Jmenuji se Natálie a jsem autistka. „To neříkej!“ říkají mi někdy lidé zděšeně. „To se nehodí.“ Jiní reagují překvapeně: „Vždyť mluvíš.“ „Vždyť chápeš vtipy!“ Občas přijde i rozhodné: „Podle mě žádný autismus nemáš.“ Člověk musí mít trochu nadhled. Proto se většinou zasměju a odkážu lidi na svůj blog, na kterém o těchto věcech píši. Začala jsem je zaznamenávat už celkem dávno; vše začalo, když mi bylo kolem dvaceti. Tenkrát jsem zjistila, že se mě autismus týká. Pojďte se podívat, jak přemýšlí autista...

Stefánia belga királyi hercegnő Szászország hercegnője szász-coburg-gothai hercegnő született Laeken kastélyban 1864. május 21-én. 1881. május 10-én házasságra lépett Bécsben Rudolf főherceggel, az Osztrák-Magyar Monarchia trónörökösével, aki Laxenburgban született 1858. augusztus 21-én, elhalálozott Mayerlingben 1889. január 30-án.

Kniha Ak zastaneš, zamrzneš je ucelenou biografiou významnej osobnosti slovenskej žurnalistiky Andreja Tušera, nositeľa najvyššieho ocenenia Slovenského syndikátu novinárov Mercurius veridicus ex Slovakia, ktoré je obdobou prestížnej americkej Pulitzerovej ceny za publicistiku. V knižnom rozhovore sa dlhoročný novinár a pedagóg vracia k prežitým rokom, spomína na prelomové životné zážitky i na menej známe udalosti, ktoré tvoria dejiny novodobej slovenskej žurnalistiky a vysokoškolského vzdelávania v oblasti médií. Výpovede profesora Tušera odkrývajú jeho profesionálny i ľudský rozmer, ktorým ovplyvnil viac ako dve generácie slovenských novinárov a ďalších pracovníkov médií. Pôsobil na Univerzite Komenského v Bratislave, na Trnavskej univerzite v Trnave, na Univerzite sv. Cyrila a Metoda v Trnave, na Katolíckej univerzite v Ružomberku, na Paneurópskej vysokej škole v Bratislave. Prednášal redaktorom po celom Slovensku. Súčasťou knihy sú spomienky viacerých z nich. Na svojho prajného, láskavého učiteľa a kolegu spomínajú s vďakou a úctou, hlásia sa k nemu ako k priateľovi, ktorý poradí, pomôže alebo aspoň vypočuje. A to je v dnešnej dobe čím ďalej tým viac vzácnejšie. Autorkou knihy je spisovateľka literatúry faktu a mediálna teoretička Mária Mackov. Grafický dizajn vytvoril Ján Mikulčík, autorom fotografie na obálke je Ivan Čaniga.

Edward Ciesielski v lednu 1941 padl do rukou gestapa. Přečkal martyrium výslechů a na začátku dubna 1941 prošel branou koncentračního tábora Osvětim. V této době ještě nebylo známo, jaké hrůzy se odehrávaly za ostnatými dráty. Přesahovaly hranice lidského chápání a odrážely celou zrůdnost hitlerovského fašismu. Devatenáctiletý mladík statečně snášel psychické a fyzické utrpení. Po několika měsících však uvažoval o sebevraždě. Přiznal: „Chtěl jsem jít na dráty, nebo se v noci oběsit. Bylo mi totiž jasné, že v takových podmínkách beztak dlouho nevydržím. Chtěl jsem si to utrpení zkrátit.“ Byl ale mezi lidmi, kteří do Osvětimi přijeli s prvními transporty a kteří si i v tomto pekle dokázali uchovat lidskou důstojnost a víru v člověka. Sebevražda je zbabělá, řekl mu jeden z nich. V případě Poláka a politického vězně by byla přímo hanebná. Musíme přežít, aby se svět dověděl o nacistických zločinech. Tato slova se Ciesielskému vryla hluboko do paměti. „Zatnul jsem zuby a řekl si: musím přežít.“ Uprchnout z tábora nebylo nic jednoduchého. Cesta ke svobodě byla plná překážek a smrtelných nebezpečí. Ale jak Ciesielski píše: „Nešlo o to, zachránit vlastní kůži, ale o společné cíle.“ Těmi bylo předat informace o situaci v Osvětimi a zburcovat svět zprávami o zločinech nacistických vrahů.

Andrej Hlinka pochádzal z chudobnej rodiny. Poznal ťažkú sociálnu a kultúrnu situáciu nášho ľudu, a preto sa venoval jeho povzneseniu. To mu vynieslo najprv nepochopenie, neskôr aj prenasledovanie zo strany jeho neslovenského biskupa. Mal však odvahu dovolať sa svojho práva až v Ríme, kde pápež sv. Pius X. uznal jeho nevinnosť a oslobodil ho od cirkevného trestu. Stal sa vedúcou osobnosťou slovenského boja za uznanie osobitnosti Slovákov ako plnoprávneho národa. Predkladané dielo je iniciatívou, na ktorej už desiatky rokov pracoval vynikajúci slovenský historik Doc. Ing. František Vnuk. Chcel tak sprístupniť záujemcom jediný primerane obsiahly životopis Andreja Hlinku z pera a umu jeho súčasníka a jedného z jeho najbližších spolupracovníkov, redaktora, poslanca, podpredsedu česko-slovenskej vlády, krátkodobého predsedu vlády a prvého vyslanca Slovenskej republiky pri Svätej stolici Karola Sidora, ktorý pokrýval jeho životné obdobie od roku 1864 až po rok 1926 a vyšiel v roku 1934. Nie je to teda nová životopisná štúdia. Editor rozhodol publikovať túto knihu ako historický dokument v nezmenenej jazykovej i obsahovej forme ako faksimile pôvodného vydania. Ale aby čitateľ dostal ucelený životopisný profil Andreja Hlinku, František Vnuk doplnil Sidorov text svojím spracovaním chýbajúceho obdobia 1926 – 1938. Podarilo sa mu celkom úspešne napodobniť spisovateľský štýl Karola Sidora, takže doplnené dielo z literárneho hľadiska si zachováva takmer nenarušenú kontinuitu.

Francouzský muzikolog Henry-Louis de La Grange (19242017) dosáhl velkého úspěchu již 70. letech minulého století, kdy publikoval první díl monografie o rakouském dirigentovi a skladateli původem z moravských Kališť Gustavu Mahlerovi, která vyšla nejdříve anglicky, posléze revidovaná i francouzsky. Další díly ve Francii vyšly na počátku 80. let a potvrdily mimořádný význam publikace pro mahlerovská studia, poslední, čtvrtý díl, pak autor vydal anglicky v roce 2008. Mahlerem a jeho dílem se de La Grange se zabýval systematicky po celý život a významnou měrou tak přispěl k rozšíření obecného povědomí o tomto skladateli v západní Evropě. Organizoval a vedl několik mahlerovských festivalů, výstav či sympozií a díky přátelství se skladatelovým žákem, dirigentem Brunem Walterem, vdovou po Mahlerovi Almou Mahlerovou a jeho dcerou Annou a také neúnavnému studiu shromáždil o nesmírné množství poznatků a dosud neznámých materiálů. Na své monografii de La Grande pracoval prakticky do konce života a nová vydání vždy revidoval a aktualizoval. Získal za ni celou řadu cen, např. Grand Prix de Litterature musicale v roce 1984 či Prize of the Royal Philharmonic Society v Londýně v roce 1995. Právě vydávaná publikace je autorovým aktuálním počinem z roku 2007, v němž se s úspěchem pokusil o novou, byť stručnější syntézu dosavadních poznatků, prostou však jakéhokoli schematismu. Vzhledem k autorově důvěrné znalosti skladatelova života i díla jde opět o mimořádný portrét skladatele s českými kořeny, které se nepopiratelně odrazily i v jeho tvorbě. Biografie rakouského skladatele Gustava Mahlera z pera jeho nejvýznamnějšího životopisce, francouzského muzikologa Henry-Louise De La Grange.

Kniha obsahující pětapadesát životních příběhů osobností českého stavitelství se snaží ukázat, kdo jsou hlavní historičtí strůjci podoby tohoto odvětví v současnosti, dobu, v níž žili a situace, se kterými se museli vyrovnávat. Ať už jde o vysokoškolské profesory, výzkumníky, vynálezce, projektanty či stavitele, spojuje je několik podstatných charakteristik. Všestrannost jejich práce přesahující jeden obor v rámci stavitelství; odkaz, který svou tvorbou a působením na své kolegy a žáky předali dalším generacím a především někdy až sebezničující oddanost své práci a jejím výsledkům. Kniha není koncipována jako encyklopedický výčet biografických dat či záslužných činností jednotlivých osobností, ale zachycuje životy i osudy svých hrdinů jako příběhy. Kapitoly doplňují dobové i současné fotografie, ukázky projektů či osobní korespondence.

Tenista, který fascinuje nejen svým nesporným tenisovým uměním, ale i optimismem a radostí. Klaun. Anebo také komediant. A jestli chcete třeba i šašek a šoumen. Potřeštěný blázen, anebo zbožňovaný bavič. Prostě Joker. Šprýmař. Anebo v jeho případě Djoker. Takovou přezdívku mu dali, když vtrhl do světových arén. Publikum fascinoval nejen svým nesporným tenisovým uměním, ale i optimismem a radostí, kterou rozdával nikoli po hrstech, ale po celých náručích. Především je to ale třetí tenista v historii, který triumfoval na všech čtyřech grandslamových turnajích za sebou – Novak Djokovič. Sportovní novinář Zdeněk Pavlis sleduje životní cestu Novaka Djokoviče z Bělehradu až na tenisový trůn, všímá si toho, co musel obětovat, smeká před jeho talentem a energií, kterou do tenisu dává. Na této čtivé biografii se podílel také osobní trenér Marián Vajda a vznikala s vědomím samotného Novaka Djokoviče. Zdeněk Pavlis (* 24. 6. 1950) Je sportovní novinář, dlouholetý předseda Klubu sportovních novinářů, účastník desítek vrcholných světových a evropských šampionátů i olympijských her, autor téměř dvaceti knih ze sportovního, a ze - jména fotbalového prostředí. V Nakladatelství XYZ už vyšlo kupříkladu jeho vyprávění o nejlepších českých a slovenských fotbalistech uplynulých padesá - ti let s názvem 50 × Fotbalista roku (2016), autobiografie brankáře Martina Vaniaka Čaroděj (2013) či kniha Klub ligových kanonýrů (2012), která obdržela Cenu Egona Ervína Kische v hlavní kategorii literatura faktu.

„Ako ste to len mohli prežiť?” — Túto otázku dostával americký jezuita P. Walter J. Ciszek veľmi často, keď sa po dvadsiatich troch rokoch vrátil zo sovietskych väzení a pracovných táborov do Spojených štátov. Odpovedal na ňu vždy rovnako: „Viedla ma Božia prozreteľnosť.“ V úvode tejto knihy, ktorá je akýmsi pokračovaním jeho pamätí S Bohom v Rusku (Dobrá kniha, Trnava 2015), však dodáva: „Uvedomoval som si, že som touto odpoveďou nikoho neuspokojil, ani som ňou nemohol poskytnúť presvedčivé vysvetlenie, čo som tým vlastne myslel. Počas dlhých rokov izolácie a utrpenia mi Boh dal zakúsiť a pochopiť svoju lásku. Tomu však môžu porozumieť len tí, čo to zažili. Boh mi odobral mnohé vonkajšie fyzické, ba aj náboženské potešenia, o aké sa obyčajne ľudia opierajú, a ponechal mi niekoľko zdanlivo jednoduchých právd. Nimi som sa dal viesť. A predsa, akú hlbokú zmenu spôsobili v mojom živote, akú silu a odvahu pokračovať mi dodávali. Žiadalo sa mi s tým zdôveriť a vyrozprávať to aj iným. Bol som úprimne presvedčený, že to bol tiež dôvod, prečo ma Boh vo svojej prozreteľnosti priviedol šťastlivo domov, aby som mohol pomôcť aj iným pochopiť tieto pravdy trocha lepšie.“

Záverečný diel trilógie sa venuje doposiaľ takmer neznámym drotárom, a to Jozefovi Ninisovi a Jozefovi Labajovi – Špolcovi. Na pozadí ich príbehu sa odvíja história stoviek podobných drotárov. Jednalo sa o najbežnejší typ drotárov, ktorí sa venovali nielen drotárstvu, ale zaoberali sa i podomovým obchodom. Okrem toho mali svoje majetky, na ktorých sa venovali poľnohospodárskym činnostiam, prácam všetkého druhu a v prípade Jozefa Ninisa prechodu k úplne odlišnému zamestnaniu. Kniha prináša absolútne nové dokumenty a skutočnosti, ktoré neboli doposiaľv odborných publikáciách uverejnené. Navyše prvýkrát v histórii drotárstva vystupuje na scénu žena – drotárka. Príbeh Jozefa Ninisa a jeho zaťa Jozefa Labaja patria k tým najtypickejším v histórii drotárstva. Kniha je doplnená bohatou fotodokumentáciou a podrobnejšie sa zaoberá rodinnou históriou, čím sa autor snažil poukázať na prepojenosť a vzájomné väzby jednotlivých drotárskych rodín vo Veľkom Rovnom.

Slovenské národné povstanie vynieslo mladého právnika Gustáva Husáka prvý krát do sfér vysokej politiky, v ktorej sa s prestávkami udržal až do decembra 1989. Jeho životné osudy v rokoch 1939-1945 i cesta k organizácii Povstania boli plné zvratov či splnených i nesplnených ambícii. Životný príbeh ambiciózneho advokátskeho koncipienta, ktorý sa v rokoch druhej svetovej vojny musel vyrovnávať s nástrahami ilegálnej činnosti a nepochopením vo vlastných radoch, čo viedlo až k jeho dočasnému rozchodu s komunistickým odbojom. Husákov profesijný rast i kontakty s predstaviteľmi vládnuceho režimu a návrat k ilegálnej činnosti vyvrcholili prípravami Povstania. Stal jednou kľúčových postáv SNP, čo mu prinieslo pozornosť i rešpekt predstaviteľov zahraničného odboja a po skončení vojny vysoké štátne a stranícke funkcie. Po potlačení Povstania odchádza do hôr Nízkych Tatier, kde takmer prišiel o život a len s veľkou dávkou šťastia sa dostal do kontaktu s Červenou armádou.

Vychovávali nás, aby sme si statočne plnili povinnosti a pokladali za národnú povinnosť podporovať slovenských remeselníkov, obchodníkov i umelcov, zúčastňovať sa verejných zbierok pre rozvoj našich inštitúcií i pre biednych, chodiť do divadla, kupovať naše knihy... Mimo iného toto píše v úvode svojich spomienok lekár a významný slovenský dramatik Ivan Stodola. A zrazu sa to všetko prevrátilo a spomínané plusy sa zmenili na mínusové. Ivan Stodola, nevediac prečo, sa ocitol v socialistickom väzení. Na začiatku päťdesiatych rokov 20. storočia v ňom strávil v krutých podmienkach takmer dva roky. Jeho sugestívne rozprávanie o dobe mnohých neprávostí, nezákonností i zločinov je zároveň plnohodnotným literárnym dielom i originálnym historickým prameňom.

Hloubavá a pečlivě vypracovaná biografie nahlíží pod pokličku Springsteenova mýtu. Marc Dolan sleduje dráhu Bruce Springsteena od jeho nelehkých začátků až po dnešní dobu, v níž je tento uznávaný muzikant považován za jednu z nejvýznamnějších postav americké kultury. V roce 1962 si Bruce za osmnáct dolarů, které si vydělal tím, že pracoval jako malíř pokojů, koupil použitou kytaru. Od té chvíle ho už prý nic jiného nezajímalo. „Všechno v mém životě se točilo kolem hudby. Všechno!“ Dolan brilantně analyzuje Springsteenovy texty i jeho sound. Dostává se na kloub osobním odkazům, zabývá se jeho politickými názory, vidí jeho tvorbu v širších souvislostech. Snaží se odpovědět na otázku, čím to, že právě Springsteenovy písně v lidech tak mocně rezonují. Dolanovo zkoumání neobvyklých zdrojů - včetně pirátských nahrávek, nevydaných studiových pokusů a právě otevřených archivů - vrhá nové světlo na Springsteena jako umělce, ale i člověka. Výsledkem je fascinující portrét, vykreslený na základě rozboru písničkářova díla, které zasahuje do všech možných stylů - od pop music šedesátých let přes písničkářské hnutí a country až k punkrocku. Neméně důležité jsou pasáže, z nichž se dozvídáme, s jakým úsilím a odhodláním si Bruce Springsteen budoval renomé osobnosti vyjadřující se k věcem veřejným. Někdejší kluk z dělnického prostředí v New Jersey řeší ta nejpalčivější témata: válku, třídní rozdíly, předsudky. Ať už vypráví o tátově práci v továrně, nepovedených maloměstských románcích, nebo nejasné touze dostat se pryč z prostředí, které ho spoutává, pokaždé tím znovu připomíná, že rock'n'roll není jen komerční produkt či naopak nástroj vzpoury. Jakkoli frázovitě to zní, v podání Bruce Springsteena přináší rock'n'roll vizi lepší společnosti.

Smrť za mrežami je unikátne, hlbokoľudské dielo viacerých historikov, čo do značnej miery vytvára pútavú symbiózu názorov, ktorých spoločným cieľom bola prostá pravda. Pravda o zle, neľudskosti a brutalite človeka proti človeku. Približuje nám životn é osudy šestnástich obyčajných ľudí, žijúcich svoj každodenný život naplnený radosťou, smútkom, bolesťou i šťastím, ktorí vynikali v niečom veľmi vzácnom. V odvahe. Kvôli svojmu presvedčeniu, viere v Boha a zakotvenej pravde vo svojom srdci boli ocho tní znášať neľudské, ponižujúce a ubíjajúce zaobchádzanie, väzenie a nakoniec stratili aj to jediné a najcennejšie - vlastný život. Jednotlivé príbehy vznikli na základe dôkladného štúdia archívnych materiálov (svetských i cirkevných), spisov ŠtB, sp isov zo súdov i väzníc. Veľmi cennými a obohacujúcimi sú taktiež spomienky svedkov udalostí, štúdie memoárov či množstvo dobových fotografií. Dobové dokumenty sú citované doslovn e, bez akejkoľvek úpravy, čím sa nám objektívne odkrýva nedávna minulosť a pridávajú sa tak ďalšie kamienky do veľkej a smutnej mozaiky.

Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků – někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.

Audiokniha Moga, kterou napsal Jakub Nabi. Cesta životem je vždy plná překážek, jen jejich překonávání může vést k splnění snu. Jakub Nabi, lékař kurdského původu, napsal poutavý autobiografický román. Ve vzpomínkách se vrací do Iráku do rodného Kurdistánu, země zmítané neustálými válkami a chudobou.

Audiokniha Carmen – Skutečný život Hany Hegerové, autorem je Tomáš Padevět. První a jediný komplexní dokumentární román o největší česko-slovenské šansoniérce. Vznikl s jejím souhlasem, s podmínkou, že může být zveřejněn až po její smrti. Po celou kariéru se takovému odhalení vyhýbala. Důsledně si bránila své soukromí. Umožnila do něj vstoupit až autorovi, který patřil k jejím nejbližším přátelům.

One of the best loved composers of all time, Dvořák rose from rural origins to become not only a great but an influential composer.

Přijela na týden, zůstala tři čtvrtě roku. Ve věku přes třicet, mámě na krku. Svět se zastavil, nedalo se nic dělat. Když už musela zůstat v Česku, chtěla být aspoň užitečná. Pomáhat, dělat něco, co má smysl. Dosud s tím měla jen dobré zkušenosti. Inspirativní kolegové, zajímavá práce, ze které byla nadšená. S tímhle očekáváním šla do Klokánku. Ten náraz nemohl být větší…

Üdv ?kétlábúak! Roxi vagyok. Egy négylábú a kétlábúak között. Internetes sztár. Mert mindig történik velem valami. És a falkámmal is. A gazdim, aki főállásban a szememfénye, mellékállásban logopédus, imádja a „sima” és „rövidebb” utakat, amelynek következtében hihetetlen és nyaktörő túrákon vehetünk részt ebtársaimmal együtt. A gazdi három éve kezdett el beszámolni olyan kalandjainkról, az egyik közösségi oldalon. Olyanokról, amiket más mélyen eltitkolna, mert ékes tanúbizonyságul szolgálnak afelől, hogy a falkánkban senki sem egészen tiszta fialás. Az olvasóink viszont pont ezt szeretik bennünk.. Upsz! Azt meg majd’ elfelejtettem, hogy a napló amellett, hogy beszámol a kreténségeinkről, azért vastagon bővelkedik ízes, tájnyelvi szavakban, irodalmi utalásokban, és mindenféle „okosságokban”, mert csóri gazdim, a pedagógusok, azon belül is a gyógypedagógusok felekezetébe tartozik, és az Isten adta ragaszkodik azon elvéhez, hogy játszva és nevetve lehet a legkönnyebben tanulni és tanítani. Megjegyzem, az eredeti cél, egy gyerekeknek szóló ismeretterjesztő könyv megírása lett volna, és a közösségi oldalt csak egyfajta promócióként kezdtük el írni, de hamar kiderült, a felnőtt olvasókat sem hagyják hidegen a hihetetlen kalandjaink. Amúgy a könyvben állandó négylábú tettestársaim Szaffi, a mentett amstaff csajszi, Mogyi, a gazdi lányának, Kitti kölyökgazdinak a habajkabajka border collie-ja, és Zokni a tacskó- és franc tudja milyen keverék kutya. Jómagam pedig német juhász vagyok, fajtám büszkesége, és szépségemnél, okosságomnál csak a szerénységem a nagyobb. Egyébként az önfényezésemmel vigyázni kell, mert a gazdi seperc alatt befenyít olyan valagon billentéssel, hogy leolvashatom a Göncölszekér alvázszámát… Pont ezért nem is dicsérem magunkat tovább. Dicsérjenek az olvasók! Az még jobb, mint a pocaksimi.

As a 13-year-old girl, Princess Elizabeth fell in love with Prince Philip of Greece, an ambitious naval cadet, and they married when she was 21. When Elizabeth suddenly became Queen at 25, their lives changed forever.With previously unpublished material and unique interviews with friends and relations, this book looks afresh at her life as princess, glittering yet isolated.Letters from Elizabeth and the royal family give an intimate insight into their lives and minds. Vivid detail and anecdotes reveal more about her, the era in which she grew up, and the people who shaped her life.The love and stability her parents provided, and the presence of her mother’s family, Bowes-Lyon, with their creativity and eccentricities, gave her a solid background from which to draw during the rapidly changing times of her long reign.This book tells the story of a young princess becoming a Queen.Praise for Jane Dismore:'Fascinating. Jane Dismore’s spellbinding account of the young Elizabeth II is packed with rich new research - a gripping read' - Jane Ridley, author of The Heir Apparent: A Life of Edward VII 'Excellently researched and interesting' - Sarah Bradford, author of Elizabeth: A Biography of Her Majesty the Queen

Talán nehéz elképzelni mint szülő, hogy gyermekünk nem egy szuperhős. Megveszünk mindenféle kelléket hozzá és bebeszéljük neki, hogy szuperhős. Azt hisszük, ha ilyen formán megnő az önbizalma, az életben is szuperhősként fog viselkedni és sikeres lesz mindenben.Talán elég csak hagyni a gyermekünket kérdezni. És ha arra válaszolunk, amire kíváncsi, lehet, hogy hamarabb megtalálja az utat a boldogsága felé.Talán elég csak hagyni gyermekünket játszani és nem siettetni felnőni, mert lehet, hogy valami olyasmit tudnak még a gyerekek, amit mi már elfelejtettünk: csupán önfeledten létezni.Muskóczi történeteiben tetten érhetjük az őszinte rácsodálkozást, játékot és bizony néha a tapasztalatot, hogy sajnos az élet nem fenékig tejfel.A Muskóczi történetei füzetes sorozatként szeretne világra jönni, talán az ifjakat akarja megszólítani, de meglehet felnőttként is átgondolhatjuk, hogy mit is felejtettünk el a gyermek korunkból?Minden történethez jár egy karikatúra jellegű rajz, és ha netán bárkinek kedve támad színezni, kifesteni, a könyv végén levő email címre írva, baráti alapon letölthető rajzokhoz juttatom, hogy ezáltal élvezetesebb legyen Muskóczi világa.

Magyarságukban, zsidóságukban, életútjukban is nagyon különböztek egymástól. Volt, aki itthon maradt, de világhírűvé úgy váltak többen, hogy kimentek a világba. Különleges emberek voltak, nem véletlenül nevezték őket marslakóknak: kicsit másképp festettek, mint a többiek, akcentussal beszélték azt a nyelvet, amelyen világszerte feltűnést keltő alkotásaikat publikálták, és már azért is furcsa lények voltak, mert a túlnyomó többségük a földkerekségnek nemcsak ugyanabból a városából, Budapestről, hanem annak azonos részéből is, azaz Pestről származott. Mi több, a fizikusok, matematikusok, akikre először alkalmazták a marslakó nevet, a városrész alig két-három tanintézetéből érkeztek. Számítógép, hologram, golyóstoll, tévéképcső, és még az átkozott atombomba is az ő szellemi teljesítményüket dícséri. De nem csak a természettudományok területén remekeltek. Gyakorlatilag ők teremtették meg Hollywoodot és vele a modern filmgyártást, és ami esetleg némelyeket meglep, a sportban is szép számmal akadtak kiválóságaik. A könyv harmincnyolc életrajza között szerepel az első magyar világbajnoké, az első (és egyben második) magyar olimpiai bajnoké, no meg azé a sportdiplomatáé, aki a NOB héttagú alapító bizottságának tagjaként fontos szerepet játszott az újkori olimpiák létrejöttében. Érdekes emberek, fantasztikus életutak a Casablanca rendezőjétől, aki több tucat filmet forgatott itthon is, a számítógép szellemi atyjáig. Elképesztő intellektuális és fizikai kalandok teszik, hogy ez a könyv, mely világhírű zsidó honfitársaink életútját mutatja be, olyan olvasmányos, mint egy kalandregény. Ráadásul ezek az életmesék, ha legenda-emberekről szólnak is, azért még igaz történetek, hiszen a szerző aranytollas újságíró, a Füles rejtvényújság legendás Tanár úr kérem rovatának írója és szerkesztője, évtizedes tapasztalatokkal rendelkezik abban, hogyan lehet és kell elválasztani a valóságot a mítosztól, az igazi tehetséget a talmi csillogástól.

Toto je historie dynastie Romanovců s jejími cary a carevnami, leckdy výraznými osobnostmi a autokraty, z nichž někteří se narodili se zábleskem geniality a jiní šílenství. Tato strhující epopej, oplývající mnoha historickými anekdotami, vypráví, jak Romanovci neúprosně budovali své impérium nevyhýbajíce se konspiracím, rodinným rivalitám, ani sexuálním extravagancím. Od Petra Velikého, despoty a milovníka bujarých večírků, budovatele ruské autokracie, vyžadujícího neustálou opilost dvora, přes Mikuláše II., posledního ruského cara s tragickým osudem, který urychlil pád říše, po Kateřinu II., největší carevnou se spoustou milenců, tato kniha odhaluje jejich tajuplný svět a jejich neobyčejné osudy. Živé a nenapodobitelné pero Simona Sebaga Montefioriho nabízí mix drobné i velké historie a s nebývalou intenzitou pro nás oživuje velké momenty, milníky historie Romanovců, pro něž vláda nad Ruskem byla posvátné poslání i danajský dar zároveň.

Pravdivý príbeh blízkeho priateľstva olympijského víťaza v krasokorčuľovaní Ondreja Nepelu a známej tanečnice z Lúčnice Zdenky Nererovej, ktorí sa snažili uniknúť z komunistického režimu v ich krajine a žiť slobodný život. Na konci je to však príbeh o strate, napriek ich najlepšiemu úsiliu. Táto knižka je určená pre čitateľov, ktorých záujem o ducha a vôľu, ktoré sú v každom z nás, aby sa pokúsili dosiahnuť to, čo je pre nich najdôležitejšie. S fotografiami.

Doktor Ivan Hálek bol synom českého básnika Vitězslava Hálka. Tridsaťosem rokov pôsobil na Slovensku ako lekár, ale usiloval sa zároveň i o pozdvihnutie kultúrnej úrovne zaostalého ľudu predovšetkým na Kysuciach. „Zdalo sa mi, akoby tento zaostalý hornotrenčiansky ľud bol príslušníkom nejakej rezervácie, v ktorej sa nachádzal a bol udržovaný na nízkej hospodárskej a kultúrnej úrovni, akýsi Yellowstonský park pre ľudí, ktorí nejakým omylom zablúdili do nášho storočia. Boli to veľké deti v dobrom i zlom, v celej svojej hriešnej nevinnosti alebo nevinnej hriešnosti.“

Autor znal Miloslava Švandrlíka osobně. V roce 1988 s ním udělal řadu rozhovorů. Dalo to na knížku, která se však po roce ztratila v jednom nakladatelství. Autorovi se po těch letech podařilo nějakým zázrakem "vyhrabat" několik rozhovorů. V této knížečce je jich třináct, plus rozhovor s Jiřím Winterem-Nepraktou. Dovíte se například o tom, jak se Zdeněk Jirotka děsil, kterak vznikla mohamedánská četa ,o černých baronech z Curychu, o světové "výstavě bičů"... Autor publikování těchto rozhovorů považuje za pietní vzpomínku na autora, který již není mezi námi.

Hraběnka Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic nenapsala jen obyčejné memoáry, kterých jsou plná knihkupectví. Ano, narodit se za první republiky do staroslavné šlechtické rodiny, už to je zárodkem pozdějších dramat. Avšak autorka mezi nás vstupuje především jako žena a matka. Jako by už od raného věku věděla, že láska a potomstvo jsou důležitější než lesk erbu – na který navíc totality dvacátého století tak rády plivaly. Neznamená to však, že bychom nemohli sledovat zvraty, jež provázely její dosavadní dlouhý a plodný život a které přinášela z kloubů vymknutá doba. Uveďme jen dobu protektorátu, kdy její otec Mikuláš, český vlastenec, usedl do vlády Aloise Eliáše, aby byl po osvobození „odměněn“ déle než rok trvající vazbou, devětačtyřicátý, v němž soudruzi využili okamžiku, kdy byla celá rodina na pohřbu dědečka Michaela, a zámek zabrali tak, že několikaměsíční dcera Marketa musela čekat na nic netušící maminku na mraze před bránou, či osmašedesátý, kdy výstřely z ruských tanků poznamenaly interiér bytu Dujkových na Palackého náměstí v Praze. Po revoluci byly Eleonoře a jejímu bratrovi Adamovi vráceny zámky Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení, přičemž paní hraběnka a její potomci dnes sídlí tam, kam rod Bubna-Litic patří už od roku 1590 a kam jste i touto knihou srdečně zváni – na unikátním a nádherném zámku Doudleby nad Orlicí.

Ladislav Ťažký, autor viac ako tridsiatich knižných publikácií, bol všestrannou, dalo by sa povedať, renesančnou osobnosťou, ktorá však žila a tvorila v antirenesančnej dobe. Zápasil s ňou ako umelec. Ako publicista a mysliteľ sa nemohol realizovať v plnom rozsahu svojich síl, zámerov a plánov. Jeho srdce, rozum a pero pocítili slobodu až v závere života. Svedčia o tom predkladané texty – dosiaľ nezverejnené poviedky a eseje, dialógy, úvody do kníh, analýzy, príhovory, recenzie jeho všestrannej aktivity. Sú to texty politologické, publicistické, literárnovedné, ktoré dokresľujú profil spisovateľa i charakter jeho života a tvorby. Na rozdiel od umeleckých textov, ktoré sú významovo mnohovrstevné, tieto smerujú k jednoznačnosti, apelujú na isté spoločenské, etické a estetické aktivity súčasného človeka a nabádajú... Majster niekoľko dní pred svojím skonom zostavil aj osnovu svojej poslednej knihy Moji majstri, do ktorej zaradil i portréty a profily významných osobností kultúrneho a spoločenského života. Nechýbajú v nej V. Šikula, M. Bielik, A. Blaha, A. Červeňák, J. Čomaj, J. Ferenčík, M. Füköová, V. Hornáček, M. Jančuška, I. Kolčák, M. Krčík, J. Leikert, P. Liba, P. Mišák, L. Ondriš, P. Rašla, J. Sarvaš, J. Smolec, M. Stano, S. Stračina, V. Šabík, L. Švihel, J. Vranka, O. Zimka a L. Zrubec. Tak vznikol zborník – almanach, ktorý prezentuje ďalší rozmer barda slovenskej literatúry.

Knihu pamětí paní profesorky Světly Mathauserové nejlépe vystihuje lektorský posudek dr.V.Šrámkové z kterého vyjímáme : Paměti Světly Mathauserové (1924-2007), které zamýšlela věnovat své nejmladší vnučce, nezapřou, že jejich autorka nebyla jen prostou milující babičkou, která chtěla vnučku potěšit vzpomínáním na své dětství, ale byla i vysokoškolskou učitelkou, profesorkou ruské literatury na Filozofické fakultě University Karlovy. Světla Mathauserová se narodila na Podkarpatské Rusi a v ní prožila své harmonické dětství i počátek gymnaziálních let, okouzlena krajinou a zaujata jejími lidmi, ať už to byli Češi, Rusíni, Židé či Maďaři. Vzpomíná na tamější život s citem a láskou, ale také nezapře svou hlubokou vzdělanost, názory, které zformovalo její vzdělání a celý pozdější život, ani vnitřně vyrovnanou a pevnou osobnost. Své zcela osobní vzpomínání organicky prokládá historickými, jazykovědnými i kulturně historickými komentáři. Kniha vychází za finanční podpory Ministerstva kultury.