Jako školák bydlící nedaleko ošuntělého vesnického hostince, který byl tak trochu i kulturním centrem naší ulice, jsem byl přímým svědkem všeho, co určovalo tehdejší společenský život, od vesnických pitek, přes uliční schůze, sobotní taneční zábavy a promítání černobílých filmů. Nejraději jsem však měl nedělní odpoledne. Tehdy jsem se často s dědečkem dostal do hospody k jeho vrstevníkům, kteří si, kouříce při pivu, krátili sváteční chvíle vyprávěním příhod ze svého mládí. Příběhy, které jsem si tam často vyslechl, byly různé, obvykle začínaly dívkami, úspěchy a zklamáními v lásce, ale to mě jako školáka v té době ještě velmi nezajímalo. Mou dětskou pozornost si vyprávějící upoutali až zážitky z první světové války, kterými staří chlapi, účastníci těchto krvavých jatek, končili své hrdinské zážitky svého bouřlivého mládí. V té době jsem jejich dobrodružné příběhy, plné různých nesmyslných zvratů a krvavých scén, bral jako zábavu, která jako by vycházela z jakýchsi dávno zapomenutých časů a v žádném případě nemůže být pravdivá, protože tolik krutosti se nemohlo v životě přihodit nikomu. Později, jak jsem dospíval a ponořil se do studia historických faktů této doby, kdy už moji vypravěči opustili tento svět, jsem pochopil, že to všechno, co jsem v dětských letech zažíval jako fantazírování starých mužů, bylo tragickou skutečností v boji o moc, ovládnutí světa i za cenu nesmyslných nevinných obětí prostých lidí. A tak jsem se rozhodl vzdát hold všem bezejmenným obyčejným mužům, kteří umírali a prolévali krev a svým románem jim postavit malý pomník, aby ten náš moderní svět na ně nezapomněl a byl ve střehu, protože chyby dějin se rády a často opakují.

Přestože ústředním tématem knihy je sugestivní popis tíživých gradujících projevů patologického jednání v pracovním prostředí, dokázala autorka prostřednictvím své hrdinky, tiché bojovnice Bizárky, nahlédnout stísňující dějové pasáže s notnou dávkou ironie a humoru. Tragično, kterému nechybí existenciální rozměr s prvky jisté nostalgie ztraceného času, vyčerpání, hořkosti, se střídá s polohami komickými, přičemž dané situace jsou podtrženy specifickým literárním jazykem, který kombinuje výstižná metaforická pojmenování s neologismy, slangem, korporátní mluvou. Analýza nezdravého jednaní a toxického milieu je tak zabarvena osvobozujícím rozměrem ironického nadhledu, jenž hlavní hrdinku zachraňuje od pádu do bezútěšné propasti zoufalství, bezmoci, letargie. Při setkání s psychopatickou osobou, která má jistou moc nad ostatními (přičemž se tato moc v mnoha případech zvrhává v čistokrevnou zvůli), je z hlediska individua nadmíru důležité zachránit si svoji důstojnost anebo alespoň to co z ní zůstalo a tyto kousky opět nějak poskládat. A o to hlavní hrdince jde především. V morálním marasmu dané firmy XY zůstat sama sebou, s etickými hodnotami, které vždy zastávala, přežít s čistým štítem, neškodit, být prospěšná a hlavně se nevzdát. Portfolio psychických mučících nástrojů a strategií psychopatických bosserů, které si pro své oběti vybírají a jež mají za cíl tyto vybrané jedince paralyzovat, manipulovat jimi či jinak proměnit k obrazu svému, je poměrně pestré. Je obecně známo, že psychopatickým osobnostem nelze v tomto směru upřít jistou míru sofistikované vynalézavosti. Autorka nám ve svém debutu předestírá barvitou anatomii postupného morálního a profesního rozkladu firemní kultury v celé své kráse. Diagnózou patologického jednání na pracovišti s přesahem do hlubších rovin filosofického rozjímání o smyslu povolání a způsobech etického přežití v nezdravé pracovní divočině jakoby vyzývá k širší společenské reflexi. Z tohoto pohledu je nutné autorku ocenit, že se zaměřila ve svém nadmíru čtivém románu na téma, bossing a šikana v zaměstnání, jež je tabuizované a společensky pouze minimálně reflektované. Podobně jako pro hlavní hrdinku Bizárku je nutné rovněž konstatovat, že se objevují jistá světla na koncích tunelů i v našem reálném světě.

Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou, kde autorka prožila ve druhé polovině 19. století řadu těžkých let, jsou podloženy jejími osobními zážitky a zkušenostmi. Vypravuje o bídném životě nejchudších na venkově; o smutném osudu zestárlé matky, k níž se vrací dcera s dítětem, o svobodné matce, jejíž malá dcerka přinese oběma šťastnější život, a slepém harfenistovi, jehož provází po žebrotě sestra toužící vymanit se z bídy a utrpení.

cela mimořádný příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, nám připomíná sílu lidských hodnot a také odhodlání nepodlehnout žádnému zlu, ať už je sebevětší. Příběh Bedřicha, Jaroslava a Heleny začíná v roce 1938 v Československu okupovaném nacisty. V té době vznikl v protektorátu Čechy a Morava odboj proti hitlerovskému Německu – ilegální armáda a organizace Obrana národa. Co všechno se odehraje v životě hlavních hrdinů a jak dopadne v této nelehké době jejich přátelství? Proč v těžkých dobách často i ti nejlepší a nejvěrnější tak snadno převléknou kabát? Co dovede lidi k udávání svých nejbližších přátel, a dokonce rodiny? Rodí se velká nenávist vždy pouze ze strachu?

Nová kniha známé astroložky, propagátorky jógy a zdravého stylu života přináší příběhy, jež se skutečně staly autorce nebo lidem, kteří se jí se svými neuvěřitelnými zážitky svěřili. Mají nádech tajemství a nevysvětlitelného a jsou zaměřené především na zázračná uzdravení, nevysvětlitelnou pomoc v nouzi, nahlédnutí do minulých životů a vize blízké budoucnosti, na sny, které varovaly, nebo věštby, které se naplnily.

První sborník vydaný Nakladatelstvím Monument. Lze jej chápat jako zmapování terénu mezi mladými, nadějnými a rozletnými autory, které spojuje touha psát a svá díla vydávat. Jména uvedená v tomto almanachu jistě nikomu nic neřeknou, ale po přečtení možná ve čtenářích vyvolají touhu hltat další řádky a postupně všem autorům vcházet do mysli čtenářů. Sborník nese podtitul Píseň o růži. Právem nazýváná královnou květin. Nepřeberné množství druhů a pestrá paleta barev. Symbol vyjádření lásky. Růže by neměly v žádné zahradě chybět. Krásně voní a mají nádherné květy. Při neopatrném dotyku se však píchnete. V tom spočívá i kouzlo literatury. Almanach obsahuje krátká i delší básnická díla, povídky, zamyšlení i ironické stati a ukázky z tvorby mladých spisovatelů a básníků známých i neznámých.

Z mnoha příběhů inspirovaných skutečnými událostmi splétá Ritter generační román popisující druhou polovinu dvacátého století až po začátek století jedenadvacátého, kdy se iluze o novém světě měnily v realitu. Večer přechází do noci a lékař Marian Brody v prázdném domě sepisuje závěť. Čeká na Šedivce - svého vraha a zároveň nejlepšího přítele. Proč má dojít k jejich osudovému střetu? Nějaké zasuté nedorozumění? Souvisí to nějak s Brodyho prosperující soukromou klinikou, se Šedivcovou sestrou či jeho šílenou matkou, nebo jde o neodpuštěnou křivdu z dávných dob - vzpomínku na dívky, které je učily lásce nebo sexu? Jako trampové trvali na své svobodě, až je to kdysi přivedlo před soud - není v tom ukrytý tajemný důvod? Prošli spolu léty unavené totality, sametem revoluce, chaosem privatizace, drsností demokracie…, a jak se zdá: jsou na konci.

Konečně zvítězil mamariát, společnost bez otců a rodin. Diktát štíhlosti a ženské krásy byl zavržen jako urážlivý. Ceněné jsou ženy ambiciozní a sebevědomé, aťsi těžkotonážní a zanedbané. Otce dítěte si mohou vybrat v katalogu spermobanky, aniž se dárce spermatu o svém otcovství dozví. Muži už ženy raději ani neoslovují, aby nebyli obviněni ze sexuálního obtěžování a potrestáni. Raději navštíví nevěstinec s robotkami. Ženy jsou ale tím pádem sexuálně frustrované, proto ministryně spravedlnosti vymyslí a prosadí zákon o povinném poskytování rozkoše, pokud o ni jakákoli žena muže požádá. Hospodářství státu ruinuje podpora samoživitelek, technická odvětví trpí absurdními kvótami ve prospěch žen. Muži jsou vnímáni jako toxicky maskulinní čulibrci, stávají se občany druhé kategorie. Na jejich obranu vzniká opoziční racionální strana Elektron, načež teatrální Regina Červená se svou frakcí čarodějek zakládá další partaj, která je naopak bizarní a výstřední vzýváním falusu. Jejich rituál kolektivního zasvěcování panice do mystéria sexu pobouří i pobaví veřejnost. Blíží se volby do parlamentu. Zvítězí rozum nebo pošetilost a zvůle ideoložek? Antiutopický román s mnoha plastickými postavami líčí drsné i dojemné příběhy budoucí růžové totality. Vysmívá se hyperkorektnosti, Mee Too a vypjatému feminismu. Mnohé situace, akce a výjevy vycházejí z abnormalit naší současnosti.

Volné pokračování Rybářských příběhů od rybníků, přehrad a moří

Básnická sbírka.

Antologie přináší reprezentativní průřez původní románovou literaturou, která vycházela v letech 1935 až 1944 v sešitových románových edicích pro muže v českém jazyce (či v edicích genderově nevyhraněných). Obsahuje deset románů, které byly poprvé publikovány v Románech do kapsy Rodokapsu (vycházely 19351944), Románech vzrušené chvíle Rozruchu (19361944), Moderních románech (19381943) a Dobrém čtení (19391944). Antologie sestává z děl typických, nikoli však tuctových. Každý z?deseti vybraných příběhů reprezentuje jinou žánrově-tematickou variantu dobrodružného, kriminálního nebo utopického románu, na které se levné, masově šířené periodické řady románových sešitů pro muže specializovaly. Součástí výběru jsou dva westerny a dva detektivní romány z českého prostředí, dobrodružný román z Pacifiku a z Jižní Ameriky, letecký román s námětem z první světové války, romance z trampského prostředí, kriminální melodrama a příběh zázračného vynálezu. Literární jazyk publikovaných románů odráží konzervativní představy o spisovné normě, současně však i tendence soudobé české literatury k začleňování prvků hovorového jazyka nebo slangu. Jejich ideologickou dominantu představují nacionálně, etnicky a kulturně konstruované obrazy nebezpečného cizího. V pečlivém edičním zpracování Mileny Vojtkové zahrnuje antologie vesměs méně známé či dnes již úplně neznámé práce deseti spisovatelů: Jaroslava Pokorného, Tima OBriena (pseudonym Bohuslava Čepeláka), Vladimíra Jenky (pseudonym J. K. Čemuse), W. Crosnyho (pseudonym Jan Fikera), Boba Hurikána (pseudonym Josefa Peterky), Jonnyho (pseudonym J. Ch. Novotného), Eduarda Kirchbergera, Steppa Gradmoora (pseudonym), Františka Vojtěcha a Karla Zemana. Autoři, které lze identifikovat, jsou v knize představeni životopisným medailonkem. Součástí ilustračních příloh je faksimile Románů do kapsy Rodokapsu č. 177 z 27. 10. 1938, v němž vyšel jeden ze zařazených románů. Antologie navazuje na příručku Svět rodokapsu. Komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století (Praha, Karolinum 2003). V této knize, kterou sestavili Pavel Janáček s Michalem Jarešem, jsou v úplnosti bibliograficky popsány všechny sešitové románové edice v českém jazyce.

Román o jednom z nejvýznamnějších a nejobávanějších novinářů 90. let v dobách Klondiku v Čechách a o jeho nekonečném boji s velkým mafiánem. A to v prostředí, kde jedinou autoritou jsou peníze a moc, všechny ostatní hodnoty jsou spíš vnímány jako projev slabosti. Odhaluje zázemí médií, jejich postupy a ukazuje, jak jsme neustále někým ovládáni. Nelítostná hra s lidskými životy ve střední Evropě se prolíná s příběhem dívky v Tibetu, kterou mniši brání v utajeném klášteře před čínským komunistickým režimem. Dívky předurčené historickým proroctvím k velkým činům. Čtenáři se představí dva světy se zcela rozdílnými přístupy k životu. Román, v němž splývá hranice mezi skutečnými událostmi a fikcí.

Na jedné straně bolševické impérium 30. let 20. století živořící pod Stalinovou krutovládou a na druhé chlapec, napůl Čech, napůl Rus, který se dozvrácené doby a rozvrácené země narodil. Spolu s rodiči, snažícími se ukrýt před komunistickými represemi, se stěhuje tisíce kilometrů. Od Bajkalu po Vladivostok, od pouští Tádžikistánu po zasněžené sibiřské pláně a nakonec do vlasti svého otce. Československo ovšem v té době stojí na prahu války, a tak se sen o zemi zaslíbené rozplývá a peripetie pokračují...

Jak nás zasáhne, pokud v dětství slyšíme, že ze sexu s otcem by se matka poblila? A je možné, že nám někdo doslova ukradne život? Román Rebelka pod zámkem je výpovědí dívky, kterou neúměrně přísná sexuálně frustrovaná matka postupně vrhne do pasti psychopata. Ten ji považuje za svůj absolutní majetek a jako takový ji podle chuti prodává, vězní nebo používá k získání různých výhod. Mladá žena se snaží vyvléct z manželských pout po svém. Střídání milenců vede až k narození dítěte jiného etnika. Ani to jí nepomůže, boj na "četníky a zloděje" je nekonečný. O co víc se hlavní hrdinka snaží osvobodit, o to víc se nevědomky sama spoutává. On má všechno, její jedinou obrannou i útočnou zbraní je sex. Netradičně napsaný, plně otevřený tragikomický příběh mladé ženy a jejího věznitele vás od začátku zcela pohltí. Budete se smát nebo plakat, ale rozhodně se nebudete nudit.

Kontroverzní písmák, autor unikátní knihy Černé tajemství Karla IV., ve svém díle houževnatě obhajuje zásadu, že všechno je správně, protože všechno dělá matka Příroda, mimo které nic neexistuje. Úsměvné příhody z jeho života, kdy s bulharskou kytarou „Vasil“ za 120 Kč vyrazí dobýt Prahu, se tu mísí se zásadními filosofickými úvahami. Příběh začíná ostudnou účastí autora v TV soutěži „Pálí vám to?“, kde mu to chladilo, až mrazilo. V závěru knížky si to však vynahradí, neboť čtenáři naservíruje tzv. Optimistický manifest, který by mohl nastartovat proslulou vizi známého českého mystika Eduarda Tomáše, že náš národ jednou bude vzorem pro ostatní.

D"Připravit — pozor — debut! Okamžik, jeden z tisíce, kdy člověk udělá krok stranou a seskočí z pojízdného pásu vlastního života: vypne telefon, ať si všichni trhnou, ráno kdovíproč neodejde do práce, jen tak se opije s cizincem, nabídne azyl nuzákovi či rozkope vlčí máky v květu. To je ten okamžik, kdy se život otevírá a puká, objevuje se cesta nebo propast nebo cesta na dno propasti. Tihle hrdinové vědí, že záleží jen na nich, kolik toho prožijí a co si ze života urvou. Jejich nejbližším společníkem je samota, i když vědí, že ticho, které ji provází, bývá smrtící a někdy musejí křičet jako na lesy. Jednou odpoví jen ozvěna, ale jindy volání dolehne k uchu druhé bytosti. Debutující Vladimíra Valová přichází se souborem ostrých próz, které svou náladou připomenou Jana Balabána. Nikdo si na nic nehraje, a pokud ano, dlouho mu to nevydrží. Není to veselý svět, ale není ani beznadějný, a hlavně — je náš."

Podkladem pro vznik cestopisu byla diplomatická mise družiny, vedené panem Lvem z Rožmitálu v letech 1465–1467, vyslané králem Jiřím z Poděbrad. Výpravu popsal účastník poselstva Václav Šašek z Bířkova pod názvem Deník o jízdě a putování Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa. Alois Jirásek události převyprávěl a pod názvem Z Čech až na konec světa vyšly v roce 1890.

Další soubor edice Adaptovaná česká próza přináší čtenářům povídky jedné z nejznámějších současných českých spisovatelek. Vybrané texty vycházejí z povídek a fejetonů a spojuje je jednoduchý styl vyprávění, sebeironie a smysl pro humor. Autorka vypráví deset příběhů ze svého života, o rodině, dětství, lásce a mezilidských vztazích. Čtenáři se mohou s jejím dílem seznámit také ve filmech, ke kterým napsala scénář, například v autobiograficky laděném filmu Díky za každé nové ráno. Každou povídku doprovázejí ilustrace, konverzační, gramatická a lexikální cvičení zaměřená na rozvoj všech komunikačních dovedností – hlavně čtení či poslechu, ale také mluvení a psaní. Knihu dále doplňuje česko-anglicko-německo-ruský výběrový slovníček a klíč ke cvičením. Součástí svazku je i audio CD s kompletní nahrávkou knihy. Texty lze využít k samostatné četbě nebo jako materiál k práci v hodinách češtiny jako cizího jazyka. Soubor je určen pro úroveň B2 Společného evropského referenčního rámce.

Druhý svazek svých Spisů rozdělil autor do tří oddílů podle žánrů a už jméno Metoděj Minus, vymyšlené pro detektiva–amatéra, hlavní postavu povídek v oddílu Nálezy, napovídá, že pro Jana Trefulku jsou detektivky hrou — s napětím, ale i s trpkým humorem. Totéž platí o sci-fi příběhu Hlášení. Sondy jsou převážně „obrázky ze života“. Příběh hrdinky povídky Na krásné vyhlídce byl předlohou ke stejnojmennému televiznímu filmu (1995) s Janou Brejchovou v hlavní roli. Do oddílu Veselky zařadil autor dvě rozsáhlejší prózy. Novela Pršelo jim štěstí vyšla v roce 1962, román Svedený a opuštěný v roce 1988. Na záložce autor píše: „Všechno, co naši předchůdci za svého života vymysleli, ctili a nenáviděli, je přítomno v každém okamžiku našeho rozhodování, aniž o tom vůbec víme. Toto ‚dědictví po živých', uložené, na rozdíl od hmatatelného dědictví po mrtvých, hluboko v našem podvědomí, spoluvytváří osobnost jednotlivce, schopnost vyrovnávat se s ranami osudu a bez vytáček přijmout odpovědnost za své jednání.“

Soubor 25 povídek o bývalých spolužačkách jedné holčičí třídy na gymplu s rozmanitými životními osudy, jež mohly a můžou potkat každého z nás. Pojítkem fiktivních příběhů jsou pomaturitní srazy.

Humoristický román českého spisovatele Jaroslava Haška přeložený do 58 jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo. Klasika a humor ze Zlatého fondu SME.

Koronavirová karanténa zastavila kolotoč pracovních povinností také známé moderátorce a spisovatelce Halině Pawlowské. Najednou seděla tři měsíce doma, a tak o tom napsala deník, ze kterého vznikla tato knížka. Jsou v ní veselé povídky o její dceři, zeti, vnukovi, příteli, tchyni, synovi a o situacích, které byly nezapomenutelně trapné. A taky připsala pár receptů a fíglů a návodů, zaručeně ověřených, jak všechno vydržet! Dnes jsem své dceři řekla: „Už dávno jsem měla jít ke kadeřnici. Nemám moc velké šedé odrosty?“ A ona na mě koukla a řekla: „Máš.“ A já se zeptala: „A jak to vypadá?“ A ona řekla: „No, jako že jsi stará!“

„Tento poučný spisek by rád vyložil autorům, obecenstvu a koneckonců i kritice, jak vzniká divadelní hra a jakými proměnami jest jí projíti, než se vykuklí v slávě a skvělosti své premiéry. Nechceme podvodně předstírat, že divadlu rozumíme; faktum je, že divadlu nerozumí nikdo, ani lidé zestárlí na prknech, ani nejstarší ředitelé, ba dokonce ani referenti. Panebože, kdyby dramaturg mohl vědět, bude-li mít kus úspěch!“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Soubor devíti povídek a novel vznikl na základě osobních autorových cestovatelských zkušeností, a to na místech s nedotčenou přírodou. Příběhy tedy čtenáře zavedou na Aljašku, do Yukonu, do provincií Ontario, Alberta, Britská Kolumbie, do Velkého kaňonu v Arizoně, na západní pobřeží Mexika, na tichomořské ostrovy Maui a Fatu Hiva. Exotická lokalita v nich není scénou pro nečekaná dramata, nýbrž skutečným životním rozcestím pro jednotlivé aktéry. Labského zajímá člověk v extrémních situacích, do nichž se často nedostal vlastní vinou.

Dílo rezonuje se subjektivním pocitem o současné společnosti vyznávající vnější hodnoty života, prostupující konzumem, drogami, sexem, filmem a materialismem. Touha po lásce a svobodě zobrazena Okovy poukazuje v druhé části básně Bez Pout na východisko popisem nás samotných kulminující v uzavírajícím se kruhu pravdy a v hledání pravé podstaty života. Navazující básně, stejně jako druhá část knihy Slzy Věčnosti, snad mají čtenáře navnadit na onu mystiku, jak tohoto cíle dosáhnout.

Kukátko do domácností na celém světě přináší obrazová kniha Dagmar Urbánkové. Dagmar Urbánková se ráda vrací k nejrůznějším formám, které lidé zkoušeli uplatnit na knize už od dob baroka. Princip nekonečného zacykleného vyprávění použila už ve své první knížce Byl jeden dům a znovu se k němu vrací v obměněné formě. Vzorovaná látka, která se dá koupit na trhu, v řetězci i v galanterii na malém městě, se v dětském pokoji stává kukátkem do nejrůznějších domácností na celém světě. Skrze pestré motivy domů – od mongolské jurty přes švýcarskou chalupu po newyorský mrakodrap – pronikáme do pokojů, domácností a rodin: ocitáme se v Praze, na Aljašce, v Keni, v Anglii a na mnohých jiných místech. Přestože se svět někdy zdá být nedostižně daleký, je blízko, můžeme-li o něm snít...

Inspirativní životní příběhy lidí, kteří se rozhodli žít v souladu s přírodou. Lucie a Janek Sedlářovi si plní sen – společně s dětmi cestují starým obytným autem po zapadlých, ale dechberoucích krajích naší země a hledají své vysněné místo, kde by se usadili, tvořili a žili v souladu s přírodou. Při tomto putování navštěvují inspirativní lidi, kteří již udržitelným způsobem života žijí.

Sbírka příběhů, jimiž se vine vzájemně propojující buddhovská nit vytvářející utkanou mytologii, pojednává o zdánlivě rozmanitých tématech od zmrtvýchvstání irského pijana po morální otázky zrady, podvodu, zbabělosti a další. Je tu zobrazen lidský pud směřovat ven, utíkat pryč, aby vše nakonec nevyhnutelně končilo uvnitř. Klubko veškerých příběhů se totiž odvíjí z nebeského kláštera, jehož obyvatelé se každých pět set let obměňují samozřejmě kromě strýce Gautamy, pro nějž tato existence živoucího podobenství představuje způsob, jak k dobrému ovlivňovat život lidí na zemi.

Manon Lescaut je veršovaná hra o sedmi obrazech, jíž byl předlohou román Abbé Prévosta. Premiéru měla v dubnu 1940 v divadle D 40, načež byla vydána knižně a okamžitě se stala bestsellerem. V anketě „Nejčtenější kniha roku 1940“ suverénně zvítězila. Objevily se desítky nových vydání a kdyby mohla být volně prodejná, strhala by všechny nakladatelské rekordy. Po skončení okupace však zájem neustal a během deseti let od prvního vydání kniha vyšlo celkem kolem sta tisíc výtisků, což je na veršovanou hru skutečně neobyčejný úkaz i ve světovém měřítku.

Miroslav touží utéct. Ale kde k tomu vzít odvahu? Tomášovi chybí jeho žena, a tak hledá útěchu na těch nejbizarnějších místech. Nina má smutek. A ten ji oklikou přivede k ní samé. Ivana chce jediné – hlavně neskončit jako její máma! A Lukáš? Ten šlape na pedál, co to jde. Nikdo totiž neměl čas mu říct, že občas je nejlepší zpomalit. Na třicátém kilometru se splétají životní nitky, které jsou tak povědomé, jako bychom jejich aktéry znali ze sousedství. Osudy několika generací bytostně vyvěrají z naší současnosti a světa, který žijeme. V důmyslně komponovaném kaleidoskopu příběhů na sebe narážejí životní reality natolik odlišné, že nemůže přijít nic jiného než tvrdý náraz. A ten vždy vyvolává otázky… Odkud ve skutečnosti pramení naše rozhodnutí? Jaké otisky na nás zanechali ti, kteří se nás pokoušeli vychovat, jak nejlépe dovedli? A kdo kreslí trajektorie našich životů – my sami, nebo osud? Román Kateřiny Dubské nepřináší záchranu v podobě životní navigace ke stažení do mobilu, ale nabízí naději, že vždy můžeme správně odbočit nebo šlápnout na brzdu.