Vánoce jsou tradičně nazývány svátky klidu a míru, pro hrdiny povídek devíti soudobých českých autorů je to ovšem spíše období plné nejistot, pochyb a často také tíživé samoty. Ale kdy jindy věřit ve šťastné konce než právě o Vánocích?

Povídky vznikly během dvou let a nejprve je autor publikoval na svém blogu na idnes.cz. Jsou „z každého kouta“ a tak si mezi nimi ten svůj „šálek čaje“ najde každý čtenář. Obsahují ponaučení, napětí i vtip.

Koláž historických masek karnevalového reje v Benátkách vyzývá k bujarému užívání života, zatímco maska se zlověstným zobákem – „morový doktor“ neboli Medico della Peste – připomíná naši křehkost a pomíjivost. Za morových ran přicházel i čas příběhů, které lidem ochromeným strachem přinášely rozptýlení i poučení. Pavel Jansa, autor téměř osmdesátiletý, napsal v období od dubna do listopadu covidového roku 2020 hrst rozmarných i moudrých povídek, kterým říká „covídky“. Vesele a s ironií v nich s nadhledem vypráví o vážných věcech. Především o různých podobách lásky i nevěry, ale taky o všudypřítomné smrti a o tom, kam se řítí náš svět bez ohledu na to, co si přejeme.

Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz. A pak svitne naděje, je po bouři a stárnoucí muž při obhlídce krajiny objeví stopy, které mu připomínají minulost. Zprvu přinášejí úlevu, ale s přibývajícími dny začnou otvírat staré rány. Prokop Orel dobře ví, že minulosti neuteče, okolnosti mimořádné situace ho nutí zamýšlet se nad svým životem i nad příběhy lidí, ke kterým měl nejblíž. Ublížil někomu, zranil ho natolik, aby pomsta zvítězila nad zdravým rozumem? Dramatické sondy do rodinného soukromí i do profesní roviny mapují život člověka, který hledá a nalézá.

Anna bilancuje a má dojem, že život promarnila snahou zachránit celý svět. A co hůř, nepodařilo se jí to. Přišla o všechno, co milovala, a zůstaly jí jenom smutné vzpomínky. Tak se svůj život s pomocí inzerátu pokusí prodat. Díky jednomu neplánovanému kroku ale nakonec zažije sérii nečekaných událostí. Začne pátrat po své minulosti a objevovat střípky ze života svy´ch předků. Zjistí, že žít neznamená přežívat, a pochopí, co je opravdové štěstí.

Zpustlí synové, nezdárné dcery, chamtivost, zkaženost ... To je příběh Reynoka, který s poťouchlostí, vygradovanou až do krutosti, servíruje pravdu o malosti popisovaného světa. Nejde o žádného neškodného vtipálka. Jeho život plný psychologických her, zvrhlých událostí a šílených sexuálních hrátek... za všechno tvrdě zaplatí. Frustrující boj Reynoka se sebou samým zasazený do provinčních kulis, zhmotňují i epizodní postavy a jazyková šablona autorky. Kapricem autorky je i záměna pohlaví, se kterou se musela při ztvárnění postavy Reynoka vyrovnat.

Všechno zpustošené, všechno spálené je soubor devíti povídek, které jsou americkými recenzisty oslavovány jako návrat realismu, jako pokračování linie povídkářů začínající Hemingwayem, Faulknerem, Yatesem. Hrdiny jeho povídek jsou, až na jednu výjimku, mu

Vinařský deník je druhým literárním počinem Daniela Jahna po jeho debutovém románu Naivní sezóna (Dauphin 2017). Nová próza beletristickou formou deníkových zápisů mapuje vinařské práce v průběhu jednoho roku, tedy pěstování vinné révy a výrobu vína. Text je pojat v odlehčeném stylu Betty MacDonaldové, tedy jak se to dělat má, i jak se to dělat nemá, co všechno se při této práci může přihodit a pokazit, to se také přihodí a pokazí. Zájemce o vinařskou problematiku, či malovinař - hobbista, tu ale najde řadu relevantních informací. Tento základní rámec knihy ovšem doplňují další, vážnější témata, střípky z jakési rodinné kroniky, především věčný boj s dcerou a její pubertou, peprné dialogy, ve kterých jde často o přežití a které odhalují, že pod pokličkou poklidného vinařského života se odehrává nejedno drama. Dalším Jahnovým tématem je vlastní krize středního věku a hledání další náplně života v době, kdy se přestávají dít kouzla. To všechno, všechny niterné pochybnosti překonává autor s nadhledem, humorem, ironií a sebeironií sobě vlastní.

Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?

*Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus*, zazní v knížce studentská hymna. Útrapy dětství a mládí ale mohou mít tolik podob a ve svých maskách se tak rády vrací, aby potrápily zas a znovu. Není nakonec jistější spolehnout se na to, že klid a štěstí přijde až s dospělostí? Nebo to i v době osobní zralosti bude zase ta stejně smutná písnička? Anebo jsme jen přehnaně pesimističtí? A stačí si pro společný život najít někoho, s kým si rozumíme, nebo je třeba k sobě pasovat, jak zpívá kapela Mandrage, jako šrouby a matice?

Trilógia Hordubal, Povětroň, Obyčejný život je po umeleckej stránke nesporne vrcholom tvorby Karla Čapka. Aj na prahu 21. storočia pôsobí moderne a súčasne – nielen svojím posolstvom, ale aj bohatou vrstevnatosťou. Jednotlivé príbehy nemajú vzájomne súvisiaci dej. Spoločné postavy nie sú spojené časovou postupnosťou ani vykresľovaným prostredím a sú štýlovo rôznorodé. Spájajú ich však niektoré kľúčové témy – strach z osamelosti, potreba lásky, rozpor medzi všednosťou a poéziou, túžba po niečom, čo nás presahuje. V každom z nich hrá dôležitú úlohu smrť v niekoľkých podobách (v Hordubalovi je to motív vraždy, v Povětroňovi pád lietadla so smrteľnými zraneniami, v Obyčajnom živote srdcový záchvat) a táto hraničná situácia slúži k hľadaniu človeka. Čapkova trilógia je mementom pred zjednodušenými výkladmi sveta, podceňovaním druhého človeka, pustotou a zovšednením života a medziľudských vzťahov.

Autorka zachycuje svět svýma očima a přenáší ho na papír přesně tak, jak ho sama z pohledu šestnáctiletého teenagera vidí. Někdy mluví přímo o sobě, jindy o druhých a empaticky se pokouší proniknout skrze řádky ke každému čtenáři a ujistit ho, že nikdy v ničem není sám. Ať už mluví přímo k němu, nebo ke smyšlené postavě v textu. Každičká z myšlenek představuje důležitou část emočně silného příběhu, který na čtenáři zanechá dojem. V knize se míchá láska, radost, smutek i hněv. Také hromada motivace a rad, které ukáží každému snílkovi, jak si ve světě najít své místo. Naleznete zde myšlenky se skrytým smyslem a krátké úryvky příběhů, u kterých budete muset číst mezi řádky, abyste pochopili

Román Zrnka soli skládá ze střípků vzájemně se prolínajících příběhů mozaiku historie jednoho fiktivního evangelického sboru. Příběhy vypráví řada postav, mnohdy oddělených časem, ale vždy propojených místem. Jak obstáli v nelehkých životních situacích? Dokázali si přitom zachovat víru a lidskou důstojnost? Jak osobní vztahy ovlivňovaly dějiny celého společenství? Jak si vedli místní statkáři a kdo stál u založení sboru? Jak se odvíjejí osudy farářky v době totality? Kam přivede pátrání po vlastních kořenech křehkou umělkyni?

Kniha obsahuje kompletní přepis deníků básnířky a historičky umění Věry Jirousové (1944–2011), které si jako školačka psala od ledna 1956. Skrz nelítostně intimní a originální komentování světa, který kolem sebe mladá dívka viděla a cítila, poznáváme naši minulost symbolizovanou dobou tání z jiné perspektivy. Knihu k vydání připravil autorčin syn Tobiáš Jirous.

Jak je to vlastně s těma zázračnýma pilulkama na hubnutí a byznysem, kterému se tak vznešeně říká wellnes? Připočítejme atraktivní kulisu automobilových rally, umístění některách epizod do exotických destinací a napínavý děj.

Saturnin se stěhuje z Luhačovic do Prahy, aby mohl být nablízku své dívce Amelii. Záhy zakoupí starý zámeček v Libni a Amelia zase dva psy s vytříbeným vkusem pro výtvarné umění. Poté, co si teta Kateřina vyžádá Saturninových služeb, odjíždějí s ostatními do Karlových Varů. Saturnin se tam bude věnovat vodnímu sommelierství, poradí režiséru Machatému s novým filmem a seznámí Milouše s vhodnými postupy pro zvýšení zájmu slečny Malvíny. A již tradičně si se vším poradí svým navýsost netradičním způsobem…

„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury... Ivo Fencl pracoval jako učitel a geodet, napsal přes 440 článků a povídek do deníku Neviditelný pes a další pro Plž, v časopise Tvar (asi 150 příspěvků) uveřejňoval po dobu jednoho roku první český životopis R. L. Stevensona (knižně 2012) a biografií O. Neffa se fakticky stala obsáhlá kniha Královská zábava (2010). Realizoval řadu rozhovorů s prozaiky a malíři, připravil pořady o Charmsovi, Prutkovovi a Wittlinovi a napsal 11 knih.

V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.

Manželé Alice a Richard jsou na exotické dovolené. Po dvaceti letech manželství jim to trochu skřípe a k tomu všemu Richard Alici oznámí, že podal žádost o rozvod, protože si našel mladší ženu. Alice je v šoku a chce okamžitě odjet. Richardovi se podaří zajistit místa na zásobovacím letu nákladním letounem, ale bohužel dojde ke katastrofě. Alice s Richardem se probudí sami na opuštěném ostrově v Jižním Pacifiku. Alice je naštvaná, rozdělí pláž napůl a každý se snaží přežít po svém. Postupem času si ale oba uvědomí, že musí začít spolupracovat, jinak nepřežijí. Nejde jim to snadno, po tom, co bylo řečeno, a musí si vyjasnit spoustu věcí, zejména Richard má co vysvětlovat. A to ani jeden z nich netuší, že se k nim blíží další velká katastrofa a je možné, že tuhle dovolenou za trest nepřežijí.

Hana Vondráčková pečuje o mámu v pokročilém stádiu Alzheimerovy choroby. Doma jí říkají Ali a je to nejvěrnější přítel, kterého kdy babi měla. Je paličatý i dobrosrdečný, dokáže být zlý stejně jako dobrák, bavič i prudič. S Alim je to jako na houpačce – prožijte s ním spoustu zmaru, bolesti, beznaděje, ale i humorných a roztomilých situací. Knižní zpracování blogu, který původně vznikl pro potřeby upouštění páry. Každý kotel má totiž takový pojistný ventil, aby nevybouchnul. Nominováno na cenu Magnesia Litera 2022 v kategorii Blog roku.

Jedním z Vančurových umělecky nejdokonalejších děl je román Konec starých časů. Jde o pásmo volně propojených epizodických příhod naplněných rošťáckým humorem a kousavou ironií, jehož poselství je dodnes aktuální. Vančura v něm odkrývá obecné společensko-politické problémy a prostřednictvím ústřední postavy knížete Alexeje Megalrogova – novodobé inkarnace barona Prášila – nastavuje zrcadlo všem těm „novým“ plebejským zbohatlíkům, ovšem nejen jim, ale i nám a sobě samotnému. Je kritikou slabostí našeho moderního způsobu života, jeho malichernosti, lpění na falešných jistotách a materiálních požitcích. Stát na pokraji lesa, když vane silný vítr, tlouci se v dubinách, osychat, mrznout, bloudit, hladovět, mít dobrou naději a důvěřovat světu, to je heslo knížete Alexeje.

Živelná Nela má neobvyklý talent kombinovat chutě i komplikovat si život. Rozhodne se zanechat v Praze svého podnikání a vyráží k norskému fjordu živit se jako servírka. Se slušnou dávkou rebelství a perfekcionismu nevydrží dlouho na jednom místě a po půl roce odchází na chladný anglický venkov. Sní o životě v Londýně, vlastním bistru a teple v pokoji. Do cesty se jí pletou muži, jídla i svérázní hosté. Na dřeň upřímný, vtipný a dojemný příběh je o hledání svého místa, boji a usmíření s minulostí. Kniha je samostatným příběhem, ale zároveň i volným pokračováním románu Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice.

»Popelův román Ohledávání času přítomného naopak až bobtná nejen imaginací, s níž je příběh rozvíjen, ale i stylem, který je košatý, bohatý a nutí některé pasáže vyslovovat nahlas, propukat smíchem či trnout. Románový projekt, jak signalizuje už název, je vystavěn na půdorysu velkých modernistických románů – nejen Hledání ztraceného času, ale i Kafkových románů, Haškova Švejka, Klímova Utrpení knížete Sternenhocha a podobně. Od velkých autorů si Richard Popel bere potřebu experimentujícího a grandiózního psaní a vypravování; zároveň ale tyto romány, především Proustovo Hledání, nostalgicky v příběhu odsouvá do minulosti jako něco, co bylo, ale už není. Román v postapokalyptickém duchu líčí svět v lecčems podobný světu Topolova Citlivého člověka – svět, který se jeví jako neproniknutelný chaos, jenž vytrhal všechny tradiční kořeny a přináležitosti a nabízí jen provizorní přežívání. Právě v kontrastu s obrazy současnosti o to sugestivněji působí ony velké romány minulosti, k nimž se odkazuje, ale které už v tom současném světě zároveň vyznívají muzeálně a nepoužitelně.« Petr A. Bílek– Ediční příprava Martin Machovec.

Manželský pár, Bohumil a Bohumila, se společně s mentálně postiženým synem přestěhuje z Prahy do malé vesnice v pohraničí, aby vyřešil svou manželskou krizi. V horkém létě se pokoušejí zapadnout mezi místní, drobná nedorozumění přisuzují nejprve své odlišnosti a neschopnosti pochopit venkovské prostředí. Avšak malých i velkých lží, podivných náhod a nepříjemných incidentů přibývá a pocit ohrožení sílí. Tušení, že jejich chalupu na dně rokle každou noc obchází velké zvíře, podivně koresponduje se záhadnými letáky s pohádkou o vlkovi, které nacházejí v místní nálevně. Jedné noci se Bohumil a Bohumila vracejí do prázdné chalupy – kluk zmizel. Podivné události vyvrcholí třetí den po chlapcově zmizení, kdy se před chalupou manželů shromáždí všichni vesničané ve slavnostních úborech. Převrátila se bizarní hra místních vidláků v jakousi zvrácenou podobu moderního folkloru? Jde jim o život? A co se stalo s klukem? Vesnický román, který chcete číst v bezpečí města. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Vzpomínky popisují, jak drsný život měl František Tureček v mládí, během začátku a v průběhu 1. světové války. Zahrnují jeho školní léta v obecné škole, následuje měšťanka, kterou ukončil ve čtrnácti letech. Vzhledem k povolávání dospělých mužů do armády, vykonává na vesnici, kde žije, funkci tajemníka a zároveň obecního bubeníka. Následují jeho učednická léta u německy hovořícího zahradníka. Zlom pro něho nastal v lednu 1918. Je odveden do armády. Vzhledem k tomu, že uměl německy, je zařazen do poddůstojnické školy. Po jejím absolvování a vytvoření marškumpanie cestují do Kyjeva, kde je jejich mateřský 119. pluk. V Rusku ale nezůstanou a jsou převeleni do Itálie. Na cestě do Itálie prožil ve vlaku své 18. narozeniny. Při pochodu na stanoviště se dostávají do dělostřeleckého přepadu. Vidí kolem sebe hrůzy války. Podaří se jim schovat se do úkrytů zhotovených ve skalách. Zažijí plynový útok. Je vysílán na hlídky a s velkým štěstím je přežívá. Prvního listopadu se fronta hroutí. Jsou z hor Italy eskortováni do zajateckého tábora. V prosinci 1918 vstupují do československých legií a očekávají brzký návrat z Itálie do vzniklého Československa.

Osudy slavného salonu v 50. letech Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.

Jiří Hájíček (nar. 1967) patří ke generaci nejmladších českých prozaiků. Velkou pozornost vzbudila hned jeho první povídková kniha Snídaně na refýži, v níž se Hájíček představil jako suverénní autor s vlastním prozaickým rukopisem. Jeho nová kniha Zloději zelených koní je románem ze současnosti; na pozadí dramatického příběhu o hledačích vltavínů, jimž se ilegální získávaní kamenů stalo nekontrolovatelnou vášní, se odvíjí neméně dramatický propletenec mezilidských vztahů: přátelství, lásky, zrady, zklamání. Hájíčkův styl si zachovává střízlivou, až dokumentární věcnost a právě tím ještě více umocňuje napětí románu.

Kniha Slzy padají z pekla je o muži, který poznal lásku svého života. Postupně si vybuduje v neznámém prostředí kariéru a dočká se narození svého dítěte. Ale život není jen krásná pohádka. Krutě si s ním pohraje zcela cizí člověk. A muž musí čelit novému osudu a začít se s ním vyrovnávat. A jak se vyrovná s pádem na dno? To se zvídavý čtenář dočte v této knize.

Doktorandka Malvína Velehorská musí kvůli neblahému duševnímu stavu přerušit studium v Oxfordu a vrátit se domů na severní Moravu. Tam na ni čeká svérázná rodina – otec je politik, matka fanynka Karla Gotta s autistickými sklony, prarodiče chorobně šetrní katolíci a bratranec příležitostný alkoholik. Motivy zahrnující komunální politiku, paletu lidových veselic od hodů po hokej, výuku řízení auta nebo soužití s dětmi staví Malvínu do centra bizarně komických situací. Jako sociální psycholog vidí ve své rodině perspektivní půdu pro antropologickou studii. Role moravského vesničana už jí ovšem tak dobře nejde.

Je vůbec možné najít dokonalost, když všechno kolem je relativní? Když se před vámi objeví kavárna Přístav, už není třeba se trápit. Jednoduše si sednete, necháte si přinášet jeden šálek za druhým a postupně se proměňujete ve figurínu. Vaše věčnost právě začíná! Tělesnou dokonalost a nekonečný poklid mořského šumu získáte pod jedinou podmínkou: už nikdy nepromluvíte. Nabídka, která se neodmítá. Nebo snad ano? Odpověď není ani zdaleka tak jednoznačná, alespoň z pohledu Gabriela, jednoho z návštěvníků kavárny. Oproti všem očekáváním se jednoho dne vytratí a zanechá za sebou pouze nápovědu v podobě pěti pohlednic. Ze světa věčného klidu se ho vydává hledat jeho bývalá přítelkyně. Jenže v pražských ulicích se figuríny mění k nepoznání. Morálně dokonalý svět Přístavu je ten tam a návrat na věčnost se jen tak nekoná. Filozofický román Karolíny Fílové klade otázky po hledání aristotelovského středu coby ctnosti a prozkoumává možnosti dosažení morální dokonalosti ve světě, kde je všechno jen relativní.