Na podzim 2019 bylo z iniciativy Václavy Jandečkové zahájeno páté oficiální vyšetřování smrti Jana Masaryka. Autorka ve své nové knize líčí několikaletou svízelnou cestu za tímto cílem a do jejího středu staví unikátní svědectví kriminalisty Vilibalda Hofmanna. Hofmann coby zkušený detektiv a zpravodajský důstojník byl v osudné ráno 10. března 1948 v roli vyšetřovatele jako jeden z prvních přítomen v pražském Černínském paláci, na jehož nádvoří bylo nalezeno mrtvé tělo oblíbeného ministra zahraničí. Své svědectví pořídil soukromě na magnetofonový pásek o dvacet let později, poté co v rámci obnoveného vyšetřování Masarykovy smrti poskytl výpověď na Generální prokuratuře, při níž byl konfrontován se zřejmě zmanipulovanými úředními dokumenty. Autorka nahrávku pro veřejnost objevila v rodině Hofmannova přítele Jindřicha Grulicha, která ji dlouhá léta uchovávala a po pádu komunistického režimu se marně snažila upozornit na ni oficiální místa. Rozborem tohoto klíčového svědectví a jeho porovnáním s řadou úředních dokumentů i dalších osobních vzpomínek autorka odkrývá množství nesrovnalostí, rozporů i záměrných zkreslení a pokouší se z této složité mozaiky rekonstruovat přesvědčivou verzi událostí kolem Masarykovy smrti.

Jaké příběhy prožívají lidé, zatímco jejich civilizace kolabuje? Rodí tvrdá doba tvrdé lidi? Má způsob výchovy dětí vliv na společnost jako celek? Dokážeme nakládat s moderními zbraněmi, aniž bychom zničili sami sebe? Je pokrok nezadržitelný, anebo můžeme o naše současné schopnosti, poznání a technologie přijít? Hardcore historie není obyčejná historická kniha. Dan Carlin, tvůrce stejnojmenného úspěšného podcastu, kombinuje vyprávění příběhů s podivuhodnými událostmi a spojuje tak minulost a budoucnost překvapivými způsoby. Rozhodně nečekejte suchopárný seznam jmen, dat a událostí. Naopak uvidíte, že velké příběhy prožívali lidé z masa a kostí, v mnoha ohledech stejní jako my. Zpochybňuje pojmy jako pokrok, úpadek, vzestup či pád, kterými jsme si dřívější doby onálepkovali, a připomíná, že od zhroucení doby bronzové až po výzvy jaderné éry, každou apokalypsu spojuje nejdůležitější představitelný problém: přežití člověka. Milovníci dějin uvidí minulost z jiné perspektivy a ti, kdo hodiny dějepisu ve škole protrpěli, v sobě díky Carlinovi objeví netušené sympatie k tomuto oboru. Příběhy Hardcore historie jsou živými dějinami i lékem proti domýšlivosti a příkrým soudům vůči našim předkům. Dějiny se koneckonců valí dál a kapitoly z minulosti možná představují potenciální scénáře naší budoucnosti.

Byla to vzrušená doba. Evropský kontinent se po roce 1400 zmítal v nejistotě. Církev byla rozpolcena, brány Evropy už téměř vyvraceli z pantů Turci, politický systém se ocital v krizi. Roku 1413 však svitla naděje, protože kostnický koncil měl od příštího roku konečně nejpalčivější problémy řešit. Jeho výsledkům kontinent zatleskal a vzápětí strnul nad bouří, kterou v jeho srdci vyvolala poprava Mistra Jana roku 1415. Jako vzrušená novela o krátkých, svižných kapitolách působí Čornejovo líčení revoluce, četných přelévání jejích sil, střetů, zvratů, politického kvasu i jejích klíčových aktérů od počátků a ideových zdrojů až po vládu husitského krále Jiřího z Poděbrad. Populární formou osvětluje evropský kontext událostí, dobovou mentalitu, náboženské souvislosti, vojenskou strategii husitů a jejich protivníků i význam husitství pro české dějiny. Tato historie do kapsy shrnuje vše podstatné o jedné z nejslavnějších kapitol českých dějin. Nabízí skvělé čtení i možný doplněk ke studiu.

Kolaps východního bloku: invaze Albánců na luxusní pláž, strhávání soch, podvedené postavy z budovatelských obrazů, zdrcující debaty o zakladateli vědeckého socialismu, který vše sleduje s rodinou v televizi. Současnost konce dějin se prolíná s historickou perspektivou 19. století, mrtví ožívají a vypovídají, komentují události, přou se s živými i mezi sebou. Rodinný portrét, který se spisovatel na tomto pozadí pokouší načrtnout, je bezustání anachronicky potvořen Marxovým aktuálním mediálním obrazem. Zkrachovalý reálně socialistický svět zaplavuje prázdná, idiotická konzumní společnost, jež vítězí nad každým a vším. Je tohle konec, v nějž doufaly miliony lidí? Nebo je popis skutečnosti stále otevřený a podobně jako Sága rodu Marxů zůstává věčně nedokončenou stavbou?

Európa átalakítása Európa lerombolásával kezdődik, hogy utána egy nemzetek és akarat nélküli világ jöjjön létre kontinensünkön, ahogyan ez már megvalósult sokfelé a világban. Magyarország - mint Eger annak idején - újra megszervezte védelmét, és 1552-höz hasonlóan meg is állította az európai kollaboránsok által precízen előkészített és megtervezett támadást. Kerítést épített, mely fizikailag - és persze szimbolikájában is - jelzést adott Európa népeinek, hogy ne engedjék félrevezetni magukat egy humanitárius népvándorlás címkéjével. Ami évek óta zajlik, nem migráció, nem gazdasági bevándorlás vagy menekültkérdés, hanem háború. Ennek hátterét mutatja be Földi László ezredes, az Információs Hivatal volt műveleti igazgatója.

Jeho knihy sú viac ako beletrizovanou históriou. Sú pútavým čítaním, ale najmä žriedlom poznania. Tentoraz opustil éru stredoveku, dominujúcu jeho doterajšej tvorbe a vo svojej desiatej knihe sa sústredil na históriu prievidzského štátneho gymnázia, na ktorom sám pôsobí už dvadsaťpäť rokov. Čitateľovi ponúka nielen prierez dejinami školy, ktorá povstala z trosiek starého piaristického gymnázia zo 17. storočia, ale najmä príbehy ľudí. Šestnásť riaditeľov, čo držali kormidlo, zosobňuje jej storočnú históriu, ktorej súčasťou je takmer šesťsto učiteľov a tisícky žiakov. Slávni režiséri Ján Roháč a Štefan Uher, obľúbený herec Dušan Blaškovič, svetoznámi operní speváci Anna Kajabová-Peňášková a František Livora, emeritný trnavský arcibiskup Róbert Bezák, uznávaní básnici Vladimír Reisel a Daniel Hevier, populárna speváčka Marcela Laiferová, mladá poetka Miroslava Ábelová či paralympijskými medailami ovenčený zjazdový lyžiar Jakub Krako, to je len malá ukážka úspešných a silných príbehov absolventov prievidzského gymnázia, ukrytých v najnovšej knihe Jaroslava Perniša. Okrem nich v nej nájdete aj množstvo unikátnych dobových fotografií. O autorovi: V edícii Historické biografie vydavateľstva IKAR mu vyšli Kráľovné v tieni katedrál (2003), Kráľovné renesancie (2005), Jej veličenstvo Smrť (2005), Slzy mocných (2007), Majestát skropený krvou (2008), Ženy v lesku ľalií (2011) a Anjouovci, princovia s kvetmi ľalie (2016). Vo vydavateľstve RAK Budmerice to bola Vznešená žena stredoveku (2003) a vo vydavateľstve Matice slovenskej v Martine Svätoštefanská koruna na dražbe ambícií (2004).

Od samého počátku rebelie, jež se rozhořela v polovině roku 1618, považovali reprezentanti vzbouřených českých evangelických stavů strategicky položené a dobře opevněné České Budějovice za mocnou překážku prosazování svého politického programu. Byli si velmi dobře vědomi jednoznačné početní převahy stoupenců katolické církve mezi tamním obyvatelstvem a jejich naprosté dominance v lokálních mocenských strukturách. A tak už 25. června 1618 přistoupil čelný stavovský vojevůdce Jindřich Matyáš hrabě z Thurnu a Valsassiny k obléhání předního jihočeského královského města. Předcházela tomu jednání s budějovickými reprezentanty, která měla být podle Thurnových představ korunována otevřením městských bran. Místo toho však způsobila politický rozkol uvnitř ohrožené obce: mezi většinou měšťanů prosazující bezvýhradnou věrnost habsburské dynastii a konšelským sborem, v němž dočasně převážily kapitulantské hlasy. Během budějovické vnitroměstské konfrontace došlo k povážlivému otřesení autority vrcholného samosprávného orgánu, jehož členové však nebyli sesazeni z konšelských postů. Několika lokálním politikům se totiž podařilo městskou radu obratně převést do tábora jednoznačných odpůrců stavovské revolty. Následující komunikace Budějovických s exponenty vzbouřených stavů se vyznačovala ostražitým taktizováním, ze kterého jednoznačně profitovalo královské město. Obléhatelé se nechali vmanipulovat do sofistikované diplomatické hry, na jejímž pozadí promarnili reálné šance na zdolání městských hradeb. O výsledku kampaně tak bylo rozhodnuto dříve, než zápas o České Budějovice na podzim 1618 přešel do otevřených ozbrojených střetů. Předložená kritická edice přináší unikátní soubor dokumentů, které se vztahují převážně k období od června do září 1618. Tyto prameny dosud nebyly uceleně zpřístupněny a obsahově vytěženy, ačkoliv svým významem dalece přesahují lokální kontext českobudějovického dění. Zásadně přispívají k hlubšímu poznání počátků české války, jež odstartovala sérii konfliktů, pro které se posléze prosadilo označení třicetiletá válka. Představené písemnosti, mezi nimiž má exkluzivní místo korespondence Budějovických se samotným Jindřichem Matyášem Thurnem, vrhají nové světlo na dramatické události v prvních měsících po pražské defenestraci z 23. května 1618. Přispívají tak k hlubšímu poznání období, kdy se jižní Čechy staly exponovaným prostorem soupeření mezi rebely a stoupenci habsburské dynastie. Tyto události do značné míry předznamenaly neúspěch stavovského povstání a měly dalekosáhlé důsledky pro další běh evropských dějin.

Dúbravka leží na východnom úpätí Devínskej Kobyly. Pôvodná obec existovala už v 14. storočí a patrila hradu Devín. Jej história je ale oveľa staršia. Výhodná geografická poloha ju predurčovala na osídlenie už v pravekom období. Dôkazom sú archeologické nálezy z doby kamennej. Zachovali sa unikátne pamiatky aj z rímskeho obdobia. Následne sa tu usídlili Kelti a oblasť bola obývaná v čase Veľkomoravskej ríše. Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1574. Je spojená s osídlením Chorvátov, ktorí utekali pred tureckým nebezpečenstvom z Balkánskeho polostrova a usadili sa v Dúbravke a v neďalekom Lamači. Dúbravku neobišli napoleonské vojny a bola zničená aj počas Prusko-rakúskej vojny v roku 1866. Obec bola pripojená k Bratislave v roku 1946.

Je to příběh skupiny elitních pilotů bojujících ve Vietnamu v tajné letecké válce v Cessnách O-2 a v turbovrtulových letounech Bronco OV-10. Létali, co nejníže to šlo. Byli očima a ušima rychlých proudových letounů, které rozsévaly v nepřátelských postaveních smrt a zkázu. Předsunutý letecký návodčí měl při náletech klíčovou roli věděl, kde jsou cíle, kde jsou vlastní jednotky, a v průběhu boje přijímal ve zlomku vteřiny rozhodnutí o životě a smrti. Předpokladem unikátního pohledu na celý průběh vietnamské války z ptačí perspektivy byly zkušenosti nízko a pomalu létajících leteckých návodčích a s tím spojené riziko. Tom Yarborough, který absolvoval 1500 hodin bojových letů, podstupoval neustálé, značné a vzrušující riziko. Příslušník přísně tajné jednotky Stepní požár se stal jedním z nejčastěji sestřelených pilotů létajících z Danangu, kteří podnikali řadu nebezpečných a tajných misí v Laosu. V tomto adrenalinem napumpovaném deníku hrdinství, nebezpečí a válečného bratrství čtenář létá v kokpitu spolu s Tomem Yarboroughem. Tom se podílí na zachraňování sestřelených pilotů, na likvidaci nepřátelských postavení a na dramatických rozsáhlých misích přímo nad hlavami vojáků vietnamské Lidové armády. Je příkladem obětavosti, odvahy a schopnosti pilotů, kteří přenášejí válku do nepřátelského týlu. Plukovník Tom Yarborough, penzionovaný příslušník USAF, sloužil v letectvu třicet let v různých letových a štábních rolích. Během dvou turnusů ve Vietnamu sloužil jako předsunutý letecký návodčí. Získal třicet vojenských vyznamenání včetně Stříbrné hvězdy, Záslužného leteckého kříže, Purpurového srdce, Letecké medaile a vietnamského Kříže za statečnost.

Nacistický režim v Německu vzešel z vítězných voleb, které Adolfa Hitlera usadily do čela státu. Nacisté měli plnit volební program, jímž německý národ oslovili. Byl to však jen klam. Kniha Hitlerův duch připomíná veškeré hrůzy chorobné diktátorské mysli a jejích pohlavárů.

První ucelený soubor mýtických příběhů naší vlastní kultury. Slovanští bohové a bohyně, duchové, démoni, víly, skřítkové, vodníci... Kdo vlastně jsou, co dělají, jak pomáhají nebo škodí, jak je máme uctívat a kdy nastává jejich čas? V knize se setkáme se všemi možnými bohy i jinými postavami. U každé z těchto mýtických osobností najdeme klíčový příběh, a také fakta o tom, co tato postava znamenala, s čím se spojovala, jak a kdy se uctívala nebo vzývala. A jelikož v různých pramenech se lze setkat s různými jmény jednoho božstva, autor uvádí i variace příslušných jmen. Dovíme se rovněž, jak byl podle našich předků uspořádaný svět a vesmír, jak spolu bojovalo i spolužilo dobro a zlo či jiné polarity a energie. Slovanská mytologie je zde logicky rozčleněná: nejprve se objevuje „první generace“ bohů-stvořitelů. Potom následuje éra mladších bohů, a nakonec třetí skupinu tvoří „menší“, ochranní duchové, démoni, víly či jiné podobné postavy. Některá božstva, s jimiž se zde setkáme, jsou do určité míry známá (například Morena nebo Perun), avšak jiná jsou zcela neznámá. Každá bytost je nádherně barevně ilustrovaná slovenskou výtvarnicí Vierou Šinalovou. Publikace Bohové starých Slovanů, která osvětluje a odhaluje naše dávné spirituální kořeny, se hodí se pro dospělé i děti, učitelé díky ní mohou vhodně doplnit vyučování, a vůbec je to kniha, která patří do každé knihovny.

Druhý svazek obsáhlé práce je věnovaný dějinám českých zemí v období 1197-1250.

Dvojica autorov, mladých, ale už skúsených egyptológov, ktorí sa zúčastnili mnohých archeologických kampaní v Egypte, prináša čitateľnou formou popis najvýznamnejších staroegyptských pamiatok a lokalít, sprevádzaný perovými kresbami i fotografiami. Knihu

Němečtí liberálové nacistům vydláždili cestu k moci – tak lze ve zkratce přetlumočit tezi, kterou v hojně diskutované knize Cena vyloučení obhajuje americký historik Eric Kurlander. Německé liberální strany postupně akceptovaly rasistický Weltanschauung, konkurenční koncepci liberálněuniversalistického Rechtsstaatu v průběhu let odsouvaly do pozadí a nakonec ji odložily docela. Kurlander si všímá i výjimek, přičemž některé jsou obzvláště pozoruhodné a pro pochopení celkového kontextu cenné, jeho závěr je však přesto jasný i neúprosný: hlavní liberální proud ovládla obsese rasistickým společenstvím, krví, půdou, ale i mnoha dalšími kategoriemi, kterými se později vyznačoval Hitlerův národní socialismus.

A Kádár-korszak politikai propagandája a külföldi titkosszolgálatok és a nyugati emigráció beavatkozásával magyarázta az 1956-os forradalom kitörését. A pártállami időszak visszatérő motívuma volt a népi demokrácia ellen harcot hirdető külföldi fegyveres csapatok képe, amelyekben fontos szerepet kaptak az ország eltiprására törő nyugati magyar emigránsok. Vajon volt-e, s ha igen, mi volt az alapja ennek a képnek? Ha voltak ilyen csapatok, kik és milyen céllal hozták őket létre, és a magyar állambiztonsági szervek milyen intézkedéseket tettek a fenyegetés elhárítására? A Hontalan hadsereg? című kötet eredeti levéltári iratok segítségével, a történeti feldolgozás eszköztárát használva tárja fel a magyar hírszerzés történetének néhány epizódját az 1950-60-as évtizedből. A hidegháború időszakát ugyanis valóban a titkosszolgálatok aktív működése jellemezte, de tevékenységük dokumentálása hosszú évtizedeken keresztül nem volt lehetséges. A szerző által áttekintett és bemutatott iratokból többek között az is kiderül, hogy a kémregényekből ismerős ügynöki munkaábrázolás valós információkon alapul; megismerhetjük belőlük az emigráns magyarok legharcosabb képviselőit, néhány sikeres ügynököt, valamint az állambiztonság módszereit a hálózat bővítésére és a célszemélyek becserkészésére. JOBST ÁGNES 1997 óta az Állambiztonsági Szolgálatok Történeti Levéltárának munkatársa. A Magyar Tudományos Akadémia Bölcsészettudományi Kutatóközpontja és a Nemzeti Emlékezet Bizottsága által létrehozott Vidéktörténeti Témacsoporthoz csatlakozva a pártállam hatalomgyakorlási mechanizmusait vizsgálta, és elsőként foglalkozott a keletnémet Stasi és a magyar hatóságok együttműködésével. A keleti tömb országainak, elsősorban Magyarország és az NDK állambiztonsági szerveinek együttműködését elemezve tágította kutatási területét a hírszerzés irányába.

Když se řekne Švédsko, vybavíme si především firmu Ikea, knäckebrot, Volvo, krásnou přírodu s losy a soby, hudební skupinu ABBA, severské detektivky nebo příběhy Astrid Lindgrenové. Také je to ale země, která vždy byla královstvím, nikdy nezažila republiku ani totalitu a vždy jí panovali králové a královny. V této populárně vědecké knize nabízíme portréty švédských královen, ať už vládnoucích panovnic nebo manželek králů, protože téměř všechny hrály v historii mnohem aktivnější roli, než je jim tradičně přisuzována. V knize jsme se soustředili zejména na pětici královen, které skutečně panovaly jako vladařky nebo regentky. Zatímco v éře bájných valkýr a štítonošek by nebudily nejmenší pozornost, v křesťanské epoše byly považovány za nešťastnou a provizorní výjimku. Některé švédské královny měly vazbu k českým dějinám a dynastiím. Hned v 10. století byla první královna Sigrid možná dcerou Doubravky České. Ve 12. století byla Richenza Polská vnučkou našeho prvního krále Vratislava II. Přemyslovce. Ve 13. století byli Žofie Dánská s Erikem IV. prarodiči české a polské královny Elišky Rejčky, manželky Václava II. a Rudolfa Habsburského. Krev českých králů kolovala v žilách Kateřiny Jagellonské, manželky Jana III. Vasy.

Petržalka leží na území troch osád na pravom brehu Dunaja. Kedysi najväčšia dedina v Československu, dnes jedno z najväčších panelákových sídlisk v strednej Európe. Autor popisuje históriu Petržalky od počiatkov osídlenia, cez rímske obdobie, príchod Slovanov a Pečenehov, etnický a sídelný vývoj v rámci Uhorska, odpor Budapešti odovzdať územie Československu v r. 1918, anexiu Nemeckou ríšou až po pripojenie Petržalky k Československu. Medzi historické pramene vsúva spomienky starých Petržalčanov a ilustruje dobovými fotografiami ľudí, domov, ulíc, obchodov, manufaktúr, tovární, ihrísk, kúpaliska Lido, parku, kaviarní, lodeníc, lunaparkov, bálov, kasární a uličiek totálnej biedy.

Vincenciův letopis a Milevský letopis, který obsahuje letopis Jarlochův a Kroniku tzv. Ansberta o historii třetí křížové výpravy císaře Fridricha, patří mezi nejvýznamnější prameny k českým dějinám 12. století. Vincencius svůj spis věnoval králi Vladislavovi a jeho manželce Juditě. Jeho text má místy ráz spíše osobních pamětí a těžiště kronikářova vyprávění tkví v popisu milánského tažení (1158–1160), jehož se osobně účastnil. Jarloch, který na Vincencia přímo navazuje, byl opatem premonstrátského kláštera v Milevsku. Svůj letopis psal z pohledu vyšší církevní hierarchie, sleduje tedy především vztah církve k panovníkovi a šlechtě. Zmiňuje abdikaci Vladislava I. a následné spory o moc, v nichž načas zvítězil Soběslav II. Již v roce 1179 ho však vystřídal Bedřich, jehož Jarloch často kritizuje za proticírkevní postoje. Za první část svého letopisu Jarloch vložil Ansbertovu „Historii o výpravě“ s vlastními přípisky. Poté pokračuje v líčení českých událostí. Nedokončený Jarlochův letopis se zastavuje u líčení smíru mezi bratry Vladislavem Jindřichem a Přemyslem Otakarem I. roku 1198, jímž se uzavírá dlouhé období domácích válek o knížecí stolec. Nové vydání doprovází zasvěcená předmluva Martina Wihody.

Druhý svazek třídílné série je přehledem pivovarů na území Nového Města pražského, které se udržely v činnosti minimálně do poslední čtvrtiny 19. století. V kapitolách věnovaných jednotlivých podnikům jsou připomínáni majitelé, sládci, nejrůznější příhody, pověsti a ve své době populární kulturní vystoupení, zábavy a slavnosti, které měly v mnoha pivovarských hostincích pevné zázemí. Dále jsou zde uvedeny informace technického rázu – stěžejní rekonstrukce, práce zaměstnanců nebo sortiment daného pivovaru. Součástí některých statí jsou též medailónky význačných sládků či vzpomínky zaměstnanců v podobě citací z dobových písemností. K některým pivovarům se vážou i dosud nepublikované soukromé poznámky zainteresovaných pamětníků.

Az 1914-ben kezdődött és világméretűvé dagadt összecsapás felrobbantotta és megszüntette a régi világot, miközben utat nyitott egy új, minden korábbinál kegyetlenebb korszaknak, amelyet rövid huszadik századnak szokás nevezni. A Nagy Háborúról szóló első értelmezési kísérletek magából a háború logikájából sarjadtak, és a gonosz, illetve a jó közötti küzdelemként írták le az eseményeket. Ez az értelmezés máig sok hívet tudhat magáénak. Schmidt Mária történész nagyívű esszéje az egyik első szellemi próbálkozás, hogy túllépjünk az ellentétpárokkal operáló magyarázatokon. Csak száz év telt el azóta, így kijelenthető: ez a könyv igazi kezdet. Sokan fognak még hivatkozni rá.

A mongol nyelvnek és irodalomnak ezt a ma ismert legrégibb emlékét aránylag nemrég fedezték fel a világirodalom és a tudomány számára. Szövege kalandos úton hagyományozódott ránk, és mindmáig teljes homály borítja a szerző személyét, életét és működését. Hallatlanul izgalmas olvasmány, mert – a szerző szándéka ellenére – leplezetlenül feltárja, mint indul el világhódító útjára a jelentéktelen kis mongol törzsfőnök fia, Temüdzsin, s mint lett Temündzsinből Dzsingisz kán, és milyen szerény kezdetekből sarjadt ki a hatalmas mongol világbirodalom.

Történeti áttekintés a szociáldemokrácia születéséről és fejlődéséről, a nemzeti szociáldemokrata pártok történetéről, neves skandináv, brit, osztrák és német képviselőiről, röviden: minden, amit a szociáldemokráciáról, nevezetesen reformista szárnyáról, ennek problémáiról és fejlődési tendenciáiról tudni kell. Hatalmas ismeretanyag, a szerzőre jellemző szellemes, olvasmányos előadásmód, amely a humort sem nélkülözi.

Z Biblie, z mytológie, z histórie. Originálna ručná umelecká knihárska práca.

Nový svazek šestidílných Dějin světa nás opět přivádí trochu blíž současnosti. Nejen časově, ale především díky lepšímu porozumění základům naší doby samotné. První část knihy věnovaná „demografii, technice a hospodářství“ se soustředí na rozvoj dálkového obchodu, k němuž docházelo od 12. století. V jeho pozadí stály nové teoretické poznatky i pozoruhodné výdobytky techniky, jaké nacházíme například v oblasti navigace. Objevitelské cesty do vzdálených koutů země přispívaly k rozšíření stávajícího vědění. V tomto rámci dochází ke střetu křesťanské misie s jinými náboženstvími, jež bude mít osudové důsledky pro nově nalezený „Nový svět“. Expanze vědění je již nezastavitelná. Školy a univerzity se stávají zprostředkovatelkami nových představ a názorů a přispívají k rozvoji nových politických idejí (část „Vláda a politické ideje“). Rostoucí sebevědomí člověka konečně vede k proměně pevně skloubené náboženské soustavy, jak ukazuje část „Kultura, náboženství a socializace“. Jádro předkládaného svazku spočívá tedy na nových objevech a nových strukturách, jež se rozvinuly zhruba mezi lety 1200 a 1800.

Po úspešnom spracovaní problematiky tzv. Východoslovenskej armády sa autorka rozhodla priblížiť čitateľom, venujúcim sa dejinám II. svetovej vojny na Slovensku, nemenej zaujímavú problematiku partizánskeho hnutia na východnom Slovensku. Kniha prináša podrobný objektívny obraz formovania prvých partizánskych skupín na Slovensku (najmä na východe Slovenského štátu). Prechádza cez ich materiálne zabezpečovanie a vyzbrojovanie v rokoch 1943-1944 a dostáva sa až k vytvoreniu najväčšej partizánskej skupiny v tomto regióne – zväzku Čapajev. Autorka PhDr. Helena Pažúrová podrobne mapuje osudy jej hlavného organizátora, leteckého nadporučíka Ľudovíta Kukorelliho a plasticky vykresľuje bojové akcie i „každodennosť“ partizánskeho života pred obdobím vyhlásenia SNP i po potlačení Povstania. Kniha má 192 strán a z nich 32 strán obsahuje dobové fotografie na kriedovom papieri.

"Tizenöt asszony, tizenöt élet. Közös jellemzőjük, hogy mindegyik sorsa erősen összekapcsolódott egy-egy Habsburg német császár és magyar király személyével. Spanyol, lengyel, német nőkről van szó, akik között csak egyetlen egy lehetett a felesége egy magyar királynak - az összes többi uralkodó, aki felbukkan e könyv lapjain, mind Habsburg. A hölgyek sorsa ritkán volt irigylésre méltó. Hiába születtek és éltek gazdagságban, kényelemben, pompában, sőt luxusban - kinek rossz férj jutott, kinek életét más bajok árnyékolták. Volt, akinek nem lehetett gyermeke, és ilyenkor bizony a luxus és a pompa sem segít. Volt, akit férje nemcsak megcsalt, de meg is fertőzött. Akadt, aki csak lányokat szült, akadt, aki kemény ellenfelekre lelt a császári udvarban és fél életét tölthette az intrikák kivédésével. Volt királyné, aki pestis és török elől volt kénytelen menekülni, és volt, aki a fél kontinensen keresztül utazott azért, hogy férjhez mehessen. Jó, ha tudjuk: ezek a ma már jobbára elfeledett, vagy igazán soha meg sem ismert nők - magyar királynék voltak." (a Kiadó)

Dějiny ticha reprezentují prozatím poslední Corbinovu knihu (francouzsky vyšla v roce 2016). Jejím tématem jsou proměny smyslového vnímání mezi 19. a 20. stoletím, resp. jejich reflexe v dobové literatuře, sociologii a filozofii. Autor v Dějinách ticha staví do kontrastu naši současnost, především městských prostorů, přetížených hlukem a neustálým mediálním bombardováním, vůči světu 19. století, v němž bylo ještě místo pro vnitřní ticho a naslouchání. Ticho přitom Corbin chápe jako sociální konstrukt, jenž došel v minulých dvou staletích výrazných proměn, a to především směrem ke ztrátě vnitřního já a k odosobnění. Ticho se v jeho pohledu stalo vzácností, jehož hodnotu už ani neumíme ocenit. Ztráta ticha pro něj reprezentuje jednu z podob civilizačního procesu.

Kniha poodhaluje nejen to, proč si Adolf Hitler vybral děti zavražděného arcivévody Františka Ferdinanda a z jeho synů udělal první dva Rakušany deportované do koncentračního tábora v Dachau, ale zabývá se také odvahou, s jakou se mu snažila královská rodina vzdorovat. V mládí strávil Adolf Hitler pět let ve Vídni, kde se jeho posedlost císařským rodem Habsburků stala katalyzátorem jeho pomsty vůči zaniklé říši, mrtvému arcivévodovi a jeho sirotkům. Nenávist nasměrovala fašistického vůdce na cestu moci a nepřímo vedla k tragédii druhé světové války a holocaustu.

Mayské ruiny Palenque leží v mlhou zahalené džungli východního Mexika. Chrám nápisů je nejpůsobivější stavbou místa. Mexický archeolog Alberto Ruz Lhuillier v roce 1952 odvalil kámen uvnitř Chrámu nápisů a našel pohřební hrobku Pakala Velikého. David Freidel, mayský specialista z Jižní metodistické univerzity, říká, že hrobka obsahuje Pakalův sarkofág, na němž je vyryt obraz "pohledného mladíka, boha kukuřice, který se chystá vystoupit na oblohu podél kosmického Stromu světa". Jiný výklad poskytl Erich von Däniken, který v postavě mladého muže spatřuje astronauta, neboť jeho ruce jakoby svíraly páky podobající se těm, které známe z letadel či kosmických lodí. O tom, co vyjadřuje tato záhadná náhrobní deska, se vedou dodnes čilé diskuze. Maurice Cotterell za použití acetátových kopií náhrobní desky, kterou kladl jednu přes druhou, došel k mnoha bizarním obrazům. Jiří Wojnar, který se taky pokusil o výklad basreliéfu míní - "Překreslování motivu na acetátové folie by bylo nesmírně zdlouhavé. Počítač je rychlý, spolehlivější a především přesnější." To je sice pravda, ale v té době acetátové folie ani počítač nebyly k mání, proto výsledky těchto badatelů byly vědeckými kruhy odmítnuty. Nyní máte jedinečnou příležitost spatřit obrazy, které pomocí postranních znaků jsou odkryty bez výdobytků moderní doby, proto je nemůže nikdo zpochybnit, a navíc dávají smysl a ztotožňují se s hlavním výjevem na náhrobní desce. Dozvíte se více o tajemství mayské kultury.

O atentátu na Heydricha už bylo napsáno a vydáno mnohé. Všechna literární zpracování byla víceméně poplatná buď době, ve kterých vznikala nebo byla ovlivněna snahou o takové zpracování, které by zajistilo maximální čtenářský zájem. Heinz Pannwitz, za války šéf oddělení pražského Gestapa, byl krátce po 27. květnu 1942 jmenován šéfem zvláštní komise pro vyšetřování atentátu. Jeho zpráva je tedy historicky nejcennějším dokumentem o všech okolnostech atentátu na Heydricha, ale i o chování jeho vykonavatelů a spolupracovníků v kritických dnech po atentátu. Současně také dává nahlédnout do myšlení těch, kteří rozhodovali o odvetných opatřeních proti českému lidu a v jistém slova smyslu i o stavu české společnosti před atentátem a po něm. Pannwitz byl zvláštní postavou. Byl špičkovým vyšetřovatelem, ale pro neshody s nadřízenými sám požádal v září 1942 o přeložení na Východní frontu. Po svém zatčení francouzskou vojenskou policií počátkem května 1945 v Rakousku byl na vlastní žádost vydán nikoliv západním spojencům, ale do Sovětského svazu. Kupodivu nebyl Sověty popraven a po odpykání trestu se vrátil do Německa, kde v roce 1959 na základě svých vzpomínek a dochovaných dokumentů, napsal zprávu v podobě, ve které ji předkládáme českému čtenáři. Text byl podroben analýze a editaci významného historika Stanislava Bertona, který už řadu let žije v Austrálii a který tento text získal z rukou Pannwitzovy manželky po jeho smrti.