V tejto knihe sa zišlo viac ako štyridsať autoriek a autorov, ale mohlo ich byť aj štyristo, čo s vydavateľstvom tak či onak spolupracovali. Je to poklona vydavateľstvo Kalligram a jeho zakladateľovi Lászlóvi Szigetimu.

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nenásilnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou zprávou o stavu země. Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš současník? Bohumil Ždichynec, myslitel postrenesančního stoicismu, žijící a tvořící v období postmoderního skepticismu, analyzuje ve svých textech smysl života, který nám v čase namnoze uniká. Nejnovější průřez autorovou přítomnou poezií představuje svébytné, jakož i přímé pokračování v poetice estetického reflektování stavu věcí vezdejších, které známe již z umělcových nedávných opusů Hamlet v tekuté době (2017), Hranatej svět (2018) a Srdce v mra¬kodrapu (2019), uvádí v hodnocení díla literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Výtvarným spoluautorem publikace je akad. mal. Michal Slejška,který knihu graficky upravil a ilustroval.

Prvý zväzok z desaťzväzkovej edície známych i neznámych, nepublikovaných prác Pavla Straussa, ktorý je pripravovaný pri príležitosti blížiacej sa autorovej storočnice. Kompletné dielo predstavuje autora ako všestranného spisovateľa európskeho formátu , vzdelaného mysliteľa a prenikavého intelektuála s kresťanským svetonázorom. Jeho myšlienky napomáhajú prekonávať šíriaci sa nihilizmus a dehumanizáciu človeka 21. storočia a do slovenskej literatúry vnášajú nové pozitívne a humanistické perspektívy .

Aj svetoznámy politológ Ivan Krastev zostal počas pandémie koronavírusu v domácej izolácii. O novom fenoméne, ktorý za niekoľko týždňov zmenil celý svet, sa tak rozhodol uvažovať hneď zahorúca. Jeho najnovšia esej vychádza naraz vo väčšine európskych krajín. Esej Ivana Krasteva Európa a pandémia nie je predpoveďou toho, ako bude vyzerať svet po koronavíruse. A nie je ani manifestom toho, ako by vyzerať mal. Je to snaha pozrieť sa na svet obrátený naruby a pochopiť fenomén, ktorý sa zásadne odlišuje od všetkého, čo nás postretlo doteraz. Vieme, že koronavírus najviac postihuje tých, ktorí už nejaké zdravotné problémy majú. A keďže liberálne demokracie trpia jednou z najvážnejších chorôb - nedôverou ľudí v inštitúcie -, patria práve ony medzi najohrozenejších pacientov. Krastev je presvedčený, že Európska únia bude po tejto kríze celkom iná než pred ňou: môže sa rozpadnúť, môže sa premeniť na modernú kópiu stredovekej Svätej rímskej ríše alebo môže dosiahnuť strategickú autonómiu. Jedna vec je však istá už dnes: nie je to kríza, ktorú môže Európska únia len tak jednoducho prečkať. "Svet sa zmení nie preto, že by naša spoločnosť po tejto zmene túžila, alebo preto, že by existoval konsenzus o tom, akým smerom nás má táto zmena posunúť. K zmene dôjde preto, že cesta späť neexistuje," hovorí uznávaný politológ Ivan Krastev vo svojej najnovšej knihe Európa a pandémia. Jeho nadčasová esej o tom, ako nás zmenil koronavírus, vychádza v preklade Samuela Marca.

Tato kniha obsahuje eseje a studie biologa a filosofa Zdeňka Neubauera (19422016) s náboženskou problematikou z let 19791983. Jeho jádro tvoří nová edice dvou souborů s tituly Deus et natura (1979) a Nový Areopág (1983). Jedná se o časově a tematicky související texty, které byly v různých podobách neoficiálně šířeny již v době svého vzniku. V prvním souboru autor pojednává o velkých tématech křesťanské tradice jako mariánská zjevení, dědiční hřích či víra v zázraky ze svého filosofického stanoviska ontologie subjektivity. V druhém rozpracoval a prohloubil některé otázky týkající se vztahu náboženství a novověké vědy. V příloze je připojena dosud nevydaná autorova rozsáhlá studie z r. 1983 o pojetí ducha v křesťanské tradici. Jsou to texty s náboženskou tematikou. Nejde však o teologii ani o religionistiku, ale o vydání počtu z vlastní víry, jakožto křesťana. Je to úsilí člověka dnešního světa myšlení, řeči a skutků, určeného vědou, technikou a scientismem, úsilí člověka, který je zároveň vědec, o návrat do přirozeného světa, svědectví tohoto navracení nebo alespoň svědectví důvěry a naděje v to, že uvnitř moderní ztracenosti zůstává tato cesta stále otevřená a že nám právě dnes mocnými znameními vychází vstříc vzchází, nabízí se jako možnost záchrany. Zdeněk Neubauer

Před sto sedmdesáti lety, v roce 1850, vydal Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) anonymní komentář k tehdy, stejně jako dnes, široce rozebíraným názorům o tom, zda je Země bytost, zda má svého vlastního ducha a jak probíhala evoluce. Této dlouhé nedokončené eseji dal romantický název Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce. Ve filosofickém vyznání a syntéze životních názorů nejvýznamnějšího českého přírodovědce jeho doby můžeme spatřovat klasické dílo české literatury poloviny 19. století, které však mělo historickou smůlu v tom, že vyšlo anonymně, německy a daleko od Prahy. Lze ho číst jako pohled na evoluci před Darwinem i jako naturfilosofický a poetický doplněk díla K. H. Máchy či B. Němcové, se kterými souzní. Ve středoevropském prostoru mají zápisky zemřelého přírodovědce podobné postavení jako v anglosaském světě esej Edgara A. Poea o hmotném a duchovním vesmíru Eureka. Purkyňův spis je tak součástí úvah, jakými se Evropa i Amerika zabývaly kolem bouřlivého roku 1848, aby v proudu změn pochopily své místo. Tato kniha v novém, upraveném vydání přináší komentovaný úplný překlad Purkyňova klasického textu a sborník statí, který uspořádali Tomáš Hermann a Václav Cílek. Filosofující přírodovědci a historici vědy zde z různých stran přibližují Purkyňův text, ať z hlediska souvislostí doby jeho vzniku, dějin jeho působení nebo inspirací pro dobu naši. Svazek tak představuje svérázný příspěvek k dějinám vědy, české a evropské kultuře 19. století i problémům vztahu vědy, kultury, života a umění.

V knize Raději zešílet v divočině přinesl spisovatel Aleš Palán rozhovory s šumavskými samotáři. Zaznamenal jedinečné příběhy lidí, kteří žijí skryti v maringotkách a na horských samotách, někteří zcela bez identity. Výpovědi solitérů z nejrozsáhlejšího českého pohoří zaznamenaly mezi čtenáři nebývalý ohlas, titul se stal bestsellerem a v anketě Lidových novin získal ocenění Kniha roku. Aleš Palán i fotograf Jan Šibík ovšem jezdí na Šumavu dál. Výsledkem jejich návštěv je kniha Návrat do divočiny. Jan Šibík v ní spolu se svou partnerkou fotografkou Danielou Matulovou přináší nové fotky, Aleš Palán pak své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád. Zveřejňuje také příběhy, které se do knihy Raději zešílet v divočině nedostaly.

Velká sociologie klade velké otázky. Spojuje je jedno - odpovědi absolutně nikoho nezajímají. V této knize se autor ptá jinak. Třeba proč si děti nechaly vymýt mozky propagandou, i když jim rodiče věnovali dost času? Nebo proč politici prosazují nápady, které voliče vůbec nezajímají? Sociolog nemá lidem poskytovat výmluvy, ale má jim pomáhat rozumět silám, které ovlivňují jejich životy. Aby s nimi počítali, a případně, aby se spojili ke kolektivní akci, která jim umožní poměry změnit. Petr Hampl se o to pokouší a své články z posledních tří let, které reagují na dění ve společnosti, doplňuje o dodatečné komentáře, které je uvádí do souvislosti s odpovídajícími poznatky sociálních věd. Jeho ambicí je, aby čtenář dokázal jednotlivé události vidět v širším kontextu. S předmluvou krále blogerů Ladislava Větvičky.

Kniha zápisků, postřehů, aforismů, úvah a sentencí významného českého prozaika Jaroslava Putíka (* 1923), autora románů Smrtelná neděle, Brána blažených, Muž s břitvou, Volný let voliérou a Plyšový pes svým charakterem navazuje na jeho knihu Bláznův polšt

Fašista je podle autorky ten, „kdo tvrdí, že mluví jménem celého národa nebo skupiny obyvatel, naprosto ho nezajímají práva ostatních a je ochoten použít k dosažení svých cílů násilí a veškeré další nezbytné prostředky“. V takto širokém pojetí pak pod pojem fašismus autorka zahrnuje i další totalitní hnutí a ideologie. Téměř celé 20. století probíhalo ve znamení střetu demokracie s fašismem, jehož obětí se staly desítky milionů lidí. Po hrůzách druhé světové války se zdálo, že svět už nepřipustí, aby se duchovní dědicové Hitlera a Mussoliniho pokusili o návrat. Madeleine Albrightová vychází ze své dvojí zkušenosti dítěte, jehož život válka silně poznamenala, i výrazné osobnosti světové politiky, jíž se stala během své úctyhodné diplomatické kariéry, a tento optimistický předpoklad zpochybňuje. Dokazuje, že fašismus nejen že přežil 20. století, ale v současnosti představuje daleko vážnější hrozbu pro mír a spravedlnost než kdykoli po roce 1945. Kyvadlo dějin směřující po pádu Berlínské zdi k demokracii se vydává opačným směrem. V čele USA, nejvýznamnější opory svobodného světa, stanul člověk, který rozděluje společnost a otevřeně pohrdá demokratickými institucemi. V řadě zemí světa oslabuje politický střet a posilují extrémy, ať už pravicový nebo levicový. Političtí vůdcové jako Vladimir Putin nebo Kim Čong-un se uchylují k taktice, již používali ve dvacátých a třicátých letech fašisté a nacisté. Madeleine Albrightová ukazuje – a v tom spočívá varování z podtitulu –, jak snadno se v dnešní době mohou populisté různých odstínů zneužitím slabin demokracie dostat zcela legálním způsobem k moci. V tomto smyslu nás její kniha volá k odpovědnosti porozumět vážnosti situace, pokud se chceme vyhnout opakování tragických chyb minulosti. Nová kniha Madeleine Albrightové představuje osobně laděné, naléhavé a důkladné zkoumání fašismu a jeho různých podob ve 20. století.

Kniha je souborem sedmnácti esejů zaměřených nejen na oblast čínského umění, zejména krajinomalbu, ale i na jiná specifická témata tohoto asijského národa. Tematika života a díla slavných čínských umělců zaujímá obsáhlou část tvorby Josefa Hejzlara a stejně tak i zásadní část této knihy. Během studií na Pekingské univerzitě měl autor možnost seznámit se s mnohými čínskými umělci, mohl sledovat jejich dílo nebo s nimi dokonce tvořit. Některé vzpomínky jsou tak zároveň fascinující výpovědí o jejich životě. Neméně inspirativní je Hejzlarovo líčení putování po Hedvábné stezce pouští Gobi nebo strhující popisy některých uměleckých děl, která dokážou diváka doslova vtáhnout do svých krajin.

Etela Farkašová je zapísaná v čitateľskej verejnosti svojím osobitým esejistickým štýlom s pridanou hodnotou, ktorá knihu od knihy kreuje. Tentoraz si vo svojich filozofických esejach Paralely a prieniky „zobrala na mušku“ vzťah filozofie a umenia. Zaoberá sa problematikou v širokom zábere až do extrémov vzťahu filozofie a literárneho umenia, kde pri jednom mantineli možno nájsť literatúru bez akéhokoľvek ideového náboja, pri druhom náročné literárno-filozofické diela, ktoré strácajú pre bežných ľudí čitateľnosť. Čitateľ sleduje autorkine myšlienkové pochody pri hľadaní paralel a prienikov literatúry a filozofie a zrazu vníma písané texty inak. Etela Farkašová spestruje svoje úvahy aj o pohľady významných osobností filozofie a umenia. Jej tvorba je hodnotným príspevkom v oblasti esejistickej tvorby, pričom štylistika, jazyk a precítený prístup týmto spoločenskovedným sondám dodáva charakter umeleckej literatúry.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá studie Bohuslava Mánka o českých inscenacích a překladech Macbetha.

"Predkladaná publikácia je kvalitným príspevkom do súčasných sporov o chápanie "ženskosti" a jej oslobodenia spod rôznych zotročujúcich obmedzení. Je presvedčivou a na racionálnej argumentácii postavenou analýzou navzájom si konkurujúcich spôsobov uchopenia problematiky ženy. V kontraste k feministickým prúdom, ktoré hľadajú cestu k emancipácii ženy a odstráneniu jej inferiórneho postavenia takým spôsobom, že sa zároveň uchyľujú k oslabeniu alebo dekonštrukcii odlišnosti medzi ženou a mužom, predkladá autorka pôsobivú obhajobu istých predností takzvaného " nového feminizmu". Ten si pri objasňovaní "ženskosti" zachováva zmysel pre pevné a nedisponovatelné učenia (odkazom na "génia ženy") bez toho, aby ženu opätovne uväznil v určeniach vylučujúcich bohatú rozmanitosť odlišných a jedinečných spôsobov realizácie ženskosti na základe slobodnej voľby." Doc. PhDr. Peter Korený, PhD. Katedra všeobecnej a aplikovanej etiky, UKF

Ve své knize shromáždil známý kardiolog Josef Veselka šest desítek komentářů, které v letech 2021 a 2022 vycházely v Lidových novinách. Autor v nich sleduje a rentgenuje společenské dění u nás i v zahraničí. Hlavními tématy jsou boj s koronavirovou pandemií, válka na Ukrajině a inflace i hospodářská krize. Z medicíny je profesor Veselka zvyklý hledat na jasné dotazy jasné odpovědi, u společenských problémů nejsou mnohdy jednoznačné závěry možné, problémy „pod rentgenem“ se totiž v obměnách vracejí, a my se vlastně chováme stále stejně. Proto autor v předmluvě doporučuje, aby si čtenář knihu zakoupil a nechal ji uzrát jako archivní víno. Třeba se po čase ukáže, zda se historie opět opakuje, nebo že by naopak? Je na každém, zda toto doporučení dodrží…

Viacročná, dlhotrvajúca lektúra vedomie čitateľa istým spôsobom rozširuje, no môže ho paradoxne aj obmedziť. Je totiž nástrojom, ktorý pri špecifickej čitateľskej orientácii, teda pri neustálom podvedomom alebo nezámernom preferovaní istej poetiky nemá možnosť toto vedomie nanovo aktualizovať alebo dokonca zbaviť akýchkoľvek obsahov, naopak, vyznačuje sa výroaznou tendenciou k jednostrannému upevňovaniu, k neustálemu subjektívne nastavenému formátovaniu. Pri každom novom čítaní dochádza k porovnávaniu čítaného textu a toho, čo sa za celé roky reguluje a potom uchováva v čitateľskom vedomí ako navrstvená, sama sebou neustále potvrdzovaná predstava o kvalite.

Opäť sme sa dočkali a na trh prichádza publikácia obľúbeného autora Jána Sucháňa nazvaná príznačne Zrno času. Poteší aj čitateľov, ktorí si robia kompletnú zbierku jeho kníh a cd, môžu si ich doplniť o jeho 17. dielo. Zbierka zamyslení z roku 2012 - 2013 vychádza z vybraných rozhlasových príhovorov autora doplnených o príbehy zo života, ktoré sú pre tohto autora vlastné, ako sám hovorí, lebo "má niečo nažité". Stretnete sa tak s otázkami a odpoveďami na otázky o zmysle vzťahu viery a zmyslu života súčasného človeka, vhodne spájaných a dopĺňaných básňami Milana Rúfusa, Jozefíny Hrkotovej - Hladkej, Simy Martausovej a kresbami Anny Bajzíkovej - Hladkej do krásneho harmonického celku hladiaceho dušu čitateľa. Skúsení čitatelia sa znovu môžu tešiť, že majú v ruke knižku na prečítanie "za večer" a na následné návraty k nej a nových čitateľov čaká príjemné prekvapenie.

Publikácia predstavuje výber z bezmála 150 rozhovorov, úvah a rozprávaní prof. PhDr. Stanislava Rakúsa, DrSc. (1940), šúrovského rodáka, prozaika, autora kníh pre deti a literárnovedných knižných publikácií.

Doplněné vydání esejů předního českého básníka Autor je známý a ceněný především jako originální a v českém prostředí výjimečný básník. Poněkud ve stínu jeho původní tvorby však zůstává neméně pozoruhodné dílo esejistické. Kniha představuje ucelený soubor Topinkových metaliterárních textů, a to od rozsáhlých esejů, publikovaných především v šedesátých letech v Sešitech pro literaturu, až po úvahy z let devadesátých i příležitostné texty z navazujících dekád. Poznáváme tak básníka nejen jako neortodoxního, neakademického myslitele, nýbrž i jako osobnost, která neotřelým způsobem otevírá tvorbu spřízněných autorů, literátů, případně výtvarníků. Kniha je výrazně rozšířeným vydáním stejnojmenné edice z roku 2007. Přibyl zde například „ztracený“ text o poezii exulantů Milady Součkové a Ivana Jelínka nazvaný „Útočiště řeči“, dále text „Jsem tady, nebo tam, nebo jinde“, který komentuje nový překlad Eliotových Čtyř kvartetů, či esej „Heidegger a Rimbaud“ a mnohé další.

Publikace obsahuje devět vybraných esejů dvou významných osobností německé a české literární vědy a germanistiky, Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka. Oba autoři brilantní esejistickou formou představují zásadní autory německé literární romantiky od jejích počátků (Bonaventura, Novalis) přes Brentana, de le Motte-Fouqué, bratří Grimmů, Kleista a Chamissa až po její pozdní období (Tieck, E.T.A. Hoffmann). Čtenář se takto může seznámit s prací dvou významných osobností česko-německé literární vědy a germanistiky. Zároveň má možnost poprvé nahlédnout v rámci jedné knihy do jednoho z nejdůležitějších období německých literárních dějin. A konečně jednotlivé eseje zprostředkovávají i zásadní historické souvislosti jak v rámci německé kultury daného období tak jeho české recepce.

Jedná se o knížku vzpomínek, pravdivých příběhů úvah a zajímavostí z internetu i z Wikipedie. Knížka má tři části. První je věnována mým vzpomínkám, protože jsem již pamětník narozený roku 1951. Druhá část je věnována zážitkům ze sametové revoluce 1989. A v třetí části uvádím zajímavosti, zamyšlení a různé historky Knížka celkem obsahuje 100 příběhů.

Tento siedmy zväzok Straussovho súborného diela obsahuje meditácie a reflexie tohto výnimočného konvertitu a skvelého kresťanského mysliteľa a filozofa. Texty sú zadelené do štyroch kapitol: meditácie - modlitby - retrospektíva - reflexia. Straussova meditácia interpretácie Apoštolského vyznania viery, obsiahnutá v tomto zväzku, patrí k tomu najcennejšiemu, čo autor napísal. Okrem meditácii editor zaradil do tohto zväzku aj modlitby, sviatočné príhovory, pobožnosti Krížovej cesty, listy chorým. Kapitola s názvom Retrospektíva je súborom nepublikovaných autorových spomienkových i rozlúčkových textov. Posledná časť zväzku - reflexie je tematicky rozdelená na Kultúra a Svet.

Výběr z esejí, úvah, rozhovorů či fejetonů Milana Šimečky z let 1979-1989, které byly původně rozptýlené po samizdatových periodikách nebozahraničných časopisech. Obsahuje rozsáhlejší studie i kratší literární útvary na politická témata z období hluboké normalizace, úvahy o literatuře, médiích, o lidském životě, ale i rozhovory, které živě a plasticky dokreslují způsob, jakým Milan Šimečka vnímal aktuální společenské problémy. Ústřední esej Společensví strachu (1978) napsaljako chybějící kapitolu ke knize Obnovení pořádku; je pozoruhodnou analýzou fenoménu strachu jako rozhodujícího prvku tehdejší společnosti, bez které by opis normalizace nebyl úplný.Přesto, že Společenství strachu je podle autora „trochu depresivní text“, z pestrého výběru textů sálá „člověčina“, která je pro Milana Šimečku tak typická.

"Kniha je souborem mých prací věnovaných Jakubu Demlovi, které vznikaly v letech 1968–2008,“ píše o tomto svazku jeho autor Vladimír Binar. „Soustřeďuje texty různého charakteru a podob – vedle rozsáhlejší monografické studie se zde objevují články, přednášky, doslovy, studie, komentáře, ediční návrhy, průvodce životopisným a místopisným labyrintem básníkova života a jeho vydavatelskou činností, soubory postav vystupujících v jeho ,theatrum mundi‘, dokonce i interview věnovaná vydávání Demlova díla a tomu, jak zasahovalo do mého života. Přes různorodost těchto textů, věřím, že ve svém celku podají základní obraz dramatického i tragického dění Demlova života, stejně jako vývoje a tvarové podoby jeho díla – jedinečného útvaru v dějinách české literatury. Kniha obsahuje bibliografii knižního díla Jakuba Demla od Jiřího Dostála.

Koniec sovietskeho impéria z prvej ruky – očami držiteľky Nobelovej ceny za literatúru Svetlany Alexijevič. Na trpezlivo zbieraných ľudských osudoch ukazuje, ako sa veľké dejiny dotýkajú tých najobyčajnejších ľudí. Mozaika stoviek rôznych hlasov znie v jednom mohutnom akorde, no napriek tomu nezaniká ani individualita konkrétneho človeka. Čo sa stane s človekom, keď padne impérium? A čo sa stane so všetkou tou vierou, ktorú v sebe mali milióny? Vyparí sa? A dá sa vôbec zo dňa na deň začať veriť niečomu inému? Časy zo second-handu začínajú v gorbačovovskej ére a končia pri Lukašenkových manévroch v bieloruskom Minsku – je to teda tá najčerstvejšia história, ktorú bývalé sovietske impérium ponúka. Svetlana Alexijevič zavŕšila týmto dielom sériu kníh o osudoch a dejinách ruskej duše. Súčasťou knihy je aj rozsiahly osobný rozhovor Nataľje Irgunovovej, v ktorom Svetlana Alexijevič prezradí mnohé o svojej dlhoročnej intenzívnej práci, za ktorú ju v roku 2015 ocenila Švédska kráľovská akadémia Nobelovou cenou.

Különös és nehéz feladat áttekinteni egy életművet abból a szempontból, hogy az író miként vélekedik a nőkről, a női eszményképről, a szerelemről és hogyan ír róluk. Ugyanakkor mégis izgalmas kihívás, hiszen nem lehet nem észrevenni, hogy a nők lépten-nyomon felbukkannak Hamvas írásaiban. Hol metafizikai magasságokba emeli a női nemet, hol csábító, szánalmas és egyszerre titokzatos érzéki lényekként mutatja be őket. Kötetünkben Hamvas Béla e témakörből származó írásaiból és második felesége, szellemi társa, Kemény Katalin, kettejük kapcsolatára vonatkozó írásaiból válogattunk. A könyv érdekessége, hogy egyes Hamvas és Kemény Katalin szövegeket QR-kód segítségével meg is hallgathatja az olvasó, Fekete Ernő és Fullajtár Andrea színművészek tolmácsolásában. A kötet mellékleteként pedig elolvashatják Kemény Katalin átfogó tanulmányát is, amelyet férje, Hamvas Béla munkásságáról írt 1977-ben, Élet és életmű címmel. A Szépség istennői című válogatásunkban Hamvas Béla a nőkről, a női nemről, a női eszményről és a szerelemről írott gondolataiból nyújtunk széleskörű válogatást, valamint feleségével, Kemény Katalinnal való kapcsolatának egyes dokumentumai és Kemény Katalin Hamvasról írott nagyívű tanulmánya (Élet és életmű) is szerepelnek a könyvben. QR-kód formájában színészek tolmácsolásában hallgathatunk részleteket a hamvasi és a Kemény Katalin által írott esszékből, versekből, levelekből.

Soubor padesáti esejů s podtitulem Lidé v roce 2022 nápadem a strukturou volně navazuje na předešlou knížku Chlap kousl psa (2021). Společným tématem je mapovat mozaiky lidské nátury, jak ji skládají špičkové vědecké časopisy. Eseje i tentokrát vycházejí z aktuálních poznatků a trendů soudobé vědy, především kognitivních neurověd, se širokým záběrem do dalších oborů od psychologie přes sociologii a kulturní antropologii až po neuroekonomii či neurogenetiku. Citované zdroje jsou vysoce kvalitní, autor rozvíjí nastolené otázky mnohdy překvapivým směrem. Znovu tak potvrzuje svou pověst popularizátora vědy par excellence.

niha přináší soubor chronologicky seřazených blogů a rozhovorů šesti lidí z šesti zcela odlišných odvětví, kteří měli pocit, že nemohou mlčet a musí se k situaci vyjadřovat - lidí, kteří se vzájemně osobně neznali, ale jejichž cesty se jako drobné potůčky postupně slévaly do jedné velké řeky pochopení a poznání: lékař Jan Hnízdil, politolog Michal Klíma, právník Tomáš Nielsen, specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková, ekonomka Markéta Šichtařová a režisér a spisovatel Jan Tománek - pro účely této knihy čestný kronikář.

Seriál Rozhovorů na konci světa byl původně natočen pro pražskou televizi Metropol TV. Známý moderátor Martin Severa vede rozhovory se známýmí osobnostmi z oblasti vědy, umění, politiky, sportu a veřejného života nejen na dané téma, ale také o jejich současném světě. Mezi nimi můžeme zmínit Miloslava Stingla, Ondřeje Hejmu, Ladislava Špačka, Jakuba Koháka, Evu Kantůrkovou, Pavla Pafku, Tonyu Graves, Benjamina Kurase, Ericha von Danikena atd. Pro nečekávaný úspech vydáváme tyto rozhovory i v knižní podobě. "Seriál Rozhovoru na konci sveta jsem nejprve natocil pro TV Metropol. Ta myšlenka mne napadla ve chvíli, kdy jsem potkal pana Miloslava Stingla. Bylo to v listopadu roku 2011 na jednom predstavení tanecníku z Velikonocního ostrova. Mluvili jsme nejen o tomto ostrove, ale i dalších koutech sveta, které procestoval. A tak nemohla neprijít rec na mayskou civilizaci a na mayský kalendár. Jeho jeden velký cyklus – baktun, který trvá více než 5 tisíc let – údajne skoncí 21. prosince 2012. Což mnohé fantasty svádí k tomu, aby ho oznacili jako možný konec sveta. Ostatne, každý konec nejakého casového úseku ci cyklu svádí k bilancování a následne k predsevzetí ve stylu „zacnu nový, lepší život“. Martin Severa (úryvek z ¬Prologu)