Budapest védőinek 1945. február 11-ei kitörési kísérlete a második világháború tragédiáihoz tartozik, és Magyarországon évtizedekkel az események után is mind inkább foglalkoztatja a közvéleményt. Ungváry Krisztián kötete azzal a szándékkal íródott, hogy összefoglalja azt a tudást, amivel e hadművelet kapcsán rendelkezünk, és jegyzetelt formában tárja a nyilvánosság elé azokat a fontosnak ítélt visszaemlékezéseket, amelyek a kitörésről születtek. A könyv tehát nem csupán a kitörésről szól, hanem arról is, hogy az ezzel kapcsolatos forrásokat illetően milyen történetírói problémákkal találkozhat az olvasó. Az eredeti szövegek közreadását az is indokolja, hogy a kitörésről szóló közbeszéd az utóbbi időben esetenként elszakadt a történelmi tényektől. Ungváry Krisztián kötete ily módon az emlékezés értelméről, az egyéni felelősségről és a túlélés stratégiáiról is elgondolkodtatja az olvasót.

Druhý svazek ediční řady České květnové povstání ve fotografii za pomoci více než dvou set dobových snímků přibližuje závěr druhé světové války v oblasti „tradičního“ Mělnicka, které kromě samotného Mělníka zahrnuje Obříství, Mšeno, Vehlovice ci Liběchov. Komentovanému souboru fotografií předchází rozsáhlá studie, zabývající se posledními měsíci války z perspektivy civilních obyvatel mělnického regionu a především samotným květnovým povstáním českého lidu (boje u Štěpánského mostu přes Labe u Obříství, aktivity partyzánské brigády Národní mstitel, sovětské nálety a bombardování 9. května apod.). Součástí publikace je i edice vzpomínek přímých účastníku tehdejšího dění a dalších autentických dokumentů a dále zarámování konce války na Mělnicku do širšího kontextu květnového povstání. Publikace vychází ve spolupráci s Regionálním muzeem Mělník, Státním oblastním archivem v Praze – Státním okresním archivem Mělník, Vojenským historickým ústavem Praha a Vojenským ústředním archivem. Součástí knihy je DVD obsahující unikátní filmové záběry z doby okupace a konce druhé světové války na Mělnicku a dokumentární film o mělnickém rozhlasovém vysílači.

"A kötet, a legújabb kori történeti időszak második világháborúval kezdődő közel két évtizedes időszakán belül két olyan -a kortársak számára kiemelkedő jelentőségű- eseménnyel foglalkozik, amelyek mindegyike a hivatalban lévő francia kormányfő erőszakos úton, és politikai machnináció révén történő eltávolítására irányult: az első Darlan admirális 1942 decemberében történt meggyilkolása, a második Pierre Mendés-France legendás hírű baloldali miniszterelnök kommunista összeesküvés útján történő, és a titkosszolgálatok aktív részvétele mellett megvalósítani szándékozott megbuktatása, amelyre 1954-ben került sor." (Részlet az Előszóból)

Podhorský region Semilsko je místem bohatým na dějinné události i krásným koutem severních Čech. O jeho proměnách pojednává kniha nazvaná Semilsko Pavla Jakubce a Iva Navrátila, která vychází v rámci edice Zmizelé Čechy. Historický text doplňuje téměř sto osmdesát unikátních fotografií z místních archivů i od soukromých sběratelů.

Ha az antik Róma minden mozdítható műtárgyát, tárgyi emlékét egyetlen helyre lehetne összegyűjteni, a diákok, a történészek és a műértők élete jelentősen könnyebb lenne. Ezek a tárgyak azonban szerte a világon találhatók, különböző múzeumokban. Könyvünk körülbelül 200 tárgyat mutat be a legjelentősebbek közül, hogy megvilágítsa, milyen kulturális szerepet játszottak egy-egy fontos eseményben, új politikai vagy művészeti korszakban. Az i. e. 5. századi érméktől kezdve a Nyugat-római Birodalom bukásakor, 476-ban készült kerámiákig minden tárgy fontos betekintést enged ebbe a kiemelkedően nagy hatású ókori civilizációba.

Čo urobíme so svetom, v ktorom máme možnosť zničiť samých seba v priebehu niekoľkých minút? Stačí stisnúť jeden gombík, odpáliť zopár bômb.. Odpoveď hľadá Sven Lindqvist v dejinách nasýtených pušným prachom i oslepujúcimi zábleskami výbuchov. A zisťuje, že realita ďaleko predstihla všetky najsmelšie sci-fi romány. Kniha Si mŕtvy. História bombardovania, to je 400 fragmentov, 400 malých výbuchov, ktoré spoločne utvárajú plastickú predstavu o dejinách bomby. Drážďany, Hirošima, Kórea... Všade tam človek demonštroval svoju absolútnu moc rozsievaním smrti z nebeských výšin a toto konanie sa snažil ospravedlniť tými najabsurdnejšími spôsobmi. A hoci v knihe Si mŕtvy. História bombardovania čítame predovšetkým o minulosti, táto kniha je v istom zmysle aj varovaním do budúcnosti. A môžeme len dúfať, že nie je aj predpoveďou. Dejiny sú vždy labyrint plný odbočiek, zákrut a slepých uličiek. Iná nie je ani táto kniha. Podobne ako legendárny román Julia Cortázara Nebo-Peklo-Raj, aj Sven Lindqvist nám dáva niekoľko možností, ako cez knihu prejsť, ako ju prečítať. Zároveň nám však umožňuje, aby sme si vybrali aj vlastnú cestu, aby sme v dejinách blúdili celkom slobodne.

Ortodoxní vedci popierajú túto možnosť, lebo podľa nich neexistuje nijaký známy geologický mechanizmus, ktorý môže spôsobiť potopu kontinentu. Herbie Brennan v Tajomstve Atlantídy vyvracia túto vžitú dogmu a prináša nové dôkazy o gigantickej, tak ďalekosiahlej a smrtiacej pohrome, ktorá zničila nielen Atlantídu, ale takmer sa jej podarili vyhubiť všetok ľudský život na Zemi, zanechávajúc po sebe stopy trosiek a globálneho ničenia naprieč celou našou slnečnou sústavou.

A Kossuth Kiadó kultúrtörténeti sorozata először 2010-ben jelent meg 16 kötetben, és máig a kiadó legsikeresebb sorozatai közé tartozik. Az egyes kötetek bemutatják az adott kultúra történelmi és társadalmi berendezkedését, népének mindennapi életét, vallását, hiedelemvilágát és mitológiáját, valamint az utókorra hagyományozott szellemi és művészeti örökségét. A látványos grafikai és fotóillusztrációs anyag az iskolás korú és a felnőtt olvasó számára egyaránt szemléletes módon teszi átélhetővé e civilizációk örök értékeit. A most induló sorozatban a 12 legsikeresebb kötet új köntösben kerül az olvasók kezébe. A kötetek 2019 februárjától kéthavonta, párosával jelennek meg.

Rok 1848 je nesporně jedním z nejdůležitějších vývojových zlomů v dějinách. Nespokojenost zemědělců s robotou a dělníků se zhoršujícími se pracovními podmínkami a zaváděním strojů, na druhé straně přísné zákony nenahrávající snahám o rozvoj národností, snahám o svobodu tisku a podobně - to vše byly příčiny stupňujících se protestů v mnoha zemích Evropy, které přerůstaly do revolucí. Naše kniha popisuje nejdůležitější dění hned v několika evropských zemích, které se pak velmi silně projevily v Praze a o něco později i v Brně, zde naštěstí méně krvavě. Pokračováním byly pokusy reformovat Rakouské císařství zejména tzv. Kroměřížským sněmem, výsledky nakonec byly polovičaté, přesto pro další vývoj dějin důležité.

Roky 1938 až 1945. V málokterém jiném, historicky vzato nedlouhém úseku našich dějin se nashromáždilo nejen tolik událostí, ale často i protichůdných, do krajnosti a až na hranu snesitelnosti vypjatých a všenárodně vnímaných pocitů. Byl to skutečně zvláštní, nečernobílý čas. Jako v okénku bizarního orloje se v rychlém sledu střídaly okamžiky vlasteneckého vzepětí a hned poté studu z ponížení a zrady, chvíle nadějí i beznadějí, bolesti, strachu, utrpení, slz, ale i odhodlání, vzdoru a znovuvzkříšených nadějí. A do toho všeho ještě ubíhal po souběžné ose času běžný život se svým těžko zastavitelným rytmem nocí a dnů, usínání a probouzení, úsměvů a pláče. Zkušený a oceňovaný autor (nejen) literatury faktu Roman Cílek k tomuto, už XXI. svazku Edice Český ČAS říká: Pokusil jsem se cosi z toho zachytit. Pln pokory však v této chvíli, kdy předávám výsledek čtenářům, pociťuji, že to byl úkol téměř nesplnitelný. Jako kdyby se člověk pokoušel z vody nabrané do dlaně zmapovat proud rozvodněné řeky. Postihnout lze vždy a ze všech zorných úhlů jen zlomek. Ale i ten snad pevně věřím cosi vypovídá o době, kterou musely prožít generace našich předků, a my bychom si jistě nepřáli, aby ji museli tak či onak prožít naši potomci. ,Každé ohlédnutí za tím, co bylo, je i mrazivým poučením, říká hlavní hrdina jedné z knih Ernesta Hemingwaye. A s klasiky, byť již dávno mrtvými, neradno se přít. Kniha Jak šly dny, měsíce a roky vychází k 80. výročí Mnichovské dohody.

Mystéria starověkého Egypta nás fascinují už stovky let. S každým archeologickým objevem se však tajemství prohlubuje: co pobízelo tuto pradávnou civilizaci, aby vytvořila tolik neobyčejně krásných promyšlených chrámů, hrobek a pyramid? Skutečný význam a účel skrytý za těmito velkolepými díly je pravým pokladem Egypta, a právě ten je v této knize odhalen až do nejmenších podrobností.Posvátná tradice ve starém Egyptě zjevuje, že srdcem vší světské nádhery byl duchovní cíl – vykoupení lidstva z podmíněnosti a připoutání k zemi a jeho přivedení k prapůvodní božské podstatě. Prostřednictvím pečlivého výzkumu, pronikavého čtení hieroglyfů a intuitivního pochopení tajuplné moudrosti nám dnes egyptoložka Rosemary Clarcková představuje duši pradávného světa. Uvidíme, že tím nejvyšším dědictvím starověkého Egypta je praktická stezka k porozumění naší multidimenzionální existenci a život v souladu s viditelnými i neviditelnými světy.

Město tří národů“ — toto a podobná označení Prahy konce 19. a počátku 20. století je možné nalézt nejen v četných literárních svědectvích. Jde zároveň o důležitou součást historického a literárněvědního diskurzu o městě, o reminiscence multietnické společnosti zničené mezi lety 1938 a 1948. Autorka na příkladu úřední statistiky, komunální politiky, intelektuální veřejnosti a populární kultury zkoumá, jak Pražané vytvářeli, vyjednávali i překračovali vlastní skupinové představy i obrazy jiných. Ukazuje, že konstrukce národní identity v hlavním městě Československa nebyly navzdory jejich zdánlivé všudypřítomnosti stabilní a pevně dané

„Ještě nikdy na poli lidského konfliktu nedlužilo tolik lidí tak mnoho tak malé hrstce,“ prohlásil po letecké bitvě o Británii Winston Churchill. A přesně totéž platí o hrstce rytířů a dalších příslušníků johanitského řádu, usazených na Maltě, které dnes známe spíše jako „maltézské rytíře“. Spolu s několika stovkami dobrovolníků a žoldnéřů a několika tisíci obyvateli tohoto kamenitého ostrova, ležícího ve Středozemním moři na polovině cesty z Afriky do Itálie či z Blízkého východu do Španělska, zastavili v létě 1565 pokus desátého sultána Osmanské říše Sulejmana I. zahájit boj o „zlaté jablko“, o Věčné město. Rytíři nebojovali jen o vlastní existenci, ale i o budoucnost Evropy, aby se kostely neproměnily v mešity a ti křesťané, kteří přežijí a nevzdají se svého vyznání, se nestali dalšími otroky „náměstka božího posla“, za nějž se sultánové považovali.

Tento historický atlas přibližuje fascinující dějiny Středomoří od starověku po dnešek. Je zde zachycena jeho bohatá minulost, kterou tvořili Féničané, Řekové, Římané, Arabové, křižáci či osmanští Turci. Atlas se pokouší jednotlivé události přehledně podat a prostřednictvím více než 90 map, plánků a dokumentů je zasadit do širšího kontextu.

Knížka přináší přehled panovníků našich zemí od Velkomoravské říše po současné prezidenty. Stručné životopisy a hlavní charakteristiky panovníků doplňují portréty, které jsou z počátku jen dílem fantazie ilustrátora, novější už odpovídají skutečné podobě. Přehled panovníků a prezidentů doplňuje časová osa, na které je přehledně vidět doba vlády jednotlivých panovníků a soudobé významné události u nás i ve světě.

Vzpomínky v knize se zakládají na skutečných událostech. Jsou popisovány děje, místa a data, příběhy týkající se skutečných osob, které žily v té době v Karviné. Kniha pokračuje do současných let nové doby karvinských čtvrtí.

Obrazová publikácia, pôvodne samostatnej obce Jahodníky ležiacej južne od Martina, dnes súčasť mesta. „Jahodničané“ sa pomocou dobových fotografií vybrali proti prúdu času a zaspomínali aký život vládol na „Husacom“ rínku.

„Író és művész elvtársak!Most, amikor koreai népünk szent honvédő háborút visel az emberi mivoltukból kivetkőzött amerikai imperialista agresszorok ellen hazánk szabadságáért és függetlenségéért, rendkívül nagy jelentősége van az íróinkra és művészeinkre háruló feladatoknak és kötelezettségeknek. Íróinknak és művészeinknek – az emberi lélek mérnökeinek – nemcsak az a feladatuk, hogy kidomborítsák műveikben a koreai nép izzó hazafi asságát, elszántságát és a győzelembe vetett hitét, hanem alkotásaiknak erős és éles fegyverré kell válniuk harcoló népünk kezében, az ellenség legyőzésére, a végső győzelem kivívására kell lelkesíteniük az egész népet. (…) Íróinknak és művészeinknek a hazafisággal egyidejűleg azt is kifejezésre kell juttatniuk alkotásaikban, hogy büszkék nemzetükre, büszkék népükre. Az, hogy büszkék vagyunk népünkre, csak akkor lesz olyan büszkeség, amely megérdemli ezt a nevet, ha kiirtjuk belőle az idejétmúlt sovinizmus rothadt csökevényeit és szokásait.”

Thor a Loki na epické výpravě do Jötunheimu Thor a Loki pokračují ve své výpravě do Jötunheimu. Podaří se jim splnit úkol, se kterým je sem otec veškerenstva Ódin poslal? Pouť do země obrů je strastiplnou i pro samotné bohy, ale co teprve pro smrtelníky Tjalfeho a Roskvu? Pokračování epické ságy boha hromů Thora zavede naše hrdiny přímo vstříc nebezpečí, na které i bohové můžou být krátcí…

Aby přežili, museli se stát neviditelnými Eddie Bielawski byl na počátku druhé světové války malým židovským dítětem narozeným ve východopolském městě Węgrów. To, co prožíval v letech 1941–1944, je dnes stěží uvěřitelným příběhem touhy přežít. Díky houževnatosti a vynalézavosti matky a otce se početná rodina dokázala v nepřátelském prostředí vyhýbat zatčení a zavraždění. Budovali jednu skrýš za druhou a v nelidských podmínkách čekali na naději. A nakonec uspěli. Právě to činí příběh a samotné autorovy paměti tak výjimečnými.

Jediná komplexní biografie maršála Koněva na českém trhu. Téma osobnosti velitele Rudé armády, která pod jeho vedením osvobodila protektorát, ale o 11 let později také krvavě potlačila povstání v Maďarsku, je v současnosti stále velmi živé.

Ön is úgy véli, hogy a bumeráng ausztrál találmány? Biztos benne, hogy a második világháború a Lengyelország elleni támadással kezdődött? Úgy tudja, hogy a torinói lepel Jézus testének nyomait őrzi? Akkor lapozza fel harmadik, történelmi tévhitekkel foglalkozó kötetünket. Ezúttal is olyan, széles körben elterjedt „tényekre” hívjuk fel a figyelmet, amelyeket a történettudomány már megcáfolt, vagy legalábbis megkérdőjelezett, ám a köztudatban még élénken élnek. A szerző szerint a történész feladata kissé a kertészére emlékeztet: ugyanúgy irtania kell néha az elszaporodott tévhiteket, legendákat és pletykákat, ahogy a kertésznek a gyomokat. Még akkor is, ha tudja: jövőre újra kisarjadnak...

Historie leteckých sil pobaltských zemí a Ukrajiny v bojích o nezávislost na Rusku po skončení 1. světové války, krátký meziválečný vývoj letectev Estonska, Lotyšska a Litvy a jejich obnova spolu s obnovenou samostatností včetně Ukrajiny po roce 1990 až po současnou Putinovu válku.

Pokračování monumentální historické syntézy přináší opět řadu nových pohledů na světové dějiny 20. století. I druhý svazek životního díla Karla Durmana pojednává především o dění v globální politice s důrazem na složitou síť vztahů mezi mocnostmi Spojených států a Sovětského svazu, tentokrát od roku 1964 až do počátku devadesátých let 20. století. Pozornost je věnována klíčovým událostem druhé poloviny šedesátých let v Evropě, americké zahraniční a válečné politice v letech 1964-1975, proměnám studené války ve vztahu k dění na Středním Východě, dále vztahům USA s Latinskou Amerikou a dalšími částmi světa či celkovému vývoji levicové politiky. Kniha vrcholí procesy demokratizace evropských států v osmdesátých letech a rozpadem sovětského impéria. "Konce dobrodružství" završují v českém prostředí ojedinělé dílo, psané strhujícím stylem a provokující četnými reinterpretacemi tradičních názorů na osobnosti a události velké politiky 20. století.

Zdravotnictví, to zdaleka není jen lékařství. Jeho zcela nezbytnou součástí je i ošetřovatelství, farmacie, hygiena, a to i ta obecná a komunální, včetně pohřebnictví. Nezbytnou součástí je i zdravotnické školství, ale i obory tzv. „obslužné“. Údržbou počínaje, přes stravování pacientů i zaměstnanců, archiv zdravotnické dokumentace, až po energocentrum, informační systémy, vodní hospodářství, klimatizaci nebo kotelnu. Nemusíte se bát, tato kniha není o kotelnách nebo prádelnách, ale zabývá se více zdravotnickými obory než jen lékařstvím a sleduje jejich vývoj na našem území v průběhu času.

Volné pokračování úspěšné knihy Mobilizace ve fotografii tentokráte věnované příslušníkům finanční stráže, jejich soubojům s pašeráky, ale i obraně vlasti v letech 1938–1939. Nebýt viděn, ale vidět vše – to byla zásada mužů v zelených uniformách, kteří střežili naše pohraniční hory a hvozdy za Rakouska-Uherska, za první republiky i několik let po druhé světové válce. Začtěte se s námi do jejich příběhů doplněných stovkami dobových, často dosud nepublikovaných snímků. „Lásku k vlasti dokaž činem“ Dnes je státní hranice pro většinu z nás jen pomyslnou čárou na mapě. Díky Evropské unii již na pomezích mezi jednotlivými členskými státy nezažíváme žádné kontroly a je to tak dobře. V minulosti ale ochrana hranic patřila k důležitým úkolům státní moci. Již ve středověku bylo třeba se nejen bránit před vpádem nepřítele, ale také hájit ekonomické zájmy panovníka. Postupem času se právě druhý zmíněný úkol stále více profesionalizoval a v habsburské monarchii byl výsledkem tohoto vývoje vznik c. k. pohraniční stráže v roce 1830. Jednalo se o první jednotně řízený sbor na ochranu státní a celní hranice. Jeho činnost pak v roce 1843 převzala nově založená c. k. finanční stráž, přičemž jeden z jejích hlavních úkolů spočíval v dozoru nad státní a celní hranicí – zjednodušeně řečeno šlo o boj proti pašerákům a podloudnému obchodu. Finanční stráž představovala v době svého vzniku první stejnokrojem opatřený a ozbrojený sbor, který působil plošně na území celého státu – například dnes mnohem známější četnictvo se začalo rozvíjet až o několik let později. Od prvních dnů existence působili finančníci jak ve službě pomezní, tak i vnitrozemské. Dnes je však vnímáme především jako ochránce státní hranice, což je dáno tím, že v roce 1920 došlo k rozdělení dosud jednotného sboru na vnitrozemskou důchodkovou kontrolu a na hranicích sloužící pohraniční finanční stráž. A právě osudy příslušníků druhé zmíněné části sboru jsou předmětem našeho zájmu. Není žádným tajemstvím, že české země jsou z velké většiny obklopeny horskými masivy. Šumava, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Krušné, Jizerské či Orlické hory tvořily přirozenou bariéru mezi naší vlastí a sousedními státy. V dobách první republiky dokonce hranice Československa na východě končila až u podkarpatoruské hory Pop Ivan. Příslušníci finanční stráže tak mnohdy sloužili v drsném a nehostinném prostředí, kde byli často odkázáni jen sami na sebe. I běžná pochůzková činnost byla v těžkém horském terénu velmi vyčerpávající, a to ani nemluvíme o boji s pašeráky, při němž šlo nesčetněkrát o holý život. I přesto všechno ale drtivá většina finančníků na své působení u sboru vzpomínala s láskou.

Cestovní ruch a druhá světová válka, to je na první pohled paradoxní spojení. Historici Ivan Jakubec a Jan Štemberk však revidují zažitou představu, že tehdy nebyla na cestování vhodná doba. Kniha se zaměřuje na protektorát Čechy a Morava, ale autoři se zabývají i oddělenými částmi Československa a zahrnují kontext říše. Jejich mimořádně erudovaná pramenná práce věnuje pozornost státní politice, administrativě, antisemitským opatřením i dopravě, stravování a ubytování. Publikace, doprovázená dobovými fotografiemi a reklamními materiály a doplněná barevnou obrazovou přílohou, představuje zásadní posun v bádání o tomto dosud málo zmapovaném fenoménu.

Archibald Gracie (15. 1. 1858 - 4. 12. 1912) přežil potopení Titaniku a o katastrofě napsal tuto knihu. Ze svého utrpení se nikdy nevzpamatoval a zemřel necelých osm měsíců po potopení. Plukovník Archibald Gracie byl americký spisovatel, voják a amatérský historik, člen prominentní newyorské rodiny Gracie, nastoupil na Titanic jako pasažér první třídy na své zpáteční cestě domů z návštěvy Evropy. Kniha je působivým vylíčením tragického ztroskotání. Plukovník Gracie vyvrací mnohé zprávy tisku o katastrofě, jako například že se kapitán a první důstojník zastřelili, pro toto tvrzení prý neexistuje žádné přímé svědectví. Podrobně popisuje i telepatické spojení se svou ženou ve chvíli, kdy si myslel, že se blíží smrti. Archibald Gracie napsal knihu obsahující jeden z nejpodrobnějších popisů osudného večera ... chvílemi se neubráníte slzám.

Poslední ghetto je srozumitelným, poutavým i bolestným čtením o tom, jak vypadal život vězňů v Terezíně. Každodennost, kterou Hájková čtenáři předkládá, nemá podobu sentimentalizující fotografické momentky. Nejedná se o únik z kruté reality života v ghettu do poslední bašty nezkaleného lidství. Autorka nabízí pohled do mnohovrstevnaté minulosti, jakési minulé přítomnosti, kde je základní charakteristikou lidí i ve velice vypjatých situacích jejich vlastní jednání. Pečlivá práce s obrovským množstvím osobních svědectví a dokumentů tvoří základní kámen úspěchu této knihy. A ačkoli Hájková čtenáři předkládá vrchovatou míru výpovědí, jmen a situací, poměrně hladce sleduje hlavní výkladovou linku. Ukázky vzpomínek nemají povahu pouhého vršení důkazů, pod jejichž tíhou by měl čtenář rezignovat na vlastní uvažování. Přínos Posledního ghetta se ovšem nevyčerpává s novým výkladem historie Terezína. Hájková v knize opakovaně konstatuje, že její práci lze číst i jako ukázku, jak analyzovat vězeňská společenství, či dokonce společnosti v extrémních podmínkách. Dr Anna Hájková je associate professor na britské University of Warwick. Vystudovala dějiny, sociologii a anglistiku na Humboldtově univerzitě v Berlíně a obdržela doktorát na University of Toronto v Kanadě. Rukopis knihy Poslední ghetto byl vyznamenán cenami Herberta Steinera a Irmy Rosenbergové. Hájková publikuje v českých, německých, britských, amerických a izraelských novinách.

Publikace v německém jazyce nabízí soubor příspěvků, zaměřených na problematiku farních kostelů a jejich monumentální malířské výzdoby ve střední Evropě v období 16.18. století. Redaktoři a autoři připravované knihy si kladou za cíl postihnout různé aspekty barokní výzdoby venkovských kostelů v širším kulturním a náboženském kontextu a postihnout specifickou funkci venkovských sakrálních staveb při zprostředkování kulturních a uměleckých podnětů mezi centrem a periferií. V neposlední řadě chtějí upozornit na významnou součást evropského kulturního dědictví, která v současných sociálních a ekonomických podmínkách bývá přehlížena a proto nezřídka ohrožena. Kniha obsáhne obecněji zaměřené historické a uměleckohistorické eseje i několik příkladových studií, s nimiž se odborná veřejnost poprvé seznámila na mezinárodní vědecké konferenci, kterou společně uspořádaly Institut für kunst- und musikhistorische Forschungen ÖAV a Ústav dějin umění AV ČR ve Vídni na podzim roku 2017.