Už odmalička Majki slýchával, že je \"jiný\", vyjímečný jedinec. Pro svou na dnešní dobu zcela mimořádnou povahu renesančního člověka si vybral klikatou a četnými překážkami protkanou cestu, při niž sbíral své životní zkušenosti a moudrost prací, podnikáním a sváděním každodenního boje s \"vyvolenými\" a jejich poskoky v Americe, Asii a po celé západní a střední Evropě. Nyní nadešel ten správný čas,

Divoký roční běh temnotou úspěšné dramatičky, krachující manželky a matky, femme brutale Lindy Urbanové. Se zvukem tříštícího se domova v uších, s pohledem zanořeným do stále stejných, a přece jiných očí…

Vzpomínky, zhmotnělé do loveckých příběhů, jsou vlastně svědectvím o každodenním životě lesníků a myslivců z povolání v dobách před více nežli třiceti lety. Ty časy se už nikdy nevrátí, stejně, jako za žádných okolností znovu neobživne atmosféra tehdejšího každodenního života v Loučné nad Desnou, malé obci na úpatí Jeseníků; či v Koníkově, jedné z menších osad u Nového Města na Moravě…

Podzim roku 1989 a po něm hektická první léta devadesátá. Otevřené hranice, oceán nových možností a příležitostí. Taková je základna nového románu z prostředí studentského (nejen). Dětství a puberta hlavní hrdinky Anny Pišťárové, čerstvé studentky Fakulty architektury ČVUT, jsou zakotveny ve dvou předešlých knihách (Veškerá podobnost a jiné kotrmelce, 2001; Všechno, co svrbí, jednou svrbět přestane,

Obraz Jana Palatáče je román o obrazu, který spojil osudy tří umělců dvou mužů a jedné ženy. Kniha je svojí výpovědí nadčasová a čtenáře nejen zaujme, ale také změní. Předlohou románu je dílo známého výtvarníka.

Dva přátelé ze studentských let, Vojta a Tereza, se znovu setkávají, tentokrát na stránkách dopisů. On – manželský poradce, ona – redaktorka plzeňských novin. Po patnácti letech spolu znovu navázali kontakt prostřednictvím korespondence. Tímto možná neobvyklým, ale o to zajímavějším způsobem si sdělují své osudy, vtipně je komentují a navzájem si pomáhají řešit životní a vztahové problémy.

Láska? Naděje? Mír?! Knížka Pravda o Trójské válce je apokryfním příběhem, který po svém vypráví známou historickou událost, popisuje ji odlišným způsobem, než se běžně traduje, a rozvíjí příběhy jednotlivých aktérů tak, jak je mohli prožívat. Nosným pilířem příběhu jsou vztahy mezi jednotlivými postavami, které nám umožňují hledat odpovědi na otázky ohledně smyslu života, kdo jsme, odkud přicházíme

Otázka sudetských Němců a jejich divokého odsunu po skončení 2.světové války patří k nejkontroverznějším tématům naší novodobé historie. Lidské osudy byly poznamenány všudypřítomnou atmosférou strachu a nedůvěry, nemilosrdná doba rodila zbabělce a zrádce. Jedním z mála lidí, kteří dokázali zůstat nad věcí a nepřikláněli se ani na jednu stranu, byl německý mlynář August Habermann. Dával práci Čechům

Co je větší alchymie – víno nebo pivo? V duchu této zapeklité otázky se nese nové pokračování úspěšného komediálního seriálu Vinaři II, které rovněž doprovodí knižní vydání. Příběhy druhé řady přinášejí staré i nové postavy a také nové prostředí severočeské vísky Strdín. Všechno začíná převelením faráře Tomici, který je nucen opustit milovanou křetickou farnost. Se stěhováním mu pomáhají jeho nejbližší

Novelka, příběh mladého vysokoškoláka, který hledá smysl života, knížečka plná nejrůznějších úvah.

Když je vám třiapadesát, jste sice úspěšná rozhlasová moderátorka, ale v osobním životě za sebou máte dva rozvody a ani ve třetím manželství se necítíte šťastná, k dalším životním změnám už příliš odvahy nemáte. I přesto se Blanka jednoho rána probudí, najde v sobě sílu vzdát se pohodlného postu manželky, požádá o rozvod a odjede sama na dovolenou do Kalábrie. Netuší, že jedno přání, které zcela nevinně

Čtyři roky experimentů s LSD vedou k odvážnému rozhodnutí, že jediné čím lze přispět k zušlechtění světa a cestě k Bohu, je napsat o tom knihu. Odvážné proto, že jazyk skutečnost vždy jen přibližuje. Jazyk je zázrak umožňující komunikaci mezi lidmi, která se i tak často nedaří. A co teprve, když jde o pokus své vlastní pocity, prožitky, sny, vzpomínky a fantazie, myšlenky, předtuchy a vize provázat

Knižní debut Olgy Anny Marie Lisové je pohádkou. Pohádkou pro děti, které už nejsou tak úplně dětmi, protože ani tato pohádka není úplně pohádkou. V příběhu, který se odehrává v malé chaloupce kousek od moře a stranou velkých měst a každodenního shonu, se sice setkáte s potetovanou babičkou, anděly nebo jednorožcem, stejně tak se v ní však autorka dotýká současnosti, palčivých společenských témat a

Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém

Popisují chvíli, kdy motor auta, které řídili, ztichl. To hrůzné ticho... Poslouchám jejich příběhy, které je dovedly do vězení. Faktického, toho s mřížemi nebo nehmatatelného, zalezlého ve svědomí. Všichni za sebou mají zločin, který nechtěli spáchat. Vůbec. Vždycky to bylo spíš neštěstí, omyl, okamžik nepozornosti… A někdo to odnesl životem. Kniha Zabíjím rychle prodlužuje ruku dokumentu Víta Klusáka

Eduard odváží Šarlotu proti její vůli domů, chce ji donutit k sňatku. Mladý Ed, jeho syn, se pak musí rozhodnout mezi otcem a záchranou dívky, kterou sám miluje. I Jack si uvědomuje, že Šarlotu miluje víc, než si byl ochoten přiznat a řeší celou situaci po svém – tajně se s Šarlotou ožení. Eduard zuří. Jeho pomsta dopadá i na Jackovu dceru Isabelu a Jack musí volit mezi ní a Šarlotou. On ale miluje

Sbírku krátkých próz básníka, publicisty a divadelního režiséra Ondřeje Škrabala spojuje téma pokroku a potřeby neustále se zdokonalovat. Cesta na blízký Západ je jako určitá fascinace čímsi lepším, tím, k čemu vzhlížíme v naději, že nám bude dovoleno něco odpozorovat. Na pozadí takřka všech textů se vrací otázka, kde tento neurčitý Západ začíná a kde končí a kdo všechno je dnes jeho součástí: „Pokud

Kniha obsahuje 16 povídek od 10ti autorů, kteří prošli sítem druhého ročníku vodácké soutěže Kenyho VOLEJ. Poprvé se v ní se svou povídkou sešla většina rodiny Věry Noskové, spisovatelka a synové Jiří a Tomáš.

Ve svých povídkách líčí oblíbená spisovatelka ze Žďárských hor životní osudy vesnických lidí, kteří sice těžce pracovali, ale svým úsměvem nikoho nezarmoutili. Kde jiní plakali s trpícími, snažili se potěšit nadějí na lepší časy. Ano, naši předkové si uměli pomáhat a sváry zaháněli vlídností a zbožností.

Ve druhém svazku Díla J. K. Šlejhara se setkávají dvě rozsáhlejší práce s venkovskou tematikou. Florian Bílek, mlynář z Myšic je spisovatelovým prvním pokusem o román anebo delší povídku; Šlejhar jej napsal, když mu bylo dvacet let, a tiskem tato juvenilie vyšla až po deseti letech, víceméně proti autorově vůli. Příběh střetu mezi nesmlouvavým uzurpátorským otcem, myšickým mlynářem, a jeho slabošským