Básne znamenitého Mikuláša Kováča sú malebnými plátnami harmonického sveta, v akom túžime žiť, hoci dnes akoby už zapadal za horizont, stráca sa nám z dohľadu a postupne i z pamäte. Nálady a situácie autor vykresľuje so zmyslom pre výtvarný detail. Zbierka Všetci ste v mojom srdci prítomní (vydal Spolok slovenských spisovateľov) je súborom veršov z autorovej pozostalosti (obsahuje aj neuverejnené typicky kováčovské básnické skvosty). Je to skúsená poézia obsahom i formou, ku ktorej autor v tvorivom živote dozrel – košatá, presvetlená, voňavá. Sprostredkováva priamy zážitok, priamy kontakt s témou veršov. Čitateľa akoby prenášala do iného sveta a umožňovala mu chvíľu si v ňom požiť a prijať od poeta jeho skúsenosť. Kováčove verše prinášajú do neľudského sveta ľudskosť, klasický hodnotový systém predchádzajúcich generácií, kontakt s prírodou, zmysel pre duchovno. Svoje miesto si tu nachádza i svedomitá práca ako klasická hodnota i ľudská múdrosť prostého statočného človeka. Mnohé z veršov v zbierke patria k vrcholom autorovej tvorby. Na margo zbierky básnik a publicista Š. Cifra napísal: V Kováčových básňach sú „imanentne prítomné opozitá: na jednej strane hodnoty ľudskosti, kresťanského humanizmu, etickej sily umenia, poznania a vnímania prírody ako integrálnej súčasti existencie človeka, vrátane zvierat ako živých bytostí, na strane druhej sklony ľudí k egoizmu, hmotárskemu vzťahu k svetu a negatívne dôsledky necitlivého pôsobenia človeka, ľudskej civilizácie na živú prírodu... “ Posolstvo zbierky si zaslúži dostať sa k svojim adresátom – milovníkom kvalitnej slovenskej poézie.

Zbierka Lepšia verzia seba poetky Ivony Pekárkovej (*1988), ktorá v roku 2013 zvíťazila v renomovanej súťaži Básne a získala cenu publika na European Poetical Tournament v Sarajeve, je nemilosrdnou, vtipnou a sofistikovanou analýzou každodennosti autorkine básne sa dotýkajú tém od medziľudských vzťahov cez populárnu kultúru a konzum až po literárnu kritiku. S charakteristickým subtílnym humorom Pekárková dekonštruuje bežné, dôverne známe situácie a subverzívne rozkrýva podstatu príbehov, prostredníctvom ktorých hovoríme a uvažujeme o svete aj sebe samých. V roku 2019 vydala spolu s Vladom Šimekom partnerskú básnickú knihu Manželská poézia.

Autor sa vo svojich predchádzajúcich zbierkach prejavil ako meditatívny lyrik, ktorému je blízka najmä poézia tzv. katolíckej moderny. V nich preukázal talent, sýtený modernou poéziou a inšpiráciami súčasného sveta. Nová Maršálkova zbierka obsahuje krehké básne, v ktorých každé slovko má presne stanovené a vyznačené miesto. Na jej adresu T. Križka napísal: Ján Maršálek hľadá slová ,smädné po hudbe', čím naznačuje, že hľadá syntézu, lebo hudba je syntézou, metaforou vyššieho poriadku, univerzálnej harmónie, čo má blízko k pomocným pojmom, akými sa usilujeme pomenovať Stvoriteľa. To preto i poézia chce byť hudbou, chce byť akoby zrkadlením či obrazom dokonalosti, túži po jednote krásy a pravdy".

Pod hvězdami je první knihou Miloše Vacíka, hudebníka, perkusisty a výtvarníka, autora známého nahrávkami inspirovanými jeho cestami po Brazílií, Kubě či Africe. Miloš na svých cestách po světě čerpal také výtvarné cítění a celkovou atmosféru jednotlivých zemí. Tato kniha snoubí autorovy lásky do jednoho celku. Texty jsou jakoby z tisíce a jedné noci, ilustrace vzdáleně inspirované dávnými kolorovanými dřevořezbami. Kniha Pod hvězdami má podtitul Povídky z pouště a moře. V těchto extrémních krajinách se odehrávají záblesky bajek života zvířat, lidského snažení, věčného hledání, to vše pozorované nebeskými světly, chladně a nepovšimnutě.

Zbierka básní nositeľa Nobelovej ceny Czesława Miłosza, ktorú napísal v poslednom období svojho tvorivého obdobia. A prečo? „Aby som konečne mohol povedať, čo sa vo mne skrýva. / Vykríknuť: ľudia, klamal som vás, / rečami, že to vo mne nie je, / zatiaľ čo TO tam bolo vždy, vo dne i v noci,“ vyznáva sa v titulnej básni autor, ktorý bol okrem básnického jazyka vybavený teologickým sluchom, a jedného i druhého sa mu dostalo na úrovni génia. Poézia Czesława Miłosza vychádza na Slovensku v knižnej podobe po prvý raz. Básne preložili skúsení prekladatelia a básnici Marián a Peter Milčák, záverečnú štúdiu o autorovi napísal Josef Mlejnek.

Sbírka básní o životě, lásce i strachu, přátelství, upřímnosti a odvaze dělat něco jinak. Je o životě z autorčina úhlu pohledu. Zamotaná i ztracená v sobě, myšlenkách a pocitech, píše za sebe pro vás. Jak jen se vymotat z těch slov plných lásky, strachu i bolesti, které nikomu do očí neřekla? Touto knihou ukazuje cestu, kterou má za sebou. V hloubi duše doufá, že když srdcem budete číst, časem pochopíte, na čem vám opravdu záleží. Najdete svou vlastní pravdu, odvahu a cestu plnou splněných snů.

Zbierka Popamäti má bilančný charakter. Marián Reisel (nar. 1951) sa ňou pripomína po dvoch zbierkach: Odpoveď (1986) a Po pýtaní (1995) v kontexte životného jubilea. Venovanie deťom určuje základný tón – sumuje prežité, vnútorne vybojované a hodnotovo vyčírené – s nádejou, že stopa ľudskej bytosti z konkrétneho historického času zostane, jej hlas bude rezonovať aj v čase individuálneho nebytia. Zbierka je členená do šiestich oddielov s náznakom motivických hniezd (predkovia, dejiny, žena, ja, poézia, symbióza života a smrti). Cesta v čase je zároveň záznamom o meniacom sa jazyku tvorby. Autor osciluje medzi viazaným veršom s vysokými významovými polohami a tendenciou k vecnosti, ironickému odľahčeniu. Odkazmi na kontext tvorby dobovo významných básnikov (L. Novomeský, M. Válek, J. Ondruš, M. Rúfus, K. Chmel) sa Marián Reisel pripomína aj ako dôležitá postava kultúrneho života – bývalý redaktor časopisov Dotyky, Kultúrny život, Tvorba T, Fragment K.

Autobiograficky ladená próza nositeľa Nobelovej ceny ponúka čosi ako emocionálne zaangažovanú príručku pre záujemcov o nedávnu históriu stredovýchodnej Európy, brilantne napísané vyznanie európanstva, analýzu vývojových trendov prvej polovice dvadsiateho storočia. Ako hovorí sám autor, „Rodná Európa bola rovnako kázňou misionára medzi divochmi, ako aj pokusom o odpoveď na otázku, kto som. keby som pochádzal z Varšavy alebo Krakova, vysvetľovalo by sa mi to oveľa ľahšie. Ja som však chcel zakresliť do mapy literatúry celý náš východný galimatiáš, cudzí dokonca aj pre väčšinu poľských čitateľov“.

Výber z poézie Byť paňou svojho Muzotu Dany PODRACKEJ (* 1954) ponúka prierez všetkými štrnástimi básnickými zbierkami, ktoré poetka vydala od svojho básnického debutu v roku 1981 – popri esejistike, tvorbe pre deti a odborných knihách. Ide o úctyhodné dielo pokrývajúce štyri desaťročia jej pôsobenia v slovenskej poézii. Výber vznikal konsenzuálne medzi poetkou, autorkou doslovu a vydavateľom. Čitateľom ponúka nielen možnosť oboznámiť sa s premenami Podrackej poetiky v čase, ale aj nevšedný básnický zážitok, potvrdený kritikou i čitateľmi jej básní. Hoci ide o tematicky rozložitú poéziu so silnou obrazovou a metaforickou zložkou, angažovanými postojmi, do ktorých sa otláča náš svet s jeho nepokojom i kataklizmami, a neraz aj so spirituálnym vyústením básní, jadro poetkinho záujmu ostáva stále rovnaké: človek, jeho skryté hlbiny i vonkajšie vzťahy, siete a kontexty ľudskej existencie, ľudstvo na križovatkách dejín... a v neposlednom rade aj žena ako subjekt dejín s jej rodovo podmienenou a nestálou identitou. „Nový básnický výber Byť paňou svojho Muzotu, ako i celá Podrackej poézia sú dnes pozoruhodným skrúteným hadom objavovania vlastnej cesty. Lyrickej hrdinke ju ukazuje láska, mementá zločinov druhých a všetko, čo ako Jakubov rebrík (pyramída či paternoster) dvíha hore a zjavuje ďalší nový horizont. Primárny fókus je na vyrovnávaní narušenej celistvosti ženy a spoločenstva, v ktorom dnes ako ľudstvo žijeme. Žene sa navracia status sebahľadania, identita premýšľajúcej, ktorá neprestáva mať kontakt primárne so svojou dušou – no ani so svojím telom alebo so svetom tam vonku“ (z doslovu M. ZUMRÍKOVEJ KEKELIAKOVEJ). Kniha je vybavená kvalifikovaným doslovom spod pera literárnej vedkyne Moniky ZUMRÍKOVEJ KEKELIAKOVEJ a obsahuje tiež Kalendárium s citátmi z recenzií jednotlivých diel D. Podrackej, ale aj poetkinými explicitnými komentármi tvorivých míľnikov, na ktoré v texte upozorňuje. Na obálke i vnútri sú použité výtvarné diela výtvarníčky Viery GERGEĽOVEJ, knižný dizajn je dielom grafičky Evy KOVAČEVIČOVEJ FUDALA. Koncepcia výberov z poézie v rámci edície POIESIS vychádza zo zámeru vydavateľa súhrnne predstaviť slovenskej literárnej a kultúrnej verejnosti tvorbu básnikov a poetiek, narodených zväčša okolo roku 1960 (+ / –), ktorí sa v slovenskej literatúre úspešne pohybujú (niektorí) už piate desaťročie, a okrem iného tak prispieť aj k vyššej miere ich čitateľskej, kultúrnej i odbornej identifikácie. Zodpovednou redaktorkou edície je Stanislava CHROBÁKOVÁ REPAR.

Sbírka poetické poezie jihomoravského básníka, který donedávna psal jen popularizační články z oblasti historie, národopisu a jazykovědy. Pak si přečetl Čelakovského. Básničky ne jako vzkazy, ale jako fotografie momentálního stavu mysli. A vznikla tato knížka básní, které doprovází ilustrace autorovy dcery.

Autorka načiera pod kožu, do vnútra, do intimity osobného sveta, ktorý si mnohí nechávame len pore seba. Básne sa začali rodiť v období, keď autorka prechádzala onkologickým ochorením. Je to poetický denník, ktorý ju uzdravoval a tento potenciál ponúka aj čitateľkám a čitateľom. Kniha je ilustrovaná obrazom, ktorý autorka namaľovala a vizuálne sprevádza celú zbierku.

Intimní sbírka intimních básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Sbírka nezklame příznivce "klasické" poezie, najdeme i v ní melodický verš a smysl pro krásu a hloubku života. Autorka ve svých posledních verších rozhodně nezapře intenzivní celoživotní potřebu vlastního poznání a pohledu na lidi a svět kolem nás, hledání smysluplného řádu a "ryzích" hodnot života. Její až pohanský respekt k přírodě i schopnost detailně vykreslit "všechny barvy a vůně života" se tentokrát setkaly na téma láska, kterou troufale označila jako pátý "lidský" živel, co naše životy poznamenává se stejnou intenzitou, krásou i krutostí, jako ty přírodní - oheň, voda, země či vzduch. Její celoživotní práce s lidmi vytvořila kromě zkušeností z vlastního pestrobarevného a činorodého života dobrou základnu i pro tuto "nekonečnou abecedu", zachycující bezpočet různorodých tváří a originálních podob lidské lásky. Je v nich smích i pláč, štěstí i vztek, naděje i beznaděj... a hlavně pokorný respekt a dík za vše, co život s láskou v jakékoli podobě člověku přináší....

Štíhla útla knižočka s obálkou zlatej farby, uprostred ktorej hneď upúta podobizeň zlatovlasej ženy. Len čo v jej črtách rozpoznáme nespochybniteľnú tvár všetkých Boticcelliho žien, renesanciu potvrdia aj splývavé šaty polozmyselnej a polocudnej bielej látky. A po záhyboch šiat oko skĺzne ešte nižšie, pod Boticcelliho portrét, kde sa v zlatej ploche skvie jednoslovný nápis – názov knihy – pripomínajúci niečo renesančné: Prasestre. Nezvyklé slovo, uložené v datíve. Venovanie... Aj báseň za básňou sú venovania. Autorka pozná hlbiny nejedného srdca a priblížila sa tajomstvu Orientu. Profesiou je totiž odborníčkou na čínsku kultúru, jazyk a literatúru. V slovenskom literárnom debute sa prihovára prasestre. Tej, čo väzí v nejednom z nás, ako aj v nej samej.

Základním tématem sbírky V já mě Dagmar Čaplyginové je básnící jazyk slov. Slov zbavených obvyklé služebnosti a tedy náhle jiných ve svých možnostech a proměnlivých vztazích mezi sebou navzájem a skutečností. „Jáma“ v názvu sbírky se pouhou předložkou a přetětím proměňuje ve vztahu k „já“ téměř magickým způsobem. Slovo pádu, záludnosti a pasti se drobným posunem otevírá zcela jiným možným významům. Básník Miloslav Topinka tento prostor za řečí nazývá „zářečím“, prostorem, „kde vzniká nová citlivost ke slovu, ke gestu, tvaru i zvuku.“ To vše platí v nejvyšší míře pro prvotinu Dagmar Čaplyginové. Jedním z výrazných rysů její poezie je hra se spodobou slov, s obnažováním a přisvojováním si jejich kořenů a nebo i jen jejich tušeného nebo slyšeného souznění. Ale pozor! Zážitky slov tu jsou zcela podřízeny autorčinu osobnímu prožitku, její vizi. A tak může čtenář například jen žasnout, kolik faset milostného vztahu jsou schopny ze sebe vydat slova „za řečí“. A pak je tu ovšem ještě jedna nepřehlédnutelná věc. Esprit autorky, v té míře v kraji vskutku vzácný.

Nežli se vydáme na cestu do velkého světa poezie, kterou v této publikaci autor prezentuje jako klíčovou sílu obilných zrn, jež budou padat na úrodnou půdu lidských srdcí a myslí, nepřehlédněme slova, která na adresu poezie i jejích příznivců pan profesor Lukavský adresuje... v umění je "něco pro někoho, nic pro všechny", jek praví básník. Nicménně každý zde najde něco, co právě jemu se líbí a osloví ho. Autor se čtenáři svěřuje s vnitřními pocity a obdivem na poezií života.

Kniha prináša výberový prierez Kraskovou básnickou, prozaickou, vedeckou i publicistickou tvorbou. Kraskov portrét dotvára i malý výber z jeho listov, a to predovšetkým ľuďom, s ktorými ho spájali pracovné, prijateľské či citové väzby, a ako autentický dobový dokument vlastný životopis z roku 1952. V samostatnej časti sú ukážky z dobových kritík, neskorších vyjadrení literárnych historikov a literárnych vedcov a zopár osobných spomienok na Ivana Krasku. Výber zostavila Dana Kršáková.

Básnická sbírka z edice Současné ˇčeské poezie .

This great Central Asian epic, passed down through generations and now brought to life in a new translation, carries the reader into a world of nomads, warriors and horselords 'I am a steel-fanged lion, a dragon ready to pounce, a mighty poplar with golden branches rising up to the sky' The bard Saghimbay Orozbaq uulu composed his oral telling of the great Central Asian Manas epic in the early twentieth century, although it draws on far older sources. This vivid episode from his narrative tells the bravura story of an uncertain new khan, Boqmurun, who holds a great feast to commemorate his predecessor, Koekoetoey. From east and west, warriors and their turbulent retinues come to compete in horse races, jousting and wrestling, and soon insults are hurled and scores settled violently. Yet none can beat the supreme hero, the mighty, truculent Manas. By turns earthy, stirring, bombastic and funny, Saghimbay's work stands as a monument to the oral culture of a nomadic people. Daniel Prior's landmark translation includes a 'How to Read the Epic' section, commentary, maps and illustrations.

Zbierka básní poézie držiteľa Nobelovej ceny, básnika, spisovateľa a umelca Dereka Walcotta. Ilustroval Daniel Brunovský. Derek Walcott sa narodil vo West Indies, bol dlhé roky profesorom na Bostonskej univerzite a pre jeho zbierku esejí, poézie a hier bol náležite považovaný za giganta americkej literatúry.

"Régi receptjeimből, és étírásaimból válogattam össze egy csokorral ebben a könyvben. Az írásokból kirajzolódnak elmúlt életem stációi is - lassan huszonöt éve írogatok étellel, konyhával, főzéssel, sütéssel kapcsolatos dolgozatokat, tanulmányozható, mikor hol éltem, hogyan és kivel. De ilyen szempontból nem rendezgettem az írásokat; a mára koncentrálok, emlékeimet hagyom szabadon gomolyogni. Az újabb írások új életem lenyomatai. Mást eszem, máshol, mással. De azért nem felejtem el azt, ami volt. Ez mindenekelőtt a voltak könyve. De a jelenből is ad egy kis kóstolót." (a Szerző)

A kibővített, gyűjteményes kötet hű tükre Wass Albert lírai életművének: a tehetségét felvillantó korai verseskötetek után a debreceni tanulóévek újonnan előkerült versciklusa mutatja fel az érlelődő lírikus szülőföldért és emberiségért aggódó költészetének értékeit, majd az emigrációban kiadott nagyhatású versesköteteit a föllelt publikációk és a posztumusz kéziratok egészítik ki. Az Új székely ballada, a Búcsú Európától és a Tölgyfa az idegen földön címen összeállított ciklusok egy-egy önálló fejezetei az írófejedelem életének, aki vershagyatékának tanúsága szerint soha nem akasztotta fel a "parti fűzekre" a hárfát, bár sokan örültek volna elnémulásának, elnémításának. Wass Albert egy 1955-ös írásával szólva: "Mert elhivatás és isteni parancs elől elmenekülni nem lehet, még barlangok mélyébe se, televíziók izzó lámpái elé se, vadnyugati ostobaságok gyártása mögé se. Ha igazán író az író és Isten gondolata feszíti belülről: a gondolat könyvé lesz előbb-utóbb."

Dvojjazyčné vydání Shakespearových Sonetů. Toto vydání přeložil Jiří Josek.

Bűbáj és varázslat rejlik Varró Dániel verseiben. Diák még, garabonciás is talán, Nádasdy Ádám és Géher István tanár urakhoz jár szemináriumra. A rímekre, ritmusokra könnyen rátalál, olyan biztonsággal, hogy azt gondolnánk, nem is kereste őket. A rímek és ritmusok és szójátékok és lírai tréfák keresték meg maguknak őt, mert otthonra találtak Varró Dániel költészetében. Verslábaikat a szavak kényesen kinyújtóztatják, tükörképet játszanak vagy visszhangot, s ezeregy más játékot eszelhetnek itt ki. Kötet bögrében úgyse volt még, ebben az itókában van ám néhány csepp nemcsak a mennyeiből, hanem a még mennyeibb Kosztolányi-azúrból is, de az egész mégis csak saját főzet: egy bögre azúr. Tessék kortyolgatni!

Pre niekoho to môže byť rezignácia, pre iného sila vystačiť si s minimálnymi nárokmi na seba aj na druhých. Poddať sa niečomu, „čo vnímame ako silnejšie“. Trpezlivo upriamovať myseľ na každodennosť, každodenné činnosti povyšovať na obrad. Premeniť na báseň varenie obeda i novinovú správu, sledovaný film i lúštenú krížovku. Separáciu odpadu nazerať predovšetkým v metaforickom zmysle ako potrebu triedenia vlastných hodnotiacich súdov, predsudkov, spomienok, reči, jazyka. Prijať vlastné oddeľovanie, do ktorého nás prirodzene vrhá lineárnosť vymedzeného času rovnako ako prudké, nečakané scvrknutie času v celosvetovej karanténe či pri individuálnej izolácii v chorobe. Básnické texty v zbierke Separácia (hygienické opatrenia reči) majú podobu svojského, jemne ironického lyrického denníka, osobných meditácií ako možného spôsobu obrany pred civilizačnou úzkosťou, naberaním odvahy byť iba pierko / sadnúť niekomu na nos / nechať sa chvíľu pohadzovať dychom.

Dielo predstavuje výber básní zo siedmich básnických zbierok Blanky Poliakovej. Od básnického debutu, ktorým pod názvom Požičaj mi deň vstúpila do literatúry v roku 1963, cez zbierky Zaklínadlá (1965), Malý svet (1977), Listy (1984), Nepovedala som nahlas (1998), Skôr ako potemnie slnko (2003) a Leto v kolíske jabloní (2015) píše svoju citovú autobiografiu, cez búrky, vzplanutia, sklamania, straty. spisovateľka a znalkyňa jej tvorby „Čas a punc doby je zanedbateľný, rozhodujúca je pečať autorkinej osobnosti a osobitosti: dychtivosť po poznaní, obdiv k prírode, úprimnosť citov, nadšenia i smútku, potreba lásky, trvalých vrúcnych vzťahov," konštatuje Jana Šimulčíková, znalkyňa poézie Blanky Poliakovej a autorka výberu z jej básní. „V slovách je poétka mimoriadne úsporná. Za seba aj za iných vyslovuje veršami príbuzné skryté pocity, aby sa naše najvnútornejšie svety dotýkali."

Dostává se Vám do rukou druhé rozšířené vydání čtenářsky velice úspěšné publikace „Bojiště Afghánistán“. Jedná se o publikaci z oboru literatury faktu, která poutavou formou podchycuje válečný konflikt z dob sovětské intervence v Afghánistánu. Kniha je koncipována jako ucelený pohled na vývoj tohoto konfliktu od samotného začátku války v roce 1979, až do úplného stažení sovětských jednotek v roce 1989. S ohledem na mimořádný čtenářský zájem byla publikace doplněna o další informace a materiály. Jedná se o statistické a faktografické údaje o počtu ztracené letecké techniky a další relevantní údaje, dobové fotografie nasazené vojenské techniky a protagonistů událostí. Přední odborník na ruskou problematiku – známý český novinář a komentátor rádia Český rozhlas Libor Dvořák uvádí: Všechna tato fakta přehledně shrnuje a s vydatnou podporou moderních ruských historických pramenů pojmenovává a vysvětluje Jiří F. Šiška v knize, již právě otevíráte: počínaje důvody tohoto posledního sovětského vojenského vpádu na cizí území (a to nejen pochýleně politickými, ale i pragmaticky ekonomickými) a konče příčinami, jež mohutný vojenský kontingent jednoduše řečeno odsoudily k porážce. Dílo mistrovským způsobem spojuje a kombinuje rovinu dějinnou s příběhy konkrétních lidí. Podrobně jsou popsány způsoby a zvláštnosti vedení boje s mudžáhedíny, specifika terénu, používaná vojenská technika atd. Rovina čistě lidská přibližující osudy konkrétních účastníků tohoto konfliktu (velitele a vojáky) jež je zasazena na pozadí konkrétních historických událostí. Dále se také zaměřuje na omyly a chyby, kterých se Sovětská armáda dopouštěla. Podrobně jsou přibližovány nástrahy, krutosti a nálady vůči cizím vojákům, stejně tak jako chování samotných Afghánců v boji.

Antonín Sova patří k předním básníkům období modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od Březiny se však nedočkal souborného kritického vydání, poslední pokus o jeho sebrané spisy z let 1959—1962 ztroskotal po dvou svazcích prózy a dvou svazcích poezie. Česká knižnice tuto mezeru alespoň zčásti zaplňuje vydáním pětice vrcholných autorových básnických knih. Jejich básně klenou oblouk od realismu a impresionismu k symbolismu; tematicky sahají od přírodní lyriky k reflexím, vizím, poezii sociálních protestů a hořké intimní lyrice. Text připravil Václav Vaněk, který je rovněž autorem komentáře, jenž zachycuje vývoj Sovovy poetiky v dobovém kontextu a proměny hodnocení básníkova díla v kritické i odborné reflexi.

Prolhaný strom je úžasný román Frances Hardinge, oceňované autorky Cuckoo Song a Fly By Night. Faithin otec byl nalezen mrtev za záhadných okolností, a když ona hledá mezi jeho věcmi nějakou stopu, objeví podivný strom. Strom roste nese plody, jen když mu šeptáš lži. Když pak sníš jeho plody, dodají ti skrytou pravdu. Čím větší je lež, tím větší je pravda je odkryta. Dívka si uvědomí, že umí dobře lhát a že strom by mohl být klíčem k vraždě jejího otce, a tak začíná šířit nepravdy všude kolem sebe v jejich malé ostrovní komunitě. Ale když si uvědomí, že její lži ničí pravdu i životy jiných lidí, vše se jí vymkne kontrole.

Jedna z vrcholných básnických sbírek proslulého moravského básníka v nové grafické úpravě.