Tretí a posledný zväzok rozsiahleho vydavatelského projektu editora Jána Sládecka Ivan Stodola: Súborné dramatické dielo je zložený z niekolkých blokov: Popri dalších divadelných hrách ci iných variantoch materiálov už uverejnených v predchádzajúcich dieloch tu nájdeme aj Stodolove texty publicistické ci rozhovory s dramatikom z rôznych období jeho života. Významnou castou zväzku je obsiahla štúdia z pera popredného slovenského teatrológa prof. Júliusa Pašteku, ktorá erudovane aj citatelsky prítažlivo komentuje osobnost MUDr. Ivana Stodolu nielen ako dramatika, ale aj ako popredného slovenského lekára,a hlavne charakterného, statocného cloveka, ktorého bytostný humanizmus nezlomili ani roky strávené v komunistickom väzení 50-tych rokov.

V zborníku sú uverejnené hry piatich najúspešnejších autorov v súťaži pôvodných dramatických textov Dráma 2001. Zborník obsahuje hry Evy Maliti-Fraňovej (Krcheň Nesmrteľný), Viliama Klimáčka (Lara), Mareka Godoviča (Jeho zle ohlásená smrť), Romana Olekšáka (Negativisti) a Petra Pavlaca (Deus ex Machina).

Tomáš HorváthThe ChairLaco KerataOn The SurfaceSilvester LavríkKatarínaJozef GombárHugo Carp

Svetoznámy teatrológ Marvin Carlson je profesorom divadelnej vedy a komparatívnej literatúry v Centre postgraduálneho štúdia na City University of New York. Vo svojej výskumnej a pedagogickej činnosti sa zameriava na teóriu drámy a dejiny západoeurópskeho divadla a drámy, najmä 18., 19. a 20. storočia. Jeho knihy sú charakteristické vysokou erudovanosťou, podporenou dôkladným štúdiom prameňov, pričom aj pri ich interpretácii je Carlson vždy veľmi presný a výstižný. K jeho profilovým publikáciám patria okrem iných Performance: A Critical Introduction, v ktorej sa zaoberá teóriou i historickým vývojom performancie, Voltaire and the Theatre of the Eighteenth Century či The Haunted Stage, kde skúma vzťah divadla a pamäti a odkrýva proces, ako pamäť diváka ovplyvňuje spôsob vnímania divadelného diela. Dejiny divadelných teórií sú Carlsonovou najznámejšou knihou, preloženou už do šiestich jazykov. Autor v nej zachytáva dejiny myslenia o divadle od antiky až po nástup feminizmu do teatrológie v 80-tych rokoch 20. storočia. Svojou hĺbkou a šírkou záberu táto vynikajúca kniha doplní naše poznanie o tom, ako bolo divadlo chápané a posudzované v rôznych obdobiach svojej histórie.

Ukončením niekoľkoročnej práce kolektívu renomovaných slovenských teoretikov a historikov v oblasti divadla pod vedením Vladimíra Štefka sú dlho očakávané Dejiny slovenského divadla Divadelného ústavu. Prvý zväzok, Dejiny slovenského divadla I., poskytuje koncentrovaný a prehľadný obraz o vývinových tendenciách slovenskej divadelnej tvorby na profesionálnych javiskách do roku 1948, zachytený na primerane charakterizovanom spoločenskom pozadí a v dejinných súvislostiach. Druhý zväzok, Dejiny slovenského divadla II., nadväzuje na prvý divadelnými udalosťami prelomového roku 1948 a pokračuje do roku 2000. Dejiny slovenského divadla I. a II. majú ambíciu byť komplexným a syntetizujúcim dielom. Ani do objemných dvoch kníh dejín slovenského divadelníctva však nebolo možné vtesnať všetky udalosti, osoby a osobnosti či divadlá rovnakým dielom, všetky premiéry, festivaly. Ide preto o výber toho najpodstatnejšieho v ére slovenského profesionálneho divadla.

Kniha Jany Laslavíkovej vychádza v roku osláv storočnice Slovenského národného divadla a osvetľuje etapu predchodcu našej národnej inštitúcie Mestského divadla, dnešnej Historickej budovy SND. Publikácia vychádza v koprodukcii Hudobného centra a Historického ústavu SAV v spolupráci s Katedrou muzikológie FiF UK a na základe výskumu pramenného materiálu prináša doposiaľ neznáme fakty o divadelnej prevádzke v rokoch 1886 1899. Monografia je vyústením mnohoročných výskumných aktivít autorky v tejto oblasti a sprístupňuje čitateľom mnoho vzácnych informácií, ktoré doposiaľ neboli publikované. Po otvorení budovy Mestského divadla v r. 1886 boli divadelné sezóny rozdelené na nemeckú a maďarskú časť s príslušnými riaditeľmi a umeleckými súbormi; tento model divadelnej prevádzky fungoval trinásť rokov do roku 1899. Publikácia ponúka analytický prehľad nemeckojazyčných divadelných sezón pod vedením riaditeľov Maxa Kmentta (1886 1890) a Emanuela Raula (1890 1899). Farebná obrazová príloha prináša súvisiace reprodukcie diel zo zbierok domácich a zahraničných archívov, múzeí a knižníc. Podstatnou časťou knihy je rozsiahla príloha s prvým kompletným súpisom nemeckojazyčných predstavení Mestského divadla v Prešporku v danom období.

Publikace reflektuje a dokumentuje první období profesionální činnosti Divadla na provázku od začátku roku 1972 až po konec divadelní sezony 19791980, kdy byly vytvořeny v průměru čtyři inscenace ročně. U každé inscenace jsou uvedeny soupisy tvůrců, jejich teoretické reflexe, úryvky pracovních variant scénářů, řešení divadelního prostoru i ukázky plakátů a programů chápaných jako grafický prostor inscenace. Vše je doplněno bohatou fotodokumentací a kritickými reflexemi z dobového tisku. Kniha také zahrnuje všechny zahraniční aktivity Divadla na provázku i jeho nepravidelné tvůrčí postupy, k nimž patřila především každoroční pracovní soustředění, jimiž byla zahajována činnost v každé divadelní sezoně. V posledním oddílu publikace je zařazen ukázkový výběr textů, v nichž se generačně spříznění divadelní teoretici pokoušeli o komplexnější pohled na tvorbu Divadla na provázku, následovaný výběrovým soupisem ohlasů k jednotlivým inscenacím, zájezdům a akcím v dobovém československém tisku.

Knižné vydanie dvoch najúspešnejších hier o Jánošíkovi smeruje do knižníc mnohých spokojných divákov, ale i tých, ktorí ich na javisku ešte nevideli. Bryllova hra Na skle maľované prešla s úspechom kus sveta - a na Slovensku sa stala doslova legendárnou. Feldekova hra Z dreva vyrezané absolvovala uvedenia na profesionálnych javiskách doma i v zahraničí a stala sa najhranejšou hrou slovenských ochotníkov. Úspešné realizácie oboch hier na divadelných doskách dokumentuje bohatá knižná obrazová príloha Aj keď je každá hra trochu iná - Bryllova viac využíva fantáziu, Feldekova zas historické fakty - obe majú aj veľa spoločného: dobre sa v nich znáša pohromade legenda aj realita, tragédia aj humor, hovorené slovo aj spev.Autorov hier spája aj to, že sú to generační vrstovníci, vstupovali do literatúry v rovnakom čase – v čase chruščovovského odmäku po Stalinovej smrti - a jedným z prvých Feldekových prekladov vo vtedy založenom časopise nastupujúcej generácie Mladá tvorba bol preklad jednej z prvých Bryllových básní.Autor Z dreva vyrezaného je navyše aj prekladateľom Na skle maľovaného. Jánošík je obom blízky aj ako sused (Feldek sa narodil kúsok od Terchovej, v Žiline, Bryllovo rodisko to tiež nemá k Jánošíkovmu ďaleko. A autor doslovu Peter Cabadaj, pracovník Slovenskej národnej knižnice, ten sa narodil rovno v Terchovej).

Příběh životního dramatu známého vědce a astronoma, který odvolal pod nátlakem církve koperníkovské učení o oběhu planet okolo Slunce. Významné dílo "epického" dramatu klade otázky o společenské odpovědnosti a etice a osobní odpovědnosti vědce, které se h

Publikace představuje první české přehledové dějiny dramatického žánru ve Spojených státech amerických od jeho úplných začátků v polovině 17. století do roku 1916. Nejvýznamnější směry a díla začleňuje do kontextu uměleckých, divadelních a společensko-politických změn, jež měly na konkrétní dobovou tvorbu přímý vliv. Kniha je strukturována do dvou oddílů. První představuje přehledově výkladovou část členěnou podle dějinných etap vývoje staršího amerického dramatu, druhý oddíl sestává z překladů ukázek reprezentativních děl tohoto období. Čtenář tak má k dispozici nejen přehledové dějiny vývoje poněkud opomíjeného žánru, ale rovněž antologii, která prostřednictvím ukázkových textů tento vývoj dokumentuje.

Nová edice klíčového a průkopnického díla české teatrologie, ve kterém Otakar Zich vytvořil první ucelenou teorii divadla. Je zde vymezen sám pojem dramatické umění a dále stěžejní kategorie jako princip dramatičnosti, dramatická postava, dramatický děj, divadelní scéna, dramatická hudba, princip stylizace a dramatické žánry. Nová edice vychází z původního vydání z roku 1931.

Sborník zahrnuje přednášky, které zazněly při habilitačních a profesorských řízeních na DIFA JAMU od 1. července 2007 do 31. srpna 2018. Publikace navazuje na první díl vydaný v roce 2007. Přednášky jsou rozčleněny do sedmi tematických oddílů: myšlení o divadle, režie a dramaturgie, herectví, scénografie, pohyb a hlas, manažerství, média. Vnitřní řazení v oddílech respektuje chronologii, v níž byly přednášky proneseny. Stejně jako tomu bylo u prvního dílu, i nyní bylo v maximální míře přihlédnuto k tomu, že dané texty vznikaly ve velkém časovém rozmezí a od dob proslovení přednášek se mohly některé věci změnit, byly publikovány nové poznatky, a některá tvrzení zde publikovaných přednášek se proto mohou zdát poněkud obsoletní. Cílem této knihy však není předložit poznatky tak, jak se jeví v době publikace tohoto sborníku, ale představit přemýšlení o divadle v konkrétních okamžicích více než desetiletí, ve kterém byly pronášeny předkládané přednášky.

Kniha je věnována památkám na osobnosti českého divadla ze sbírek Národního muzea. Po úvodní historické stati přináší obrazový katalog vybraných sbírkových předmětů, dále soupis všech památek na osobnosti spjaté s českým divadlem a medailony těchto osobností.

A hercegnő naplója szellemes, provokatív, őszinte, intelligens és szókimondó. Épp olyan, mint szerzője volt, a napló megszületésekor mindössze 19 éves Carrie Fisher. A színésznő emlékei rendezgetése közben, régi újsághalmok között bukkant rá saját, kézzel írott naplójára, és szembesült egykori tinédzser önmagával, azzal, hogy milyen is volt megélnie a Csillagok háborújának forgatását vagy éppen hosszúra nyúlt egyéjszakás kalandját színésztársával, Harrison Forddal. A hercegnő naplója ezekről az intimitásokról is beszámol, igazán egyedivé azonban az időutazás teszi: az idősebb Carrie Fisher találkozása a 19 évessel. A könyvben a hatvanéves színésznő emlékei a stábról, a forgatásról, a szerelemről, a sikerről vagy éppen a függőségekről izgalmasan keverednek, vetülnek a kézzel írott napló szövegeire. Utóbbiakból egy sokkal naivabb, sebezhetőbb nő képe rajzolódik ki, akiben azonban csírájában ott van már az excentrikus, vicces, intelligens, nagydumás Carrie Fisher is. Utolsó kötete ékes bizonyíték rá, hogy nem csupán egy hollywoodi szupersztárt, generációk ikonját, de egy kiváló írót is elveszítettünk a személyében.

Kniha je třetím svazkem rozsáhlé encyklopedie Česká divadelní encyklopedie, zpracovávané na půdě Kabinetu pro studium českého divadla. Devatenácté století, jemuž se svazek věnuje, je pro novodobé české divadlo zcela zásadní, a přesto takto široce pojatá publikace encyklopedického charakteru dosud chyběla. Struktura knihy je stejná jako v předešlých svazcích, tematicky se však plně soustřeďuje na divadlo českojazyčné. Více než půl tisíce hesel zahrnuje dramatiky, herce, režiséry, jevištní výtvarníky, ředitele divadel ad. Každé heslo podává na základě zevrubného výzkumu informace o životě, činnosti a díle příslušné osobnosti a je vybaveno podrobnou bibliografií. Text doprovází množství fotografií a reprodukcí.

Monografia ponúka odbornú štúdiu tvorby talianskeho divadelníka Romea Castellucciho, výrazného predstaviteľa európskej divadelnej avantgardy, považovaného za jedného z najkontroveznejšch ale aj najinšpiratívnejších tvorcov činoherného, operného a fyzického divadla. Kniha približuje formovanie režisérovej špeciálnej divadelnej poetiky prostredníctvom emblematickýh inscenii operného a hudobného divadla najnovšej etapy jeho tvorby.

Pri čítaní II. zväzku Súborného diela Stanislava Vrbku sa pred čitateľom objaví bohaté spektrum kritikovych tematických okruhov. Za touto vypätou aktivitou stojí autorova osobná vášeň pre divadlo. Prijmite pozvanie na cestu... "Všetko je tu cestou preskúšavajúceho a načúvajúceho odpovedania. Na ceste vždy číha nebezpečenstvo, že sa stane bludnou. Chôdza po takýchto cestách vyžaduje cvik. Zácvik je remeslo. Vydržte na ceste aj v skutočnej núdzi a vytrvalo sa učte, aj za cenu poblúdenia, remeslu myslenia." (Martin Heidegger: Nachwort. Ein Brief an einen jungen Studenten, 1950).

Quentin Tarantino je nejen jedním z nejslavnějších současných filmových tvůrců, ale také jedním z největších filmových expertů. Dlouhá léta v rozhovorech mluvil o tom, že se jednou vrhne na psaní knih o filmech. Nyní nastal ten správný čas a výsledkem je vše, v co jeho vášniví fanoušci – a všichni milovníci filmů – mohli doufat. Tato kniha, uspořádaná podle klíčových filmů ze sedmdesátých let, z nichž všechny viděl poprvé jako mladý divák, je stejně intelektuálně přísná a pronikavá jako svižná a zábavná. Je to zároveň filmová kritika, filmová teorie, reportážní počin i úžasná osobní historie, a to vše je napsáno jedinečným „tarantinovským“ stylem.

A Lumiére-örökség című könyv a szerző 1990-től 2006-ig vezetett filmes naplójának eredményeként jött létre, amelynek egyes darabjait korábban filmkritikák formájában publikálta. Ebből a nyersanyagból formálódott és bővült ez a könyv, amely több mint négyszáz film bemutatását, ... Folytatás ›› elemzését és értelmezését tartalmazza, személyes nézőpontból, de tárgyi hitellel. A kétkötetes munka akár kézikönyvként, filmes enciklopédiaként is szolgálhat, ám sajátos "filmregényként" is olvasható, melyből kirajzolódik az ezredforduló filmművészetének gazdag körképe, irányzatai, stílusváltozatai, fontos rendezőinek munkássága. A szerző figyelme a magyar és az európai, valamint az amerikai film mellett kiterjed a kevésbé közismert iráni és távol-keleti alkotásokra is. A történelmi visszapillantások a filmművészet alakulástörténetének horizontjába helyezik az egyes elemzéseket. Az olvasmányos formában megírt mű egyaránt számíthat diákok, tanárok és a filmművészet híveinek érdeklődésére, de mindazok haszonnal forgathatják, akik kíváncsiak az ezredforduló egyik legfontosabb művészeti ágának eredményeire. A(z) A Lumiére-örökség I.-II. (Könyv) szerzője Nagy Imre.

Za málo peněz hodně muziky Mladý režisér nás vezme přímo na natáčení seriálu Za oponou. Bez příkras vypoví, jaké to je prosazovat a točit seriál, když vaše režisérská hvězda teprve vychází. Chcete vědět, čím Dan Pánek získal Hynka Čermáka pro roli drsného ředitele divadla? Jak zápasil s financováním nízkorozpočtového seriálu? Zajímají vás názory známých herců na natáčení seriálu a povolání herce? Chcete prostřednictvím fotografií nahlédnout na plac i do hereckých šaten? Pak pozor, opona jde nahoru!

Nejhranější Drábkova hra ze souboru Aby se Čechům ovary zachvěly vystihuje příběhy tří krasoplavců, jimž se vinou vnějšího světa hroutí soukromí.

Knížka s předmluvou Jaroslava Vostrého tvoří svérázný pendant k výboru Kabaret Eduarda Basse (edice Disk malá řada – svazek 13.), jehož editorem je právě Milan Šotek. Hry se slovy a tanci obsahují pět dramatických textů, které v rozmezí let 2008–2012 napsal mladý autor (*1985) buď pro vlastní autorské divadlo Cabaret Calembour (Borůvčí, Sukna, Plejtvák), nebo na objednávku profesionálních scén, pro konkrétní herce a inscenátory (Tajemství Žlutého hřbetu pro Divadlo A. Dvořáka Příbram a Nový bleší cirkus pro Studio Ypsilon). Všechny texty tedy dopředu počítaly s jevištní realizací. Autor v nich rozvíjí poetiku divadel malých forem i českého literárního kabaretu s jeho důrazem na slovní ekvilibristiku, v zásadě však vždy znovu a znovu tradici mimu a mimování – odtud ony „tance“ v názvu knížky. Soubor uzavírá a v kabaretu ukotvuje 12 písňových textů a 6 příležitostných „zřídkadel“. Milan Šotek (*1985) V letech 2005–2010 studoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze obor dramaturgie činoherního divadla. Už v té době se intenzivně věnoval ‘malým formám’ – se spolužáky Igorem Orozovičem a Jiřím Suchým z Tábora založil Cabaret Calembour, kde se uplatňuje jako autor, textař a herec (za původní aktovku Borůvčí byl nominován na Cenu Evalda Schorma 2008, hra se dočkala také rozhlasového zpracování ČRo 3 – Vltava, soubor získal cenu Český tučňák 2010 v kategorii Mladé divadlo, v červnu 2012 pak Česká televize zaznamenala prvotinu Cabaretu Calembour v rámci cyklu Zveme vás do divadla). Od sezony 2010/2011 je dramaturgem činohry Moravského divadla Olomouc, hostuje však jako dramaturg i v Jihočeském divadle České Budějovice. Spolupracuje s režiséry Michaelem Tarantem, Bogdanem Kokotkem, Januszem Klimszou, Michalem Langem, Mikolášem Tycem, Radovanem Lipusem nebo Martinem Glaserem, s jehož inscenací Arabská noc hry německého autora Rolanda Schimmelpfenniga získala olomoucká činohra na Pražském festivalu německého jazyka 2012 Cenu Josefa Balvína.. Talent Milana Šotka se tak rozpíná mezi velkou činohru a malé formy. Na DAMU pokračuje v doktorském studiu oboru Scénická tvorba a teorie scénické tvorby (Scénologie) u prof. Jaroslava Vostrého, s užším zaměřením na mimus a kánon české komedie. Spolu s Jiřím Suchým z Tábora napsal pro ČRo2-Praha hru o Eskymákovi v Olomouci Těsně vedle nebe.

Revolučná herecká teória, ktorú vypracoval Stanislavskij a rozvinul Strasberg , významnou mierou ovplyvnila súčasné herecké umenie. Svojej knihe zasvätil Strasberg posledných desať rokov života, aby v nej raz a navždy vysvetlil, v čom Metóda vlastne spočíva a ako funguje, a aby rozpovedal príbeh jej vzniku a ľudí, ktorí sú s ňou spätí. Výsledkom je majstrovské dielo plné múdrosti a rád pre každého, kto sa pohybuje v oblasti divadla. „ Povinné pre mladých hercov, vlastne aj pre tých starých „ Paul Newman

Pokus o plastickú mapu, ako knihu označil autor v podtitule, je vzácny nielen hodnotou samotného prvovýskumu, ale aj spôsobom uchopenia témy. Nezameriava sa výlučne na dejiny konkrétneho súboru či profily vybraných osobností. Prináša koncept zaľudnených dejín. Ak štýl jeho písania v recenziách osciloval medzi odborným hodnotením a esejou, štýl v prípade rozsiahlejších textov, vrátane tejto knihy, osciluje medzi vedeckým a rozprávačským. Princíp príbehu o dobe a ľuďoch umožňuje autorovi zachytiť dynamickú a neoddeliteľnú koexistenciu viacerých vývinových línií divadla (popri profesionálnych súboroch aj život ochotníckych divadiel), ale i pohyb osobností medzi jednotlivými inštitúciami a organizáciami. To všetko na prehľadne zachytenom pozadí spoločensko-politických pomerov. Autor tak vytvára pomyselnú spoločensko-kultúrnu mapu. Umožňuje rýchlu a spoľahlivú orientáciu, ale i možnosť pristaviť sa pri jednotlivých detailoch. Pripája aj výnimočne rozsiahly poznámkový aparát. Obsahuje dôležité fakty z prvovýskumu, ktoré v súdobej literatúre neboli publikované a sú pre porozumenie textu užitočné. Nemenej dôležitý je náčrt súvislostí, ktoré zaraďujú slovenské divadlo do širšieho európskeho kontextu. (Zdenka Pašuthová)

Jednoznačná odpoveď na jednoduchú otázku, čo performatívne štúdiá vlastne sú, nie je celkom možná, preto prinášame publikáciu, cieľom ktorej je priblížiť a ozrejmiť podstatu umenia performancie. Odborné state publikované v tejto knihe opisujú základný rozsah performatívnych štúdií posledných desaťročí. Tento rozsah sa vzťahuje tak na epistemologickú úroveň pokrývajúcu východiskové pojmy, koncepty a ich príklady, ako aj na umeleckú a kulturálnu prax, ktorá zahŕňa oblasť performatívnych štúdií v ich historickom priereze a v aktuálnosti. Aleksandra Jovićević Profesorka Aleksandra Jovićević pôsobila na Fakulte dramatických umení Univerzity umenia v Belehrade, na Katedre performatívnych štúdií Newyorskej univerzity v New Yorku a ako hosťujúca profesorka na Katedre dejín umenia a divadla na Univerzite La Sapienza v Ríme, kde v roku 2011 získala miesto stáleho profesora. Počas svojej kariéry publikovala množstvo odborných štúdií doma i v zahraničí. Ana Vujanović pôsobí ako teoretička, výskumná pracovníčka, spisovateľka, pedagogička, kurátorka a dramaturgička. Momentálne je hosťujúcou profesorkou v odbore performatívnych štúdií na Univerzite v Hamburgu. Je autorkou viacerých odborných stati a publikácií (Umetnost u Srbiji u 20. veku, Razarajući označitelji/e performansa). Podstatná časť jej činnosti je spojená s platformou TkH (Teorija koja Hoda) – nezávislou teoretickoumeleckou platformou združujúcou teoretikov a umelcov z oblasti performancie, divadla, filmu a vizuálneho umenia a zároveň je šéfredaktorkou rovnomenného časopisu.

Profesionalizácia, europeizácia a estetizácia divadla spájajú druhú slovenskú činohernú generáciu SND so štyridsiatymi rokmi 20. storočia; jej najmladší príslušníci nastúpili do divadla na konci dekády - Karol Machata, Mária Kráľovičová, Eva Kristinova, Viera Strnisková. Najpodnetnejším inšpirátorom sa stal Ján Jamnický, popri ňom Ferdinand Hoffmann. Jej vzostup sa v povojnových desaťročiach spojil s menami režisérov, ako boli Jozef Budský, Ivan Lichard, Karol L. Zachar, Tibor Rakovský, Magda Lokvencová. Generačným scénografom bol Ladislav Vychodil. S plejádou výrazných osobností herečiek a hercov vytvorili pozoruhodné dielo presahujúce do ďalších dekád. Divadlo generáciu sformovalo; rozhlas, film a televízia ako moderné komunikačné druhy prezentovali jej umenie. Vďaka nim sa slovenské dramatické umenie stalo pojmom v európskom meradle, neodmysliteľne spätým s umeleckými osobnosťami, ako boli Martin Gregor, František Dibarbora, Beta Poničanová, Vilma Jamnická, Mária Bancíková, Mária Prechovská, Mikuláš Huba, Viliam Záborský, Gustáv Valach, Július Pántik, Ctibor Filčík, Jozef Kroner. Mária Kráľovičová, Eva Kristinová, Viera Strnisková, Karol Machata, Ladislav Chudík, Elo Romančík podnes tvorbou pripomínajú veľkosť, podnetnosť a životaschopnosť generácie. Koho menovať prv a na koho nezabudnúť? Už vyšli monografie i zborníky o jednotlivých režiséroch, herečkách, hercoch a scénografoch. Doteraz chýbala syntéza o diele druhej činohernej generácie SND, ktorá sa kedysi nazývala strednou. Postupujúci čas spochybnil jej pomenovanie, no nie je jej umenie. Autor - divadelný historik - predstavil celkový obraz generácie ako siluetu mnohých, pozoruhodných, osobnostne odlíšených zjavov, vďaka ktorým sa moderné slovenské dramatické umenie stalo súčasťou európskeho a svetového herectva. Ocenenia na medzinárodných filmových a televíznych festivaloch potvrdili kredit generácie, ktorú nie náhodne nazvali hviezdnou.

Miloš Štědroň je osobností vskutku renesanční. Je skladatelem, muzikologem, vysokoškolským profesorem, literátem, divadelníkem, karatistou… A také neobyčejným vypravěčem. Střípky této vzpomínkové koláže se formují v originální obraz rodinné historie, hudby a divadla. Někdy budete mít dojem, že čtete pikareskní román, jindy thriller. Čeká vás setkání s Leošem Janáčkem, Milanem Kunderou a „brněnskými bohémy“. Součástí knihy jsou Štědroňovy svébytné literární texty, které vás překvapí svou originální komikou.

Kniha Zrušené! Pre pandémiu nehráme dokumentuje vynútenú pandemickú prestávku v slovenských divadlách. Zachytáva spôsoby, akými sa divadlá v čase lockdownu dostávali k divákovi a prináša aj svedectvá divadelníkov a divadelníčok z prvej protikovidovej línie, ktorí ako dobrovoľníci pomáhali v nemocniciach či testovacích strediskách. Keď pandémia ustúpila, vytesnili sme túto nepríjemnú skúsenosť s vedomím, že sa môže kedykoľvek vrátiť. Sme historicky/hystericky poučení, ale azda nie aj zmenení a naučení… Autori textov: Maria Ristani, Matúš Bieščad, Katarína Kövesdi Cvečková, Miroslava Košťálová, Veronika Kolejáková, Darina Kárová, Dušan Poliščák, Monika Michnová, Uršuľa Turčanová, Miroslava Kovářová, Katarína Figula, Michaela Paštéková, Michal Németh, Iveta Škripková, Miriam Kičiňová, Martin Kusenda, Andrea Sabová a Marián Viskup, Lucia Faltinová, Saša Sarvašová

The book deals with the research process and the role of the dramaturg in original non-interpretive theatre and consists of two parts. The Interviews chapter focuses on the creative process with an emphasis on the method of "devising" (collective authoring). In it, Synne Behrndt combines interviews with artists and theoretical perspectives to gather arguments for the claim that devising and performance are themselves research, and discusses the role of the dramaturg in this process. Sodja Zupanc Lotker’s text describes theatre projects ranging from contemporary dance to drama to site-specific, audio projects, performative perfumes and performance auctions. These often begin with a theme, a question or an experience. He sees dramaturgy in this process as a dynamic process in which the project emerges to the audience. The performance is a kind of projection screen, offered to the audience for collaborative reflection, endless, constantly bringing new stimuli, new experiences. Dramaturgy is then the network of stimuli from which this thinking emerges. Kniha se zabývá výzkumným procesem a rolí dramaturga v autorském neinterpretačním divadle a sestává ze dvou částí. Kapitola Rozhovory se zaměřuje na tvůrčí proces s důrazem na metodu „devising“ (kolektivní autorské tvorby). Synne Behrndt v ní propojuje rozhovory s umělci a teoretické pohledy, aby shromáždila argumenty k tvrzení, že devising a performance samy o sobě jsou výzkumem, a zabývá se rolí dramaturga v tomto procesu. Text Sodji Zupanc Lotker popisuje divadelní projekty v šíři od současného tance přes činohru až po site specific, audio projekty, performativní parfémy či aukce představení. Ty často započínají tématem, otázkou nebo zkušeností. Dramaturgii v tomto procesu chápe jako dynamický proces, v němž se projekt vyjevuje publiku. Performance je jakési projekční plátno, nabídnuté divákům ke společnému uvažování, nekonečné, neustále přinášející nové podněty, nové zkušenosti. Dramaturgie je pak síť podnětů, z nichž toto přemýšlení vzniká.