V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového požadavek vyhrazený do té doby zejména umění stal čímsi všeobecně vyžadovaným. Aby také ne, vždyť stálý růst produkce nezbytně vyžaduje její permanentní inovaci i estetizaci a součástí trhu se stala také produkce zážitků! Je jasné, jaké důsledky na proměnu samotného pojmu i podobu umění může mít a má vznik

Ačkoliv se Václav Chochola (1923 - 2005) divadelní fotografii nevěnoval výhradně jako hlavnímu oboru své tvůrčí činnosti, nachází se v jeho pečlivě spravovaném archivu mnoho umělecky i historicky unikátních děl. Chochola začínal jako sportovní fotograf, ale brzy svůj profesní záběr rozšířil na oblast umění. Jako divadelní fotograf se uplatňoval již od počátku čtyřicátých let 20. století a ve svých

Podtitul publikácie slovenského operného kritika a publicistu Vladimíra Blaha (1943) presne vystihuje jej obsah. Autor v diele venovanom stálici svetového operného repertoáru podrobne sleduje príbeh populárneho Pucciniho diela. Približuje dobový kontext a literárny námet, podľa ktorého vzniklo libreto Bohémy, pozornosť venuje hudobnej stránke diela a jeho miestu v rámci tohto žánru. Cez zrkadlo kritiky

Kniha uzavírá výbor Roubalových spisů, jehož první díl vyšel pod názvem Divadlo jako neodhozený žebřík v roce 2015. Obě publikace poskytují čtenáři přehled o myšlenkovém prostoru, který Roubal ve své odborné práci ohledával, a to s přihlédnutím k jeho celoživotnímu úsilí o uvádění zahraničních teatrologických konceptů do českého prostředí. Patrný je rovněž zájem o alternativní formy divadla a jejich

Výpravná publikace kolektivu autorů, mezi nimiž jsou historici, teoretici umění, teatrologové a výtvarníci představuje 230 dohledaných malovaných opon českých divadel na území ČR. Jsou mezi nimi opony profesionálních i amatérských scén především činoherních a hudebně dramatických souborů. Najdeme zde však i opony vytvořené pro konkrétní divadelní inscenace a opony loutkářských divadel. Všechny opony

Výsadní postavení Williama Shakespeara v současné západní kultuře a společnosti nemá obdoby Kdo určil, že si Shakespeare zaslouží tak hluboký obdiv? Může nám alžbětinský autor divadelních her skutečně i dnes přinášet tak závažné poselství, anebo jsou ve hře i jiné síly? Další z řady komiksů Shakespeare hledá odpovědi na tyto otázky. Zjišťuje, jak byl tento \"bard\" v různých dobách na různých místech

Choreograf a pedagog Daniel Wiesner přibližuje v této knize tvůrčí proces při hledání ideálního tvaru inscenace Macbeth. Autor nepovažuje tento proces za jedinou a zaručenou metodu, jak realizovat projekty tanečního divadla, ale skrze svou knihu se pokouší předat mladším kolegům zkušenosti, které při tvorbě celovečerních projektů tanečního divadla získal. Vznikl tak dokument o zrodu, vývoji a ohlasu

Aristofanes zaujímal kritický pohľad na všedné, opakované stvárňovanie komických scén, ktoré sám odmietal. Hľadal námety, ktorými by sa od iných komikov líšil svojou originalitou a zároveň poukazoval na spoločenské problémy jeho doby. Dlhotrvajúca peloponézska vojna, ktorej zastaveniu nepomáhali ani snahy umiernených politikov o uzavretie dlhodobého mieru, nedala Aristofanovi pri jeho tvorbe pokoja.

Monografie ukazuje polistopadovou „novou vlnu“ původní české dramatiky jakožto jedinečný fenomén: zkoumá ji na pozadí celoevropského hnutí (New European Drama), všímá si jejích zdrojů (britské, německé aj. dramatiky) a uměleckých vlivů (literatura, film, televize), sleduje její prezentaci v médiích (odborných i kulturních časopisech, rozhlase, popř. v televizi a na internetu), referuje o událostech,

„V deväťdesiatych rokoch 20. storočia sa ťažisko Rancierovho myslenia presúva k estetike, k histórii a teórii umenia. Aj v prácach z tohto obdobia však presvitá jeho záujem predovšetkým o politické účinky umeleckých diel. Estetika a politika tak tvoria dva základné piliere väčšiny Rancierových prác. Akčný rádius tohto mysliteľa je však oveľa širší a jeho prístup je výsostne interdisciplinárny. Vďaka

Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny, který měl pro další život hry zásadní význam. Připomíná slovem i obrazem dobové zdroje Tylova námětu a porovná jednotlivé úpravy textu Fidlovačky, vzniklé během sta

Nejslavnější hra českého klasika - báchorka určená dospělým i dětem. V půvabné pohádce se prolínají reálné, typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil. Je to také národní mýtus, součást naší společné paměti – vypráví o našich kořenech. Co generace, to interpretační přístup: o otevřenosti textu pojednává studie prof. Jana Císaře Rozporuplný Tyl. Jungiánský rozbor hry

Kdo se jednou zamiluje do humoru a kouzla dvojice Šimek a Grossmann, stává se jejich doživotním fanouškem. Po beatových začátcích v neopakovatelné atmosféře klubu Olympik (více v knize Historie klubu Olympik, Česká citadela 2020), se slavná dvojice přemisťuje na prkna divadla Semafor. Kniha Šimek & Grossmann v divadle Semafor, mapuje kompletní historii dvojice na prknech divadla Semafor v letech 1967

Víte, že chybělo jen málo a film Pyšná princezna královnou – pokračování kultovní pohádky po 20 letech – byl skutečně natočen? Jakou roli hrála anglická vlajka ve Slavnostech sněženek? Proč mluvil Marián Labuda před Václavem Klausem záměrně maďarsky? Renomovaný filmový historik zve čtenáře na pouť, která je jako milníky značena vyprávěním osobností, které tvoří pomyslný Slavín našeho filmu. Za své

Co vlastně lze z dochovaných programů, scénografických návrhů, kritik a komentářů zjistit? Je možné zrekonstruovat podobu režie a jejího nositele? Brněnská teatroložka Šárka Havlíčková Kysová využila nejaktuálnějších informací o problému a jeho řešení a tak také uchopila svou wasserbauerovskou monografii s nezvyklým názvem Režisér jako koncept... Snaha o využití nových metodologických postupů přivedla

Máte pocit, že morálka a etika sa vytratila z našich životov? Že otvorením mediálneho priestoru sa z mnohých filmárov a televíznych režisérov stali drzí vykrádači našich súkromných životov? Renomovaná slovenská režisérka Yvonne Vavrová s bohatou medzinárodnou filmovou a televíznou skúsenosťou v zahraničí radí, ako sa vyhnúť mnohým etickým a morálnym dilemám pri nakrúcaní. Rieši otázku použitia skrytej

Hra P. Handkeho v roce 1966 působila jako jeden z největších skandálů evropského divadla, neboť v ní nabourává veškeré konvence správně napsaného dramatu i divadelních postupů, skryta je v ní silná kritika života šedesátých let. Cílem hry však není pouhá provokace, zkoumá především funkci divadla ve společnosti, pro kterou vzniká.

Pokus o plastickú mapu, ako knihu označil autor v podtitule, je vzácny nielen hodnotou samotného prvovýskumu, ale aj spôsobom uchopenia témy. Nezameriava sa výlučne na dejiny konkrétneho súboru či profily vybraných osobností. Prináša koncept zaľudnených dejín. Ak štýl jeho písania v recenziách osciloval medzi odborným hodnotením a esejou, štýl v prípade rozsiahlejších textov, vrátane tejto knihy, osciluje

Zborník príspevkov z teatrologického kolokvia Recenzenti: Mgr. Peter Himič, PhD., Mgr. Martin Bernátek, Ph.D. Odborný garant kolokvia a zostavovateľ zborníka: Mgr. Mgr art. Milo Juráni, PhD. Autori textov: Miroslav Ballay, Viera Bartková, Andrea Bátorová, Dominika Dudášová, Lenka Dzadíková, Dária F. Fehérová, Marek Godovič, Mikuláš Huba, Samuel Chovanec, Dagmar Inštitorisová, Ján Kralovič, Karol Mišovic,