Helena Růžičková byla neobyčejnou osobností. Jak pro svůj mimořádný herecký a komediální talent, tak i pro svůj bohatý, ale komplikovaný osobní život. V paměti lidí zůstala nejen jako populární umělkyně, ale i jako žena, která se dokázala vzepřít těžké nemoci a statečně s ní bojovat do poslední chvíle. PhDr. Marie Formáčková nebyla jen spoluautorkou jejích slavných literárních Deníků, byla člověkem, který Heleně byl v posledních dvou letech života nejblíže, a proto je její kniha vzpomínek na tyto dva roky strávené vedle Heleny Růžičkové ve chvílích, kdy už bylo herečce velmi zle, mimořádně cenná. Ukazuje totiž Helenu Růžičkovou takovou, jaká skutečně byla.

Jak prožít život po čtyřicítce? DRUHÝ DECH - kniha rozhovorů se známými českými a slovenskými osobnostmi / Jan Přeučil, Ondřej Neff, Jana Paulová, Doc. Jan Měšťák, Kamila Magálová, Božidara Turzonovová a další/ zavede čtenáře do světa, ve kterém zralý věk není žádným přízrakem obestřeným negativními pocity. Právě naopak. Představí život plný barev, aktivit, zajímavých a podnětných myšlenek . Tito inspirující lidé jsou živoucím důkazem, že pojem mládí, síly a originality s věkem nemizí.

Poslední dny jsou autobiografickou novelou Raymonda Queneaua, v níž líčí studentský život v Paříži 20. let. Vincent Tuquedenne se snaží věnovat jak milované četbě, tak poněkud sterilnímu studiu, protože doufá, že se v knihách dozví, jak se vymanit z maloměšťáckého prostředí, v němž žije a jež ho svírá. Vincent a jeho generace se nacházejí v protikladu ke starší generaci učitelů v důchodu a drobných podvodníčků. Obě generace jsou vystaveny hloubavému zraku Alfreda, číšníka v kavárně U měchu, jehož neomylná astrologická metoda předpovídání budoucnosti se de facto vysmívá vědeckému přístupu k životu, na nějž se většina lidi bláhově spoléhá. Podobně i Queneauův literární svět funguje podle svých vlastních zákonů, přičemž se v něm prolíná úzkostlivě pečlivé cizelování uměleckých aspektů s nezastíraně láskyplnou evokací života, jak vypadal v již nenávratné minulosti.

Strhující příběh o sudetské dívce (dosud žijící autorka), která studovala v nacistické škole a fanaticky zbožňovala Adolfa Hitlera. Po válce se za dramatických okolností dostala na Západ, kde postupně procházela hlubokou proměnou, vypůsobenou vztahem s Bohem.

Paměti důstojníka Františka Pokorného z let 1912–1920 nám umožňují vidět tehdejší bouři v Evropě a Rusku očima vnímaného současníka. Světová válka jej odvedla ze školního kabinetu na východní frontu a do československých legií v Rusku. V jejich řadách si musel probojovat cestu domů – a to téměř doslova kolem světa. V zápiscích a na fotografiích nenajdeme jen odraz války a politiky. Legionář si všímal vzdálených krajů i každodenního života spolubojovníků.

Tlejúce slnko je životopisný príbeh maliara Miloša Alexandra Bazovského (1899 1968). Turiansky rodák po štúdiách na Akadémii výtvarných umení v Prahe sa ako dvadsaťpäť-ročný vrátil na Slovensko. Čoskoro sa usadil v Martine, odkiaľ podnikal časté cesty po Turci, ako doma sa cítil na Orave, na Horehroní, bytostný vzťah mal ku krajine a k ľuďom pod Poľanou. V sídelnom meste Matice slovenskej aktívne prežil medzivojnové roky a v totalitných päťdesiatych rokoch musel znášať veľké príkorie. Táto nežičlivosť vyvrcholila vyhnaním z jeho ateliéru, a tak sa utiahol so svojou manželkou na Liptov, kde mal ďalšie významné inšpiračné zázemie. Tam jeho tvorivosť vyvrcholila a začala smerovať, žiaľ, k definitívnemu ukončeniu jeho tvorby. V poslednom desaťročí svojho života už nemaľoval. Usadil sa v Trenčíne, kde je po ňom pomenovaná verejná galéria. Bazovský popri Martinovi Benkovi, Zoltánovi Palugyayovi, Jankovi Alexym, Kolomanovi Sokolovi, Ľudovítovi Fullovi a ďalších umelcoch sa natrvalo zaradil medzi zakladateľov národnej výtvarnej moderny. Rozhľadený v európskych maliarskych trendoch 19. a 20. storočia originálne stvárňoval slovenskú realitu citlivými vnemami, poetizujúco, vnútorne monumentalizujúco i s úsmevným nadhľadom. Nad jeho grafikami žánrovo vyniká výstižná kresliarska skratka niekoľkými čiarami, uvoľneným tónovaním, zvýraznením charakteristických objektov v krajine dosahuje obrazovú celistvosť. Krajinu s obľubou maľoval gvašovou technikou podstatne vážnejšie výsledky dosahoval olejomaľbou. Kritika ho radila medzi najlepších koloristov, expresívnu silu svojho maliarskeho výrazu umocňoval nadčasovými motívmi zo slovenského, predovšetkým vidieckeho, života uprostred horskej krajiny.

Bear Grylls je muž, který vždy vyhledával ta nejextrémnější dobrodružství. Znají a obdivují ho miliony lidí jako hlavní postavu celosvětově oblíbených dobrodružných seriálů, jako úspěšného spisovatele či jako hlavu skautského hnutí protože Bear Grylls přežil tam, kam se odváží jen málokdo. Nyní poprvé Bear vypráví o svém akčním životě. Jeho otec ho už jako malého chlapce na ostrově Wight naučil lézt a plachtit. Netrvalo proto dlouho a Bear se už ve škole začal pouštět do dobrodružných nočních horolezeckých výprav. Jako teenager našel svou identitu a smysl života v lezení a bojových sportech, které nakonec zavedly mladého dobrodruha na úbočí mocného Himálaje či do výcvikového tábora velmistra karate v dalekém Japonsku. Po návratu domů nastoupil do obávaného a náročného výběrového kurzu Britských zvláštních jednotek 21 SAS a tato cesta ho zavedla až na samotné hranice fyzických i mentálních sil. A pak si Bear při hrozivé parašutistické nehodě v Africe natřikrát zlomil páteř. Nebylo vůbec jisté, jestli bude vůbec znovu chodit. Jenže ani ne za osmnáct měsíců po úrazu a navzdory prognózám lékařů stanul třiadvacetiletý Bear, jako jeden z nejmladších horolezců v historii, na vrcholu Mount Everestu. A to byl jen začátek jeho dalších, neobyčejných dobrodružství... Bláto, pot a slzy je strhující a zábavnou povinnou četbou nejen pro adrenalinové závisláky, ale i pro salónní dobrodruhy.

Milan Baroš: Ostravský král popisuje neskutečnou cestu kluka z valašské vísky Vigantice až na Atatürkův olympijský stadion, kde se stal vítězem jubilejního 50. ročníku Ligy mistrů v dresu FC Liverpool. Jak se z nejúspěšnějšího odchovance klubu FC Baník Ostrava stal nejlepším střelcem mistrovství Evropy? Jak se bez znalosti angličtiny vydal hledat štěstí do kolébky fotbalu? A jak vypadal návrat do milovaného Baníku, kde chce uzavřít kariéru?

„V jednu chvíli jsem byl král a měl všechno, pak přišla jedna rána za druhou a já o vše důležité přišel,“ říká Tomáš Řepka. „Patřilo mi to.“ Neuvěřitelný životní příběh drsného fotbalisty. Ve své třetí knize vypráví o tom, co všechno získal a ztratil, jak se zvedal a kdo mu pomohl zjistit, co je opravdu podstatné. Novinářka Jana Ciglerová potkala Tomáše v období, kdy napravoval svoje hříchy a stavěl svůj život znovu a jinak. Ve svém vyprávění se vrací k dramatickým momentům, které tak nečekaně ovlivnily jeho další osud.

Sárközi György (1899-1945) költő, író, műfordító, lektor és lapszerkesztő életútját, művészi pályáját rajzolta meg fia, Sárközi Mátyás hosszas kutatással, családi emlékek "előhívásával" és a versek értelmezéssel. Sárközi György a magyar költészet kivételes tehetsége volt, aki a a világháborúk közti évek művészvilágában tiszta, mélyen hívő, finom, elegáns, mégis határozott és intellektuális jellegű, formailag különös szépségű poétikájával tűnt ki. Szoros barátság fűzte a Nyugat második nemzedékének többi jeleséhez, Szabó Lőrinchez, Cs. Szabó Lászlóhoz Szerb Antalhoz, Halász Gáborhoz. Mint az Athenaeum Könyvkiadó irodalmi vezetője gondozta a Magyarország Felfedezése sorozatot. Szerkesztette a Válasz folyóiratot, szervezett, cikkezett, fordította Th. Mann József-tetralógiájának a hatszáz oldalas köteteit, s közben drámát írt Dózsáról, valamint történelmi regényt (Mint oldott kéve). Sok más kiválósággal együtt (Halász Gábor, Szerb Antal) pusztult el a balfi munkatáborban. '45 télutóján.

Vzpomínky bývalého vězně koncentračního tábora, které pokračují v tradici děl Noci Elieho Wiesela a Je-li toto člověk Prima Leviho Více než sedmdesát let po osvobození nacistických koncentračních táborů spojenci podrobně líčí Max Eisen deportace z maďarského venkova do Osvětimi-Březinky, ničivou otrockou práci v Osvětimi I, neblaze známý „pochod smrti“ v lednu 1945, bolestnou dobu po osvobození i cestu k fyzickému a psychickému uzdravení. Tibor „Max“ Eisen se narodil v Moldavě v Československu v ortodoxní židovské rodině. Měl rozsáhlou širší rodinu o šedesáti členech a žil na rodinné usedlosti s rodiči, dvěma mladšími bratry, malou sestřičkou, prarodiči z otcovy strany a strýcem a tetou. Na jaře 1944 – pět a půl roku poté, co byl jeho kraj připojen k Maďarsku a ráno po rodinném Sederu – četníci Eisena a jeho rodinu násilím odvedli z jejich domu. Byli dopraveni do tranzitního tábora v cihelně a nakonec naloženi do přeplněných dobytčích vagónů s místem určení Osvětim-Březinka. Patnáctiletý Eisen přežil selekci a byl poslán do pracovního tábora. Jednoho dne dostal strašlivou ránu od dozorce, SS-mana. S těžkým zraněním byl dopraven do nemocnice, kde ho operoval polský politický vězeň a lékař Tadeusz Orzeszko. Vzdor vážnému zranění Orzeszko zachránil Eisena před jistou smrtí v plynové komoře, když ho zaměstnal jako uklízeče operačního sálu. Po osvobození a nových zkouškách v komunistickém Československu se Eisen v roce 1949 vystěhoval do Kanady, kde věnoval posledních dvacet let šíření informací o holokaustu v Kanadě i ve světě. „Mimořádné paměti.“ (Edmonton Journal) „Ohromující vyprávění… v pravou chvíli přicházející studie lidského sklonu ke krutosti, ignoranci a zvrhlosti. Je to ale také poselství naděje, hlasitý výkřik protestu a připomínka, že i malá laskavost může mít nesmírný dopad na život jiného člověka.“ (Quill & Quire) „Vzpomínky Maxe Eisena jsou významnou, včasnou připomínkou, že hrůza nepřichází přes noc a že proti ní není nikdo imunní. Podle náhodného výběru je svědectvím o zbytečném, nesmyslném lidském utrpení. Kéž bychom se z něj poučili.“ (Marina Nematová, autorka Prisoner of Tehran) „Podle náhodného výběru je příběh velkého patosu vyprávěný ale s prostotou a přímostí. Příběh utrpení, strachu a žalu mladého chlapce ve strašlivé době na strašlivém místě.“ (Rex Murphy) „Proti Maxu Eisenovi toho stálo tolik, měl tak mizivou naději, že neměl přežít. Náhoda, dobří lidé a nemalý díl štěstí, to vše sehrálo svou roli, ale jeho zarputilé odhodlání překonat smrtící fyzický a psychický nápor je vskutku pozoruhodné.“ (Stephen D. Smith, výkonný ředitel USC Shoah Foundation) „Max Eisen upřímně a jasně odhaluje svou osobní nezdolnost a odhodlání přežít v téměř nesnesitelných podmínkách. Z jeho působivých a strhujících vzpomínek, přinášejících svědectví o hrůzách Osvětimi, vyzařuje autorova lidskost a ušlechtilost.“ (Barbara J. Falková, PhD., docentka katedry obranných studií Canadian Forcess College/Royal Military College of Canada) „Poutavá, hrůzná četba, přetékající vzrušujícími detaily.“ (Canadian Jewish News)

Životopis pátra Jozefa Litomiského, zakladateľa Kongregácie bratov tešiteľov z Gethseman, umožňuje širšej verejnosti oboznámiť sa s jeho odkazom, ktorý sa zrkadlí aj v spiritualite jeho duchovných synov a dcér. Narodil sa v Čechách, kde bol vysvätený za kňaza (1914) a zakrátko bol poslaný na ďalšie teologické štúdium do Viedne, kde sa venoval pastorácii tamojších českých a slovenských katolíkov. Pôsobil tiež v nemocniciach, ktoré boli preplnené vojakmi zranenými na frontoch 1. svetovej vojny. Skúsenosť s ľudským utrpením a duchovným i morálnym úpadkom spôsobeným vojnou v ňom zrodila túžbu odčiniť Bohu hriechy, ktoré urážajú Jeho lásku a človeku berú dôstojnosť. Dozrela v ňom túžba stať sa rehoľníkom. V roku 1922 založil rehoľné spoločenstvo bratov a kňazov, ktorí s láskou konajú zadosťučinenie za svoje hriechy, za hriechy Cirkvi a celého sveta. Tajomstvo ich zasvätenia vyplýva z dramatickej prosby Spasiteľa „Ostaňte tu a bdejte so mnou“, ktorú vyslovil v Getsemanskej záhrade. Zomrel v roku 1956 v Prahe. Jeho dnešní nasledovníci, členovia Kongregácie bratov tešiteľov z Gethseman, podľa príkladu svojich patrónov, svätých Cyrila a Metoda, sa snažia prinášať radosť viery ľuďom na Slovensku, v Poľsku, v Rakúsku aj v Rusku. Kongregácia sídli v Marianke, najstaršom pútnickom mieste na Slovensku. Bratia Tešitelia tu slúžia pútnikom prostredníctvom vysluhovania sviatostí, službou v spovedniciach, ale aj ohlasovaním Božieho Slova, ako aj ponukou individuálnych duchovných obnov, ktoré si môžu vykonať v exercičnom dome pri Svätyni. Kniha vychádza s úvodným slovom mons. Stanislava Zvolenského, bratislavského arcibiskupa metropolitu.

V knihe Mária Magdaléna, nevesta v exile Starbirdová skúma mnohé tváre Márie Magdalény, od historickej postavy ženy putujúcej s Ježišom po dedinách Judey až po mýtickú a symbolickú Magdalénu, archetyp posvätného ženského elementu. Starbirdová odhaľuje nové vzrušujúce informácie o žene, ktorá bola najdôvernejšou Ježišovou spoločníčkou, ženou, ktorú roky zamieňali s ostatnými Máriami v evanjeliách. Ponúka historické dôkazy, že Mária bola skutočne Ježišovou zabudnutou nevestou.

Prečo zomrela Žofia Bosniaková, ktorá žila príkladným životom v láske k Bohu, manželovi a deťom, v takom mladom veku? Aký život prežila táto obdivuhodná žena, ktorá všetku lásku a energiu venovala iným? Svoj život zasvätila láske a po smrti bola odmenená najnezvyčajnejším darom. Jej telo zostalo štyristo rokov neporušené, kým ho v Tepličke nad Váhom nespálil choromyseľný človek...

Rory McIlroy mezi svými vrstevníky prostě vyniká. Je inteligentní, má charisma a naprosto přesně ví, co od života chce. Vždycky si na vás udělá čas a s goflovou holí v ruce dokáže neuvěřitelně kouzlit. Má senzační dlouhou hru a je jedním z nejlepších hráčů z týčka, které jsem kdy viděl. A věřte mi, pár už jich bylo. Ta kombinace délky a přesnosti mu na hřišti hodně pomáhá a nevidím důvod, proč by jednou nemohl být několikanásobným vítězem turnajů kategorie major.

Cez postavu "bájneho" Slováka Vladimíra Krivoša (o ktorom vie široká verejnosť len veľmi málo), fenomenálneho lingvistu, sa odvíja príbeh lásky. Sám Rudolf Tibenský venoval tejto obdivuhodnej postave, ktorú určite hodno pripomenúť, niekoľko rokov bádania. Autor sa rozhodol, že tohto zabudnutého Slováka oživí v beletristickej forme. Ako scenéria poslúžil Tibenskému ruský vidiek 19. storočia. Text sa vyznačuje krátkosťou, čo do rozsahu, a nenútenosťou, čo do štýlu. Kombinácia faktografickej a imaginárnej línie je zárukou "dobrého čítania". I keď ide o vymyslený príbeh neopätovanej lásky, nemožno dielu vyčítať nijakú banalitu. Profesionálne zvládnutá je táto novela po každej stránke. Dielo by vďaka svojmu charakteru, štýlu a výberu hlavnej postavy mohlo poslúžiť i ako vhodné doplnenie pri výučbe literatúry.

Svět vážné hudby otevírají Vanda Hybnerová a Saša Rašilov v hudební škole pro žáky, učitele i zvídavé rodiče. Díky jejich poutavému vyprávění a ukázkám z díla Bohuslava Martinů se mnohému naučíte a poznáte, jak zábavné je být žákem hudební školy.

Audiokniha Vzdelaná, ktorej autorkou je Tara Westover, rozpráva o hľadaní vlastného ja. Je to príbeh o neoblomnej rodinnej lojalite a o smútku, ktorý sprevádza pretrhnutie najužších väzieb. Príbeh Tary Westoverovej o dospievaní sa vyznačuje prenikavým postrehom veľkých spisovateľov a zdôrazňuje význam a prínos skutočného vzdelania – schopnosť vidieť život novými očami a ochotu meniť ho.

Může člověk nenávidět to, v čem vyniká? Autobiografie Andre Agassiho je upřímnou výpovědí jednoho z nejlepších tenistů nedávné minulosti o vlastním životě. Agassi se šokující otevřeností popisuje svůj tenisový i soukromý život, a to od raného dětství, kdy ho – stejně jako předtím jeho sourozence – přivede tyranský otec k tenisu a nutí dennodenně trénovat.

Audiokniha Jiřina Šejbalová vzpomíná obsahuje její vzpomínkové vyprávění.

A könyv bemutatja a találkozást Hegedűs Sándorral, aki Marista Testvér volt, és jómagam csak kilenc éves voltam. 1944. március 19-én a nácik elfoglalták Magyarországot. A vidéki zsidóság azonnal deportálva lett halál-táborokba, míg Budapesten egyelőre csak sárga csillaggal lettek megbélyegezve, és később zsidó házakba voltak tömörítve lehetséges deportálás céljából.   Szüleim felfedezték, hogy beszerezhetők hamis keresztény okmányok, miszerint a gyermekeiket a Marista Champagnat bentlakó iskolába voltak képesek betenni.     Bátyámmal a Hőgyes Endre utca 5 szám alatt lévő iskolába küldtek. Két hónap leteltével a Marista Test-vérek elvitték nyári vakációra a zsidó gyerekeket. Szüleim nem adták beleegyezésüket, mert féltek az eset-leges deportálástól.    Horthy beszéde után, október 15-én engem egy keresztény családnál helyeztek el, míg ők egy spanyol védett házba költöztek. Rövid időn belül visszavitt a rejtegető hölgy szüleimhez, akikkel átvészeltem a háborút.  A háború után édesapám elvitt megköszönni a papoknak rejtegetésemet. A szomszédok tudatták velünk, hogy a Gestapo elvitte a papokat, és mivel még nem jöttek vissza, biztosak voltak benne, hogy megölték őket.   50 éven keresztül éltem ebben a tudatban.  Az igazság az volt, hogy Hegedűs Sándor hét bajtársával Budára került, és képtelenek voltak visszajönni az intézetbe, mert nem voltak hidak. (Ez volt az oka annak, hogy meghaltak a papok.) A mi családunk elhagyta Magyarországot, és Ausztráliába költöztünk, mint kivándorlók. Itt a megélhetés nehéznek bizonyult, szüleim visszamentek a kommunista Magyarországra, míg bátyám kint maradt Sydneyben. 1949-ben kiszöktem a cionista mozgalommal Izraelbe. Ugyanebben az évben a tudtunk nélkül a Marista szerzetesek ki lettek utasítva Magyarországról. 1982-ben az Izraeli konzul kitüntette a nyolc hős papot Igaz Embereknek kitüntetéssel, mert megmentettek 100 zsidó gyereket.  1989-ben összedőlt a kommunista hatalom Magyarországon, és a Marista Testvérek visszajöhetek felállítani iskolájukat. Pár évvel később egy birtokot vettem azért, hogy teheneket tenyésszek Ausztráliában. Ellátogattam felesé-gemmel Erdélybe, majd Budapestre. Itt elvittem egy kötetet megírt élettörténetemből és felajánlottam az újra működő Marista szerzetesek iskolájának. Még aznap az új főnök az iskolából felhívott, és megkért, hogy ve-gyek meg egy könyvet, amiből kitudódott az egész igazság. A nyolc papot nem végezték ki, hanem átélték az ostromot. Egy igazi Happy End 50 év után. A kedves olvasónak pedig kellemes olvasást kívánok. Singer Arje Ivan

„Bylo zhruba 2:15 ráno, když Jurovskij a Nikulin, za doprovodu dvou příslušníků vnitřní stráže s puškami, vedli rodinu v pološeru dolů po prudkých, úzkých schodech do přízemí. Romanovci se instinktivně seřadili podle zautomatizované přednosti v pořadí, v čele šel car, odmítající jakoukoliv pomoc, přestože zápasil s tíhou Alexeje, jenž sebou trhal bolestí obvázané nohy…“ Helen Rappaportová, britská autorka specializující se na dobu posledních Romanovců, nabízí živý a na historických pramenech postavený popis posledních třinácti dnů carské rodiny. Po své abdikaci v březnu 1917 strávil někdejší car Mikuláš II. s carevnou Alexandrou Fjodorovnou, dcerami Olgou, Taťánou, Marií a Anastázií a synem, carevičem Alexejem, měsíce v domácím vězení – posledním dějištěm rodinného dramatu se stal uralský Jekatěrinburg. Kontrolu nad přísně střeženým „Domem zvláštního určení“ převzal 4. července 1918 nový velitel – Jakov Jurovskij. O třináct dní později byla na jeho příkaz a na přímý rozkaz z Moskvy celá rodina i s několika členy jejího doprovodu ve zmatečném aktu bolševické „revoluční spravedlnosti“ postřílena v suterénu domu. Toto je příběh vraždy, která ukončila 300 let panování Romanovců, symbolicky uzavřela jednu epochu ruských dějin… a současně zahájila éru státem řízeného teroru a brutálních represí.

Tři rozhovory s osobnostmi, které výrazně ovlivnily české nekamenné divadlo v době jeho největšího rozmachu koncem padesátých a v průběhu celých šedesátých let minulého století. Václav Havel, Pavel Landovský a Jiří Suchý byli zároveň protagonisty tří malých, ale dominantních divadel: Divadla Na zábradlí, Činoherního klubu a Semaforu.Nikdo z nich v té době neměl vystudovanou divadelní fakultu,Václav Havel ji absolvoval dodatečně dálkově, a na počátku sedmdesátých let byla jejich kariéra přerušena, nebo alespoň silně omezena… Přesto tato malá divadla, jejich hlavní představitelé a jejich svobodný, ani školami, ani ideologií neprefabrikovaný kreativní duch neinovovali jen divadlo šedesátých let, ale v roce 1989 i politiku. Potvrzovala se tím slova starých a moudrých, že inovace přichází skoro vždy z periferie, protože lidé v centru bývají oslněni úspěchem, chtějí ho opakovat, a proto opakují i sami sebe… Tři rozhovory představují tři typy vzpoury:Václav Havel bojoval s vládnoucí nenormalitou životem v pravdě, Pavel Landovský klaunstvím a Jiří Suchý prací.

Tato kniha představuje význačnou současnou česko-anglickou architektku a filozofku prostoru jako člověka, který pochází z typického středoevropského milieu: nepříznivě ji ovlivnila jak německá okupace, tak komunistický puč a nakonec sovětská okupace v roce 1968, kvůli které odešla do Velké Británie. V rozhovorech s novinářem a spisovatelem Karlem Hvížďalou Eva Jiřičná probírá jednotlivé zásadnější realizované stavby, projektuje s ním jeho fiktivní dům, a tím zpřístupňuje čtenáři způsob svého sofistikovaného vnímání prostoru. Zásadní důraz klade na dialog se zadavatelem; je toho názoru, že dobrý projekt může vyplynout jen ze vzájemného sblížení architekta s klientem. Kniha je určena všem zájemcům o moderní architekturu včetně profesionálů a lidí, kteří by si chtěli pořídit byt nebo postavit dům. Grafické úpravy revidovaného rozšířeného vydání se ujala Clara Istlerová, text doprovázejí fotografie Jana Malého ml.

Prepletenec osudov Pavla Ruska a Mariána Kočnera je symbolický pre obdobie po Nežnej revolúcii, keď vo „vyšších kruhoch“ každý každého poznal. Ide o dobu závratných kariér jednotlivcov, ktorí rýchlo bohatli a ešte rýchlejšie o to bohatstvo, a pričasto aj o vlastný život, prichádzali. V zrkadle dobových i súčasných médií teda sledujeme najskôr príbeh jedného mladého ambiciózneho muža, ktorý v mnohom ovplyvnil dianie na Slovensku, aby skončil s virtuálnou väzenskou guľou na nohe v očakávaní, aký osud mu pripravia chystané obvinenia a súdy. Druhým „hrdinom“ tejto knihy je jeho spolužiak z vysokej školy, ktorý bol s tým prvým v rôznych sporoch celé desaťročia, aby ich nakoniec spoločný „kšeft“ priviedol pred súd. Toto duo podnikavcov je teda zároveň aj poučením, že strmé kariéry na hrane elementárnej morálky a zákonov vedú k ešte strmším pádom. Elektronická verzia knihy je významne aktualizovaná oproti printovej verzii.

Soubor vzpomínek a příběhů prof. Rodena nazvaný Život v napětí a míru je skromným výběrem z bohaté autorovy tvorby. Životní vzpomínky (předválečný život za první republiky, holokaust, emigrace) doplňují příběhy z autorovy lékařské praxe.

Tři kapitoly z Filozofického románu věhlasného a celou svou tvorbou značně rozporuplného francouzského spisovatele a filozofa, předchůdce prokletých básníků a surrealistů. Ctnostné dívky ve spárech spodiny společnosti a zvrhlé inkvizice.

Spisovatel Jan Bauer, který napsal už více jak sto knih s převážně historickou tématikou, předkládá čtenářům zajímavé příběhy dvou velkých Čechů. Jeden, ten první, T. G. Masaryk, vytvořil tento stát na demokratických základech a Václav Havel nám zase demokracii vrátil. Autor oba tyto velikány srovnává jako politiky, spisovatele, filozofy, vlastence, ale ukazuje, jaký měli například vztah ke Slovensku, k náboženství, k ženám i v čem ve vysokých funkcích selhali. Dokládá, že je naším štěstím, že zformovali tento stát, Československou republiku a po rozdělení Českou republiku. Můžeme být na ně hrdí, neboť do základů naší státnosti vložili to nejcennější – svobodu a demokracii.

Kniha rozhovorů s Arnoštem Lustigem, které s ním vedli jeho dcera Eva a mnozí přátelé - Miloš Forman, Květa Fialová, Ivan Passer, Václav Havel a další známé osobnosti. Jako trvalá vzpomínka na tohoto významného literáta vznikl také stejnojmenný dokumentární film, který připravila také Eva Lustigová: "Film jsme natáčeli v Praze pomalým tempem, od oslavy jeho osmdesátin v prosinci 2006 až do jeho smrti v únoru 2011. Doufám, že film uvidíte a že ve vás zanechá to nezachytitelné z přítomnosti Arnošta i jeho přítomnost samu. Vedl ho a žil v ní od 21. prosince 1926. Žila v ní i moje maminka, Arnoštova jediná žena, Vera Weislitzová od července 1948 do 11. kvetna 2009. A teď k jeho očím. Každý člověk má dvě. Jedno vážné, jedno bezstarostné. Obě potřebuje, aby viděl svět a aby byl v rovnováze. Jaké oči má Arnošt Lustig? Jako jeho jméno. Jeho křestní jméno, dané maminkou Terezií, mou babičkou, zní v němčině ernst - vážný. Naproti tomu příjmení převzaté jako osud od otce Emila, mého dědečka. V němčině lustig je veselý. Když jste s ním, je převážně lustig. Když je sám se sebou, sám v sobě, je převážně ernst. Je jako jeho oči." Součástí kompletu je DVD se stejnojmenným filmem (87 min.), který má premiéru na 47. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.

Audiokniha Náčelník, kteour napsali Aleš Palán a Miloslav Nevrlý. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.