Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To

Název tvoří paralelu k první autorově knize, vydané v Triádě, a zatímco Sedimenty Magmatity odkazují k přírodninám, název Bastiony Kasematy míří k lidským stavbám, ve výšinách i podzemních hloubkách. Podobně jako v první sbírce i v této je záznam opřen o pozorování krajiny a světa. Drobné a úsporně vystavěné lyrické útvary zachycují spatřené „stíny v rozvalinách / fontány bříz // protínané lesy ...

Snad že kašleš chuchvalce odrostlých pampelišek / staneš se bezstarostným chodcem / zaschlou stopou v mé dlani. Takové magické obrazy nám předkládá autorka ve své vyzrálé prvotině...

Kniha poetických pohádek o přírodních cyklech, které ovlivňují svět. V každém cyklu je skrytý živel a v každém živlu jedna malá víla. „Kéž by se alespoň jedno dětské srdce rozhořelo láskou k přírodě a krásné literatuře!“ Příběhy Hlas Země vznikly díky louce, po které běhala malá modrooká kudrnatá holka, často špinavá, ale šťastná ve chvílích, kdy si povídala s mravenci nebo honila barevné motýly. Bylo

Četl jsem ty příběhy jedním dechem. Mnohokrát jsem se přitom ptal (sám sebe), co spojuje Josefa Holcmana spisovatele s Josefem Holcmanem soudcem. Je to maličkost: touha po nemožném. Po spravedlnosti. Jestliže u soudu se udělují některé tresty jako pokání

Oprava vesmírné lodi zabrala matematicky nevyjádřitelný časový údaj a plyšové hlavy se začaly zajímat o podstatu existence bot. „Ale ta sova boty nemá.“ Oponovali po několika příkladech. Thomas Alva Edison přikývl na znamení, že je tomu skutečně tak, a prohlásil: „Tento rozhovor začíná být nudný a naprosto pitomý.“ Nastartoval motor a odfrčel pryč. z básně Galaktikon

To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených

Sbírka básní o tom, že v životě může kohokoliv z nás potkat něco zlého. Básně plné srdceryvných slov, která poukazují na to, že bolest a trápení jsou nevyhnutelnou součástí života. Sbírka je ale také plná slov pohlazení, povzbuzení i inspirativních slov, která dokážou probudit duši a přimět k zamyšlení. Sbírka vyzdvihuje myšlenku, že i obyčejné věci jsou něčím skvostným, pokud na ně dokážeme nahlížet

Nová básnická sbírka Jiřího Olšovského Blíž nevýslovnému prozkoumává svěží prostory svobody ve vztahu ke hře dějin i přírody. Není nad volnost pohybu \"s jahodami a borůvkami říkání\", když srdce se chvěje radostí nad vodami fénixové lásky. Nic nemůže porazit klidnou odhodlanost slova, jež tu stojí proti zaběhaným rituálům a černým klakám dne, jež chtějí pro sebe uchvátit cestu k původnímu jasu. Pod

Jedenáctá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934).

Knížka plná humoru obsahuje výběr limericků, které překvapí nečekanými pointami a rozveselí čtenáře každého věku. Knížku doprovázejí ilustrace plné barev i nápadů Jany Štěpánové.

„Nekonečná čtyřverší“ undergroundové legendy Kde leží klíč k legendě se značkou JHK? Zdálo by se, že ji stvořily jedinečné formy plus dekadence plus underground, ale spíš to bude tak, že to, o čem on jedinečně píše, jsou záležitosti obecně srozumitelné pro všechno živé a občas snad i myslící. Básník, aby jím skutečně byl, musí vydat své svědectví. Jenže pak je zde ještě jiný zápas. Vyvzdorovat na nicotě

Poezie Michaely Keroušové (1987) je vystřihovaná ze všedních dnů i ze snů, z každodennosti i z pohádek. Je holčičí i ženská najednou. Ať už se v ní píše o čemkoliv, má zvláštní jas a rytmus. Tahle slečna se navíc nebojí - leze po hromadách haraburdí, prochází v noci panelákovými sklepy a setmělými městskými parky. Když ji přepadne strach, začne si potichu zpívat a usmívat se. Poezie svrchního kvašení,

Druhé, rozšířené vydání, které vychází k výročí 25ti let existence populární rockové skupiny Psí vojáci. Texty Filipa a Jáchyma Topolových, předmluva Vratislava Brabence ze skupiny Plastic People. Sestavil a historii skupiny sepsal J. Riedel.

Tento svazek zahrnuje celé básnické dílo Václava Bolemíra Nebeského, básníka 19. století tzv. doby předbřeznové. Vedle rozsáhlejší skladby Protichůdci jde převážně o drobnější básně, které však ve svém celku zachycují Nebeského dobově příznačný, kultivovaný ideový, morální i estetický obzor z pomezí biedermeieru a romantismu, na jehož pozadí se dovršovalo české národní obrození. Tento vzdělaný muž

Výbor z poezie slovenského básníka, známého také jako autora literatury faktu, přináší ukázky ze čtyř básnických sbírek z let 1995-2000. Autorova poezie je založena na stručném vyjádření o několika strofách, které je podáno s kultivovaným nadhledem a nepostrádá potřebnou gradaci, ústící často do neobvyklé pointy. Obsahově pak Leikert tíhne k zachycení osobních prožitků a vzpomínek, které se staly určujícími

Jarošovy Tři balady o bludné lásce ostře vybočují z dosavadní autorovy tvorby. Místo dosavadního měkkého všeobjímajícího tónu se dostavují ostře disharmonické zvuky ze života lidí v mezních životních situacích. Aby věrně zobrazil hloubku utrpení baladických hrdinů, básník se nebojí použít i výrazy, které v těchto situacích běžně slýcháváme. Balady jsou burcujícím mementem pro ty, kteří by se touto

Šestá básnická sbírka Františka Dryjeho (1951) je volně inspirována jedním z posledních cyklů pastelových kreseb Evy Švankmajerové (1940 - 2005), nazvaném Vlci byli opět vysazeni v českých lesích (2004), jenž patří v jejím díle bezpochyby k nejvýraznějším - lze ho mimo jiné chápat jako bolestnou existenciální reflexi vědomí smrti a smrtelnosti. Básně a pastely mají stejná motivická i hodnotová východiska,

Společný název volné básnické trilogie /Můj strom života - doslov Jiří Žáček, V zahradě hojnosti - doslov Alfred Strejček a Je pro mě láska - doslov Pavel Jurkovič/ v pevném pouzdře o všedním, krásném, mnohdy opomíjeném kolem nás, o zahradě, jako o velké rodině, o její hojnosti, kterou nás obdarovává a také o lásce, jako o každodenní touze po naději, o jejím hledání, nacházení i nenacházení. Ilustrace

Vnímáme-li písňové texty Zuzany Navarové z let 1998-2004 jako uzavřený, homogenní celek, neunikne nám, že jsou neobvykle kvalitativně vyrovnané. Vždy mají potenciál osvěžit překvapivou slovní hříčkou, nadchnout nevšedním lyrickým obrazem, přesvědčit vnímáním světa, které má přes pokornou toleranci a laskavý odstup jeho pozorovatelky jasné etické nuance. Vedla k nim dlouhá a značně probolená cesta,