"Nikdy som nebol chorý na pľúca, no nečakane, asi tak v auguste, som na Občianskej plavárni vypľul čosi červené. Chvíľu som sa na to pozeral, no vzápätí som na to zabudol", píše Franz Kafka v liste Milene Jesenskej. Kto bol Franz Kafka, spisovateľ, ktorý ovplyvnil literatúru 20. storočia? Prečo boli Tatranské Matliare pre neho také dôležité? Prečo musel zomrieť taký mladý? To všetko sa dozviete v knihe autorov, doplnenej medzníkmi života Franza Kafku a mnohými neznámymi fotografiami, ktoré nemajú iba literárne historický pohľad. Táto kniha je rozšíreným vydaním knihy Miroslav Mydlík - Katarína Derzsiová: Tuberkulóza pľúc Franza Kafku; Vplyv choroby na jeho literárnu tvorbu z roku 2017. Jej prvým autorom bol profesor vnútorného lekárstva, ktorý sa pokúsil spojiť medicínu so svetovou literatúrou, ktorej sa intenzívne venoval od študentských čias po celý svoj život. Mal veľký záujem o literárne diela Franza Kafku, o vtedajšie možnosti liečby tuberkulózy pľúc v jednotlivých sanatóriách, cez ktoré nás táto kniha sprevádza. So spoluautorkou osobne navštívil mnohé miesta, kde Franz Kafka býval, o čom svedčí autentická fotodokumentácia. Z literárneho hľadiska sa zameral na vplyv choroby na Kafkovu literárnu tvorbu, ktorý sa postupujúcou chorobou prehlboval. "I've never had any lungs disease, but unexpectedly, on an August day, I spit out something red at the "Civic Swimming Pool". I was looking at it for a while, but then I forgot about it ", wrote Franz Kafka in a letter to Milena Jesenská. Who was Franz Kafka, the writer who influenced 20th century literature? Why was Tatranské Matliare so important to him? Why did he have to die so young? You will learn all of this in the authors' book supplemented by the milestones of Franz Kafka' s life and many hitherto unknown photographs, that are not just of literary-historical significance. This book is an extended edition of the book Miroslav Mydlík - Katarína Derzsiová: Lung Tuberculosis of Franz Kafka; The Impact of the Disease on His Literary Work published in 2017. Its first author was a professor of internal medicine who tried to connect medicine with world literature, which he was intensively interested in from student times throughout his life. He was profoundly interested in the literary works by Franz Kafka, in the contemporaneous possibilities of treatment of pulmonary tuberculosis in individual sanatoriums, through which this book accompanies us. Together with the co-author, he personally visited many places where Franz Kafka used to live, as evidenced by authentic photo documentation. From the literary point of view, he focused on the influence of the disease on Kafka's literary work that was deepening with the disease progressing.

Monografia Dagmar Inštitorisovej Iný dramatik Rudolf Sloboda sa v štyroch hlavných kapitolách zaoberá aj zamlčanou či neznámejšou dramatickou tvorbou Rudolfa Slobodu (1938 1995) na Slovensku a v Českej republike, a to pre divadlo, film, televíziu a rozhlas, vrátane diel, ktoré vznikli i po jeho úmrtí ako rôzne typy adaptácií prozaických diel. V prvej kapitole s názvom Rudolf Sloboda o divadle či dramatike sú sumarizované všeobecnejšie názory Rudolfa na divadelné umenie či dramatickú a scenáristickú prácu aj v súvislosti s filmom. V druhej kapitole s názvom Tvorba pre slovenské neprofesionálne a profesionálne divadlá je hlavný akcent je daný na dve emblémové a legendárne inscenácie bratislavského Divadla ASTORKA Korzo ´90, a to Armagedon na Grbe (1993) a Macocha (1996), ktoré režijne pripravil Juraj Nvota a inscenáciu dramatizácie Ondreja Šulaja Gazdova krv (2011), inscenovanú v tom istom divadle taktiež Jurajom Nvotom. Tretia kapitola s názvom Tvorba pre české profesionálne divadlá sa zaoberá dvoma veľmi výraznými inscenáciami, a to Armagedonom na Grbe (2010) v Městském divadle Zlín v réžii Slováka Doda Gombára a dramatizáciou Slobodových próz Uršula a Rubato pod názvom Uršula (2016) v Divadle Husa na provázku v Brne v réžii Jana Antonina Pitínského. Štvrtá kapitola sa venuje ostatnej dramatickej tvorbe či už filmovej a televíznej Milosrdný čas (1975) v réžii Ota Krivánka, Prerušený čas (1979) v réžii Jozefa Režuchu atď. alebo tvorbe rozhlasovej, t. j. dramatizáciám či adaptáciám divadelných alebo prozaických diel, ako hra pre deti Letí, letí (1987), Uršula (1989), Armagedon na Grbe (2006) atď. Súčasťou kapitoly je aj pohľad do Slobodovej hereckej tvorby a na filmové diela, ktoré vznikli na základe jeho filmových námetov, poviedok či scenárov alebo na základe námetov z prozaickej tvorby, ako Oresteia (1971), Druhý človek (1989) a i., ale neboli z rôznych dôvodov realizované.

Jedinečná biografie čerpající ze soukromých archivů královny detektivek Život a dílo Agathy Christie zpracovala řada autorů a sama královna detektivek vydala vlastní životopis, ale Janet Morganová získala něco podstatného navíc: nabídku přímo od Agathiny rodiny, aby sepsala „oficiální biografii“. Z důvěry, kterou jí Agathina dcera Rosalind projevila, vyplynul i exkluzivní přístup k Agathiným zápisníkům, korespondenci a dalším písemnostem, stejně jako rozhovory s početnými Agathinými příbuznými, přáteli a spolupracovníky. Výsledkem je obsáhlá a důkladná kniha, která se opírá především o citáty a svědectví jak samotné Agathy Christie, tak i těch, kteří k ní měli blízko. Čtenářům tak nabízí nové úhly pohledu na Agathinu osobnost, práci, rodinu, názory, zkušenosti – a možná dokonce i na ono pověstné jedenáctidenní zmizení... Kniha vyšla v Británii poprvé v roce 1984 a poté opakovaně znovu, naposledy v nově doplněné edici roku 2017. Nakladatelství Slovart se prvním českým vydáním této biografie připojuje k oslavám 130. výročí narození Agathy Christie.

Po více než půlstoletí od záhadného zmizení světoznámého autora Země lidí, Citadely či Malého prince vyšla autentická intimní výpověď jeho ženy, rozené vypravěčky. V jejích vzpomínkách ožívá Saint-Exupéry ve své lidské slabosti a velikosti, zbavený aureoly moralistního spisovatele. Tehdy 29letá Consuelo, v literárních kruzích Paříže přezdívaná "malá sopka ze San Salvadoru", se s letcem Antoinem, autorem tehdy neúspěšné literární prvotiny, seznámila v roce 1930. Paměti růže zachycují v temperamentním poetickém vyprávění bouřlivé bohémské soužití výjimečné dvojice, osudovou lásku poznamenanou horečnými shledáními a krutými odlukami, úzkostnými obavami o život manžela-letce a prodchnutou okamžiky absolutního štěstí. Sled až neuvěřitelných epizod poodhaluje neznámé okolnosti života spisovatele-pilota.

Reprezentativní publikace historika umění Karla Holuba představuje Giacomo Girolamo Casanovu jako složitou osobnost, která svým životem a literárním dílem podala osobité svědectví o společenském a politickém životě v 18. století. Kniha je koncipována jako album a při jeho listování vidíme na vlastní oči Giacomo Casanovu v mnoha vrstvách a dimenzích: setkáváme se s dobrodruhem, náruživým literátem, hazardním hráčem, matematikem, obchodníkem, milovníkem, básníkem, světoběžníkem; v podstatě s všestranným mužem, který se dokázal cítit jako doma mezi panovníky, filosofy, vyslanci i lidmi všelikých krajů. Zásluhou bohaté obrazové dokumentace nahlížíme v chronologickém sledu na pestrý svět 18. století, kdy každá obrazová reprodukce se vztahuje k příslušnému textu Casanovy na téže stránce. Na základě důkladného bádání autora ve státních i soukromých archivech se čtenář dostává do přímého kontaktu s originálními rukopisy Casanovy, dopisy jeho přátel a v neposlední řadě i s neznámými, dosud nevydanými dokumenty (např. cestovní pasy Casanovy, účty či vlastnoruční poznámky). V české literatuře dotýkající se tématu nebyl také dosud v celistvosti představen nejznámější text Casanovy Historie mého života, jehož autor přeložil všechny podstatné pasáže, na základě posledních kritických vydání tohoto díla a originálního rukopisu uloženého v Bibliotheque nationale de France. Knihu doprovází rozsáhlý poznámkový aparát a jmenný rejstřík. Kniha vychází u příležitosti 275. výročí narození Giacomo Girolamo Casanovy a chce částečně splatit český dluh tomuto benátskému rodáku, jenž posledních 14 let svého života strávil na českém zámku Duchcov, kde také napsal svá nejvýznamnější literární díla. Publikace je předurčena také k tomu, aby se stala nezbytným referenčním středobodem pro další bádání.

„Špatný autor životopisu retušuje svou minulost a výsledkem je fotografie, kterou pořídil cizí člověk, aby utěšil žal nad bolestnou ztrátou blízké osoby. Dobrý naopak dělá všechno, co je v jeho silách, aby zachoval podrobnosti s nejvyšší věrností." Tak charakterizuje memoárové psaní jeden z největších spisovatelů 20. století Vladimir Nabokov. Autobiografie, původně vydaná roku 1951 a zásadně přepracovaná o 15 let později, je nejen dokladem jeho slov, ale také výsostným uměleckým dílem. Zachycuje Nabokovův život v rozpětí let 1903 až 1940, počínaje šťastným dětstvím v Rusku a konče emigrantským životem v Paříži a Berlíně. Kniha vyšla původně anglicky a autor sám ji přeložil do rodné ruštiny v přestávkách mezi lovem motýlů a psaním Lolity.

Rok sem, rok tam je svěže napsaný záznam malých osobních dějin básnířky a překladatelky a autorky knih pro děti a mládež Jany Štroblové. Vzpomínkovou knihu uvádějí dvě vzpomínky z dětství: před očima devítiletého děvčete ubili příslušníci Národní gardy pažbami několik Vlasovců, bojujících v květnu 1945 v Praze na Pankráci s ustupující německou armádou a pozdější zrušení milovaného skautingu. Pokračuje pak líčením období, kdy za vysokoškolských studií na filosofické fakultě pražské UK zažívala vzrušení z dočasného závanu svobody. S přáteli založili kulturní spolek, díky němuž např. sehráli spolu s budoucími známými herci (Husákem, Kačerem, Divíškovou) jedno tehdy studentstvem bouřlivě přijaté a vzápětí shora zastavené divadelní představení Aféra homo, nebo na půdě fakulty uspořádali výstavu abstraktních obrazů, na níž vystavoval poprvé v Čechách Mikuláš Medek. Podrobně popisuje také první studentský majáles se všemi průvodními jevy alegorickými vozy a recesemi; autorka nesla ve stínu postavy pátera Koniáše transparent libri prohibiti, kterýžto výjev vyšel vyfotografovaný nějakou cizí zásluhou v pařížském L´Mondu, takže už tehdy ji začali otravovat estébáci. Po delším čase se to mělo vrátit v zesílené podobě, když jí vyšly básničky v pařížském Svědectví. To už pak byla doba druhé okupace a všeobecných kádrových postihů, kdy s manželem oba na dvacet let přišli o práci, on v Orientálním ústavu, ona v nakladatelství dětské knihy. Zdánlivě nesnesitelná léta byla však nabitá humornými prožitky, například dvěma svatbami s tímtéž mužem, anebo zážitky s kádrovacím psem, který spolehlivě rozeznával straníky a dával jim najevo nelibost. Hodně žertovných příhod vnášeli do ponurého života její kamarádi Josef Velek a Vladimír Jiránek, zakladatelé tehdejšího takřka ilegálního hnutí na ochranu přírody (Brontosauru), s nimiž autorka spolupracovala. Jana Štroblová ve svých vzpomínkách dotváří i řadu portrétů známých osobností, které poznala zblízka Františka Hrubína, Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka. Nejvíc místa věnuje Jaroslavu Seifertovi, kterého několikrát navštívila a s nímž trávila pouze ve třech, ještě s jeho lékařem Milanem Kmentem, jeho poslední narozeniny, kdy předjímal svou smrt.

Hlavní náplní knihy Rodokmen a vztahy Boženy Němcové je objasnění role spisovatelky nejen jako matky a manželky, ale současně i jako přítelkyně několika známých mužů, významných českých lékařů. Autorka vypráví o osudech členů Boženiny rodiny, a to od její babičky Marie Magdalény Novotné přes manžela Josefa Němce až po děti. Nevyhýbá se přitom spekulacím o možném šlechtickém původu autorky a prostor získává i osobnost Kateřiny Vilemíny Zaháňské. Zajímavou součástí knihy jsou i různá zamyšlení, například nad Viktorií Paulovou, mladou konfidentkou, která se dostala k Boženě Němcové až nebezpečně blízko. Dokonce se lze domnívat, že mohla mít ke spisovatelce vztah nejen blízký, ale i romantický. Zajímavá je i otázka, jaký vlastně byl obecný vztah Boženy Němcové (jež tehdy byla pro svou emancipovanost a modernost někdy považována za českou George Sandovou) k ženám a jaký k mužům. Odpověď na tyto a další otázky přináší kniha, jejímž cílem není vytvářet mystifikující spekulace, nýbrž ukázat křehké city a jemnou duši největší české spisovatelky 19. století, která vždy milovala ryzím citem a ryzost citu na oplátku také požadovala...

Autor pokračuje v sprístupnení literárne spracovaných denníkových záznamov, v tomto diele zachytávajúcich jeho prežívanie roku 1991, i tu v blízkom spojení s Pavlom Straussom. V diele sa tak odráža i intímny obraz tohto vnútorného disidenta a hlbokého mysliteľa, ktorého dielo sa žiaľ už pár rokov na to uzatvára a o ktorom Milan Rúfus v liste Julovi Rybákovi píše: Veľmi by som si prial, aby Paľko držal po dlhatánskom čase v rukách svoju knižku a videl, že jeho múdrosťou dotovaná, plnohodnotná minca je konečne v obehu. Že neparí do numizmatiky, ale do ľudskej dlane. Že je (on sám) všetko iné, len nie Človek pre nikoho... Titul voľne nadväzuje na pred časom vydané tituly autora V dotyku s Pavlom Straussom VII.,X., Posledný rok Pavlom Straussom, V jubilejnom roku 2000, V prvom roku nového tisícročia, V prvom roku nežnej slobody.

Franz Kafka, pražský německý židovský spisovatel, se narodil v roce 1883 jako syn bohatého obchodníka. V roce 1924, v nedožitých jednačtyřiceti letech, zemřel na tuberkulózu. Daryl Sharp ve své knize popisuje psychologické pozadí konfliktních situací, které poznamenaly jeho život. Na příkladu Franze Kafky dále ukazuje, jaký význam má pro rozvoj umělecké osobnosti neurotické napětí vznikající z konfliktu mezi požadavky vnějšího a vnitřního světa, jakou roli obecně hraje v rámci individuačního procesu mateřský komplex, archetypy animy a stínu a jak se průběh individuace zobrazuje ve snech prostřednictvím snových symbolů.

"Kosztolányi Ádám neve mindenki számára ismerősen csenghet. A vezetékneve legalábbis bizonyosan. Apja révén jól ismert alakja a magyar művelődéstörténetnek – mégis alig tudunk róla valamit. Kosztolányi Ádám, annak ellenére, hogy az apa árnyéka élete végéig ránehezedett, értékes és jelentős életművet hozott létre. A ma fellelhető teljes életművét tartalmazza ez a kötet: portréit, naplójegyzeteit, tanulmányait, cikkeit, kritikáit, lektori jelentéseit, hozzászólásait mások cikkeihez és versfordításait. Mindenképp érdeklődésre tarthat számot, és nemcsak azért, mert Kosztolányi Ádám történetesen Kosztolányi Dezső fia volt – hanem azért is, mert Kosztolányi Ádám saját, önálló jogán is jelentős alkotó volt. Kosztolányi Ádám élete végéig írt. Nem túl sokat és nem túl rendszeresen, de közel öt évtizeden át vetette papírra cikkeit, gondolatait. Életműve azonban belefér ebbe a kötetbe. Érdeklődése korán a lélektan felé fordul, a psziché és a nyelv összefüggéseit vizsgálja, több tanulmányt is szentel nekik. Foglalkoztatta a grafológia is. A negyvenes évektől az élő irodalom kezdte el érdekelni: ebből az időszakból valók kritikái. 1938–1946 között a kortárs irodalom hivatásos olvasója: a Révai Kiadó lektoraként több száz könyvet kell elolvasnia és véleményeznie. Egy lektori jelentés pedig csak annyiban különbözik egy könyvismertetésről, hogy nem jelenik meg. Cikkeit, esszéit elsősorban filozófiai témában, filozófusokról írja, a legtöbbet Leibnizről. Visszaemlékezései forrásértékűek. Nemcsak azért, mert ő volt Kosztolányi Dezső fia, hanem azért is, mert – ahogy Vezér Erzsébet írta – „sokat tudott a korról, melyben felnőtt, emberekről, akik közt megfordult”, és apjáról is „józan tárgyilagossággal beszélt”. Ráadásul a kortársak szerint kiváló memóriája volt; ezt igazolják is azok az apró részletek, melyeket írásaiban felidéz, akár évtizedek távlatából is. A Keserű nevetés ékesen bizonyítja, hogy Kosztolányi Dezső és fia, Ádám, nemcsak külsőleg hasonlítottak egymásra, hanem abban is, hogy mindketten egyformán műveltek voltak, több nyelven beszéltek, több nyelvből fordítottak, és hogy írók voltak. Igazi írók."

Biografiu Kornela Földváriho editorsky pripravil a zostavil spisovateľ Peter Krištúfek podľa záznamu spoločných rozhovorov, ktoré vznikli v rokoch 2007 – 2011. Kornel Földvári (1932 – 2015) v sebe skrýval viacero osobností. Bol spisovateľ, publicista, novinár, teoretik humoru, literárny kritik, riaditeľ divadla a milovník pokleslej literatúry. Predovšetkým však ovplyvnil každého, s kým sa stretol, a inšpiroval mnohé umelecké snaženia. Knižná biografia je emotívnou, dramatickou, ale zároveň ironickou a vtipnou výpoveďou o živote človeka zasiahnutého krutosťou fašizmu, päťdesiatych rokov aj normalizácie. Biografia Kornela Földváriho sa tak stala dramatickou, ale aj ironickou a vtipnou kronikou dejín dvadsiateho storočia na Slovensku. Vydanie je bez pohľadníc a CD-ROMu .

A Magyar Művészeti Akadémia kismonográfia-sorozatot indított Közelképek írókról címmel, Ács Margit sorozatszerkesztésében. A sorozatban összegző jelleggel mindeddig feltáratlan életművek kerülnek bemutatásra. A kötetekben mindegyik esetben válogatott bibliográfia és képmelléklet is helyet kap. Mára végeztünk, mondja Mária, köszönöm. Búcsút vesz mindenkitől, kulcsra zárja belülről az ajtót. Kezet mos. Nem éhes. Kikeresi a könyvespolcról a Károli-bibliát. Leül a fotelbe. A fotelt középen Richárd feneke egy kissé benyomta. Mária befészkeli magát a horpadásba. Lapozgat. Majd hangosan olvasni kezdi Ézsaiást. "Ne félj, férgecske, Jákob, én megsegítelek, szól az Úr ... Ne félj, mert megváltottalak, neveden hívtalak téged ... "

V letošním roce uběhlo 110 let od narození Jaroslava Foglara, jednoho z předních českých autorů literatury pro děti a mládež, kterého proslavily především kreslené příběhy Rychlých šípů a další knihy pro mládež. Napsal jich celou řadu a vystřídal v nich četné postavy, ale jedno měly vždy společné. Šlo o čestné chlapce, kteří chtěli zlepšovat sami sebe, pomáhat druhým a u toho zažít dobrodružství i zábavu v kruhu kamarádů. Olympia, která je se jménem Jaroslav Foglar spojena již řadu let, uspořádala k tomuto kulatému výročí několik akcí, aby připomněla autorovo dílo a odkaz. Jednou z těchto doprovodných akcí bylo také vytvoření malého výročního sborníku, který nyní držíte v ruce. Přispělo do něj několik foglarovců, kteří se na rozvoji foglarovského hnutí celoživotně podílejí a přispívají svými nápady, akcemi nebo novými výtvory v duchu děl Jaroslava Foglara. Zavzpomínejte nyní s námi i vy.

Profesor Viliam Marčok (1935 - 2013) sa okrem iného systematicky venoval aj tvorbe Kláry Jarunkovej, ktorú považoval za jedinečnú osobnosť slovenskej literatúry a zároveň poukazoval na jej svetovosť. K životu a tvorbe autorky publikoval mnohé hodnotiace štúdie a články, pripravoval dlhodobejšie skice k jej novému portrétu s osobitným zreteľom na analýzu Jarunkovej epického sveta ako permanentného prizývania k sebatvorbe. Všímal si a analyzoval i Jarunkovej vzťah k rozprávke, diskurzívnu významovosť a virtuozitu Jarunkovej epiky, ako aj jej vzťah k postmoderne. V pozostalosti zachované a doteraz nepublikované štúdie doplnené o niektoré jeho kľúčové články sú obsahom Marčokovej knihy Svetová Klára Jarunková (Spolok slovenských spisovateľov, 2015). Nepochybne budú dôstojným a vedecky významným prínosom k novému poznávaniu tvorby tejto spisovateľky aj pri príležitosti pripomínania 10. výročia jej úmrtia.

Knihu Vincenta Šabíka (1937), literárneho vedca a kritika, pedagóga, kulturológa, estetika, germanistu, editora a prekladateľa, Čriepky do portrétu Vincenta Šikulu (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2015) tvoria texty literárnokritických žánrov od lektorských posudkov po analytické štúdie, ktoré by sme mohli charakterizovať ako historicky autentický „work in progress“, teda skladanie mozaiky živého receptívneho obrazu percepcie, reflexie a rezonancie spisovateľových diel očami literárneho kritika ako aktívneho účastníka literárneho procesu medzi 60. až 90. rokmi minulého storočia, teda v čase, keď sa spisovateľ Šikula etabloval ako popredný reprezentant literárnej „generácie 56“. Kritikove texty sú zároveň autentickým svedectvom o vzájomnom vzťahu literárnej kritiky a tvorby podľa modelu literárnej komunikácie v celkom určitých spoločenských podmienkach časopriestoru. V užšom zmysle by sme ich mohli chápať aj ako zrkadlenie zápasu o spisovateľa a jeho originálnu tvorbu na všetkých úrovniach estetického myslenia v kontextoch totalitnej ideológie. Kritikove texty prispievajú k prehĺbeniu chápania a interpretácie diela Vincenta Šikulu a úsilí jeho generácie.

Druhá časť Súboja s komunizmom memoárovo približuje politický život Slovenska po roku 1945 a odkrýva neznáme udalosti okolo nových vládcov očami priameho účastníka. Paľo Čarnogurský - politik Slovenského štátu, úzky spolupracovník ruských partizánov, dôstojník Svobodovej armády v Košiciach a spojka medzi demokratmi a komunistami na najvyšších postoch - podáva príbehy, ktoré do veľkej miery sám vytváral. Nikdy nebol osobne tak blízko Husákovi, aby s ním konšpiroval v novej situácii po roku 1945. Objavenie dôležitej časti zhabaného Čarnogurského archívu v Husákovom trezore po tridsiatich troch rokoch je neskutočné. Všetko môžeme čítať so zatajeným dychom.

V autobiografické knize nabízí autorka nebývale upřímný a otevřený pohled do výjimečné části ženského světa, který je často i dnes předmětem dohadů a legend. Světa, budícího v mnohých nedůvěru a podezíravost a přesto je pro mnohé lákavý a vzrušivý, protože je nepoznaný. Niki vypráví o svém uvědomění, popisuje neobyčejně detailně svoje příhody, setkání s pražskými lesbickými a homosexuálními celebritami, svěřuje se nám se svými trampotami, s láskou k ženě, kterou opravdu neskonale miluje. Avšak nic není jednoduché, musí překonávat překážky, dostává se i do nočního klubu na Sardinii, kde podléhá dalším svodům. Malá ukázka: Nespočtu dny, kdy jsem se na ni těšila a představovala si tuhle chvíli a najednou vakuum, prázdno.. Kdybychom se na sebe vrhly rovnou v předsíni, kdybych nic nenatahovala.. Původní nedočkavost byla ta tam. Měly jsme se milovat rovnou na koberci a naplno, ale ta půlhodinová pauza, ty zatracený konvence mě vykolejily a já se najednou cítila jako prázdnej, zapomenutej nákladní vagón na konci nádraží.

Snad u nikoho z našich běžných čtenářů v knihovně nenalezneme žádnou publikaci, jejíž autor by pocházel z Tanzanie. Subsaharská Afrika, její kultura, obyvatelé či realita tamějšího života jsou našim zvyklostem přece jen příliš vzdálené. Vyprávění Christophera Zacharia Lamecka o vlastním životě je vlastně osobitým dobrodružným příběhem, začínajícím v hliněné chýši bez elektřiny a vody a po mnoha pro nás až neuvěřitelných peripetiích končícím u podnikatelských aktivit s IT technologiemi. Jednoduchý a prostý jazyk Lameckova vyprávění podtrhuje autentičnost zážitků, příhod a prožitků, které v dnešní Evropě už nezažijete. Zajisté vám tato kniha přispěje i k orientaci o soudobých problémech, kterými africká realita stále více tu evropskou ovlivňuje.

Portréty desiatich francúzskych básnických osobností, ktoré považuje prekladateľ Albert Marenčin za zakladateľov modernej francúzskej poézie a za rebelov búrajúcich staré modely, šablóny a konvencie. Osobnosti ako Apollinaire, Jarry, Breton, Cocteau, Ferry, Michaux, Césaire, Ionesco, Péret alebo Robbe-Grillet sú stále nositeľmi pozitívneho myslenia a tvorivosti, vrátane fantázie – najväčších hodnôt, aké človek nachádza v poézii a cez poéziu v sebe samom. Albert Marenčin (1922, Bystré nad Topľou), spisovateľ, básnik, surrealista, filmár, dramaturg. Vyštudoval Filozofickú fakultu v Bratislave a v roku 1944 sa zúčastnil v Slovenskom národnom povstaní. Po vojne pracoval ako redaktor v denníku Národná obroda, neskôr pokračoval v štúdiu v Paríži. V rokoch 1949 – 1972 pracoval v Československom štátnom filme, odkiaľ bol z politických dôvodov prepustený a nemohol publikovať. Do roku 1987 pracoval v SNG. Je členom patafyzického kolégia v Paríži a československej surrealistickej skupiny.

Bohumil Hrabal. Mistr slova, který dokázal poklesky hovorové řeči povznést do výšin univerzálního příběhu o údělu člověka. Scenárista Jiřího Menzela, zbožňovaný Kunderou a Havlem. Štamgast v hospodě U Zlatého tygra a plachý sukničkář. Samotář, záhadný i ve své tragické smrti. V unikátní biografii od Aleksandera Kaczorowského ožívá Hrabalův výjimečný osud na pozadí československých dějin 20. století. Díky osobní známosti obou autorů je navíc příběh doplněn historkami doslova z první ruky.

Knížka Až přijde ten Mág navazuje na vzpomínky Dagmar Halasové na šťastnou dobu jejího dětství. Jde o volné pokračování autorčiných pamětí v knize Snová existence aneb Nazývám kočku kočkou, do níž jako úvod k popisu let, jež se svým manželem strávila v Římě, zařadila vzpomínky z dětských let.

Po tom, čo Ericha Kästnera nacisti zakázali ako autora, rozhodol sa, že si bude viesť tajný denník. Kästner od roku 1941 zapisoval, čo sa deje v Berlíne a na fronte. Jeho zápisky zo všedných dní, poznačených pribúdajúcimi výpadkami energie a bombardovaním, sú otriasajúcim svedectvom z vnútra nemeckej Tretej ríše.

Hol vannak? Mi? Hogy itt? Akkor miért nem látom? – kérdezed Te, tolem a vaktól. Manapság a környezetünkben több látássérült – köztük a vakok is – olyan szinten élnek a társadalomban, hogy akik látnak, pont ok nem látják oket. Na nem azért, mert nem akarják látni, mert jobb lenne, ha… Hanem azért, mert életvitelük, felfogásuk és beilleszkedésük – ha lassan is – olyan szintre kezd emelkedni, hogy apróbb eltérésekkel, de ugyanolyanok, mint mindenki másé. Jönnek-mennek, dolgoznak, szórakoznak, élnek és éltetnek. Meg persze van olyan is, aki otthon kuksol… Viccelodnek, segítenek, utaznak és folytathatnám. Persze mindezt egyéntol függoen. Ha nem figyelsz fel a fehér botjukra, mert magaddal vagy elfoglalva, ok akkor is felszállnak egy buszra. Ha te azon morogsz, hogy egy hipermarketben az árak számait nem látod, mert azok annyira kicsik, a gyengénlátó az orrával olvas, de ezen nem hökkensz meg, mert betudod ugyanannak, mint a te problémád. Ebben a könyvben több felvonásos pillanatképet kaphat az olvasó arról, hogy mint látássérült, hogyan élem a mindennapjaimat; miképp teszem a dolgomat, hogyan oldok meg helyzeteket. Mint ahogy Shakespeare, aki egyszerre volt színész és író, én ugyanúgy játszom és rendezem a saját életemet Mindezt gondolataim áradatával, sajátos véleményemmel és meglátásaimmal. Ha csak mesének olvasod, az sem baj. De ha megtaníthatlak pár dologra, vagy feltárhatok benned néhány fekete lyukat, akkor jó érzéssel teszem le a tollat.

Madách ?Imrének, Az ember tragédiája szerzőjének élettörténetét írta meg Ember küzdj'… című regényében Harsányi Zsolt (1887-1943), a magyar szórakoztató irodalom neves művelője. Az Ember küzdj'… – mint alcíme mondja: „Madách életének regénye” – nem készült ismeretterjesztő, még kevésbé tudományos célzattal. A nagy magyar író életének legfontosabb eseményei peregnek le szemünk előtt, Harsányi azt emeli ki, ami izgalmas, ami egy életregényt vonzóvá és olvasmányossá tehet: Madách szerelmét Fráter Erzsi iránt, boldognak induló, de csakhamar összeomló házasságát, részvételét a negyvennyolcas eseményekben, a börtönben töltött hónapokat, későbbi szerelmeit, irodalmi műveinek, közöttük Az ember tragédiájának a keletkezését. A történet háttereként a XIX. század magyar életéről kapunk – ha nem is mindenben hiteles és nem mindig történelmileg hű, de mindenesetre vonzó – képet; a nógrádi nemesség, a magyar arisztokrácia, a megyei élet, az országgyűlés, a kor új, haladó eszméinek feltűnése, a szabadságharc, az utána következő abszolutizmus, majd a kiegyezés: ezekből a kockákból áll össze a múlt század valóságos filmje. Érdekesen rajzolja meg Harsányi Az ember tragédiája szerzőjének arcképét. Rendkívül plasztikus a többi szereplő alakja is: Fráter Erzsié, Madách Imre édesanyjáé, testvéreié, Szontágh Pálé, utolsó szerelméé, Borkáé stb. Képek, arcok, alakok hosszú sora vonul el előttünk ebben a regényben. Harsányinak ez a műve – akárcsak többi életrajzi regénye, mint a Magyar rapszódia, az Ecce homo, a Szegény János az Élni jó – a harmincas és negyvenes évek olvasóközönségének széles rétegeit hódította meg, elsősorban – annak is készült –, ez pedig eleve feleslegessé tette a komolyabb elmélyülést és szigorúbb esztétikai követelmények tiszteletben tartását. Tagadhatatlan azonban, hogy az Ember küzdj'… harmincnyolc évvel keletkezése után is frissen hat; az ügyes meseszövés, a szerző emberismerete, eleven, színes stílusa, párbeszédeinek természetessége, könnyed hangja ma is kedves olvasmánnyá teszi művét. Érdemes megemlíteni, hogy nyugati nyelveken újabban egymás után jelennek meg s nagy sikert aratnak Harsányi könyvei. Azzal, hogy Harsányinak ezt a regényét besoroltuk szórakoztató könyveink közé, Zilahy Lajos, Margaret Mitchell, Erdős Renée, Cronin művei mellé, kiegészítjük a sorozatot, mely eddig is szép sikereket ért el s vált népszerűvé idehaza és külföldön egyaránt. Reméljük, az olvasók ezt a művet is oly érdeklődéssel fogadják, mint a Halálos tavaszt, az Elfújta a szelet vagy a Réztábla a kapu alatt című regényt.

Hamvas Bélát, a Géniuszt, – nem kell bemutatni. Nincs is szándékomban, én, – Hamvas Bélát, a végtelenül egyszerű embert szeretném bemutatni Önöknek. Hamvas Béla születésének 120.-ik évfordulója volt 2017 márc. 23.-án. Egyike vagyok a nagyon keveseknek, akik még személyesen ismerhették Őt. Erről szól a történet, amelyet 15 évvel ezelőtt írtam le, Béla bácsi születésnapjára.

Fieldingnek kevesen hódoltak tiszta szívvel az elmúlt két évszázadban. Műveivel halála után is számtalan ellenséget szerzett magának. S ami még különösebb: követői irigyelték a legsóvárabban.Talán nem is a tehetsége – korának levegője, lehetőségei és illúziói után vágyakoztak utódai vagy csodálói: Scott, Thackeray, Dickens, Bernard Shaw, vagy a mi Szabó Dezsőnk. A polgárság írói soha többé nem szemlélhették oly napfényes derűvel az életet, mint Fielding. Sohasem „szólhattak ki” a regényből azzal a kedves közvetlenséggel, amellyel Fielding. Hőseiket se ábrázolhatták már bátornak, győzedelmesnek. Mert ők a polgári korszak hanyatlásának voltak áldozatai és tanúi. Fielding, a szerencse fia, azonban ott volt az új rend alapjainak lerakásánál.

At that time I was but ten years old, my brother Lorand sixteen; our dear mother was still young, and father, I well remember, no more than thirty-six. Our grandmother, on my father's side, was also of our party, and at that time was some sixty years of age; she had lovely thick hair, of the pure whiteness of snow. In my childhood I had often thought how dearly the angels must love those who keep their hair so beautiful and white; and used to have the childish belief that one's hair grows white from abundance of joy.It is true, we never had any sorrow; it seemed as if our whole family had contracted some secret bond of unity, whereby each member thereof bound himself to cause as much joy and as little sorrow as possible to the others.

Kniha sa venuje životu a dielu významného slovenského básnika, literáta, politika a cirkevného činiteľa Martina Rázusa počas jeho pôsobeniu v Brezne. Martin Rázus v období rokov 1930-1937 bol na vrchole nielen svojej literárnej tvorby (Maroško, Maroško študuje, Júlia, Krčmársky kráľ, Odkaz mŕtvych, atď.), ale aj ako predseda Slovenskej národnej strany a poslanec Národného zhromaždenia aj svojej politickej kariéry. Kniha sa v piatich kapitolách zaoberá Breznom v dobe Rázusovej, Rázusom ako breznianskym kňazom, Rázusom ako politikom a literátom. Posledná kapitola hovorí o tom, aký odkaz zanechal Martin Rázus po svojej predčasnej smrti.

Nemes Nagy Ágnes hagyatékában fennmaradt fényképei felvillantják életének főbb szakaszait nem éppen idilli gyerekkorától tündöklő fiatalságán és küzdelmes alkotóévein át irodalmi szerepének kiteljesedéséig. Minden fényképről ugyanaz a tiszta és áthatóan okos tekintet néz vissza. A fényképeket verseiből, prózai írásaiból, interjúiból válogatott szövegek kísérik, amelyek végigkövetik Nemes Nagy Ágnes életét, bemutatják nézeteit a világról és az irodalomról, és mint egy kis breviárium, válogatást nyújtanak életművéből. Nemes Nagy Ágnes születésének századik évfordulóján nemcsak írásainak vitathatatlan értékeivel, sugárzó szellemiségével, hanem aktualitásával is folyamatosan jelen van a magyar irodalomban. A kötet ezt a jelenlétet a fényképek személyességével hozza az olvasókhoz közelebb.