Hra podle skutečných událostí, které se odehrály ve vsi Fuente Ovejuna. Obyvatelé svobodné obce se postaví proti představiteli rytířského řádu, komturovi Gomézovi, který neuznává jejich tradiční práva, jejich svobodu, sedláky pronásleduje a znásilňuje jejich ženy a dcery. Ve svém vzdoru proti násilí stojí vesničané při sobě. Autor oslavuje jejich sílu a jednotu, morálku, smysl pro čest a také jejich právo na lidskou důstojnost. Toto mimořádné Lopeho drama vychází v překladu a úpravě Otokara Fischera jako 162. svazek edice D.

Divadelný ústav vydáva v edícii Nová dráma/New Drama výber zo súčasnej rakúskej drámy. Rakúska kultúra je nám blízka a publikácia to dosvedčuje. Divadelné hry Ewalda Palmetshofera už diváci mali možnosť vidieť aj v slovenských divadlách, rodičia Miroslavy Svolikovej pochádzajú zo Slovenska a divadelná hra Ferdinadna Schmalza je inšpirovaná svetoznámou hrou Huga von Hofmannsthala Jedermann, ktorú poznáme aj v našom kultúrnom kontexte. Témy týchto divadelných hier reflektujú aj istú spriaznenosť našich krajín, v dobrom i zlom. Ďakujeme za pomoc pri príprave publikácie: Rita Czapka, Burgtheater, Wien. Vielen Dank für die Hilfe bei der Vorbereitung des Buches: Rita Czapka, Burgtheater, Wien. Hrami Ewalda Palmetshofera, Ferdinanda Schmalza a Miroslavy Svolikovej sa začala nová éra v postmodernom, resp. postdramatickom divadle. Ich texty sú starostlivo vypracované umelecké artefakty, ktoré estetickým spôsobom narušujú normatívnosť a nevyhýbajú sa ani prekvapujúcim metaforám a slovným hrám. V hre nevydatá spojením historických faktov s novou interpretáciou atridského mýtu Palmetshofer oživuje pre dnešné divadlo antickú tragiku vo forme modernej analytickej drámy. Zaujme spôsob, ako sa rakúska spoluvina na nacistickej minulosti krajiny predkladá na diskusiu s pomocou perspektívy troch generácií, reprezentovaných tromi ženami. Schmalzova hra pán hocikto (zomiera) hovorí o tom, že v dnešnej svetskej spoločnosti nerozhodujú bytosti z iného sveta, víťazov či porazených určuje moc peňazí. Schmalzova centrálna otázka, ako sa človek pozerá spätne na svoj život pod hrozbou skorej smrti, je stále aktuálna. V hre európin útek do európy Svolikova odvážne ponúkla nové spracovanie mýtu o začiatkoch európskych dejín. Názorné zobrazenie racionálne preťaženej skutočnosti dnešnej Európy sa v postmodernom (divadelnom) jazyku Svolikovej stáva ironicko-grotesknou fraškou. Jej vybrúsený hudobno-lyrický jazyk nepohrdne každodennými frázami ani slovnými hračkami.

Racek je považován za hru, která znamená přelom v dějinách světového dramatu. Tato „komedie“, jak Racka Čechov označuje, přestože nesází na samotný děj, vykreslením postav, jejich tužeb, snů a osudů dosahuje silného účinku při zobrazení groteskního až absurdního obrazu nenaplněného života. Svět umění a svět lásky jsou ústředními tématy hry. V překladu Leoše Suchařípy vyšlo jako 2. svazek edice D.

Po letech vychází jiskrná barokní komedie z pera mistra francouzského klasicismu. Ústřední postavou, na zápletky a situace bohaté hry, je mladý muž, který nedokáže mluvit pravdu. Do svých lží se neustále zaplétá a novými a novými smyšlenkami se snaží marně klubko nepravd rozmotat. Jeho léčkám se snaží uniknout dvě půvabné dívky na vdávání a zmatení jsou i jejich otcové. Zmatený je svět, ve kterém již nikdo neví co je a co není pravda.

Komedie o třech dějstvích.

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy.

Hra Tomáše Vondrovice barvitým způsobem zpřístupňuje život a tvorbu spisovatele J. Zeyera. Vychází z faktů jeho života známých, méně známých i teprve nedávno objevených: z korespondence a vzpomínek přátel a známých a částečně také z jeho děl Jan Maria Plojhar, Radúz a Mahulena a Záletnice.

Jaroslav Dušek, Pedro Inka, Pjér la Šé´z Tato kniha přináší nevšední možnost vtělit se do literární podoby divadelního představení. Není to scénář v klasickém smyslu toho slova, i proto, že Malé Vizity jsou zásadně improvizované. Jako hmatatelná stopa existuje pouze záznam na kameru, která postavy Profesora a Doktora přenáší internetovým divákům. Tato poselství posléze vybral a uchopil Pedro Inka a autorským způsobem je převedl do písemné formy, čímž se nenápadně stal třetím spoluhráčem. Vzniklý text navíc oživují a čtenáři více obrazově přibližují i četné fotografie Oswalda Schorma, takže čtyřlístek (včetně výjimečného počinu grafika pětilístek) spoluautorů je úplný. Nitka vyprávění vlaje od počátku právě tak vysoko, aby umožňovala dostatečný nadhled, a přitom se vine tak hluboko, aby nabízela dokonalý vnor do nastolených situací. Chvílemi lze vnímání děje rozprostřít do širého horizontu a jindy je zase možné zatnout ostré vhledy přímo do makrokosmu zúčastněných bytostí. Nastavený způsob tak nenásilně vybízí k jemnému deflorování (někdy snad až k defaunování) všech zavedených zvyklostí.

Oblomov je mohutná psychologická dráma šľachtického statkára, ktorému rodinná výchova v zaostalej nevoľníckej dedine dala do vienka odpor k akejkoľvek skutočnej činnosti a odsúdila ho na smrteľnú letargiu vôle. Gončarov v tomto vrcholnom románe podáva so zhovievavým úsmevným tónom dokonalú diagnózu voľného, intelektuálneho a citového marazmu hlavného hrdinu, ktorý je typickým príkladom „zbytočného človeka“ ruskej literatúry 19. storočia. Oproti nemu stojí postava Oľgy, najkrajšia a umelecky najdokonalejšia ženská postava ruského románu.

Dráma 2013

The time is out of joint. O cursed spite, That ever I was born to set it right! Čas vykĺbil sa. Mám ho vrátiť naspäť. Dočerta, na toto som prišiel na svet? Takto premýšľa sám nad sebou dánsky princ Hamlet v hre, ktorá je aktuálna vždy, keď je čas vykĺbený - a kedy vykĺbený nebol? Básnickú `hru hier`, kladúcu večnú otázku, či má pri náprave sveta šancu jednotlivec, si prečítate na dúšok ako tú najnapínavejšiu detektívku.

Faust is one of the pillars of Western literature. This classic drama presents the story of the scholar Faust, tempted into a contract with the Devil in return for a life of sensuality and power. Enjoyment rules until Faust’s emotions are stirred by a meeting with Gretchen, and the tragic outcome brings Part 1 to an end.

Debrecent történelme folyamán soha nem védte sem kőfal, sem vár, sem hegy; a vérzivataros századokban polgárainak szorgos munkája és rendíthetetlen hite tartotta meg. A Szabó Magda műveiben már-már mitikus személlyé formálódott, nagybetűs Város, a "haza" a színhelye és bizonyos értelemben a főszereplője a kötet két színdarabjának. A Kiálts, város! című történelmi drámát Szabó Magda megrendelésre, Csokonai Vitéz Mihály születésének 200. évfordulójára írta. Az 1604-ben, a Bocskai-felkelés kitörésekor játszódó darab cselekménye egyetlen, krimibe illő kérdés körül forog: ki ölte meg Debrecen város tanácsnokát, Borzán Gáspárt? A gyanúsítottakat, királyokat, hadvezéreket és vallásreformátorokat az írónő az Előjátékban szembesíti egymással, és hamar kiderül, hogy noha egyikük sem ismerte Borzánt, mindannyian felelősek a haláláért. A tanácsnok meggyilkolása azonban talán még súlyosabb erkölcsi dilemmát vet fel. Vajon a három hatalom: az Oszmán Birodalom, a Magyar Királyság és az Erdélyi Fejedelemség határán, valamint két vallás: a katolicizmus és a kálvinizmus ütközőpontján fekvő, ostromlott szigetté vált civís városnak a megmaradásért vívott küzdelemben joga van-e veszni hagyni, feláldozni legértékesebb embereit? Debrecen mindenekelőtt és mindenekfölött? Az 1977-ben bemutatott Régimódi történet Szabó Magda egyik legolvasottabb könyvének, az azonos című, családja történetét feldolgozó nagyregénynek a színpadi változata. Írói bravúr, ahogyan a közel ötszázoldalas művet a kereskedő Rickl família és az arisztokrata Jablonczay család három generációjának sorsát megjelenítő, megkapó és megrendítő drámává formálja. Egy letűnt és mégis máig ható kort idéz meg, a "vér és arany századába" fordult 1900-as évek ellentmondásos polgári és dzsentrivilágát, Debrecennek és környékének katolikus és protestáns társadalmát. A darab középpontjában két erős nő áll: a nagyanya, Rickl Mária, és az unoka, Jablonczay Lenke. Két, történetükben különböző, mégis egymásra rímelő asszonyi sors. Egyik is, másik is azt példázza, hogyan lehet és kell minden körülmények között talpon maradni, büszkén, emelt fővel szembenézni az élettel, és megharcolni a szabadságunkért. SZABÓ MAGDA 1917-ben született Debrecenben. 1940-ben szerzett latin-magyar szakos diplomát, majd latintanárként dolgozott. Írói pályáján költőként indult. 1949-ben, ugyanazon a napon, amelyen odaítélték, vissza is vonták a Baumgarten-díját, majd 1958-ig nem publikálhatott. Az ismertséget a Freskó és Az őz című regények hozták meg számára. A családi titkok és történetek, a női sorsok, a hétköznapi emberi kapcsolatok kiismerhetetlen érzelemvilága visszatérő motívumai műveinek. Jó néhány önéletrajzi ihletésű regénye született, melyek kedvelt helyszíne szülővárosa. Regényeit számtalan nyelvre lefordították, Az ajtó 2015-ben felkerült a New York Times sikerlistájára is. Munkásságát rangos díjakkal ismerték el: Kossuth-díj (1978), Nemes Nagy Ágnes-díj (2000), Prima Primissima díj (2003). 2007-ben, kilencvenéves korában, olvasás közben érte a halál.

Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem. Tyto textové kompozice, byť se nikdy nedočkaly žádné výraznější odezvy, rozhodně nepředstavují žádné marginálie, nýbrž hodnotná literární díla, která dobře zapadají do celkového kontextu autorovy tvorby. Je mnoho způsobů, jak Nápravníkovy rozhlasové kompozice vnímat a interpretovat: můžeme je uchopit jako díla jazykově filozofická, můžeme zkoumat jejich vazbu k surrealistickým postupům, lze se soustředit i na jejich jazykovou hudebnost a variační bohatost, v neposlední řadě můžeme tyto texty vnímat i jako intimní zprávu o osamění básníka v exilu. Ať zvolíme jakoukoli perspektivu, dojdeme k závěru, že ve své tvůrčí mimoběžnosti byl Nápravník dokonale nekompromisní a důsledný – a s odstupem řady desetiletí se jeho texty jeví jako nadčasová a zneklidňující díla.

FRÁŇA ŠRÁMEK (*19. 1. 1877 - †1. 7. 1952) Původní album DV 15099 s výňatky ze hry Fráni Šrámka "Léto" vydal Supraphon v roce 1960 - nyní tento titul vydáváme poprvé digitálně. Hlavním protagonistou hry o 3. dějstvích "Léto" je student Jan Skalníka jeho první milostné vztahy. Právě prožívá poblouznění ke své vzdálené tetě, spisovatelce Valče Peroutkovékterá zde tráví prázdniny se svým manželem.

O vine a treste nad pokazenou polievkou Tri bezmenné postavy, žena, otec a dcéra, sedia za jedálenským stolom a už niekoľko dní obedujú to isté: pokazenú polievku – na iné nemajú. Pri rodinnom obede panuje neznesiteľné dusno, v ktorom graduje vzájomné obviňovanie, aké poznáme z rodinných melodrám, búcha sa po stole kropenom matkinými slzami. Otec tyran, zúfalá bezbranná matka a dospievajúca dcéra ako obeť večnej vojny medzi mužom a ženou... Pri tomto stole chýba druhá dcéra, ktorej sa z tohto rodinného pekla podarilo uniknúť. Štvrtou postavou hry je muž v úlohe svedomia postáv. Ten vstupuje do hry, dej zastavuje a vracia ako režisér, pohybom prsta po akomsi imaginárnom tablete; postavy hry si potom vymieňajú úlohy, on sám sa stáva jednou z nich… a postupne sa ukazuje, že úvodná „rodinná konštelácia“ nie je čierno-biela. Takto svoju hru Polievka „zamiešal“ maďarský dramatik a herec Tamás Varga (1976). Jeho text je súčasťou rovnomennej trilógie, knižného debutu absolventa hereckej akadémie v srbskom Novom Sade, ktorý ako herec, pedagóg a kultúrny pracovník pôsobil v maďarskom prostredí, v Srbsku i Rumunsku a v súčasnosti je umeleckým šéfom Udvari Kamaraszínház v Budapešti (Dvorné komorné divadlo). „Vo svojich hrách sa väčšinou zaoberám sebapoznávaním, posúvaním vnútorných hraníc a odhaľovaním skrytých motivácií, ktoré nás poháňajú,“ hovorí autor, ktorý sa podľa vlastných slov vždy usiluje vystúpiť z rámca zaužívaných riešení a pre svoje hry hľadá netradičné formy. „V týchto textoch nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá,“ píše o Vargovom retrospektívnom postupe dramaturg Tamás Oláh. „Hoci na začiatku všetko pôsobí jasne, zrozumiteľne a logicky, s približujúcim sa záverom sa objavuje čoraz viac nezvyčajných, zdanlivo nepochopiteľných prvkov a nečakaný zvrat napokon úplne reinterpretuje predchádzajúce akčné momenty. Ústrednou kategóriou trilógie Tamása Vargu je zločin a trest. Jeho protagonistami sú každodenné postavy, ľudia s prehreškami, s ktorými nás autor konfrontuje až v závere. Texty trilógie sú vzrušujúcimi vrcholmi súčasnej maďarskej dramatickej literatúry,“ konštatuje Oláh.

Scars Of beauty is a satiric comedy that explores the deception, moral decadence, and hypocrisy that pervade Christian circles in Africa. The play follows a prophet, named Absalom, a self-styled prophet and a pseudo-evangelist, who claims to be chosen by God to deliver his devotees, mostly women, from childlessness, prostitution, spiritual husbands, evil spirits, and witchcraft, through a series of absurd spiritual cleansing/exorcism methods. Adroitly written, uncensored, and sprinkled with a generous dose of humor, Michael Bassey Johnson’s Scars Of Beauty reveals in entirety, the lewd behavior of false prophets in Nigeria and Africa.

Slavná veselohra ruského klasika o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů. Překlad Leoš Suchařípa. V edici D svazek 71.

Nestárnoucí politická satira z vrcholného tvůrčího období Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Z období rané a vrcholné tvůrčí spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha přináší Česká knižnice soubor čtyř her: Improvizovaná parodie Vest pocket revue (1927), převracející tradiční postupy ztvárnění činohry i opery, představuje volný proud hraných a zpívaných výjevů z cesty kolem světa, během níž se zuřivý fotograf snaží získat snímek slavného spisovatele. Romantická groteskní revue Golem (1931), zasazená do tajemných kulis rudolfínské Prahy, pod divadelní maskou zdánlivé apolitičnosti kriticky komentuje moderní dobu a mimo jiné též předznamenává budoucí filmovou komedii Císařův pekař a Pekařův císař. Útočně parodická férie z antického Říma Caesar (1932) o politických machinacích, korupci, bezpáteřnosti a prosazování osobních zájmů na úkor státu nahrává i dnes mnohým aktualizacím. Vzpurná, a přesto lyrická sociální satira Balada z hadrů (1935) zachycuje milostnou epizodku ze života prokletého francouzského básníka Françoise Villona, a přitom alegoricky varuje před umlčováním umělce-intelektuála v totalitní společnosti.

Jána Francisciho tentokrát predstavujeme ako prekladateľa. Poslovenčil veselohru Josefa Štolbu Tak je to na tomto svete! Prekvapenie dvoch mamičiek, ktoré si mysleli, že ich dcérky ani nevedia na mužov pozrieť, nemá konca-kraja… Dramatická literatúra zo Zlatého fondu SME.

Ostnatý drát – děj je zasazen do r. 1990, tzn. do doby těsně po pádu Berlínské zdi. Hra se pokouší popsat nejen neustávající rozdíly mezi Berlínem východním a západním, ale také mezi kulturami východu a západu vůbec. Konkrétně – Luisa a Michael jsou sourozenci, žijící v bývalém Západním Berlíně, jejichž jeden rodič je Čech, emigrující v době totality z nešťastného Československa. Přestože u jejich domu stále stojí zeď (na jejím odstranění se teprve pracuje), hranice se otevřely a bratranec sourozenců Jiří je po domluvě s „německou“ stranou vyslán svým otcem z Prahy „na obchůzku“ za svou rodinou, aby opět navázal ztracené vazby a aby se zdokonalil v němčině. Ale co se nestane – rodiče sourozenců v době pobytu Jiřího jsou na Bahamách, a mladí jsou tak odkázáni sami na sebe. Přestože jsou příbuzní, dojde k nečekaným odhalením – zatímco Jiří nezávazně flirtuje se svou sestřenkou, Michael se přiznává, že je homosexuál a že se rovněž zamiloval do svého bratrance. Jiří přestává brát vztah s Luisou vážně, přestože se na něj upnula – naopak si začíná rozumět s Michaelem, ne však na bázi sexuálního svazku. Debatují spolu o velkém Berlíně a snaží se spolu bourat zdi. Přesto jen do určité míry – hranice neurčuje ani tak přátelství nebo vysvitlá naděje na něj, ale spíše chlad a uzavřenost, které se od svých německých kolegů Jiří přiučil. Luisa s Michaelem se nakonec ve vlastních zájmech domluví, že uspořádají večírek, kde Jiřího svedou současně – jak vše dopadne, nechají osudu. Sami jsou zmateni a neví, jestli jsou víc Češi nebo Němci, jestli by nadále chtěli žít tam, kde se právě ocitají, nebo by případně z Jiřího návštěvy chtěli nějak profitovat. Ačkoli jsou neustále kontrolováni hysterickými telefonáty své matky (Jiřího tety), k večírku plnému pití a drog nakonec dojde, ale Jiří jakoby ze všeho zmoudří a nenechá se tak „kazit“, jak se mu nabízí. Přes všechny svody zůstává Jiří po telefonátu s otcem střízlivý a až Michael s Luisou usnou (poví jim na rozloučenou pohádku), vezme si své věci a předčasně odjíždí Prahy. Vzbudivší se Luisa ráno po zjištění „zrady“ jen kope do vyumělkovaných obytných zdí, které stále stojí, zatímco Michael tiše sedí na pohovce a pláče. Jejich rodiče tak přijíždějí, aniž by se se svým synovcem vlastně shledali. Hra vypovídá o rozdílech mezi „češstvím“ a „němectvím“, poukazuje na vzdálenost, ale hledá i příbuznosti a snaží se zobrazit chyby nejen v té které příslušnosti, ale i v lidském jednání, mladé nezkušenosti a touze někam patřit nebo něco dokázat. Přestože se hranice a s nimi příležitosti otevírají, zdi ve vztazích mezi lidmi zůstávají, přestože se je třeba snaží obě strany vší silou zničit. Manévry – divadelní hra o změně, resp. o touze po ní; též o úhybných jednáních bezradných jedinců, majících strach. Formálně nejasný příběh se odehrává v současnosti či nedávné minulosti v Praze (byt na Vlastislavově 8) s tušením přicházející války či nějaké významné události, řekněme přelomu. Naivní páreček Lenky a Břéti, ztroskotané soužití alkoholické Val a zkouřeného Chrta, do něhož přichází takřka budovatelský agent Vrt, beztvarý „kamarád“ z práce Bróňa… Všechny postavy se setkají v jednom bytě zamořeném marihuanou a snaží se vyřešit nadálou situaci – všichni jsou sami a ti, co ne, se podvádějí. V každém případě jsou však nuceni se sebou něco dělat, neboť si uvědomují, že tíhnou k stereotypu a dny běží… K tomu, aby se sebou něco udělali, jsou nuceni nejen svou zralostí a uvědoměním, že už nejsou děti, ale také direktivním Vrtem a s ním přicházejícími zprávami, že má nastat válka. Ve změti sporů, kdo s kým spal a co se kdy změní a proč, do města opravdu vtrhnou vojska a skupinka je donucena danou situaci (pod vlivem drog) řešit. Vypadá to však, že žádnému z nich však na budoucnosti nezáleží, jako by už všichni prožili to, co prožít měli. Jediný Vrt se vrhá do ulic, aby zabránil „okupaci“, ale je zastřelen. Lenka s Val se na základě svých společných neštěstí opijí a odhodlají se k společné sebevraždě - spolykají pr

Parafráze na Pirandellovu úspěšnou divadelní hru "Jindřich IV.". Hraje se na hradě za dní nedávno minulých. Autorem parafráze je absolvent DAMU Jiří Zygma. Ve svých hrách Pirandello na základě relativismu v chápání skutečnosti zpracoval originálním způsobem téma krize osobnosti, problematiku identity moderního člověka a rozpor mezi ideálem a skutečností. Námětem jeho děl jsou bizarní, nevypočitatelné až absurdní příběhy s podivínskými postavami plnými prudkých vášní a zvratů. Ale i v krajní absurditě je Pirandello vždy konkrétní a aktuální, skutečný mistr divadelního umění. Roku 1929 byl Pirandello jmenovám členem Italské akademie a roku 1934 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Při návratu ze Stockholmu navštívil i Prahu.

Markýz má dluhy a dvě tajné milenky: Princeznu a snoubenku svého věřitele Giuseppa - Terezu. Jeho služebná Marcolfa ráda sází a má snoubence Francesca. Giuseppe si má přijít pro peníze a Markýz se před ním chce ukrýt. Místo toho se však na scéně postupně objevují jeho milenky. Dochází tak ke zmatkům s řadou gagů. V rozhovoru s Giuseppem Marcolfa prozradí číslo losu, na který si vsadila. Giuseppe v novinách zjistí, že vyhrála, ale zatají jí to a začne se jí dvořit. Do vývoje událostí se však vloží Francesco a posléze i Markýz a Tereza. V okolnostech týkajících se výhry dojde navíc ke dvojitému zvratu.

Drama o dvou jednáních, jež se zabývá zálibou ve lžích, falešných snech a pokroucené fantazii. Autor hru napsal v řeckých Aténách. Řecká profesorka dějepisu je velmi cílevědomá a prostřednictvím cílené lži na základě překroucené historie to chce kvůli krizové situaci ve své zemi dotáhnout hodně vysoko až do politiky, k čemuž jí pomáhají demonstranti, osoby z lidu, které kolikrát nemají povědomí o základních věcech týkajících se jejich země, a proto jí slepě důvěřují a mylně považují za vyvolenou. Dva její kolegové jsou do sebe nešťastně zamilovaní, a protože nemohou mít děti, rozhodnou se ke konci hry rozejít, jelikož přišli na to, že jejich láska byla zbytečná a nenaplněná. Drama je velmi metaforické, a to zejména díky personifikovaným postavám, jako jsou Nenávist, Láska a Lež. Tyto zároveň vyplňují komické, někdy až drastické scény v druhé linii, blížící se prvkům epického divadla. Hlavní hrdinka to nakonec kvůli svým ambicím směřuje až do čela vlády pro účely převratu, za což je však mimo sebe samotnou obdivována jen svým kolegou, aby nahradila další zástupce klamů. Je otázkou, nakolik jí k tomu dopomohla lež a jak ona sama sebe vnímá před přírodou – symbolickými prvky v bodech zvratu jsou zde zemětřesení a moře, v dálce rozvášněný lid.

Neslavnější hra britského dramatika irského původu je také stěžejním dílem anglického dramatu 18. století. Terčem její satirické kritiky jsou přetvářka a pokrytectví aristokratických i měšťanských kruhů v každodenním povrchním styku. Vysmívá se ovšem i lacinému sentimentu a teatrálnosti divadla své doby. Spousty zábavných situací okolo intrik a pomluv nabízejí satiricky prezentované postavy hry, které se scházejí v domě lady Seerwellové a v dalších londýnských salonech. Vychází jako 171. svazek edice D v překladu J. Z. Nováka.

Klasická dramatická báseň norského dramatika Henrika Ibsena pojednává o osobitém hledání životních hodnot nezkrotného Peera Gynta, který utíká před svou minulostí a stává se světoběžníkem, aby na konci své pouti zjistil, že to nejdůležitější, milovaná Solvejga, na něj čeká doma. Vychází jako 99. svazek edice D.

Jedna z nejlepších a také nejčastěji uváděných Shakespearových komedií sleduje příběh lásky dvou mladých dvojic. Svým temperamentem a neustálým vzájemným špičkováním Benedetto a Beatrice tvoří komediální dvojici, která je vždy miláčkem publika. Konvenčnější dvojice Claudio a Hero, chystající svatbu, se stane obětí lží a intrik, které málem jejich vztah rozbijí. Shakespeare s humorem pouští do hry komickou skupinku přihlouplých a důležitých strážníků, kterým se přes jejich neschopnost nakonec podaří zažehnat pomluvu podvedených milenců a také konflikt a hra může končit tancem a veselím. V překladu Břetislava Hodka vychází jako 167. svazek edice D.

Obľúbené produkty Katherine Soper ako márny boj so Systémom Úžasná hra bez štipky sentimentality. Takto v roku 2015 hodnotila odborná kritika hru Wish List vtedy 24-ročnej Katherine Soper. Predavačke voňaviek v obchodnom dome v Londýne učarilo divadlo a napísala najlepší text medzi stovkami autorov najväčšej britskej dramatickej súťaže. Brentwoodova cena otvorila začínajúcej dramatičke a študentke na akadémii dvere profesionálnych divadiel. Wish List (čiže Zoznam želaní, Obľúbené produkty..., termín používaný v e-shopoch) je deprimujúci príbeh o novodobom boji jednotlivca proti Systému. Tamsin, devätnásťročné dievča z predmestia, statočne bojuje s byrokratickým aparátom sociálneho systému o podporu pre svojho o dva roky mladšieho brata, ktorý je pre obsedantno-kompulzívnu poruchu odkázaný na jej neustálu starostlivosť. Súrodenci z rozpadnutej rodiny, ktorí žijú sami, sociálnu dávku napokon strácajú a Tamsin je nútená zamestnať sa ako novodobá otrokyňa balička za pásom veľkého zásielkového obchodu. Vzdáva sa svojho sna o štúdiu, aj lásky, ktorú si v práci našla...

V nové verzi vychází mimořádné Dürrenmattovo dílo, které bývá i díky původnímu podtitulu Opera o jedné soukromé bance přirovnáváno k Brechtově Žebrácké opeře. Tato verze má podtitul Komedie o jedné soukromé bance. Autor v příběhu o pádu banky, která je po pět generací tradičně založena na zločinu, s neodolatelným kritickým a zároveň humorným pohledem poukazuje očima nové nastupující generace na neslučitelnost kapitálu a lidskosti. Ve světě kde moc je provázena finančními zájmy vládců, nemá místo demokracie a svoboda. Ke své hře, kde próza přechází ve zpěv, autor říká: Ve Franku Pátém lidé zpívají, když lžou v Třígrošové opeře, když mluví pravdu. V překladu Jiřího Stacha vychází jako 166. svazek edice D.

Divadelné hry spisovateľky, prekladateľky a literárnej vedkyne Evy Malti. Z obsahu: Krcheň nesmrteľný, Jaskynná panna, Vizionár, Unavená Medea.