Jó pár évtizede már, hogy a kamaszlány Gyarmati Andrea, a magyar úszósport legnagyobb ígérete, kétszeres Európa-bajnok az 1972-es müncheni olimpián az egész ország reménykedése ellenére pár nyomorult tizedmásodperc miatt nem lett aranyérmes olimpiai bajnok. Azt hiszem, ekkor zárta őt szívébe az ország, és azóta sem engedte el. Főleg azért, mert Andrea megmutatta az életnek, hogy nemcsak a győzelmek tehetnek győztessé valakit. Ilyenkor szokott megszólalni a kórus: "könnyű neki ilyen családi háttérrel!" Igen, Andrea nem akármilyen családból származik, édesapja Gyarmati Dezső, édesanyja Székely Éva, volt férje Hesz Mihály mind-mind aranyérmeket tehettek a vitrinbe, közöttük kellett bizonyítania. És ő nem a medencében talált magára: doktor néni lett, gyerekorvos, aki már az első páciensei gyerekeit, ahogy ő fogalmaz, a fogadott unokáit is kezeli. Aztán írni kezdett, nagy sikereket aratva. Vajon mi ez, ha nem győzelem? Legújabb könyvében, a Szeretetmorzsákban egész élete szeretetteljes, szomorú, humoros, érzelmes, megható pillanatairól olvashatunk.

Vzpomínky české herečky a literátky Růženy O. Brožové (1892–1976) na dětství a mládí prožité v herecké rodině putující s kočovnými divadelními společnostmi po českých a moravských městech. Vrcholem příběhu je vylíčení společenského triumfu, který autorka jako nejkrásnější česká dívka vybraná porotou za účasti Alfonse Muchy zažila v roce 1910 v Paříži. Vzpomínky jsou doplněny bohatou fotografickou dokumentací a dalšími přílohami.

Kniha Význam a subjektivita v lyrice navazuje na předchozí Jiráčkovu knihu Lyrický rytmus (Host 2007) a zařazuje se také do kognitivního proudu literárněvědného bádání. Metodologickým východiskem teoretických konstrukcí je znovu vnímání (jako akt zakládající subjektivitu) a výzkum jeho pohybů je realizován psychosémantickými testy v rozsáhlých souborech čtenářsky kompetentních českých mluvčích (studentů bohemistiky na českých vysokých školách). Výchozím pojmem této práce je Gärdenforsův konceptuální prostor, který je chápán jako teoretický konceptuální prostor vznikající zevšeobecněním z psychologických konceptuálních prostorů (v tomto případě psychosémantických testů) jako prvních teoretických konstrukcí z individuálního vědomí. Hlavním předmětem pozornosti této knihy jsou podoby lexikální sémantiky českých slov a slovních spojení v hodnotové struktuře lyrické představy řízené rytmem. Autor vychází z rozsáhlého empirického výzkumu vnímání 67 čtyřveršových lyrických představ, které jsou segmentovány do více než tisíce slov a slovních spojení.

Známy básnik, dramatik, prekladateľ a publicista prichádza s kožou na trh, so svojimi otázkami i odpoveďami na aktuálne spoločenské problémy, bez zbytočnej servítky vyjadruje svojej názory na literatúru, na jej miesto v živote človeka, na svoje miesto spisovateľa, prezrádza veľa zo zákulisia svojho pôsobenia v reklamnej a mediálnej sfére. Kniha zaujme všetkých, ktorý sa nezdráhajú vypočuť si aj iný názor na pálčivé otázky dneška a nedávnej minulosti...

RALLY IS LIFE: to je vášeň a touha po závodění a po vítězství - někdy za každou cenu a na hraně zákona i zdraví. Třetí kniha mistra republiky v rally Petra Poulíka přináší ve vší syrovosti a nahotě nevšední a strhující pohled do "hlubin závodníkovy duše," do jeho nejniternějších myšlenek a emocí. Příběh je opět inspirovaný osobními zkušenostmi autora. Spolu s hrdiny knihy zažijete skutečnou bolest, strach, ale i čirou radost - za volantem závodních strojů i v každodenním životě.

Kapela Tata Bojs oslavuje 30 let existence vydáním první souhrnné knihy, díky které máte možnost připomenout si jejich bohatou kariéru. Jak už může napovědět název TATALOG, kniha může zčásti sloužit jako katalog k právě ukončené úspěšné výstavě, kterou kapela měla v Centru současného umění DOX přes 4 měsíce, ale nabízí také řadu přesahů třeba v podobě podrobného zmapování historie populární kapely rozdělené stejně jako na výstavě do deseti kapitol. Ty sepsal za pomoci hlavního archiváře kapely Mardoši editor Reflexu Matěj Bartošek. Svým esejovitým textem přispěl též hudební publicista Pavel Turek. Odborný kunsthistorický pohled na vizualitu Tata Bojs a její zasazení do kontextu doby pak dodal Radek Wohlmut. Krátký úvod ke knize obstaral jeden ze zakladatelů vydavatelství Bigg Boss Vladimír 518. To vše ve velkoformátovém tisku na kvalitním papíře a s pestrou řadou fotografií a faximilí, které se ani na výstavu všechny nevešly. Obálku tvoří podobizna zakladatelů kapely Milana Caise a Mardoši, kteří jsou zobrazeni technologií letikulárního tisku, kdy se jejich obličeje prolínají v jeden a neustále se mění dle úhlu pohledu. Fotografie: archiv Tata Bojs, Salim Issa, Honza Sakař, Jakub Tabery, Tomáš Martinek, Štěpán Stejskal, Zuzana Štrkula, Čestmír Huňát, Mardoša, Blanka Huňátová, Pavel Semerák, Jiří Exner, Jan Tichý, Ivan Bárta, Ivan Prokop, Daniela Krutinová, Katarína Mišíková, Katarína Bric, Pavel Mužák, David Vais, Martin Straka, Jana Jabůrková a Jiří Turek, Ondřej Pýcha, Polagraph, Pavel Petrov, Ondřej Polák Fotografie výstavy v Centru současného umění DOX: Honza Sakař, Jan Slavík © DOX Fotografie na obálce: Salim Issa Grafická úprava a design: Marek Pistora / Studio Najbrt

Edzard Schaper, švýcarský autor polského původu, píše o Janu Husovi. Na základě podrobného studia historických materiálů vzniká 550 let od Husova upálení v roce 1965 komorní rozhlasové drama. Po dalších takřka 50 letech se textu ujímá mladý švýcarský režisér a adaptuje jej pro divadelní inscenaci, kterou v roce 2008 uvede s profesory a studenty Freiburské univerzity. O čtyři roky později, 6. a 7. července 2012, jsou v Kostnici uvedeny úryvky z inscenace formou scénované procházky městem a při pamětním shromáždění u Husova kamene. „Během uvádění Schaperových textů si autoři této knihy uvědomili,“ píší v roce 2015 iniciátoři akcí, prof. Barbara Hallensleben a režisér Simon Helbling, „že jak celá hra, tak její jednotlivé scény dodnes podněcují diváky ke konfrontaci s osudem Jana Husa. Dramatické události nejživěji zprostředkuje dramatická forma. K 600. výročí Husovy smrti tak chceme tyto texty zpřístupnit všem, kteří udržují jeho památku stále živou.“ Nejnovější svazek malé řady edice Disk, ve kterém vedle studie Oty Pavlíčka otiskujeme překlady divadelní adaptace Schaperovy rozhlasové hry a scénované procházky městem, zprostředkovává tuto možnost i českému čtenáři.

René Kujan (1974) byl ještě před deseti lety jedním z tisíců rekreačních běžců. Pak se ale ocitl na sedadle spolujezdce v autě, které se střetlo s protijedoucím vozidlem a všechno se změnilo. Od lékařky si vyslechl mrazivý ortel: „Nikdy už běhat nebudete.“ Navzdory všem prognózám po devíti měsících zdolal maraton. Od té doby běhá každý den, někdy i 32 maratonů za měsíc. Na lidi, kteří takové štěstí jako on neměli a zůstali na vozíku, myslí pořád – věnuje se charitativním běhům v jejich prospěch. Tato kniha popisuje Reného návrat do běžeckého života a dosažení světového prvenství při oběhnutí Islandu, kdy ho uprostřed podzimního marastu doprovázela jedna statečná žena a dvouměsíční syn. Předmluvu ke knize napsal Miloš Škorpil

Publikace je věnována životu a dílu Josefa Ondřeje Lindauera (1784-1850), který byl v letech 1846-1850 třetím českobudějovickým biskupem. Navazuje tak na řadu odborných monografií a studií věnovaných jeho předchůdcům Janu Prokopu Schaaffgotschovi a Arnoštu Konstantinu Růžičkovi. V knize jsou představeny dvě etapy Lindauerova života: doba než se stal českobudějovickým biskupem (do roku 1845) a posléze období biskupského působení (1846-1850). Přibližně do své šedesátky žil Lindauer životem běžného tehdejšího duchovního. Díky svým schopnostem a úspěšnému působení v duchovní správě českobudějovické diecéze a pražské arcidiecéze se stal členem pražské metropolitní kapituly a radou zemského gubernia pro duchovenské záležitosti. Na těchto pozicích získal kromě zkušeností také důležité vztahy, které posléze hrály významnou roli v procesu jeho biskupského jmenování. Biskupské období Lindauerova života trvalo necelých pět let, ale bylo hlavně svým tempem velmi intenzivní a na události bohaté. V diecézi se zaměřil zejména na zefektivnění práce duchovní správy, provádění pravidelných vizitací a formaci budoucích kněží. Výrazným způsobem se zapsal také do společenského dění ve svém biskupském sídelním městě. V biskupské roli se v letech 1848-1850 stal součástí změn v oblasti vztahů církve a státu. Zúčastnil se jak církevně-politických jednání v Kroměříži, tak i posléze ve Vídni. Mezi jeho nejvýznamnější starosti a aktivity vůbec však patřila péče o potřebné, které se věnoval s velkým osobním nasazením, jež se stala nejvýznamnější částí jeho životního odkazu.

- Sakall! Sakall! - kiáltott Szőke Szakállra Adolf Hitler a berlini utcán A revizor című német filmje bemutatója után. - Sakall! Nem szégyelli ezt az ostoba, bárgyú filmet? Sajnálom a rá pazarolt időmet. Tudta, ha a Führer hatalomra jut, a nácizmus ellenségeit a lámpavasakra fogják akasztani. Szőke Szakáll nem várta meg Hitler bosszúját. Amerika nyerte meg azt, amit Európa elveszített: élete végéig a komikus több, mint negyven hollywoodi filmben játszott, köztük a legendás Casablancában is. Hollywoodi pályája elején a Deanna Durbin főszereplésével forgatott Tavaszi parádé című filmben borbélyt játszott. Meglepett örömmel fogadta a rendező és a műszakiak kitörő nevetését, amikor megrázta a fejét, és a tokája véletlenül ritmikusan rázkódni kezdett. - Ne örüljön, Mr. Sakall - figyelmezette a stáb magyar pincére. - Még nem ismer Hollywoodot. Most majd élete végéig rázhatja a tokáját. És valóban. A forgatókönyvírók egyre kevésbé igyekeztek humoros szöveget írni Szakállnak. Egyszerűen csak ennyit vetettek a papírra: "Itt Sakall rázza a tokáját." A világhírű magyar-német-amerikai filmszínész és kabarészerző legemlékezetesebb bohózata a Salamon Bélának írt Vonósnégyes. Szórakoztató önéletírása 50 éve jelent meg Londonban. Furcsa módon könyve magyar nyelven most először olvasható.

Nicole se rozhodne splnit si svůj životní sen: pomáhat potřebným v Africe. V Tanzanii poznává skutečnou pohostinnost, užívá si nekonečný obzor Indického oceánu a potkává lidi, jejichž osudy se jí hluboce dotýkají. Její srdce si především získá černošský mladík Juma, který za svým zářivým úsměvem skrývá zraněnou duši. Od svých sedmi let totiž žije na ulici a nemá vlastní rodinu ani domov. Mezi oběma se záhy vyvine něžný milostný vztah…

Knížka o životní a sportovní dráze vynikajícího čs. fotbalisty Ladislava Přády, jemuž v Jižní Americe přezdívali Bílý Pelé, a který svůj mimořádný sportovní talent a slibnou kariéru během několika let utopil v alkoholu.

Zázraky na Hradčanech – audiokniha obsahuje rozhovor s akademickým malířem Jiřím Anderlem. … stále tu vidím dobrácké manžele Chabusovy, hluchého lampáře se psem Karlem, kopáče Foubíka pořád si brblajícího Ani mráčku na obláčku, staromódní manžele Engelmüllerovy, Bohumil Hrabal na to všechno říká, že má v hlavě jako po náletu, kterej nebyl… Zvedám hlavu k blankytu odkud zní – Pojďte k nám, tady je krásně! Jiří Anderle, podzim 2019 Obsah: Úvod, cesta z Pohořelce na místo vzpomínaní u Matyášovy brány Budoucí malíř poprvé na Pražském hradě v roce 1951 Vyprávění o starém lampáři a jeho kamarádů strážníkovi Vzpomínka na poštmistra, který směl jet do Austrálie Vylomeniny hradčanských rošťáků viděné z okna bytu Pavla Kohouta Vzpomínka na koně z Pavlíkova, kterého Jirkovi připomněl pošťácký kůň Zastaveni v parku u Hrzánského paláce, vzpomínka na Jiřího Muchu Jak si kopač Fanda Foubík povídal se svou opileckou opici Vzpomínka na srpen 1968 s tanky na Hradčanském náměstí Silvestry na Hradčanech, malíř neprávem podezřelý a fištrón Václava Havla Jak se tu malíř potkával s Janem Švankmajerem po relacích Hlasu Ameriky Vyprávění o lampáři, který zachránil mladou maminku a stal se kmotrem Vzpomínka na manžele Engelmüllerovy, kteří byli jako z jine doby Hradčany jako kulisy pro film a vzpomínka na natáčeni Amadea O Pražském Jezulátku na kapotě velvyslancova luxusního auta Cesta zpátky směrem k Pohořelci, zastávka před kovárnou Po desítkách let znovu v bývalé kovárně, kde malíř míval ateliér Na malíře jdou mrákoty ze vzpomínek, závěr.

Massimovi obrátí život naruby Ninna - rozcuchaný ježeček vážící pouze 25 gramů. Nejen že díky ní překoná nelehké období, ale dá mu i nový smysl: Massimo založí záchranou stanici pro ježky a stará se o ty, kteří pomoc potřebují. Tak jako ježčí donchuán Trilly nebo křehoučká Lisa, jež si svým pohledem dokázala získat všechny okolo, či nebohý Zoe, jemuž se podařilo odrazit veškeré rány osudu.

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si (1835-1908), která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.

Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě? Autentickou odpověď můžete najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem nejpodstatnějšího spisovatelova rozhodnutí, vynucené emigraci, která následovala po podpisu Charty 77, a také se točí kolem kauzy odsouzení členů Divadélka Waterloo a jejich muzikálové parodii Syn pluku. Číst budete text–dokument o postavení drobného človíčka v soukolí nemilosrdných událostí dávající nám naději, že jít si svobodně za svým navzdory nepřízni osudu, má pro člověka vždycky smysl.

Autentický portrét autora od detstva v Bratislave cez príbeh rozvetvenej rodiny až po narodenie syna. Putovanie po Slovensku aj po svete od Michaloviec cez Palermo až do Kábulu. Keď chcete vedieť, načo výrazný prozaik svojej generácie myslí kade chodí, čítajte Spamäti. Michal Hvorecký sa narodil roku 1976. Vyštudoval estetiku. Píše poviedky, romány a blogy. Jeho knihy vyšli v šiestich jazykoch. Z nemčiny prekladá prózu a divadelné hry. Je ženatý, má syna. Žije v Bratislave. Jeho web je www.hvorecky.sk

Encouraged by her teenage daughter to "get a real life" following a divorce, Kate Somerset catapults herself from a settled existence in Texas to an unknown world in New York City. Creating her own playbook as a "freshman dater" after a twenty-four year marriage, Kate summons her courage and joins five online dating websites. Without a goal of a finding a new relationship, Kate seeks to build a community for herself in her new home. Along the way, she introduces you to fifteen vastly different men and unique experiences she has with each. All true stories, the adventures are amusing, unpredictable, zany, and charming, and will have you begging for more.

Bolyai-Lobacsevszkij féle geometria – nincs olyan diák, aki ne hallott volna róla. De hogy milyen nehéz, küzdelmes úton jutott el ennek felfedezéséhez Bolyai János, azt már kevesen tudják. Apjával, Bolyai Farkassal folytatott végnélküli viták hatására született meg az új geometria, de a felfedezés nem volt elég. Meg is kellett védeni, el is kellett fogadtatni az akkori tudományos világgal a matematika egyik legnagyobb vívmányát. Ezt a harcot, a két nagy matematikus életét mutatja be Száva István legújabb regényes életrajza.

Snít nestačí, je třeba si sny i plnit. Tímto heslem se řídila Marie Curie-Skłodowská (1867–1934), která už v dětství toužila studovat na univerzitě, ale v 19. století musela jako dívka, která navíc pochází ze skromné rodiny polského učitele, za svůj sen tvrdě bojovat. Marie však ví, co chce, a nakonec se jí podaří získat stipendium na francouzské Sorbonně. Když v Paříži potká uznávaného fyzika Pierra Curieho, otvírá se před ní nový život. Biografický román zpracovává zrození výjimečné osobnosti světové vědy.

Tove Janssonovou není třeba dlouze představovat, její muminní dobrodružství zná snad každý. V tomto svazku však přinášíme dvě prózy určené nikoli dětem, ale dospělým. Ač mají obě autobiografický nádech, perspektivou se dozajista liší – Dcera sochaře popisuje kouzelné dětství prožívané v kruhu rodinném, zatímco Fair play míří spíš k opačnému konci života a líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň. Přesto mají hodně společného - umělecké prostředí v Helsinkách, okouzlení magickou severskou přírodou a mořem a také přátelství, laskavost i lásku.

New York Times zaradil Vedľajšie postavy medzi päťdesiat najlepších memoárov za uplynulých päťdesiat rokov Cena National Book Critics Circle Award Memoárová kniha beatnickej generácie odhaľuje skryté ženské postavy, ktoré zohrali kľúčovú úlohu v napredovaní literárneho hnutia v Amerike päťdesiatych rokov. „Kniha patrí medzi najväčšie americké literárne memoáre minulého storočia… je strhujúcim portrétom jednej éry…“ Dwight Garner, New York Times V roku 1954 profesor na Barnard College vyhlásil, že väčšina žien nikdy nemôže prežiť niečo, o čom by stálo za to písať. Nebol to nezvyčajný postoj v čase, keď „slušné“ ženy neodchádzali z domu a vydávali sa ako panny; dokonca aj tie, ktoré porušovali pravidlá, mohli očakávať, že budú len vedľajšími postavami v drámach hraných mužmi. Joyce Johnson mala dvadsaťjeden a práve začala písať prvý román, keď ju Allen Ginsberg zoznámil s Jackom Kerouacom. O deväť mesiacov neskôr, keď ho zo dňa na deň preslávilo vydanie knihy Na ceste, už bola jeho priateľkou. Joyce sa s ním túžila vydať na cestu, no namiesto toho sa stala svedkyňou kultúrnej revolúcie, na ktorú sa útočilo zo všetkých strán. Našla si nových priateľov, neskôr označovaných za zakladateľov beatnickej generácie, a ocitla sa v situácii, keď musela bojovať za to, aby plachý, charizmatický a utrápený Kerouac nepodľahol sebadeštrukcii. Joyce a ďalšie ženy beatnickej generácie mali objaviť riziká, bolesti a opojné vzrušenie z toho, že sa pokúšajú žiť rovnako slobodne ako rebeli, ktorých milovali. „Toto je pohľad múzy. Ukázalo sa, že múza dokáže písať rovnako dobre ako ktokoľvek iný.“ Angela Carter Joyce Johnson (rodená Glassman) sa narodila v roku 1935 v New Yorku. Ako osemročná začala krátku kariéru detskej herečky. V šestnástich nastúpila na Barnard College. V devätnástich rokoch odišla z domu a získala prvú prácu v literárnej agentúre Curtis Brown. V januári 1957 sa stretla s Jackom Kerouacom, s ktorým chodila dva roky – ich vzťah opísal v románe Anjeli zúfalstva. Je autorkou niekoľkých románov, publicistických a memoárových kníh.

Fenka jorkšíra Pickles strávila prvních pět let života na nelegální chovné stanici a pak ji šťastná náhoda svedla dohromady s autorkou knihy, která je cvičitelkou filmových zvířat a podílela se i na natáčení filmů 101 dalmatinů či Harry Potter. Zrovna v době, kdy se potkala s Pickles, sháněla psí hrdinku pro nový film. A tak se z roztomilého pejska, zachráněného z množírny v západní Británii, nakonec stane filmová hvězda.

Tato mimořádná publikace plná unikátních fotografií vdává poctu britské monarchii a oslavuje vládu královny Alžbety II., její život a rodinu. Součástí knihy jsou i nejaktuálnější události od narození nových členů královské rodiny, přes sňatek prince Harryho a Meghan Markle až po smrt prince Filipa. Toto nové vydání je též doplněno o pohřeb královny Alžběty II. v roce 2022.

Jmenuji se Martin Moudrý.Jsem autorem téhle knížky a současně jejím hlavním hrdinou.I když, hrdinou... Na začátku jsem švábí loutkou ve hře o dokonalost. Vydán Temnotě - nelidské bytosti z nepravděpodobné budoucnosti utopené v dešti - nemám zrovnasvětlé vyhlídky. Je jen jedna věc horší než šílená fanynka.Šílená fanynka vybavená moderní mučírnou.Ale jsou horší věci než bolest a horší místa než mučírny. Například moje mysl. A moje vzpomínky. Já si to totiž pamatuji, víte? Ty příběhy, kteréjsem napsal. Ty světy, které nemohly být. Toho kluka, který...Ale ne. Víc vám neřeknu. Vkročte do příběhu a poznejte pravdu - o mně, o vás... o všem. Nebo se pokuste zapomenout. Vážně je to jen na vás.Ale dřív, než se rozhodnete, pamatujte - občas nebývá možnost návratu, některé příběhy nejsou bezpečné a nevědomost...Nevědomost je sladká.

Deník Jiřího Sixty, vojáka c. k. armády a později legionáře v Rusku, je doslovný přepis jeho záznamů, které si zapisoval v letech 1914–1920. Popisuje v nich zážitky z bojů na ruské frontě v nenáviděné uniformě rakouského vojáka, své přeběhnutí k Rusům, boje československých legionářů v zemi zmítané revolučním terorem, putování rozlehlou Sibiří zemi až do Vladivostoku a dál cestu lodí do Evropy k vytouženému domovu. Deník je doplněn dobovými fotografiemi a obrazy.

V dnešnej dobe je “moderné” mať pôrod v nemocnici, a nie zriedkavé aj cisárskym rezom. Niektoré odvážnejšie ženy si naplánujú pôrod v domácom prostredí pod odborným dohľadom. Ale Vere to osud zariadil trošku inak… Verin prvý pôrod sa nečakane odohral doma v kúpeľni. Počas druhého pôrodu bola Vera odkázaná sama na seba. Nestihla ku nej prísť prvá pomoc a ani manžel. A počas tretieho pôrodu Vere už asistoval jej manžel až do príchodu prvej pomoci. Všetky jej pôrody boli nečakane rýchle. Každá jedná skúsenosť nakoniec dopadla dobre a bez problémov. Bude to asi hlavne tým, že domáce prostredie je komfortnejšie, ľudia sa v ňom cítia bezpečne.

Nejsou to paměti v obvyklém slova smyslu. Z. K. Slabý se v průběhu své literární práce setkával (už od mládí) s řadou českých, slovenských, ruských, německých, japonských, polských, francouzských a dalších zajímavých osobností – spisovatelů, výtvarníků, hudebníků, herců, kritiků a podobně. Někteří z nich se stali jeho celoživotními přáteli, s jinými se setkával průběžně, s dalšími alespoň při určitých příležitostech. Aby tato potkávání nebyla zapomenuta (o což ho žádala řada přátel a známých), věnoval některým z oněch tvůrců kapitolu v této knize. A aby nespočívalo vše pouze na útržcích vzpomínek, doplnil je ukázkami z korespondence, dobovými dokumenty, výňatky z recenzí, pasážemi z rozhovorů, které mají svá vročení, což bezesporu přispívá k celkové věrohodnosti i po stránce faktografické. Tato samostatná první část oněch portrétů je zaměřena především na osud básníka Konstantina Biebla, který vyvstává i z několika dalších kapitol, věnovaných jeho nejbližším včetně nakladatele Karla Janského, ale také zprostředkuje osobní pohled na život a dílo Karla Konráda, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta, Viléma Závady, Františka Halase a Vladimíra Holana; z dalších českých autorů jsou tu zařazeny profily Marie Pujmanové, Jana Skácela, Václava Řezáče, Oty Šafránka, Václava Čtvrtka, Vlasty Váňové nebo Jarmily Svaté, k těm starším zde náleží A. M. Tilschová a J. Š. Kubín. Autor neodlišuje pohádkáře a vypravěče dětských příběhů od lyriků a romanopisců, zaměřujících se na dospělé, protože celek literatury a literárního dění je mu právem nedělitelný. Ze zahraničních spisovatelů se k uvedeným jménům přiřazuje kyrgyzský Čingiz Ajtmatov, ruská Agnija Barto, německý Otfried Preussler, jugoslávský Dušan Radović, japonský Yoshitomo Imae a slovenský Ľudo Ondrejov, najdete tu malíře (Františka Tichého, Jiřího Trnku, ale i Radka Pilaře, Milana Albicha a Evu Bednářovou), sochaře (Karla Dvořáka), herečku (Růženu Naskovou). Každé z těch setkání bylo jiné, proto ani jejich zachycení není stereotypní, má svoji osobitou polohu, návraty k zúčastněným chtějí být co nejbezprostřednější (ať jde o Nicolae Labise nebo Ovseje Drize). Jestliže se v nich objevuje odezva časů, o které šlo, je to příznačné; jsou-li tu i zmínky méně lichotivé, je právě nutno je tak brát: jako dobové úsudky (aniž v některých případech ztrácejí svoji právoplatnost podnes). Samozřejmě těchto čtyřicet osobností zahrnuje pouze menší část pozoruhodných setkání, k nimž docházelo. Proto se autor ve svých vzpomínkách chce vracet k další plejádě umělců, s nimiž měl příležitost se poznat, ať doma nebo při pobytech v cizích zemích.

V Programovom kalendári Matice slovenskej vydanom z príležitosti Svetového roku Slovákov (17. 7. 1997 – 19. 9. 1998) je uvedené, že v Brazílii žije asi 5 000 Slovákov. Jeden z nich sa podujal napísať svoje celoživotné spomienky – pamäti. Neopisuje len svoj životný príbeh, ale zároveň sa stáva dokumentaristom a odhaľuje anabázu Slovákov – emigrantov, ktorí pre veľkú biedu opustili svoju vlasť a v ďalekej Brazílii sa pustili do boja s pralesom. Predovšetkým však treba pripomenúť, že pisateľova znalosť slovenčiny vzbudzuje obdiv i úctu, pretože do Brazílie sa dostal ako tri a polročný a nikdy nechodil do školy s vyučovacím jazykom slovenským.Vážení čitatelia, viete o tom, že v Brazílii bola založená kolónia – osada menom Bratislava? Ak neviete, čítajte ďalej.

Kuchařka nejoblíbenějších jídel Vlasty Buriana je výjimečným souborem neopakovatelných kulinárních receptů. Kniha vychází v době, kdy v televizi, v novinách a už i v rozhlase vaří snad každý. Spoluautor knihy Pavel Holík je nejen mistrem kuchařem a vyhlášeným gastronomickým specialistou minimálně evropské úrovně, nýbrž je i spoluzakladatelem Společnosti Vlasty Buriana. Publikace obsahuje velké množství barevných fotografií.