Nový zábavný sprievodca povahou Grékov vám ponúkne fakty aj zaujímavosti o ich každodennom živote, aby ste s nimi ľahšie nadviazali kontakt. Dozviete sa, akí Gréci sú, ako sa bavia, ako funguje grécka rodina a spoločnosť vôbec, pochopíte lepšie ich národnú identitu, zvyky a tradície i zmysel pre humor. V knihe sa však dočítate oveľa viac.

Hlavním cílem knihy je analyzovat základní geografické aspekty hazardních her na území České republiky, tj. zaměřit se na jejich rozvoj v čase a prostoru. Kniha je rozdělena do tří nosných částí. Nejprve je čtenáři představena samotná motivace hráčů k hraní hazardních her a popsány dopady hazardního hraní na jedince a společnost. Dále je zachycen historický vývoj hazardních her s důrazem na území České republiky, opomenut však není ani mezinárodní kontext. Nejrozsáhlejší část knihy je věnována samotné prostorové diferenciaci hazardu na území České republiky a jeho dopadům na zaměstnanost a veřejné rozpočty. Čtenář v knize získá komplexní představu o tom, co provozovatelé hazardních her přinášejí/berou a jak se s regulací hazardu vypořádávají jednotlivé obce České republiky.

Monografie se zabývá problematikou zdánlivě okrajových témat, přestože je jejich dopad do sociální reality Balkánu zjevný. Zaměřuje se na opomíjené a marginalizované osobnosti, jevy a sociální skupiny různých etnik, národností a náboženských skupin Balkánu. Sociální neviditelnost je součástí sociálního vyloučení a spočívá v marginalizaci a přehlížení, případně úplném zapomenutí.

Somogy megyében és a felvidéken összegyűjtött anyag egy részét adja közre most Várdai Szilárd képzőművészeti főiskola igazgató-tanára, ki magyar motívumok összeszedésével, rajzolásával s megmentésével évek óta foglalkozik. A munka tartalmát Somogyból és felvidékről nyert motívumok képezik: vászonhímzések, szőttes-varrottas munkák, subahímzések feketén és színesen bőrhímzések, melyek - sajnos - ma már a népnél kiveszőben vannak. E mű célja egyrészt az érdeklődés ébren tartani népművészetünk iránti, másrészt régi magyaros mintákat adni az iskolák kezébe. A mozgalom, mely népünk művészeti kincseinek összegyűjtését célozza, nem nagyon régi keletű, de nagy haszna van, mert sok értékes anyagot mentünk meg vele a jövőnek.

Kniha je základní odbornou učebnicí pro studijní obor zaměřený na sociální činnosti. Jejím cílem je seznámit žáky se základy sociální péče, poskytované jednotlivým skupinám obyvatel. Umožní jim získat všeobecný přehled v oblasti komplexní sociální péče, orientaci v systému sociálních služeb, možnost aplikovat vhodné přístupy, organizaci a metody při práci s klienty různých skupin obyvatel dle věku a formy postižení, sociální péči o jednotlivce, rodinu, komunitu.

Noragh Jonesová popisuje prostřednictvím zpěvů, rituálů a tradic udržovaných ženami staletý rytmus práce, života a umírání. Dochází k závěru, že neshody a stres v moderní společnosti nevyřešíme útěkem, nýbrž tak, že budeme i ve svých životech vědomě usilovat o opětovné dosažení dávného a hlubokého porozumění, které bylo pro tyto ženy charakteristické. Jejich pohostinnost, družnost a každodenní oslava všedních činností nás mohou v naší moderní, městské společnosti mnohému naučit.

V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: "Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?" Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu "societální komunity". Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.

Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí, dále úvod k Mezinárodnímu fóru o nesnášenlivosti uspořádaného v Paříži, část proslovu na univerzitě v Nijmegenu a úvod k antologii textů o reciproční antropologii, uveřejněné v Paříži. Všechny tyto texty se nesou v duchu autorova přesvědčení, že zvítězit nad rasismem znamená pochopit a přijmout odlišnost toho druhého. Ve druhé uvedené práci si autor všímá fašismu přežívajícího v nových formách dodnes.

A járvány társadalomtudományi vizsgálata többszörösen is összetett feladat. Egyrészt mivel a koronavírus társadalmi életünk minden szegmensében érezteti hatását, valamennyi tudományterület szakértelmére és szempontjaira szükségünk van a hatások azonosításához és a következtetések levonásához. Másrészt a világjárvány terjedése, a leküzdéséért vívott küzdelem és következményeinek kezelése globális szinten zajlik, ezért a nemzetállami folyamatok értékelését regionális és nemzetközi kitekintéssel kell teljessé tennünk. A Nemzeti Közszolgálati Egyetem oktatóinak és kutatóinak szerzői közreműködésével készült kötet ebben az összetettségben elemzi a járvánnyal összefüggő társadalmi folyamatokat. A könyv tükrözi és visszaigazolja az egyetem közszolgálati életpályákra integráns módon tekintő filozófiáját: a koronavírus szerteágazó hatásait együtt elemzik az állam-, a politika-, a rendészet-, a hadtudomány és a katasztrófavédelem szakemberei. Mindemellett e rendkívüli időszak magyar tapasztalatain túl számba veszi a számunkra releváns európai és nemzetközi következményeket is. Ma már azt is tudjuk, hogy a világjárvánnyal kapcsolatos tapasztalatainkat a második és a harmadik hullám is elmélyítette. A kötetben közölt tanulmányok kéziratai az első hullám után készültek, de következtetéseik érvényét a későbbi történések csak erősítették.

The book is in two parts. The first is a critical account of the EU as a political entity, a polis (hence the title), while the second part scrutinises the fraught relationship between the EU and Central Europe. Unlike much of the literature dealing with the EU, this assessment tries to give an account of why the EU behaves as it does.Methodologically the approach is diverse and draws on political theory, sociology, anthropology, cultural semiotics, literary theory, postcolonial theory, history.The heart of the argument is that the EU has changed and this change is potentially and actually a source of pitfalls. The essence of the EU was aimed at conflict resolution at the European level, as there are always asymmetries of power.

In Europe, Christianity played a crucial role in the development of the concept of freedom. However, the creation of the human rights construct has primarily been formulated as an achievement of the Enlightenment, viewing the ideals of Christianity as a spiritual current and social organising force that restricts the freedom of the individual. The essays collected in this volume clearly show that the intertwining of culture, values, law and religion, especially Christianity, constitutes a special area of legal studies, and this is a research field which requires much fuller exploration. The individual papers focus on the legal questions raised by liberties, such as the right to human dignity and to the freedom of expression, religion and thought. All the authors contributing to this volume are academics from Hungary, and their papers are statements in a very timely and highly debated issue, which is of utmost importance, not only in their home country, but also in all Europe.

Ez a kiskönyv tartalmazza a legvalószínűbb társadalmi változtatásokat, amivel a Föld lakosságának egy része átvészelheti a civilizációnk okozta katasztrofális változásokat. Haszonnal forgathatja, ha ön olyan szülő, vállalkozó, termelő, aki hosszútávon gondolkozik a jövőjéről. Olvassa tudományos-fantasztikus írásként, de tartsa észben! Ez a könyv tartalmazza a legvalószínűbb társadalmi változásokat, amelyeket a Föld népességének egy része tapasztalhat a civilizáció által elkövetett katasztrofális változásokon keresztül. Használhatja, ha szülő, vállalkozó, termelő, aki hosszú távon gondolkodik a jövőjéről. Olvassa el a tudomány-fantasztikus, de tartsa szem előtt!

Životní příběhy účastníků protestů proti okupaci Československa v roce 1968 ze zemí Varšavské smlouvy ožívají v obsáhlém souboru rozhovorů, který edičně sestavil Adam Hradilek. Cílem publikace je zdokumentovat motivace, účast na protestech a důsledky, které museli protestující nést, a prostřednictvím jejich osobní zkušenosti čtenáři přiblížit každodenní život v zemích sovětského bloku. Osudy demonstrantů z Rudého náměstí, disidentů z východního Německa, Polska, Bulharska a Maďarska doplňují historické studie popisující reakci na okupaci Československa v zemích, které se okupace zúčastnily, a dosud nepublikované dobové fotografie a dokumenty. "Tato kniha přináší pohled na události roku 1968 z velmi neobvyklého úhlu: jejími hlavními hrdiny jsou ,obyčejní lidé', kteří se odvážně postavili proudu ,velkých dějin'. ... Aby neupadli v zapomnění, předkládáme tuto knihu," píše v úvodu prof. Miloslav Petrusek. Kniha vychází ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Studie shrnuje výsledky velkého mezinárodního výzkumu domácího násilí IVAWS, který se v ČR uskutečnil v roce 2003. Kromě obšírného popisu prevalence zkušeností českých žen přináší také výsledky sondy realizované později mezi muži. Ukazuje širší sociální souvislosti tohoto fenoménu (význam zkušeností v rodině, abúzus alkoholu, drog, agresivita partnera, vliv vzdělání a sociálního statusu). Zabývá se také ekonomickým a psychologickým násilím a celkovými důsledky pro oběti. Zkoumá též možnosti intervence státních orgánů i neziskových organizací. Připomíná provedenou komparaci několika zemí zapojených do projektu IVAWS a nabízí interpretaci výsledků z pohledu české strany. Teoretické a poznatkové zázemí studie představuje důležité východisko k dalšímu zkoumání tohoto závažného sociálního problému pro řadu zájemců o téma, tvoří také základnu právě probíhajícího replikačního výzkumu.

Vlastimil Kybal (18801958), profesor FF UK, český historik, žák Jaroslava Golla, Václava Novotného, Josefa Pekaře, Josefa Šusty, Tomáše G. Masaryka, Františka Drtiny, československý diplomat, je protagonistou rozsáhlé a mimořádně podrobné pramenné monografie. Věnoval se dějinám středověku a novověku. Doktorát filozofie (1903) získal za práci O učení mistra Matěje z Janova. V roce 1906 studoval na univerzitách v Paříži a Bonnu. Mezi lety 190714 uskutečnil řadu badatelských cest do archivů v Anglii, Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Španělsku. Soukromé docentury dosáhl roku 1911, mimořádným profesorem UK byl jmenován 1918, řádným profesorem UK 1919. V letech 192039 působil v československých diplomatických službách v Itálii, Brazílii a Argentině, Španělsku, Mexiku odtud pocházela i jeho manželka, mexická malířka Ana Sáenz y Aquilar. Druhou světovou válku i léta po ní strávil Vlastimil Kybal v exilu, působil na řadě amerických vysokých škol a univerzit.

V souborné knize Jazyk a slovník se představuje výbor menších studií z autorova padesátiletého přemýšlení o jazyce, českém i řadě dalších, z okruhů tematicky základních i opomíjených, především však stojících mimo tradiční čistě gramatické pohledy. Pozornost je zaměřena zvláště na oblasti klasické lingvistiky a v intencích "pražského" myšlení také na otázky nepříliš často řešeného pojmenování v rámci široce pojatého lexikonu. Důstojné místo zaujímá připomenutí klasiků moderní lingvistiky, především strukturalistické, jak je rozpracovávala už předválečná Pražská škola, jež zásadně ovlivnila vývoj domácí i světové lingvistiky v řadě pojmů a postupů, které přinesla. Uvádějí se tu i největší osobnosti jejích dějin – otec moderní lingvistiky Ferdinand de Saussure či z "domácích" pozoruhodný obecný lingvista a typolog Vladimír Skalička. Konečně tu hrají svou nezastupitelnou roli také některé základní a zcela samozřejmé pojmy a vztahy oné doby, bez nichž se dnes už neobejdeme, jako synchronie–diachronie, funkce, opozice, paradigmatika–syntagmatika či centrum–periferie. Jistou syntézu dobového učení představuje i obsáhlá typologická studie germánských jazyků. Slovník se ve výboru prezentuje v oblasti zdánlivě okrajové, leč mimořádného významu, jíž je rozpracování Mathesiova jazykového pojmenování – zde zejména v typologickém a srovnávacím pohledu, ale i v poznámkách o jeho roli v jazyce mluveném ve vymezení proti jazyku psanému, stejně jako v možné opozici k syntaxi. Zásadní je ovšem metoda rozboru jak detailně a modelově na bázi korpusových dat, tak i zcela obecně v syntéze tvořící základ lexikografického metajazyka při jeho výkladu, anebo třeba v pokusu představit sémantický systém českých slovesných předpon. Stejně zásadní a nové tu jsou i příspěvky o sémiotické stránce a aspektech slovníku a lexémů, jejichž znaková podoba se v prvních krocích systematizuje, anebo zásadní poznatky zachycující typologii a zákonitosti lexikální syntagmatiky, zvláště kolokací, donedávna zcela nepoznané. Výbor doplňují příspěvky rámující jazyk a jeho užívání sociolingvisticky, především v kritických poznámkách k českému preskriptivismu, proti němuž stojí funkčně nesešněrovaný mluvený jazyk, zvláště obecná čeština, a to i v širším rámci úvah o jazycích Evropy či pokusech o umělý jazyk.

V české literatuře máme dnes již více prací pojednávajících o problematice hermeneutiky. Jsou většinou inspirována dílem německého filosofa H.-G.Gadamera a zakládají se na myšlenkovém odkazu Gadamerova učitele, M. Heideggera. Takovému typu hermeneutiky se říká integrativní. Integrativní hermeneutika vyúsťuje v historický relativismus. Zcela stranou zájmu u nás dosud zůstalo jiné pojetí hermeneutiky, jemuž se říká rekonstruktivní. Rekonstruktivní hermeneutika navazuje na myšlenkový odkaz italského autora E. Bettiho. Betti vychází po filosofické stránce z realistických principů a setrvává díky tomu, na rozdíl od integrativní hermeneutiky, na půdě historického objektivismu. Kniha obsahuje přístupně napsaný výklad základů rekonstruktivní hermeneutiky a poskytuje čtenáři vedle toho i možnost seznámit se v českém překladu s jedním ze základních Bettiho spisů.

Týden co týden slýcháváme ve zprávách o sebevražedných atentátnících. Jinak je však sebevražda tématem, o němž není snadné mluvit, a tak se o něm spíše mlčí. Literární texty, jež jsou předmětem monografie, toto mlčení prolamují. Ukazují, že suicid nemusí být chápán jen jako konec. Naopak může být mnohdy jedinou možností, jíž se člověk zpětně stává sám sebou. Rozbor literárního textu, který se zabývá touto tematikou, odhaluje čtenářům pohnutky vedoucí k suicidu a nastiňuje, jak se literární postavy definitivně potvrzují právě prostřednictvím sebevraždy. Předložená monografie nastiňuje průběh tohoto procesu. Rozbor se blíže zaměřuje na tato díla: Der Fall Franza (Případ Franza) Ingeborg Bachmannové, Wunschloses Unglück (Nežádané neštěstí) Petera Handka, Der Untergeher (Ztroskotanec) Thomase Bernharda.

„Jen dvě odvětví u nás fungují hůř než politika. Justice a média,“ říká spisovatel a hudebník Petr Štěpánek, autor knihy Reportáž psaná po popravě, a dodává: „Kdysi jsem to říkával jako veselý bonmot, dnes už vím, že je to smutná pravda.“ Petr Štěpánek byl v letech 1994 – 2003 (de facto), respektive 1994 – 2006 (de iure) členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a zažil v ní největší mediální a politické turbulence, které tehdy hýbaly naší zemí. Ve své Reportáži psané po popravě vás autor s nevídanou otevřeností zavede do zákulisí naší vysoké politiky, provede vás válkou o televizi Nova a zároveň s ním prožijete neuvěřitelnou 18letou soudní anabázi, na jejímž konci je morální i finanční satisfakce nezákonně odvolaných členů Rady pro vysílání.

Současný americký politolog Ian Shapiro hájí tezi, že v demokracii by mělo docházet k omezování principu dominance, a ukazuje, jak odpor proti dominanci prakticky prosazovat ve vnitrostátní i zahraniční politice. Dotýká se při tom aktuálních diskusí o volebních systémech, nezávislosti soudů, úloze peněz v politice, minimální mzdě a ochraně menšin. V kapitolách věnovaných dominanci přesahující státní hranice cílí na úlohu mezinárodních institucí, spekuluje o vojenských zásazích, jež mají zabraňovat genocidě a etnickým čistkám, a poukazuje na problémy, které jsou spjaty s prosazováním demokracie v zahraničí. Na základě poznatků o úspěšných politických kampaních minulosti Shapiro vysvětluje, jakým způsobem vytvářet efektivní politické koalice a jak jejich prostřednictvím prosazovat ideál nedominance.

Předkládaná Mluvnice současné češtiny autorů působících na různých ústavech Univerzity Karlovy je po téměř patnácti letech novým pokusem o stručný a srozumitelný popis našeho mateřského jazyka. Mluvnice je koncipována jako dvoudílná, přičemž první díl zahrnuje poučení mj. o zvukové stránce jazyka, slovní zásobě, slovotvorbě, tvarosloví, stylistice a psací soustavě (druhý díl pak bude věnován větné skladbě). Jako vůbec první popis svého druhu se mluvnice pokouší systematicky zachycovat rozdíl mezi mluvenou a psanou češtinou, a to na základě rozsáhlých dat z Českého národního korpusu (www.korpus.cz). Výsledkem je materiálově založená moderní publikace, která nepodává obraz o tom, jak by jazyk vypadat měl, ale o tom, jak skutečně mluvíme a píšeme. Čtenář si tak může sám udělat obrázek o tom, jaké způsoby vyjadřování jsou obvyklé a vhodné pro určitou situaci a které prostředky jsou naopak nevšední či v daném kontextu nepreferované. Ve druhém vydání doznal text Mluvnice současné češtiny 1 jen minimum změn. Nejpodstatnější odlišností oproti edici předchozí je inovovaná grafická podoba celé knihy. Vedle toho bylo provedeno několik spíše drobnějších korekcí v textu samotném (opravy některých formulací).

Zdá se, že v současné době prožíváme krizi liberální demokracie. Symptomy jsou nepřehlédnutelné: pokles volební účasti, nebývalá schopnost oligarchií využívat fungování státu ve svůj prospěch, vlády tvrdošíjně prosazující neoliberální reformy i přes vytrvalý odpor občanů, odumírání sociálního státu a v neposlední řadě úspěch nového populismu pravice. V této knize se hledá protilék. Příčiny krize autoři nespatřují ve výzvách globálního kapitalismu, natož v pohnuté české historii. Zajímá je vnitřní napětí v liberální demokracii samotné, které spatřují v nedostatečné artikulaci vztahu mezi liberalismem a demokracií. Soudí, že dosavadní artikulace se vyčerpaly, a tak se hledají nové. Postliberální konstelaci považují právě za takový teoretický prostor, ve kterém lze nově tematizovat schopnosti demokracie jednat kolektivně, veřejně a politicky, schopnosti, které liberální teorie ve svých úvahách eliminují. Otázky s tím spojené se v knize zkoumají z hlediska čtyř směrů soudobé demokratické teorie: neorepublikanismu, deliberativní demokracie, postliberální demokracie a demokracie radikální. Odpovědi se pochopitelně liší, společná jim je ale snaha otevřít pro demokratické myšlení postliberální perspektivu.

Magyarország a világégésekből a vesztes oldalon került ki, így önkéntelenül adódik a magyar békeszerződések összehasonlítása, a hasonlóságok és különbözőségek egybevetése. A legyőzött Magyarországgal egyik esetben sem tárgyalták meg a békefeltételeket, a győztes nagyhatalmak „rólunk, de nélkülünk” döntöttek.A magyar közbeszédben ezért válhatott uralkodóvá az a gondolat, hogy az 1947-es párizsi béke csupán Trianon megismétlése, egyfajta „második Trianon”, jóllehet a két békerendezés között nagyon komoly különbségek húzódtak meg. 1945-ben ugyanis béke-előkészítőink egészen más problémákkal szembesültek, mint 25 évvel korábbi elődeik, amelyeket csupán teljes történeti kontextusukban vizsgálhatunk megnyugtató módon.Az 1947-ben aláírt párizsi magyar békeszerződés felülírta a trianonit, sőt ma is hatályos: jogrendünk élő része, a mai Magyarország európai helyét és szerepét meghatározó dokumentum, ezért minden magyar diplomatának ismernie illik. Párizs máig érvényben van, Trianon már nincs.A szerzők – a téma és a korszak legjobb hazai kutatói – alapos tanulmányokban mutatják be a békeszerződéshez vezető utat, a magyar elképzeléseket és a győztesek elgondolásait, kísérletet téve arra, hogy az „elfelejtett” békét visszaemeljék a közgondolkodásba.

Zlé veci môžu byť na niečo dobré, pokiaľ sa z nich dokážeme poučiť. A platí to aj o slovenskej skúsenosti s covidom-19. Pandémia spôsobila obrovské škody a zasiahla takmer všetky oblasti života. Táto publikácia editora Lukáša Filu a trinástich spoluautorov a spoluautoriek sa zameriava na deväť z nich – zdravotníctvo, ekonomiku, vzdelávanie, kultúru, postavenie zraniteľných skupín, ľudské práva, digitálne služby, neštátnych hráčov a komunikáciu štátu s občanmi. Inštitúcie, ktoré majú v danej oblasti špeciálnu expertízu, pomenovali riešenia, ktoré môžu pomôcť nielen pri ďalších vlnách pandémie, ale aj v iných krízových situáciách, či pri nastavovaní systémových opatrení. Len dôsledná a komplexná analýza môže pomôcť tomu, aby bolo v budúcnosti bežné, že po veľkých spoločenských udalostiach vzniknú zoskupenia expertov so zastúpením verejnej, súkromnej, ale aj akademickej sféry, ktoré ich budú čoraz lepším a profesionálnejším spôsobom zaznamenávať, analyzovať a prípadne aj hľadať zodpovedných za prípadné pochybenia. V tejto knihe síce nenájdete príbehy konkrétnych ľudí postihnutých pandémiou, ale výber toho najdôležitejšieho, čo sa skupina odborníkov naučila za dva roky krízy, aká v mnohých ohľadoch nemá v moderných dejinách Slovenska obdobu. A to nie je málo.

Transformující se společnost prochází změnami na mnoha úrovních. Těmi hlavními dvěma jsou změny ve strukturách a kultuře společnosti. Jak se však tyto velké změny promítají do životů jednotlivců a malých společenství? Kniha Učitelé na vlnách transformace se snaží přispět k porozumění těmto otázkám pomocí exploratorního výzkumu na dvou školách v menším městě ve středních Čechách. V obou školách sleduje autorka osudy dvou generací učitelů. Při rozhovorech s učiteli, vedením i rodiči se zaměřuje na oblast vztahů, hodnot, sdílených příběhů i symbolického a rituálního světa – tedy na kulturu školy.

Francis Fukuyama világméretű vitát kavart 1992-ben megjelent, A történelem vége és az utolsó ember című könyvével: szociológusok, újságírók, politikusok próbálják cáfolni azóta is – hol felszínes érvekkel, hol komolyabb elemzésekkel – azt az alaptételét, hogy az emberiség történelmi fejlődése a végéhez ért, mert a liberális kapitalizmusnak nincs és a jövőben sem lehet reális alternatívája. Az amerikai társadalomkutató 1995-ben megjelent újabb tanulmányában, a Bizalom-ban immár a „történelem után” kialakuló gazdasági világrendet elemezte, s olyan kérdésre kereste a választ, amely az új demokráciák számára akkor különösen fontos volt (sőt máig is alig veszített aktualitásából): a felszínen is könnyen látható statisztikai adatok mögött milyen rejtett mechanizmusok működnek, amelyek befolyásolják, sőt gyakran alapvetően meghatározzák egy-egy nemzetgazdaság sikerességét. Más szóval: ugyanazon politikai rendszer mellett mitől képes gazdasági csodát produkálni az egyik ország, míg a másik krízisből krízisbe tántorog. Fukuyama szerint a gazdasági élet elválaszthatatlan a kultúrától: azoktól az „irracionális” értékektől, amelyek az erkölcshöz, a közösségi szellemhez, a családhoz, a valláshoz kötődnek, s ezért a túlnyomórészt érdekekkel és racionális válaszokkal operáló neoliberális közgazdaságtan csak korlátozott mértékben érvényes rájuk. A modern társadalmak legfőbb feladata ennélfogva a társadalmi bizalom, a társadalmi tőke magas szintjének megőrzése vagy megteremtése, mert ennek hiánya legalább olyan mértékben akadályozza a gazdaság fejlődését, mint a fizikai tőke szűkössége. Fukuyamának ez a nagyívű, a világ számos sikeres avagy küszködő nemzetgazdaságát aprólékosan elemző tanulmánya meggyőző kísérlet a liberális és a konzervatív eszmerendszer szintézisére.

Zlé veci môžu byť na niečo dobré, pokiaľ sa z nich dokážeme poučiť. A platí to aj o slovenskej skúsenosti s covidom-19. Pandémia spôsobila obrovské škody a zasiahla takmer všetky oblasti života. Táto publikácia editora Lukáša Filu a trinástich spoluautorov a spoluautoriek sa zameriava na deväť z nich – zdravotníctvo, ekonomiku, vzdelávanie, kultúru, postavenie zraniteľných skupín, ľudské práva, digitálne služby, neštátnych hráčov a komunikáciu štátu s občanmi. Inštitúcie, ktoré majú v danej oblasti špeciálnu expertízu, pomenovali riešenia, ktoré môžu pomôcť nielen pri ďalších vlnách pandémie, ale aj v iných krízových situáciách, či pri nastavovaní systémových opatrení. Len dôsledná a komplexná analýza môže pomôcť tomu, aby bolo v budúcnosti bežné, že po veľkých spoločenských udalostiach vzniknú zoskupenia expertov so zastúpením verejnej, súkromnej, ale aj akademickej sféry, ktoré ich budú čoraz lepším a profesionálnejším spôsobom zaznamenávať, analyzovať a prípadne aj hľadať zodpovedných za prípadné pochybenia. V tejto knihe síce nenájdete príbehy konkrétnych ľudí postihnutých pandémiou, ale výber toho najdôležitejšieho, čo sa skupina odborníkov naučila za dva roky krízy, aká v mnohých ohľadoch nemá v moderných dejinách Slovenska obdobu. A to nie je málo. Spoluautori a spoluautorky: Renáta Bláhová, Michal Palkovič, Monika Hudecová (Úrad pre dohľad nad zdravotnou starostlivosťou), Michal Lehuta (VÚB), Eva Kováčechová (ViaIuris), Michal Rehúš (Centrum vzdelávacích analýz), Elena Kriglerová (Centrum pre výskum etnicity a kultúry), Silvia Hroncová, Darina Kárová (Otvorené fórum Zachráňme kultúru), Peter Kulich (SlovenskoDigital), Michaela Benedigová, Adriana Čatlošová (SeeSame, Ako sa máte Slovensko?), Ctibor Košťál (Magistrát hl. m. Bratislavy)

Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy kreativity autor ukazuje na příkladu tří umělců, u nichž cesta vede přes důkladnou znalost řemesla, dějin umění a poslouchání hudby, přes schopnost být prodlouženou rukou přírodních sil, anebo dokonce může pramenit ve škvíře do jiného prostoru. Závěrečná část knihy je věnována cestě s indiánským šamanem do prvního post-amerického města Detroitu a civilizacím, které se rozpouštějí a znovu v jiné podobě krystalizují. V Detroitu jsme viděli konec jedné civilizace a nebylo to špatné.

Kniha se zabývá fenoménem subkultur, konkrétně vybraných hudebních subkultur mládeže v současné České republice. Představuje tradiční i současné teorie a přístupy ke studiu subkultur, a to jak v zahraničí, tak i v českém a postsocialistickém kontextu. Věnuje se především otázkám hodnot a politizace subkultur, jejich vnitřní diferenciaci a vztahu k sociální struktuře a alternativnímu životnímu stylu. Pro empirický výzkum si autorky a autor vybrali čtyři nejznámější hudební subkultury – punk, skinheads, techno a hip hop. Jako hlavní zdroj dat jim sloužily hloubkové i neformální rozhovory s příslušníky subkultur, zúčastněné pozorování a analýza médií vytvářených subkulturami (ziny, diskusní weby, texty písní apod.). Kvalitativní výzkum je založen na pohledu zevnitř, který nahlíží problematiku hudebních subkultur mládeže ve světle vnitřních významů a interpretací členů subkulturních uskupení. Empirické studie představují vývoj jednotlivých subkultur v českém prostředí a zahraniční vlivy, dále popisují subkulturní styl z hlediska oblečení, hudby, tance, aktivit apod., prezentují postoje subkulturní mládeže k politice, konzumaci drog, náboženství, ideologiím, a také vnímání struktury vlastní skupiny.

Autor bol dakotský indián, známy ako "najprenikavejší a najcitlivejší z domorodých amerických mysliteľov". Študoval na vysokej škole a radil americkým prezidentom. Neskôr žil tradičným životom. Tento výber z jeho spisov obsahuje jeho duchovnú víziu, pohľad na cesty ducha, cesty ľudí aj nárek za stratenou víziou.