Básnická sbírka Ivana Jonáše opěvující krásu žen a švédské přírody, doplněna působivými fotografiemi Miroslava Klepáčka.

Na Vysočině bydlívali hlavně hastrmani a hejkalové, ale i divoženky, polednice a čarodějnice, tu i onde se objevil čert. Příběhy vyprávěné za zimních večerů doma u pece nebo v šenku, v létě večer pod lípou zapisovali generace písmáků, učitelů nebo kronikářů. Jan Prchal z nich vybral ty nejpoutavější historky, v nichž ožívají nejen bytosti nadpřirozené, ale také historické postavy jako král Jiří z Poděbrad,

Kniha aforisticky ladených básní aj pre ľudí, ktorí poéziu nemusia. Je to spojenie prózy s poéziou. Vystihuje to nový výraz proézia. Je ručne písaná s farebnými ilustráciami autora. Slová sú doprevádzané obrázkami s vtipným popisom. Je to rarita, literárne občerstvenie aj pre menej častých čitateľov kníh. Autor je laureát Chalupkovho Brezna, držiteľ Zlatého pásma za básnickú, prozaickú a aj výtvarnú

Nová zbierka básní Márie Demitrovej je plná pôsobivých intímnych výpovedí mladej ženy, ktorá sa snaží vyrovnať so stratou milovaného človeka, a zároveň ženy-matky, ktorá hľadá spôsob, ako s pomocou rodiny a priateľov začať vnímať okolitý svet, a najmä znova začať žiť.

A verseskötet időrendben második – Szabadság ellenszélben (1968-l974) című – ciklusának első darabjai még 1968-1969-ben, Bodnár Gyula szülővárosában, Királyhelmecen, születtek és láttak napvilágot az az idő tájt a pozsonyi Irodalmi Szemlében jelentkező „kilencek” nemzedékének ihletésére, egyszersmind Woodstock, a diáklázadásokkal fűtött korszellem, valamint nálunk a 68-as események hatására. Ugyanis

Zbierka päťverší inšpirovaných poéziou východu.

Juraj Žembera svojou druhou básnickou zbierkou V rukavičkách z vlastnej kože vstúpil „do deja nech v lyrike sa niečo deje“ a zaradil sa medzi významných predstaviteľov svojej generácie. Ariadninou niťou knihy, ktorá privedie čitateľa k sebe samému, je „láska, nič viac než je v názve... ale keď dávi to je dúha“ a témy tém, „nespoločenskej hry pre dvoch“, kde „zúčastniť sa znamená zvíťaziť“ a kde „fair

V rámci obrozenské literatury představuje reflexivní báseň Vznešenost přírody významný pokus o náročnou poezii srovnatelnou s vrcholnými díly dobové evropské literatury. Autor v něm nalezl nové možnosti české poezie překonávající puchmajerovskou tradici.

Kniha Skvosty poezie je útlý svazek hutných medailonů českých básníků-klasiků, který může po řadu let sloužit k popularizaci české poezie, zejména mezi mladými lidmi a zájemci o umění recitace. Editor Jan Šulc ji uspořádal z medailonů Vladimíra Justla z edice Skvosty poezie, která vycházela od roku 1999, a vybral ke každému z medailonů po jedné klíčové básni od daného básníka.

Ars micra Tomáše Vondrovice navazuje po stránce myšlenkové i v celkové poetice organicky na jeho předchozí sbírky Bod singularity a Verše včel. Formálně se liší tím, že autor tentokrát k jednotlivým básním přiřazuje prozaické „poznámky pod čarou“ poskytující prostor pro reflexe a asociace, ať už logické, filosofické či symbolické.

Pätnásta zbierka básní Ivana Štrpku je zložená z troch častí: Jasné miesta, Kam plášť a Temné miesta. Podľa Štrpku názov zbierky Kam plášť, tam vietor nedefinuje obsah, skôr len „poukazuje na smer, ktorým sa uberajú moje predstavy.“ Názov zbierky je zároveň poslednou vetou básne, ktorú v roku 2015 napísal Ivan Štrpka pre časopis Sado výtvarníčky Doroty Sadovskej a táto báseň predznamenala ich ďalšiu

Miroslav Brück (1964) s každou novou knihou poézie básnicky dozrieva. Po debutovej zbierke Noc, tráva v pozadí (1989) sa čitateľom hlásil v takmer pravidelných intervaloch.

Rozsiahly výber básní ľúbostných, náladových i príležitostných. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Vizuální poezie na pomezí esejistického žánru. Sbírka je tvořena textovými fragmenty a básnickými konfiguracemi, uspořádanými do gestických básní a typokaligrafií, které jsou pro Guziurovu autorskou tvorbu typické.

Zbierka meditatívnej poézie od jedného z najvýraznejších zjavov súčasnej slovenskej poézie - Jána Tazberíka - je ponorom do hlbokého sveta básnikových úvah. Prináša filozoifické a meditatívne reflexie.

Elégia Jorgeho Manriqueho Slohy na otcovu smrť sa pokladá za najzrelšíplod španielskeho básnického stredoveku a za báseň univerzálnej lyriky. Básnik zdôrazňuje neodvratnosť smrti každého človeka bez ohľadu na jeho postavenie, vyvodzuje z toho potrebu mravného, bohumilého života na príklade rytiera dona Rodriga takýto život predstavuje a velebí.

Nový rukopis Jiřího Staňka - s prozatímním pracovním názvem Blázinecké - není ani básnickou sbírkou v pravém slova smyslu. Svým nevelkým rozsahem, pouhých pětadvaceti textů, se mnohem spíše blíží k autorovým monotematickým cyklům (Kamenný úsměv, Jedenáct poct Tychonovi, Malé modlitby aj.), které jsou pro Staňka typické od prvopočátků jeho tvorby a které se vždy snažil samostatně realizovat jako bibliofilské

Básnická sbírka od Tomáše Šidla je autorskou prvotinou, inspirovanou prostředím Krušných hor, propojující intimní osobní prožitky s bohatou obrazovou představivostí.

V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu. Je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem, s výzvou k okamžitému úspěchu nebo zavržení. Otevírá se v ní svět emocí sdělných a jasných, ještě patrný v renesančním aristokratickém i lidovém projevu. Svou roli tu hraje i básníkův zájem o anglicky psanou literaturu, která je hlavně

České beletristické zpracování dvou islandských rukopisů ze 13. století - sbírky severských a mytologických básní Starší Edda a prozaického převyprávění mytologie od islandského dějepisce Snorriho Sturlusona (Mladší nebo Snorriho Edda). Naše přední nordis