Poeti, ktorých tu predstavujeme, sa vo svojej tvorbe vyjadrujú prirodzene, charakterizuje ich pocit stratenosti v mori, láska a nespokojnosť, ale predovšetkým túžba po tom, aby ich čítali ako umelcov bez obmedzujúcich regionálnych či národných prívlastkov. Sú to skutoční básnici, ako všade inde na svete, pôvodcovia mýtov i tvorcovia symbolov, prostredníctvom ktorých môže iný národ pochopiť originalitu ich vlastného osudu, ich tragédiu.

Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor a jiných klasických básnických prostředků, vše je podáno s odzbrojujícím nadhledem, místy i lehce cynickým humorem.

Antológia poézie ruskej moderny, ktorú zostavil Valerij Kupka, predstavuje reprezentatívny výber z tvorby 25 básnikov – predstaviteľov poetických smerov konca 19. a začiatku 20. storočia (starosymbolizmus, mladosymbolizmus, akméizmus a básnici, ktorí nepatrili k žiadnemu zoskupeniu). Autori sú v antológii uvedení podľa príslušnosti k jednotlivým zoskupeniam. Ukážky básnickej tvorby sprevádzajú životopisy autorov, stručná charakteristika ich tvorby a vybraná bibliografia. Súčasťou antológie sú rozličné dobové materiály – autorské komentáre k vlastnej poézii a k dobe, v ktorej vznikala, výňatky z dobovej kritiky, fotografie, portréty, ilustrácie k pôvodným vydaniam, manifesty a iné materiály, ako aj rozsiahly poznámkový aparát.

Sbírka Černý vesmírný popel představuje autorovy básně z let 2008-2018. Ve všech textech se ukazuje nahá přítomnost, jakási vivisekce okamžiku, doba mezi cíděním hrobů a promluvami o budoucnosti. K tomu všemu nás tady takřka obtěžuje lyrický subjekt, to zatrolené černé básnické já, které tak miluje překračování hranic mezi legendou (mýtem) a tělesností, s její bídou a úzkostmi. A přece, pokud ty verše jen zaškatulkujeme jako existenciální, zapomeneme na člověka, na autora a jeho sarkasmus a absolutně suchý humor, který nám vždy nově dává volbu, zda věci chápat vážně, či nikoli.

Predtým než sa z Viliama Klimáčka stal najprv príležitostný a neskôr ťažiskový dramatik slovenskej literárnej scény, bol básnikom. A ako inak, svojským. Hravým a vtipným, drzým a úprimným a popri všetkom ľudským. Karamelky, básnické jazz sessions obyčajného chalana, nestratili nič z mladíckeho pôvabu, akým sa postupne zapájal do veľkého života. V knihe majú svoje nezastupiteľné miesto pokrvné bratstvá priateľov, ochutnávanie lásky či pocit toho, že všetko je pred nami a stačí vytrvať, aby nám svet ležal pri nohách. Básnik je vetroplach, ako vietor voľný a prekonávajúci prekážky, ale tiež plachý, keď nečakane zisťuje, že nie na všetko stačí opovážlivosť a odzbrojujúci úsmev. Texty a invenčné poetické nápady v pôvodnom knižnom vydaní (1992) vynikajúco stvárnil výtvarník Aleš Votava. Reedícia knihy vychádza s úplným znením Klimáčkových básní a v redizajne Votavových ilustrácií.

Kuřivo, co z toho vyhodit, prádlo... co a plyšovou ještě koupit opici... si? jégry a kulicha! Bude tam zima prej ... a navrch do kufru šampón a intimspray Aspirin, teploměr... A teď co na cestu? černý frak (verze A) plus oblek z azbestu - můžou být teploty, při kterých nezebe ... tak ještě minimax - pro případ verze B A co dál ... dopisy Zrcátko, od tebe... fotky dcer, Vejdou obrázek se, do s piči?! rodiči pití je přednější: placatky do kapes! ... a s němou výčitkou zpod stolu kouká pes ... Seznam je bez konce, času však ubývá píšu a škrtám zas noc co noc u piva a do děr v paměti cpu si tvou podobu... toho je, co si chci s sebou vzít do hrobu!

Výbor z poezie významného korejského zenového mistra a svobodného tuláka Kjonghoa (1849-1912). Jeho zenové básně jsou často ve skutečnosti maximálně stručné přednášky o Buddhově učení, které před čtenářem rozprostírají obrazy nevšední hloubky, jasnosti a krásy. V jiných přirozeně navazuje na dálnovýchodní tradici poutnicko-poustevnické poezie a ve svých verších dává průchod svému nekončícímu okouzlení strmými skalnatými horami Korejského poloostrova. Ze sinokorejských originálů přeložila, komentářem a poznámkami opatřila Ivana M. Gruberová. Knížku doprovázejí fotografie různých detailů výzdoby tradičních korejských buddhistických klášterů. Měsíc mysli úplně kulatý září pozře celý svět. Zmizí-li záře a zmizí-li svět, co tedy je?

Michal Maršálek žije a pracuje v rodné Praze. Jako lékař publikuje odborné texty o zmatcích lidské mysli a jejich nápravě. Jako obyvatel města píše příležitostně poezii. V roce 2007 vydal sbírku básní z let 1986 – 1997 Z člověka oči. Sbírka Letná: první kroky na Měsíci vznikla v průběhu roku 2006.

Ke svým nadcházejícím neuvěřitelným devadesátinám přichází známý básník a překladatel Václav Daněk s novou sbírkou veršů, nazvanou Pistole z písku. Autor zde čtenářům otvírá své temperamentní víno vyzrálé pocitovosti a celoživotních reflexí, vylepšované v osudovém sklípku lahvovým buketem, těmi v písku uloženými a z něj vytahovanými pistolemi. Ani pod tlakem času však nepropadá bilancování, s hravou ironií sobě vlastní si bere na mušku nevědomost a černobílé vidění, vysílá své es ó es proti zhoubné lhostejnosti, zpívá však i o nadějích, jejichž život je tak žalostně krátký. Láska Daňkovi nejednou splývá se svobodou. Strach o její ztrátu, o ještě nezakotvenou demokracii, je spolu s vírou v zachování důstojného života také hlavním tématem této autorovy již patnácté básnické knížky.

Kniha česko slovenskej dvojice obsahuje 68 poetických, rýmovaných nonsensov, ktorými Marián Hatala voľne nadväzuje na ním zostavenú a z nemčiny preloženú antológiu Nočný spev sardinky v plechovke. DVA VORVANE NA DNE VANE sprostredkúvajú priam samopašnú literárnu a výtvarnú hru, v ktorej sa rúcajú všeobecne zaužívané predstavy o mimojazykových a jazykových súvislostiach. V ktorej platia iné príčiny a nastávajú iné následky. Podľa Hatalu a Štětinovej Goldflamovej je svet ľudí, zvierat či kvetín miestom pre množstvo absurdít, paradoxov a zdanlivých nezmyslov. Obaja ich odkrývajú so zmyslom pre humor a poéziu, pričom ich úsilie umocňuje nápadité grafické stvárnenie knihy. Kniha vychádza v edícii DVAJAvJEDNOM.

Szálinger Balázs Köztársasága különleges költői körutazás, mely napjaink Magyarországáról indul, hogy a három műnemen (líra, dráma, epika) és Róma birodalmán keresztül a közeljövő Budapestjére térjünk vissza. Szálinger nagy témája a közélet és a magánélet egymástól elválaszthatatlan egységellentéte. A feszült egymásrautaltságot humorral és iróniával, sokszor a történelem segítségével oldja fel, ez távolítja és nagyítja a Köztársaság tétjét: hogyan tudunk hitelesen megszólalni privát dolgainkról a nyilvánosság előtt? Hogyan lehet közünk saját magunkhoz a mindenkori többieken keresztül? Ezt járja körül több versciklusban és egy drámában, hogy a Háború című utópisztikus szerelmi verses elbeszélés zárja a könyvet. Napjaink Budapestje, látszólag minden rendben, mindenki rohan, teszi a dolgát, tehát semmi sincs rendben. Ugyanazon a napon robban ki a III. világháború, és érkezik visszafordíthatatlan pontjához egy szakítás is. A Köztársaság Szálinger pályájának fontos állomása: összegzés és előretekintés egyazon mozzanatban. A költő játékos és termékeny lírai teret hozott létre, melyben a műnemek és a műfajok, a témák és a motívumok is változatos módon illeszkednek a kötet történetívéhez. A köztársaságok, a respublikák közös részeihez. A 2012-ben megjelent könyv megkapta az Artisjus-díj irodalmi díját és a Szépíró Díjat, a kötetben található színdarab pedig az évad legjobb magyar drámája lett a Színházi Dramaturgok Céhénél.

Po básnickej zbierke Golden Divine (2015)autor tentoraz prichádza s Mechanikou všednosti, ktorá má svoj básnický jazyk s minimalizmom a výrazným introspektívnym pohľadom do samého seba. Rochallyiho poézia je príjemná, čitateľsky dosť náročná, s prelivom filozofického pozadia, ktoré autor má. Pozorne sleduje svoje vnútorné pocity. Má v sebe múdrosť, ktorá by skôr patrila tým, ktorí prešli svojou životnou púťou. Akosi priskoro dokáže múdro a miestami priamočiaro dať rady do života. Je autorom, ktorý svetu má čo povedať: „Ja prianie mám, nech šťastný si so sebou vnútri i navonok ty, so sebou sám...“ alebo „Hladiť vlasy, nie len tieň...“, „Vďačím vám za všetko, čím som...“. Krásne spojenia, ktoré autor, ako sám o sebe hovorí, že je milovníkom života, dáva do svojej tvorby. Je to mimoriadne vzdelaný a rozhľadený umelec, ktoré ešte nepovedal posledné slovo.

Arany János jól ismert balladáit újraolvasva mindig meglepetést okoznak modern, szaggatott-kihagyásos elbeszélésmódjukkal. A líra és az elbeszélés határait folyamatosan egymásba nyitva Arany új, távolságtartóbb, közvetettebb költői megszólalást hozott létre a romantika énközpontúságával szemben, ami alkalmat adott neki az elmélyült lélekábrázolásra is. Másrészt ezek a történetek a kísértethistóriák hagyományába illeszkednek, ami miatt a mai napig töretlen a népszerűségük. Mivel Arany esetében nem lehetséges a műfaj körülhatárolása - ő maga is bizonytalanságban hagyta az utókort arról, mely verseit tekintette balladának -, a kötet válogatója, Szilágyi Márton irodalomtörténész arra törekedett, hogy - a démonikus világ megjelenítésének tendenciáit szem előtt tartva - Arany legismertebb balladáinak körét ritkábban közölt szövegekkel tágítsa.

Básne Ladislava Lipcseia v zbierke Svätým mečom predstavujú svet ako miesto pre zrod afirmatívneho vzťahu ku skutočnosti, kde sa všetko, čo sa má obvykle vnímať ako profánne, stáva sakrálnym. Lipcseiov lyrický subjekt má rád tento svet, ale jeho podobu napriek tomu dopĺňa svojskými presahmi a duchovnou transcendenciou. Nádych „vysokého“, ktoré sa tu pravidelne opiera o istú teleológiu, však autor zľahčuje, resp. desakralizuje. Nájdeme tu appolinairovskú dynamiku a úsilie o výrazovú šírku, ktoré však nepodceňuje detail, zmysel pre neočakávanú obraznosť, bez ktorej by báseň stratila na presvedčivosti. Nejde tu o nijaký boj, ktorý by autor zvádzal s ambíciou zostať autentickým. Lyrický subjekt neraz berie na seba podobu chlapca, ktorý je predobrazom, toho, čo svetu chýba, teda istej nevinnosti. Muž oproti chlapcovi tu stráca svoju bezúhonnosť a prostotu. S detskou neškodnosťou tu kontrastuje mužská výbojnosť. Vyvažovanie týchto princípov autorovi umožňuje revoltujúca, beatnicka dikcia a poloha.

strana A Poetický jukebox / strana B Panenko skákavá Nová sbírka básníka, optimisty se sklony k melancholii a bigbíťáka Jana Laňky je oproti předchozím knihám tak trochu jiná. A to nejen proto, že je oboustranná jako elpíčko, ale také proto, že obsahuje dvě knihy a zachycuje dvě polohy Laňkova vnímání světa. Na jedné straně zábavné hříčky se slovy a aforismy, na druhé básně odrážející vrstevnatost a pestrost našich životů. Sám autor říká, že jeho knihy jsou „poetický jukebox“ – každý si v nich vybere to své. „Nechci si ve své tvorbě hrát na veliké umění. Chci popsat život tak, jak ho vidím. Slovy, kterým každý rozumí,“ říká. Ten bigbíťák na začátku nebyl zmíněný náhodou, protože Laňka poezii vnímá jako bigbít. Chce, aby každá báseň byla jako dobrá píseň. Důkazem je, že o každou jeho novou knihu je větší zájem než o tu předchozí. Nabalují na sebe nové čtenáře, kteří u nich „postávají“ jako u toho jukeboxu a vzájemně si „pouští“ své oblíbené songy. Není to stadionový hráč, ale ani jím být nechce. Má raději kluby, kde se sejdou ti, kteří jsou připraveni naslouchat, a kteří mají chuť si poslechnout to, co se jim hraje. A že stojí za to těm jeho „flákům“ naslouchat, se můžete přesvědčit sami. Kniha je doprovázena fotografiemi Tomáše Bohánka.

Jan Schnieder patří mezi nejvýraznější autory poetických textů z období "zlatých šedesátých let". K tvorbě se pak vrací i v devadesátých letech, kdy píše recitál pro Martu Kubišovou "Vítej lásko

Útla kniha veršov vychádza s vlastnými ilustráciami autora básnickej zbierky Gregora Nadzama.

Kniha je bohatým, reprezentativním souborem různých žánrů arabské lidové vypravěčské tvorby – v jeho mýtech se prolínají staroarabské (předislámské) mýtické náměty s lidovými, nábožensko-legendárními a koranickými vyprávěními islámské epochy – jeho legendy, báje a pověsti barvitě líčí tradice o vládcích jihoarabských říší a starých zaniklých kmenech a vypravují příběhy o pouštních beduínech a o slavných králích a královnách předislámské doby. Součástí souboru je i rytířská epopej, humoristická novelka a pohádková milostná romance. V lidových pohádkách osmi arabských zemí jsou snad zastoupeny všechny typy arabské lidové pohádky, které obsahují spoustu velice neobvyklých pohádkových motivů a fantastických elementů.

Zbierka Ponad víchrice predstavuje výber z celoživotnej tvorby autora, rozdelený do dvoch časti – zbierok. Prvá pod názvom Nebesá v hlave obsahuje najmä lyriku a verše o Domove a vlasti. Druhá pod názvom Víchrice v hlave je špecificky zameraná na protivojnovú poéziu. Má štyri cykly. Cyklus Z plnej poľnej vzdoru je protestom proti vstupu vojsk Varšavskej zmluvy do Československa v roku 1968. Cyklus Mizerére je vzburou autora proti súčasným vojnovým aktivitám a prípravám na veľkú vojnu USA, NATO a EÚ. Jeho poézia oslobodzuje pravdu spod utilitárnych politických manipulácií, klamstiev, podvodov a lží zameraných propagandisticky, a presným pomenovávaním veci, javov, politických aktivít a skutočnosti siaha až kdesi na kostnú drieň americkému militarizmu so zhubným nádorom podporujúcim revitalizáciu fašizmu druhej svetovej vojny na Ukrajine. O agresivite amerického militarizmu svedčí skutočnosť, ako uviedol denník Pravda z 26.2.2015, že z 248 vojnových konfliktov po druhej svetovej vojne 201 z nich vyvolali alebo priamo viedli USA. Sú to desivé politické intrigy a manipulácie vojnového parazitizmu USA. A tomu nehanebne hovoria demokracia a sloboda, ktorá je slobodou pre zbrojný arzenál USA, najväčší na planéte, ale porobou pre ostatné národy. Proti tejto politickej manipulácii zdvihol hlas autor.

Původní LP album DM 15097 "Petr Bezruč Básně. Výběr" vydal Supraphon v roce 1960 - nyní titul s ukázkami básní 70.000, Kantor Halfar, Kdo na moje místo, Jen jedenkrát, Slezské lesy, Maryčka Magdonova a dalšími vychází poprvé digitálně. FRÁŇA ŠRÁMEK (*19.1.1877 – †1.7.1952).

Audiobook The Canterbury Tales II, written by Geoffrey Chaucer. Four more delightful tales from one of the most entertaining storytellers of all time. Though writing in the thirteenth century, Chaucer’s wit and observation comes down undiminished through the ages, especially in this accessible modern verse translation. The stories vary considerably from the uproarious Wife of Bath’s Tale, promoting the power of women to the sober account of patient Griselda in the Clerk’s Tale.

Poéma Jobova noc vyjadřuje pocit ohrožení rodné země, Job zde není biblickou postavou, JOB=BOJ - obráceně znamená toto jméno BOJ. Rámcem a hlavní inspirací této sbírky byla válka, "bouřlivá noc", v níž si Hrubín vysnil churavého básníka Joba. Jeho nemocí je bezmoc, neorozhodnost a pasivita, pocit ponížení.

SEN O BIELOM MOTÝĽOVI je príbeh života, citlivo vnímaný očami autorky, sú to básne, ktoré môžete vo chvíľach pokojného času pre seba vychutnávať ako teplý čaj, dúšok po dúšku. Zbierka je rozdelená chronologicky do 5 častí. Témy básní prechádzajú od prírodných motívov a živlov cez blízke vzťahy, psychologické ponory do prežívania, snívania a fantázie, ktoré sa prirodzene pretkávajú s realistickými motívmi. Autorka Zuzana Šeligová ich písala s láskou pre ľudí. Cez poéziu a jej čarovné rúcho vidíme svet trochu inak. Vyznanie autorky: „Píšem od svojich 16 rokov. Písanie je pre mňa formou meditácie, očisty, premieňania. Je tu stále, kým som bdelá a dokážem vnímať čaro chvíle, celé spektrum farieb a vôní, emócií a esencie, ktorá je v pozadí všetkého života. Kvality tohto poznania prinášam do svojej poézie. Je tu pre vás a je pripravená naplniť sa vaším nazeraním na svet, vašou očistou, vaším premieňaním.“

Ján Buzássy je od svojho debutu Hra s nožmi (1965) autorom bytostnej, duchovne aristokratickej poézie smerujúcej k estetickej vznešenosti a jasnozrivej myšlienkovej originalite. Už prvé autorove zbierky zakladajú modernú tradíciu slovenskej reflexívnej lyriky, ktorá je najmä jeho zásluhou myšlienkovo inšpiratívna a umelecky neopakovateľná. Autorove postupy, irónia, slovná hra, persifláž a lakonická, iskrivá pointa (ale najmä groteskný výkrik) sa v tvarovej mnohorakosti a v širokom asociačnom oblúku podieľajú na artizme, ktorý sa vzďaľuje od akejkoľvek samoúčelnosti, lebo jeho významy a čitateľom dotvárané obsahy akcentujú podstatu, ľudskosť, šľachetnosť a empatiu bez akýchkoľvek umeleckých kompromisov. Zbierky zaradené do prvého zväzku súborného básnického diela patria k tomu najlepšiemu, čo v slovenskej poézii po roku 1945 vzniklo.

Je to zbierka básní mladej autorky, ktorá píše o svojich pocitoch, láske, životných skúsenostiach, vhodné čítanie na spríjemnenie voľných chvíľ, a možno vás naladí na iné myšlienky a bude motivovať.

Smutno-úsmevné poviedky zo života východoeurópskej židovskej komunityAž do vypuknutia 2. svetovej vojny pulzoval vo východnej Európe židovský život intenzívne rovnako v kvantitatívnom, ako aj v kvalitatívnom zmysle. Nebol to však ani idylický ani harmonický život. Najneskôr z tých čias pochádza zrejme aj starý vtip o tom, že na otázku, čo by urobil, keby sa ocitol na opustenom ostrove, odpovie Žid, že by ako prvé postavil dve synagógy, a na prekvapenú následnú otázku, načo dve, by jeho odpoveď znela: „Do jednej by som sa každý deň chodil modliť, a do tej druhej by som v živote nevkročil!" Na prelome 19. a 20. storočia – to je obdobie, kedy vznikali Chasidské príbehy Jicchoka Lejbuša Pereca (1852 – 1915) – tvorilo židovské obyvateľstvo v nespočetných mestečkách a mestách dnešného Poľska, Bieloruska, Ukrajiny, pobaltských krajín a časti dnešného Rumunska síce väčšinu, napriek tomu bolo zákonom a úradmi utláčané a ubiedené. A predsa medzi ním panovala nesvornosť, nenávisť a večný spor. V 18. storočí sa rozšírilo mystické chasidské hnutie s desiatkami rôznych frakcií. Jeho vášnivými odporcami boli tradicionalistickí tzv. misnogdi, šíril sa aj osvietenecký moderný racionalizmus, asimilanstvo, ďalej socialistická organizácia Bund, a napokon nacionalistické sionistické hnutie so svojimi rôznymi frakciami. Potierali sa navzájom ako sa len dalo. Perec nepatril ani k jednému z týchto hnutí. Riešenie, ktoré ponúkal svojim čitateľom, bolo národné, a predsa nie nacionalistické. Staval do stredu individuálneho i spoločenského života ako jednotiace národné pojítko tradíciu nie v náboženskom, ale v kultúrnom zmysle a jazyk jidiš ako podhubie tejto kultúry. „Chasidské príbehy" nastavujú krivé zrkadlo spoločenským pomerom vo východoeurópskej židovskej populácii a vrhajú kritický, a predsa láskyplný pohľad na túto dnes takmer vykynoženú komunitu.

Simon Márton új verseskötete a nagyvárosi szorongás szótára. Szélesvásznú történeteket mesél el néhány szóban vagy egy-egy mondatban, a félig kihunyt fényreklámok tömörségével. Baltával és körömollóval esik neki a nyelvnek, mintha mindig azt az egyetlen elrugaszkodási pontot keresné, ahol költészet és valóság egymásba zuhan. De miután megtalálta és megmutatta nekünk, udvariasan hátralép, és csak annyit mond: Uram, íme, a szakadék, amit rendelt.

Hét emberöltő eseményei elevenednek meg a kötetben, régi emberek jönnek elő, akikről sok esetben semmi egyéb nem maradt fenn, mint egy történet. Hogy hazajött, vagy nem jött haza a világháború(k)ból, s ha igen, miért; hogy kifolyt a tekenőből a kenyértészta; vagy hogyan harcoltak a szépasszonyok és a veszettség ellen. S mert ez az egy történet egy egész életet példáz, a kötet voltaképpen arról szól, hogyan érdemes élni, hogy legalább egy említés erejéig mi is fennmaradjunk utódainkban.

Básnická zbierka macedónsko-srbského spisovateľa Rista Vasilevského Srdce kruhu je ucelenou ľudskou filozofiou, teológiou a metafyzikou. Analyzuje svet a všetko živé aj anorganické, duchovné i materiálne, spojené do kozmogonickej jednoty. Formou ód sa skláňa pred jednotlivými životnými princípmi, vzťahmi aj čiastočkami, ktorá spolu rozpútavajú oslavu tvarov a ostat¬ných pojmov: matérie, slov, hlasu, prázdnoty, vedomia, chleba, prachu, času, imaginácie, rozumu, pamäte, vášne, mlieka, svet¬la, piesku, hromu, temnoty, cesty, kolesa, strachu, krásy, lásky, jablka, dokonalosti, budúcnosti či detstva. Popredná osobnosť európskej poézie sa slovenským čitateľom prvýkrát prihovára v básňach takejto sústredenej podoby. Knihu preložila Katarína Džunková.

Básnická zbierka Silvie Kaščákovej sa dotýka dvoch najsilnejších umeleckých tém, ktorými sú smrť a láska. Kniha sa nesie v ťaživom tóne, keďže smrť sa ukazuje ako všadeprítomná a lásky je nesmierne málo. Všetko sa odhaľovanie sa deje v mene nachádzania pravdy, ktorá by zamedzovala sladkým sebaklamom. V knihe je zachytený bolestný proces očisty a očistca, ktoré aj najťažšie chvíle života obracajú aspoň v malých dávkach na svetlo a nádej. Kaščákovej poézia je koncízna, odvodená z konkrétnych zážitkov, čerpajúca z impulzov modernej európskej lyriky.