Náš hrdina si v Chicagu vesele užíval, dokud nebyl naverbován do riskantní akce. A i když ho neznámí lidé nakonec zachránili, zase přišlo „něco za něco“. Musel začít pracovat pro velkou firmu se sídlem v Paříži, která obchodovala s léky. Aspoň tedy oficiálně. „Dobrodruh s r.o.“ se nakonec stává dobrodruhem doopravdy. Osud mu dokonce dopřává, aby po návratu domů ještě jednou potkal ženu svých snů. A i když už dobře ví, že život není telenovela, pokusí se o nemožné…I druhý román o „dobrodruhovi s r.o.“ dává nahlédnout za kulisy tyátru, ve kterém mají všichni plná ústa velkých slov, ale ve skutečnosti jim jde jen o kšefty a vládu nad světem.

Autor Jan Řehounek svoji knížku nazvanou Než malej Ventil dostal rozum charakterizuje jako "autobiografii dvanáctiletého kluka", který se svými kamarády zažívá všední i nevšední příhody doma, ve škole i v ulicích malého města v první polovině šedesátých let minulého století.

Jaké to je cestovat s Ivankou Devátou? Neuvěřitelně vtipné jako vždy! Ivanka se kolem sebe umí pořádně koukat a vy v této knize můžete s ní. Čemu se usmívá Mona Lisa? Jaké trenýrky nosí chlapeček od Quadalquiviru? Pusťte se do čtení...

Milionová deprese je příběh ženy, která se rozhodla přes nepřízeň osudu, života a rodiny uspět. Neměla nic a opustila vše. Jediné, na co se mohla spolehnout, byla jenom ona sama. Velikost a moudrost každého z nás je nekonečná. Zapomínáme na to a velmi často také pochybujeme o sobě samých. Není divu. Lidé kolem nás kritikou nešetří a opakovaná lež se nám stává velmi často pravdou. Dovol mi ale ukázat ti, že největší síla a schopnosti dřímají jenom v tobě samém. Ano, jsi to právě ty. Naprosto skvělá bytost, která se měla narodit nyní a právě pro tento svět. I ty máš svůj velký význam. Vesmír není malicherný a nečiní nic z rozmaru. I ty máš svůj velký úkol a jsi důležitou součástí našeho života. A tím myslím i toho mého. Člověk prožívající deprese je pro mě vždy velkou osobností s teplým srdcem. Deprese nemůže mít totiž člověk z kamene, ale pouze člověk s čistou duší a láskou. Jen člověk zažívající pocity a emoce dokáže být zasažen depresí, neboť deprese je jazykem našich pocitů. Nesmírně si vážím tvé důvěry, dovol mi proto převyprávět ti příběh jedné ženy, která svůj boj nevzdala a získala vše, po čem i ty nyní toužíš.

Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky Horňákové-Civade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí, přichází do Marseille, aby se odtud dostala do Ameriky, do země zaslíbené. Vladimír je v Marseille nový konzul ještě mladé československé republiky. Československo ale záhy zaniká a Vladimír stojí před nesnadnou volbou mezi loajalitou a vzdorem. Lenka Horňáková-Civade ve svém románu vzdává hold nejen silným ženám, ale také muži, jenž dokázal využít chaos na počátku 2. světové války a zachránit stovky lidských životů. Román, jímž poněkud nezvykle čtenáře provází hadrová panenka, se probojoval do druhého, užšího výběru prestižní literární ceny Prix Renaudot.

Knížka příběhů Pavla Šmidrkala přibližuje jedenáct událostí smetených paží času. Povídka Oscar v Dejvicích popisuje pouť americké filmové ceny za Ivanem Jandlem v roce 1947, z jiného těsta je vzpomínka na vynikajícího kreslíře a muzikanta Jiřího Šlitra, další text přibližuje jemný charakter válečného veterána, gen. Tomáše Sedláčka. Publikaci ilustrovala Petra Skluzáčková s využitím svých obrazů z cyklu Hladiny.

Sbírka fejetonů, které psal Michal Viewegh pro Mladou frontu DNES mezi lety 1994-1995 a 1999-2000. Oblíbený autor se trefně vyjadřuje k tématům, která tehdy hýbala českou společností. Bez servítek se pouští například do politiky, zejména Václava Klause, Evropské unie, hnutí skinhead nebo moderního života a věcí s ním spojených. Stmelujícím prvkem, díky němuž je řada fejetonů i po dekádách stále aktuální, je česká povaha, do které se opírá se sarkasmem sobě vlastním.

Igor je bez práce a bez vize. Jediný pevný bod jeho života tvoří pravidelné návštěvy bratra v psychiatrické léčebně. Po večerech vysedává v baru, kam chodí i jeho sousedka Zuza. Ta jedné noci zemře ve svém bytě a Igyho vratký život se začne ještě víc komplikovat. Nevyjasněné úmrtí spouští koloběh vzpomínek a traumat. Kdo ve skutečnosti může za Zuzinu smrt a kdo je krásná dívka z tramvaje, kterou by Igor rád zachránil? A jak vlastně vypadá láska?

Kniha čtenáře seznamuje s příběhem soudce Viléma Šustra. Děj románu se rozehrává od počátku 90. let minulého století. Na pozadí společenských poměrů autor s důvěrnou znalostí soudcovského prostředí líčí atmosféru, charaktery soudců i zapisovatelek i jazyk, jímž spolu hovoří. Vzniká tak výpověď příslušníka generace hledajícího nové pevné body. Doktor Šustr alias Vilda se představuje i lidsky - sice se musí soustředit na závažnou trestnou činnost, ale nepřestává snít. Touží postavit dům, vznést se do oblak a poznat svět... I on chce létat, okusit volnost a svobodu, jenže je svázán obtížemi, které mu v tom brání... Vilda krůček po krůčku sbírá odvahu a učiní zásadní rozhodnutí stát se skutečným soudcem odvolacího senátu. K růstu mu dopomůže komplikovaný případ, jaký se nemusí konat za celou kariéru. Čtenář také nevědomky přijme sázku mezi psychoterapeutkou a Vildou, zda dokáže překonat strach z létání a zda se zbaví svých pout. Že mu přitom drží palce, není sporu.

Další kniha Martina Ryšavého, mj. autora oceňovaných próz Cesty na Sibiř a Vrač, je románem v odeslaných dopisech. Jejich pisatelka, po celý život spjatá s drsným a přízračně působícím severočeským regionem, se v nich ze svých životních zkušeností zpovídá muži, jenž v ní údajně vzbudil důvěru po jediném letmém setkání; kniha však neobsahuje žádnou jeho odpověď. Zlaté vidění tak můžeme číst jako nejednoznačným interpretacím otevřenou zprávu ze života současné hrdinky opakovaně zklamávané při hledání trvalejších jistot, například prostřednictvím alternativního životního stylu. Na místě adresáta se ocitá čtenář, který kromě jiného stojí před otázkou, zda protagonistka trpí fatální nezakotveností pro svou zásadovost a hrdý vzdor vůči autoritám a běžným očekáváním, anebo zda on sám se nakonec nestává obětí její manipulativní hry.

Příběh tří dospívajících kamarádů na pozadí dramatických událostí konce šedesátých let. Jejich všední život doprovází big beat, alkohol, drogy, šedá nuda, první lásky - často neúspěšné. Ale především dramatické události srpnových dnů roku 1968 a 1969, listopadová stávka vysokoškoláků, hokejové zápasy se Sovětským svazem a dramatická chmelová brigáda roku 1968; které mají vliv na pokus o emigraci, zradu, a pokus o sebevraždu, který končí v psychiatrické léčebně Bohnice.

Sfumato je autobiografický román, který ve současném vztahovém příběhu ženy a muže střední generace předkládá i neotřelý intimní příběh staré aristokratické rodiny. Soustřeďuje obsah především na politicky i společensky zlomové situace posledních 100 let Českého, Československého a Slovenského státu. V obsahové rovině děje, který se odehrává převážně v krajské metropoli a popisuje historické momenty posledních sto let a to s převážným vlivem na rodinu. Velkým přínosem je aktuální výpověď společenského a místopisného charakteru celého našeho regionu - jadrný popis reálné současnosti.

Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou a stěhuje se ze společného bytu ke kamarádu Viktorovi. Tento životní zlom ho nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat. Boris si postupně uvědomuje všechny svoje selhání a poněkud neohrabaně se pokouší napravit chyby. Hledá cestu zpět ke svému dospělému synovi, minulost se mu ale vrací jako bumerang. V té chvíli mu navíc zkříží cestu šestnáctiletá Erika.

Povětroň je příběhem letce, který byl po havárii letadla dopraven do nemocnice. Nikdo, ani on sám, neví, kdo je, odkud a kam letěl a proč riskoval život v tak nepříznivém počasí. Na tyto otázky hledají odpověď tři osoby – milosrdná sestra, jasnovidec a básník. Vznikají tak tři příběhy, ale skutečnost zůstává neodhalena. Povětroň, Hordubal a Obyčejný život tvoří Čapkovu volnou trilogii, v níž se projevuje jeho humanismus, pochopení a soucit s obyčejným člověkem

Narozená v devadesátkách Denisy Benešové je sbírkou úvah a životních postřehů prostoupených jak výjimečným obdivem k životu, tak nevyvratitelnou nervozitou z jeho konce. Oddíly, jež inspirovala láska, literatura nebo jedno nezvyklé přátelství s paní Bambulovou jsou ukázkou literárního nadání, které autorce v mnohém sloužilo jako osobní terapie. Dohromady tvoří texty profil dívky, která „věděla příliš mnoho, příliš rychle, a přesto jí zůstaly obyčejné touhy a radosti.“

Generace devadesátých let tápe a bojí se dospět. Potácí se mezi prací a studiem, zakouřenými non-stopy a snobskými večírky, přechází od špatných k ještě horším partnerským vztahům. Hledá a obtížně nalézá vlastní identitu, mnohdy skrze sexuální zkušenosti. Univerzální katalog zoufalců je břitce glosující románová mozaika, tvořená zdánlivě samostatnými povídkami. Postavy mnohdy postupují více příběhy, ale vždy mají jedno společné: Každým svým krokem nevědomky zasahují do života ostatních.

Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev. První Urbanův román od dob Poslední tečky za Rukopisy, který není tak úplně černý. Lze jej rovněž číst jako volné pokračování románu Stín katedrály.

Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné. Komplikované a neuspokojivé vztahy s muži střídají cesty po světě, ale především cesty do vlastního nitra skrze rozšířené stavy vědomí. Ženy hledají své místo v životě a na planetě, pokud ovšem takové místo vůbec existuje.

Silný Kafe

Lenka Kastnerová je chycená v bludném kruhu špatných rozhodnutí a každý den k nim přidává nová a nová. Monotónní existenci, sestávající z prodeje nevýhodného internetového připojení ve středně velkém call-centru během dne a přílišného pití v noci, naruší až smrt Davida Bowieho. A protože Lenka vyrostla v rodině posedlé vším ezoterickým, rozhodne se svůj dětský idol provést posmrtným životem za pomoci Tibetské knihy mrtvých. Když nějakým nedopatřením skončí na záchytce, nabídne jí její otec, že za ni urovná dluhy, které nasekala, pokud odjede na takzvaný vysokovibrační tábor a zkusí se tam dát do pořádku…

Knížka próz Vlasty Javořické je vlastně knížkou venkovských obrázků, venkovských příběhů. A především titulní próza, jak jinak, je samozřejmě o lásce.

Stela přišla o manžela, ale snaží se být silná a vrátit se k normálnímu životu. Hlavně kvůli dcerce Sofii. Najde si novou práci, podnájem v malém domě a do života jí zanedlouho vstupuje nový muž – kolega Filip. Zpočátku se jeho šarmu snaží odolat, ale postupně si připouští, že by s ním mohla být znovu šťastná. Jenže netuší, že je tu ještě někdo jiný, kdo je schopen udělat cokoli, aby ji dostal zpátky. Stelu začíná dohánět minulost a na povrch se derou nečekané otázky. Kdo je onen muž? A byla smrt jejího manžela jen náhoda?

Významný český novinář a spisovatel Karel Hvížďala slaví v roce 2020 své osmdesáté narozeniny. K této příležitosti vychází mimořádné souborné vydání jeho úspěšných knih pod názvem Věta jako povolání.

Románová kronika ztraceného města. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

„Zasvěcené osoby tvrdí, že vlastním začátkem filmu jsou prachy; zkrátka nejdřív se musí najít někdo, kdo je ochoten vrazit do věci peníze, aby se mohl koupit a rozpracovat námět, uzavřít smlouvy s režisérem, herci a operatérem, najmout ateliéry a tak dále. To je sice pravda; ale aby se ten někdo našel, musí se zpravidla do něho naléhavě hučet, že tady je, pane, báječný umělecký námět na nejúspěšnější film sezóny.“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Novinář jednoho pražského týdeníku přichází v září 1996 na vysokou školu. Není schopen oprostit se od problémů v rodině, a především od vzpomínek na nešťastně skončený vztah s dcerou sázavského zbohatlíka. Po nedávné smrti své matky je postaven před otázku, jak se během studia v Praze co nejlépe postarat o strádajícího otce a jak, pokud možno, vypomoci starší sestře s výchovou její nemanželské dcery Kláry. V Praze potkává Martinu Riegerovou, a začíná tak příběh o lidské lhostejnosti i solidaritě, postavách, které volně vystupují ze společnosti do zátiší melancholie, netradiční příběh o svědomí a běžných radostech ze života, jehož autorem je nositel ceny mladých literárních talentů Zlatý oříšek, kterou autor převzal od Dagmar Havlové. Lukáš Vavrečka (1987), český básník a prozaik

Autor Ota Bouzek prožívá celý svůj produktivní život i roky odpočinku v jesenických lesích nedaleko Pradědu. Již třiadvacet roků žije v malebné obci Karlova Studánka, kde donedávna pracoval jako kronikář obce a kastelán kaple svatého Huberta. Zdravotní potíže už mu nedovolují vykonávat právo myslivosti ani dlouhé vycházky po jeho milovaném lese, a tak hledá náměty do knih ve vzpomínkách. I v této knize popisuje úžasnou jesenickou přírodu včetně mysliveckých zážitků. Kniha je, podobně jako některé předchozí, souhrnem popisu mnohých krás příslušných Jeseníkům a je doplněna skvělými fotogra?emi. V textu se autor vrací do vzpomínek a všechno líčí svým nezaměnitelným rukopisem, vycházejícím z reálného životního stylu podle skutečných zážitků. Vám, milí čtenáři, přeje poklidné čtení a pohodové chvíle nad fotogra?emi z dílny jeho dlouholetého kamaráda, inženýra Jiřího Pecháčka.

Umrzlá dívka s židovskou hvězdou a křivdy, které Šumava nezapomíná. Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního vyšetřovatele. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet dávné křivdy. S každým dalším posunem ve vyšetřování se příběh mrtvé dívky stále víc proplétá s pátráním po skutečném účelu dodnes zamlčovaného koncentračního tábora Prameny Vltavy. Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti. Jak moc ale vražda dívky s minulostí Pramenů Vltavy souvisí? A jaká další tajemství vydají šumavské kopce? ––– Detektivní příběh ze současnosti se odehrává na pozadí skutečných historických událostí spojených s utajovaným koncentračním táborem Prameny Vltavy. Petra Klabouchová (nar. 1980) pochází z Prachatic. Studovala mediální vztahy a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, několik let pracovala v redakcích regionálního tisku a televize. Nyní žije mezi Itálií, USA a Českou republikou, věnuje se hudebnímu průmyslu a jako manažerka zastupuje několik rockových skupin. V minulosti publikovala romány Poslední kubánské pomeranče (2012), Podvod zlatého faraona (2019) nebo thriller Anglická zahrada (2020). Pro děti vydala dvoudílnou sérii Upíří storky — Prokletí upírů a Nebezpečná výprava (2014).

Kaspián je boháč: má dluhů na rozdávání, mizerné kamarády, nezaplacené školné, nemocnou matku a rodinu, kterou nedokáže vystát. A ještě něco má Kaspián: zaměstnavatele, který chce, aby pro něj špehoval a kradl, a ten zaměstnavatel má poskoka a ten poskok je psychopat a ten psychopat Kaspiána miluje. Ano, Kaspián má hlavně problém. Spoustu problémů.

Vodáčtí hrdinové knih Zdeňka Šmída za sebou mají dlouhou cestu. Žádná česká řeka zrovna není v dohledu - v pralese na Borneu kolem nich teď tančí domorodci a vodáci Bongo, Sumec a Keny zjišťují, že i když zdejší lovec lebek sem tam někoho sežere, neznamená to ještě, že by to nemohl být slušný člověk. Tanec lovců lebek aneb Proč bychom se nevrátili je posledním z vyprávění o vodácké partě, kterou Zdeněk Šmíd před více než třiceti lety představil v legendární knize Proč bychom se netopili aneb Jak se jezdí na vodu. Poté, co se svými vodáky navštívil v netradičních cestopisech Maroko, Latinskou Ameriku i Aljašku, je tentokrát zavádí do Singapuru, Thajska, Malajsie a nakonec i do bornejského pralesa. Cestování s vodáky Zdeňka Šmída bylo vždycky pozoruhodná jízda - a nasazené tempo nepolevuje ani tentokrát, na jejich poslední výpravě.