Mileva „Mitza“ Marićová bola odmalička iná ako ostatné dievčatá. Napriek mnohým predsudkom bojovala o úspech v odbore, v ktorom dominovali muži. Matematika pre ňu bola vždy jednoduchšia cesta ako manželstvo. Lenže keď sa o ňu začal zaujímať spolužiak Albert Einstein, jej svet sa otočil hore nohami. Strhujúci a dojímavý román o žene, ktorá bola nielen manželkou, ale aj spolupracovníčkou jedného z najväčších vedcov a géniov v histórii.

Píše se rok 2016. Gülbahar žije s manželem a dvěma dcerami již desátým rokem v Paříži, kam se s rodinou přestěhovala z čínské provincie Sin-ťiang, když jí jednoho listopadového dne z Číny zavolá zaměstnanec její bývalé firmy a vyzve ji, aby přijela do Číny podepsat nějaké dokumenty související s jejím důchodem. Nic netušící Gülbahar skutečně odletí do Sin-ťiangu, návštěva rodné země se jí ovšem stane osudnou: nedlouho po příletu ji čínské úřady zadrží, zabaví pas, zavřou do vazební věznice, kde je řetězy připoutána k posteli, a po několika měsících ji pod smyšlenou záminkou odsoudí na sedm let do převýchovného tábora, a to na základě procesu, který trvá sedm minut a koná se bez přítomnosti soudce či obhájce. Její život se na téměř tři roky proměnil v noční můru: to, čeho byla Gülbahar ve vazbě a poté v převýchovném táboře kterému Čína oficiálně říká škola nebo školicí středisko , svědkem a co musela na vlastní kůži prožít, snese srovnání pouze se zkušeností vězňů někdejších sovětských gulagů, ba je v jistém ohledu ještě horší. Gülbahar nepopisuje pouze brutalitu dozorců, fyzické strádání a živoření v celách, v nichž člověk ztrácí pojem o čase a kde nelze rozlišit den od noci, ale i nekonečné výslechy, psychický nátlak, vydírání, vojenskou drezúru, a především vymývání mozků a indoktrinaci, jimž jsou odsouzení permanentně vystaveni: Jedenáct hodin denně vás drží v učebnách bez oken, kde vás vyučující nutí do úmoru recitovat oslavné ódy na komunistickou stranu. Když přestanete, potrestají vás. A tak pokračujete, znovu a znovu, až nakonec už nic necítíte, na nic nemyslíte. Ztrácíte pojem o čase. Napřed o hodinách, potom o dnech. Propadáte se do prázdna. A to není všechno. Pokud si vězeň chce uchovat alespoň malou naději na propuštění, musí učinit doznání neboli přiznat se ke zločinům, které nespáchal, a přistoupit na potupnou hru, jejíž pravidla určují čínští věznitelé. A tak jestliže se Gülbahar po téměř třech letech, díky vytrvalému úsilí její dcery a po diplomatické intervenci francouzské vlády, nakonec podařilo z pekla čínského gulagu uniknout, byla nucena podstoupit to nejhorší ponížení Gülbahar přišla v táboře málem o rozum. Utržila na těle i na duši rány a šrámy, které se již nikdy zcela nezhojí. Stále jí pronásledují běsy. Dnes se ovšem nebojí o sebe, ale o své blízké, kteří zůstali v Sin-ťiangu. Děsí se představy, že jednoho dne čínská policie zaklepe na dveře bytu její matky, sester, bratrů a přátel, kteří žijí v Číně. Bojí se, že budou jako ona vyslýcháni, uvězněni, mučeni, deportováni, že s nimi budou nakládat stejně jako s ní jako se zločinci, s teroristy. Stejně jako ona mohou zmizet v táborech, přijít o svou lidskou důstojnost a s ní o všechny šťastné vzpomínky, vlastně o vzpomínky vůbec, a pomalu i o chuť žít. Gülbahar proto dlouho váhala, jestli má v knize vyjevit svou pravou identitu, nebo svou výpověď uveřejnit anonymně. Nakonec zvolila první možnost. Dospěla totiž k přesvědčení, že její dramatická zkušenost a strádání, které ve své knize líčí, jsou mimořádně cenným svědectvím, neboť odhalují světu skutečnost, kterou nikdo nechce vidět, které však budeme muset pohlédnout do tváře čínskou genocidu Ujgurů.

Emotívny príbej dcéry Alexandra Rezeša, ktorá v roku 2012 spôsobila autonehodu na maďarskej diaľnici, pri ktorej zahynuli štyria ľudia. Eva Varholíková v otvorenej spovedi hovorí úprimne všetko, o čom doteraz mlčala. Chcela by som vrátiť čas je kniha zlomenej ženy, ktorá sa snaží opäť zaradiť do normálneho života aj napriek tragédii, ktorú si so sebou ponesie do konca života ako svoj kríž.

A Birodalom határán fekvő titkos náci táborba internált ezrek sorsára akarta felhívni a figyelmet egy Witold Pilecki nevű harminckilenc esztendős lengyel ellenálló, aki önként jelentkezett erre a vakmerő küldetésre. Álnéven, hamis papírokkal szándékosan elfogatta magát, hogy bekerüljön a táborba, ahonnan később jelentéseket küldött a földalatti mozgalomnak arról, hogy mi történik ott honfitársaival. Ám az információszerzésen kívül más feladata is volt: belülről kellett felkelést szerveznie úgy, hogy a németeket rajtaütésszerűen érje az akció. A tábor neve Auschwitz. A következő két és fél évben Pilecki megszervezett egy földalatti sereget Auschwitzban, és szabotázs akciókat hajtottak végre az egyes létesítményekben, náci informátorokat és tiszteket gyilkoltak meg, miközben információt gyűjtöttek a táborban folyó félelmetes tömeggyilkosságokról és kínzásokról. Csakhogy miközben Pilecki előtt összeállt a kép arról a borzalmas tényről, hogy a tábort a nácik az európai zsidóság kiirtásának epicentrumává teszik, arra is rá kellett jönnie, hogy a családja, a saját és az emberei életének kockáztatásával tudja csak figyelmeztetni erre a Nyugatot, mielőtt még minden elveszne. És ehhez a lehetetlent kell megkísérelnie: megszökni Auschwitzból.

Dojímavé zápisky o chorobe a zotavení sledujú cestu mladej ženy od ochorenia na rakovinu cez remisiu až po cestu naprieč Amerikou, na ktorú sa vydá s cieľom nájsť samu seba. Keď Suleika Jaouad v lete 2010 dokončila štúdium na vysokej škole, pripravovala sa na vstup do reálneho života. Zaľúbila sa a odsťahovala sa do Paríža, aby si splnila sen a jedného dňa sa stala vojnovou korešpondentkou. Reálny život ju však zaviedol do úplne inej vojnovej oblasti, než si predstavovala: ako dvadsaťdvaročnej jej diagnostikovali akútnu leukémiu s 35% šancou na prežitie. Život sa jej v okamihu zrútil ako domček z karát. Prišla o prácu, o bývanie, o nezávislosť. Mu-sela sa vrátiť k rodičom a nasledujúce štyri roky strávila pripútaná na lôžko, kde bojovala o život a písala o svojom utrpení v stĺpčeku pre New York Times. Keď sa napokon vystrábila z choroby, uvedomila si, že vyliečením sa cesta k zdraviu ani zďaleka nekončí. Tisícpäťsto dní sa zúfalo usilovala dosiahnuť jediný cieľ - prežiť, lenže keď sa jej to podarilo, zistila, že vlastne netuší, ako má žiť. Čo jej pomôže vrátiť sa do sveta zdravých? Ako znovu získa to, čo stratila? V snahe nájsť odpovede sa vydá na stodňovú cestu autom naprieč Amerikou, aby sa stretla s ľuďmi, ktorí jej v čase choroby poslali e-mail či list, neúnavne ju podporovali a zdôverovali sa jej so svojimi životnými ťažkosťami.

Výjimečný životní příběh autorky bestselleru Deník 1938–1945. Autobiografie akademické malířky, přeživší holocaustu, Helgy Hoškové-Weissové je vpravdě fascinující čtení. Vzpomíná na své idylické dětství v předválečné Praze, na své rodiče, prarodiče a širší rodinu. Vypráví příběhy těch, kteří se již nikdy nevrátili z nacistických táborů a pochodů smrti. Kteří, stejně jako její tatínek, zahynuli neznámo kde. K válce samotné se vrací jen okrajově, celý svůj příběh vypověděla v knize Deník 1938–1945, který byl přeložen do mnoha světových jazyků a stal se součástí učebnic historie. Pro naše poznání poválečných osudů přeživších je klíčová druhá část knihy. Paní Hošková-Weissová se v ní vrací do období návratu. Do poválečné Prahy, ve které na ní a její maminku nikdo nečekal. Píše o lidech, kteří jim pomohli, ale i o těch, kteří se k nim obrátili zády. Popisuje atmosféru v poválečném Československu, údiv sousedů z jejich návratu a nepochopení jejich příběhu, toho, čím prošly. Provádí čtenáře svým poválečným životem, studiem dvou středních škol a školy vysoké, vzpomíná na své ideály a snahu začlenit se plnohodnotně do společnosti, která ji ale odmítá. Po překonání největších těžkostí ale dostuduje, vdá se, porodí děti. Cele se ponoří do malování, vyrovnává se s traumatem holocaustu vlastní tvorbou. Po roce 1989 spoluzakládá Terezínskou iniciativu, cestuje po světě, přednáší. To bylo před válkou, to bylo po válce. Mezitím byl holocaust. První a určující věta knihy Nikdo nás nečekal. Je těžké mluvit o tom, co zažila, čím musela projít, aby se vrátila a vydala svědectví o době, která se již nikdy nesmí vrátit. Ale přežila. A pro své děti, vnuky, pravnuky a všechny ty, kdo chtějí naslouchat, teď vypráví svůj příběh.

Mali to byť najkrajšie roky ich života. Mária a Ján zavŕšili svoju osudovú lásku manželstvom a Ján sľúbil svojej milovanej žene, že sa o ňu a ich malé deti vždy postará. Svoje predsavzatie však nedokázal naplniť, pretože do ich osudov zasiahol nastupujúci režim na čele s komunistickou stranou a Ján sa stal jednou z nevinných obetí, ktoré si nová doba žiadala ako demonštráciu svojej moci. Vždy si o sebe myslel, že je tvrdý chlap a nebojí sa bolesti. No byť hrdinom nie je také ľahké, ako sa zdá. Človek má v sebe silno zakorenený pud sebazáchovy, chce sa chrániť pred bolesťou, pred smrťou. Nervové receptory vedia, že sa blíži bolesť, dajú telu signál k tomu, aby sa pripravilo, aby sa začalo brániť. Človek chce byť hrdina, no aj tak sa mu roztrasú kolená, spotia dlane, zovrie hrdlo a rozbúši srdce. Jánovým trestom bola nielen nebezpečná a ťažká práca v jáchymovských uránových baniach, ale tiež vedomie, že jeho rodina zostala bez jeho pomoci, bez prostriedkov, vzdialená stovky kilometrov. Zmyslom jeho života sa stal boj o každodenné prežitie v podmienkach pripomínajúcich koncentračné tábory. Po návrate domov sa Ján zo všetkých síl snažil zabudnúť na čas strávený vo väzení. A to isté žiadal i od svojej manželky. No trpkosť krivdy mu aj naďalej zostávala na jazyku i v srdci. Chcel ospravedlnenie, musel počuť, že je nevinný. Potreboval rozhrešenie... „A čo chceš robiť?“ spýtala sa a ani sa nepokúšala schovať urazený tón v hlase. „Žiť,“ odvetil jednoducho. „Žiť dobrý život, tak ako sa o to už roky pokúšam. Starať sa o rodinu, pracovať, modliť sa, pomáhať deťom, ľúbiť svoju ženu, opravovať topánky, dorábať víno, chovať zajace... Len tak jednoducho žiť. Som obyčajný človek, s obyčajným životom, a tak to aj zostane.“ Autorka nemusela po námet na svoj román chodiť príliš ďaleko. Príbeh Jána a Márie je skutočným príbehom jej starých rodičov. Románom o obyčajných ľuďoch, ktorí túžili po jednoduchom šťastí, láske a spravodlivosti.

V medzivojnovom období sa inšpektor Šétaffy preslávil vysokou úspešnosťou pri vyšetrovaní pridelených kriminálnych prípadov a neštandardnými postupmi pri odhaľovaní zločinu a jeho páchateľov. Mal povesť dôsledného a nekompromisného kriminalistu, pritom rešpektoval zákonné práva páchateľov, ich ľudské slabosti a ťažké životné situácie. Preto ho aj mnohí ľudia z podsvetia považovali za korektného „partnera“ a mnohokrát s ním spolupracovali pri objasňovaní najťažších prípadov. Povrávalo sa, že niektorí páchatelia, keď sa dozvedeli, že ich „prípad“ vyšetruje inšpektor Šétaffy, prišli sa sami prihlásiť s vedomím, že budú tak či tak odhalení, ale zároveň aj s oprávnenou nádejou, že pán inšpektor to zohľadní pred sudcom ako poľahčujúcu okolnosť. Inšpektor Šétaffy sa zapísal do histórie medzivojnovej Bratislavy ako kriminalistická legenda. Spomienky na najzaujímavejšie prípady uchoval vo svojom archíve. Z autentických materiálov jeho vnuk Jozef Šétaffy zostavil túto knihu a zdokumentoval zaujímavý životný príbeh tejto legendárnej postavy „Starej Bratislavy“.

A New York Times bestseller-írójának szenzációs beszámolója az első olyan mű, amely egyedülálló nézőpontból, a kulisszák mögé betekintést nyújtva meséli el Sussex hercegnéje és hercege házasságának hiteles történetét. A könyv megírása során Lady Colin Campbell a pár számos barátjával, rokonával, volt szerelmével és kollégájával beszélt, az óceán mindkét oldalán, hogy végül napvilágra tárja a királyi família VIII. Edward lemondása óta legváratlanabb és meghökkentőbb történetét. Sorra veszi a felmerülő dilemmákat és a felszín alatt megbúvó kérdéseket, felfedve azt is, hogy a pár végül miért döntött a visszavonulás mellett. Elemezi a fiatal és ambiciózus Harry herceg és Meghan Markle cselekedeteinek következményeit, amelyek mozgatórugója egymás iránti szerelmük, világmegváltó ambíciójuk, illetve a hírnév és a vagyon csábítása. Végigvezeti az olvasót az ellentmondások labirintusán, amelyet Meghan és Harry hoztak létre, és eközben rámutat arra is, hogy a kaliforniai kultúra mennyiben befolyásolta a pár viselkedését. Megmutatja, hogy a hercegi pár miképpen próbálta saját igényeihez és ambícióihoz igazítva megváltoztatni a királyi rendszert, és ennek kudarcát követően hogyan jutott arra a döntésre, hogy új rendszert - és életet - teremt magának.

Najnovším dielom Eugena Gindla je čosi ako splnenie dlhu stretnutia s Kolomanom Sokolom, jedným z najvychýrenejších svetových slovenských maliarov, zarodili po rokoch do autentickej oral history, spomienkami rozprávanými samotným majstrom. Koloman Sokol v neskresľovaných osobných dejinách predstavuje svoj život od detstva v Liptovskom Mikuláši, cez učňovské a školské roky v Košiciach, prvé stretnutia s tamojšími maliarmi (Krón, Jakoby a i) a zobrazenie dobových pomerov (Republika rád, prvá československá republika); presun na pražskú výtvarnú akadémiu (štúdium u Maxa Švabinského), počiatočné radosti a starosti po ukončení školy, zoznámenie sa s celoživotnou partnerkou, pobyt v Paríži, výstavy doma a vo svete, odchod do Mexika, pobyt v Mexiku a USA... Skepsa, aká Majstra v posledných rokoch prepadla kvôli neduhom vysokého veku, sa nikdy neprejavila v tvorbe a umeleckej práci práca bola vždy východiskom a útočiskom. V takto prirodzene prezentovanom životnom príbehu sa Gindlovi podarilo pretlmočiť Sokolovo silné a čisté posolstvo o zmysluplnosti tvorby, ale aj poctivo prežívaného osudu.

"Ničila ma, a pritom sa tvárila, že ma ľúbi. A ja som pri hľadaní vlastnej sebahodnoty bola ochotná obetovať aj vlastný život.” Chuť žiť je unikátne napísaná autobiografická kniha o živote s anorexiou. Jej obsahom je 43 písaných obrazov, teda situácií, ktoré opisujú vnútorné prežívanie. Nečakajte denné záznamy, práve naopak – knižka Vás zavedie do čistých útrob autorkinej duše. Obklopí Vás príbehom dôvery i boja s chorobou a ukáže, čo sa skutočne odohráva v mysli chorých dievčat a chlapcov. Autentické čriepky života dopĺňajú obrazy (arteterapické diela) dievčat, ktoré sa na mentálnu anorexiu liečia, ako aj potrebné a zaujímavé fakty a štyri odborné komentáre. Všetky časti dotvárajú ucelený obraz o vážnej psychickej chorobe s najvyššou úmrtnosťou vôbec a otvárajú dvere porozumeniu aj tipom ako pomôcť sebe či svojim blízkym. O autorke: Valentína Sedileková je zakladateľkou celoslovenského projektu Chuť žiť venujúceho sa poruchám príjmu potravy, ktorými si sama prechádza. Jeho úlohami je šíriť informovanosť, povedomie, prevenciu a pomoc, ako aj zlepšovať a poukazovať na stav detskej psychiatrie na Slovensku. Okrem toho sa venuje písaniu kníh – autobiografickému dielu Chuť žiť o živote s anorexiou, či fantasy trilógii s politickým motívom Pokrvní. Zaujíma ju politika, školstvo, história a domáce i svetové dianie, o čom publikuje články do Denníka N a týždenníka Trend. Má osemnásť rokov a paralelne študuje v Bratislave na medzinárodnej škole LEAF Academy a v Banskej Bystrici na Gymnáziu Tajovského. Rozhovor s autorkou v TV Markíza: http://www.tvnoviny.sk/exkluzivne/1960944_trpela-anorexiou-od-osmich-rokov-kym-som-kricala-ze-sa-nenavidim-mama-ma-krmila-rozhovor"

Knihu ponovembrových príbehov napísalo osemnásť rôznorodých ľudí, ktorí zostavili spolu šestnásť príbehov, spomienok, či reflexií a dve obrazové rekapitulácie ostatných troch desaťročí: od osobných životných udalostí tragických aj radostných až po analytický pohľad na spoločenské a politické zmeny. Pestrú skupinu, v ktorej nájdete napríklad aj Jana Urbana, Oľgu Valkovú, Mira Švolíka, Fera Guldana, Zuzanu Mojžišovú či Inge Vagačovú, spojila osoba Fedora Gála, vytrvalého hľadača dialógu. Fedor Gál: Na jar 2018 mi v predtuche nadchádzajúceho tridsiateho výročia Nežnej reolúcie napadlo: Bolo by fajn, keby sme dokázali reflektovať vlastné pokusy a omyly, víťazstvá a prehry, vlastné malé dejiny v kontexte tých veľkých. Čosi ako: takto som si žil posledných tridsať rokov. Oslovil som teda niekoľko ľudí, s ktorými sme boli pri tom, keď sa menil režim. Potom začali pribúdať ďalší a ďalší...

Príbeh Jozefa Gabčíka, Anny Malinovej a jej dcéry Alenky (1939) sa týka nás všetkých. Aj vďaka ich odhodlaniu a odvahe sa mohlo po druhej svetovej vojne Československo obnoviť v pôvodných hraniciach. O Jozefovi Gabčíkovi sa píše aj v učebniciach pre špeciálne jednotky. O Anne Malinovej nie. A pritom bola pre Gabčíka pred atentátom na Heydricha, ale aj po ňom, veľmi dôležitá. Neprávom sa na ňu zabudlo, lebo sa nezachoval výsluchový protokol z gestapa. Veronika Homolová Tóthová sa rozhodla pripomenúť tento príbeh aj kvôli Anninej dcére – Alene Voštovej. Prišla o mamu, keď mala tri roky, a dlho netušila, kto sú jej skutoční rodičia. Anna sa zapojila do odboja, čím vystavila svoju dcéru mnohým útrapám. Pani Alena sa však na ňu nehnevá: „Som na mamičku hrdá, bola to veľmi statočná žena.“

Dua ez-Zamíl átlagos szíriai lány volt, 2011-ben azonban örökre megváltozott az élete, amikor hazájában polgárháború tört ki. A hadsereg elfoglalta Dua szülővárosát, szigorú kijárási tilalom, áram- és vízkimaradások, valamint erőszakos események nehezítették az életüket. A család úgy döntött, Egyiptomba költözik. Ám néhány hónappal később a kormányt megdöntötték, és a menekültek már ott sem voltak többé biztonságban. Eközben egy fiatal ellenzéki harcos beleszeretett Duába, megkérte a kezét, és meggyőzte, hogy Európában biztonságos és békés jövő vár rájuk. Dua ugyan rettegett a víztől, ráadásul úszni sem tudott, a fiatalok mégis embercsempészekre bízták az életüket, és ötszáz menekült, köztük száz gyerek társaságában nyomorogtak egy rozoga halászbárkán. Négy napja voltak úton, amikor egy másik hajó szándékosan beléjük ment, elsüllyesztette a hajójukat, és magára hagyta az utasokat. Így kezdődött Dua küzdelme a túlélésért. Drámai fordulatokban gazdag, igaz története sok millió menekült emberfeletti küzdelmét mutatja be, akik az életüket kockáztatják egy biztonságosabb jövőért.

Obyčejný motel, jednadvacet pokojů, tucet falešných větracích průduchů a jeden voyeur… Voyeurův motel je pozoruhodné dílo napsané ve stylu narativního žurnalismu o událostech, které se opravdu staly… Gerard Foos si totiž koupil motel, aby mohl sledovat lidi při sexu a vést o tom podrobné záznamy. Ale viděl toho mnohem víc… Byl fascinován pozorováním chování a jednání jednotlivých hostů, ale často nezůstal jen u toho... Po více než třiceti letech se autor rozhodl porušit slib mlčenlivosti a popsat své setkání s Gerardem i to, co se v motelu ve skutečnosti stalo….

Autobiografický inspirativní román o cestě nejen za znovu nalezením ztraceného já se odehrává v prostředí úchvatného Říma a na jednom malém ostrově na jihu Itálie.V období, kdy ostrov vrní zimní autentickou náladou, tajemnou atmosférou, v tichu, v poklidném tempu obyčejných rituálů, kdy máte možnost přiblížit se k jeho duši, k duši těch, kteří se narodili do jeho náruče, i k té své.Kniha plná obzorů bez limitu a hlasu moře vás zavede do kouzelných míst, očaruje náhodnými setkáními, zapojí do rozhovorů o pravém smyslu života, o opravdovém štěstí, o lásce.Osloví každého, kdo se chce ve svém životě dostat pod povrch, za to, co je běžné, mimo zaběhlé stereotypy.Kdo se odváží za hranice vlastních obav a omezení a touží se napojit na svou pravou cestu.Stát se sám sebou a jít přímo za tím, o čem si sní.Bez kompromisů, s rozzářenýma očima a s radostí malého dítěte, kterému, protože už zase začalo věřit, padají do klína splněná přání jako hvězdy na noční obloze.

Autor, vystupujúci pod pseudonymom, prináša po úspešnom titule “Sledoval som Dubčeka“ ďalšie svedectvá bývalých príslušníkov štátnej bezpečnosti. Ide o skutočné príbehy reálnych ľudí, ktorým z pochopiteľných dôvodov mená pozmenil, alebo vystupujú iba pod krycími iniciálmi. Pravda, ktorá nemusí voňať každému. Martin je jej bývalý dôstojník. Nemal politickú ani riadiacu funkciu. Jedinečnosť jeho výpovede spočíva v príbehoch, ktorých sa priamo zúčastnil v uliciach Bratislavy a Prahy. Je jeden z mnohých, vtedy mladých tridsiatnikov, tvoriacich súčasť mašinérie bezpečnostného aparátu štátu. Necítia sa však ako vrahovia ani kriminálnici. Milujú pravdu a sú kritickí k interpretáciám, ktoré vo svojej horlivosti pôsobia kontraproduktívne. Nemajú záujem na obhajobe, rovnako ani na prikladaní polienok nenávisti. Martin svoj príbeh nepovažuje za pekný, rozhodne však za pravdivý. Nebojí sa nikoho, pretože nikomu neublížil. Má šťastie na dobrú pamäť, spomienok mu ostáva dosť aj na tretiu knihu... Čitateľ sa dočká autentického, miestami drsného štýlu, ešte viac umocňujúceho obdobie normalizácie, v ktorom sa príbehy odohrali.

Najúžasnejšie príbehy píše sám život… Ostala som stáť uprostred tvrdej reality a pokúšala sa nájsť smer – akýkoľvek. Nevyhnutnosť ma prinútila zaťať zuby, rozlúčiť sa s istotou a nastúpiť do vlaku, medzi tisícky ostatných. Som opatrovateľka a žijem dvojaký život. V tých spletitých situáciách som poznala samu seba, prekročila vlastné hranice a učila sa pokore za pochodu. Práca šľachtí, no byť opatrovateľkou je poslaním a vyžaduje si oveľa viac. Toto je môj príbeh, vnútorná premena a poznanie. Prežila som dni, ktoré kropili slzy i smiech, dni, ktoré mi vzali i dali, chvíle, ktoré mali zmysel. Tam vonku ma čakala samota a sebaľútosť, túžba po domove, deťoch a strach, obavy z toho, že zlyhám, že neznesiem ten príval emócií, že sa jednoducho zbláznim a totálne vyhorím. Zvládla som to, ako mnoho iných, skvelých a silných ľudí. Spoznala som starobu, jej zákulisie a predovšetkým si môžem hrdo povedať. Vážení, dokázala som to! Mám odreté uši a dušu, no smiech a zmysel pre humor, láska v srdci,boli a sú mojimi opratami! Keď chceš brať, musíš dať!

Strhujúci príbeh prvého človeka, ktorý prekonal hranice našej planéty Čas: 9.07. Deň: 12. apríl 1961. Miesto: Prísne tajný raketový komplex v ZSSR. Mladý Rus sedí v malej kapsule na špici najsilnejšej medzikontinentálnej balistickej rakety vyrobenej v Sovietskom zväze – pôvodne navrhnutej ako nosič jadrovej hlavice – a práve vzlieta k oblohe. Volá sa Jurij Gagarin. A už čoskoro sa zapíše do dejín. Rýchlosťou takmer 29 000 kilometrov za hodinu – desaťkrát rýchlejšie než strela vypálená z pušky – obletí zemeguľu za 106 minút. Z priezorov kapsule pritom vidí Zem ako nikto predtým, zažíva jedinečný západ aj východ slnka, vznáša sa ponad oceány a kontinenty a sleduje ich krehkú krásu. Jeho štart prebieha v úplnej tajnosti, ale už v priebehu niekoľkých hodín po pristátí sa z neho stáva svetová celebrita – je prvý človek, ktorý opustil našu planétu. Vzrušujúca cesta ku hviezdam sa uskutočnila v čase vrcholiacej studenej vojny, keď USA a ZSSR stáli proti sebe, rozdelení železnou oponou. Obe superveľmoci v snahe dostať človeka do vesmíru podstupovali obrovské riziká – Američania za plnej pozornosti médií, Sovieti v prísnom utajení. Obe strany cvičili svoje tímy astronautov až na hranicu únosnosti. Preteky medzi nimi boli vyrovnané až do poslednej chvíle. Kniha Cesta ku hviezdam vznikla na základe autorovho rozsiahleho výskumu a živých svedectiev pamätníkov, z ktorých mnohí nikdy predtým neprehovorili. Odhaľuje desaťročia skryté tajomstvá a zoznamuje čitateľa s dramatickým pozadím jedného z najväčších dobrodružstiev ľudstva. Z anglického originálu Beyond (William Collins, An imprint of HarperCollinsPublishers, London 2021) preložil Patrik Roľko.

Strhující román založený na skutečném příběhu Židovky Heleny Citrónové a nacistického důstojníka Franze Wunsche Německo, rok 1947. Na stole doktora Hoffmana, amerického psychiatra sloužícího v Německu, přistává podivný soudní případ týkající se poválečné denacifikace. Před soud je předvolán bývalý osvětimský dozorce, Franz Dahler. Ten si s sebou bere nečekaného svědka – svou bývalou vězenkyni, která je v současnosti i jeho manželkou, Helenu. Ve chvíli, kdy dozorcovo jméno poznává jiný muž, Andrej Novák, který byl stejně jako Helena v Osvětimi vězněn a který se po válce stal „lovcem nacistů na plný úvazek“, žádá, aby byl Dahlerův případ opravdu důkladně prošetřen. Tvrdí totiž, že tento bývalý příslušník SS Helenu v táboře zneužíval, manipuloval jí, a jinak se nechová ani teď, když ji přivádí s sebou do soudní místnosti. Tichá a poddajná Helena opravdu působí jako klasická oběť násilí. Je na svém muži závislá každým slovem, každým pohybem. Když ale začne přítomným překládat svou výpověď, doktor Hoffman je obrazem, který se mu vytváří před očima, jen víc a víc zmatený. Helena totiž o pachateli mluví jako o spasiteli a žalující stranu zpochybňuje. Čím víc Hoffman všechny účastníky procesu poznává, tím více začíná vše rozporovat. Čelí právě teď tomu nejnepředstavitelnějšímu příběhu o lásce, jaký kdy viděl, anebo se před ním pouze obhajuje žena, která minulost vnímá pod vlivem psychické nemoci zkresleně? Hluboce psychologický román, vycházející ze skutečných událostí, čtenáře přenese zpátky v minulosti, do středu Osvětimi i do poválečného Německa, a donutí ho hádat, která ze stran má vlastně pravdu.

Seweryna Szmaglewska prožila v Osvětimi tři roky a napsala o nich napínavé, zdrcující svědectví. Vykresluje každodenní život vězňů, poznamenaný sháněním jídla a oblečení, bojem proti vším, tyfu a únavě z nesmyslné práce, týráním opilých esesmanů i pohledem na šílenství odehrávající se mezi vlakovou stanicí a krematorii. Příběh končící postupnou evakuací tábora před příchodem spojenců je protkaný osobními příběhy i obecnými úvahami o člověku.

Desmond Shum pochází z rodiny, která po čínské kulturní revoluci čelila perzekucím. Přesto se především díky kontaktům s vrcholnými představiteli komunistické strany pustil do podnikání. Spolu se svou ambiciózní ženou Whitney Duan vybudovali obrovskou firmu a zapsali se mezi čínské miliardáře. Po nějaké době se však rozvedli a v roce 2017 Whitney zmizela. Tohle je jejich příběh – příběh závratného bohatství, moci, korupce a pomsty z moderní Číny.

Knihkupectví Shakespeare & Co. v Paříži je více než knihkupectví a knihovna. Většina z prominentních spisovatelů ztracené generace, jako jsou Ernest Hemingway, Ezra Pound nebo Gertrude Steinová, je považují za druhý domov. Právě tady se uzavírají jedna z nejdůležitějších literárních přátelství 20. století – včetně toho, které se zrodí mezi irským spisovatelem Jamesem Joycem a majitelkou knihkupectví Sylvií Beachovou. Když je zakázána Joyceova kontroverzní kniha Odysseus, Sylvia na sebe vezme obrovské riziko a vydá ji právě pod záštitou Shakespeare & Co. Nejznámější a nejvlivnější kniha století přinese svému autorovi úspěch a proslulost, to ovšem neplatí pro Sylvii. Její nejpevnější přátelství i budoucnost obchodu jsou ohroženy v době, kdy Paříž stejně jako zbytek světa upadá hlouběji do světové hospodářské krize. Sylvia, která zasvětila život obhajobě knih, jež mění lidské životy a svět, váhá, zda pro ni Shakespeare & Co. představuje tu správnou životní cestu.

Pronikavý, hluboce dojemný osobní příběh o nemoci a uzdravení, který sleduje cestu jedné mladé ženy od diagnózy k ústupu nemoci a nakonec i k uzdravení a sebeobjevování. V létě po promoci na vysoké škole se Suleika Jaouadová chystala, jak se říká v promočních projevech, vstoupit „do skutečného světa“. Zamilovala se a přestěhovala do Paříže, aby tam následovala svůj sen stát se válečnou zpravodajkou. Skutečný svět, který našla, ji však přivedl do úplně jiné války, douhém a náročném boji s těžkou nemocí.

Lady Evelyn Herbertová, krásná a oblíbená dcera lorda Carnarvona, se měla především výhodně vdát. Ona však toužila po něčem jiném. Opustila svět bálů a sňatků z rozumu a spolu s otcem se vydala do egyptské pouště v naději, že se stane archeoložkou a bude pracovat po boku Howarda Cartera. Ten sen se jí splnil. Egypt jí jednu lásku dal a o druhou ji připravil. První byl její budoucí muž, druhou milovaný otec. V roce 1922 tam prožila podle vlastních slov „nejskvělejší okamžik v životě“, když jako první vstoupila do čerstvě objevené Tutanchamonovy hrobky. Její život však od onoho okamžiku nabral temnější směr. Série tragédií v jejím okolí, která následovala, ji nezlomila, dala ovšem vzniknout mýtu o faraonově kletbě, který ji v různých podobách provázel po celý život. Zestárlá Eve se po mrtvici v roce 1972 rozpomíná na události svého mládí. Částečně jí v tom pomáhá i egyptská archeoložka pátrající po osudu artefaktů z Tutanchamonovy hrobky. Co když ale její otázky nejsou tak nevinné, jak se zdají? Dokáže milující manžel chránit Eve až do konce?

Vyprávění o Fridě je dojemným příběhem o touze někam patřit, stesku a ztrátách. Kniha vychází v překladu Kateřiny Krištůfkové s laskavou finanční podporou norské nadace NORLA. Poprvé se Frida Grünfeldová objevila v policejních záznamech na jaře roku 1931. Byla Židovka, prostitutka a podezřelá ze špionáže – navíc těhotná. Její syn Berthold se později dostal coby uprchlík do Norska, kde se nakonec usadil, vystudoval medicínu a stal se velmi známým psychiatrem. Co se však dělo dál s Fridou? Nina F. Grünfeldová se vydává na cestu do minulosti a pátrá po osudech své babičky. Ve výslechových protokolech, v soudních záznamech a jiných archivních materiálech nachází drobné stopy a střípky informací a sleduje, jak se síť kolem její babičky stahuje čím dál víc. Úřady po takových ženách jako Frida pásly. Pak se k moci dostali nacisté.

Viete, prečo Boh vstupuje do našich životov? Pretože Boh je láska a láska presne toto robí!“ – BOB GOFF Niektoré veci v našom živote sa nedajú vysvetliť bežným spôsobom. Zázraky sa nedejú len postavám zo Svätého písma. Stávajú sa aj celkom obyčajným ľuďom. Don Jacobson a rádio K-LOVE sa opäť spojili a vytvorili pozoruhodnú zbierku súčasných zázrakov. Kniha Je za tým Boh 2 prináša tie najúžasnejšie príbehy o tom, ako Boh koná v našom živote: od príbehu muža, ktorý bol záhadne vytiahnutý z nákladného auta tesne pred tým, než sa jeho vozidlo zrútilo zo stometrového zrázu; cez príbeh mladého dievčaťa, ktoré sa napriek všetkým lekárskym prognózam uzdravilo po nehode, pri ktorej do jej auta narazil vlak; či príbeh o neúspešnom pokuse o samovražedný bombový útok, pri ktorom sa zachránil celý oddiel vojakov slúžiacich v Afganistane; až po príbeh šesťročného dieťaťa, ktoré sa úplne uzdravilo po nehode, pri ktorej strávilo pod vodou viac než sedem minút. Nechajte sa povzbudiť k tomu, aby ste si všímali neuveriteľné spôsoby, akými Boh vstupuje do vášho života i do životov ľudí okolo vás, a sami sa staňte svedkami takýchto zázrakov – tak ako nikdy doteraz.

„Plať pravidelně známky ROH a my ti dovolíme jezdit na nákupy do NDR. Drž hubu, a můžeš si koupit trabanta...“ I takovými pravidly se řídil náš každodenní život v předlistopadovém Československu. Odpudivá husákovská normalizace nás nutila k přetvářce, předstírané loajalitě, kompromisům a lhaní, jen abychom mohli vést jakžtakž normální život. Otevřeně se proti ní postavil jen málokdo. K těmto odvážným patřila i chartistka Lilian Landová, studentka jednoho z pražských gymnázií, kterou však StB v roce 1979 dohnala k sebevraždě. Její příběh se stal volnou inspirací pro román Krycí jméno Studentka. Život románové Lídy se od jejího reálného předobrazu v mnohém liší, obě se však staly obětí stejného režimu. Obě žily v době, o které jsme si možná naivně mysleli, že je už minulostí. Historie se ale ráda vrací a totalitní režimy, jak to dnes ukazuje putinovské Rusko, minulostí rozhodně nejsou. Osud Lilian či Lídy by tak měl být i varováním, abychom návrat totality nedopustili.

Když Portugalci objevili v Indickém oceánu souostroví později nazvané Maskarény, nastala pro místní endemickou faunu a flóru skutečná pohroma. Bylo vyhubeno mnoho druhů, kromě jiného padl za oběť hladovým námořníkům v druhé polovině 17. století i pták dodo. Takřka o tři století později se na Mauricius, jeden z maskarénských ostrovů, vypravil spisovatel a zachránce ohrožených přírodních druhů Gerald Durrell. A ptáka dodo čili blbouna nejapného vetkl do znaku zoologické zahrady, kterou později založil na ostrově Jersey a jež se snažila uchovat zvířata ohrožená vyhynutím. Durrell podnikl na ostrov několik výprav, aby zachránil alespoň jiné ohrožené druhy, například mauricijskou poštolku, ještěrku Guentherovu nebo zlaté netopýry a růžové holuby. O své zážitky se pak dělil se čtenáři. Není mnoho lidí, kteří by tak zábavným a okouzlujícím způsobem vyjádřili lásku k přírodě a ke zvířatům. Čte: Aleš Procházka

A rítusban Matt Baglio egy ördögűzőnek tanuló amerikai pap megdöbbentő történetét felhasználva bizonyítja be, hogy a megszállottság, a démonok, az Ördög és az ördögűzés nem csupán a régi időkből ránk maradt babonaságok, hanem olyan jelenségek, amelyek még ma is ijesztően komoly befolyással vannak egyes emberek életére. Gary Thomas atya plébánosként dolgozik Kaliforniában, amikor a püspöke arra kéri, utazzon el Rómába, és tanulja ki az ördögűzés mesterségét. A meglepett atya, bár kezdetben vonakodik, végül teljesíti a kérést, és beiratkozik egy, a Vatikánhoz közel álló egyetem újonnan induló ördögűző kurzusára, ahol többek között megtudja, hogyan lehet megkülönböztetni a valódi megszállottságot az elmebetegségtől. Végül több mint nyolcvan ördögűzésen vesz részt egy veterán olasz ördögűző segédjeként. Tapasztalatai alapjaiban rengetik meg addigi vallási meggyőződését, és miközben racionális kétkedőből gyakorló ördögűzővé válik, egészen új megvilágításban kezdi látni a jó és a rossz között folyó harcot. Matt Baglio a tanfolyam teljes ideje alatt napi kapcsolatban állt Gary atyával, és rengeteg megmagyarázhatatlan információra tett szert. A rítus betekintést nyújt az ördögűzők és a démoni megszállottság áldozatainak lebilincselő életébe, és első kézből származó beszámolókat is tartalmaz, amelyeket gyakorló ördögűzők osztottak meg a szerzővel. A történet csúcspontján Gary atyának egyedül kell szembenéznie az Ördöggel. Baglio megismertet minket az ördögűzés történetével, bemutatja a különböző rítusokat és rituálékat, elmagyarázza, valójában mit is tanít a katolikus egyház a démoni megszállottságról, sőt kitér a kapcsolódó témakörökre is – az angyalok és démonok hierarchiájára, a sátánista kultuszokra, a fekete misékre, az átkokra és a hasonló jelenségeket kutató tudósok és antropológusok különböző modern elméleteire. Az oknyomozó stílusban megírt könyv a szkeptikusoknak és a hívőknek egyaránt érdekes olvasmány. A rítusból kiderül, hogy az igazi démoni megszállottság nemcsak felülmúlja a képzeletet, hanem sokkal rémisztőbb is, mint hinnénk. Matt Baglio riporter Rómában él. Az Associated Press és az International Herald Tribune munkatársa. Példátlan utazás az ördögűzés világába...