Poetka I. Lukáčová (autorka zbierok Slnko šetrí zápalkami, 1996, Písmovízia, 2002, Láskolam, 2004, Duo s ozvenou, 2006, Dotyky nehy, 2009, Deň celý láskavý, 2011) prichádza s pomerne nezvyčajným dielkom v súčasnej poézii – s ucelenou básnickou kompozíciou, ktorá je vystavaná na pôdoryse prírodnej lyriky. Predstavuje nám les ako organizmus, ktorý nám môže byť partnerom. No zároveň vnikajúc do jeho štruktúry ho predstavuje ako zázrak stvorenia, cez ktorý je možné pocítiť veľkosť Stvoriteľa. Ezoteriku lesa vedome či podvedome vníma každý, kto doň vstúpi. Vyjadriť to slovami je schopný len básnik a zároveň dobrý pozorovateľ, ktorý chápe les nielen zmyslovo, ale aj intuitívne. Lukáčová vie navyše vynikajúco tvoriť básnické obrazy, ktoré jednoznačne dokazujú schopnosť jej nadzmyslového vnímania pri viditeľnom duchovnom rozmere.

Viera Benková (1939 – Báčsky Petrovec, Srbsko) – popredná spisovateľka a kultúrna osobnosť slovenskej literatúry a kultúry v Srbsku a vôbec v celom slovakofónnom prostredí. Je autorkou viacerých básnických celkov, zbierok poviedok i beletristickej publicistiky a románov. V roku 2014 vydal Spolok slovenských spisovateľov výber z jej poetickej tvorby pod názvom Herbár zeme. V roku 2017 jej na Slovensku vyšiel generačný román Tri ženy, dvaja muži a ja... V novom výbere z Benkovej poézie pod názvom Studňa zaznieva univerzálna ľudská problematika, ale aj osobitosti komunitárnej existencie, vibruje ženská senzibilita a intímna znalosť hodnôt i slovenskosti.

Kiki Dimula obohatila grécku poéziu tým, že zahrnula do svojich veršov element, ktorý v nej predtým existoval v minimálnej miere: rozšírila obsah poetickej metaforickosti spôsobom, že doňho zahrnula významy a myšlienky abstraktné prvky tvoriace alegóriu. Tak jej metafory majú alegorické zafarbenie, ktoré poetka dosiahla tak, že ich transformovala do svojich veršov nie ako pojmy, ale ako pocity a dojmy. Výrazným znakom jej poézie je tiež irónia, ktorá ju spája so známym gréckym básnikom K. P. Kavafisom. Rozdiel medzi nimi spočíva v tom, že zatiaľ čo Kavafisova irónia je založená na zhustení pocitu do intelektuálnej formy a je tragická a dramatická, irónia Kiki Dimuly je predovšetkým jazyková a lyrická. Je to tak preto, že slovami s abstraktným významom vyjadruje predovšetkým osobné a nie spoločenské pocity. Pomocou týchto prostriedkov robí vo svojich básňach akýsi tragikomický prierez každodennosti, ktorej základné znaky sú chvíľkovosť a pominuteľnosť a ktoré pred nami vyvstávajú nad priepastnou hĺbkou času. Práve Čas tvorí pozadie a problém takmer každej jej básne.

Mierne uletená edícia Flexibuk je zameraná na kreativitu a vzájomnú konfrontáciu umelcov. Zaujali nás ľudia, ktorí sa spoliehajú na vlastnú intuíciu a vyhýbajú sa cieľovým páskam: tentokrát básnik Martin Vlado a skupina 9 fotografov pod vedením Leny Jakubčákovej. Nič viac, ani menej: iba ďalší Flexibuk v mierke 1:9.

Mécs László premontrei szerzetes, költő és lapszerkesztő a két világháború közötti vallásos líra meghatározó egyénisége, a kisebbségi magyarság egyik szószólója. Versei közül sok kapcsolódik a karácsonyhoz és az ünnep lelkiségéhez. E kötet oly módon válogat belőlük és fűzi össze őket, hogy olvasásukkal szinte észrevétlenül vonódunk bele a téli hangulatba: a tar ágak szaggatta ég, a gyémánt-homokként csillogó hó és a fagyos, jégvirágos fehérség burkába, mely már magában hordozza a karácsony ígéretét. Az istenváró adventben aztán a gyermekkacagás karácsonyi csengettyűk hangján szól, zengenek az emlékek és zeng a szív is, míg végül ez a szív Betlehem lesz: megszületik benne a jóság. Jóság, hit, remény és szeretet testet öltenek újra és újra karácsony ünnepén, s ahhoz, hogy minél tovább őrizni tudjuk szívünkben e tünékeny kincseket, Mécs László ihletett szavaiból meríthetünk erőt.

Kívánom neked a napfény ízét és melegét, hogy minden, ami az életben szép, kísérjen téged szüntelen." - Thalasszinosz "Engedd, hogy úgy szerethesselek, ahogy én téged szeretni szeretnélek. Egyszerűen annak, aki vagy." - Kalimonasz "Nem kell mást tennünk, mint szeretni egymást, hogy szerethessük az egész világot." - Tatiosz A szeretet jókívánságai azok a szépségek, amelyeket szeretetből adunk egymásnak ajándékba.

Kniha shrnuje všechny texty Jindřicha Štyrského vydané za jeho života, včetně několika rukopisných fragmentů. Původně texty vyšly v mnoha dobových časopisech, jejichž originály jsou dnes obtížně dosažitelné (napr. Disk, Pásmo, ReD, Literární kurýr Odeonu, Doba, Surrealismus). Antologie představí Štyrského jako vyhraněného publicistu a editora, stejně jako poutavého životopisce (antologie zahrnuje všechny jeho články o markýzi de Sade).

Rakovszky Zsuzsa egyszerre érzéki, tárgyszerű és elvont, metafizikus költészetének alighanem az idő az egyik legfontosabb témája. A Visszaút az időben című verseskönyve és Az idők jelei című történelmi regény után az új kötetben is az idő kérdése és válasza foglalkoztatja: egyre apokaliptikusabb korunk élő jelen és vészjósló jövő ideje. "Új nincs: a korszaknak mind a százhatvanöt / csatornáján csak ismétlések mennek. / Minden volt már, semmi sem működött, / de mert fut az idő, és helyben járni nem enged, / jönnek megint..." A roppant erős kötetben két nagy ciklusban is találkozhatunk a költő másik fontos motívumával: a képekkel. Míg a Fortepan kötetben fényképeket hívott elő, itt festményeket ír át költészetté Rakovszky Zsuzsa.

Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních politiků, státníků, reklamní mašinérie, médií a bohužel i oficiálních dějepisců, kteří vrací Potěmkino zpátky do života. Knihu veršů doplňuje rozhovor s autorem.

Ján Buzássy je od svojho debutu Hra s nožmi (1965) autorom bytostnej, duchovne aristokratickej poézie smerujúcej k estetickej vznešenosti a jasnozrivej myšlienkovej originalite. Už prvé autorove zbierky zakladajú modernú tradíciu slovenskej reflexívnej lyriky, ktorá je najmä jeho zásluhou myšlienkovo inšpiratívna a umelecky neopakovateľná. Autorove postupy, irónia, slovná hra, persifláž a lakonická, iskrivá pointa (ale najmä groteskný výkrik) sa v tvarovej mnohorakosti a v širokom asociačnom oblúku podieľajú na artizme, ktorý sa vzďaľuje od akejkoľvek samoúčelnosti, lebo jeho významy a čitateľom dotvárané obsahy akcentujú podstatu, ľudskosť, šľachetnosť a empatiu bez akýchkoľvek umeleckých kompromisov. Zbierky zaradené do prvého zväzku súborného básnického diela patria k tomu najlepšiemu, čo v slovenskej poézii po roku 1945 vzniklo.

Nová zbierka básní Márie Demitrovej je plná pôsobivých intímnych výpovedí mladej ženy, ktorá sa snaží vyrovnať so stratou milovaného človeka, a zároveň ženy-matky, ktorá hľadá spôsob, ako s pomocou rodiny a priateľov začať vnímať okolitý svet, a najmä znova začať žiť.

František Halas (1901-1949) básník, redaktor a překladatel, jeden z nejvýznamnějších českých tvůrců XX. století - "básník nadaný silnou obrazností, hlavně vizuální, slučuje své ‚okouzlené, ale i odkouzlené' vidění světa s těžkou hloubavostí a stálým citovým patosem" (Arne Novák).

Druhá sbírka hanáckého autora, kniha poesie prosté a krásné.

Kde končí stromy a začínají hvězdy je sbírka lyrických básní. Autor se v ní otevírá se svými niterními prožitky, píše o milostných i úpadkových tématech. V knize se objevují básně různých stylů, především sonety, které si zaslouží pozornost pro své formální zpracování, ale i volný verš. Básně navíc doprovázejí malby Jiřího Vlacha, v rukou tak držíte dílo hned dvou autorů.

Moravský básník Jan Skácel se svým dílem zapsal do srdcí čtenářů. Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989.

"Nehéz kérdés, hogy van-e szórakoztató alanyi költészet. Bevezető mentegetőzésében Király Gábor azt a reményét fogalmazza meg, hogy e kötet versei talán annak ellenére szórakoztatók lehetnek, hogy a legbensőségesebb, legszemélyesebb és leginkább elfátyolozott (eltakart, titkolt, egészében soha meg nem mutatott) emberi érzelmekről és viselkedésről: a szerelemről szólnak. (...)" (részlet Kálmán C. György bevezetőjéből)

A kötet több, mint 100 verset tartalmaz Baranyi Ferenc előszavával és Kopócs Tibor rév-komáromi festő- és grafikusművész illusztrációival. Csáky Anna „vérbeli költő. Nemcsak elmondani képes a gondolatait és az érzéseit, hanem láttatni is. Friss, eredeti költői képek segítségével formabiztonsága meglepő a mai világban, amikor mindenki csak bontja a formát… Ritmusai üdék, szépen csengenek. Korszerű életérzést közvetíteni, lám, hagyományos formákban is lehet…” írja róla Baranyi Ferenc. Sokféle témában gazdag a kötet: van benne ars poetica, szerelem, a művészetek iránti rajongás, gyermekkori emlékek, gyász, közéleti témák, természetszeretet, huncutságok. Egyszóval felöleli az emberi lélek utazásait. Minden korosztálynak maradandó élményt nyújt.

Autor Karol Lovaš pred vstupom do kláštora pôsobil ako politický reportér a moderátor v rádiu TWIST. Je autorom knihy Biľakovo svedectvo a v roku 2000 spolu so Sárou Saudkovou vydal knihou básní Človek. V roku 2004 mu vyšiel denník Za múrmi kláštora. V súčasnosti pôsobí ako rehoľník v Českej republike. Nová útlo básnická zbierka je výrazným obrazom, že viera sama osebe nie je garanciou šťastia a pokoja. Treba žiť s Bohom. Ako napísala v doslove speváčka Naďa Urbánková: "Milý Šavol, ty motlitby si čtu znovu a znovu. Pro každého, kto je bude číst, jsou jako očistná koupel. Myslím si, že kdyby je někdo zhudebnil, zaspívala bych je plná úpokory a úcty k tobě, k autorovi."

Slunečné západní pobřeží Spojených států se během pár dní promění v pustinu. Za všechno mohou teploty hluboko pod nulou a oslepující sněhová bouře, jež se prožene Los Angeles. Bazény se proměňují v kluziště, cesty jsou neprůjezdné, opuštěné automobily zasypává hustá vánice. Tímto však noční můra nekončí. Radikální náboženské hnutí považuje katastrofu za konec světa – Armagedon – po němž bude nastolen nový řád. Přežijí pouze pravověrní a ostatní musí ve jménu Boha zemřít. Příroda si ve městě plném strachu vybírá krutou daň. Největší nebezpečí však představují sami lidé...

Dvojzväzkový výber najkrajších skvostov svetovej lyriky v preklade básnika Karla Strmeňa, ktorý po prvý raz vyšiel v Ríme roku 1972, je fascinujúcou ukážkou Strmeňovho prekladateľského umenia a jedným z najvýznamnejších diel slovenského literárneho exilu. V edícii exilovej literatúry Slovenský svet sprístupňujeme toto monumentálne dielo po prvý raz na Slovensku a zároveň v prvom revidovanom vydaní s pôvodnými korektúrami K. Strmeňa, ktoré v pôvodnom rímskom vydaní neboli zohľadnené, ostali v archíve a čiastočne v errátach. Majstrovské básnické dielo dopĺňa stručná bio-bibliografia K. Strmeňa.

Pátá básnická sbírka Jiřího Dynka.

Příběhy ze starých listin předkládají pohled na naši minulost. Nenajdete zde události, které měnily svět, ale příběhy obyčejných lidí, kteří žili a pracovali v kraji pod Orlickými horami v dávné i nedávné minulosti. Jejich osudy však nejsou o nic méně zaj

The Faber poetry list, was originally founded in the 1920s. Since the sixties, each passing decade has seen the list grow with the addition of poets who were arguably the finest of their generation. This book includes a selection of poetry from the past written by Samuel Beckett; Emily Berry; William Blake; Rupert Brooke; and Lord Byron.

Čtvrtá samostatná autorčina lyrická básnická sbírka, 68 básní napsaných hutnou metaforou, i hravých a experimentujících. Na bělmu očním jsou niterná témata, nárazy na hořkou pravdu, na sobectví druhého a na zmatený svět. Nezkreslené, hořké, bolavé myšlenky. Básník jde po cestě, kterou mu vnutil život, po cestě utrpení, ale přesto nakonec rozezpívá prorocké písně a dokáže velké věci.

Šestá básnická sbírka Františka Dryjeho (1951) je volně inspirována jedním z posledních cyklů pastelových kreseb Evy Švankmajerové (1940 - 2005), nazvaném Vlci byli opět vysazeni v českých lesích (2004), jenž patří v jejím díle bezpochyby k nejvýraznějším - lze ho mimo jiné chápat jako bolestnou existenciální reflexi vědomí smrti a smrtelnosti. Básně a pastely mají stejná motivická i hodnotová východiska, která jsou oběma autorům společná či blízká: oba jsou významnými představiteli té tvůrčí (výrazové, imaginativní) linie, jejíž kořeny sahají do historie českého surrealismu (Nezval, Havlíček, Effenberger aj.). Dryje sám říká: "... pokouším se uchopit a zpracovat vnější, jakkoli ,vysoký' či ,nízký' podnět svým jedinečným způsobem ... pozřít jej a vyplivnout vtělený do mého masa a převlečený do mé kůže - pokouším se nahlížet svět především hranolem subjektivity, jenž lomí odněkud přicházející světelný svazek impulzu, a tak nasvěcuje cestu k jedině platné, imaginativní komunikaci."

Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této žijící klasičky , tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino druhé životní dílo . Jde o poezii iniciovanou devátou básnířčinou sbírkou Utószó (Doslov, 1996), reflektující problematiku křehkosti lidské existence, a pokračující sbírkami A bűnök számbavétele (Evidence hříchů, 1998) a Üdvözlégy, utazás! (Buď pozdravena, cesto!, 2004). Výbor zahrnuje rovněž některé novější, knižně dosud nepublikované básně.

Jaufres Rudel de Blaia je jedním z nejproslulejších okcitánských trobadorů. O jeho životě víme málo. Byl šlechtic – pocházel z rodu pánů z Blaye, lokality poblíž Bordeaux – a v roce 1147 odešel spolu s limousinskými barony na druhou křížovou výpravu, vedenou Ludvíkem VII. Tvořil v letech 1130–70. Zachovalo se od něho 6 básní, z toho 4 s nápěvem. Útlý Rudelův zpěvník je v tomto svazku přetlumočen v plném rozsahu. Překlady jsou uvedeny studií o trobadorské poezii, zrcadlově konfrontovány s originálním zněním Rudelových canson a doprovozeny interpretačním komentářem. Knihu připravil Jiří Pelán.

V pořadí čtvrtá sbírka českého básníka, která nevyžaduje komentář.