Získání vyššího vzdělání s sebou odnepaměti přinášelo výhody v podobě lepšího společenského postavení a lépe placeného zaměstnání. Zejména v posledních padesáti letech se ale opakovaně vynořují obavy, že zvětšující se zástupy lidí s vysokoškolskými tituly brzy neskončí v lukrativních zaměstnáních, ale na úřadech práce. Ani poslední expanze vysokoškolské části vzdělávacího systému, která v celé Evropě proběhla po roce 2000, ale k inflaci hodnoty vzdělání nevedla. Pokračující technologický rozvoj totiž stíhá vytvářet dostatek pracovních míst s vysokými kvalifikačními požadavky, v nichž mohou čerství absolventi a absolventky vysokých škol najít odpovídající uplatnění. Z jedné strany tak roli vzdělání ovlivňuje dobíhající vysokoškolská expanze, z druhé strany zrychlující se technologický obrat. Na vysokých školách výrazně roste podíl studujících žen a k tomu se mění společenský tlak na flexibilitu práce. To jsou jen některé z aspektů, které mohou ovlivňovat roli vzdělání v době čtvrté průmyslové revoluce a kterým se věnuje tato kniha. Tomáš Doseděl se v rámci sociologie zaměřuje na proměny trhu práce, roli vzdělání, sociologii stratifikace a nerovnosti a sociologii organizace. Vyučuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Tato kniha se věnuje kritice a vysvětlení byrokraticky a komerčně deformovaného pojetí vědy a jejích institucí v posledních desetiletích a mapování alternativních možností pro novou vědeckou éru. Reflektuje současné diskuse ve skupinách vědců, univerzitních pedagogů a různých skupin občanů s cílem otevřít více tyto debaty dalším účastníkům ve veřejném prostoru. Kniha se zaměřuje hlavně na čtyři tematické okruhy: identifikaci deformované proměny akademického prostředí, granty, vzdělávání a otevření prostoru alternativám. Ustavování nové vědecké éry bude muset být patrně transnacionální záležitostí, neboť problém není jen českým specifikem, ale je předmětem také mnoha sporů v dalších zemích. Do této knihy přispěli autoři ze střední Evropy, konkrétně z Česka, Slovenska a Německa.

Szendrey Zsigmond (Szatmárnémeti, 1879. - Balatonfenyves, 1943. május 26.) néprajzkutató, a magyar néphagyomány és hiedelmek kiváló ismerője. Jelen válogatás az év ünnepköri szokásait és a hozzájuk kapcsolódó hiedelmeket és babonákat mutatja be. A kötetet záró írás a "Műveltségtörténet és babonafejlődés" címet viseli.

Wigand Ede (Pest, 1869. május 19. – Budapest, 1945. január 22.) magyar népies stílusú építész, író és iparművész. A Torockói, később Toroczkai-Thoroczkai nevet erdélyi tartózkodása után vette fel. Jelentős dolgozatot szentelt a magyar mitológia és ősvallás által ismert csillagok ismertetésére, ami „Öreg csillagok” címen jelent meg. A hímes udvar című könyve, vagy inkább albuma a magyar építő- és díszítőízlés bemutatására törekszik. Igazi formagazdagsággal ábrázolja úgy a beltéri, mint a kültéri, illetve az építése formákat. „A rög élő szelleme a nép lelke.” – írja Toroczkai-Wigand Ede.

Kniha je interdisciplinární a multimetodologickou studií bezdomovectví v Česku. Autor v ní čtenáři ukazuje, jak se bezdomovectví zhmotňuje na průsečíku politickoekonomických faktorů, jako jsou demokratizace společnosti nebo integrace do globální ekonomiky, a specifických doprovodných logik vznikajících na pomezí kultury ulice a určitých podmínek charakteristických pro českou společnost. Na pozadí případové studie Plzně a srovnání s některými prvky bezdomovectví ve Spojených státech a slumů v Latinské Americe tvrdí, že bezdomovectví není vyloučením ze společnosti, jak je obecně laickou i velkou částí odborné veřejnosti přijímáno, ale naopak systémovým komponentem současných měst.

Pro současnou historickou epochu Evropy reprezentovanou EU je charakteristická imigrace ze zemí třetího světa, zvláště muslimů, která nabyla takového masového charakteru, že ji můžeme nazvat invazí. Evropské národy a Evropané se nacházejí v historickém bodě zlomu. Jejich kultura a civilizace v průběhu krátkého času buď zanikne, anebo se vzchopí k novému rozmachu. Jenom na morální odolnosti a odhodlanosti Evropanů a jejich národů záleží, která z variant se stane skutečností. Ve knize se analyzuji příčiny, jak se mohla vyspělá evropská kultura a civilizace dostat na dráhu strmě vedoucí do propadliště dějin. Problematiku autor zkoumal optikou marx-leninského učení.

Publikace přibližuje činnost a odkaz sboru zemských portášů působícího na Moravě v letech 16381830. Autor se zaměřuje nejen na jednotlivé etapy v dějinách sboru, jeho organizační strukturu a sféry působení, ale prostřednictvím mikrohistorických sond osvětluje také některá další témata (osobnosti velitelů a některých zajímavých postav z řad mužstva; motivace členů sboru; vztah zbojníci portáši; sociální výhody; zemská služba jako nástroj sociálního i ekonomické vzestupu jedince i rodiny atd.). Opomenuty nejsou ani vazby na lidové prostředí (oděv, slovesnost ad.) a místa s portáši spojovaná (např. Jasenná, Valašská Bystřice, Čeladná, Rusava). Přestože aktivní služba portášů byla ukončena rokem 1830, lze i v následujících letech identifikovat přežívání portášských motivů v lokální a regionální slovesné tradici i vliv na formování některých prvků lokální a regionální identity. Text monografie je doplněn bohatou obrazovou přílohou a mapami.

Výber textov, ktoré prináša tento zborník, poukazuje na to, že chápanie vlastníctva, jeho vzťah k ponímaniu človeka a jeho slobody má množstvo podôb a to, čo sa súčasníkom na prvý pohľad javí ako ,,samozrejmné" alebo ,,prirodzené", je výsledkom stáročí intelektuálnych i spoločenských zápasov.

Publikácia prezentuje výsledky základného výskumu súčasných sviatkov, ktorému sa venoval tím etnológov v rokoch 20112013. Sviatky sa stali predmetom empirického skúmania ako sociálne fenomény a ich analýza sa opiera o popisy autentických prejavov, konkrétneho prostredia a spoločenských podmienok, v ktorých sa vyvíjajú. Cieľom etnológov bolo odhaliť, aký význam majú sviatky pre súčasnú spoločnosť Slovenska a aké funkcie v nej plnia. Jednotlivé časti publikácie sa venujú trom vybraným sviatkom Výročie Slovenského národného povstania, Vianoce, Halloween, samostatná časť sa zaoberá zákonodarstvom súvisiacim so sviatkami.

"A múlt évben az Anschluss-t követő napokban emlékirattal fordultam a Vallás- és Közoktatásügyi Minisztériumhoz, melyben a magyar művelődés népi-nemzeti irányba való terelését ajánlottam. Javaslatom, - melyet némileg kibővítve és átdolgozva most adok át a nagyközönségnek - illetékes helyen mindaddig nem keltett semmi figyelmet, míg gróf Teleki Pál nem lett a vallás- és közoktatásügyi miniszter. Ő, mihelyt elfoglalta a miniszteri széket, azonnal elolvasta és a legszükségesebb, leggyorsabban megvalósítható teendőket programjába iktatta majd az országgyűlésen 1938. június 11-én tartott programbeszédében elmondotta. Szándékát mindezideig csak azért nem valósíthatta meg, mert időközben az országhatár kiljebbtolása minden idejét és erejét igénybe vette, majd pedig mint miniszterelnök, még nagyobb feladatokat vállalt magára. (...)" (részlet a Szerző előszavából)

Az elmúlt 250 ezer év során mindössze egyszer botlottunk olyan eszmébe, mely kiemelt bennünket a történelmünk túlnyomó részét meghatározó szegénység, éhség és háborúk végeláthatatlan körforgásából - a 18. századi Angliában, amikor véletlenül felfedeztük a liberális demokratikus kapitalizmus csodáját. Az akkor igen radikálisnak számító elképzelések mára társadalmunk alapját képezik. A kormány van értünk, nem pedig mi a kormányért. Az egyén szuverén. Mindannyian a saját lelkünk urai vagyunk. A munkánk gyümölcse bennünket illet. A nyugati világ sosem látott virágzást élt át ezeknek az eszméknek köszönhetően, ám az elmúlt évtizedekben bűnökként kezdték ábrázolni ezen politikai erényeket. Egyre inkább belénk nevelik, hogy hagyományainkra úgy tekintsünk, mint az elnyomás, a kizsákmányolás és a „fehér kiváltságosok” rendszerére, a szabadság elvei és a jogállamiság a jobb- és baloldal részéről egyaránt össztűz alatt állnak. Jonah Goldberg, az Egyesült Államok egyik legnevesebb konzervatív gondolkodója a politikatörténet, a popkultúra, a közgazdaság és a társadalomtudomány rá jellemző egyedi kombinációja révén leplezi le a Nyugat öngyilkos hajlamait az ideológiai lövészárok mindkét oldalán. Ahhoz, hogy a Nyugat életben maradhasson, újból hálát kell éreznünk civilizációnk értékei iránt, és újból fel kell fedeznünk azokat az eszméket, melyek a múltban kivezettek bennünket a véres mocsárból - máskülönben ez lesz a sorsunk. Az öngyilkosság egyszerű, a szabadságért viszont meg kell dolgozni.

Minden a kultúrában veszi kezdetét, rajta keresztül történik és oda is tér vissza. Aki a kultúra hegemóniáját felismeri és benne ki tudja alakítani a maga hegemóniáját, az végül mindent megnyer. A kulturális többség megszerzése előbb-utóbb ugyanis politikai többség kialakulásához vezet. Ez a könyv útmutató ahhoz, hogy miért, mivel és hogyan lehet a politika hátterében ható kulturális szférát meghódítani. Vagyis a kulturális hatalomért folytatott küzdelem elméletéről és gyakorlatáról szól, arról, hogy miként hozzunk létre kulturális hegemóniát.

An ever-increasing number of people are working all day jobs while additionally working a side hustle. A side hustle is a job that you can work over your all day job. It is an adaptable second job that gets cash; however, it is likewise ordinarily something that you are passionate about, that you don't get the opportunity to seek after in your main job. Perhaps it is something that will enable you to create skills for your primary career, yet more regularly, it is something that you love to do. You may take up a side hustle for various reasons. Right off the bat, it gives additional salary over your main job. Besides, it enables you to seek after a passion that you don't get the opportunity to explore much in your main post. You are a bookkeeper who cherishes music? Possibly teaching music exercises after work is the right side hustle for you. You are an instructor with enthusiasm for inside design? Possibly you freelance as an interior decorator.

Mindannyian szeretjük az anyukánkat, mindegy, hány évesek vagyunk. Ebben az esti mesében Jimmy, a kis nyuszi és bátyjai próbálják megtalálni a tökéletes ajándékot édesanyjuk születésnapjára. Meg szeretnék mutatni, hogy mennyire szeretik őt. Milyen kreatív megoldást találnak, hogy kifejezzék érzelmeiket? Ezt tudjuk meg ebből az illusztrált mesekönyvből. Ez a gyerekkönyv egy rövid esti meséket tartalmazó gyűjtemény része. Ez a történet ideális olvasmány lehet lefekvéskor és élvezetes az egész család számára is!

„…Egyik ?erő az államszocializmus, a másik a nagytőke. Ők ketten egy szellem immár, s hamarosan egy testté is lesznek. Mivel nem hisznek a megosztásban, nem maradhatnak megosztva. Mivel csak az egyesülésben hisznek, maguk is egyesülni fognak. Egyikük ezt jelenleg szolidaritásnak hívja, a másik konszolidációnak. Úgy tűnik, csak addig kell várnunk, míg mindkét szörnyeteg megtanulja konszolidaritásnak mondani. De bárhogy is nevezik, afelől nem lesz semmi kétség, milyen jellegű világ lesz az, amit ezek ketten létrehoznak. Egyre mozdulatlanabb és megszokottabb lesz. A szervezettség, a szindikáció, a szabványosítás világa lesz. Ha bármi kikövetkeztethető a történelemből és az emberi természetből, tökéletesen biztos, hogy a zsarnokság egyre zsarnokibb lesz, és hogy az árucikkek egyre silányabbak lesznek. A magánügyek immár a legrosszabb értelemben közösek, vagyis személytelenek és embertelenek. A közügyek már a legrosszabb értelemben magánüggyé váltak, vagyis rejtélyesek, titkosak és túlnyomórészt korruptak. Az újfajta üzleti hatalom mindent egyesíteni fog, s ezzel minden olyan igyekezetet aláás, amely egy jobb világra irányul.”

Ha ?az olvasó találkozott a szerző A magyar irodalom arcképcsarnoka című könyvével, akár úgy is tekintheti, hogy most annak második kötetét tartja a kezében. Hiszen amiként abban, úgy ebben is kereken száz magyar író és költő arcképvázlatát ismerheti meg; s minthogy ez a könyv később jelenik meg, mint amaz, tehát sorrendben: ez a második kötet. Holott mégsem az, és nagyon kérem az olvasót, ne is tekintse annak. Először is: itt szó sincs semmiféle időbeli folytatás­ról, itt is nagyon régiekkel – XVI. századbeliekkel – kezdődik a névsor, és nemrég elment kortársakkal végződik. De még csak azt sem lehet mondani, hogy okvetle­nül értékrendbeli különbség van a két könyv felidézte íróművészek között. Egy­szerűen arról van szó, hogy itt most azokról beszélek, akik ezért vagy azért nem fértek el abban az Arcképcsarnokban. Mert az ugyan igaz, hogy irodalmunk legvitathatatlanabb klasszikusairól a szerző – mármint én, aki e sorokat írom – az előző kötetbe írta-vázolta azokat a bemutató mondatokat, amelyekkel jelezni kívánta, hogy őbenne milyen fővonásokkal rajzolódnak ki ezek a legnagyobbak, ámde ezeknek a kétségtelenül legnagyobbaknak, legjelentékenyebbeknek a száma alig-alig haladja meg a tucatot. Hogy őmelléjük kik kerültek abba az Arcképcsar­nokba, azt nagymértékben meghatározta a szerző saját ízlése, olvasói emlékeinek követelőzése vagy egyik-másik alak életrajzi érdekessége. És mivel négy-öt író­gépelt oldalnál rövidebben nemigen lehet valamelyest is szemléletes képet vázolni egy-egy íróról, száz ilyen vázlatnál több pedig nem fér még egy viszonylag terjedel­mes kötetbe sem – tehát a kerek százas szám varázsa (amely Dantét is igézte, hogy Isteni színjátéka éppen száz énekre terjedjen, és Boccacciót is arra csábította, hogy száz novellából állítsa össze Dekameronját, és még a mi Szerb Antalunkat is ösz­tönözte, hogy száz versből építse fel a szerintem mindmáig legszebb magyar nyelvű költői antológiát) nekem is azt az egyáltalán nem irodalomtörténeti, hanem iro­dalmi játéknak tekinthető komponáló igényt adta, hogy kereken száz ugyanolyan hosszú – illetve ugyanolyan rövid – arcképpel igyekezzem vágyat ébreszteni az olva­sókban kimeríthetetlen kincsestárunk, a magyar irodalom minél teljesebb birtokba vételére.

„Az emberek kétféle módon tehetik hivatásukká a politikát. Vagy úgy, hogy 'érte' élnek, vagy úgy, hogy 'belőle'. Ez az ellentét egyáltalán nem kizáró jellegű… Aki a politikáért él, az belső értelemben erre 'alapozza az életét': vagy a hatalom puszta birtoklását élvezi, vagy saját belső egyensúlyát és önérzetét táplálja azzal a tudattal, hogy egy 'ügy' szolgálata értelmet ad az életének. Ebben a belső értelemben bizonyára minden komoly ember, aki valamilyen ügynek él, ugyanakkor ebből az ügyből is él. A különbség tehát a dolognak egy sokkal súlyosabb oldalára vonatkozik, nevezetesen a gazdaságira…”

Vpád ruských invazních vojsk na Ukrajinu šokoval celý svět. Kde leží společenské a historické příčiny tohoto konfliktu? Jak do událostí zapadá politická kariéra prezidentů Putina a Zelenského? A jak bude vypadat budoucnost Evropy? Na tyto otázky v rozhovorech s Petrem Horkým hledají odpovědi bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda, expertka na jadernou energii Dana Drábová, válečná novinářka Lenka Klicperová a řada dalších významných osobností.

Monografie se zabývá dialekty v evropské portugalštině a přináší výzkum diatopických variant verbální flexe na území kontinentálního Portugalska. Vychází z korpusu sestaveného z dialektologických dizertačních prací a dialektologických dotazníků Manuela de Paiva Boléa a Luíse F. L. Cintry, ve kterém tyto varianty identifikuje, následně popisuje jejich historický vývoj a pak je lokalizuje s cílem odhalit jejich příslušnost k severním či jižním portugalským dialektům. V závěru je systematizuje podle jejich charakteru na jevy rázu fonetického, morfologického či morfonologického.

Publikace se zabývá německou politikou posledních dvaceti let. Vlastnímu tématu předchází obsáhlý úvod, objasňující základy politického systému SRN a proměny německého paradigmatu. Klíčem k pochopení německé politiky je její konsensuální charakter, podmíněný permanentním úsilím o překonávání dědictví nacionálního socialismu. Od 70. let však princip konsensu, na který jsou Němci patřičně hrdí a jenž přinesl v minulosti zemi záviděníhodnou stabilitu, začal degenerovat v úzce vymezený názorový koridor a „boj proti pravici“. V éře Merkelové dosáhl tento vývoj stavu, v němž je omezována politická soutěž a ohrožena podstata německé demokracie. Autor přináší zevrubnou analýzu krizových jevů, jako jsou levicové zglajchšaltování médií, agresivní feminismus, masivní ideologizace veřejného života či adorace masové ilegální migrace. Na četných příkladech demonstruje, jak se politická situace v dnešní SRN začíná podobat komunistickým režimům v jejich pozdní fázi.

Program, jehož hlavním záměrem je upevňovat a posilovat pozitivní postoje žáků k multikulturní společnosti, otevírá prostor pro uvědomění si předsudků a vyjádření obav plynoucích z migrace nebo z odlišností ve společnosti a přispívá k eliminaci pocitů a projevů xenofobie a rasismu. Program je rozčleněn do tří základních modulů: Média kolem nás a svět očima novinových titulků, Můj svět tady a tam, Země původu. Kromě metodologického průvodce přináší kniha soubor her a aktivit pro žáky a také řadu informací o tématech, jako jsou lidská práva, migrace, uprchlictví, integrace, kultura, tradice a situace vybraných zemí (Vietnam, Ukrajina, Afghánistán, Bělorusko, Čečensko, Demokratická republika Kongo). Program byl vytvořen pro žáky 2. stupně základní školy či nižších ročníků středních škol. Učitelé najdou v knize strategii a zásady, které jim pomohou vytvořit si vlastní koncepci výukového stylu, rozvinout své kompetence, začleňovat prevenci xenofobie a rasismu a otázky multikulturního soužití do školního vzdělávacího programu, ale také do skrytého kurikula školy, tedy do utváření klimatu ve škole i v jejím okolí. Kniha staví na využití principu poznání a rozvíjení vztahu k sobě a k často odlišnému druhému, na osvojování informací v činnostech, utváření postojů na základě prožitků a jejich intelektového zpracování.

"Aký je arabský svet v skutočnosti? Ako to v ňom vyzerá? Aké sú vzťahy medzi mužmi a ženami? Má každý Arab štyri ženy? Musí byť každý Arab muslimom? Musí byť každý muslim Arabom? Je vôbec možné naučiť sa po arabsky? Sú všetci muslimovia náboženskí fanatici?" Kniha Arabský svet - Iná planéta? je realistický pohľad na arabský svet v súčasnosti. Autorka vyberá témy, ktoré Európanov zaujímajú najviac, ale aj také, ktoré sú tabu: o arabskej sexualite, mužsko-ženských vzťahoch, obriezke, poverčivosti, kastovaní spoločnosti, o rozpoznávaní hraníc života a smrti, rituáloch, drogách a alkohole. Témy predkladá aj z pohľadu ženy, ktorá dlhodobo žila a pracovala v arabských krajinách. Ženy, ktorá prichádzala do kontaktu väčšinou s mužmi. Emíre Khidayer (1971) sa narodila v Piešťanoch, ukončila štúdium arabistiky a islámistiky na Univerzite Komenského v Bratislave. Ako diplomatka pôsobila v Egypte, Kuvajte a Iraku. Po ukončení diplomatickej kariéry pracuje v oblasti obchodu a informačných technológií. Venuje sa etnografii, kulturológii a politike krajín Blízkeho východu. Prostredníctvom aktivít občianskeho združenia Pro Oriente, ako aj rozhlasovými reportážami približuje arabský svet slovenskému publiku. Je advokátkou medzikultúrneho dialógu.

Integrative balancing in the new member states

A mû a jövõ egy képzeletbeli tankönyve, melybõl meg­tanulhatjuk, miként lehet emberek millióit manipulálni, befolyásolni, igényeit ízlésünk szerint formálni, s velük a legnagyobb hazugságokat is elhitetni. A könyv egy ironikus hangvételû társadalomszatíra, amely egyúttal rávilágít a mai világunkat uraló média és politika összefonódására és visszásságaira. A könyvben leírtak a képzelet szüleménye, bárminemu hasonlóság csupán a véletlen mûve.

O japonském spisovateli Haruki Murakamim se občas soudí, že se beze zbytku zhlédl v západní literatuře a následně píše „nejaponské“ texty. Pokud ovšem podrobíme rozboru příběhy, které se odehrávají v jeho literárních dílech, musíme podobné soudy odmítnout jako neopodstatněné. Tato publikace provádí čtenáře v chronologickém sledu barvitým světem Murakamiho románových příběhů a krůček po krůčku před ním odkrývá další, zastřešující příběh, sahající od počátků a inspiračních zdrojů autorovy tvorby až po moment, kdy se Murakamimu daří poprvé úspěšně vyrovnat se svým velkým tématem – temnými stíny moderní japonské historie.

Kolektivní monografie Proměny polonistiky. Tradice a výzvy polonistických studií připomíná již více než devadesátiletou historii a tradici univerzitní polonistiky v českých zemích. Ta se rozvíjela nejprve na pražské univerzitě, později i v řadě dalších vysokých škol (Ostrava, Brno, Olomouc, Pardubice, Opava aj.). V poslední době jsme přitom svědky přechodu od tradičního modelu filologických studií ke studiím areálovým (např. středoevropská studia). Co tato změna může přinést? Kam se polonistická studia posunula? Jak se přístup k polonistice liší v jednotlivých univerzitních centrech v Česku, ale také na Slovensku a v dalších zemích? A co inspirativního může české polonistice nabídnout polonistika zahraniční, v čele s tou polskou? Na tyto a podobné otázky se autoři snaží nalézt odpověď v pěti tematických blocích: Tradice a perspektivy pražské polonistiky, Současné směry literárněvědné polonistiky, Současné směry jazykovědné polonistiky, Metodika výuky polštiny jako cizího jazyka včera a dnes a Tradice a perspektivy polonistiky v prostoru střední Evropy.

Kniha, která patří tematicky do oblasti sociologické teorie, se zabývá jedním ze základních dilemat soudobé sociologické teorie. Individualismus a holismus představují dva principiálně odlišné přístupy k rozvoji sociálněvědního myšlení. První vychází z předpokladu, že klíč k pochopení sociální reality poskytuje analýza jednání lidského individua; druhý naproti tomu vyzvedá nutnost uvažovat o společnosti jako celku. Proti současným pokusům, které se snaží tuto antinomii jedince a společnosti překonat, staví autor knihy své vlastní pojetí vyzvedající dualistický charakter základních sociologických kategorií. Při jeho formulaci se nechal inspirovat Durkheimovým konceptem „homo duplex“. Strategie tohoto přístupu je založena nikoli na převedení dualismu jednání a struktury na jejich dualitu – jako je tomu u Giddense –, nýbrž na uplatnění perspektivy, v níž jsou všechny základní pojmy – aktér, jednání a struktura – uchopeny způsobem naznačeným v pojetí „homo duplex, tj. mají ze své podstaty dualistickou povahu. Je v každém individuu přítomna společnost a v každé společnosti jedinci? Jakým způsobem mohou jedinci ovlivňovat makroúroveň celospolečenských struktur a procesů? Má na tuto otázku soudobá sociologická teorie odpověď? Je sociologie schopna uvažovat jinak než funkcionalisticky, pokud se zabývá jevy na makrosociální úrovni? Jaké místo přisuzuje soudobá sociologie aktérům coby tvůrcům sociální reality? Proč má sociologie při studiu mikrosociální úrovně zájem pouze o drobné anonymní aktéry a jejich aktivity běžného každodenního života?

Na rozdíl od většiny teorií výpravného textu, které se věnují silné opozici vyprávění (diegesis) a řeči (mimesis), kniha zaměřuje pozornost na složku často opomíjenou — narativní komentář (exegesis). Předmětem autorova soustředěného zájmu jsou tedy vztahy mezi vyprávěními, která komentáře eliminují (např. dobrodružné či alegorické žánry), a vyprávěními, jejichž účinek naopak spoléhá na diskurzivní síly narativní rétoriky. Tvary a funkce vypravěčské rétoriky jsou zkoumány od středověké zábavné prózy po současný český román. V pomyslné literární řadě, jež není chápána jako vývojová linie, nýbrž jako interpretační taktika, se vyjevují důležité funkce komentářů v české literatuře různých historických období: ve starší literatuře mimo jiné spoluutvářely mravokárné či naukové žánry, v devatenáctém století konstituovaly lidovýchovnou povídku, ale i historický a společenský román, v současné literatuře například produktivní žánr sebereflexivního románu.

Hlavní postavou této knihy je člověk naší „tekuté moderní“ doby – člověk bez pout, bez pevných a trvalých vazeb, které by mu daly možnost přestat opakovaně usilovat o sebedefinování a sebeprosazení. Tento člověk, obyvatel tekuté moderní společnosti, navazuje vztahy takřka na potkání. Nikdo mu ale nedokáže zaručit, že tato pouta vydrží. Navíc má potřebu vázat se volně, aby se zase, změní-li se okolnosti, mohl co nejrychleji a nejsnáze odvázat – což se v tekuté moderní společnosti bude dít zas a znovu. Zvláštní křehkost lidských pout, pocit nejistoty, kterou tato nestálost vyvolává, a rozporuplná touha navazovat stále nové vztahy, ale raději nikterak pevné, jsou hlavními tématy této významné knihy Zygmunta Baumana. Zaujme nejen studenty a badatele v oboru sociologie a společenských a humanitních věd obecně, ale osloví každého, kdo se zajímá o proměnlivou povahu lidských vztahů.

Kniha popisuje vývoj interpretačních rámců a rámovacích procesů romských a pro-romských aktivistů v České (a Československé federativní) republice po roce 1989. Ve čtyřech zkoumaných letech (1992, 1997, 2002, 2007) jsou sledovány změny u sebe-definičních, diagnostických, prognostických a motivačních rámců vzhledem k proměnám integračních politik, míře rasistických projevů ve společnosti, veřejným debatám a fundraisingovým příležitostem. Ukazuje se, že na rozdíl od 90. let, kdy dominovalo rámování v kulturní a politické sféře, na konci sledovaného období se těžiště rámců přesunulo do socioekonomické oblasti, kde byli Romové stále více zobrazováni jako sociálně vyloučení příjemci podpory.