Antológia Ars Poetica 2017 - Výber z tvorby účastníkov 15. ročníka medzinárodného festivalu poézie Ars Poetica.

Bohumila Grögerová (19212014) patří k nejvýraznějším osobnostem naší literatury. Její dílo, po dlouhou dobu nerozlučně spjaté s tvorbou Josefa Hiršala, bylo mnohokrát oceněno u nás i v zahraničí. Knížka Lístky čerpá z jejích pracovních zápisků, citací a poznámek, je tedy jakýmsi nahlédnutím do myšlenkového a tvůrčího světa autorky.

Mezey Katalin (Budapest, 1943) Kossuth-díjas író, költő Levelek haza című regénye 1989-ben jelent meg először, majd a rákövetkező évben megérte második kiadását i s. Sikerét 1990-ben IBBY-díjjal is elismerték. A levélregény műfaja lehetőséget teremt arra, hogy a cselekmény a szereplők legbelsőbb történetét kövesse. De miközben érzéseikkel és gondolataikkal ismerkedik meg az olvasó, óhatatlanul is szembesül a korszak történelmének kataklizmáival, embert próbáló kihívásaival. A z 1956-os forradalom napjaiban és a rákövetkező megtorlás időszakában mintegy kétszázezer magyar menekült el az országból. Köztük volt egy tizennégy éves kislány is, regényünk főhőse, Verthelly Gabi, akit édesanyja visz ki magával, amikor a közelmúlt családi tragédiái elől menekül külföldre, abban a reményben, hogy kint sikerül helyrehoznia az életét, megtalálnia régi szerelmét. Az események azonban másképp alakulnak, és Gabi otthon maradt barátnőjének szóló, el nem küldött leveleiben önti ki a szívét, írja meg mindennapi örömeit és csalódásait. Németországban élő rokonok nyújtanak számukra otthont, de Gabi édesanyja megbetegszik, és a kislánynak egyedül kell feltalálnia magát, egyedül kell beilleszkednie a számára új, ismeretlen környezetbe. Leveleiből egy érzékeny, önállóan gondolkodó, megértésre vágyó kamaszlány történetét ismerhetjük meg, és a 2. világháborút követő korszakot, mely mostohán bánik az összetartó polgárcsaláddal, sorra érik őket a veszteségek és a tragédiák, amelyekre nincs más orvosság, csak az egymás iránti figyelem és szeretet."

Nová sbírka mladého autora rozrušuje stereotypy současné poezie. Už název sbírky zachycuje protiklad. Pokud hrdinství nazveme „obvyklým“, zařazujeme ho do času, zbavujeme jej kouzla, navíc z něj děláme něco rutinního. Ale neměli bychom být „hrdiny“ zcela samozřejmě? Je to jen jiné vyjádření protikladu romantiky a realismu. Humorný tón žene jeho hru (situace a příběhy) kupředu, ale co se lehce říká, může být i docela vážné, hranice mezi veselostí a šílenou „vážností“ je nejasná. Odlehčené pasáže kontrastují s přesycenými, patos sousedí s ironií. Zároveň tento svůj přístup nenabízí jako jedinou možnost tvorby a rozumění. Znovu a znovu usazuje svůj styl, zahušťuje svoji výpověď, zintenzivňuje práci s obrazem, jako by se bál tolik zrádné snadnosti a rozmáchlosti lyrického psaní. Je to svérázná, svého druhu „quijotovská“ reakce na neduhy současné poezie.

Epos Vilém ze země Slovanů (Wilhelm von Wenden) vznikl v okruhu dvora předposledního přemyslovského krále Václava II., jemuž je i věnován. Původ autora Oldřicha z Etzenbachu (Ulricha von Etzenbach) je nejasný, ve svém díle tvrdí, že pochází ze země lva, což by mohla být některá ze zemí pod vládou přemyslovských králů. Dílo je dnes téměř (zcela) zapomenutou literaturou i historickým pramenem. Hrdinský příběh sepsaný ve staré němčině čítá celkem 8358 veršů.

Különös alak járja Zeréndvár utcáit: mindent tud Kinizsi Pálról, könnyedén felkap egy malomkövet, és ami a legfurcsább: őt magát is Kinizsi Pálnak hívják. De mit keres Mátyás király hadvezére Zeréndváron ötszáz évvel a saját halála után? Úgy tűnik, nem véletlenül került ide, a városnak éppen egy hős megmentőre van szüksége. Zeréndvár polgármestere, Garai Nándor ugyanis visszaél a hatalmával: toronyházat építtet a gyönyörű park helyén, ráadásul önkényesen begyűjteti a lakók háziállatait. Ezt azonban a mi Kinizsink nem hagyja annyiban. Gyerekekből álló, elszánt csapata élén megindul, hogy móresre tanítsa a hatalmaskodó polgármestert.

A bolondos szerszámok Panni kezében a polcokon békésen pihenő játékok ellen fordulnak. Mi lesz így a babákból, a játék állatokból és a zsinóron húzható telefonból? Míg Panni azon fáradozik, hogy a konok szerszámokat megzabolázza, egy hatalmas, loncsos szőrű kutya téved be a pöttyös óvodába, és felfalja a gyerekek ebédjét. Mégis mindenki megszereti ezt a falánk, örökké vidám komondort.

A Pöttyös óvoda udvarán sürögnek-forognak a gyerekek, egyikük kagylókkal, kövekkel, gyökerekkel megrakott talicskát tol, másikuk árkot ás, néhányan virágokat ültetnek. A szorgos kis kezek munkájának jutalma egy gyönyörű sziklakert. Másnap Eszter néni diafilmje, mint eleven képeskönyv, messzi tengerekről, delfinekről és cápákról mesél az óvodásoknak.

A pöttyös-kockás napló kétféleképpen meséli el, hogyan zajlott a repülôroller próbaútja és a pasaréti olimpia. Pöttyös Panni ôszinte történeteit Kockás Peti fantasztikus meséi követik,Peti képzelete egyre színesebbre rajzolja a valóságot, és Panni sem mindig az igazmondás útját járja. A bölcs nagymama azonban tudja, mi igaz vagy hamis a gyerekek szívében.

Nem újdonság, hogy Janikovszky Éva meséi felnőttnek, gyereknek egyaránt élvezetesek. A gyerekek bepillantanak a történet során a felnőttek világába, gondolkodásába, a felnőttek pedig, ha figyelőn olvasnak, kissé szakavatottabbakká válhatnak abban, hogy milyen is a gyerekek észjárása. Az Égigérő fű címû kötet, az írónő könyveinek állandó illusztrátora, Réber László mulatságos rajzaival, már nem az első kiadását éri meg, sõt, nagyszerű film is készült belőle. A változatos figurák, a különös cselekmény, a sok-sok titok nem csoda hogy alkalmasnak találtatott a megfilmesítésre. Ami pedig megjósolható, hogy mint korábban, most is érdeklődéssel olvashatja felnőtt és gyerek, ki felidézve emlékeit, ki elõször találkozva a történetben megjelenő bűbájos régi házzal, a sárga kövekkel kirakott udvarral, Dezső Dezsővel, a lószerszámkészítővel, Kamilla kisasszonnyal, aki zord, barátságtalan teremtésből egyszerre csak valóságos tündérré változik, Bertamamával, a málnaszörpivó verseny örökös győztesével és a többiekkel, de persze elsősorban Misuval, a kisfiúval, akinek szemével látjuk mindezt.

Panni reggelente az ablakhoz siet, s köszönti a háztetőket, a tévéantennákat, az ablakokat és az erkélyeket, a fákat a kertben, a felhőket és a virágokat. Szia, világ! Micsoda derű és kaland minden új nap! Milyen finom a piros leves csíkos tésztával, és mennyi érdekes foglalkozás van a világon! A középsős óvodásokra rengeteg felfedezés vár!

Az óvoda udvarán közlekedési játszótér épül. Vajon ki irányíthatja a forgalmat az óvodások közül? Panni, aki megszelídíti a mindig zsörtölődő Rónai nénit? Gabi, aki balesetet szenved? Bitui, a vietnámi vendég kislány? Vagy Peti, aki kívülről fújja a legfontosabb közlekedési szabályokat? Csak egyikük lehet közlekedési rendőr, a többieket Ciróka és Miróka bábjátéka vigasztalja.

Osm napínavých povídek různých žánrů, od klasických příběhů ze života, přes historické dobrodružné povídky až po horory, spojuje pocit, který patrně někdy zažil každý – mrazení, které přichází při setkání s něčím neznámým či je spojeno s pocitem strachu. V povídce „Adriana“ poznáte dítě, které vidí svět nápadně jinak, než dospělí. Povídka „Strach“ Vám ukáže asi nejběžnější formu strachu, možná Vás však z pointy také zamrazí. Neoddychnete si ani v povídce „Stopy“, kam až Vás zavedou? Povídka „Já se vrátím“ má také nádech tajemna, ze kterého přechází mráz po zádech. V povídce „Portrét“ máte co do činění se záhadným malířem, autor se evidentně inspiroval tvorbou H. P. Lowecrafta. Následuje povídka „Hořící svíce“, kde si Jiří Pešaut vyzkoušel horor s typicky upíří tématikou, ale s určitou dávkou nadhledu. V povídce „Pomluva“ se ocitneme na počátku 18. Století v západním Welsu. Celou knihu završuje krátká novela „Mrazení“, je o tajemné dívce, která se ráda houpe v křesle a jejíž děsivá proroctví se vyplňují...

Sententias Vám přináší jednou za čtvrt roku povídky a kratší novely tří vybraných známých autorů. Tentokrát pro Vás píší Veronika Matysová, Veronika Černucká a Jan Mašata. E-kniha je nově doplněna i o rozhovory s těmito autory.

Nový elektronický časopis Sententias vám každé čtvrtletí přináší povídky či novely tří renomovaných autorů. V prvním čísle vás zkusí rozesmát autor knihy Případ zatoulaného rybáře, Jan Frána. Se svou povídkou se přidala legenda české kriminalistiky a autor více než čtyřiceti knih František Uher. A třetí do party je Martina Perlíková, z jejíhož pera vznikla kniha Speciální jednotka. Její hororová lahůdka není nic pro slabé povahy, je ovšem naprosto geniální.

Známy pesničkár a publicista prichádza s novou zbierkou poviedok. To, čo sa na prvý pohľad môže javiť ako priamočiary čierny humor či ironická paródia, v sebe skrýva prvky napätia, tajomna, mystiky a absurdity. Miloš Janoušek sa vo svojich poviedkach netají ani úprimným vzťahom k modernej fantastike.

Poviedky zo zbierky Útek z rodnej obce boli pôvodne publikované v časopisoch Slovenské pohľady, Romboid, Literárny týždenník, Dotyky, Mladá tvorba. Obsahujú postavy a postavičky hrdinov, ktorých v zásade jednoduché kolízie a zápletky povyšujú do zaujímavých osudov. V texte Moje názory na poviedku autor píše: „Poviedka by vždy mala byť odrazom nášho vlastného myslenia a trápenia. Pekné na nej je to, ak čitateľ uzná, že aj on mal podobné trápenie alebo radosť.“

Zbierku poviedok plná napätia, nečakanej hrôzy, tajomna, neobyčajných stvorení a bizarných osudovAutor Peter Gajdošík (1968) je dnes známy najmä ako autor obľúbených rozprávok pre deti. Tentoraz však zameral svoju fantáziu na poviedky plné napätia pre dospelých čitateľov. V dvanástich príbehoch sa do obrazu našej každodennej reality prelieva svet nečakanej hrôzy, tajomna, neobyčajných stvorení a bizarných osudov. Svet, v ktorom sa aj z milého suseda na dôchodku vykľuje šialenec, svet, v ktorom sa pobyt v škole mení na životu nebezpečný zápas medzi učiteľmi a žiakmi. Svižné príbehy sú pretkané čiernym humorom, no na jeho pozadí sa nenápadne odvíjajú ľudské drámy. Slnečné dni často delí od nočnej mory iba tenká čiara. A čitateľ sa stáva svedkami toho, ako ju hrdinovia jednotlivých príbehov prekročia a sú nútení bojovať o záchranu zdravého rozumu, no neraz i o vlastný život...

List napísaný bledomodrým ženským písmom postaví svojho adresáta pred ťažkú životnú dilemu. Minulosť a prítomnosť sa pretnú v jednom dni, počas ktorého sa odohráva Werfelova majstrovská novela, vychádzajúca po prvýkrát v slovenčine. Je to dráma muža, ktorému frak po mŕtvom spolužiakovi navždy zmení život. Hoci pochádza z chudobných pomerov, svadba so zámožnou Améliou ho dostane medzi viedenskú elitu. V honbe za majetkom sa dopustí zrady, no život bez osudovej lásky ho dovedie k samote a večnému smútku. V psychologickom príbehu z predvojnového Rakúska už prebleskujú prvé náznaky katastrofy, ktorá má čoskoro pohltiť celú Európu.

Z psychologických a existenciálních próz Egona Hostovského (1908–1973) vybíráme dva romány, charakteristické pro obě nejvýznamnější období jeho tvorby. Román Dům bez pána (1937) představuje typ tradiční psychologické prózy. Sourozenci Adlerovi, kteří se po smrti otce, židovského lékaře, scházejí v rodném domě, jsou jedinci pronásledovaní minulostí, samotou či pocitem viny. Citová krize, která přiměje každého z nich odhalit skrývané tajemství, se však stane impulzem k obnovení vzájemné důvěry. Román Půlnoční pacient (1959) ve svazku zastupuje Hostovského poválečnou exilovou tvorbu. Téma absurdity lidské existence ve světě narušené mezilidské komunikace se zde promítá do situace evropských emigrantů v Americe v době studené války. V obrazu jejich života postupně převládne ztráta víry v pozitivní ideje a touha uniknout politické realitě. Edici připravila Štěpánka Pašková, komentářem oba romány doprovodil Václav Vaněk.

Kríza stredného veku je sviňa. Stáročia doháňa mužov k nie práve najracionálnejšiemu konaniuZbierka troch cestopisov veľmi pôvabne, s osobitým humorom a sebairóniou, vykresľuje k čomu tento kríza stredného veku dohnala poviedkového hrdinu Juraja a jeho najbližších kamarátov. Každá poviedka opisuje jednu plavbu na klasickej námornej plachetnici, plnú reálnych i virtuálnych dobrodružstiev. A keďže ochota konať a schopnosť fantazírovať je u mužov v tomto nebezpečnom období preveľká, hranica medzi reálnymi a virtuálnymi dobrodružstvami je niekedy len veľmi ťažko postrehnuteľná.Knižka určite poteší všetkých milovníkov námorného plachtenia, rozjímania o zmysle života a politicky nekorektného humoru.

Básník, prozaik, dramatik a publicista Viktor Dyk se v této novele (časopisecky 1911–1912, knižně 1915) inspiroval starou saskou pověstí, již použil jako volný rámec pro vyprávění o tajemném poutníkovi, který na žádost občanů očistí svou píšťalou hanzovní město Hammeln od krys, avšak rozčarován malodušností konšelů a zrazen v lásce, zneužije píšťaly a odvede za trest celé město do zkázy. Protipólem postavy krysaře, osudově formovaného hrdiny, osamělého a neklidného snivce ztělesňujícího svět buřičů, je v knize rybář Sepp Jörgen, jenž se s realitou smiřuje a záchranou kojence dá vyrůst nové naději. Dyk v této novele, jež odráží novoklasicistní směřování jeho pozdní tvorby, tak dokázal využít staré předlohy k vytvoření svrchovaného prozaického díla o konfliktu iluze a skutečnosti. Jeho tajuplná atmosféra předznamenává pozdější baladickou prózu 30. let.

Cyklus povídek Cestou životem vznikal v průběhu autorčiny dosavadní literární a životní pouti s cílem zbavit zapomenuté lidské osudy jejich pomíjejícnosti. V jistém smyslu jde také o autobiografický román v příbězích, ačkoli autorka sama zůstává většinou v pozadí.Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má i charakter dokumentárního záznamu, jako je tomu v povídce Dopravní přestupky Karla Baumanna či jiným způsobem v textu V zahradě se spisovateli. Někde klade Wagnerová důraz na určité vypjaté osobní situace, například v povídkách Příslib noci či Trpké jablko touhy, jinde leží těžiště v historických a společenských okolnostech, jako u Venkovské lékařky nebo Pomalého umírání monarchie v jejich poddaných.Existenciální rozměr autorčiny umělecké i lidské zkušenosti podtrhává vstupní a závěrečný text cyklu. V Potížích s usednutím pozoruhodným způsobem reflektuje na začátku své spisovatelské dráhy situaci píšící ženy a Půl roku na útěku před smrtí představuje působivou osobní konfrontací s faktem nevyhnutelného konce života psanou ve formě deníkových záznamů.

Magie je bezvadná věc. Můžete si přičarovat štěstí, zdraví nebo sukubu, která vám bude po vůli. Ale taky se všechno může v jednom okamžiku zvrhnout a vy proti sobě poštvete síly, které jsou tak staré a temné, že vás mohou přivést k šílenství. Magie tvoří základ fantasy kánonu, ale tahle sbírka vám ukáže, že i tak tradiční téma vás v mnohém dokáže ještě zatraceně překvapit. Předchozí antologie editorské dvojice Hokr-Kyša si prorazily cestu k tisícům čtenářů a ukázaly jim kouzlo české fantastiky. Ve stínu magie jejich představení nové generace českých autorů završuje a vy zkrátka chcete být u toho.

Hana Hrabáková v předchozích letech úspěšně publikovala již čtyři díly cyklu "Povídky ke kávě" a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova "ze života". Podtitul aktuální povídkové knihy "Jak přežít první lásky" přivádí čtenáře do retro-prostředí chmelových brigád, prvních tanečních zábav, romantických toulek okolo Berounky - zkrátka všude tam, kde autorka a její vrstevnice poprvé potkávaly lásky, milování a nesmělá erotická dobrodružství. A nutno dodat, že vzpomínky na "první lásky za socialismu" opět hýří humorem, nadsázkou a ironií. Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše - vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky a čtenáři také zažívali a na co s jistou dávkou shovívavé nostalgie vzpomínají i dnes.

Nejsem a nikdy nebudu Tom Cruise... Já jsem Mára, Docent ze sportovního baru, jednooký král mezi slepými, hvězda v kruhu ztracených, říká jedna z postav této knížky. Není v tom sama; Reinera nepřitahuje exotika extrémů, svět jeho povídek ukazuje takříkajíc ke střednímu proudu, kde nás chtě nechtě pluje (či se stébla chytá) nejvíc, kde žijeme své příběhy ve vlastní šťávě: Může za to matka, otec nebo někdo Jiný? Přijde náš anděl? Zůstat se ženou, nebo jít? Co si počít se zkaženým dnem na dovolené? V literatuře se umění povídky cení vysoko, a autor vstupuje na její půdu připraven: ví, jak zatavit do slov tvář či pachuť chvíle, umí zaznamenat žhavé jádro příběhů – proto čtenář může mít často pocit, že se ocitl na kanapi v kuchyni své existence.

Kniha Proti... je výberom na Slovensku doteraz nepublikovaných poviedok, esejí a publicistických článkov, ktoré spája obraz L. N. Tolstého (1828 – 1910) – literárneho génia, ktorý celý svoj život zasvätil hľadaniu pravdy, ľudskosti, boju proti všetkým možným formám násilia (štát, cirkev...) páchaným na ľudskej bytosti a príčinám biedy, duchovnej degradácie, neslobody a mravného úpadku a neúnavnej snahe prebudiť v ľuďoch spiace svedomie, lebo veril, že neustála komunikácia so svedomím, úprimná spoveď, sebaanalýza a ustavičné sebazdokonaľovanie sa môžu stať základom novej viery a začiatkom cesty k Božiemu kráľovstvu na zemi.

Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy? Velké a malé dějiny. Protínají se, nebo míjejí? Vědí o sobě, nebo mají každé svůj vlastní rytmus? Spisovatel a nakladatel Jiří Padevět v úsporně načrtnutých situacích a mikropříbězích ukazuje, že ani ve chvílích, kdy se tvoří dějiny, nepřestávají být jejich aktéři, strůjci nebo oběti obyčejnými lidmi, kteří se potýkají se svými slabostmi, životními stereotypy a představami o budoucnosti. Tragická monumentalita dějin procházející dírou na ponožce. Krém na boty, který rozhodne o osudech národu. Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera vytvořil mozaiku na první pohled absurdních situací odehrávajících se ve zlomových okamžicích dějin dvacátého století. Přesvědčivěji než všechna fakta ukázal, že historie není to, co se popisuje v učebnicích, nýbrž to, co možná právě teď prožíváme, aniž si to uvědomujeme.

Autorka tejto zbierky poviedok nepozná tabu a nezaprie schopnosť na minimálnom priestore zachytiť maximum príbehu, pestrosti postáv aj napätia intímnych vzťahov. Anna Szabó T. nazýva svoje poviedky baladickými príbehmi. Zachytáva v nich šokujúce momentky neľahkých osudov, ťaživých snov, nenaplnených túžob, obáv, úchyliek ale aj frustrácií a fóbií. Postavy jej poviedok bojujú so svojim údelom, predestináciami, ale aj všednou každodennosťou. Anna Szabó T. vo svojich krátkych prózach bez spomaľujúcich opisov zaujme rôznorodosťou postáv a často prekvapí ich drsnými životnými príbehmi. Napriek tomu, že autorka je pôvodne poetka, a to veľmi úspešná, nedá sa povedať, že by jej texty boli lyrické. Svoje prozaické texty podáva ľahko čitateľným a oslobodzujúcim štýlom, ktorému nechýba presnosť ani nadhľad.

Podmanivé prózy z Gruzie Autor na sebe před několika lety upozornil prvotinou Pálenka, která se odehrává převážně na české vesnici v rumunském Banátu. Autobiografická kniha Mezipřistání je zasazena do reality tbiliského panelového sídliště. Nová cizina, nová bloudění, nová setkání; nová, nesrozumitelná řeč. A čím dál tím větší únava z šedi a chaosu velkoměsta, kterou se vypravěč snaží přehlušit občasnými útěky k Černému moři, na Kavkaz, na Moravu, do Čech, do dětství… Osudy postav, povětšinou tvrdé a trpké, se prolínají s osudy vypravěče a jsou zachyceny básnicky obraznou, rytmickou prózou. Matěj Hořava. Narozen 1980 v severních Čechách. Žil na Moravě, v Bavorsku, v Rumunsku. V současné době žije v Gruzii. Jeho prvotina Pálenka (prózy z Banátu) získala v roce 2015 cenu Magnesia Litera za Objev roku, cenu Česká kniha a byla dosud přeložena do pěti jazyků.