Douglas Murray odvážně popisuje a jasně vysvětluje tragické problémy, které se vynořily v západním světě jako důsledek ztráty orientace a smyslu lidské existence. Vznikla nová utopická ideologie společenské spravedlnosti, jež nesmiřitelně prosazuje radikální přestavbu společnosti na základě domnělých práv rasových a sexuálních menšin (i většinových žen). Tato ideologie proniká do hlavního proudu politiky, ovládla veřejný diskurz a stala se novou státní legitimitou. Je však zmatená a absurdní, a tak vede doslova k masovému šílenství. Jak píše Murray: „Vypjaté projevy znechucení na veřejnosti i v soukromí se opakují stále častěji, lidé se chovají jako v horečce, reagují stádně, anebo jako by si potřebovali nepřetržitě a vulgárně ulevovat. Každodenní zprávy nám předkládají důsledky takového chování, ale příčiny nám unikají.“ Na straně „progresivistů“ vystupují globální americké firmy, zejména Google, Amazon, Twitter a Facebook, jež získaly moc „určovat lidem, co mají znát, o čem přemýšlet a mluvit”. Autor popisuje paradoxy a protimluvy tohoto šílenství, které se snaží potlačit normální zdravý rozum (např. výrokem, že ženy a muži jsou stejní). Murray rozebírá matoucí ideologii a její novořeč: „komunita LBGTQ“, „bělošské privilegium“, „toxické mužství“ nebo „transfobie“ a nabízí možnost, jak se nenechat ovládnout takzvanou „politickou korektností”, jež je naprosto scestná. Autor ukazuje, že pro záchranu západní civilizace rozumu a svobody je životně důležité, abychom uměli rozlišit, co je na emancipaci žen, homosexuálů a rasových menšin správné – a kdy už jednoznačně jsme na cestě k šílenství.

http://pemic-books.cz/ASPX/Annotation.aspx?kod=0121187

Globální interakce se staly nedílnou součástí našeho života. Svět je propojen technologiemi, institucemi, světovým kapitálem, dochází k propojování a míšení kultur a společností. To vše vyžaduje nové uvažování a zamyšlení se nad otázkami spravedlnosti, které by již neměly být řešeny pouze na úrovni národních států. Je vůbec možná globální spravedlnost? A pokud snad ano, jak nastavit takové normy spravedlnosti? Odpovědi na tyto otázky nabízí kritická teorie společnosti, která reaguje na sociální, kulturní, ekonomické, politické a civilizační problémy současného globalizovaného světa. Kniha nabízí výklad kritické teorie Nancy Fraserové a Axela Honnetha a pokouší se reagovat na současnou problematiku spravedlnosti v evropském a českém kontextu. Autorka vedle uceleného výkladu teorií dvou z nevýznamnějších představitelů kritické teorie vztahuje jejich teorie do globálního kontextu a aplikuje revidovanou teorii na problematiku spravedlnosti péče, která je podstatnou součástí správného a prosperujícího fungování všech společností.

Nagy Rózsa 1912-ben megjelent művelődéstörténeti értekezésében bemutatja a XVIII. század végén és a XIX. század elején szokásos magyar viseletet. Milyen hatások formálták az akkori férfi és női öltözködést, azok kiegészítőit, a ruházat anyagát és a viselkedési előírásokat.

Kolektivní monografie interdisciplinárního charakteru kriticky zkoumá koncept univerzality lidských práv z pohledu práva, politologie, sociologie, historie a filozofie a zabývá se zejména problematikou postavení lidských práv jako konceptu postulovaného z lokálních pozic euroatlantické části světa, který má však globální ambice, a jeho střetu s jinými normativními koncepty, jež se v globalizovaném světě nacházejí na různých úrovních (náboženské systémy, lokální tradice a zvyky a podobně). Tyto globální interakce, které neustále nabývají na intenzitě a významu, jsou zkoumány zejména s ohledem na jejich lokální projevy v prostoru zemí Evropské unie a na hledání východisek a návrhů možných řešení pro veřejnou debatu, která se vede v České republice.

Kniha nahlíží na sociologii ve střední Evropě před druhou světovou válkou postupně ze čtyř vzájemně se doplňujících úhlů pohledu: z pohledu dějin institucí, z perspektivy historické sociologie vědění, dějin idejí a z pozice sociologické teorie. V souladu s tím autor člení látku do čtyř tematických okruhů: Přibližuje institucionalizaci oboru ve střední Evropě v porovnání s vývojem v zemích na západě i na východě. Srovnává národní sociologické diskurzy s využitím obsahové analýzy dobových sociologických časopisů. Porovnává díla klíčových teoretiků. Využívá klasické koncepce pro řešení některých soudobých teoretických problémů. V kombinaci s komparativním přístupem ke zkoumané látce tak kniha přináší plastický obraz klasické sociologie ve střední Evropě. Kdy a jakými cestami se etablovala sociologie v zemích střední Evropy? Bylo formování sociologie ve střední Evropě jen doháněním ujíždějícího vlaku velkých západních sociologií? A jak tomu bylo dál na východě? O čem psali první sociologové v Polsku, na Slovensku, v českých zemích, Maďarsku nebo Rakousku? V čem se lišily národní sociologické tradice? Jaké intelektuální vzory ve střední Evropě dominovaly, domácí nebo západní? Znali se a ovlivňovali středoevropští sociologové mezi sebou? Vzniklo ve střední Evropě v počátcích sociologie něco významného? A dozvěděli se o tom i v zahraničí? Kdo je sociologickým klasikem ve střední Evropě? Jaký byl vztah mezi klasickou sociologií a politickými režimy? Kde měla ve střední Evropě sociologie ustláno na růžích, a kde spíš na trní? Přispívala sociologie rodící se v době budování národních států ve střední Evropě ke konstrukci národní identity? Zrodil se funkcionalismus ve střední Evropě?

Otázka, zda a jak šetřit, je trvalou součástí rodinných i veřejných diskuzí a budí někdy až vášnivé emoce. V základech těchto diskuzí je podle autorů knihy nejen mnohoznačnost, ale především morální rozměr pojmu šetrnost a dalších ekonomických pojmů. Autoři ukazují, že lidé o významy a hodnocení ekonomických pojmů svádějí boje, v nichž jde o moc, identitu a nezřídka i o společenskou důstojnost. V obecné rovině autoři upozorňují na významnou roli, jakou v ekonomice hraje jazyk a komunikace. Kniha je určena výzkumníkům, učitelům, studentům a dalším čtenářům, kteří se zajímají o roli diskurzu v utváření (nejen) ekonomického jednání jedinců, sociálních skupin a institucí. Jakou úlohu sehrál pojem šetrnosti v dějinách středních tříd? Jak se mluví a píše o šetrnosti v současnosti a jak tomu bylo za socialismu? Má způsob psaní a mluvení o šetrnosti dopad na ekonomické jednání lidí? Jaká je povaha kontroverzí v rodinných či veřejných debatách o šetrnosti?

Na základné otázky o našej planéte, napr. koľko percent populácie žije v extrémnej chudobe, akým tempom rastie počet obyvateľov, aká je úroveň vzdelávania, aký násilný je náš svet, ako nás ohrozujú klimatické zmeny, odpovedá väčšina ľudí nesprávne. Mnohí sa v odhadoch sa mýlia do takej miery, že odpovede učiteľov, novinárov, investičných bankárov a hoci aj laureátov Nobelovej ceny by dosiahli horšie výsledky ako úplne náhodné odpovede šimpanzov. Hans Rosling, švédsky lekár, vedec, profesor medzinárodného zdravia a fenomén globálnych konferencií na TED-e, spolu so svojimi spolupracovníkmi ponúka čitateľom revolučne nové vysvetlenie tohto javu. Odhaľuje desať inštinktov, ktoré ovplyvňujú náš pohľad na svet - od tendencie rozdeľovať svet na dva tábory (zvyčajne na my a oni), cez spôsob, ako vnímame správy z médií, až po to, ako vnímame pokrok (sme presvedčení, že svet speje k horšiemu). Ukazuje sa však, že svet je napriek všetkým nedostatkom v oveľa lepšom stave, než si myslíme. Neznamená to, že neexistujú reálne problémy a riziká. No ak sa neustále všetkého obávame a odmietame vychádzať pri vnímaní sveta z faktov, ľahko sa nám stane, že prehliadneme práve najväčšie hrozby. Moc faktov je inšpirujúca kniha, plná zaujímavých informácií a napínavých príbehov. Zásadne zmení náš spôsob vnímania a hodnotenia sveta a vo svetle pravdivých faktov nás naučí reagovať na krízy a výzvy budúcnosti.

Cieľom tejto knihy je poukázať na nesporný prínos židovskej komunity v poskytovaní komplexnej sociálnej starostlivosti o človeka, dobročinnosti a sociálnej práci ako takej. Autorka analyzuje základné pojmy ako judaizmus, vplyv náboženstva na formovanie človeka, poznatky o živote židovskej rodiny v čase modlitieb, šabesu, synagóge a sviatkoch, ktoré poslúžia vyvodiť isté východiská a pripustila začleniť židovské špecifiká k sociálnej práci. Prínos židovskej komunity sociálnej práci spočíva v poskytovaní hmotnej a sociálnej pomoci tým, ktorí sa ocitli v núdzi. Tým pádom sa tak židovská komunita stáva aktívnym subjektom, ktorý sa podieľa a participuje na pluralitnom systéme pri poskytovaní sociálneho zabezpečenia.

Pomocí precizní definice „tekutého zla“ podávají autoři jedinečnou diagnózu aktuální geopolitické situace v Evropě, která se vyznačuje vratkostí, nejistotou, permanentními změnami, politickým populismem a prohlubujícími se rozdíly napříč společností. Tekuté zlo s podtitulem Život bez alternativ je předposlední knihou polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana (1925 – 2017) a litevského filozofa a politologa Leonidase Donskise (1962 – 2016). Kniha popisuje fenomén zla, které je ze své podstaty všudypřítomné a nesmrtelné, ve své současné podobě však přesto odlišné od všech svých minulých podob: jedná se o takzvané „tekuté zlo“. Na rozdíl od „pevného zla“ minulosti (které bylo např. produktem zločinných režimů SSSR a Hitlerovy Třetí říše), jež se vyznačovalo koncentrovaností, centrálním dohledem, a tudíž i snadnou detekovatelností, definují autoři knihy „tekuté zlo“ jako obtížně uchopitelné, neustále proměnlivé, těžko vystopovatelné, a tím i zrádnější a ve svých důsledcích také zlověstnější. Základním prostředkem „tekutého zla“ není hrubá síla, ale metoda svádění a následného ústupu. „Tekuté zlo“ má jedinečnou schopnost převlékat háv a vystupovat v roli přítele (např. populistického politika slibujícího rychlá řešení, nebo sledovacích zařízení, která si sami dobrovolně implementujeme do mobilu), načež zničí vše, co bylo vybudováno a zanechá po sobě pustou planinu. Autoři přicházejí s jednoznačným popisem daného fenoménu a odvozují od něj problémy současné Evropy (se zvláštním přihlédnutím ke všem zemím bývalého Východního bloku), které se vyznačují politickou nestabilitou a narůstajícími sociálními rozdíly. Bauman s Donskisem se věnují také otázce, proč se dosud nenaplnila Fukuyamova vize o „konci dějin“ a konečném vítězství demokracie a místo toho jsme svědky stále propastnějšího rozkolu mezi Západem a Východem, vzrůstajícímu populismu a nástupu technokracie. Text se při tom odkazuje na ekonomické teorie, filozofické směry i vynikající díla z oblasti literatury, hudby a kinematografie.

V knihe štúdií sa spája reflexívna súvislosť skúmania tajomstva umenia s dominantou literatúry. V centre je estetická skúsenosť, z ktorej vychádzajú, a zároveň ju aktivizujú, pričom sa v nich rozvíjajú princípy estetického myslenia a hermeneutický princíp chápania. Estetické fenomény autor skúma v dialógu s dobovými a nadčasovými diskurzmi o estetike a filozofii. Takto nás autor vťahuje do jedinečného dobrodružstva skúmania tajomstva umenia a jeho zmyslu. Diskurzy o estetike nadväzujú na predchádzajúce Diskurzy o kultúre.

Být ženou v Česku není jednoduché. Ale mohlo by! Přes sto let hledá česká i celá západní společnost odpověď na takzvanou ženskou otázku. Těch otázek je ve skutečnosti celá řada. Některé už řešení mají, jiné stále vzbuzují kontroverze. Přijali jsme za samozřejmé, že ženy mohou volit, v politice jsou však stále podezřelé — kdo se asi doma stará o jejich děti? Mužů se na takové věci neptáme. Podobně ženám nikdo nebrání zastávat jakoukoli pracovní pozici — pokud se do ní ovšem ve složitém období návratu po mateřské dostanou. Jsou tu přece hlavně od maminkování. A jestliže žena děti nemá, nebo je dokonce nechce, pak s ní musí být něco špatně. A co teprve, když chce měnit zažité pořádky — vždyť je to proti přirozenosti! Novinářka Silvie Lauder v knize V pasti pohlaví popisuje, na čem se ženská emancipace v Česku zadrhla a jaké to má následky. Nejen pro společnost, ale především pro ženy samotné, ať už jako strukturální znevýhodnění, nebo téměř všudypřítomné násilí — symbolické, slovní, sexuální. Zkrátka přišel čas na pádné odpovědi.

Kulturně a jazykově pestrý ostrov Nová Guinea dlouhodobě přitahuje pozornost a jitří lidskou představivost. Získal si nechvalnou pověst domova kanibalů a lovců hlav. Kniha z antropologického hlediska otevírá citlivá témata konzumace lidského masa a získávání lidských trofejí lidmi. Autor na bohatém etnografickém materiálu představuje reálie novoguinejského lovu hlav a kanibalismu, nešetří podrobnostmi, ale svá vyprávění zasazuje do historického a kulturního kontextu. Kniha ukazuje kulturní logiku těchto jevů i motivace koloniálních aparátů prosadit na ostrově vlastní představu práva a pořádku, tedy tyto zvyky vymýtit. Kniha přináší bohatý původní obrazový materiál, který ukazuje konkrétní doklady kanibalismu a lovu hlav na Nové Guineji. Autor představuje kanibalismus a lov hlav jako jevy, jež neodmyslitelně patřily do repertoáru kulturního chování člověka.

Mi ?végre vagyunk a Földön? Miért szeret és miért gyűlöl az ember? Megérthetjük-e egymást valaha? Mi jön a halál után? Mi a jó és mi a rossz? Mit jelent a szabadság? És a szerelem? A család? Ezekre a kérdésekre megannyi jó választ adhatunk, de csak az igazán jó kérdések maradnak meg örökre. Néha egy rosszul feltett kérdésre is van okos válasz, ha sikerül elhajolni a kérdés elől. Ebben a könyvben életem, találkozásaim, olvasmányaim apró darabkáiból próbálom összeilleszteni magamnak azt a lélekvesztőt, amin mint Afrika partjairól a fuldokló menekültek átvergődünk a 21. századba. Valami ilyesmi, azt hiszem, a világkép. Mindenkinek van világképe, legfeljebb még nem rakta össze tudatosan az ismereteiből, félelmeiből és a reményeiből. Meg mások világképeiből, amelyek halomban hevernek bennünk, és irányítanak anélkül, hogy tudnánk. Kepes András újságíró, író és egyetemi tanár három nyelven, Budapesten, Bejrútban, illetve Buenos Airesben végezte általános és középiskolai tanulmányait. Későbbi munkái és televíziós pályafutása (így pl. Világfalu című sorozata) során is rengeteg tapasztalatot gyűjtött a különböző kultúrák egymáshoz való viszonyával, a beilleszkedés nehézségeivel kapcsolatban. Jelen kötete egyfajta GPS-ként segít eligazodni az olvasónak zűrzavaros világunkban.

Szellemi ?életünkben nemzedékek sora köszönheti Gyergyai Albertnek világirodalmi tájékozottságát; kiváltképpen a francia irodalom megismerésében vagyunk mindnyájan adósai. Ez a tanulmánykötet, mely a kortárs magyar irodalommal foglalkozó írásait tartalmazza, minden olvasóját ráébreszti majd arra, hogy a világirodalom nagy jelenségeivel való fél évszázados, termékeny írói munkája közben mennyi eleven érdeklődést, alkotó energiát őrzött meg Gyergyai Albert szűkebb szellemi hazája, a magyar irodalom számára. Milyen izgatottan kísérte, és kíséri ma is figyelemmel a magyar irodalom napi eseményeit éppúgy, mint a korszakos folyamatokat; az irodalom szerény munkásait ? filológusokat, szerkesztőket, műfordítókat ? éppúgy, mint a modern magyar művészet legnagyobb alkotó egyéniségeit.Talán a legvonzóbb tulajdonsága a kötetnek, hogy egymás mellett szerepelteti az ifjúkori, Nyugatban megjelent írásokat, s a közelmúltban vagy éppenséggel ma születetteket, s így az Idő állandóan jelen van a lapokon, személyes üggyé lényegíti át a kritikát, és irodalomtörténeti-esztétikai koordinátákat ad a legszemélyesebb emlékeknek is.Az a fél évszázad, melyben Gyergyai életének java része eltelt, kétségtelenül a Nyugattól kapta meg művészi karakterét, a Nyugattól, mely híveit is, ellenfeleit is megvilágította és beárnyékolta. A Nyugatnál indult Gyergyai Albert kritikusi-esszéírói pályája is, a kötetben szereplő írásainak igen nagy része ott jelent meg, a később írottak sem szakadnak el a folyóirattól: mesteri tanulmányok és emlékezések idézik meg a Nyugat-kor tagjait. Természetesen a Nyugat inkább ihletője, mint tárgya e tanulmányoknak és emlékezéseknek; Gyergyai nem „feldolgozza”, hanem „újraéli” a kort, a folyóiratot, a művészek barátságát és tiszteletét, melyet ifjúkora óta megőrzött irántuk.„A Nyugat sokunk számára nemcsak folyóirat volt, hanem otthon ? írja bevezetőjében Gyergyai Albert ?, s a kávéházi márványasztal, ahol Osvát hol egyedül, hol Gellért Oszkárral a jobbján, egyforma grandezzával fogadott minden kezdőt és minden hírességet, vagy Babits Reviczky utcai, majd Attila úti lakása, s maga a nyomda vagy a redakció több meleget árasztott ránk, több védelmet biztosított a rossz évek sérelmei és megaláztatásai ellen, mint bármily gőgös intézmény, akármilyen hatalmas érdekszövetség ? s addig is, míg lesz valaki köztünk, aki egyszer megírja a Nyugat nemcsak irodalmi, hanem szellemi történetét, hadd függesszem emlékkövére e könyv szerény ex-votóját.”

A ?könyv alcímei magukért beszélnek: Mítoszok Dunája – a Duna mítosza, A vízen föl és alá. Ezt a szöveget ne a horgászok olvassák, mert a Duna ugyan víz is, és hozzátartoznak a parton türelmesen kapásra várók és a halak is, de a Duna ezen kívül nagyon sok minden.Mi a folyó? – kérdezi a szerző. – Az ácsorgó, csöndesen nyiszorgó uszályok? A hidak, kastélyok, vízimalmok? A történelem? Fosszíliák, kagylók, kavicsok? A hal és a halászlé is a Duna? A donaueschingeni forrásmedence fölé hajló rokokó dáma arcának sárga holdja a víz tükrében? És a gyékényvágó cigányé is, a delta csavargójáé, aki a kényes hölgytől háromezer kilométerrel távolabb bámulja füstös képét a süppedékes láp vizében? A delta ortodox népe, a lipován is a folyó volna? A dunai kozák, akinek ősei a XVII. században menekültek a deltába? A mokányok is a Duna volna? A móc pásztorok, akik az Erdélyi Érchegységből hajtották juhnyájaikat a deltáig, Dobrudzsa enyhe telébe, kövér mocsaraira? A mesék és babonák? Ez mind a Duna? A part mentében vágtató szkíta és avar lovasok illanó képe?A regényeiről és kultúrhistóriai munkáiról ismert szerzővel aláereszkedünk, föl s alá flangálunk, szörfözünk a folyón, miközben a közép-európai népek történelméhez oly szorosan kötődő folyóról elmélkedünk. Száraz Miklós György szokatlan szövege néhol barokkosan zsúfolt, másutt lustán hömpölygő, mint maga a tárgya, a nagy folyó. Ókori történészek, gondolkodók, ismert nagy utazók, írók, filozófusok, költők megfigyeléseit, érveit veti össze, ütközteti, elbizonytalanít és meggyőz, észrevétlenül oktat és közelebb hozza mindazt, ami neki, nekünk a Duna.

Svazek Jazyk, mluvení, psaní vychází k pětaosmdesátým narozeninám Petra Sgalla, jednoho z nejvýznamnějších českých lingvistů současnosti, a přináší výběr jeho česky publikovaných příspěvků z let 1960-2008 orientovaných převážně na českou lingvistickou obec. Tyto příspěvky dokládají šíři i hloubku autorova zájmu, a také jeho věrnost tématům, která si zvolil na začátku své vědecké kariéry, ať již jde o otázky teoretického pohledu na jazyk, nebo zřetel k užívání jazyka v různých doménách - ústní i písemné (kde jde jak o otázky pravopisu, tak stylu a bohatosti vyjadřování). Je tu zařazena i výběrová bibliografe Sgallových prací (s úplným soupisem od roku 2006), obsahující i práce psané anglicky a německy.

V roce 2011 uplynulo 100 let od založení Kanceláře Slovníku jazyka českého - pracoviště, jež se stalo bezprostředním předchůdcem dnešního Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Publikace obsahuje příspěvky věnované tomuto výročí, které se zčásti vracejí do minulosti: do historie češtiny, české jazykovědné bohemistiky i do historie jazykovědného výzkumu v ÚJČ. Řada dalších příspěvků však ve svém úhrnu přináší reprezentativní pohled na současné bohemistické bádání. Informují o různých typech slovníků (např. etymologických, frazeologických, valenčních) a o jejich zpracovávání za pomoci moderních lexikografických nástrojů, o postupném zpřístupňování slovní zásoby staré češtiny, o elektronické přípravě edic starších českých textů. Přibližují práci na nových mluvnicích češtiny, které se neobejdou bez využívání korpusových dat. Věnují pozornost stylu projevů mluvených i psaných, komunikátů mediálních i elektronických. Připomínají rovněž završení dlouhodobých dialektologických výzkumů zpracováním Českého jazykového atlasu, rozvoj české onomastické školy nebo to, jak současní pracovníci v oblasti jazykové kultury nově promýšlejí klasický odkaz Pražské školy (např. pojmy norma a kodifikace).

Dá sa povedať, že v kognitívnej vede, napriek vzájomnej rivalite a nekompromisnej kritike, v súčasnosti koexistujú tri hlavné paradigmy: symbolová (podľa nej sa myseľ podobá na digitálny počítač, ktorý má k dispozícii symbolové reprezentácie a manipuluje s nimi podľa určitých syntaktických pravidiel), konekcionistická (v rámci ktorej sa kognitívne funkcie modelujú pomocou umelých neurónových sietí, inšpirovaných vlastnosťami mozgu) a stelesnenej kognície (ktorá kladie dôraz na senzomotorickú inteligenciu a ukotvenosť kognície v materiálnom a sociálnom prostredí). Hoci každá z týchto paradigiem vznikla v rôznej dobe, novšia paradigma nikdy celkom nedeštruovala predchádzajúce, skôr naopak: paradigmy sa navzájom doplňujú a stimulujú. Samozrejme, táto situácia má vplyv na riešenie aktuálnych problémov v rôznych oblastiach výskumu, ktorým sa venujú jednotliví autori monografie. Či už ide o oblasť intenzívneho skúmania vývinu kognície, nekonečné pokusy o pochopenie mentálnej kauzality, efektívnosť (resp. neefektívnosť) intuitívneho usudzovania, modulárnu alebo nemodulárnu povahu centrálnych kognitívnych procesov, explanačnú silu teórie zrkadliacich neurónov alebo o ďalšie problémy či oblasti. Autori monografie využívajú celú škálu metód skúmania od teoretických analýz, cez počítačové simulácie, až po experimentálne metódy. Súvisí to s podstatnou vlastnosťou kognitívnovedného skúmania, t. j. s jeho prierezovosťou a s využívaním metód všetkých relevantných disciplín. A práve preto je aj zloženie autorského tímu interdisciplinárne a tvoria ho filozofi, psychológovia i informatici.

Nebo také Bloguji, takže žiju aneb Svět očima Kláry Samkové, známé odbornice nejen na rodinné právo, skvělé spisovatelky a především matky, která svými neotřelými, mnohdy až kontroverzními, názory neváhá, s patřičným humorem a nadhledem, komentovat události všedních dní.

Ami mindeddig kivétel volt, az lett a szabály: öregen halunk meg. Mi több, az orvostudomány képes haldoklásunk emberhez méltatlan körülmények közötti meghosszabbítására is. Ez új kérdéseket vet fel, amelyekre Bitó László új hanggal, új megközelítéssel keres és ad válaszokat könyvében és a megjelenése óta folytatott előadásaiban, nyilvános beszélgetésekben. Szerinte helyünk a nap alatt a legnagyobb ajándék, amit az időnk lejártával utódainknak továbbadhatunk a Bitó által elképzelt rituális keretek között, amely a jézusi tanításból levezetett utolsó nagy szeretetélményünk lehet. Bitó azonban megkülönbözteti az életutunk közepén elénk álló türelmetlen halált, amely ellen minden erőnkkel küzdenünk kell, az életutunk végén türelmesen ránk várótól, amely ellen hiába küzdünk. Ha mielőbb kibékülünk vele, boldogabbá tehetjük életünk utolsó szakaszát.

Máte občas pocit, že jste otroky svého chytrého telefonu, Googlu nebo Wikipedie? Stává se vám, že nejste sto si vzpomenout, kde jste nechali klíčky od auta, nebo dokonce auto samotné? Nepanikařte! Inspirativní a zábavná kniha Šetři se, Einsteine! vás provede technikami, které vám pomohou obnovit netušenou kapacitu vaší paměti. Autor se poutavou a zábavnou formou označovanou jako reality show v knižní podobě snaží zjistit, co je podstatou vynikající paměti, a vydává se jako aktivní pozorovatel na mistrovství USA v paměťových dovednostech, aby se tam setkal s lidmi disponujícími mimořádnými paměťovými schopnostmi. O rok později se na tutéž soutěž vrací znovu – nyní již jako rovnocenný soupeř a jeden z aspirantů na celkové vítězství. K úspěchu mu pomohl intenzivní trénink paměti, kdy strávil řadu měsíců studiem antických mnemotechnických metod, s nimiž se seznámil při své první návštěvě soutěže. Foerovo podivuhodné dobrodružství, představující autorovu proměnu z chronicky zapomětlivého novináře v šampióna Spojených států v paměťových dovednostech, slouží jako zajímavý rámec objevného zkoumání onoho nesmírného, a přitom skrytého vlivu, který má paměť na každý aspekt našeho života. Knihu, která vychází ve 23 zemích a hned po vydání se stala bestselerem New York Times, můžete číst jako praktickou příručku pro zlepšení paměti i jako příběh paměti naší civilizace, antickými školami počínaje a přenosem paměti na externí disky počítačů konče. Po přečtení této knihy už nikdy nebudete tupě stát před ledničkou a ptát se sami sebe, pro co jste to vlastně šli. Kniha Šetři se, Einsteine! byla redaktory Amazon.com zařazena mezi nejlepších 20 knih roku 2011!

Kdo zvítězil v nejmenších vesnicích a kdo naopak v největších městech? Mají větší šanci na zvolení starostou muži, nebo ženy? A jaké strany spolu nejčastěji složily obecní rady? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá kniha o komunálních volbách v České republice v roce 2018. Její přečtení nabízí hned dvojí benefit. Za prvé je publikace tradiční výpovědí o místním hlasování, které do historie zapíše kromě jiného i vůbec první pokles celkového počtu kandidátů oproti předchozím volbám. Uvnitř knihy najdete detailní zprávu o změnách dresů kandidátů, podobě volební kampaně i výsledcích voleb či rozdělení starostenských postů. Za druhé ale publikace nabízí také několik přelomových analýz. Zjistíte tak například, o kolik více preferenčních hlasů získávají kandidující lékaři nebo že v obcích vládne ANO s ODS podobně často jako s ČSSD. Kniha ale nabízí ještě mnohem více.

Jan Eichler se řadí k našim předním bezpečnostním analytikům. Tématem jeho knihy je rozšiřování NATO směrem na východ a jeho dopady na bezpečnostní situaci v celé Evropě. Veřejnosti předkládá osobitý a fundovaný pokus o aplikaci neorealistické teorie na reflexi vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem v postsovětském prostoru po skončení studené války

Střední Evropa je nezávislou entitou, historicky ovlivněnou specifickým rozložením politických sil. Středoevropský region je zpravidla přehlížen pro svůj ekonomický a politický vývoj, jeho geopolitický a geostrategický význam je však nepopiratelný. Předkládaná práce se snaží středoevropský region definovat v jeho geografických, ekonomických politických a institucionálních obrysech. Identifikuje jeho hlavní charakteristiky, věnuje pozornost současnému diskurzu, který se k regionu váže v rámci EU, a potvrzuje hypotézu, že jeho odlišnost od ostatních členských států EU spočívá především v institucionálním prostředí středoevropských zemí, nikoliv v jejich ekonomické výkonnosti. Do středoevropského regionu zahrnuje sedm států. Tuto volbu zdůvodňuje a předkládá jejich historickou analýzu, srovnání jejich ekonomického vývoje a transformačních strategií.

Válka proti teroru, jež byla zahájena teroristickými útoky 11. září, je vedena na americké půdě i v zahraničí. Vědomí hrozby a úsilí zajistit národní bezpečnost vedly Spojené státy k zásadním reformám jejich národní bezpečnostní politiky, zahrnující nové vojenské, bezpečnostní a legislativní koncepce. Na úrovni vedení války v zahraničí Spojené státy zavedly systém bezpilotních letounů (UAV), autonomních letadel bez lidského pilota na palubě, což otevírá možnost vysoce efektivního cíleného zabíjení podobného počítačové hře. Na domácí úrovni pak nové právní předpisy a další opatření proti terorismu zvyšují povědomí o ochraně soukromí a vyvolávají obavy, zda vláda USA stále dodržuje Ústavu. Jelikož v dnešní době moderní technologie nabízejí širokou škálu možností, jak narušovat soukromí a účinně zabíjet lidi, právní a etické rámce musí dostihnout realitu. Tato publikace se proto snaží zpracovat zákonný a ústavní rámec stávajících bezpečnostních opatření v USA, jakož i limity využití UAV.

Už delší dobu to vypadá, že se na Západě hroutí snášenlivá společnost humánních civilizačních zásad, které jí dosud zajišťovaly soudržnost a rozvoj. Média podléhají cenzuře politické ideologie „sociální spravedlnosti” a univerzity indoktrinují mládež revoluční vizí nové společnosti. „Všechno, co jsme pokládali za rozumné a dané”, píše Murray, „se nyní nachází pod palbou nenávistné kritiky”. Máme-li i tentokrát zvítězit nad fašismem a komunismem, musíme demaskovat vnitřního nepřítele. Není to snadné, pseudoprogresivistické hnutí „uvědomělých (woke)” bojůvek používá proměnlivý jazyk utopické „absolutní rovnosti rasových a sexuálních menšin” a svou novořečí dokáže posluchače často zmást. V útoku na západní civilizaci zneužívá americký komplex z otrokářství („Na černošských životech záleží!”) a obviněním z rasismu útočí na liberální politickou tradici, západní filosofii, literaturu, umění a dokonce i exaktní vědy jako na pozůstatky rasistické imperialistické politiky „bílých mrtvých mužů”, kterou je nutno od základu vyvrátit a vybudovat novou, spravedlivou, multikulturní a beztřídní společnost. Murray dramaticky líčí, jak ideologie anti-rasismu pronikla do myšlení západní elity, jak ovlivňuje chod škol a institucí, pracovní zákony i veřejnou debatu. Padají sochy zakladatelů americké svobody a hrdinů občanské války. Absurdní obvinění bílé rasy z vrozeného nevyléčitelného rasismu ohrožuje legitimitu a soudržnost multietnického národa. Murray volá do boje: nedejme se zastrašit a pádně odpovězme na pomlouvání civilizace, jež dala světu katedrály a univerzity, úžasné umění, vědu, techniku a také lékařství a vyprostila z bídy dvě miliardy lidí! Pouze na Západě byla umožněna politická a individuální svoboda. V zájmu jejího udržení je třeba se vzepřít jejím totalitním likvidátorům – je třeba je porazit.

Fakulta sociálních věd UK ustavila v roce 1995 Cenu Josefa Vavrouška, Lidské hodnoty a problémy rozvoje civilizace. O cenu se do roku 2021 ucházelo 407 autorů studentských prací. Publikace přináší nejen dokumentaci prací a jejich ocenění, ale také zamyšlení nad vědními disciplínami, do jejichž rámce náležejí. Reflektuje stav teoretické ekonomie, jejíž paradigma je vystavováno kritice v důsledku negativních dopadů hospodářského rozvoje na přírodu i na sociální vztahy. Dále rozebírá přínos Josefa Vavrouška k rozvoji nové vědní disciplíny veřejné politiky a pokračuje zdůrazněním jeho kritiky neudržitelnosti soudobého hodnotového směřování euroamerické civilizace. Nabízí hodnotovou proměnu při chápání toho, kdo je to člověk, co je jeho údělem, posláním a štěstím na Zemi.

"There are so many words, insults, labels and boxes for women to be packaged and packed off in. Often, but not always, they're words coined by men." Why that is, is a bigger conversation that is starting to be had by women everywhere. We're slowly, but oh-so-surely, making it clear that there is no man in womxn. We're writing him out and writing us back in, and we deserve a suffix all of our own that is free from patriarchal roots. So from here on in, we are WOMXN. Sticks and Stones is a powerful reclamation of the slurs and insults thrown at women for centuries. It's a righting of wrongs - a rewriting of sexist, belittling and shaming language. It's a tool for breaking free from the stereotypes and impossible standards used to confine women, transforming them into messages of resilience and resolve. And, most importantly, it's a rallying call for change, healing and empowerment. It takes the words, slurs, insults and labels that are used to diminish women every day and breaks them down and tears them apart. It transmutes and rewrites these words - sometimes with all of the pain they trigger, sometimes in the form of positive affirmations, mantras and poems - all told in acrostics. With their underlying meditative rhythms, these acrostics are also a remedy for healing wounds and empowering women to have the confidence to be their true selves. You can dip in and out, or read it cover to cover. You can come back to, and work through, any words that resonate with you. Lexy also offers clearing meditations at the back of the book to help you tackle the words that hurt you most, helping to remove them from your past, present and future. This title is illustrated by the hugely talented illustrator and print maker Margaux Carpentier. Margaux creates pictures using a symbolic language, so each piece has its own unique message for every individual. Her work is inspired by all the incredible colours of the world. She adapts her illustrations in 3D and large-scale murals, the most recent of which is currently on display in Brown Hart Gardens in Mayfair, London.

Etnológ Peter Salner sa pokúša definovať problémy židovskej komunity na Slovensku. V siedmich kapitolách prináša odborný (etnologický), ale aj osobný pohľad na sedem problémov súčasnej židovskej kultúry. Zaoberá sa radosťami a problémami etnologického výskumu židovských tém, časom a rozdielmi v jeho vnímaní, dobrovoľnou, ale najmä vynútenou migráciou židovskej komunity. Rozsiahly priestor venuje reflexiám na obdobie holokaustu a komunistickej moci. Predmetom jeho výskumu sú osudy synagóg a cintorínov, ktoré ostali opustené po holokauste, premeny židovskej rodiny a sviatkov. V závere sa venuje židovskej identite, vrátane humoru, ktorý tvorí jej neodmysliteľnú súčasť.