Itt születtem, Fóton, a kastélyban, még emlékszem, melyik volt anyám, herceg Windischgraetz Mária Magdolna, gróf Károlyi Istvánné szobája. Akkor még máshogy voltak a szobák elrendezve, mint most, arra is emlékszem, hol volt édesanyám ágya, és mostanában sokat gondolok arra, milyen érdekes, hogy ott fogok meghalni, ahol születtem. Az is érdekes, hogy hetvenhét éve, tizenhárom évesen hagytam el az otthonomat, és később lehetőségem nyílt visszatérni ugyanoda, ahol születtem. Annak ellenére, hogy a kastélyt átépítették, pontosan tudom, hol születtem, mert a kastély oszlopai ugyanott állnak. Gyerekkoromban sokszor néztem ki az ablakon, és láttam, melyik az a két oszlop, amelyik között az anyám szobája volt... - Nyizsnyánszki Anna Eszter interjúkötetének nyitánya jól jelzi, hogy gróf Károlyi László életútja milyen kalandos lehetett. A gróf gyerekként menekült el Magyarországról, nem sokkal a második világháború után, Svájcon keresztül Dél-Amerikába jutott ki, majd Angliában élt hosszú-hosszú évtizedekig, végül a rendszerváltás után hazatért Magyarországra, és ma is a fóti Károlyi-kastély lakója. Hajdanán itt maradt a fóti, a füzérradványi kastély, Lászlótanya a festői Zemplénben, továbbá a felbecsülhetetlen értékű vagyon, melyet a kommunisták eloroztak a családtól. De az ifjú Károlyi gróf nem adta fel, a semmiből ültetvényes lett Peruban, nyelveket tanult, s később, amikor már Angliában élt, munkájából adódóan beutazta szinte az egész világot. Hazatérte óta pedig az egykori Károlyi-vagyon megmentéséért küzd, vállalta a politikai csatározásokat is, csak hogy a családi vagyont a nemzetének hagyhassa örökül. Gyűjti és keresi ma is a Károlyi-vagyon relikviáit, az egykori vadásztrófeákat, a kastélyok egykori berendezési tárgyait, mert ahogy a családja is mindig vallotta, az arisztikráciának a nemzetet is szolgálnia kell, az érték túlnő a családi történeten. A páratlan interjúkötet a gróf 90. születésnapján jelenik meg, gazdag képanyaga mély és átfogó bepillantást enged Magyarország egyik leggazdagabb arisztokrata családjának évtizedeibe és életébe.

Petr Žantovský patří k nejkontroverznějším - a proto nejčtenějším - publicistům současnosti. Čtenáře přitahuje zejména odvahou, se kterou pojmenovává a rozkrývá současná tabu. Žantovského knižní interview(například s prezidenty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, s expremiérem Mirkem Topolánkem či třeba s režisérem Otakarem Vávrou a výtvarníkem Milanem Knížákem) zaujaly, jeho zasvěcené společenskokritické publikace i články (například v Literárních novinách a Parlamentních listech) skoro vždy rozbouřily hladinu veřejného mínění. Žantovský píše i poezii a povídky. Kniha Zprávy z cvokhausu shrnuje Žantovského fejetony, které zrcadlí dění v české kotlině očima originálního nezávislého pozorovatele. Kniha je doplněna hned dvěma předmluvami (či přímluvami). Jejich autory jsou Vlastimil Vondruška a Benjamin Kuras.

Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Dalibor Janda, Ivan Mládek, Eva Pilarová, Jiří Suchý, Karel Šíp, Josef Zíma a další! Exkluzivní rozhovory s osobnostmi české hudební pop scény. Před šesti roky začalo Signál Rádio vysílat formát intimních rozhovorů s osobnostmi české pop&rock scény, kultury, umění, vědy a společnosti v pořadu Café Signál. Odstup let ukázal, že díky blízkému přátelství autora se zpovídanými hosty vznikl cyklus zpovědí, které obsahem výrazně překonaly hranice publicistiky, snesou měřítko času a jsou významnou stopou v historii české popmusic i životopisech interpretů. Kniha má i časosběrný rozměr tam, kde autor připojuje „P.S.“ – aktuální dodatek – v němž konfrontuje někdejší plány zpovídaných s realitou. Bohužel v některých případech takové setkání již nebylo možné...

Proč číst další knihu o holokaustu? Protože vypráví o současnosti. O tom, že rádi věříme iluzím. O rodičovské lásce. O osamělosti a boji s pocitem ukřivděnosti. Tahle reportáž by neměla ve vaší knihovně chybět - tím spíše, že jste tu knihovnu pravděpodobně koupili v IKEA. Když se před několika lety dostaly na veřejnost informace o minulosti Ingvara Kamprada, zakladatele IKEA, o jeho stycích a podpoře švédských fašistů, veřejně vystoupil s prosbou o prominutí, napsal dopis svým zaměstnancům a svou prosbu opakoval v mnoha rozhovorech. Historická reportáž Elisabeth ?sbrink A stromy ve Vídeňském lese stále stojí ve Švédsku vyvolala skandál ještě před zveřejněním. "Všichni milují mýty o své historii. Nejvíce se nás dotkne, když někdo na denní světlo vytáhne zapomenuté příběhy spojené s holokaustem a antisemitismem," napsal Wojciech Orliński. 524 dopisů, které židovští rodiče posílají svému synovi z Vídně do Švédska, kam ho poslali, aby ho zachránili - jediný z rodiny přežil, ale i v této severské zemi se musel potýkat s antisemitismem. Kniha je trpkým pokusem autorky vyrovnat se s mýtem o Švédsku třicátých let - mýtem o zemi rovnosti, solidarity a pokroku. Přesto však pro ni několik stovek "rasově cizích" uprchlíků představuje ohrožení společenského blahobytu. Švédský antisemitismu třicátých let není žádným tajemstvím, ale až autorka ukázala, jakými samozřejmými, necitlivými a krutými činy se projevoval. Upozorňuje také na to, do jaké míry se ve švédské, ale nejen ve švédské společnosti, podařilo vytlačit z povědomí zodpovědnost za holokaust. Historická reportáž A stromy ve Vídeňském lese stále stojí je také knihou o současnosti, protože "poukazování na ostudnou minulost nás činí citlivější k dramatům, která se odehrává před našima očima - drama uprchlíků v současném světě". Rasismus nezemřel, jen změnil jazyk. Pojem "horší rasy" nahradila "cizí kultura".

Wisinger István legújabb dokumentumregénye Pulitzer József, azaz Joseph Pulitzer, a sajtócézár életét dolgozza fel. Kevesen tudják, hogy Pulitzer nevéhez nemcsak az amerikai újságírás legrangosabb díja, hanem az úgynevezett "sárga sajtó" modellje is kötődik, amely William Randolph Hearst sajtómágnással vívott heves konkurenciaharcának eredménye. Ez a klasszikus, szenzációhajhász zsurnalisztika ugyanakkor ösztönözte az amerikai demokrácia és média fejlődését: jelentős korrupciós ügyek, politikai botrányok és gazdasági visszaélések tényeit tárta fel az amerikai nép előtt, és ez sok esetben új törvények elfogadásához is vezetett. Pulitzer 1904 májusában, egy újságíróiskola felállítását támogató írásában fogalmazta meg hitvallását: "Köztársaságunk és a sajtó együtt emelkedik fel, vagy bukik el. Az ügyes, érdek nélküli, közszolgálati szellemű sajtó, amely képzett intelligenciával tudja, mi a helyes, és bátor azt megcselekedni is, képes megőrizni azt a közerényt, amely nélkül a nép kormányzata hamisság és utánzás. A cinikus, zsoldoslelkű, demagóg sajtó idővel ugyanolyan alantas népet teremt, mint amilyen ő maga. A hatalom a Köztársaság jövőjének építésére az újságírók eljövendő nemzedékeinek kezében lesz."

2017 novemberében szexuális zaklatási botrány sodorta válságba az irodalmi világot. Az elképesztő történet szálai a Svéd Akadémiára vezettek, ahol az intézmény egyik tagjának férje évtizedeken át zaklatta a nőket. A férfi és felesége elitklubjában folyó ügyekről rengeteg szóbeszéd keringett, ám az irodalmi Nobel-díjról döntő társaság hosszú éveken át szemet hunyt a gyanús esetek felett, egészen addig, amíg egy fiatal svéd újságíró le nem rántotta a leplet a feddhetetlennek tűnő társaságot átszövő korrupcióról és erkölcstelenségről. Az igazságot kiderítő Matilda Gustavsson most oknyomozó könyvben tárja elénk a teljes sztorit: hogyan fonta be a romlás a világ legrangosabb irodalmi díját, hogyan hallgattatták el a megalázott nőket, és hány életet tettek tönkre a Nobel-díj hírnevének megóvása érdekében. Az elitklub megdöbbentő igaz történet a hatalom, a szexuális erőszak és az irodalom összefonódásáról.

"Jeden muž? To je prázdný pojem. Jedné ženě nemůže stačit kvalitou ani množstvím." Tímto výrokem začíná kniha drobných příhod, fejetonistických postřehů a aforismů napsaných s velkým smyslem pro humor a racionální vtip. Proč knihu humorných fejetonů a ironických aforismů autorka nazvala Koukejte do výstřihů? Toto doporučení v titulu vysvětlila následovně: "Bylo vědecky doloženo, že pokukování do dámských výstřihů může pánům prodloužit život až o pět let. Nejapné šmírování ženských hrudníků přestává být harašením, nejedná se ani o absenci slušného vychování. Je to léčebný výkon. Třeba se dočkáme doby, kdy loudivé civění na ženská ňadra nahradí polykání pilulek a časté návštěvy u kardiologů. Doktorka Karen Weatherbyová tvrdí, že dle jejího výzkumu desetiminutové obdivování vyvinuté ženy spálí pozorovateli stejné množství energie jako půlhodinový aerobik. Výsledky bádání mi připadají ohromující. Muži, kterým bylo dopřáváno potěšení pravidelného pohledu na ženské přednosti, mají nižší krevní tlak, pomalejší pulz a menší výskyt ischemické choroby srdeční. Za tyto kladné reakce organismu prý může především zvýšená sexuální touha, která vede k lepšímu prokrvení těla. Budete-li, pánové, pilní a důslední, můžete snížit riziko infarktu a mozkové mrtvice až na polovinu. Hodláte-li však mlsné pohledy do výstřihů flinkat, kupte si rovnou rotoped. Jinak se fakt neprokrvíte. Připadá mi to ovšem nespravedlivé. Kam mají ze stejného důvodu hledět ženy, výzkum neříká. I kdyby šéf chodil v kanceláři svlečený do půli těla, EKG své sekretářce nevylepší."

Dialóg medzi ľuďmi s úplne odlišnými názormi sa často nezaobíde bez obviňovania, zosmiešňovania či vzájomných útokov. Konzervatívci nerozumejú, prečo liberáli premýšľajú tak, ako premýšľajú, a liberáli nechápu konzervatívcov o nič viac o dialóg sa však snaží málokto. Kniha rozhovorov skúseného novinára a autora stoviek rozhovorov, liberála Karola Sudora s matematikom a bývalým politikom, konzervatívcom Vladimírom Palkom je tak ojedinelým počinom. V rozhovore sa dotýkajú všeobecnejších výbušných tém, ktoré slovenskú spoločnosť čím ďalej, tým viac rozdeľujú Istanbulský dohovor, interrupcie, eutanázie či vzťah katolíckej cirkvi k Jozefovi Tisovi. Sudor je mimoriadne dobre pripravený a Palko úprimne a z odstupu odpovedá aj na nepríjemné otázky týkajúce sa vtedajších káuz. Cez osobnejšie rozhovory o živote v socializme, o sviečkovej manifestácii až po pôsobenie vo vrcholovej politike sa snaží Karol Sudor pochopiť zmýšľanie kresťanského konzervatívca, prostredie, v ktorom vyrastal a ktoré ho formovalo, jeho vnútorný svet, dilemy, trápenia a výzvy. To, prečo má niekto z môjho pohľadu zvláštne, nepochopiteľné názory, musí mať predsa svoje dôvody, vraví Karol Sudor. A možno mi trochu pomáhate, aby som pochopil sám seba. Nikdy by som nepovedal, že raz budem takéto veci vykladať práve liberálovi. Ale je to inšpirujúce. Myslím si, že sme sa v našom rozhovore dosť natrápili, aj sme vzájomne zápasili, aj sme si v niečom porozumeli. Vladimír Palko

Je synonymom čistoty. Ušľachtilosti. A zároveň nemým svedkom všetkých vojen dvadsiateho storočia. Poznáte koňa, ktorého postoj na zadných je symbolom víťazstva a veľkosti? Holandský spisovateľ Frank Westerman cestuje po celej Európe a rozpráva nám fascinujúci príbeh lipicanských koní, na pozadí ktorého sa zrkadlia vojny, etnické konflikty, história konskej drezúry, ale aj otázky rasy, genetiky a príbehy najväčších objavov v týchto odboroch. Začalo sa to v 16. storočí, kedy sa v habsburských stajniach rozhodli vyšľachtiť koňa, ktorý bude hoden nosiť na svojom chrbte monarchov. Tak vznikli snehobiele lipicany, najkrajšia a najčistejšia rasa. Neobyčajné zviera. Nadzviera. V roku 1867 cisár František Jozef vstupuje na chrbte lipicana na budínske návršie, aby prebral uhorskú korunu. Lipican kráčal i v slávnostnom sprievode prezidenta Reagana a hrdo stál v stajniach rumunského diktátora Nicolae Ceauşesca. Niet divu, že lipicanov si zamilovali aj nacisti. Biely kôň sa stal symbolom moci a prestíže. Frank Westerman sa necháva viesť históriou lipicanského plemena a rozpletá pri tom nečakané súvislosti európskych dejín. Keď si prečítate knihu Čistá biela rasa, na biele žrebce v Topoľčiankach sa budete pozerať celkom inak.

Táto kniha je o mesiacoch, v ktorých vznikala predstava o slušnom Slovensku. Štefan Hríb v nej hovorí s Karolínou Farskou a Jurajom Šeligom, sú v nej viaceré silné prejavy z námestí a o slušnosti hovoria aj krásne fotografie Borisa Németha. Na Jána, Martinu a námestia sa nesmie zabudnúť. Rok 2018 najskôr nevyzeral - napriek osmičkovej tradícii veľkých zlomov - príliš zlomovo. Mali v ňom byť jedny komunálne voľby, očakávalo sa niekoľko veľkých korupčných káuz a pád ministra vnútra, naplánované boli útoky na prezidenta Andreja Kisku a aj jeho rozhodnutie viac nekandidovať, ale inak to vyzeralo len na rok veľmi pomalého ústupu Smeru, a teda ďalší rok štátu, uneseného jeho občanom. Lenže zlomy zvyčajne prichádzajú nečakane. Musí byť pre ne pripravená pôda, ale ich podoba a priebeh sa pripraviť ani predpovedať nijako nedajú. Rok 2018 sa zlomil dvakrát - najskôr údesnou vraždou Jána Kuciaka a Martiny Kušnírovej, a potom fantastickou reakciou mladých ľudí a širokej verejnosti. Organizátori zhromaždení Za slušné Slovensko spolu s desiatkami tisíc ľudí po celej krajine dokázali neuveriteľnú vec. A nehovorím teraz o odstúpení dvoch neodstúpiteľných politikov. Oveľa dôležitejšie je, že odpoveďou na vraždu sa nestal strach, rezignácia či hrubosť, ale odvaha, láska a až hmatateľné rozpomenutie sa námestí na november 1989. Obnovil sa sen o lepšom Slovensku, a bol nasledovaný činmi. Boli to mesiace, v ktorých Slovensko prekonalo samo seba. Boli to dramatické, odhodlané, často dojímavé dni a týždne. Najmä to však bolo obdobie, ktoré zrodilo nádej. Táto kniha je našou poctou Jánovi Kuciakovi, Martine Kušnírovej a ich statočným rodinám. A je aj naším poďakovaním všetkým, ktorí sa odvtedy podieľajú na obnovení nádeje. Lebo práve oni zmenili a ešte zmenia túto krajinu.

A szerző régóta érlelte magában a gondolatot, hogy szakmai és irodalmi ismeretei során hozzá közel került nagy egyéniségeket bemutasson a szélesebb közönségnek. Miért is? Mert ő maga is meglepődött, milyen keveset tudunk e kiváló, mégis csaknem elfelejtett személyiségekről. Élettörténetük annyira izgalmas, hogy felfedezésnek is érdekes. Többüknél például az, hogyan váltak hitetlenekből hívőkké. Másoknál meg az, hogy hívő létük ellenére milyen rendkívüli világi alkotásokra, politikai teljesítményekre voltak képesek - amelyekben azért burkoltan benne volt keresztény világnézetük. Álljon itt néhány név kedvcsinálóként: Tolkien, Chesterton, Toynbee, Kumarappa, Adenauer vagy Robert Schuman.

Christina Lamb újságíró, külügyi tudósító nevét az Én vagyok Malala című, világhírű mű társszerzőjeként ismerik az olvasók. A New York Times bestsellerlistáján előkelő helyen álló korábbi könyve után az írónő ezúttal ismét egy hősies fiatal történetét meséli el. A súlyos betegsége miatt mozgáskorlátozott, tizenhat esztendős lány, Nujeen Mustafa sorsát követi, aki drámai kalandok során át, kerekesszékhez kötve menekült el a háború dúlta Szíriából. Nujeen szinte leckét ad nekünk bátorságból, kitartásból és hitből. Hányattatásainak elbeszélésével az írónő szembesíteni akarja a jólétben és békében élő embereket korunk legnagyobb humanitárius katasztrófájával, a szíriai menekültválsággal. A fiatal lány a háború poklából menekülve egy új élet reményében családjával együtt viszontagságos útra vállalkozott. Tizenhat hónap alatt tengeren és országúton, hajóval és busszal jutott el Török- majd Görögországon át - Magyarországot is érintve - végül Németországba. Nujeen és Christina azt üzenik: senki nem maradhat közömbös.

Ez történt a valóságban... ...A Viszkis társa szerint. Tizenhárom bankrablást követett el a Viszkissel, nyolc évet töltött fegyházban. Ambrus Attilát ő beszélte rá az első igazi bankrablásra. Visszaemlékezéseinek megírását eredetileg ezzel indokolta: "Elegem lett a Viszkis hazugságaiból!" Szerinte ugyanis se az utolsó "meló", se a lebukás, se a bírósági eljárás nem úgy történt, ahogyan azt a Viszkis állítja könyveiben és nyilatkozataiban. A klotyót ebben a könyvben egyszer sem hívják toiletnek. Az viszont megtudható belőle, hogy a sitten kiből és miért lesz csicskás, és kiből nagymenő. Meg még az is, hogy utóbbiak milyen "féket" használnak a perverz aktusokra kényszerített köcsög bosszújának elkerülésére. Orbán Gábor a viszkis rablások krónikáját, majd a börtönélményeit írja le. Aztán, amikor a sokszor meghökkentő részletek egy nagyobb képpé állnak össze, láthatóvá válik a 21. századi magyar Gulág. Így lesz ez a könyv hiteles portré a rendszerváltás utáni Magyarország talán legkevésbé ismert arcáról.

Kniha obsahuje DVD s dokumentárnym filmom Aleny Čermákovej - Anton Srholec. Dva otvorené rozhovory Antona Srholca so Štefanom Hríbom, desať jeho osobných textov, a najmä legendárne kázne večného rebela z obdobia komunistickej diktatúry. Táto kniha prináša nový pohľad na Antona Srholca. Najmä jeho doteraz nepublikované kázne ukazujú, aký duchovný poklad tu mal - najskôr z vôle komunistov a neskôr z rozhodnutia biskupa Sokola - ostať zakopaný.

Máme plné obchody jedla od výmyslu sveta, sme zahltení informáciami o tom, čo je zdravé a čo nie, ale napriek tomu sme chorľavejší, obéznejší a trpíme mnohými chronickými chorobami ako nikdy predtým. Táto kniha ponúka precízne a odborne spracované témy o potravinách, vitamínoch a v tej súvislosti aj o fungovaní nášho tela, ktoré nám doslova môžu zachrániť život.

Viera, nádej a masaker je kniha o vnútornom živote Nicka Cava. Vznikla na základe vyše štyridsiatich hodín dôverných rozhovorov s novinárom Seánom O'Haganom a poctivo hľadá odpovede na otázku, čo je skutočnou hnacou silou Cavovho života a tvorby. Rozhovory sa dotýkajú tém ako viera, umenie, hudba, sloboda, žiaľ či láska. Otvorene rozoberajú život Nicka Cava od detstva až po súčasnosť, jeho lásky, pracovnú etiku aj dramatickú premenu, ktorou v posledných rokoch prešiel. Kniha Viera, nádej a masaker sa nevyhýba neprebádaným územiam a temným hlbinám, no zároveň ponúka nádej a inšpiráciu od skutočného tvorivého génia. Martinus.sk · Čítanie z knihy VIERA, NÁDEJ A MASAKER (Nick Cave, Seán O´Hagan)

Kreminna, zákopy ukrajinských vojsk, polovina března 2023. Je jasná noc, ale v zákopu panuje temnota, prostor osvětluje jen třepotavý plamen svíčky. Je dvacet minut do půlnoci. Jsem na nulové linii, tedy na linii kontaktu mezi ruskými a ukrajinskými vojsky. Kolem zuří dělostřelecká bitva. Mám strach. Stejný, jako mají všichni vojáci na nulové linii. Když 24. února 2022 začaly dopadat na Ukrajinu první ruské rakety, sedla válečná novinářka a fotografka Lenka Klicperová do auta a vydala se směrem na východ. Byla s ukrajinskými civilisty v prvních dnech invaze, kdy zemi ovládla panika a strach, který se ale postupně změnil v tvrdošíjné odhodlání bránit svou zemi. Mluvila s oběťmi válečných zločinů, pracovala na místě raketových útoků, na frontových liniích na celém Donbase. Její reportážní kniha ukazuje rok války, která změnila Evropu i celý svět a jejíž konečné důsledky zatím neznáme.

Ako chutí tarantula či kvety petúnie? Kvety petúnie sú jemne pikantné a kvety sedmokrások príjemne aromatické. Poučná aj zábavná kniha rozhovorov s 25 slovenskými vedcami, vedkyňami a odborníkmi, ktorí sa venujú výskumu v oblastiach od astrofyziky cez medicínu či vývoj bioplastov až po skúmanie nových zdrojov potravy a ich nutričnej hodnoty. Zistíte v nej napríklad to, koľko ton materiálu z meteoritov a komét dopadne ročne na Zem, ako sa v Košiciach vyvíja 3D tlač titánových skeletov, ktoré môžu nahradiť kosti, a ako vyzerá elektrická aktivita v mozgu pri rozmýšľaní. Aj slovenskí vedci skúmajú oblasti, ktoré prinášajú svetový pokrok. Robia výskum v odvetviach, aké by vám ani nenapadli a výstupy z ich skúmania môžu byť užitočné pre váš každodenný život. Redaktorka Denníka N Zuzana Vitková vedcom a vedkyniam položila otázky, vďaka ktorým vám fakty z ich výskumov a toho, ako funguje svet, zostanú v pamäti aj bez čítania vysokoškolských skrípt. Vybrať do knihy len 25 rozhovorov bolo náročné, pretože na Slovensku je oveľa viac inšpiratívnych ľudí, ktorí majú o vede čo povedať. Kniha sa snaží priniesť čo najširší záber výskumných tém a cez niektoré rozhovory predstaviť aj osobné príbehy vedkýň a vedcov, ich pohľad na slovenskú vedu a dôvody, prečo sa rozhodli zostať na Slovensku alebo, naopak, odísť do zahraničia.

Motoristický pořad Top Gear sleduje po celém světě asi 350 milionů diváků, momentálně běží i na českém kanálu Prima Cool. Za jeho mimořádnou popularitou stojí zejména hlavní moderátor Jeremy Clarkson, autor této knihy. Začal ji psát, aby se vyznal ze své vášně pro auta a také aby zjistil, co vlastně lidi k nejrůznějším strojům tolik přitahuje. A k čemu došel? Že ty nejvíce fascinující automobily, letadla, ponorky, raketoplány a další technické výtvory mají jedno společné: za každým z nich najdeme nějakého vizionářského inženýra či nadšeného konstruktéra, který svému stroji vdechl "duši" a právě ta je tím, co nás ke strojům poutá. Mimoto se od Clarksona dozvíme některé zásadní informace, například kde se nejlíp schovat v případě nukleární války či kdo by vyhrál, kdyby se v souboji utkali Superman, James Bond a Terminátor. Jeremy Clarkson (1960) je britská moderátorská hvězda a autor dvanácti knižních bestsellerů. Miluje rychlá auta, která velmi svérázným způsobem testuje, představuje a komentuje ve svém pořadu Top Gear. Miliony fanoušků oceňují jeho břitký humor, který se nezastaví před ničím a před nikým. Svou obrovskou popularitu vysvětluje lapidárně: "Žijeme v nudném světě a náš pořad je proto vítanou změnou."

Hovanyecz László beszélgetőpartnerei között akad tudós, színművész, akadémikus, zenetörténész  és festőművész egyaránt. Ami az interjúalanyokban közös, az nem más, mint hogy valamennyien  a XXI. század társaság által alapított Hazám-díj kitüntetettjei voltak az elmúlt években.  A rövidke e-kötetek a Kossuth Kiadó Értékteremtők sorozatában megjelent írásokat tartalmazza. 

Nezabudnuteľné reportáže o krajine po občianskej vojne! V rámci edície Prekliati reportéri prinášame knihu reportáží z Bosny W. L. Tochmana Akoby si kameň jedla. Autor bol za knihu zaradený medzi finalistov literárnej ceny Nike a taktiež na ocenenie Prix Témoin du Monde, ktoré udeľuje Radio France International. Tento prvý preklad Tochmanovho diela do slovenčiny rozširuje počet jazykov, do ktorých bol preložený na dvanásť. Bosna, roky deväťdesiate. Vojna, etnická nenávisť, smrť, masové exekúcie, koncentračné tábory. Desiatky reportérov a televíznych štábov z celého sveta vyrážajú na Balkán, aby mohli podať svedectvo o zverstvách páchaných v rozpadajúcej sa Juhoslávií. Z médií presakujú znepokojujúce obrazy, zaznievajú hlasy katov i obetí, slová expertov i politikov. Každá vojna sa však jedného dňa končí. Novinári odchádzajú, experti miznú v informačnom šume, pozornosť médií sa obracia k iným vojnám, k iným nešťastiam. Čo sa deje v krajine, ktorou štyri roky zmietala vojna? Ako sa so stratou blízkych vyrovnávajú tí, čo prežili? Čo cítia a o čom premýšľajú? Kde hľadajú svojich mŕtvych? A ako ich nachádzajú? To sú otázky, na ktoré sa pokúša priniesť odpoveď kniha poľského reportéra Wojciecha Tochmana, ktorý sa o osudy ľudí žijúcich v Bosne zaujímal nielen počas vojny, ale aj po nej. V roku 1999 sa vracia na miesto činu, pozoruje pri práci antropologičku Ewu Klonowskú, ktorá zbiera a skladá pozostatky ľudských tiel vykopaných z masovch hrobov a na základe DNA identifikuje obete. Rozpráva sa s tými, čo prežili a z rozprávania o kostiach, ktoré patria ich blízkym, rekonštruuje vojnové osudy jednotlivcov i celých rodín, živých aj mŕtvych. Prostým jazykom rozpráva o veciach tragických, neskutočných, strašných. Jeho svedectvo núti zamyslieť sa nad hrôzami vojny, dvojznačnosťou ľudskej prirodzenosti a hlbokou ľudskou potrebou pochovať a oplakať svojich mŕtvych.

Stalin, Hitler a Pol Pot, traja najkrvilačnejší diktátori dvadsiateho storočia. Prví dvaja sú dobre známi, ale kto je ten nenápadný usmievajúci sa Kambodžan, ktorý počas svojej vlády zavraždil viac ako 2 milióny ľudí? Odpoveď hľadá priamo v srdci Kambodže švédsky novinár a spisovateľ Peter Fröberg Idling. V roku 1975 dobyli Červení Kméri hlavné mesto Phnom Penh a ustanovili tzv. Demokratickú Kampučiu, ktorá mala znamenať novú a lepšiu budúcnosť. Komunistickou revolúciou sa začala krvavá krutovláda diktátora Pol Pota. Peter Fröberg Idling so zápalom detektíva pátra po príčinách i dôsledkoch kambodžskej genocídy. Zbiera čriepky reality a veľa sa pýta. Ako sa Červeným Kmérom podarilo v roku 1978 zakryť oči a oklamať švédsku delegáciu, ktorá navštívila Kambodžu? A ako sa vlastne stalo, že mladý Saloth Sar, ktorý študoval v Paríži, miloval futbal a romantickú poéziu, sa v dospelosti zmenil na tragicky známeho Pol Pota?

Miro Kusý patril k tým vzácnym ľuďom, ktorí si nepotrebovali vylepšovať vlastnú minulosť. O svojej viere v komunistickú utópiu hovorí s rovnakou poctivosťou, ako keď priznáva svoje omyly po roku 1989, vraví o Miroslavovi Kusom Martin Šimečka, editor knihy Byť slušný nestačí. Rok po smrti Miroslava Kusého vychádza v knižnej edícii Denníka N kniha rozhovorov, ktoré s ním urobila novinárka Ľuba Lesná. V čase ich stretnutí mal Miroslav Kusý 86 rokov a Ľuba Lesná s ním prešla opäť celý jeho turbulentný život detstvo vo vojnových časoch, vstup do komunistickej strany aj následné prehodnocovanie marxizmu, život v okupovanom Československu, podpis Charty 77 aj to, ako podpis ovplyvnil kariéru a rodinu, roky v disente a spolužitie so Štátnou bezpečnosťou, Nežnú revolúciu aj pôsobenie na univerzite. Zomrel, keď sa naše rozhovory chýlili ku koncu. Niečo ostalo nedopovedané a niečo by možno ešte povedal inak. Som však presvedčená, že to podstatné sa nám v našich rozhovoroch zachytiť podarilo, a to že život človeka je prikrátky na to, aby sa čo len na okamih podrobil lži a neprávosti. Ľuba Lesná Názov knihy Byť slušný nestačí vychádza z textu, ktorý Miroslav Kusý napísal v roku 2018 pre Denník N a ktorý je aktuálny najmä teraz, počas prebiehajúcej predvolebnej kampane, keď slovo slušný využívajú všetky strany politického spektra. Podľa Miroslava Kusého však nestačí byť slušný. Je potrebné byť aj angažovaný a starať sa o veci verejné. Angažovaný občan nie je a nesmie byť protikladom slušného človeka. On je jeho nevyhnutným logickým pokračovaním v rozvinutej demokratickej spoločnosti. Tam, kde slušný človek končí, angažovaný občan začína. A Miroslav Kusý bol jeden z tých, ktorí sa starali a angažovali po celý svoj život. Táto kniha je návodom na život, v ktorom sa odvaha a česť zákonite menia časom na hlbokú múdrosť. Martin M. Šimečka Veľmi sa musím brániť nutkaniu dovysvetľovať jeho život inými úsekmi, zážitkami, inými citátmi a fotografiami. Ale to hádam inokedy. Toto je rozhovor 86-ročného Mira Kusého s Ľubou Lesnou na poslednú chvíľu. Jolana Kusá Detstvo sme prežili v šťastnej bubline. Zároveň sme však veľmi vnímali otca ako vzor pracovitosti, zásadovosti, spravodlivosti. Sklamať ho bolo vždy pocitom najväčšieho zlyhania. To nám zostáva dodnes. Alexandra Bražinová a Dagmar Kusá

Kniha Jozefa Bednára Nezlomní prostredníctvom 18 otvorených rozhovorov otvára dvere do komplikovanej, tabuizovanej a mýtmi opradenej problematiky, ktorá sa týka tisícok slovenských rodín. V knihe sú fotografie jedného z najlepších slovenských reportážnych fotografov Tomáša Benedikoviča. Jozef Bednár, novinár, bloger a mimoriadne angažovaný otec dospelého autistického syna Mareka, urobil rozhovory s ľuďmi, ktorí autizmom intenzívne žijú či už ako terapeuti, rodičia, starí rodičia, alebo súrodenci, a ktorí sa rozhodli otvorene o svojich problémoch aj radostiach hovoriť. Každá rodina má svoj vlastný príbeh ohraničený jednou alebo viacerými diagnózami a každá má k diagnóze iný prístup a iné možnosti intervencie. Dospelý asperger Ján v rozhovore so svojou mamou hovorí o práci v Anglicku a vodičskom preukaze, súrodenci Froncovci zasa o spolužití s autistickým bratom. Rodina z Fintíc veľmi otvorene opisuje dlhoročnú sociálnu izoláciu, ale aj radosť z malých pokrokov dcérky. Mária sa už 15 rokov sama stará o svojho autistického vnuka Tomáša, Filip má zas pomerne raritnú kombináciu Downovho syndrómu a autizmu a k tomu ďalšie vážne zdravotné problémy a Klára v štyridsiatke začala študovať, aby zvládla zápas s byrokraciou a pre svoju autistickú vnučku vybojovala to, na čo má právo. To sú len niektorí z ľudí, ktorí sa rozhodli hovoriť o svojom živote s autizmom. Otvorene o autizme Napriek tomu, že detí s touto poruchou pribúda (nejakú z foriem autizmu má podľa posledných výskumov jeden zo sto ľudí), koluje o nej množstvo mýtov, rodičom často chýbajú základné informácie aj inštitucionálna podpora. Kniha nie je určená len pre rodičov, ktorí tušia, že ich dieťa je iné, ktorých dieťa už bolo diagnostikované alebo ktorí hľadajú ľudí s podobnými skúsenosťami. Je určená všetkým, ktorí chcú spoznať zblízka život rodín s akokoľvek zdravotne znevýhodneným členom. Veríme, že kniha prinesie viac empatie a pochopenia voči ľuďom, ktorí sú iní. Autizmus má mnoho podôb a výrazne ovplyvňuje život celej rodiny. Niektoré deti dokážu bez väčších problémov fungovať v bežnej spoločnosti a udivujú svojimi schopnosťami, iné potrebujú celoživotnú starostlivosť. Vieme si predstaviť, aké situácie riešia rodičia autistických detí a ako táto porucha ovplyvňuje ich partnerský vzťah? Aké majú skúsenosti so školou, škôlkou či s terapiami? Ako sa cítia ich súrodenci a ako vidí svoj život dospelý autista? Čo hovoria o príčinách a prejavoch autizmu odborníci, na akú podporu od štátu majú autisti nárok a kde môžu hľadať pomoc? Čo o autizme hovoria niektorí rodičia či odborníci z našej knihy? Predstavte si dlhočiznú chodbu a po oboch jej stranách dvere do rôznych miestností. Človek bez autizmu vie, že to a to sú dvere, a vie si to zariadiť tak, že dvere, ktoré majú byť otvorené, otvorené aj nechá. A iné si zatvorí, aby ho niečo zbytočne nevyrušovalo. Je to na jeho rozhodnutí. Ale predstavte si situáciu, že autistovi niekto všetky tie dvere ukradol. Úplne všetky. Nemá ako zavrieť čo i len jednu z toho množstva izieb. A všetko, čo ide z izieb von, ho teda vyrušuje. Vnemy, zvuky, všetko." otec štrnásťročného Petra Neinklinujem k rozdeľovaniu autistov špeciálne na nízkofunkčných a vysokofunkčných. Čo naznačuje nízka funkčnosť? Že nevie dobre fungovať? My skôr preferujeme hodnotenie, že deti majú zníženú schopnosť adaptívneho správania a zníženú schopnosť mentálneho výkonu. Lebo keď poviete o niekom, že je nízkofunkčný, tak akoby ste ho zatratili. Nie! S každým dieťaťom sa dá robiť." prednostka Fyziologického ústavu Lekárskej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave Daniela Ostatníková Na mestskom úrade mi povedali, že som veľmi naivná, keď chcem založiť súkromnú základnú školu pre autistov. Vraj súkromná škola pre autistov áno, ale len pre tých bez mentálneho postihnutia. Môj syn však bol mentálne postihnutý. Nedala som sa." Helena, mama dvanásťročného Miška

Päť rozhovorov s ľuďmi, ktorí sa dlhodobo venujú životu a dielu Milana Rastislava Štefánika, odkrýva rôzne stránky jeho osobnosti. Dozvedáme sa, ako sa časom menili Štefánikove politické postoje, ako kolísal medzi konzervatívnymi a liberálnymi hodnotami, medzi monarchiou a republikou, vierou a ateizmom. Sledujeme jeho kroky v Prahe, v Paríži, v Ríme a v iných kútoch sveta. Zisťujeme, čím sa zaoberal ako hvezdár, aké pokroky robil vo svojej vedeckej práci a čo všetko k profesii astronóma v tom čase patrilo. Takmer ho vidíme, ako trikrát vystupuje na Mont Blanc, ako sa vydáva na rôzne expedície, ako sa usiluje pozháňať si na to všetko peniaze, ktorých nikdy nemal dosť. Nachádzame ho v nemocniciach, sanatóriách a v kúpeľoch, kde sa lieči po vážnych zdravotných problémoch, najmä so žalúdkom. Počúvame o jeho láskach, o ženách, ktoré miloval a ktoré milovali jeho, o zásnubách a ťaživých rozchodoch, o ideáli ženskej krásy, ktorý sa nie vždy zhodoval s jeho skutočnými vzťahmi. Pozorujeme ho na jeho diplomatických cestách a po vypuknutí prvej svetovej vojny sledujeme aj jeho neuveriteľne rýchly kariérny postup z obyčajného pešiaka na desiatnika, podporučíka a napokon až generála. Vidíme ho na jeho vojenských misiách v Srbsku, neskôr na diplomatických cestách v Rusku, v USA, v Taliansku a v mnohých ďalších krajinách. Náhle sa pred nami odkrýva niekoľko rýchlych rokov, ktoré vyplnilo množstvo zahraničných ciest po celom svete. Nakoniec sa ocitáme pri obrovskom lietadle Caproni, do ktorého štvrtého mája 1919 nastupuje pri talianskom meste Udine a s ktorým už nedoletí do Vajnor. Máme pred sebou trosky, štyroch mŕtvych letcov, skrivenú generálsku šabľu, obhorenú leteckú bundu i rozbitý trup lietadla. Dávam pozor na kroky vyšetrovateľov, no takisto si všímame promptné utváranie mýtu o hrdinovi, ktorý si zaslúži hrob a pamätník, aký patrí iba významným ľuďom. Vstupujeme do útrob Mohyly na Bradle, sledujeme tie úzke priestory, ktoré sú už sto rokov zabetónované a neprístupné. Dívame sa po tomto všetkom do mnohých tvárí Milana Rastislava Štefánika a hľadáme v nich záchytný bod, ktorý najlepšie vystihuje jeho osobnosť. Toto všetko sa k nám dostáva prostredníctvom piatich rozhovorov. Michal Kšiňan, Vojtech Rušin, Bohumila Ferenčuhová, Miloslav Čaplovič a Matúš Valihora rozprávajú pútavo aj o tom, čo sme už mnohí o Štefánikovi vedeli, a ešte viac o tom, čo nás azda aj prekvapí. Milan Rastislav Štefánik nebola osobnosť, ktorú sa dá jednoducho zaškatuľkovať. Nebola to komplikovaná, ale komplexná osobnosť.

"I know it's only rock 'n' roll but I like it!" ("Tudom, hogy csak rock 'n' roll, de akkor is szeretem!" - The Rolling Stones dalszöveg) A Stones több mint ötven éve játssza magas oktánszámú rock and roll zenéjét. Szerte a nagyvilágban embermilliók előtt léptek fel, és lenyűgöző pályafutásuk során folyamatosan jelentették meg a sikerlistákat meghódító dalaikat. Könyvünkben feltárul Mick és Keith elképesztő története. Megismerhetjük az 1962-ben megalapított bandájukat és a rendkívül népszerű zenéjüket. Glenn Crouche, zenei szakíró - a Stones egykori termékmenedzsere a Virgin Recordsnál - munkáját nagyszerű eredeti fényképek és egy páratlan magángyűjtemény kizárólag ehhez a könyvhöz lefényképezett ritkaságai teszik igazán különlegessé.

Začínajú sa najväčšie a najdramatickejšie preteky histórie! Kto sa stane nesmrteľným hrdinom? Kto vyšle do kozmu prvých ľudí? Budú to Američania? Alebo Sovieti? Pred vašimi očami sa začína budúcnosť! Buďte pri tom! Až do roku 1979, kedy po prvý raz vyšla slávna a dnes už klasická vesmírna reportáž Toma Wolfa Správna posádka, malo len málo ľudí predstavu o tom, čo so sebou prináša život astronauta. Objavovanie nekonečného kozmu je fascinujúce. No rovnako vzrušujúci je aj vnútorný vesmír astronautov. Keď roku 1957 poslali Sovieti na orbitu satelit Sputnik 1, v USA sa spustila panika. Čo ak sa tým pre úhlavných nepriateľov otvára možnosť bombardovania z vesmíru? V centre Wolfovej pozornosti stojí posádka projektu Mercury, ktorá sa sformovala roku 1958. Cieľom projektu bolo vyslať prvý raz do vesmíru ľudskú posádku a dostať ju aj bezpečne naspäť na Zem. Zo silnej sedmičky astronautov, do ktorej vkladala svoje nádeje celá Amerika, sa stali nesmrteľní hrdinovia. A to dávno pred plánovaným letom mimo zemskej atmosféry. Určite v sebe mali čosi, čo hraničilo so šialenstvom. No mali aj odvahu nesmrteľných kovbojov. Tom Wolfe pred nami otvára fascinujúcu kapitolu dejín dobývania vesmíru, keď sa zo skratky NASA stal skutočný pojem a sny sa menili na realitu. Tu sa začína budúcnosť! Tom Wolfe bol jedným z vrcholných predstaviteľov literárno-žurnalistického prúdu známeho ako „New Journalism“, ktorý v sebe spájal to najlepšie z literatúry a novinárčiny. Jeho vesmírna reportáž Správna posádka s podtitulom Americká cesta do vesmíru vychádza v preklade Samuela Marca.

Jak to dopadne, když si uznávaný komentátor Jindřich Šídlo sedne s Tomášem Etzlerem, spolupracovníkem americké CNN a bývalým reportérem České televize v Číně, a povídají si o novinařině? Co tato profese obnáší dnes, v době Facebooku a Youtube? V čem je americká žurnalistika jiná než evropská, respektive česká? A proč vlastně lidé odcházejí do zahraničí? Dva ostřílení novináři spolu diskutují o řadě vážných i méně vážných témat.

Kniha formou rozhovorov prináša sedemnásť príbehov Slovákov, Čechov, Rusov, Buriatov a Ukrajinca, ktorí pri Bajkale nechali kus svojho srdca. Dozviete sa o histórii spätej s prítomnosťou Čechoslovákov či už v podobe légií alebo odvážlivcov rôznych profesií, dobrodruhoch a športovcoch. O sibírskych národoch a ich duchovných vodcoch šamanoch. O tom, ako vyzerá misionárska činnosť v najväčšom katolíckom biskupstve na svete. Bajkal je inšpirujúci a kto vdýchne jeho atmosféru, zostane asi do konca života závislým.

Kniha přináší sepsané záznamy z inspirativních debatních Clubů J. E. Purkyně moderovaných Pavlínou Wolfovou, Romanem Šmuclerem, Štěpánem Svačinou a dalšími. Témata jsou různá: vznik České republiky, zdravotnictví ve spojených státech, COVID-19, lékaři bez hranic, Vánoce a Chanuka, Brexit, limity ve sportu, hoaxy v medicíně, operace Anthropoid, umění... K jednotlivým tématům jsou vždy přizvány osobnosti, které k nim mají co říci po odborné stránce. Důležité je si i povídat tak, jak to kdysi dělali naši předci. Tak, jak to známe z prvorepublikových salonů, kde se scházeli lidé různých názorů, profesí a vzdělání. Ze salonů, kde se vášnivě debatovalo o dění ve společnosti, o událostech doby, které formovaly společnost a postoje k ní. Úkolem je poskytnout člověku, ochotnému naslouchat, argumenty, klidně protichůdné. Díky moderním technologiím je možné pomocí QR kódu u jednotlivých kapitol přejít přímo na videozáznamy konkrétních debat.