19. a 20. storočia. Je autorom viacerých vedeckých štúdií publikovaných doma aj v zahraničí.

Po februári 1948 mal komunistický režim v Československu na poli cirkevnej politiky jediný cieľ – podriadiť si úplne všetky cirkvi. V prípade Katolíckej cirkvi sa komunisti snažili vytvoriť z nej nezávislú národnú cirkev, ktorá by nebola pod vplyvom Vatikánu, ale bola kontrolovaná a riadená štátnou mocou. Jedným z nástrojov, ako to dosiahnuť, bol aj politický súdny proces, v ktorom mohli byť nielen skompromitovaní, ale odsúdení odporcovia – aj tí potenciálni – komunistického režimu. V monsterprocese proti A. A. Machalkovi a spoločníkom v plnosti fungoval systém kabinetnej justície, keď ešte pred vynesením rozsudku bolo rozhodnuté o vine a treste obvinených rehoľníkov. Keďže bola odstránená kontrola justičných orgánov nad vyšetrovaním, otvorila sa tým možnosť používať nezákonné vyšetrovacie metódy a rehoľníci nemali možnosť skutočnej obhajoby. Boli obvinení zo zločinov proti republike, zo špionáže pre Vatikán a imperialistické mocnosti, z prípravy protištátneho sprisahania atď. Desiati nevinní rehoľníci boli v tomto procese odsúdení celkom na 132 rokov väzenia a jeden doživotný trest, ktorý dostal slovenský redemptorista Ján Ivan Mastiliak.

Kamill Resler proslul především po druhé světové válce jako advokát nacistického zločince K. H Franka před mimořádným lidovým soudem. Jeho profesní i osobní život však protínaly osudy mnoha dalších méně i více známých osobností. Resler nebyl jen obhájcem spravedlnosti. Během svého života byl také vojákem, Sokolem, anarchistou, literátem, mecenášem, milovníkem umění, bibliofilem a vlastencem. Za protektorátu často obhajoval mnoho Čechů před totalitním soudnictvím, mnohdy bez šance na úspěch. Ironií osudu mu byla po válce vnucena obhajoba K. H. Franka před retribučním soudem. S nevděčnou rolí se popral důstojně a navzdory opovržení ze strany veřejnosti i s uznáním od kolegů. Kniha je biografií Kamilla Reslera, od jeho narození, mladistvá léta plná ideálů, přes právnické začátky za první republiky, obhajoby za války i po válce až po jeho osud za komunistického režimu. Přináší mnoho dosud nezveřejněných informací – o kauzách, v nichž působil jako advokát, mimořádně bohatém osobním život i o strastiplném závěru života. Velmi podrobně je zpracována kapitola věnovaná Frankovi.

Chatam Sofer (1762-1839) patrí medzi najväčšie autority ortodoxného judaizmu. Od jeho smrti uplynuli takmer dve storočia, dodnes je vďaka nemu Pressburg známy v celom židovskom svete. Paradoxne v jeho pôsobisku sa o ňom vie len málo. Kniha mapuje živ ot a dielo tohto významného rabína, ale aj osudy miesta jeho posledného odpočinku. Najstarší zachovaný židovský cintorín v Bratislave bol počas holokaustu a v období komunizmu zničený. Zachovalo sa len 23 hrobov tzv. rabínskeho okrsku. Tie neskôr zak ryli betónovým stropom a nad hrobmi vybudovali zastávku električky. Po novembri 1989 Medzinárodný výbor pre záchranu hrobov mudrcov z Pressburgu vyvinul iniciatívu na záchranu tohto významného religiózneho miesta. Odstraňovanie koľajníc a budovanie n ového memoriálu sa zmenili na napínavú detektívku vďaka zdanlivo nevinnej podmienke: pri všetkých prácach je nevyhnutné dodržiavať halachu. Tieto židovské náboženské predpisy zakazujú na cintoríne používať väčšinu tradičných stavbárskych postupov...

Retro ČS nese pořadové číslo 2 a jednoznačně se tím hlásí k návaznosti na stejnojmennou publikaci, která autorovi vyšla na podzim 2013. Zatímco „jednička“ se věnovala tzv. měkkému konzumu, tedy zboží rychlé spotřeby, „dvojka“ patří konzumu „tvrdému“ – odívání, obouvání, bydlení, elektronice. Bohatý obrazový materiál je opět doplněn textem, v němž autor k základním faktům a statistikám přidává osobní zkušenost a popis jednotlivých oblastí konzumu v kontextu předlistopadové reality. Prohrabejte spolu s autorem po letech znovu svou školní aktovku, oblečte své vysněné džíny z Tuzexu, pořiďte první nahrávku na vytoužený kazetový magnetofon. A pokud jste nic z toho nezažili, nahlédněte alespoň do života svých rodičů či prarodičů. Kniha Michala Petrova výborně doplní rodinná alba fotografií, protože se opírá o bohatství autorova osobního obrazového archivu, který patří určitě k nejrozsáhlejším u nás. Publikace vychází s předmluvou Václava Moravce.

Jedná se o syntézu dějin společnosti českých zemí v 16.-18. století. Předmětem zkoumání týmu předních českých historiků se stal panovnický dvůr, šlechta, duchovenstvo, měšťané, venkované a okrajové společnosti. Čtenáři je tak předkládán obraz společnosti českých zemích v celé jeho pestré šíři, a nikoliv jen z pohledu jedné vrstvy.

Kniha Urození nacionalisté je prací historika jménem Eagle Glassheim z Cambridge University, o národnostním dilematu české šlechty v letech 1918 - 1938, kdy se v Čechách usazené šlechtické rody rozhodavaly, zda se přikloní na českou či na německou stranu.

Historický atlas města obsahuje úvodní textovou část (urbanisticko-historický vývoj města), mapovou část a výběrovou bibliografii. Nejobsáhlejší barevná mapová část zahrnuje na více než 40 listech staré mapy a plány města od 18. století v plynulé řadě do současnosti (územní plány), reprodukce vedut a vyobrazení města a jeho částí, od 17. století opět do současnosti (pro novější období včetně fotografií, pohlednic a pětice leteckých snímků města); všechny publikované položky jsou opatřeny popisky a zpravidla i komentáři. Bibliografie obsahující řádově 400 položek k dějinám města.

Pardubice jako kolébka letectví vychovaly řadu aviatiků. Záliba, která později u mnoha z nich přerostla v profesi, lákala nadané mladé muže s dobrodružnou povahou. Ovšem jejich sny o létání se během několika let změnily v realitu boje proti nacismu. Kniha přináší portréty 41 letců, kteří své životy spojili s Pardubickým krajem. Někteří z nich za svobodu vlasti zaplatili životy, jiné za jejich boj „potrestal“ komunistický režim. Jen někteří se dožili rehabilitace po roce 1989.