Publikaci tehdejšího dramaturga Divadla na provázku, který 18. listopadu 1989 jako první vyhlásil ze scény stávku českých divadel, tvoří z více než třetiny zmenšený reprint výstavy, která byla koncipována pro expedici do Jihoafrické republiky u příležitosti desátého výročí sametové revoluce pod názvem DIVADLO PRO DEMOKRACII Divadlo na provázku a česká divadla v sametové revoluci 1989 (autor koncepce výstavy: Petr Oslzlý, výtvarný autor výstavy: Joska Skalník). Ta tehdy na 22 jednotlivých a vždy na určité téma zaměřených panelech mapovala fotografiemi umístěnými na podkladové koláži z grafických písemných dokumentů příběh unikátního podílu divadla na společenských událostech, které se odehrály v letech 19871990, především pak na rozhodujících společenských změnách roku 1989, pojmenovávaných právě jako sametová revoluce. Pro knižní podobu dopsal Petr Oslzlý k těmto panelům podrobné popisky, jež přibližují dění zachycené na fotografiích. Tuto obrazovou část pak doplnil svými již dříve publikovanými, ale nyní nově zredigovanými texty na toto téma: přednáškou Revoluce českých divadel a divadelnost české revoluce, rozhovorem s Karlem Hvížďalou z druhého vydání knihy Výslech revolucionářů z roku 89 a přednáškou Divadlo ve svatém kruhu. Veškeré texty jsou zde publikovány jak v české, tak v anglické verzi, jejíž autorkou je významná překladatelka, pedagožka a spisovatelka Barbara Day. Prestižní velkoformátová a částečně celobarevná publikace na křídovém papíře s množstvím unikátních, poprvé v historii otištěných dokumentů je nesporně jedním z exkluzivních připomenutí událostí z roku 1989 a role, kterou v nich sehráli studenti a divadla.

"Ebben a könyvben minden mondatát hallani is fogjuk. Halljuk a hangját, halljuk, amikor felemel és amikor elenged egy "Makk-os" szó- vagy mondatfordulatot. Miközben olvassuk őt, és halljuk a hangját, arra gondolunk, hogy vajon az, aki soha nem hallhatta őt, mit ért meg ezekből az élettörténetekből ... Folytatás ›› - a hangja nélkül. Történet marad-e a történet akkor, ha csak olvassuk? Vagy történetté akkor lesz, amikor látjuk, és halljuk is? Az, aki nem ismeri sem őt, sem azt a világot, a kommunistát meg a szabadot, ami neki adatott, vajon mennyit ért meg az ő civakodós, szeretetteljes és rafinált, de mindig sikerre - nem pusztán az eredményre, hanem a maradandóra - törekvő küzdelmeiből? Meghagytuk a beszélt nyelv stílusát olyankor, amikor professzionális "magyartalanságot" tartalmaz. Például: "kaptak egy telefont", "meglehetős energiával", "gikszert kapva'" (gellert kapva helyett), "mint az óramutató, úgy szedi a lábát", "kiforrt a tej a munka tüzén" (Dajka Margittal mondatja), "csinál egy neszkávét"... Következetesen parkírozást mond parkolás helyett - naná, ezt is jól hallja, aki akarja. "Élből lelövi a három medvét." "A Radeczky-induló fél lábbal még benne volt a pakliban." "Nem tolakodva, de volt egy kis tumultus..." Micsoda tartalmas ritmusok! Nem javítottuk, mert így beszélünk. Teremtünk életet. Makk Károly filmrendező, filmíró különleges szavait - például ezeket: ücsögélünk, argentina (az argentin színésznő - Valentina - neve helyett), rohangattam, autótárs, küldögette - és a hozzájuk hasonlókat is megbeszéltük és megtartottuk. Meghagytuk Oszkárnak az Oszkárt, úgy, ahogy ő írja, mert hiszen akinek "csak" jelölései vannak, annak Oscarja nincs. Az időrendről. Nincs jelentősége ebben a könyvben, ahogy az ő filmjeiben sincs a legtöbbször. Rendező vagy te is (hallgató olvasó). Ide-oda rakosgatod a történetet és a helyszínét - a lényeg: akkor van rend, ha élvezed. Életed során te is ide-oda rakosgattad és rakosgatod ma is a történeteidet és azok helyszíneit; belepakolsz, kiragadsz belőle, hősöket alkotsz, köztük alkotod meg így önnönmagadat. Nem lecke ez, hanem csupa élvezet. Szeretni kell!" (a Kiadó) A(z) Szeretni kell (Könyv) szerzője Makk Károly.

Jitka Goriaux Pelechová představuje ve své monografii předního německého divadelního režiséra Thomase Ostermeiera. Sleduje uměleckou cestu dnešního čtyřicátníka od jeho pobytu na divadelní škole Ernsta Busche přes založení slavné studiové scény Baracke při berlínském Deutsches Theater až po jeho nástup do čela legendárního berlínského divadla Schaubühne, kde spolupracuje s hereckými hvězdami. Autorka ovšem přitom stihne plasticky přiblížit českému čtenáři i podmínky, ve kterých funguje současné německé činoherní divadlo a jakou roli při nich hraje například promyšlená „kulturní politika“ státu, neboť Ostermeier jako jedna z hvězd současné evropské režie reprezentuje německé umění a kulturu nejen při práci s francouzskými či ruskými divadelníky a na velkých festivalech, ale i při četných zájezdech Schaubühne za hranice Německa. „Potřebujeme současné divadlo v tom nejlepším slova smyslu, tedy divadlo, které jedná o individuálních, existenciálních a společenských konfliktech lidí tohoto světa,“ říká Thomas Ostermeier – a takové jsou i jeho slavné inscenace Ibsena a Shakespeara, které dnes znají diváci z řady nejen evropských zemí. „Potřebujeme nový realismus, jelikož právě realismus podvrací ‘falešnou uvědomělost’, chce vyvolat údiv ve známých oblastech a rozvíjet příběhy, tedy následky a důsledky lidského konání. To je neúprosnost života, a když tato neúprosnost vstoupí na jeviště, rodí se drama.“

Steve Thompson Kdo s koho / David Mamet Listopad / Richard Bean Boží bojovníci / Robin Soans Rozhovory s teroristy / Heather Raff o Devět dílů touhy. Svět politických machinací v britském parlamentu či americkém prezidentském úřadu v černých komediích Brita Steva Thompsona Kdo s koho a Američana Davida Mameta Listopad až neuvěřitelně připomíná současné české prostředí. Idealismus neziskových organizací a problematická snaha spasit svět je terčem jedovaté satiry Boží bojovníci od rebela britského divadla Richarda Beana. Dokumentární drama založené na výpovědích skutečných teroristů a jejich obětí Rozhovory s teroristy od Robina Soanse a subjektivní válečná zkušenost devíti iráckých žen v básnickém podání Heather Raffo Devět dílů touhy jsou důkazem rozmanitosti a popularity současného politického dramatu v Británii a Spojených státech. Pět nových překladů v této antologii má ambice dostat politiku na jeviště i v Česku a dokázat, že politické drama nemusí být propagandistická nuda.

Tvorba Milana Uhdeho pro divadlo se klene nad téměř šest desítek let trvajícím časovým úsekem. Svazek shrnuje dva tucty her a přináší autorovo dramatické dílo v doposavad největší šíři.

Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Jitka Molavcová a spousta dalších. Tváře, které se nesmazatelně zapsaly do dějin českého divadelnictví, hudby i televizní zábavy. Divadlo SEdmi MAlých FORem vás u příležitosti šedesátého výročí zve na prohlídku své vlastní historie. Oponu jedné z nejslavnějších českých scén vám poodhrne sám Jiří Suchý. Součástí knihy jsou také autentické materiály, například dobové vstupenky na představení, které udělají radost nejednomu fanouškovi.

Desátým svazkem edice Osobnosti české scénografie, kterou od roku 2014 vydává Institut umění Divadelní ústav, je monografie věnovaná scénickému a kostýmnímu výtvarníkovi Karlu Glogrovi (nar. 1958). Glogr v letech 1977 až 1984 studoval scénografii u profesorů Jana Duška a Alberta Pražáka na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde od roku 1999 dosud působí pedagogicky. Jako scénograf byl v angažmá ve Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (19851987), v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni (19871989), v Divadle E. F. Buriana v Praze (19891990) a v Divadle na Vinohradech v Praze (19912004). Jako host spolupracuje s divadly po celé České republice i se zahraničními scénami (Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálie, Německo, Estonsko). Mezi režiséry, s nimiž ho pojí spolupráce nejčastěji, patří Jan Burian, Hana Burešová, Ladislav Smoček, Petr Kracik nebo Jiří Menzel. Autorkou česko-anglické publikace je pedagožka DAMU Vlasta Koubská, redaktorkou Denisa Šťastná a autorkou grafického řešení Tereza Melenová.

Choreograf a pedagog Daniel Wiesner přibližuje v této knize tvůrčí proces při hledání ideálního tvaru inscenace Macbeth. Autor nepovažuje tento proces za jedinou a zaručenou metodu, jak realizovat projekty tanečního divadla, ale skrze svou knihu se pokouší předat mladším kolegům zkušenosti, které při tvorbě celovečerních projektů tanečního divadla získal. Vznikl tak dokument o zrodu, vývoji a ohlasu jedné inscenace, o přepracování původní koncepce a vytvoření nového libreta, o volbě nejvhodnějších výtvarných spolupracovníků a hledání společné vize inscenace. Text také líčí soustředěné úsilí celého tvůrčího týmu, snahu o zvolení těch nejúčinnějších scénických postupů, které se ve výsledku podřídily jedinému: smysluplnému a obsahově zřetelnému tlumočení odkazu Shakespearova dramatu Macbeth.

Každý diskurz o akomkoľvek type divadla v čase a v priestore sa dnes môže beztrestne odvolávať na jednu alebo druhú, na jednu aj druhú postavu z tejto trojice. Aristotelove kategórie predstavujú súčasť tohto spoločného obrazu, pôsobia na divadelný etnocentrizmus a ich starobylosť ich posvätila; namiesto toho, aby sme ich používali len ako koncepty súvisiace so systémom istého spôsobu myslenia, používajú sa ako nadčasové pravdy, ktoré navždy uviazli na svetových divadelných scénach. Ako pochybovať o jestvovaní katharsis, mimésis alebo mythos (prekrstená fabula)? Znamenalo by to pochybovať o nás samých.

Podnětem k napsání hry Darwinova želva byla zpráva, kterou v roce 2006 zaznamenal světový tisk o smrti želvy Harriet. Mimořádnému exempláři želvy sloní bylo 175 let a patřila mezi nejstarší tvory planety. Děj hry začíná v momentě, kdy k profesorovi současných dějin přichází na návštěvu záhadná stará žena, která o sobě tvrdí, že si ji jako želvu odvezl z Galapág Charles Darwin. Nabídne profesorovi svou verzi dějin a vypráví mu, co všechno prožila. Podle ní se Darwin ve své evoluční teorii druhů mýlil, protože nepočítal s možnou regresí lidského rodu, která se projevuje ve válečných konfl iktech nebo třeba projevech lidské vypočítavosti. Hra se vyznačuje zajímavými refl exemi minulosti a přítomnosti a nabízí satirický pohled na povahu druhu Homo sapiens. Juan Antonio Mayorga Ruano (* 1965 Madrid) je jedním z nejhranějších současných španělských dramatiků. Spolupracuje s několika divadelními společnostmi a byl adaptátorem a dramaturgem Národního dramatického centra a Národní společnosti klasického divadla. Je profesorem dramaturgie a fi losofi e na Královské vysoké škole dramatického umění v Madridu. Získal několik ocenění, z nichž nejvýznamnější je Národní cena za dramatickou literaturu (2013).

Dvojjazyčné česko-anglické vydání textu divadelní hry.Filozofické dílo, detektivka, horor? Největší divadelní hra světového písemnictví je sondou do lidské duše, v níž rozum a cit, pravda a zdání bojují o život každého z nás.

Publikace obsahuje dvě části: první představuje text hry Jana Schmida Sežeňte Mozarta! nastudované v lednu 2015 legendárním pražským divadlem Studio Ypsilon, druhou část tvoří rozsáhlý obrazový materiál (fotografie z této inscenace). Na fotografiích například: Jiří Korn, Jana Synková, Jan Jiráň, Petr Vršek, Roman Janál, Michaela Šrůmová, Pavel Nový, Kamila Kikinčuková, Paulína Labudová a další. Součástí knihy jsou také doplňující odborné texty a vložený kalendář na rok 2016 s daty narození osobností Ypsilonky. Kniha vychází v limitovaném nákladu.

Čomu sa venuje nový dramaturg a aká je nová dramaturgia v Európe? Odpovede na tieto otázky hľadali účastníci medzinárodnej konferencie Nová dramaturgia, nový dramaturg II. / New Dramaturgy, New Dramaturge II, ktorú vlani v máji usporiadal Divadelný ústav. Nadväzovala na rovnomenné podujatie z predchádzajúceho roka, keď sa tejto téme venovali slovenskí dramaturgovia, dramatici a divadelníci. Uznávaný francúzsky teatrológ a semiológ divadla Patrice Pavis sa vo svojom príspevku systematizuje nové dramaturgie , literárny vedec a kritik Thomas Irmer popisuje druhy dramaturgii na základe nemeckých skúseností, fínsky estetik Max Ryynänen píše o vzťahu dramaturgie a vizuálnych umení a jej postavení v zložitých podmienkach kultúrneho manažmentu, Viktor Minkov, Ákos Németh, Ana Tasić, Sanja Nikčević a Kamila Černá analyzujú nové dramaturgie, o ktoré sa opiera aktuálne divadlo v Rusku, Maďarsku, Srbsku, Chorvátsku a Česku.

Jaké místo zaujímá v české moderní kultuře velký divadelní režisér Jiří Frejka (1904–1952)? – Možnosti celkového pohledu na jeho život a dílo jako by stále bránil ne zcela dostatečný výzkum dokumentárních materiálů. Právě z tohoto výzkumu vychází kniha, která pojednává zejména o závěrečné Frejkově tvorbě na počátku 50. let, tedy v období inscenovaných soudních procesů, které byly průvodním zjevem zavádění stalinistického režimu také v Československu.

Viliam hovorí s Viliamom či Klimáček spovedá Klimáčka – spisovateľ, dramatik, režisér a zakladateľ divadla GUnaGU spovedá sám seba nielen o tridsať - ročnej histórii tohto kultového divadla, ale aj o atmosfére niekdajšieho Slovenska od roku 1985 až dodnes. GUnaGU vždy citlivo reagovalo na fenomény doby – kniha obsahuje spomienky na časy, kedy sa práve najveselšie nežilo. Okrem vtipných bonmotov v „autorozhovore“ a unikátnych fotografií autor tiež predstaví okolnosti, vďaka ktorým GUnaGU objavilo mnohé herecké talenty.

Toto je připomínka padesáti let existence Činoherního studia v Ústí nad Labem. Scéna vznikla ve vypjaté normalizační době na troskách politickou mocí zrušeného Kladivadla. Činoherní studio se brzy prosadilo jako neobycejně živé divadlo s osobitou dramaturgií a schopností přitahovat zejména mladé publikum. Originální dramaturgii, režijní a herecký styl si divadlo udrželo i po pádu komunistického režimu. Životní etapy „Činoheráku“ přibližují čtenárům nejen texty mapující vývoj, ale také rozhovory s tvůrci a pamětníky, nebo vzpomínkově laděné příspěvky a výpovědi.

Ako Michal Dočolomanský pristál s vetroňom na futbalovom ihrisku v Dolných Orešanoch? Ako Emília Vášáryová vzkriesila Vladimíra Menšíka? Ako Marián Labuda pašoval peniaze cez hranice v detskom autíčku? Čo je to Jurajova Slezáčkova peristaltika ciev? Tieto a stovky ďalších príbehov nájdete v knihe dlhoročného člena Činohry SND a čerstvého osemdesiatnika Olda Hlaváčka, ktorá tvorí pestrý kaleidoskop spomienok na takmer štyridsať jeho hereckých kolegov doplnených o ich originálne recepty a anekdoty. Narodil sa 26. januára 1934 v Bratislave. Prvé skúsenosti zbieral na doskách Ľudovej scény mesta Žiliny. Úžasné divadlo. Činohra, orchester, balet, speváci... a všetko ochotníci! Ukončil štúdium Pedagogického gymnázia v Žiline a vošiel do dvier Vysokej školy múzických umení v Bratislave. Absolvoval postavou Arlechina v hre Prefíkaná vdova. Predstavenie vtedy vysoko ocenila umelecká kritika. Truffaldina – Sluhu dvoch pánov hral v Prešove. Odtiaľ sa presťahoval sa do svojho rodného mesta Bratislavy, kde v SND hrá dodnes. Temperament, šarmantný pohyb v charakterovej a situačnej komike, groteskne decentný a dynamický prejav, to je jeho život na javisku. Truffaldino, Arlecchino, Pišta husár, Števko, Čert sú jeho nezabudnuteľné postavy, ale dokázal presvedčivo stvárniť švihákov, diktátorov a manipulátorov. Napísal celý rad rozhlasových a televíznych programov a aj si v nich zahral. V roku 1973 mu Český literárny fond udelil cenu za vynikajúcu spoluprácu pri výrobe televíznych zábavných programov. Rozhlasové rozprávanie gazdov Hlaváčka a Krajíčka v hostinci „Pod gaštanom“ si ešte aj dnes ľudia radi vypočujú.

Monografia Divadlo SkRAT. Ctibor Bachratý. Fotografie. má niekoľko prvenstiev – napríklad je prvou publikáciou, ktorá dokumentuje etapu tvorby Divadla SkRAT vo fotografii a je tiež prvou samostatnou publikáciou venovanou tvorbe Ctibora Bachratého. Výber fotografií je vizuálnou prechádzkou takmer 20-ročnou históriou tvorby tohto divadla, ktoré je výnimočným reprezentantom fenoménu devised theatre („metóda kolektívnej tvorby“). Fotografie z 25 inscenácií sú zoradené chronologicky od prvej premiéry (Morča, 2003) až po poslednú inscenáciu, ktorú bolo možné do tohto edičného projektu zaradiť (Skupinová terapia, 2021). Na knihe spolupracovali. Autorkou úvodnej štúdie je Anna Grusková, druhým textom v tejto primárne výtvarnej publikácii je osobne ladený príspevok vedúcej osobnosti SkRATu – Ľubomíra Burgra. Spoločné východiská, pohľady na tému pomenúva sám Bachratý v citátoch, ktoré čitateľa sprevádzajú fotografickou prechádzkou:„SkRAT prešiel veľkým a odvážnym vývojom. Poetiku tohto divadla zachytávam, ale nedokážem alebo nechcem ju pomenovať a hodnotiť. Na začiatku bola určitá mágia, niečo, čo sa prenieslo zo Stoky a prešlo premenou. A potom prišla tá špecifická paródia v Umri, skap a zdochni. A ďalej tie inscenácie so zvláštnou vizualitou širokouhlého plátna ako napríklad Napichovači a lízači.“ (...) „Vždy mám pochybnosti. Ale keď som vyberal fotografie do tejto knižky, povedal som si – predovšetkým to bude dobré svedectvo o jednom dobrom divadle. Na prvom mieste je to divadlo a až potom fotograf.“ (...) „Moje pomenovanie podstaty SkRAT-u je v týchto fotografiách.“ Autorkou návrhu obálky a grafického dizajnu je Mária Rojko.

Neotřelá kombinace biografie a memoáru dokazuje, že ani kniha o životě a díle geniálního režiséra Davida Lynche nemůže být obyčejná. Vůbec poprvé odkrývá okolnosti zrodu jeho smělých filmových vizí, jako jsou Městečko Twin Peaks, Sloní muž, Mazací hlava, Lost Highway nebo Mulholland Drive. Životopis napsala novinářka Kristine McKennová na základě více než stovky rozhovorů s Lynchovými přáteli, rodinnými příslušníky, bývalými manželkami, herci, agenty, hudebníky a dalšími spolupracovníky. Do textu však vstupuje sám Lynch svými upřímnými komentáři, překvapí například vzpomínkou na pražské natáčení hudby k Modrému sametu nebo zábavnými i ledacos odkrývajícími historkami z dětství a studentských let. Text doprovází téměř stovka unikátních fotografií z Lynchovy soukromé sbírky. Kniha tak pohltí nováčky i lynchovské fanatiky.

Iniciační pouť tří sester za láskou, hra vyhlášená v Cenách Alfreda Radoka nejlepší hrou roku 2011.

Rozhlasová hra z roku 2006, v níž se kritika „umělosti" života setkává s hledáním životní opravdovosti - umírání bývalé celebrity je tu konfrontováno s profesní bezohledností vypravěče.

Knížka, která se vám dostává v elektronické verzi do ruky je ojedinělým souborem rozhovorů s filmaři české Nové vlny jako jsou A. Máša, J. Němec, J. Menzel, V. Chytilová, J. Svěrák, O. Vávra, J. Brabec a další. Jejich autoři jsou zcela upřímní, neberou si ubrousek, jmenují jménem, líčí jaké to bylo s cenzurou koncem 60. let, jak se vyvíjel film během komunismu, jak nahlíží na nové filmaře apod.

Mnoho filmů, které mají kultovní status, bylo zpočátku propadáky, a až v průběhu let přitahuje skupiny oddaných fanoušků. Některé kultovní filmy jsou velmi dobré, jiné tak špatné, až jsou dobré, a některé jsou komické eskapády, zatímco mnoho dalších spadá do kategorie sci-fi nebo hororů. Ale všechny kultovní filmy mají jedno společné: odmítají zemřít. Kniha známého filmového historika Stevena Jaye Schneidera přináší profily 101 nejvíce nezapomenutelných kultovních filmů všech dob. Patří mezi ně Nosferatu, Reefer Madness, Fantazie, Dotek zla, Taxikář, Invaze zlodějů těl, Lovcova noc, Barbarella, Bezstarostná jízda a mnoho dalších. Každý profil obsahuje shrnutí děje, obsazení a štáb a zajímavá fakta o filmu. Jsou prezentovány chronologicky v samostatných kapitolách pokrývajících každou dekádu od roku 1920 až do současnosti. Vše ilustrováno nezapomenutelnými filmovými fotografiemi a reprodukcemi reklamních plakátů.

Tato monografie vychází z potřeby definovat a ohledat území, ve kterém se nachází loutka a loutkové divadlo ve vztahu k současnému postmediálnímu diskursu. V následujících kapitolách se setkávají přístupy teoretické i praktické v záměru představit co nejširší úhel pohledu na současný vztah technologie, loutky, magie k našemu světu. Příspěvky od jednotlivých autorů jsou prokládány vybranými pasážemi z přepisů diskusí na tematických seminářích, které probíhaly online v pandemických letech 2020–2021.

Často sa v súvislosti s činnosťou žien, napr. v autorskej tvorbe, pri manažovaní divadla, v teatrológii, konštatuje tzv. pragmatický rozpor, ktorý „nehovorí o tom, o čom nie je možné hovoriť, ale ukazuje, že je tu niečo, o čom sa hovoriť nedá...“ Na tento rozpor narážam v praxi a v osobnom živote stále. (Iveta Škripková) Monografia Ivety Škripkovej Feministické divadlo a jeho slovenská cesta je vôbec prvou odbornou publikáciou, ktorá sa venuje prieniku feministického umenia a filozofie do slovenskej divadelnej praxe. Vzácnym prínosom textu významnej slovenskej divadelníčky – autorky, režisérky, divadelnej manažérky a v neposlednom rade teoretičky – Ivety Škripkovej je práve zameranie sa na dokumentáciu a hĺbkovú analýzu feministického divadla na Slovenska od deväťdesiatych rokov. No publikácia neprináša len pohľad na aktivity banskobystrického zoskupenia T.W.I.G.A a zaujímavý pohľad na súčasnú slovenskú drámu a divadelnú prax. Čitateľ sa okrem fundovaného pohľadu na slovenské divadlo oboznámi so svetovými teoretickými koncepciami feminizmov, feministickou filozofiou, feministickým divadlom, s prínosmi a dielami najvýznamnejších feministických autoriek a umelkýň. Ide o výberový a subjektívny exkurz do problematiky – aj v tom tkvie jeho výnimočnosť, pretože čitateľa zároveň nabáda k úvahe o zdrojových myšlienkových kódoch súčasného slovenského feministického divadla. Ivetu Škripkovú môžeme považovať za jeho iniciátorku a zakladateľku.

Hollywood-trilógiájának (A siker helye Hollywood, A siker titka a sztár, A siker neve Oscar) első kötetében Bokor Pál azt írja, hogy az Oscart lehet szeretni vagy nem szeretni, de azt azért tudomásul kell venni, hogy a film világában egy cannes-i nagydíj is legfeljebb csak tekintélyesebb lehet, fontosabb nem. A szerző azon kevesek egyike, akik személyes tapasztalatból ismerik az Oscar-gálák semmihez nem hasonlítható hangulatát és izgalmát. Talán ez indította arra, hogy ebben a könyvében megkísérelje megfejteni az aranyszobrocska elképesztő vonzerejének titkait. A díjat 1927-ben találta ki Louis B. Mayer, az MGM és az Amerikai Filmakadémia egyik alapítója, s az Oscar-szobrocska napjainkban is a legáhitottabb trófeának számít a filmvilágban producerek, rendezők, s mindenek előtt a színészek számára. Az első Oscar-díjas férfiszínész a német Emil Jannings volt, akit A hontalan hősben nyújtott alakításáért díjaztak. A könyv ettől a pillanattól a 80. díjátadásig követi ennek a kulturális és üzleti szempontól egyaránt kimagaslóan fontos intézménynek a történetét, különös tekintettel a magyar Oscar-díjasokra, Rózsa Miklós 3 Oscar-díjas zeneszerzőtől Szabó István rendezőig. Hiszen kevesen tudják, de igaz: az Oscar-díjas magyar filmesek még a magyar Nobel-díjasoknál is sokkal többen voltak.

Co může o filmu prozradit filmová věda, disciplína, která jej uchopuje kriticky, historicky i teoreticky? Film se vlivem technologií i diváckých nároků neustále proměňuje a s tím se mění způsoby jeho vnímání, interpretace a zkoumání. Pulzujícími tématy tohoto oboru jsou filmozofie, neuroestetický přístup k vnímání filmů, ale také studium cinefilie, výrobních a distribučních mechanismů či festivalů. Obor filmových studií tak je prostorem poznání, v němž se potkávají různé sociální i empirické vědy. Návštěvu kina tato hutná a krásná kniha zpestří úvahami o distribučních strategiích či o fungování vlastního vnímání.

A drámaírás művészete – mely eredetileg drámaírók, színházi emberek számára készült – a XX. század második felére a forgatókönyvírók Bibliája, féltve őrzött titka lett Hollywoodtól Berlinig. A magyar származású, de Amerikában tanító Egri Lajos ezzel a korszakos művével – Arisztotelész Poétikájára építve, és azzal több ponton vitába is szállva – kitörölhetetlen nyomot hagyott a nemzetközi filmírásban. Egri Lajos drámákra alkotott instrukciói nem csupán forgatókönyvekre, de novellákra és regényekre is érvényesek. A szerző ehhez belülről vizsgálja meg a drámák működését, és a történet szívére, vagyis a karakterekre helyezi a fókuszt. A jó dráma az emberektől és viszonyaiktól, valamint az emberi motivációk megértésétől függ, ezek viszik előre a történetet és lehelnek életet belé. Egri Lajos William Shakespeare-től Henrik Ibsenig számos nagy nevű drámaíró műveinek elemzésén keresztül mutatja meg a premissza és az emberi viselkedés alapján kifejtett drámai konfliktus fontosságát. EGRI LAJOS (1888-1967) Egerben született. A harmincas években íróiskolát alapított New Yorkban. A tanítás mellett színdarabokat írt és állított színre szerte Európában és Amerikában. Élete utolsó éveit Los Angelesben töltötte a filmipar tanácsadójaként.

Kniha je věnována jednomu z klíčových období dějin pražského divadla, vrcholným rokům zdejší italské opery (1781-1785), které významně ovlivnily světově proslulou tvorbu a recepci děl W. A. Mozarta. Téma je pojednáno ze dvou vzájemně se doplňujících hledisek: jako dějiny pražské opery a jako sonda do dobového italského repertoáru. Ve čtyřech kapitolách jsou vyloženy podmínky vzniku a provozu opery v Thunovském a následně i Nostitzově divadle, průběh sledovaných sezon, na vybraných sedmi operách hlavní rysy a důležitá témata repertoáru, který je v závěru zhodnocen v mezinárodním kontextu. Mozartovské souvislosti tvoří další interpretační rámec. Kniha je založena na důkladném přehodnocení dosavadní literatury, nových pramenných objevech a analýzách oper, jež z většiny dosud nebyly ve světové odborné literatuře zpracovány. Součástí jsou rozsáhlé přílohy soupis repertoáru, transkripce dokumentů, ale také slovníkově uspořádané biogramy italských interpretů.

Latinovits, Ruttkai, Törőcsik, Sinkovits, Garas, Psota... sokáig sorolhatnánk a huszadik századi magyar színjátszás felejthetetlen alakjait. Könnyedén fel tudjuk idézni csodálatos alakításaikat, még mindig fülünkbe cseng a hangjuk. De kik voltak ők valójában a színfalakon kívül? Mit éltek meg ezek a tehetséggel és érzékenységgel megáldott emberek mielőtt felgördült volna a függöny? Mennyit tettek hozzá a személyes kudarcok, örömök, bánatok a művészi teljesítményükhöz? Sal Endre, a népszerű Mi, magyarok könyvek szerzője ezúttal a színművész mögött rejlő emberre irányítja olvasói figyelmét. Az esendő, olykor hibázó, küzdő, szeretetre, elismerésre éhes hétköznapi emberre, aki a tapasztalataiból és az őt ért hatásokból olyan kimagasló művészi teljesítményt tudott felépíteni, ami generációk számára nyújtott és nyújt a mai napig maradandó élményt.