Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To

Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor

Nová básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění. Páteří sbírky je dvanáct rozsáhlých básní vycházejících z „třetího pásu“ každého ikonostasu, tedy z pásu dvanácti největších křesťanských svátků v církevním roce od srpnového Proměnění Páně až po pozdně jarní

Hospodská litanie, dvacáté století v jedné nikdy nekončící větě, obyčejné pábení nebo skutečné vzpomínky? (...ale ten nejvýznamnější to byl určitě král Michal to byl opravdu fešák a ten kůň co na něm jezdil to byla vlastně stará herka ale když na něm jezdil pomalu nebylo to poznat protože byl drezírovanej a když mu ho někdo ukradl a my jsme ho pak snědli v guláši byl strašně tvrdej ale vyhodit to ne

Krajino, krajino Krajino zvířená teď mýma očima, krajino zvířená jenom mým dechem, v měsíčním světle jsi prostřená k samotě, v měsíčním světle jsi těhotná mechem. Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná, zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná. Krajino šeřivá, modřínem nesená, tišivě chladivá, do pramínků pěšin rozbásněná! Do duší poutníků od pólů k rovníkům láskami andělů pod klenbami mraků zalesněná! Krajino

Čtvrtá kniha básní Jaroslava Hutky. Přestože Hutka je právem vnímán především jako písničkář, jeho tvorba básnická a prozaická tvoří většinu jeho literárního díla. Ve sbírce Karanténa (2000) poznáváme Hutku jako básníka, kterého známe zejména ze sbírek Koryta krve a Hořký déšť. Tedy jako toho, kdo dokáže v jednom asociativním proudu propojit existenciální rozměr každodennosti, osobní deník, aktuální

Generační souputníci básník Zdeněk Gerych (1953) a výtvarník Václav Špale (1950) setkávají se potřetí ve společné básnické sbírce. Ilustracemi i poetikou navazují na předchozí Zastavený film (2016) a Relikviáře (2018), také zde jsou určujícím pohledem vzpomínky a konfrontace s nabytými zkušenostmi, u Gerycha silně ovlivněné americkým exilem a zároveň prociťované v návratech do rodných Čech s obdivem

Indická Agonda, Francie, šumavské podhůří, Praha - to jsou některá z míst, v nichž vznikaly verše nové básnické sbírky Jaroslava Hutky. A stejně jako jsou tato místa od sebe vzdálená v prostoru, i básně zde obsažené jsou různorodé, pestré - a současně v promyšlené kompozici sbírky držící pevně pohromadě. Veršované skladby mohou připomenout písňové texty, básně psané volným veršem rozvíjejí Hutkovo

Láska má mnoho podob - láska k rodičům, láska k dětem, láska k Bohu, láska k práci, láska k přírodě, všeobjímající láska... ale nejrozšířenější formou lásky je láska mezi mužem a ženou... a ta přináší do života radost a štěstí, pomáhá překonávat životní překážky a bolest, ato i přesto, že ji leckdy také přináší. Autor Jaroslav Vojtíšek se chce se čtenáři podělit o své životní zážitky a zkušenosti s

Sbírka básní Tomáše Tajchnera nese název brakové pálenky E&J [í and dží], mezi svými konzumenty známé jako easy jesus. Při jejím konzumování spolu s autorem vzlétáme do výšin, jen proto, abychom propadli hrdlem až na samé dno láhve a zakusili pachuť existenciálního souboje o něhu.

Básnická sbírka táborského autora, která je o myšlenkách, pocitech i prožitcích.

Sbírka básní.

Kniha básníka Miloše Doležala. Jako téměř všechny autorovy předchozí knihy i tato souvisí s rodnou Vysočinou, tématem paměti a souručenstvím živých a mrtvých . Tentokrát ale básník až na výjimky opustil verše a jen občas je vetknul mezi minipovídky, deníkové fragmenty a záznamy snů. Kniha získala cenu ministra kultury jako Nejkrásnější kniha roku 2009.

Pavel Novotný (*1976) je liberecký básník, hudebník, performer a pedagog. Jeho stěžejním tématem je experiment s mluveným slovem, zvukem, hudbou i obrazem, který opět důsledně rozvíjí i ve své nové sbírce Havarijní řád s ilustracemi a v grafické úpravě Jana Měřičky. V roce 2010 vydal básnickou sbírku Mraky, s příležitostným sdružením Voni nahrál CD Svět očima Monkikiho. Za radiofonickou kompozici Vesmír

V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu. Je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem, s výzvou k okamžitému úspěchu nebo zavržení. Otevírá se v ní svět emocí sdělných a jasných, ještě patrný v renesančním aristokratickém i lidovém projevu. Svou roli tu hraje i básníkův zájem o anglicky psanou literaturu, která je hlavně

Sbírka básní náročné formy, kde všechna slova v básni začínají stejným písmenem, ale i tak se autorovi daří vyjádřit mnoho přepestrých obrazů, i tvář doby, i zloby, osud člověka. Sympatické je, že sbírka řazená podle abecedy začíná Apokalypsou a končí Životem.

Společný název volné básnické trilogie /Můj strom života - doslov Jiří Žáček, V zahradě hojnosti - doslov Alfred Strejček a Je pro mě láska - doslov Pavel Jurkovič/ v pevném pouzdře o všedním, krásném, mnohdy opomíjeném kolem nás, o zahradě, jako o velké rodině, o její hojnosti, kterou nás obdarovává a také o lásce, jako o každodenní touze po naději, o jejím hledání, nacházení i nenacházení. Ilustrace

Tento výbor opomíjí Nezvalovu klasickou milostnou poezii a zvýrazňuje hravé, obskurní či vizionářské básně převážně z raného období (1920–1935). Cílem výboru není nově interpretovat Nezvala nebo představit jeho méně známé a často skoro nedostupné verše. Cílem je knížka pro potěšení i útěchu, po které člověk sáhne třeba ráno po velké opici...

Co zůstává. Pro básnickou antologii možná překvapivý název, jenž vyžaduje vysvětlení. Mým záměrem rozhodně není pouštět se zde do hodnocení české poezie v daném období, nebo dokonce rozhodovat o tom, co z ní „přežilo“ a co nikoliv. Mé cíle jsou mnohem skromnější – prostřednictvím knižního výboru podat svědectví o poezii ve dvou minulých desetiletích z pohledu redakce jedné revue, ukázat, co jsme v

Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně při