Zamilovanost, láska, sebevražda a ztráta. Výběr básní zachycuje a popisuje vnitřní život a myšlenky autorky. Básně jsou řazeny chronologicky, jednotlivá témata se střídají. Pro odlehčení jsou ty emočně náročné proloženy méně silnými, někdy hravými básněmi. Poskytují možnost ztotožnit se, najít úlevu a pochopení nebo jen nahlédnout do života mladé ženy dnešní doby. Sbírka může být společníkem na dlouhý večer či na cestu velkou i malou.

Postangažovaná poezie v podání Martina Trdly není jen nějakým označením či floskulí, ale přesným pojmenováním, zprávou o stavu území, kdy se snaží, a to velmi dovedně, básnicky uchopit podivnost, kterou žijeme, kdy jsme, jak píše autor, korunními svědky 21. století. Je to ponorný popis našeho českého domácího štěstí, kterému tak někdy, a ochotně, programově a plakátově říkáme život. Básník mnohdy provádí důsledné básnické rešerše událostí, jindy hledá neotřelý příměr, jak to všechno pojmenovat, a někdy je to jen pouhý škleb a údiv, že je cosi ještě možno, že už možná nezbývá nic jiného. Jeho texty musíme číst jako velkou ironii, ale často dosti hořkou, a někdy zas velmi úsměvnou. Je to ale ponejvíce hořký úsměv, kdy nakonec seznáme, že i ta největší ironie se už vlastně stala nebo ji právě zažíváme. Ale dost možná že je život jen další nepovedený marketinkový produkt, nebo zakázka, co bohužel nevyšla či nedorazila? Kdoví.

Rafaé Wojaczek, jeden z najvýznamnejších poľských básnikov druhej polovice dvadsiateho storočia, sa narodil 6. 12. 1945 v Mikolove, zomrel v noci z 10. na 11. mája 1971 vo Vroclave. Kniha je reprezentatívnym výberom básní z celej Wojaczkovej tvorby. Nachádzajú sa v nej básne zo všetkých piatich básnických zbierok. V poslednej časti Na smiech a výsmech Boha sú verše z básnikovej pozostalosti, buď pripravované na vydanie samotným autorom, alebo odsunuté cenzúrou z predošlých zbierok.

Básnická sbírka.

Jedinečný preklad a prebásnenie poézie Cchaj Wenťi z klasickej stredovekej čínštiny v podaní Mariny Čarnogurskej a Petra Čaplického sa k čitateľovi dostáva až v troch jazykoch - v stredovekej čínštine, slovenčine a angličtine.

Osamocená múza poletující nad ramenem umělcovým, náhle usedá a zapouští hluboko své kořeny. V tom se zdá býti vnímání reality utlačeno tím snovým, průzračnou inspirací nové synapse stvořeny. Skrz prsty starého pošetilce proplouvá silný tok energie, zastavující se až na hrotu jeho dlouhého štětce. Z poza košile jak výbuch sopky jeho horoucí srdce bije, když dotknou se štětiny plátna, hrdě však měkce. Svými prudkými pohyby, jež připomínají šermířský mač, svádí tu souboj s emocemi a vnitřními démony. Pak padne k zemi a v levém uchu ozve se mu, nemáš zač, však kdo ví, co dělo se na druhé straně opony.

KNIHA O je sbírka více než tří set erotických textů z pera spisovatelů uznávaných, zatracovaných i anonymních, bohatě ilustrovaná výtvarníky napříč staletími. Navazuje na kontroverzní Knihu o kundě a rozšiřuje ji o další texty i díla současných českých umělců. Ať už v literatuře či v umění, erotika je nevysychající pramen fantazie a života Kunda je cesta, po které sem člověk přišel a ke které se celý život vrací. Když penis stojí, je připraven, a když je připraven, je to neslušnost. I v dnešní době existují tabu, přičemž život ze samotné své povahy přestupuje veškerá omezení Pornografičnost textu, výtvarného díla, filmu a tak dál neexistuje. Existuje jenom pornografické čtení vybrané látky. Jsou jenom ustrašenosti a úzkosti na straně vnímatele. Jedné holce zakazují na škole recitovat Bondyho, protože V jedné galerii přelepují klíny a ňadra na plátnech, protože V jednom veřejnoprávním rozhlase vykoukne penis nad koulemi, a hned je oheň na střeše, protože Protože je tu problém. Váš problém. Ani Bondy, ani klíny a ňadra, ani penis nad koulemi za nic nemůžou. Na vině je vždycky ten, kdo hysterizuje. Vždycky nejvíc křičí, od koho to fičí. Proto repete. Doba se změnila. K horšímu. A jediné slovo, které má váhu, je čin. Takže čin-čin.

A Babits Kritikai Kiadás megjelentetése, valamint a Babits-évforduló visszahozták a kontinuus magyar irodalom eleven áramába a költő korábban kissé háttérbe szorult, gazdag életművét. Regényvilága, levelezése, életútja ma jobban hozzáférhetőbb, mint lírája.

Nová, pätnásta básnická zbierka Ivana Štrpku zo skupiny Osamelí bežci. Na ceste k čitateľovi nepotrebuje dôvtipné komentáre ani tovaroznalecký cirkus. Nechajme básne hovoriť samé: Toľko určitých vecí pod neurčitosťou, ktorej hovoríme tma, toľko neurčitosti pod určitosťou svetla, toľko naznačených posunkov prepadajúcich sa v temnej energii práve vyhasínajúcej mysle! Nahé údy! Holé životy!

Nová básnická sbírka Sylvy Fischerové není knihou na jedno přečtení. A není ani další položkou v řadě titulů s názvem „Básníci na cestách“, jak by se mohlo zdát z jejího názvu. Jedná se o sumu životní i básnické zkušenosti, čteme tu zřetelný osobní místopis, ve kterém se konkrétní místa jeví jako průměty dějin a jejich událostí (i pastí). Také zde hrají podstatnou roli lidé autorce nejbližší — zejména otec a obě sestry, včetně otcovy holandské emigrace v době druhé světové války i emigrace sestry Violy po srpnu 1968. Texty jsou nabité obsahy, plné neotřelých slov a nevšedních obrazů, kniha má navíc výsostný rytmický spád jako celek. Je ale dobré číst ji pomalu, zastavovat se a vracet se, opětovně promýšlet již řečené: jen o málokteré české básnické sbírce z posledních let to platí tak jednoznačně jako o Světovém orloji.

Sbírka textů Milana Špůrka, u níž není jednoznačně možné stanovit, zda jde o experimentální prózu, poezii a nebo poezii v próze, právě proto jsou Řádky noci vzrušující, zneklidňující a poutavé. Text Milana Špůrka Řádky noci svým literárním pojetím na první pohled navazuje na experimenty šedesátých let. Po pozorném přečtení je však zřejmé, že takovéto zjednodušení není na místě, neboť Špůrkova skladba, způsob vyjadřování a použití jazyka činí z textu moderní a svěží dílo. Špůrek ve svém textu pracuje s mnoha literárními žánry, střídají se zde pasáže rozhovorů, vnitřních úvah, citací i čisté poezie, vše záměrně bez interpunkce. Mnohoforemnost však neubírá nic na obsahu, kterému autor přikládá velký význam a lze zde vysledovat i práci s autobiografickými prvky.

Název debutní sbírky Tomáše Tomáška vyznačuje dvojí pohyb, dvojí způsob vzniku hornin, a to usazováním a vyvřením. Tento základní obraz – v jedné, druhé, či obou složkách pohybu – prostupuje komplementárně jak motivickou, tak stylovou stránkou této poezie. Děje (slovesa) jsou tu na jedné straně substancializovány („v prosátém světle / zajíkavý / ptačí zpěv // na vrcholu / osamělé místo / modliteb“), matérie slov tuhne. Na druhé straně získávají výpovědi na dynamičnosti vyráženými krátkými, často jednoslovnými verši s apelativním obsahem, užitím paralelismů a refrénů. Tak i v motivech: „sevření hmot povolí / [...] temnotami / krystaly počnou / růst“, ale jindy „bez hlesu ční / zelený křik // socha stromu“. Povolování (změkčování) kontra tuhnutí, antropomorfizace kontra zneživotnění – společným znakem těchto procesů je proměna. Tomáškův výrazový minimalismus má jméno jemnost. Ta je totiž domnívám se základem procesu, který se odehrává – budeme-li mluvit o nejčastější autorově tematické poloze – mezi pozorovací schopností poutníka česko-moravskou krajinou, utvářenou ještě dodnes dominantně barokní dobou, a mezi záznamem básně, který otisk krajiny do duše proměňuje v otisk duše do krajiny. V této jemnosti je také ukryto autorovo já, jiným způsobem v básních nepřítomné, a tedy ani nepostřehnutelné.

Básne, v ktorých je oveľa viac bielej ako čiernej. Písané vo chvíľach, keď „začínaš rozoznávať... presný počet stebiel trávy na horizonte“. S uchom priloženým „k vlastnému horiacemu srdcu“. Básnický debut autorky (1976), pre ktorú byť súčasná, znamená hlavne byť prítomná.

edkládaný výbor 21 povídek (ze sedmdesáti publikovaných) přenáší čtenáře k filipínským domorodcům, do Japonska, Kalifornie, na Floridu, k deltě Nigeru, do Lagosu a Keni, na vrchol Kilimandžára, často ale i do Prahy. Společným svorníkem těchto próz jsou vždy dobrodružství a osudy obyvatel těchto končin. Americká literární kritika na nich oceňuje zejména autorovo podání, nacházející se na průsečíku mezi tradičním vypravěčstvím a moderními postupy, bohaté v detailech a vyzařující lidovou moudrost.

Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních politiků, státníků, reklamní mašinérie, médií a bohužel i oficiálních dějepisců, kteří vrací Potěmkino zpátky do života. Knihu veršů doplňuje rozhovor s autorem.

Audiokniha Francouzská poesie z dob impresionismu obsahuje nahrávky básní autorů jako Charles Baudelaire, Jean-Arthur Rimbaud, Paul Verlaine a dalších v podání předních českých herců.

Sbírka básní o životě, lásce i strachu, přátelství, upřímnosti a odvaze dělat něco jinak. Je o životě z autorčina úhlu pohledu. Zamotaná i ztracená v sobě, myšlenkách a pocitech, píše za sebe pro vás. Jak jen se vymotat z těch slov plných lásky, strachu i bolesti, které nikomu do očí neřekla? Touto knihou ukazuje cestu, kterou má za sebou. V hloubi duše doufá, že když srdcem budete číst, časem pochopíte, na čem vám opravdu záleží. Najdete svou vlastní pravdu, odvahu a cestu plnou splněných snů.

Jak bolí, když dostanete infarkt? A jak bolí, když vám berou iluze? Tato sbírka básní nabízí koktejl z rulíku zlomocného i pohlazení po duši. Autorka v ní popisuje, čím si člověk projde po vážné kardiologické diagnóze a jaké je to jiné, když jste navíc sami kardiologem. Pokud je vaše nemoc genetická, můžete si klást otázku, zda jste stále plnohodnotným člověkem, když máte mutaci v té nejniternější podstatě svého já, ve své DNA. Anebo nakonec pochopíte, že váš handicap je i vaše nová výhoda, dává vám totiž možnost podívat se na svět jinak než dřív a vidět, co vám dříve zůstávalo skryto. Žijeme ve světě, ve kterém je konečnost základním zákonem. Vydejme se na cestu až na její hranici. Pokud je váš život naplněný a dává smysl, pak je jeho konečnost přijatelná.

František Halas (1901-1949) básník, redaktor a překladatel, jeden z nejvýznamnějších českých tvůrců XX. století - "básník nadaný silnou obrazností, hlavně vizuální, slučuje své ‚okouzlené, ale i odkouzlené' vidění světa s těžkou hloubavostí a stálým citovým patosem" (Arne Novák).

A nagy klasszikusok sorozatban lát napvilágot Petőfi Sándor összes verse. A definitív igényű sajtó alá rendezés, szerkesztés Kerényi Ferenc munkája.

Druhá básnická sbírka známé prozaičky, obsahující verše z vydané sbírky Inkoustové pádlo i z nevydaného rukopisu pozdějších básní je letmým nahlédnutím do hloubky času, který své příběhy uzavřel. Uvítají ji hlavně ti čtenáři, kteří v románech a povídkách Věry Noskové s radostí nalézají odlesky něšího básněí. Témata mnohých textů naznačují, o čem bude jednou psát ve své trilogii. Na titulu je fotografie autorky z roku 1968, kdy velmi toužila po tom být dobrou básnířkou.

Melodické veršované básně, písňové texty a romantické balady, ve kterých se najde každý, kdo touží po pohlazení na duši. Jemné verše navodí pocit souznění a pomůžou čtenáři, aby se povznesl nad každodenní rutinu. V druhé části sbírky najde i veršované texty určené k zamyšlení a hlubšímu prožívání všední reality. Ta může být někdy krutá, ale také obdivuhodně krásná a plná překvapení.

Krídla patria vtákom, kúzla bohom, kvety prírode a láska nám. Veľa veci sa robiť nesluší, ktoré nás robili šťastnými... Občas sa karta obráti, niekto sa niekde zatúla a niekto sa nikdy nevráti.

Sbírka písňových textů ostravského básníka a textaře Zdeňka Hledače, člena Literárního klubu Petra Bezruče. Tvorba z let 2014 - 2018, k volnému použití a šíření. Texty pro holky, pro kluky, blues, šanson, verze zahraničních skladeb…

První vydání legendární básnické sbírky z druhé poloviny 20. století, která - jak autor skromně poznamenává - vznikala převážně z přetlaku testosteronu. Sbírka složená z eroticky úderných dvou- až čtyřverší žila svým životem na koncertech dvojice Burian a Dědeček, kdy z ní autor občas recitoval. Jde o knihu s „hvězdičkou“ a verše v ní obsažené nejsou vhodné pro děti a mládež minimálně do patnácti let!

„Často blúdim, táram sa cez celý boží deň, / hľadajúc kolenačky aspoň dáky kameň, / na ktorý by si oprel boľavú hlavičku / a zadriemal zmorený aspoň len trošíčku. / Ale čo je nemožnô, to ani nehľadaj, / pokoja mať nemôžeš, všetko kričí: hybaj!…“ Dedina i najbližší nechápu Janíka, ktorý je divný a ukrutný. Pre nepochopenie vyhľadáva samotu a prírodu. Janko sa raz v noci vybral z domu. Uprostred Váhu uvidel zakliatu pannu… Povinné čítanie. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Druhá světová válka skončila vítězstvím nacistického Německa. Ihned v roce 1945 začala stavba Hitlerova valu, známého pod prostým názvem Zeď, který přetnul euroasijský kontinent od severu k jihu. Území na východní straně využívala Luftwaffe jako střelnici. Koktejl jaderných, biologických a chemických zbraní vrátil bývalé Rusko do středověku, zároveň však způsobil nové mutace. A to nejen fyzické, ale také mentální… Podaří se vojákům SEALs unést jednoho výjimečně nadaného jedince? Mohou jeho telekinetické schopnosti zabránit vypuknutí třetí světové války mezi USA a Velkoněmeckou říší? A jak se žije ve stále se zmenšujícím protektorátu Čechy a Morava? Nový vůdce Reinhard Heydrich pokračuje v odsunu zbývajících Slovanů na východ, ale co odsun vlastně znamená – vyhnání za Zeď, nebo rovnou smrt?

Ocenené práce 4. ročníka literárnej súžaže Básne 2012 opäť publikované v zborníku .

Spisovateľka a redaktorka Viera Švenková vydala dvadsaťpäť prozaických kníh a preložila tridsať titulov, zväčša z oblasti literatúry pre deti a mládež. V zahraničí reprezentujú autorkinu tvorbu predovšetkým poviedky, ktoré boli preložené do jedenástich jazykov. Zbierka Horské zákruty zachytáva medziľudské vzťahy vystavené vetrom moderných spoločenských i osobných kríz, ktoré človekom lomcujú, krivia ho a ohýbajú na spôsob ohrozených stromov v autorkinom rodnom podtatranskom kraji. Žijeme navonok bohaté životy, no čosi v nich chýba. Švenkovej poviedky sa pokúšajú zachytiť častú vnútornú nespokojnosť a tápavé hľadanie odpovedí na neujasnené otázky, ktoré by mohli zaujať aj čitateľa.

Prozaička, prekladateľka a publicistka Viera Švenková vydala dvadsaťšesť kníh, z ktorých zaujali najmä zbierky poviedok, na ich námety vznikol poviedkový televízny film Prstienky z kukučiny. Poviedky reprezentujú autorkinu tvorbu aj v zahraničí, boli preložené do jedenástich jazykov. Novela Lesné ticho zachytáva priebeh pandémie koronavírusu, ktorá postihla predovšetkým starších ľudí. Izolácia od vonkajšieho sveta ponúka príležitosť na životnú rekapituláciu, privoláva spomienky na udalosti, ktoré sú súčasťou autorskej a v širšom zmysle aj generačnej autobiografie. Človek v ťaživej osobnej situácii vyhľadáva spriaznené duše, pocit ľudskej blízkosti pretepľuje všedné životné udalosti a obohacuje prítomnú chvíľu, ktorú nenápadne a neodvratne pohlcuje nemilosrdný čas...