Spolok slovenských spisovateľov vydal antológiu básní členov, prispievateľov a priaznivcov s cieľom predstaviť širokú tvorivú základňu najstaršieho a najväčšieho spisovateľského združenia na Slovensku, ktoré vzniklo pred 95 rokmi. V antológii je zahrnutých 172 žijúcich autorov a k slovenským tvorcom sú zaradení aj niektorí významní zahraniční mimoriadni členovia Spolku. Básňami sa predstavili takmer štyri generácie slovenských spisovateľov od najstaršieho (1925) po najmladšieho (1995). Antológia predstavuje na Slovensku prvé vydanie tohto druhu v takom početnom a reprezentačnom zastúpení žijúcich básnikov. Básnici sa v antológii prezentujú so skromným želaním, aby, válkovsky vyjadrené, poézia bola stále poznanie plus ilúzia a bola ako láska strašne bohatá...

Slobodu bažantom, slobodu tulákom, ženám, deťom, psom. Aj taký by mohol byť názov zbierky poviedok Vandy Rozenbergovej. Jej literárny hlas je jedinečný, svieži, so zmyslom pre detail i pre absurdno. Vandine príbehy sú jemné ako vôňa čistoty a silné ako zárezy nožom, napísané ľahkou, no nekompromisnou rukou, s humorom, ktorý imponuje. Hrdinovia predkladaných próz neobedujú s prestieraním a kávu pijú bez podšálky. Autorka vie, že nadobudnuté jazvy sú silnejšie ako pôvodná nepoškodená koža.

Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě 1. vydání. V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace, 1993), odkud také přebíráme název.

Osvědčený autor detektivek a literatury faktu uplatňuje ve dvanácti strhujících dramatických příbězích letité zkušenosti z obou těchto žánrů. Zavádí čtenáře do exkluzivních i zdánlivě obyčejných prostředí doma a ve světě, sugestivně popisuje prapodivné zákruty v lidském myšlení i konání a vše vždy završí překvapivou pointou. Jsou to povídky zcela jiné než ty běžné, které začínají u mrtvého těla a končí v policejních poutech. Mnohé napovídají již samotné názvy některých příběhů: Syndrom vyhoření, Palba na nekrytý cíl, Vše, co jste řekli ve tmě... či Neukojitelná. Jedno je jisté: zcela určitě se ve společnosti této knihy nudit nebudete.

Sbírka Dvě hostiny uvádí pod svým poněkud metaforickým názvem výběr povídek předních vietnamských představitelů dvou etap moderní vietnamské realistické literatury. K první generaci Vietnamců, kteří měli možnost ve své zemi dosáhnout vzdělání moderního západního typu, náležel Nguyn Công Hoan. Nam Cao, druhý z uváděných autorů, patřil naopak k těm, kdo svůj literární věhlas získali ještě na sklonku koloniální éry. V exkurzu do tří dekád moderní vietnamské literatury od chvíle, kdy se vietnamští autoři teprve seznamovali s žánrem povídky západního stylu, přes nejrozvinutější fáze realismu až po období otevřeného odporu proti francouzské nadvládě, se českému čtenáři naskýtá možnost blíže nahlédnout do vietnamské duše skrze moderní pojetí literatury, jež realisticky popisuje každodenní život, přičemž zachovává tradiční chápání morálky a společenské angažovanosti spisovatele. Brilantní převedení povídek do moderní, svižné češtiny bez sebemenšího sklonu k jisté archaičnosti, jakou bychom možná očekávali, činí z knihy příjemné i poučné čtení. Zasvěcený doslov seznamuje s historickým i literárním kontextem próz, ediční poznámka pak stručně nastíní nejdůležitější momenty vietnamské výslovnosti i nelehký úkol překladatele na poli „exotického“ jazyka. Tým editora, překladatelů, jazykových i věcných poradců tak svou péčí připravil čtenářům opravdovou hostinu.

Časopis Humus byl přeshraničním projektem zvláštní, dobrodružné povahy. Vydavatelem byl český básník a výtvarník Roman Erben, od roku 1980 žijící v německém exilu. Časopis naformátoval jako místo setkávání přátel a známých: kreslířů a malířů, básníků, prozaiků, esejistů. V konkrétních textech a obrazech se tu pěstovaly hry, mystifikace a komika. Obecně pak časopis dával zprávu o jednom úrodném kulturním poli, kde se mísily nejen umělecké druhy a žánry, ale také exilová tvorba s domácí, česká se zahraniční, mladá a mladší s klasiky šedesátých let. Ve čtyřech číslech časopisu publikovali své přívěsky například básníci Josef Hiršal a Bohumila Grogerová, Petr Král,, Ivan Wernisch, Ivan Diviš, ale i kritické osobnosti jako Sylvie Richterová, Josef Vojvodík nebo Jan Štolba. Sebraný Humus (kompletní čtyři čísla) plní důležitou funkci: zpřítomňuje jednu důležitou fasetu živého a pohyblivého podloží (zejména české) literatury a kultury devadesátých let. Je zajímavé sledovat, co z té doby přežilo, jakým dalším vývojem konkrétní aktéři ze stránek revue prošli.