Cizinci se shodují v tom, že Italové žijí v překrásné zemi plné uměleckých pokladů. Jsou považováni za spokojený národ, který se rád baví a vyniká v gastronomii, módě a designu. Jsou známí svým famózním zpěvem a kuchařským uměním a příšernými organizačními schopnostmi. Od Italů se očekává, že budou krásní a démoničtí milenci. Od Italek, že budou vášnivé a atraktivní, báječné kuchařky a bezmezně milující matky. Se stejnou vášní se Italové věnují také stolování. Když dojde na přípravu jakéhokoliv jídla, italské nadšení nezná mezí. Pomyslnou tečkou je dobré víno, které sice popíjí obvykle jen u jídla, ale to neznamená, že by se nějak omezovali... Itálie je také zemí protikladů. Je to země katolické církve i země mafie. Její technické vymoženosti patří k nejpokročilejším na celém světě a její kanalizace k těm nejzastaralejším. Rozdílné rysy svého obyvatelstva Italové vysvětlují pomocí vcelku přímočarého dělení země na sever a jih. Italové jsou štědří, ale k jejich štědrosti přistupujte opatrně, protože v Itálii s sebou jen málokterý dárek nenese žádné závazky. Italové jsou úžasní herci a jejich život často připomíná jedno velké představení. Například neuvěřitelný italský dabing může za neuvěřitelný úspěch podřadných amerických seriálů, v nichž dokázala nefalšovaná vášnivost dabovaných verzí úspěšně zakrýt podprůměrnou kvalitu původních dialogů. V knize se zábavně dočtete mnohem více o každodenním životě a povaze Italů, abyste je lépe pochopili a snadněji s nimi navázali kontakt. Nechte se inspirovat a poznejte italskou duši!

Nastal čas změnit postavení žen na celém světě! Zastavit diskriminaci a násilí páchané na ženách, včetně znásilňování v oblastech válečných konfliktů. Na ně se Sally Armstrongová ve své nejnovější knize zaměřuje nejvíce. Navzdory líčení děsivých jevů vyznívá její vyprávění optimisticky. Hrdinkami příběhů jsou ženy, které si bez ohledu na zaběhnuté zvyklosti dokázaly vymoci některá nejzákladnější lidská práva, ženy, jež našly sílu se vzchopit a vymanit z pout tradičního útlaku a dosáhnout zasloužené emancipace. A to nejen v ohniscích bojů, ale i na poklidném venkově, v univerzitních kampusech či kuchyních, v Americe stejně jako v Asii a Africe.

Obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů je zakořeněný i dnes, v éře internetových televizí, streamování a obsahu dostupného kdykoli „na přání“. V době, kdy americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins psal svou knihu Pytláci textů (1992), však byla tato charakteristika přijímána takřka bez výhrad i odborníky z oblasti mediálních studií. Jenkins svůj odborný zájem soustředil na jednu specifickou skupinu diváků, fanoušky, a podrobně analyzoval jejich sociální praktiky a kulturní produkci, díky čemuž se mu podařilo dobově převažující přesvědčení o pasivitě seriálových diváků zásadním způsobem problematizovat. Henry Jenkins se ovšem v Pytlácích textů neopevňuje jen v pozici distancovaného akademika, ale píše zároveň i jako dlouholetý fanoušek aktivně zapojený do komunitních aktivit. Tato jeho dvojdomost, která je v textu neustále reflektovaná, mu přínosně umožnuje odložit do té doby obvyklý znevažující tón a ponořit se bez zlehčování do fascinujícího světa fanoušků.

A trianoni békediktátum következtében sok ágra szakadt magyarság egyharmada kisebbségi sorba került. A kisebbségi sors szinte mindig veszélyeztetett helyzetet szül. Akkor is, vagy talán még inkább, ha a kisebbség egy adott terület őslakossága. Helyzetüket befolyásolja a többségi nemzet kisebbségpolitikája, de magának a kisebbségnek is a többséghez és a saját helyzetükhöz való viszonya. A Magyar szemhatár sorozat köteteiben az érintettek beszélnek helyzetükről, arról, hogyan gondolkodnak önmagukról, hogyan ítélik meg helyzetüket és jövőjüket, s teszik ezt - szándékunk szerint - pártsemlegesen. (Részlet a sorozatszerkesztő Pusztay János előszavából.) Az Anyanyelvápolók Szövetsége támogatásával.

V knize Velký regres, vycházející souběžně ve třinácti jazycích, sedmnáct intelektuálů, renomovaných sociologů, politologů a filozofů, z nichž mnozí jsou české veřejnosti známi (například nedávno zesnulý Zygmunt Bauman, Slavoj Žižek nebo Václav Bělohradský), pátrá po příčinách a souvislostech znepokojivého stavu, v němž jsme se ocitli. Mnohé nasvědčuje tomu, že svět, především ten západní, nezadržitelně vstupuje do temného věku, tedy do éry, kterou můžeme přiléhavě nazvat obdobím regresu. Po éře, v níž vládl historický optimismus a kdy se zdálo, že ideály liberální demokracie již definitivně zapustily kořeny a jejich šíření v čím dál větší části světa už nic nezastaví, přichází bolestné prozření a deziluze, s níž je spojena nejistota, destabilizace, rozvrat a chaos. Symptomy regresu jsou všudypřítomné: nárůst populismu, nacionalismu, autoritářství, extremismu, xenofobie, výbuchy "lidového hněvu", rostoucí (oprávněná) nedůvěra, ba odpor k etablovaným institucím, jakož i ke globalizovaným elitám, volání po nových zdích a nových hranicích, uzavírání se do sebe. Veřejný prostor je čím dál více zamořován demagogií a siláctvím, politická a mediální scéna se vulgarizuje a hysterizuje, snášenlivost a slušnost jsou považovány za slabost, ne-li zradu. Konspirační teorie jen bují, trollové řádí, hranice mezi pravdou a lží se stírají, postfakticita se stavá normou. Slovo pokrok ztratilo veškerý svůj obsah. To všechno jsou nepřehlédnutelné projevy patologického stavu, jemuž můžeme čelit pouze tehdy, když mu porozumíme. Právě o to se pokusili autoři tohoto sborníku. Kniha, jejímž iniciátorem je berlínské nakladatelství Suhrkamp, vychází v Německu, Francii, Itálii, Španělsku (ve španělském i katalánském překladu), Portugalsku, Nizozemsku, Bulharsku, České republice, Velké Británii, Turecku, Spojených státech amerických a Jižní Koreji. Byla též přeložena do čínštiny, čínskému vydání ovšem zatím úspěšně brání cenzura.

A kötet tanulmányai a tágan értelmezett, a hivatalos vallástól a mágiáig terjedő vallás határain belül sokféle módszerrel, változatos témákat elemeznek. A modern vallási jelenségek gyökereinek feltárásával két tanulmány foglalkozik. Tóth Anna Judit a római Kalendae Ianuariae ünnepének kora császárkori forrásai alapján fejti fel az újév és a farsang modern kori ünnepléséhez vezető szálakat. Csepregi Ildikó a kegyhelyek álomban gyógyító szentjeit, az inkubáció latin és bizánci formáinak közös késő antik, kora keresztény gyökereit vizsgálja. Vidacs Bea kutatása szintén a kegyhelyek és a hozzájuk kapcsolódó kultuszok vizsgálatára irányul: egy magyarországi látóasszony tevékenységét egy libanoni látóasszonyéval összevetve mutatja be. Több tanulmány értelmezi a népi vallásosság jelenségeit a hivatalos, doktrinális vallásosság kontextusában. Szacsvay Éva a református felekezeten belüli tudásáramlás mikéntjét szemlélteti egy 19. század eleji somogyi református lelkész prédikációszövegének elemzésével. Iancu Laura a moldvai katolikusság 19. századi történetéről ad - újonnan feltárt levéltári forrásai alapján - körképet, a hivatalos és az egyéni vallásosság kapcsolatainak fényében. Takács György a gyimesi csángóknál végzett terepmunkája alapján a könyvírás és olvasás kérdéseit járja körül. Balatonyi Judit írása a gyimesi csángók szerelemkoncepciójának változásáról a rontás és boszorkányság kérdéskörét is érinti. A boszorkánysággal kapcsolatba hozható jelenségek történeti szempontú feldolgozása jelenik meg Pócs Éva tanulmányában, amelyben a 17-18. századi boszorkányperekben fellépő táltosok közösségi szerepét, hivatásukhoz való viszonyukat elemzi. Az alternatív vallásos mozgalmak kérdéskörével két cikk foglalkozik. Peti Lehel moldvai terepmunkán alapuló írása három eltérő etnikai hátterű (csángó, román és roma) pünkösdista csoport vallásgyakorlatára irányul; Kis-Halas Judité a modernizálódó-globalizálódó vallási élet egy sajátos szeletét mutatja be a New Age spiritualitás egy oroszoktól Magyarországra érkezett irányzatának vizsgálata alapján. A szövegfolklorisztikai kutatásokat Nagy Ilona tanulmánya képviseli; ő a magyar folklór parabiblikus szövegeire irányuló tanulmányai bevezetéseként az apokrif fogalom változásait tárgyalja. A kötet a Pécsi Tudományegyetem Néprajz-Kulturális Antropológia Tanszékén 2013-ban alakult valláskutató munkacsoport sorozatának tagja. Szakembereknek és laikusoknak egyaránt ajánljuk; mindazoknak, akik a vallásosság különböző korokban és helyszíneken megnyilvánuló formái iránt érdeklődnek.

Kniha Materiální podmínky svobody představuje myšlenku univerzálního základního příjmu, který je ve své podstatě občanských platem vypláceným nepodmíněně každému členu společnosti, což mu má umožnit svobodnější volbu pracovní činnosti, jíž se hodlá věnovat. Ta nemusí mít nutně charakter práce za odměnu, ale např. práce dobrovolnické, kterou lze na rozdíl třeba od „zaměstnání“ burzovních spekulantů, poradenských expertů a koneckonců i většiny politiků považovat za společensky prospěšnou. Autor sleduje vývoj myšlenky základního příjmu od jejího prapůvodu, který spatřuje na konci 18. století v díle Thomase Paina, definuje pojem a rozebírá případ státu Aljaška, kde základní příjem funguje již od r. 1982. Jeho argumentační odůvodnění nachází v úvahách o podmínkách svobody jednotlivce u význačných myslitelů minulosti (Aristotelés, Cicero, Robespierre aj.). Mezi klíčové fenomény, na něž základní příjem reaguje, patří past chudoby a nezaměstnanosti a prekarizace práce, s níž je spojena nutnost její redefinice. Zavedení základního příjmu by mnohým poskytlo šanci na důstojnější život a možnost osobního rozvoje. Kniha Daniela Raventóse je první souhrnnou publikací, která v češtině o této pozoruhodné myšlence vychází. Daniel Raventós (1958) je španělský ekonom a univerzitní profesor na katedře teoretické sociologie Ekonomické fakulty Barcelonské univerzity.

Žijeme ve světě, v němž je ten nejmilejší často vzdálený a ten vzdálený je nezřídka ten nejbližší. Ulrich Beck a Elisabeth Beck-Gernsheim se v knize snaží o široký záběr – zajímá je láska překračující zeměpisné, kulturní a politické hranice, sňatková migrace, mateřská láska na dálku, turismus z touhy po dítěti, globální patchworkové rodiny, tedy široké tematické spektrum globalizace lásky. Autoři v knize analyzují současné „světové rodiny“, milostné a příbuzenské vztahy mezi lidmi, kteří žijí v různých zemích či na různých kontinentech nebo z různých zemí či kontinentů pocházejí. Takové vztahy na sebe mohou brát různé podoby a mohou vznikat z nejrůznějších pohnutek. Všem variantám světových rodin je však společné to, že jsou místem, kde se diference globalizovaného světa doslova zhmotňují.

Publikace renomované etnografky přináší nejen zajímavé svědectví o současné podobě posvícení, k nimž neodmyslitelně patří hostiny v širším rodinném kruhu, ale podává i ucelený kulturně historický pohled a komentuje historické události, jež tradici posvícení ovlivnily. Samostatný oddíl je věnován zvláštnostem hodů na Moravě, např. úloze chasy spjaté se stárkovskou organizací. Obrazově bohatě vybavená kniha popisuje obchůzky a průvody, stavění hodové máje s tradičním pořadem zvyků a obřadních tanců a další.

Kniha Slované: nacionalismus a národní stereotypy navazuje na sérii publikací projektu Konference mladých slavistů spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Osm odborných studií v češtině, ruštině, ukrajinštině od účastníků již šestnáctého konferenčního ročníku ze tří zemí (Česko, Chorvatsko, Ukrajina) je rozděleno do dvou základních oddílů (Literatura, Dějiny a kultura). Představitelé nastupující vědecké generace formou dílčích tematických sond zkoumají, jak jednotlivá slovanská prostředí v literatuře, publicistice a ve filozofickém myšlení reflektovala nejen sebe sama, ale i sousední národy a státy. Přispěvatelé sborníku ukazují, nakolik některé představy vzdálené minulosti zůstávají potenciálně nebezpečné, či naopak na první pohled málo realistické a pro někoho možná fantasmagorické vize se v dnešním světě bohužel stávají skutečností. V kontextu trvajících problémů naší části Evropy upozorňují na to, jak k životu probuzená nacionalistická mytologie a historicky dané předsudky mohou ovlivňovat fungování moderní společnosti a s jakou lehkostí lze s jejich pomocí manipulovat sociálním vědomím. Obecným přáním organizátorů konference i editorů knihy tak bylo především motivovat ke kritické reflexi národních stereotypů, bez které se neobejde cesta k překonání aktuálních konfliktů a nebude možná ani budoucí vzájemná komunikace a spolupráce.

 Knížka, v níž nahlédnete pod povrch češtiny.  Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se rumu říká zrovna rum? Víte, co to znamená, když vám majitel e-shopu řekne, že právě ponížil ležáky? A všimli jste si, kolik se v hovorech o fotbale používá básnických prostředků? To je jen hrstka otázek, kolem nichž se točí Podzemí slov – knížka pro ty, kteří se rádi zamýšlejí nad řečí, již ostatní používají bez rozmyslu. Prostřednictvím krátkých kapitol v ní nahlédneme pod povrch češtiny. A kdo ví, možná tam najdeme i nějaké paralely s životem jako takovým.

Másfél ?évszázaddal annak modern kori kezdetei után a feminista törekvések hatalmas eredményekkel büszkélkedhetnek Nyugaton: a nőknek szavazati joguk van, az oktatás és a munkavállalás során egyenlő bánásmódban és bérezésben részesülnek, jogi értelemben pedig a férfiakkal azonos státusszal rendelkeznek. Jelen kötetében a szerző nemcsak az eddigi eredmények elismerését hiányolja, hanem a statisztikák mögé nézve arra is rámutat, hogy a kortárs nyugati feminizmus árnyékboksszá silányult.Minél jobb a nők helyzete a huszonegyedik századi jóléti társadalmakban, a feminizmus új képviselői annál nagyobb hévvel igyekeznek saját létjogosultságukat bizonyítani, s egyre homályosabb és nehezebben megfogható problémákat tűznek zászlajukra. Démonizálják a férfiakat, szisztematikus, mindenre kiterjedő nőellenes elnyomásról beszélnek, s azonnal szexizmust kiáltanak, legyen szó akár egy sikamlós viccről vagy egy rossz mozdulatról.Egyetlen jól körvonalazható üzenetük, hogy a nők hátrányos helyzetűek és elnyomottak, naponta áldozatai a szexizmusnak, a sovinizmusnak, a mindenkori patriarchális berendezkedésnek. A szerző felhívja a figyelmet arra, hogy a feminista érzékenyítés következményeként a felnövekvő generáció nőtagjai valóban áldozatként tekinthetnek magukra, akik képtelenek megbirkózni a férfiak által dominált világgal és a saját életüket irányítani, ami – ironikus módon – a feminizmus eredeti célkitűzéseinek tökéletes kudarca lehet.

Na rozdíl od jiných antropologických studií zaměřujících se převážně na východoslovenské osady zvolil Jan Ort jako cíl svého terénního výzkumu obec s reputací „bezproblémového soužití“ mezi jazykově i etnicky heterogenními obyvateli. Kniha nabízí etnografickou kritiku této idylické představy a ukazuje, jak současný stav souvisí s historickou transformací, naturalizací symbolických a materiálních nerovností, hranic a hierarchií, ale zároveň i se způsoby jejich vyjednávání. Výsledkem je text plný zajímavých etnografických popisů a postřehů, které v úhrnu poskytují odpověď na jednu z hlavních otázek textu: Kdo je tu místní?

Biztosan ?igaz az a régi szólás, hogy "semmi sem fekete vagy fehér”? Vajon, ha a legalapvetőbb dolgokat is – mint amilyen a nemek bináris volta – megkérdőjelezzük, előrébb jutunk vagy hátrébb lépünk? Szabadabbak leszünk vagy éppen ellenkezőleg: gúzsba kötjük magunkat? A genderideológia, a nyugati világ legújabb „jómódkórja” kiterjeszti a teljes társadalomra, ezen belül annak legveszélyeztetettebb csoportjára, a gyermekekre is azt a nemi diszkomfortérzetet, amely a történelem során eleddig csupán az emberek szűk rétegét jellemezte, és elvárja, hogy mindenki tekintsen kritikusan a születési nemére, amelyet korábban adottnak vélt.A 2000-es évek óta egyre nagyobb teret hódít az az elképzelés, mely szerint a biológiai nemünk és a belső nemünk külön mozog, és éppoly gyakori, hogy nem egyezik, mint az, hogy harmóniában van egymással. Eszerint a közösségnek, a nyelvnek és a társadalmi rendszereknek ehhez a sokféleséghez kell igazodniuk. Az elmúlt tíz évben a törvényeket, az iskolai és egyetemi tanterveket, a vállalati szabályzatokat, a tudományos kutatásokat, az orvosi protokollokat, a nyelvi és a sportszabályzatokat, a kultúra és a média stílusirányzatait és irányelveit mind igyekeztek abba az irányba tolni, hogy a társadalmi nem felsőbbrendűségét hirdessék a biológiai nemmel szemben. Azokat az embereket pedig, akik próbálják felmérni a „férfi” és a „nő” újradefiniálásának hosszú távú következményeit, megszégyenítik, mert nem tartanak a progresszív áramlattal. Holott a nemi hovatartozás relativizálása és alárendelése szubjektív döntéseknek már ilyen rövid idő alatt is hatalmas károkat okozott. Mindig vannak azonban, akik hasznot húznak mások kiszolgáltatottságából – legyen az a gender iparra specializálódott, óriási profitot termelő gyógyszerlobbi és egészségügy, vagy akár a politikai hasznot kereső mozgalmak – ezért az az érdekük, hogy a lufit még nagyobbra fújják. A folyamat végén viszont ott marad a gyökérvesztett ember és a romokban heverő társadalom.

A szociológia az a társadalomtudomány, amely ismeretanyagánál fogva ma már nélkülözhetetlen a legkülönbözőbb szakmák képviselői számára. Különösen fontos ez a tudás az emberekkel, emberi viszonyokkal dolgozó jogászok munkájához. Ez a tankönyv egyrészt a jogi felsőoktatás részét képező jogszociológia tantárgy előkészítését szolgálja, másrészt – ettől függetlenül – és szemléletformáló hatású lehet más területek szakemberei számára is: segítheti az egész társadalomban való gondolkodást.A tankönyvben az olvasó átfogó képet kap a szociológiai elméletek fejlődéséről és néhány különösen fontos kutatási területéről. Részletesen szól a könyv a társadalom szerkezetével kapcsolatos kutatásokról, különösen a magyar társadalom viszonyairól.A fejezetek többségét áthatja a történeti szemlélet, de ez a magyar társadalom strukturális jellemzői vonatkozásában különös jelentőséget kap. A szervezetek, a deviáns viselkedés és a kultúra szociológiája mellett szóba kerül néhány, a szociálpszichológia szakterületére tartozó kérdés is. A Függelékben a szociológiához szorosan vagy lazábban kapcsolódó társadalomtudományok egy-egy problémájának kifejtése található. Ezek a fejezetek kiegészítik a szociológia törzsanyagának számító alapismereteket, és tájékoztatást nyújtanak kevéssé ismert területekről.Az egyetemi tankönyvnek szánt mű szerzője abból indult ki, hogy a társadalomtudományi szakterületek kölcsönös figyelme egymás iránt a társadalomismeret megszerzésének termékeny útját jelenti. Az érdeklődő olvasót a könyv fejezetei szerinti felosztásban tájékoztató bibliográfia segíti.

Jó nő vagy, mert férjhez mész. Jó nő vagy, mert gyermek(ek)et szülsz. Jó nő vagy, mert főzöl, mosol, takarítasz. Jó nő vagy, mert „jó nő” vagy. És jó nő vagy, amiért tanultál sokat. Jó nő vagy, mert dolgozol. Jó nő vagy, mert határozott és független vagy. Jó nő vagy, amiért mindenben megfelelsz a társadalmi elvárásoknak. De én tényleg jó nő vagyok? Egyébként van ún. rossz nő is? Ki dönti el, hogy melyik csoportba tartozom? (M. Dobos Marianne) Mindaddig, amíg a nők valódi gondjait orvosoljuk, és azáltal még inkább segítjük őket a női lét megélésében, nemcsak meghagyva a női mivoltukban, de még inkább támogatva, hogy nőként élhessék meg saját koruk társadalmában a teljességet, addig a feminizmus csodálatos erőforrás egy igazságosabb és boldogabb társadalom eléréséhez vezető úton.   (Ferencz Orsolya)

Ez a gyerekkönyv felelősségvállalásra motiválhatja a gyerekeket és arra, hogy rendben tartsák szobájukat. Kövesd Jimmy-t, a kis nyuszit és testvéreit ebben a képeskönyvben, amint egy új leckét tanulnak. Megtanulják az együttműködést, hogyan takarítsanak össze szobájukban és tartsák rendben játékaikat. Ez a történet ideális olvasmány lehet esti meseként, és élvezetes az egész család számára is!

Miért, ?hogy ma is a lovas társadalom bibliája Széchenyi István Lovakrul című munkája? Holott lassan két évszázada, 1828-ban jelent meg ez a „röpirat”-ként is aposztrofált mű. Mégpedig magyar nyelven! Német fordítása is csak két évvel ezután követte. Röpirat – lótartást, lónevelést és -futtatást (versenyzést) törekszik népszerűsíteni, mégpedig a legkorszerűbb közgazdasági ismereteket is összegző tanulmány igényével. Pontról pontra veszi sorra tanácsait, miként hozható magasabb színvonalra a hazai „lóállapot”: versenyek, pályadíjak, nyilvántartás, intézmények, nevelés, felkészítés, vásárok stb. S akinek szeme van, túllát a ménesek jószágain – a versengésben nem maga a nyereség, hanem a „jutalmas nyereség lehetősége” inspirálja a vállalkozókat. Példák során bizonyítja, miért érdemes itthon befektetni, ha némelykor csak hosszú távon is visszatérülő üzletekbe. Percig sem unalmas és nem „istállószagú” elemzését a – sajnos sok tekintetben ma is aktuális – közállapotokról, élmény kézbe venni a szerzőt csak kőbe vésett emlékműként, szoborként, utcanévként ismerő generációknak is.

The Czech philosopher Jan Patocka not only witnessed some of the most turbulent politics of twentieth-century Central Europe, but shaped his philosophy in response to that tumult. One of the last students of Edmund Husserl and Martin Heidegger, he inspired Václav Havel and other dissidents who confronted the Communist regime before 1989, as well as being actively involved in authoring and enacting Charter 77. He died in 1977 from medical complications resulting from interrogations of the secret police. Confronting Totalitarian Minds examines his legacy along with several contemporary applications of his ideas about dissidence, solidarity, and the human beings existential confrontation with unjust politics. Expanding the current possibilities of comparative political theory, the author puts Patockas ideas about dissidence, citizen mobilization, and civic responsibility into conversation with notable world historical figures like Mahatma Gandhi, Vaclav Havel, Dietrich Bonhoeffer, and other contemporary activists. In adding a fresh voice to contemporary conversations on transcending injustice, Confronting Totalitarian Minds seeks to educate a wider audience about this philosophers continued relevance to political dissidents across the world.

V této široce rozkročené práci o způsobech politického vedení politický historik Archie Brown zpochybňuje naše zakořeněné přesvědčení, že jedině silní lídři – myšleno ti, kteří nad svými kolegy rádi dominují v každodenní politické praxi – jsou také lídry úspěšnými a hodnými našeho obdivu. Na mnoha příkladech a velkých postavách politiky 20. století ukazuje, že ačkoli kolegiálnější styl vedení považujeme za projev slabosti, jsou to právě kooperativně založení jedinci, jejichž působení mělo nakonec největší dopad na rozvoj společnosti. „Přesvědčivá analýza způsobů politického vedení.“ Independent „Je potěšení, když se objeví kniha o politickém vedení, která pouze neaplikuje teoretické modely, ale studuje skutečné politické vůdce z různých zemí v historickém záběru sahajícím až do začátku 20. století. Wall Street Journal „Těžko najdeme lepšího průvodce než je Archie Brown, který žil a pracoval střídavě ve Velké Británii, Spojených státech a Rusku, a je jak výjimečným politologem, tak autorem píšícím vytříbeným a čtivým stylem. Guardian

Kniha Liberáli a tí druhí predstavuje liberalizmus ako spôsob nazerania na spoločnosť a zároveň hlbokú tradíciu politického myslenia. Vychádza prevažne zo súčasných politických diskusií na Slovensku a v strednej Európe, ktoré sa snaží prístupným spôsobom filozoficky uchopiť. Okrem vysvetlenia zdrojov liberálneho politického myslenia, jeho histórie a súčasnosti sa preto venuje zásadným sporným témam vo verejnom priestore: štátnemu prerozdeľovaniu bohatstva, feminizmu, právam homosexuálov či utečencom. Čitateľ si z nej odnesie porozumenie hodnotových základov súčasnej spoločnosti, ako ich vnímajú nielen liberáli, ale aj ich oponenti.

Publikace je souborem úvah o knize, která stála u zrodu jedné ze zásadních diskuzí o české povaze. Autorka popisuje kladné i záporné reakce, které vyvolalo její první vydání. Zároveň konfrontuje hlavního hrdinu Herrmannova románu s dalšími známými postavami české literatury a hodnotí motiv každodenního měšťanského života v české románové tvorbě.

„Milostné zvířátko uděláme z vás, kolem hrdla dáme pozlacený pás…“ veršuje libretista Karel Sabina v naší vpravdě národní opeře. Doba však tehdy byla cudná, nebo si tak alespoň navenek připadala. Jakápak tedy „nadrženost“. Přitom však lidská sexualita je tak stará jako lidstvo samo a jedním z jejích trvalých znaků je vyšší sexuální aktivita mužů. Navíc je člověk bytostí trvale sexualizovanou a jeho sexualita má charakter jak prokreační – rozmnožovací, tak rekreační – potěšující. Deset kapitol knihy Zvíře nadržené neobchází žádná tabu již proto, že si je autor nepřipouští. Zdaleka si nevšímá jen různých forem párového soužití, ale také toho, kde jsou v sexu hranice normality a kdy je třeba mluvit o sexuálním nebezpečí a zločinu. Kybernetička Lynne Hallová na adresu stále populárnějších sexuálních robotů nedávno pronesla, že jejich hardware je těžký, hlučný a přehřívá se. Koneckonců, někde se s polidšťováním techniky začít muselo.

Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá. Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností. Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Jak může znít v evropsky integrované a globálně provázané společnosti na počátku 21. století ona česká otázka, která po dvě staletí definovala náš politický i sociální vývoj a jejíž součástí vždy bylo i postavení naší země a národa v Evropě? To je jedna z otázek, které si Přibáň ve své publikaci o věcech veřejných, o politických systémech i právu klade. The Defence of Constitutionalism je souborem esejí politologických, sociologických i společenskovědních. Nenajdeme zde však formy abstraktního filosofování, nezaměnitelným Přibáně činí právě jeho ojedinělý kulturní záběr, na jehož pozadí se současným otázkám věnuje. Překlad původního vydání je pro anglicky čtoucí čtenáře adaptován a rozšířen o nové kapitoly, předmluvu napsal P. Pithart, vychází v Edici Václava Havla.

Populismus se v posledních letech stal jedním z klíčových konceptů politiky. Zejména volby do Evropského parlamentu v květnu 2014 se staly mezníkem, po kterém se z populismu stal skutečný celospolečenský fenomén. K pochopení úspěchu populistů v těchto volbách je však nutné nahlédnout do předchozích událostí, zejména je třeba zabývat se vztahem mezi nedávnou ekonomickou krizí a chováním populistů v jejím průběhu. Jak ukazují jednotlivé kapitoly této knihy, nová „vlna“ evropského populismu nebyla pouhou reakcí na ekonomickou krizi, ale byla rovněž podpořena úpadkem tradičních politických stran a jejich schopnosti nabídnout voličům atraktivní program. Tato kniha podává ucelený pohled na populismus ve zkoumaných státech. Předmětem výzkumu tedy nebyla jenom samotná populistická uskupení a jejich chování v době ekonomické krize, ale také politické prostředí jednotlivých zemí, v nichž tito populisté působí. V tomto ohledu publikace přináší specifický úhel pohledu na vnitropolitický vývoj v těchto státech (nejen) v průběhu ekonomické krize a napomáhá k pochopení celospolečenských procesů a změn, které tato krize přinesla. Kniha je určena jak studentům a akademikům s odborným zájmem ve studiu evropského populismu, tak širší čtenářské obci, která se chce dozvědět více o fenoménu, jenž v poslední dekádě výrazně proměnil evropskou politiku a hraje stále významnější roli v běžném životě každého z nás.

Kniha "Crossing Between Tradition and Modernity" představuje soubor třinácti esejů k uctění památky Mileny Doleželové-Velingerové (1932-2012), členky pražské sinologické školy a významné odbornice na čínskou literaturu, která zastávala přední místo při zavádění literární teorie a její důsledné aplikace v sinologii. Milena Doleželová-Velingerová byla jedním z těch vzácných vědeckých pracovníků, kteří psali se stejnou erudicí a stejně kvalifikovaně jak o moderní, tak i o klasické literatuře. Eseje následují příkladu Mileny Doleželové-Velingerové v tom smyslu, že se zabývají širokým spektrem historických období, literárních žánrů a témat - od Tangových cestovatelských esejů až po kulturní identitu postkoloniálního Hong-Kongu. Eseje jsou strukturovány do dvou částí Language, Structure, and Genre a Identities and Self-Representations. Jsou motivovány soustředěným zájmem o problematiku jazyka, narativní struktury a komplexní povahy literárního významu, tématy, které byly středobodem práce Mileny Doleželové-Velingerové.

Tato kniha přichází s novým pohledem na Spojené státy, který vychází z nutnosti překonat nekriticky obdivné i nekriticky odsuzující přístupy. Nový přístup je založen na hlubším pochopení vnitřní rozmanitosti, rozporuplnosti i rozhádanosti uvnitř americké politiky i společnosti. Tím se jednak otevírají netušené možnosti transatlantické spolupráce v nových oblastech, jednak se obohacuje veřejná debata ohledně směřování České republiky. Z amerického snu je potřeba se probudit, aby nám Spojené státy mohly střízlivě sloužit jako důležitá inspirace, ať už kladná, nebo záporná. Druhotným cílem publikace je ukázat na možnosti, které skýtá nová renesance teritoriálních studií jako přístupu ke zkoumání světa kolem nás, který dokáže kombinovat historické, politické, ekonomické, sociální a kulturní přístupy při zodpovídání závažných a zároveň složitých otázek. Tyto znalosti v různých teritoriálních kontextech nám mohou výrazně pomoci při našich vlastních volbách – každodenních i osudových.

Urbání revoluce je jednou z nejdůležitějších knih Henriho Lefebvra, francouzského marxistického filosofa a urbánního sociologa, jehož myšlenky zásadně změnily nejen způsob nahlížení a zkoumání města, ale také užívání a vnímání města samotnými obyvateli. Kniha je prvním překladem díla Henriho Lefebvra do češtiny! Henri Lefebvre je nejen autorem termínu právo na město, ale také praotec urbánní revoluce, a to nikoliv pouze té myšlenkové, která se skrývá na stránkách knihy a v hlavách akademiků, ale také té skutečné, která patří do ulic, hýbe našimi městy, a neustále volá po hledání nových způsobů jejich budování a fungování. Knihu přeložila Olga Walló. Předmluvu k českému vydání napsala sociální geografka Michaela Pixová.

Kniha přináší ucelený přehled oborových přístupů užívaných v současné sociální práci. Jejich praktická aplikace je pak dokumentována na názorných kazuistikách, jednotlivá hesla jsou logicky členěna do tematických oddílů. Jedinečnost publikace spočívá i v rozsáhlé autorské základně, díky níž se na jednom místě potkávají texty předních teoretiků i praktiků sociální práce, čímž vzniká původní dílo na rozhraní teorie a praxe. Důležitým impulzem pro vznik knihy byl výzkum, který proběhl v letech 2018–2021 pod názvem „Profesionalizace sociální práce“ a jehož výstupem byl i soubor profesiogramů obsahující činnosti, které sociální pracovníci vykonávají na jednotlivých typech pracovních pozic. Použité členění strategií a postupů používaných v sociální práci chce s tímto přehledem faktických činností českých sociálních pracovníků korespondovat. Kniha je proto určena jak akademikům a výzkumníkům, tak praktikům i studentům. Doc. PhDr. Oldřich Matoušek učí na katedře sociální práce FF UK v Praze. Má za sebou dlouholetou praxi klinického psychologa a psychoterapeuta. Je autorem řady odborných publikací, v posledních letech zejména z oblasti sociální práce. PhDr. Kateřina Šámalová, Ph.D., působí jako vedoucí Katedry sociální práce FF UK, kde vyučuje sociální právo, sociální politiku a sociální správu. Je garantem předmětu Lidská práva v kontextu sociální práce. PhDr. Jaroslava Šťastná, Ph.D., působí jako odborná asistentka na Katedře sociální práce FFUK. Přednáší též vybranou problematiku oboru sociální práce na ETF UK. PhDr. Petr Vojtíšek, Ph.D., působí jako odborný asistent na Katedře sociální práce FFUK.