Zamilovanost, láska, sebevražda a ztráta. Výběr básní zachycuje a popisuje vnitřní život a myšlenky autorky. Básně jsou řazeny chronologicky, jednotlivá témata se střídají. Pro odlehčení jsou ty emočně náročné proloženy méně silnými, někdy hravými básněmi. Poskytují možnost ztotožnit se, najít úlevu a pochopení nebo jen nahlédnout do života mladé ženy dnešní doby. Sbírka může být společníkem na dlouhý

Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.

Sbírka o malém koťátku, které autorce vstoupilo do života a vybarvilo jí svět. Kotě, které ji naučilo, jak být přijata a jak se chovat jako dáma. Že dáma neprská, ale odchází. Zanechalo v ní svou černobílou stopu. Společně vyprávějí poezii.

Rozsáhlá veršovaná skladba, kterou František Gellner publikoval poprvé roku 1914 na pokračování v příloze Lidových novin \"Večery\". Před tragickou smrtí Františka Gellnera směřovala jeho poezie stále více k epickým rozměrům, což potvrzuje i tato básnická poéma. V sedmi kapitolách zachycuje Gellner příběh bujného španělského milovníka a později i velkého svůdníka, jehož představuje nejprve jako mladíka,

Generační souputníci básník Zdeněk Gerych (1953) a výtvarník Václav Špale (1950) setkávají se potřetí ve společné básnické sbírce. Ilustracemi i poetikou navazují na předchozí Zastavený film (2016) a Relikviáře (2018), také zde jsou určujícím pohledem vzpomínky a konfrontace s nabytými zkušenostmi, u Gerycha silně ovlivněné americkým exilem a zároveň prociťované v návratech do rodných Čech s obdivem

Básnická sbírka.

Druhá básnická sbírka autorky, jež tematicky opět vyzvedává podzim života. Činí tak formou křehké lyriky obsahující nosné barvy nostalgie, něhy a touhy po životní vyrovnanosti a kráse ducha.

Petra Kukala jsme v jeho předchozích sbírkách poznali jako citlivého polabského portrétistu, stejně jako básníka upírajícího zrak za obzor smyslově hmatatelné skutečnosti, kde se vidění a vědění stává jistotou jiného druhu. V Předposledním vlaku ho poznáváme i jako básnického „chvilkaře“, tedy lyrického komentátora každodennosti. Okouzleného pozorovatele — ta palčivost muže středního věku! — dívčích

Výbor z poezie spisovatele Luboše Vinše doprovází grafiky Heleny Horálkové.

Ivan Fontana (*1946) předkládá čtenářům nové aforismy a verše. Je mistrem literární zkratky, a pokud se čtenář v textech přímo nepozná, jistě ocení jejich sílu. Autor navazuje na mnoho našich i světově proslulých autorů. Aforismus byl kultivován v mnohých literárních salonech, z evropské školy vyčnívá podle něj o hlavu francouzský a německý duch. Jak sám říká, zná pod Petřínem téměř každý kámen – chodil

Jestliže můžeme něco směle zařadit mezi klenoty naší literární historie, pak je to Erbenova Kytice. Nakladatelství BVD se rozhodlo nabídnout knižnímu trhu věrnou repliku vydání Kytice z roku 1924. Kniha byla vytištěna tak, aby do nejmenších detailů, počínaje strukturou papíru a konče celoplátěnou originální vazbou, odpovídala předloze z roku 1924. Tuto verzi jsme zvolili také proto, že obsahuje spoustu

Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci.

Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, \"utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů\" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.

Básnická sbírka táborského autora, která je o myšlenkách, pocitech i prožitcích.

Básnická sbírka jednoho z nejzajímavějších českých autorů střední generace. Ilustrace Václav Švankmajer.

Zdálo by se, že v popředí básníkova zájmu je samotný milostný akt nahlížený z mnoha úhlů a podávaný se vzácnou cudností. Autorovi nicméně nejde o uzavřený zážitek, ale o obecné poselství adresované tomu, kdo bude prožívat stejné situace a je ve chvíli tvoření básně již jakoby přítomen. Přitom je každé číslo sbírky zcela autonomní a prosté jakéhokoli verbalismu, je otevřeno svou myšlenkovou a poetickou

Josef Svatopluk Machar (1864–1942), jeden z iniciátorů České moderny, je považován za předního představitele básnického realismu. Jeho prvotina Confiteor (1887, definitivní vyd. 1889 s názvem Confiteor I) vyvolala po svém vydání podobný skandál jako Máchův Máj nebo Nerudovo Hřbitovní kvítí. Macharův věcný, střízlivě mluvní styl, jeho ironie a sebeironie, neúprosná kritičnost, úsilí o pravdivost a deziluzivní

Léto, Klekání, Pohřeb, Svině, Úzkost, Oči, Tma… Básnický most z lásky do smrti (a zase zpátky) s klenbovými svorníky rukodělných ilustrací Viktorie Rybákové.

Nová řadová sbírka oceňovaného básníka. Soubor uvozený větami z díla A. P. Čechova: Umět v tomhle městě tři jazyky, to je zbytečný přepych. Dokonce ani přepych ne, ale cosi zbytečného navíc, něco jako šestý prst. Dílo básnické zralosti oddávající se svobodě, tajemství a melancholii snu. Jako stíny do něj proniká vědomí konce, environmentální žal, vzpomínky i smíření, zakoušené ponejvíce na cestách.

Slova, která klamou tělem Když básník vydá svou třetí sbírku, zdá se, že to s poezií myslí vážně. Že jinak svůj neklid utišit nedovede, stejně jako se nedovede zbavit pochybností o poctivosti své výpovědi při vědomí individuálních i objektivních hranic jazyka. A jakými stezkami své pomyslné krajiny vykračuje? Těmi, na nichž — nietzscheovsky řečeno — jsou nám „slova v cestě“. Slova, která unikají nespolehlivé