Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Americký novinár a politológ Kevin J. McNamara sa vo svojej publikácii zaoberá okolnosťami, ktoré za prvej svetovej vojny predchádzali vzniku Česko-Slovenska. Zameriava sa najmä na dva kľúčové, navzájom prepojené faktory - diplomatické úsilie zahraničného odboja pod vedením T. G. Masaryka a dramatickú epopeju česko-slovenských légií v Rusku. Autor sleduje anabázu legionárov z Ukrajiny cez Sibír do Vladivostoku, pričom vyzdvihuje ich hrdinstvo, vojenské umenie a význam pre vznik nového štátu. Pútavo napísané dielo s bohatým odkazovým aparátom približuje udalosti, ktoré sú u nás ešte stále pomerne málo známe.

Jadrom knihy Štátne symboly Slovenskej republiky sú základy praktického používania štátnych symbolov Slovenskej republiky, ilustrované početnými príkladmi ich správneho aj chybného aplikovania v každodennej praxi aj v slávnostných chvíľach. Kniha obsahuje aj erbovú a vlajkovú etiketu, ktorej podstatou je úcta k vlastným i cudzím symbolom. Autor uvádza aj históriu vzniku a vývoja štátnych symbolov SR a pozornosť venuje aj vlajke Európskej únie, ktorá sa od vstupu SR do EÚ stala súčasťou vlajkovej prezentácie Slovenskej republiky. Knihu dopĺňa terminologický slovníček z heraldiky, vexilológie a sfragistiky. Súčasťou publikácie je aj znenie zákonov a ďalších predpisov upravujúcich súčasné používanie štátnych symbolov v Slovenskej republike. Autor PhDr. Ladislav Vrtel je heraldik, archivár, historik. Pôsobí v Odbore archívov Ministerstva vnútra SR, je hlavným štátnym radcom pre heraldickú tvorbu a správcom Heraldického registra SR.

Koncom šesťdesiatych rokov minulého storočia vyšiel vo viacerých vydaniach dokument výskumného tímu pod vedením akademika Radovana Richtu Civilizace na rozcestí. Kríza industrializmu s dôrazom na ťažký priemysel sa vtedy prejavila v nastupujúcej novej (tretej) technologickej revolúcii na Západe a s kumulatívnym oneskorovaním na Východe po úspešnej socialistickej industrializácii. Výrazné zmeny v technike a technológii vrátane sociálnych dôsledkov boli pomenované ako postindustriálna spoločnosť (USA), resp. vedecko-technická revolúcia (ZSSR). Zásadnú otázku priemyselnej civilizácie, ktorá je rovnako naliehavá a kontroverzná v súčasnosti ako pred polstoročím, predstavuje otázka spôsobu ekonomického rastu. Civilizácie (nielen západná, dnes používame plurál) sú v kríze, ohlasuje sa štvrtá technologická revolúcia, ktorá ruší minulé ekonomické a sociálne istoty. Snahou autorského kolektívu bolo v medziach možností načrtnúť možné odpovede, ukazovatele smeru v rámci aktuálnej civilizačnej križovatky.

Po sto deseti letech se dočkalo významné dílo archeologa a katolického kněze Františka Přikryla druhého vydání. Historikové tuto knihu často opomíjejí, neboť autor se nebál pracovat s rovnicemi, které jsou v zažitých paradigmatech takřka zakázané. Odmítá se připojit k Němci nadiktovaným teoriím o stěhování národů a příchodu Slovanů. Naopak pečlivě rozebírá staré texty a hledaje pravdu nepochybuje o tom, že Slované tu byli již od dávného starověku. Kniha je pro badatele velmi cenná. Nezahrnuje totiž jen výklad kmenů z latinského zlomku z 9. století, ale také texty, jejichž autory jsou italsko-polský zeměpisec Alexander Quagnini a lotyšsko-německý spisovatel Friedrich Ludwig Lindner, od něhož Přikryl převzal přehledné seřazení paragrafů z Herodotovy Skythie.

V posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy. Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, již prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích)dovedené do roku 2004. Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova.

Egy 18. századi értekezés a mondabeli és történeti asszonyokról, akik az orvoslásbankiemelkedő szerepet játszottak - első magyar fordítás. "Az sem tagadható, hogy olyan orvosnők is akadnak, akik nem megvetendő hírnévre tettek szert. Az a szándékom ezúttal, hogy egyenként méltatom majd őket, és óvom meg nevüket a feledéstől."

Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo. Nejvýraznější pozornost je přitom věnována protifašistické rezistenci ve střední Evropě, tj. v Polsku, Protektorátu Čechy a Morava, Německu, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. K doplnění celkového pohledu je rovněž popsána činnost odbojových hnutí i v dalších částech Evropy – na okupovaných územích Sovětského svazu a Balkánu, ve Skandinávii, v západní Evropě i ve spojeneckých a satelitních státech nacistického Německa. Cílem je přitom postihnout společné rysy, ale i rozdíly, které provázely existenci ilegálních hnutí v průběhu druhé světové války v jednotlivých evropských regionech.

Príbeh troch generácií tzv. židlochovicko-těšínskej línie Habsburgovcov v 19. a v prvej polovici 20. storočia. Podstatná časť života druhej generácie (arcivojvodský pár Fridrich a Izabela) bola spojená s Bratislavou (Prešporkom), keď tvorili vyše dvoch desaťročí najprominentnejších a najbohatších obyvateľov mesta. Vo svojom sídle (dnešný Prezidentský palác) prijímali významných hostí aj korunované hlavy vtedajšej Európy, čím sa mesto na Dunaji dostávalo aj do európskych správ. Najprominentnejšími hosťami boli členovia španielskej kráľovskej rodiny, s ktorými bola táto habsburská línia úzko príbuzensky spojená. Kniha si preto všíma habsburskú rodinu zo Španielska, ktorá sa potom s niektorými príslušníkmi usadila na východnom Slovensku, v Starej Ľubovni. Fridrich bol hlavným veliteľom vojsk monarchie počas prvých rokov prvej svetovej vojny. Fridrichove deti prežili svoje rozmanité osudy v rôznych kútoch strednej Európy.

Navzdory rostoucímu zájmu badatelů humanitních oborů představuje období protektorátu Čechy a Morava doposud nepříliš probádanou oblast českých dějin. Monografie Zatemněno: česká literatura a kultura v protektorátu je proto příspěvkem k lepšímu poznání a pochopení této velmi specifické fáze naší literární a kulturní historie. Kolektiv autorů čtenářům předkládá dvacet sedm aktuálních sond do problematiky protektorátní tvorby a kulturní politiky, které se opírají o výzkum dobového nejen českého, ale i německého materiálu a usilují o jeho adekvátní historickou interpretaci. Cílem ovšem je dané kulturní období nahlédnout novýma očima, mimo tradiční výkladová schémata, a na úrovni dnešního poznání tak pojmenovat mechanismy, jež určovaly tehdejší společenský a kulturní život a ovlivňovaly podobu tvorby literární, divadelní, hudební, filmové či rozhlasové

Pokračování válečné řady projektu Dokumenty československé zahraniční politiky zahrnuje období od 1. ledna do 31. července 1943 a přináší 249 dokumentů, které dokumentují přelomovou fázi druhé světové války a rozvíjení aktivit československého zahraničního odboje. Zachycuje široké spektrum problémů zahraničně- i vnitropolitických, hospodářských či sociálních, které souvisely s jednáním se Spojenci o finančních, vojenských, hospodářských či politických otázkách. Zabývá se také pokračujícím procesem uznání československé exilové vlády a klíčovou otázkou návštěvy prezidenta Edvarda Beneše ve Spojených státech amerických (a také v Kanadě), která se uskutečnila v květnu-červnu 1943. Neméně klíčovou byla v tomto období (stejně jako v obdobích předchozích) otázka vývoje československo-polských vztahů, které dospěly ke kritickému bodu po odhalení hrobů zavražděných polských důstojníků v Katyňském lese a přerušení polsko-sovětských vztahů.

Letos na podzim to bude 100 let, kdy bitvou u Zborova vstoupily legie nově se rodícího Československa do válečného konfliktu. K tomuto jubileu vznikla unikátní kniha, která prostřednictvím více než 200 fotografií mapuje dnes už legendární cestu českých legií transibiřskou magistrálou z evropské části Ruska až do Vladivostoku. Autentické fotografie zachycují strastiplnou (více než 8 000 km dlouhou) cestu Československého vojska na Rusi – tzv. Ruských legií, které svým bojem proti bolševikům získaly uznání celého demokratického světa. Obrazová publikace je pozoruhodná i tím, že nám v druhém plánu přibližuje, jak vypadalo Rusko na počátku 20. let.

V osobním vyprávění pilota Oldřicha Doubka se jedinečným způsobem odráží historie československého letectví v období let 1925 až 1950. V době, kdy se létání považovalo za druh "šílenství", patřil mezi "Ikary", kteří se ve vojenském letectvu rozhodli věrně sloužit nové Československé republice. Působil u stíhacích i bombardovacích letek a jako jeden z mála pilotoval i čs. hydroplány v Boce Kotorské. Své letecké zkušenosti pak uplatnil ve firmě Baťa, kde létání za mlhy a nepříznivého počasí, bez přístrojů i rádia bylo každodenním riskem i ziskem firemních pilotů. V roce 1935 se mu splnil sen, když se stal teprve jedenáctým pilotem Československých státních aerolinií a na své konto si připsal moderní typy letadel včetně Savoie Marchetti 73. V letech nacistické okupace byl za odbojovou činnost několik měsíců vězněn. Aktivně se zapojil do poválečné obnovy Aerolinií. V roce 1947 vystupoval jako mluvčí stávky létajícího personálu, která svým rozsahem a důsledky neměla v historii civilního letectví v Evropě obdoby. V roce 1950 byl mezi desítkami těch, které komunistický režim ze dne na den zbavil možnosti létat a kvalifikovaným zaměstnancům nabídl alternativu dělnických profesí a občanské šikany. "Ikarové" se zlomenými křídly nemohli dlouhá léta o svém osudu nahlas promluvit. Toto je příběh jednoho z nich. MIROSLAV JINDRA se celý svůj život pohybuje kolem letectví. Zajímá se o moderní dějiny, literaturu faktu a lidské osudy spojené s létáním. V roce 2013 vyšla jeho prvotina Nebe, peklo, zem, která popisuje životní příběh první letušky ČSA Máji Staré.

Po vyše sedem storočí sa Turínske plátno pokladalo za drahocennú relikviu s odtlačkom tela ukrižovaného Ježiša Krista. V roku 1988 laboratórne skúšky definitívne potvrdili, že plátno nemôže pochádzať spred roku 1260 n.l. Podľa názoru autorov sa však Turínske plátno spája s tzv. veľkým tajomstvom slobodomurárstva a s tajnými spoločnosťami, ktoré ho po stáročia uchováv

Nemzeti nagyvizit sorozatunk negyedik kötetének témája az 1848-49-es szabadságharccal kezdődik és az 56-os forradalom elemzésével ér véget. Fejezetenként elemzi a magyar és a világtörténelem valamennyi sorsfordulóját ebben a bő száz esztendőben. Néhány fejezetcím a kötet tartalmából: A trianoni szerződés, A Horthy-korszak külpolitikája a második világháborúig.

Česko-anglická publikace, vydaná společně českým Ústavem pro studium totalitních režimů a polským Ústavem národní paměti, přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8. září 1968 na varšavském stadionu zapálil na protest proti srpnové okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a účasti jednotek Polské lidové republiky na této invazi. Sebeupálení Ryszarda Siwce patří vedle protestu Jana Palacha nejen k nejlépe popsaným, ale také k nejlépe zdokumentovaným. Díky tomu je možné pokusit se odpovědět na otázku, jaká byla motivace Ryszarda Siwce, ale také dalších osob, které zvolili tuto formu odporu. Podle mého názoru nebyl jejich cílem protest sám. Ryszard Siwiec, Jan Palach a další se rozhodli pro obrovské utrpení a obětování vlastního života proto, aby otřásli druhými a přiměli je zamyslet se nad obludností zla, které je obklopuje, aktivně se postavit na obranu znásilněných hodnot. Tímto způsobem chtěli napomoci k oslabení diktatury, ale také změnit svědomí druhých. Z předmluvy Łukasze Kamińského

Tuto antologii nejlepších i „normálních“ odstřelovačů druhé světové války sepsali vojenští historici i profesionálové, kteří mají k odstřelovačům blízko, nebo jimi dokonce sami byli. Každý z autorů předvádí vybraného odstřelovače jako plnokrevnou osobu a při popisu jejich smrtelně nebezpečné práce často uvádí detaily, jež dosud nebyly publikovány. K nejslavnějším postavám, o nichž tato unikátní kniha pojednává, patří Vasilij Zajcev, sovětský hrdina od Stalingradu, „Bílá smrt“ Sima Häyhä, který měl na kontě rekordních více než pět stovek obětí, Sepp Allerberger, druhý nejúspěšnější německý odstřelovač druhé světové války, či Ljudmila Pavličenková, nejlepší odstřelovačka všech dob. Další národnosti reprezentuje zázračný střelec z amerického Tennessee Bert Kemp, nespoutaný irský odstřelovač Patrick Devlin, který bojoval v řadách britské armády, expert na boj v terénu Harry Furness a bezejmenný japonský odstřelovač na Guadalcanalu. Další kapitoly jsou věnovány proslulému teoretikovi a praktikovi kapitánu Cliffordu Shoreovi nebo operaci Foxley, při níž měli britští odstřelovači zabít Adolfa Hitlera.

Madeleine Albrightové nebylo ještě ani dvanáct, a už na vlastní oči viděla několik dějinných dramat — nacistickou okupaci rodného Československa, bombardování Londýna, kam se její rodina uchýlila do exilu, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, vzestup komunismu a počátek studené války. V Pražské zimě nyní Madeleine Albrightová líčí právě těch bouřlivých dvanáct let. Vychází přitom z někdejších dětských zážitků i ze své politické a akademické erudice, mísí rodinné vzpomínky a písemné dokumenty se záznamy aktérů tehdejšího dění a předkládá čtenářům působivou dějinnou fresku i niterné svědectví. Tyto dva póly jejího vyprávění se neustále doplňují i svářejí: autorka zkoumá minulost z hlediska nadčasových dilemat a zároveň vypráví velice osobní příběh s univerzálním dopadem. Kniha zavede čtenáře z Pražského hradu do londýnských protileteckých krytů, z bezútěšného terezínského ghetta na zasedání předních světových státníků; Madeleine Albrightová se tu zamýšlí nad svým židovským původem, o němž se dozvěděla až ve zralém věku, rozebírá komplikovanou českou historii i nelehká mravní rozhodnutí, s nimiž se musela vyrovnávat generace jejích rodičů. Na základě svědectví současníků ukazuje, jak byly miliony obyčejných lidí vytrženy z rodinného prostředí a ocitly se v rolích exilových vůdců, odbojářů i kolaborantů, obětí i vrahů. Tyto nesmírně složité dějinné události jsou přitom utvářeny pojmy, jejichž smysl si člověk osvojí už v dětství: strachem, důvěrou, přizpůsobivostí, hledáním vlastní identity či vnímáním rozdílu mezi dobrem a zlem. „Nikomu, kdo byl na světě mezi lety 1937 a 1948,“ píše Madeleine Albrightová, „nebyl cizí hluboký smutek. Zahynuly miliony nevinných a na jejich smrt se nikdy nesmí zapomenout. Ztracené životy už dnes nenahradíme, máme však povinnost zjistit co nejvíce o tom, proč a jak se to všechno událo. Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: "Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech."

Práce renomovaného a uznávaného historika se zaměřením na rod Lucemburků a osobnost Karla IV. Příběh, v němž vystupují manželky, matky, královny i císařovny, je zároveň příběhem Karla IV. jako manžela a otce, ale zároveň i vladaře. Vždyť od tohoto vladařského poslání se odvíjela volba jeho žen i osudy jeho dcer a synů. Teprve v tomto propojení získává ženský svět, který Karla IV. obklopoval, své dějinné ocenění. Jako v zrcadle se v rodinném životě Karlově i životě jeho žen a dětí odrážejí pohnuté chvíle nejen české, ale i evropské historie.

Kdo čistil Saddámu Husajnovi cestu k moci? Kdo poskytl Bagdádu zakázané zbraně, kterými bylo zdůvodňováno pokračování embarga OSN a posléze i americko-britský vpád do Iráku na jaře 2003? Byla to náhoda, že se Česká republika jako první země světa zapojila do amerických plánů na „osvobození“ Iráku a že jako první evropská kontinentální země vyslala svoje vojáky k irácké hranici? Skutečně hrozil irácký útok americkému rádiu v Praze a skutečně Irák ohrožoval mezinárodní bezpečnost? Jak to, že v Iráku nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení? Proč se Irák po „osvobození“ stal nejnebezpečnějším místem na světě a proč Praha byla Praha degradována z privilegovaného hospodářského partnera Iráku na přehlíženého outsidera? Kdo zavlekl do Iráku infekci Al-Káidy a Islámského státu, mor občanské války a°bezprecedentní korupci? Proč v zemi zůstávají americké síly i dvacet let od jejího „osvobození“?

Elitní vyšetřovatel, který sbírá nejzajímavější české policejní případy, a ředitel Muzea Policie ČR. Kdo jiný by mohl znát zločin lépe? Miloš Vaněček a Radek Galaš pro vás přichystali mrazivou jízdu světem české kriminalistiky 20. století. Sériové vraždy, útěky z vězení, vyšetřování v neobvyklých lokacích – to vše vás čeká v doprovodu autentických fotografií, dobových dokumentů, přepsaných výslechů i detailních náčrtků z místa činu.

„Divatszalon ?Auschwitzban? Már a gondolat is viszolygást kelt és ellentmondást hordoz.” Az auschwitz–birkenaui koncentrációs táborban huszonöt, többségében szlovák és magyar származású zsidó nő elegáns ruhákat varrt a náci elit asszonyai és lányai számára. A varroda sokáig a szögesdróttal körbezárt rettenetes világ közvetlen szomszédságában, a táborparancsnok villájában működött. Az idilli kert, a takaros szobák, a finom anyagok és a különleges szabásminták mind-mind éles kontrasztban álltak azzal, hogy az itt dolgozó varrónők, nyomorúságos ellátás és kíméletlen bánásmód mellett, valójában az életükért varrtak. Lucy Adlington történelmi forrásokra és a túlélőkkel készített interjúkra támaszkodva mutatja be ezeket a bátor nőket, akik eredeti szakmájuknak és bajtársiasságuknak köszönhetően, szoros családi és baráti kapcsolataikból merítve élték túl fogvatartóik kegyetlenkedéseit, és többen részt vállaltak a tábori ellenállási mozgalomban is. Könyvében rávilágít a Harmadik Birodalom kétszínűségére, embertelensége és a holokauszt eddig ismeretlen fejezetével ismerteti meg olvasóit.

Monografie českého historika, působícího v Heidelbergu, je podrobnou analýzou evropské politiky 60. až 70. let 19. stol., v jejímž prostředí se pohybuje F. L. Rieger, usilující získat podporu Francie ve věci české autonomie uvnitř Rakouska-Uherska. Tento bohužel neúspěšný projekt měl tvořit protiváhu rusofilským tendencím české politiky. Obraz česko-francouzských vztahů té doby je podpořen i kulturologickými úvahami a řadou ilustrací v textu. Obsáhlé francouzské resumé.

A kötetben található muvek: Az európai egyensúlyról és békérol ?...írói - közírói - jelentkezéséig Bibó István pályafutása azokéhoz a 16-17. századi magyar prédikátorjelöltekéhez hasonlított, akik az iszonyú dúlások után a tájilag és szellemileg visszamocsaraso-dott országból Utrechtbe és Montpel-lier-be vergodtek ki igét tanulni. Akiket ott a muveltség mellett ezer lehetoség is várt: könnyebb élet, sikeresebb szolgálat. S akik rendre visszatértek a maláriás falvakba, a sárkunyhók közt templomot építeni. Bibó István Genfben járta meg ezt a felso iskolát. Nagy muveltségu család gyermekeként került oda - a Szegedi Egyetem fokönyvtárosának nagy tehetségu fiaként -, hogy jogi tanulmányait tökéletesítse. Másban is tökéletesítette magát. Huséget és bátorságot tanult: klasszikus európaiságot. Abba az enciklopédis-ta filozófiába hatolt bele, amely az erkölcsi jó és rossz meghatározó jegyeit a gyakorlati tevékenységbol meríti. A hazájába visszatért Bibó István gyorsan megtalálta az utat mindazokhoz, akik hasonló ítélorendszerrel kerestek olyan végezni-valót az életben, amely hivatás is lehet. Bibó István édesapja etnográfus is volt, mint akkoriban ott Szegeden csaknem minden betuérto: tanár, pap, színész, régész, történész, festo, költo, orvos, foleg a fiatalok közt. Ez volt a jogász ifjú Bibó második nagyiskolája. így alakult ki az o sajátos tudományága és hivatása. Jó nyitányként a politikatudomány egyetemi tanára lett. Ennek gyakorlati  ,tartozékaként közölte elso nagy tanulmányát már 1945 oszén. A magyar demokrácia válságáról, méltán keltett iránta rögtön közfigyelmet és köztiszteletet. Ezt követte 1946-ban a kelet-európai kisállamok nyomorúságáról szóló. Ezzel egyidejuleg készített tervezetet (már mint a Belügyminisztérium fotisztviseloje) a magyar közigazgatási rendszer megújítására. A gondolat, hogy »városmegyék« lépjenek a hajdani várközpontokat idézo vármegyék helyébe, évtizedek múlva lett a helyesen decent-ralizálódó államok eszméje. Történelmi és alkotmánytani írásai szinte folytatólagos közleményei lettek a Válasznak és építo ereju vitatárgyai annak a tragikus helyzetben is járható utat kereso, nagyrészt paraszt- és munkásgyökeru értelmiségnek, melytol méltán volt várható a szellemi élet, az írástudói erkölcs megújulása. Mindaddig, amíg el nem következett a folyóirat elnémítása, a népi kollégiumoknak és egyéb népmuvelési vállalkozásoknak kultúránk fejlodésére oly végzetes föloszlatása. Bibó Istvánnak ekkor már jó híre volt az ország határain túl is. Tudósi és közírói tekintélye vetekedett azokéval, akiknek egykor Genfben és másutt tanítványa volt. Tanulmányai halála napjáig messze földön figyelmet és teret kaptak. S még többet kaphattak volna, ha azt a tevékenységi területet választja. Választhatta volna késobb, s itt maradt..." Illyés Gyula  ,

Három esztendő telt el a kubai forradalom győzelme óta. Három esztendő alatt hatalmas utat járt be Kuba népe: a nemzeti felszabadító mozgalomtól eljutott a szocialista forradalomhoz. Ezt az utat ismerjük meg Fidel Castro beszédeiből, melyeket úgy válogattunk össze, hogy a fokozatos fejlődést szemléltessék. A beszédeket rövidítve közöljük; elhagyjuk az ismétlődő részeket. A rövidítések nem csonkítják meg e beszédeket, azokat lényegében érintetlenül adjuk az olvasó kezébe.

Přesně před 100 lety, 28. října 1918, se začíná psát nová éra svobodného podnikání v tehdy zrozeném Československu. Dvakrát je násilně přerušena. Druhou světovou válkou a komunistickým pučem v roce 1948. Přesto tato relativně krátká éra zrodila podnikatele světového věhlasu, na které můžeme být dodnes pyšní. V naší exkluzivní publikaci 100 let svobodného podnikání v Československu představíme příběhy československých prvorepublikových podnikatelských „es“. I jejich následovníků – novodobých Baťů, kteří po roce 1989 do dneška dělají čest České republice i daleko za jejími hranicemi. Dokázali změnit tvář české ekonomiky a dát slovu podnikání opět jeho pravý význam.

Normalizační festival je původní monografií o československém pozdním socialismu, zvláště pak o pozdně socialistické veřejné sféře, jež je dnes často považována za a priori toxickou. Hlavními postavami monografie jsou organizátoři folkových koncertů, kteří se v této sféře pohybovali, a tím ji spoluvytvářeli (a také v jistém smyslu měnili). Na jejich každodenním jednání je ukázána problematičnost dnešních mainstreamových způsobů zobrazení pozdního socialismu, a kniha je tak na dálku vedenou diskuzí s dnes již vžitými pojmy, jakými jsou například šedá zóna nebo ostrůvky svobody. S pomocí odborné literatury – a zvláště pak na základě tvůrčí interpretace textů antropologa Alexeje Jurčaka – nabízí alternativní model vyprávění o pozdním socialismu, jehož zastřešující metaforou by mohla být v úvodu knihy zmiňovaná Möbiova páska.

Ve dnech 8. 9. 21. 10. 2020 se v prostorách Galerie Věda a umění v budově Akademie věd konala výstava J.A.K.: Komenský v kulturách vzpomínání. Byla uspořádána při příležitosti 350. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů, Jana Amose Komenského (15921670). Zaměřila se na to, jakým způsobem a prostřednictvím jakých médií se formovaly a proměňovaly kolektivní představy o této kanonické postavě českých dějin, kultury a literatury, zejména v průběhu 19. a 20. století. Výstava musela být předčasně uzavřena pro veřejnost kvůli druhé vlně pandemie covidu-19, což přimělo její autory k rozhodnutí vydat tento katalog. Kniha je rozdělena do dvou částí. První část Paměť a její média odpovídá svým obsahem výstavním panelům a názvy jednotlivých kapitol vystihují její obsah: Paměť, Portréty, Literatura, Topografie paměti, Kánony, Slavnosti a muzealizace, Divadlo a film. Druhá část Katalog exponátů dokumentuje vystavené trojrozměrné předměty od Komenského nejstarších podobizen až po hravé a karikaturní zobrazení z dílny Adolfa Borna. K nim je připojen pod názvem Fotografická paměť výstavy výběr fotografií z vernisáže, který připomíná, že výstava a kniha téma kolektivní paměti analyzují, zároveň se však z povahy věci také stávají jeho součástí. Knihu doplňuje obsáhlé shrnutí v anglickém jazyce.

Kniha s předmluvou Simone de Beauvoir je přepisem rozhovorů, které vedl autor ve svém dokumentárním filmu z roku 1985 Shoah. Spisovatel a režisér dokumentarista Claude Lanzmann na něm pracoval od roku 1974. Shoah představuje mimořádné dokumentární dí lo zabývající se holocaustem. Více jak devítihodinový snímek neobsahuje žádné dobové záběry z války a skládá se výhradně z výpovědí očitých svědků holocaustu. Ti, kteří přežili masové vyvražďování, zde mají možnost zprostředkovat své zkušenosti a uch ovat je pro budoucí generace, přičemž jejich vzpomínky mnohdy ožívají při návštěvě místa činu (např. tábor Treblinka), často to však není vůbec třeba. Lanzmannem zachycené výpovědi patří k základním a dnes už klasických zdrojům pro poznání největšího zločinu v evropských dějinách, jímž bylo nacistické vyhlazování Židů.