Napůl cestopis, napůl esej. Autoři knihy Jak jsme se vznášeli rozehrávají fantazii a otevírají dávná traumata atolu Bikini. Tento tichomořský ráj na zemi, tvořený několika ostrůvky, byl v letech 19461958 během operace Crossroads a dalších amerických jaderných zkoušek vystaven třiadvaceti obrovským výbuchům. Od té doby se o jeho osud zajímá málokdo. Kniha přepíná mezi osobním vyprávěním o pouti nad mořskou hladinou i pod ní a kritickým přezkoumáváním postkoloniální geografie. Rozvíjí při tom úvahy o subjektivitě a lidském vnímání místa. Vyprávění se v sérii propracovaných obrazů s pokorou vydává do psychologických a estetických hlubin zámořské výpravy, plné náročných ponorů.

Tohle není soubor esejů. Není to vyznaní lásky. Není to ani praktický návod. Je to všechno dohromady. Neboť knížka o jízdě na kole ve městě si zasluhuje rozlet i přístup čerstvý jako svěží vítr v zádech. Tady nejde o kilometry, ale nové horizonty. V týmu se potkalo dvanáct osobností z nejrůznějších oborů. Zabývají se literaturou, výtvarným uměním, sociologii, filmem, architekturou, módou i molekulární biologii. Kolo pro ně znamená radost, svobodu a vášeň. Cestují na něm do práce, čistí si hlavu nebo je pro ně jízda v městském frmolu i za jeho hranicemi vždycky novým dobrodružstvím. Ze sedla objevují netušené pohledy do krajiny, která nás obklopuje. A dokážou o tom psát se stejnou energií, s jakou zdolávají dlažební kostky, tahle ulice do kopce i kolony popojíždějících aut. Tohle je kniha postřehů a netušených souvislostí. A také zkušenosti draze zaplacených sedřenými dlaněmi a natlučenými kostmi. Editorem knihy je spisovatel Ondřej Buddeus (1984), držitel Magnesie Litery za dětskou knihu Hlava v hlavě a Ceny Jiřího Ortena. Do svého cyklistického týmu přizval literární historiky Jana Wiendla a Marketu Holanovou, literární kritičku Evu Klíčovou, teoretika architektury Adama Štěcha, socioložku Lucii Trlifajovou, molekulární bioložku Magdalenu Herovou, výtvarné kritiky Jana H. Vitvara a Petra Volfa, filmařku Adelu Vitvar Kudlovou, módní návrhářku Annu Vacovou a novináře Ondřeje Šebestíka.

Kniha Víra a moc přináší výbor z autorových esejů a statí psaných pro Literární noviny a drobnějších článků a polemik zveřejňovaných v internetovém časopisu Nová republika. Některé ze zařazených textů byly psány jako bezprostřední reakce na probíhající události a nebyly dosud publikovány. Společným jmenovatelem všech textů je náboženství, víra a církev a autorův postoj k nim.

"E kötet írásai a múlt század kilencvenes éveiben születtek, és a pozsonyi Kalligram Könyvkiadó OS című folyóiratában éveken át, sorozatként jelentek meg. Ezek az esszék, interjúk, beszélgetések szerény adalékot jelenthetnek ahhoz, hogy a jövőben a tágabb történelmi köztudat ne etnonacionalista, hanem regionális pozícióból tekintsen a nemzetfogalom bonyolultságára. Az Olvasót óva intem, hogy történelmi múltú felföldi magyar városok nosztalgikus olvasókönyveként tekintsen erre a kiadványra. Ezt a könyvet nem a latens revizionizmus hívta életre. A kötetben bemutatott városok többsége a történelmi Magyarországon sosem volt színmagyar, ellenkezőleg: némelyek kizárólag államigazgatásilag voltak magyarok, és ezek a nyelvi mozgalmak kialakulásában széthulló hungarus-identitás után fölöttéb nehezen viselték az erőszakos magyarosítást, amely a kiegyezést követően még agresszívebb formákat öltött. Nem összeesküvések sorozatának műve, hogy szlovákok - akiket a tizenkilencedik századi értelmezések nyomán még a huszadik századi magyar etnonacionalista közbeszéd sem tartott nemzetnek - az első világégést követően nem a magyar, hanem a csehszlovák államiság kereteibe ágyazták jövőjüket. A városok és lakóinak identitása sokrétegű, képlékeny szerkezet, s ez a jelenlegi spontánul tagadja a nemzeti elkötelezettségű egységesítést. A külső parancsokat. Ezt is illusztrálja ez a válogatás." (Szigeti László)

Jan Baťa se nejprve pod vedením svého bratra Tomáše a poté jako jeho nástupce stal jedním z hlavních strůjců nebývalého rozvoje mezinárodního podnikání. Jeho příklad je jedinečný svou koncepcí spolupráce všech jak majitelů, tak dělníků; jak ředitelů, tak podřízených. Projevilo se to nejenom na práci, ale i na jejích výsledcích. Kniha představuje výbor z článků a projevů Jana Bati z let 19211936, které se dotýkají všech oblastí života podniku včetně celospolečenského kontextu. Dodnes představuje unikátní pramen inspirace pro podnikatele, národohospodáře a každého zvídavého člověka. Reprint původního vydání z roku 1936.

Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944-2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice. Na tyto fragmenty navazují Sebaldovy literární eseje, jež jsou dokladem velkých autorových náklonností, od Kafky až k Nabokovovi. Důležité impulzy ovšem Sebald bral i ze současné literární tvorby a umění, např. od Jeana Améryho, Petera Weisse a Wolfganga Hildesheimera. Opět se vrací ke svým věčným tématům neodčinitelné zkázy a pustošení, jež u něho vzbuzují pocity zármutku a lítosti nad historií. Kniha Campo Santo je vzpomínkou na velkého vypravěče.

Jak žít víru ve společnosti, která s Bohem v každodenní realitě nepočítá? Co mi může dát osobní vztah ke Kristu při střetu s praktickým ateismem? Úvahy Madeleine Delbrelové o křesťanství v dnešním světě jsou mrazivě přesné, hluboké a zároveň povzbudivé. Důležitým krokem je přestat směšovat víru v Krista s křesťanskou mentalitou. Víra je vztah, který máme opečovávat a každodenně uvádět do života. Mentalita jsou přejímané postoje a zvyklosti: vypadají rozumně a slušně, ale když je neprožíváme, mizí. V každodenním napětí a nárocích, které přináší život, obstojí jen autentické přesvědčení živá víra.

Populárno-náučné eseje o literárnych a filmových netvoroch, o kulte strachu a premene jej symbolov na zábavné figúrky šoubiznisu. Netvor ako kultúrne tabu má vyvolávať odpor a hrôzu, ale zároveň fascinuje čarom zakázaného ovocia. Frankenstein, Pán Hyde, zvierací netvor, Dracula, King Kong, virtuálny netvor, Vec, Godzila, Votrelec, Terminátor a ďalší poodhalia korene ľudskej potreby báť sa.

Nová publikace Václava Klause a kolektivu autorů Institutu Václava Klause přináší exkluzivní studii mapující a analyzující širší souvislosti koronavirové pandemie. Studie o dvanácti částech vycházela na přelomu března a dubna 2020 jako seriál na zpravodajském serveru iDNES. "Institut Václava Klause bral pandemii nemoci Covid-19 od počátku velmi vážně. Nikdy ji nepodceňoval - nejen kvůli nemoci samotné, ale hlavně kvůli očekávatelným a za první dva měsíce (u nás i v Evropě) uskutečněným opatřením. Ta mají a mít budou velmi vážné důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, na životy nás všech. Nepředstíráme, že jsme lékaři či epidemiologové, nechceme ohromovat ani vyčtenými moudrostmi z jejich oborů, ani přemírou statistických dat o úmrtnosti, smrtnosti a nakažlivosti koronaviru. S vědomím skutečnosti, že vždy v životě (i v pandemii) existuje vždy něco za něco, jsme však přesvědčeni, že zapomínat na možnost, že důsledky léčby nemoci mohou být ve svém součtu horší než nemoc sama, se nám může vymstít. Proto jsme přesvědčeni, že se současnou situací musí zaobírat a své názory vyslovovat i lidé zabývající se veřejnou politikou, společenskými a ekonomickými tématy. V posledních letech či desetiletích jsme se věnovali mnoha podobným mnohadimenzionálním problémům, a proto se nyní věnujeme i koronavirové krizi. Nechceme dopustit, aby se současná krize stala záminkou k hlubokým politickým, společenským a ekonomickým zásahům do života nás všech na příští dekády."

Itálie je kolébkou mnohého, renesance například, hlavně však múz, což plnou měrou potvrzuje tato výjimečná publikace. Jejím autorům, Jiřímu Přibáňovi a Jakubu Špaňhelovi, se stala zdrojem nepřeberné inspirace. Italskou krajinou, městy, stavbami i uměním putují s až nespoutaným nadšením, a díky nim i jejich čtenář. Přibáň ve svých textech zachytil bezprostřední dojmy a zážitky z konkrétních míst i setkání s lidmi, zároveň však píše o tom, co každé takové místo přesahuje a vytváří univerzální stopy v dějinách i současnosti, ať už jde o umění, architekturu, filosofii, historické postavy nebo jejich činy. A takové jsou i obrazy jednoho z nejoriginálnějších současných výtvarných umělců Jakuba Špaňhela. Na první pohled jsme si téměř jisti, že zobrazené místo poznáváme, s druhý pohledem se však již obracíme do svého nitra, abychom zjistili, že nám výjev otevřel prostor pro vlastní imaginaci o místech, o světě, o nás samých. Vzájemný dialog obsahově nabitých, stylisticky bravurních textů Jiřího Přibáně a magicky atmosférických obrazů Jakuba Špaňhela přináší zcela vzácný zážitek.

Literárny kritik Valér Mikula glosuje posledné dvadsaťročie slovenského života a v poslednom rozhovore sa zveruje aj s osobnými spomienkami. Kniha vychádza pri príležitosti autorovho životného jubilea a 50. výročia jeho literárnokritických aktivít. Výber z textov Valéra Mikulu je rozvrhnutý do troch zväzkov: 1. Kritiky, 2. Štúdie a eseje, 3. Rozhovory. Kolektívna pamäť býva zväčša mytologická či priam ideologická, tá osobná je skôr citová. Povedal by som, že iba starý človek môže nezištne spomínať, keďže citovo-zážitkové segmenty už nepotrebuje na vytyčovanie svojej celoživotnej trajektórie, ktorú potom prajní ľudia nazvú životným príbehom a neprajní automýtom (ako som ja urobil u Hviezdoslava). My, čo sa už máme kam obzerať, vidíme, že veľa toho nedovidíme, že v nijakom prípade nejde o príbeh, skôr o drobné epizódy a najskôr len o výjavy, obrážteky, zvuky, vône, dotyky, pocity (strachy i súcity), no a predovšetkým city. (Valér Mikula)

Kniha Kataríny Džunkovej predstavuje lyrické eseje zo všetkých európskych štátov uverejnených pôvodne na blogu úspešnej poetky a prozaičky. Publikovala ich v elektronickej podobe počas svojich potuliek po kontinente od Lisabonu až po Vladivostok. Sú to cestovateľské zápisky, písané ako inak srdcom, vnímavým, nežným, ale aj vzdelaným a múdrym. Autorka ako skutočný básnik neopakuje encyklopedické údaje, ale prepúšťa krajiny a národné kultúry svojím vnútrom, aby nahmatala ich živý, neopakovateľný pulz a napila sa z ich studničiek. Stretávame sa tak s ojedinelým, originálnym pohľadom na žáner cestopisu, ktorý je vlastne cestopisom duše a ducha. Vznikli tak texty blízke básni v próze. Nakoniec, ich autorka je ovenčená mnohými literárnymi cenami a za sebou má aj dve básnické knihy Palica brata a palica slnka, Veterné mesto, ako aj novelu Eupalinova láska. Eseje K. Džunkovej sprevádzajú autentické fotografie, ktoré dodávajú postrehom realistický rámec a tvoria druhú faktografickú rovinu autorkinej tvorby. Kniha ako celok je originálne dielo. Poteší čitateľa, ktorý túži po imaginatívnom vnímaní videného. Zúčastní sa tak fyzickej i duchovnej púte po zvláštnych miestach, svojsky exotických, zodpovedajúcich duši a naturelu autorky.

Kniha Mimochodom je zbierkou samostatných textov venovaných rôznorodým témam, ktoré však zároveň spája optika marginálií alebo mimochodnosti. Jednotlivé reflexie využívajú metódu marginálií v oboch významoch slova: sú poznámkami na okraji každodenných javov a zároveň sa venujú tým zdanlivo menej významným, alebo možno len menej nápadným a zdôrazňovaným témam. Sú teda poznámkami k marginalizovaným témam a zároveň sú ško-lou pohľadu, ktorý sa učí rozpoznať v zdanlivom okraji zásadný priestor slobody, sebarealizá-cie a tvorivosti. Mimochodom znamená chodiť pomimo vychodených a predpokladaných ciest, okázalých tém, vopred stanovených významov. Marginálie sú tak prezentované ako priestor čitateľskej sebarealizácie a slobodnej diskusie, v ktorom sa pasívne čítanie mení na aktívne dopisovanie, prepisovanie a komentovanie textu a tým aj formovanie seba ako tvori-vého čitateľa.

A Patmosz esszégyűjteménye Hamvas Béla időskori, végsőkig letisztult szemléletének foglalata, amelyet "segédmunkási-raktárosi száműzetése" alatt vetett papírra 1958-64 között, s amelynek átfogó gondolati ívében olyan témákat szólaltatott meg kristályos világossággal, mint az idill és létrontás, moralitás és művészet, az egyszerűség, a kezdet, a tiszta élet lehetősége, vagy épp a szellemi megvalósulás legintenzívebb kérdései.

Ernesto Sabato vyštudoval teoretickú fyziku, ale sľubne sa rozvíjajúcu kariéru fyzika opustil, aby sa venoval literatúre, lebo bol presvedčený, že práve ona, a nie veda, dokáže poskytnúť kľúč k záhadám ľudskej existencie. Je autorom troch významných románov, z ktorých boli dva preložené aj do slovenčiny (Tunel samoty, 1965 a O hrdinoch a hroboch, 1980). Jeho eseje však doteraz v Slovensku knižne nevyšli, pričom práve v tejto oblasti bol E. Sabato mimoriadne úspešným autorom. Aj do literatúry vstúpil práve ako esejista knihou Jedinec a vesmír (Uno y el universo, 1945). V Sabatových esejach dominujú dve ťažiskové témy: človek v čase krízy a otázky o poslaní literatúry. Celé Sabatovo dielo je preniknuté hlbokými filozofickými úvahami o zmysle našej existencie, o dobre a zle, ale aj o nástrahách virtuálneho sveta a potrebe pestovania tradičných hodnôt. Kniha La resistencia (Rezistencia) obsahuje šesť esejí, v ktorých sa autor zamýšľa nad malými aj veľkými vecami každodenného života. Je napísaná sugestívnou epištolárnou formou a je svojským literárnym odkazom tohto veľkého humanistu, keďže ju písal na sklonku svojho života. Obsah: Prvý list: Malé a veľké, Druhý list: Staré hodnoty, Tretí list: Medzi dobrom a zlom, Štvrtý list: Spoločné hodnoty, Piaty list: Rezistencia. Epilóg: Rozhodnutie a smrť.

Vzpomínky na smutné i humorné zážitky ze života význačného japanologa se vztahují k místům ve třech zemích na třech kontinentech – k Čechám, Japonsku a Kanadě. Časově se rozpínají od autorova prvorepublikového dětství ve Staré Boleslavi přes odchod do kanadského Toronta v roce 1967, několik pobytů v Japonsku až k současnému životu ve Vancouveru. Autor se mj. zamýšlí nad literaturou i filmem, náboženstvím, vztahy vzájemně odlišných kultur a předkládá i zajímavé cestopisné postřehy. Soubor čtrnácti esejů a třech rozhovorů vychází k autorovým 85. Narozeninám. Předmluvu napsala Zdenka Švarcová.

Kniha představuje soubor deseti samostatných esejů, v nichž se Michael Kimmelman, americký teoretik a kritik umění, zamýšlí nad rolí umění v lidském životě, a to nejen z perspektivy individuálních umělců, nýbrž i „obyčejného“ diváka, kterému je tato kniha určena především. Autor v nich nabízí svůj osobní, místy filosoficky laděný, pohled na různá období, umělecké směry, tvůrčí individuality. Nejedná se však o žádný suchopárný faktografický uměleckohistorický přehled, nýbrž o zamyšlení nad životy a tvorbou několika slavných umělců (např. Bonnard, Chardin, Heizer aj.), ale i těch, kteří v českém prostředí příliš známí nejsou. Kimmelmanův vypravěčský styl je barvitý a nabitý informacemi. Hlavním posláním knihy je ukázat čtenáři, jak se dívat na umění, co vše nám může umění nabídnout a především jak zvýšenou citlivostí a vnímavostí vůči okolnímu světu proměnit svůj vlastní život ve svébytné umělecké dílo. Různorodost námětů knihy se v součtu skládá v jakýsi kabinet divů, jenž je ostatně též námětem jedné z kapitol.

Autor, literární historik a publicista, uvažuje o průběhu a důsledcích listopadových změn 1989. V kriticky zaměřených esejistických úvahách vychází z osobních zkušeností, z citací dobových materiálů i z rozboru domácích i zahraničních politických, kulturních a ekonomických studií. Vývoj u nás zasazuje do mezinárodních souvislostí; mimořádnou pozornost věnuje pádu berlínské zdi, rozpadu Sovětského svazu a vývoji americké neokonzervativní ideologie, která zásadním způsobem ovlivnila politický, ekonomický i kulturní život u nás. Autor kriticky hodnotí složité období dějin národa a státu, odmítá fatalistické pojetí společenského procesu, vychází z možnosti hledání vlastní cesty k demokracii, k hospodářské a kulturní prosperitě. Na mysli má společnost, která neoživuje staré pořádky, nevrací kolo vývoje zpět, nepodřizuje se vnějším tlakům, nestává se kolonií bohatých mocností, ale snaží se cílevědomě vycházet vstříc zájmu všech složek české společnosti a důsledně hledat, definovat a hájit vlastní postavení v Evropě a ve světě.

Láska si nikdy nebere pauzu - ani když svět zešílí. Jean-Paul Sartre pozval Simone de Beauvoirovou na schůzku a teď čeká sám v kavárně. Henry Miller a Anais Ninová se milují v Paříži a občas si zajedou za tichými dny do Clichy. Pablo Picasso kličkuje mezi svou ženou a milenkami a Gottfried Benn musel vstoupit do armády, aby se k němu vrátila poezie. Zatímco všude kypí láska, v Německu se Bertolt Brecht, Thomas Mann a mnozí další rozhodují pro emigraci. K moci se dostávají nacisté. Pálí se knihy. "Zlatá dvacátá" skončila. Florian Illies navazuje na své mezinárodně úspěšné knižní fresky roku 1913, onoho "léta jednoho století", tentokrát se ovšem věnuje celé jedné dekádě, třicátým letům. Svět se nezastavitelně řítí k tragédii, nacisté i fašisté stupňují teror, lidé však stále hledají především lásku a blízkost druhého. Illies vypráví o třicátých letech strhující příběh - nikoli jako o věku katastrofy, nýbrž o všech, kdo nepřestávají milovat.

Oliver Sacks, autor bestsellerov Muž, ktorý si mýlil manželku s klobúkom, Antropologička na Marse či Zrak mysle, je známy svojimi klinickými príbehmi o ľuďoch žijúcich s nie bežnými neurologickými ochoreniami. Jeho chápanie vedy sa však neobmedzovalo len na neurológiu alebo medicínu; fascinovali ho problémy, myšlienky a otázky všetkých vied. Jeho vášeň sa odráža aj v tejto knihe, v ktorej sa pýta na podstatu nielen ľudskej skúsenosti, ale celého života. Doktor Sacks sa v knihe Rieka vedomia zaoberá evolúciou, botanikou, chémiou, medicínou, neurovedou a umením a odvoláva sa na svojich veľkých vedeckých a tvorivých hrdinov – predovšetkým Charlesa Darwina, Sigmunda Freuda a Williama Jamesa. Títo myslitelia ho sprevádzali od mladosti; otázky, ktoré skúmali – zmysel evolúcie, korene tvorivosti a povaha vedomia –, tvoria srdce vedy a tejto knihy.

"Mondhatjuk, hogy az Európai Unió új típusú nemzetközösség? Az európai polgárok közössége, vagy a nemzetállamoké, azaz a nemzeti kormányoké? Vállalják-e utóbbiak az Unióval együtt járó szabályokat, kötelezettségeket és azok teljesítésének ellenőrzését? Melyik elkötelezettségük erősebb: a nemzeti vagy az európai, a populista vagy a föderatív? A szovjet blokk, a kommunista pártállamok szétesése után mi keletkezik: nacionalista pártállam vagy liberális demokrácia? Kialakulhat-e az Európai Unión belül egy nemzeti autokrácia? Nyugat vagy Kelet? Megvalósítható-e a szavazattöbbségre támaszkodva a parlamentáris egypártrendszer? Mit jelent a többpártrendszerű demokrácián belül a nemzeti forradalom? Mennyiben jelent a nacionalista felsőbbségi állam vezéri államot? Vezéri párt - vezéri állam? Milyen mértékben jelenthet a kormányváltozás rendszerváltozást? Feljogosíthat-e a parlamenti többség az alkotmányos politikai rendszer, sőt az egész társadalmi rendszer felülről irányított, konszenzus nélküli átalakítására? Hogyan reagál az EU, ha nem egy belépni kívánó tagjelölt, hanem egy elfogadott tagország kormánya rendeli maga alá a gazdaságot, az adminisztrációt, a médiát, az oktatást, a kulturális intézményrendszert, a tananyagot? Kiterjedhet-e az európai-nemzetközi kontroll a gazdaságpolitikán túl a politikák összességére? Mit szól a demokrácia lebontásához az európai közösség? Sérti-e a nemzeti szuverenitást, ha a közös európai intézmények ellenzik az antidemokratikus jogszabályokat és intézkedéseket? Hazaárulás-e a nemzeti kormány visszaéléseivel szemben az európai közvéleményhez fordulni? Ha a kelet-európai nemzeti politikusok parlamentáris teljhatalomra tesznek szert, kiépíthetik központosító pártállamukat vezérkultusszal és kegyenc-burzsoáziával. Vezérnek lenni, cselezni, harcolni kívül-belül szinte mindenkivel: nem könnyű mesterség. Sokan reméljük, hogy a társadalom ezúttal is erősebb lesz, mint az állam." (Konrád György)

„Jedna z ustálených otázek, kterými někdy obtěžujeme své bližní, je: Kterou knihu máte nejraději? Jako většina ustálených otázek, je i tato otázka naprosto nepřesná. Správněji by měla znít: Kterou knihu v takové nebo makové situaci máte nejraději?“ Klasika ze Zlatého fondu SME.

Vo svojej knižke Po vtákoch pokračuje Boris Filan v príbehoch a úvahách, ktoré čitatelia poznajú z Ľubošovej finty, Troch opíc, Zabíjačky a iných rozkoší. S veľkou zvedavosťou a chuťou skúma svet okolo seba, rozpráva prekvapujúce príbehy a hľadá siedmu stenu kocky. Mieša jablká s hruškami, zbiera neuveriteľné ľudské osudy a s rozkošou sa pozerá veciam pod sukňu. Zázrak byť ženou Láska s ôsmimi nohami Na nezdravie! Kukuričná pieseň lásky Dušičky opilcov Bože, vďaka za lyžičky, vidličky a nože! Múzeum nelásky Fotogróf E-kniha neobsahuje CD.

Tvorivé dedičstvo ruského mysliteľa, spisovateľa a publicistu Vasilija Rozanova udivuje svojím rozmerom a mnohostrannosťou. Jeho originálne netradičné názory na históriu, náboženstvo, morálku či literatúru vyvolali ostrú polemiku súčasníkov. Je to výsostne osobitý spisovateľ, schopný vidieť absolútne v aktuálnom, nespútavajúci svoje myšlienky politickými vášňami, ktorý dokázal byť skutočne slobodný. V lete 1917 vytvoril svoje posledné významné dielo Apokalypsa nášho veku. Vyjadril v ňom svoje trpké úvahy o záhube Ruska a jej kultúry v ohni revolúcie. Vzťah Rozanova k Rusku bol nerovný, zlomený, trpiteľský. Miloval ho i nenávidel. Nenávidel barbarstvo a nehumánne zákony. No i tak ho miloval ako syn svoju nešťastnú milovanú matku. V celom Rozanovom dedičstve nachádzame poranenia duše, krajné výrazy a jeho sen vypovedať svetu o tragédii, čo Rusko postihla. Ide o 1. vydanie tohto diela.

Tato kniha není určena jen historikům, ale každému, koho zajímá minulost nejen jako pestrá mozaika událostí, ale jako složitý a rozporuplný proces. Autor se na základě celoživotní badatelské zkušenosti domnívá, že historik by neměl jen vyprávět zajímavé příběhy a zprostředkovat, co je ukryto v archivech. Měl by také vysvětlovat velké historické proměny, z nichž vyrůstá naše současnost.Ve dvaceti esejích své knihy hledá příčinné vztahy, které se těmito proměnami proplétaly. Dějiny nelze omezit na dějiny národní, ale je třeba jejich výklad zařadit do souvislostí dějin evropských. Sem patří také zamyšlení nad tím, proč vývojové změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně.Proč získaly země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem?Čím se liší minulost Evropy od dějin ostatních kontinentů?Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy?Můžeme uplatňovat komparativní přístup při rozboru a výkladu evropských dějin na cestě k moderní společnosti?Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích?V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v polovině 17. století?Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou?Je „nacionalismus“ vhodným termínem pro analýzu národnostní problematiky v minulosti i dnes?Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou vývoje?

MOJMÍR GRYGAR s odstupem let texty esejů doplnil komentáři, aby osvětlil méně známé okolnosti událostí, jež znamenají předěl v moderní historii Spojených států, Evropy i celého světa. Kniha 11/9 vyjadřuje aktuální kritický postoj k bezpříkladnému teroristickému zločinu vymykajícímu se všem měřítkům, i k útoku nejmocnější země světa na Irák, motivovanému falešnou záminkou a do očí bijícím porušením mezinárodních konvencí. Jakékoli úvahy o cestě, kterou se dnes vydává Amerika a Evropa, přemýšlení o nebezpečí hrozící západním demokraciím a celé atlantické civilizaci, se nemohou vyhnout kritickému hodnocení apokalyptických událostí z roku 2001 a 2003. Oba eseje uveřejněné pod titulem 11/9 patří k ojedinělým kritickým ohlasům zmíněných událostí u nás. Skutečnost, že se s nimi může veřejnost seznámit až po 11 letech, je výmluvným svědectvím o stavu svobody tisku a volné diskuse v naší zemi.

Obhajobou disertační práce Gogol a anglický román 18. století ukončil Jiří Weil (1900–1959) v roce 1928 studium slovanské filologie a srovnávacích dějin literatury na FF UK. Vedoucím práce byl Václav Tille, oponentem F. X. Šalda. ***** Weil ve své disertaci – v souladu s proklamovaným komparatistickým zaměřením – usouvztažňuje vývoj anglického romanopisectví 18. století s vývojem díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola. V interpretačních postupech, ve způsobu práce s konkrétními texty a ve vysoké míře citlivosti k jemným textovým nuancím se poodkrývají schopnosti, které Weil uplatnil později ve svých reportážích, v románech Moskva-hranice a Dřevěná lžíce a i v poválečných románech. ***** Podrobným a poctivým uvažováním o Gogolově díle si Weil připravil půdu pro vlastní uměleckou tvorbu. Zpřístupnění textu Weilovy disertace tak umožňuje z nové perspektivy vnímat i Weilovo beletristické dílo. Zároveň některé poznatky a úvahy, jež se staly součástí disertace, Weil uplatnil ještě před jejím sepsáním v přehledových studiích o ruské literatuře, jež byly zveřejňovány v periodikách a jež jsou součástí svazků Spisů 1, 3 a 8. ***** Edice je doplněna vydavatelským aparátem a rejstříky. ***** K vydání připravili Markéta Kittlová a Jan M. Heller.

Ústrednou témou knihy Ostrovy nikoho je postoj západnej kultúry k smrti, ktorá prešla v 18. storočí zásadnou premenou. Vizuálny umelec Maroš Rovňák sa venoval umeleckému výskumu posunu v našom vnímaní smrti od obdobia osvietenstva, ktoré podnietilo v Európe vznik moderných cintorínov a túto tému aj fotograficky mapoval na vybraných európskych aj slovenských cintorínoch 19. storočia. Kniha prináša veľmi živý text, pozostávajúci z jeho úvah, rešerší a postrehov z jeho umeleckého výskumu. Hypomnemata je odkazom na antickú tradíciu písania, ktorú aktualizoval Michel Foucault v starosti o seba. Fragmentárne úvahy na pomedzí disciplín estetiky, teórie architektúry a histórie, literatúry, filozofie a vizuálneho umenia spája bytostný záujem o niečo, čo posledných dvesto rokov odoláva našej predstavivosti. Kniha je doplnená súborom autorových fotografií.

'Pedro Domingos demystifies machine learning and shows how wondrous and exciting the future will be' Walter Isaacson, author of Steve Jobs Society is changing, one learning algorithm at a time, from search engines to online dating, personalized medicine to predicting the stock market. But learning algorithms are not just about Big Data - these algorithms take raw data and make it useful by creating more algorithms. This is something new under the sun: a technology that builds itself. In The Master Algorithm, Pedro Domingos reveals how machine learning is remaking business, politics, science and war. And he takes us on an awe-inspiring quest to find 'The Master Algorithm' - a universal learner capable of deriving all knowledge from data.

Je zažitým zvykem západní kultury mluvit a psát o těle, přírodě nebo fyzickém světě jako o něčem vnějším, co je oddělené od lidského prožívání a myšlení. Kvůli tomuto odloučení také bylo možné proměnit téměř vše živé i neživé ve zdroje — a tím přivést planetu na pokraj kolapsu. Máme-li se tedy postavit k environmentálním problémům čelem, nemůžeme se zabývat pouze následky lidského konání; je nutné zaměřit se rovněž na mentální a kulturní vzorce, jež mu předcházejí. Filozof David Abram takovou proměnu myšlení ve své pozoruhodné knize Stávat se zvířetem předkládá. Není to však přeměna intelektuální, nýbrž fyzická. Abram situuje lidskou mysl zpátky tam, odkud před staletími prchla — zpátky na zem, mezi kamení a ptačí skřeky, do bezprostředního prožívání hmatatelného světa. Vrací lidi mezi zvěř a zvíře zpět do člověka.