Třicátník Viktor míří do Beskyd za vysněnou prací a čerstvým vzduchem. Místo toho na něj čeká všudypřítomný smrad a tetřevna, kde ho terorizuje důchodce Johan, praštěná brigádnice Adéla i její strýc, který útočiště pro ohrožené ptactvo využívá ke svým záletům. V tomto kraji to není vůbec jednoduché – zábavu obstarává opuštěné fotbalové hřiště, zaplivaná putyka nebo domácí hazardní večírky. A jen vyvolený

Oblíbená herečka a spisovatelka přináší laskavé příběhy plné humoru o svízelích a trampotách, které nás v životě potkávají.

Lukáš Vavrečka (1987), básník a prozaik, časopisecky publikuje své verše a eseje, je autorem románu Revolucionáři (vyšlo v r. 2005), sbírky experimentální poezie Vyhnanec s křídly (vyšlo v r. 2008), rozsáhlé čtyřhlasé básnické skladby Partitura (inscenováno v r. 2008) a spoluautorem básnického sborníku studentů Filosofické fakulty Univerzity Pardubice Lumírem proti své vůli (vyšlo v r. 2009).

Povídková kniha je pozorováním života ženskýma očima. Rodiče, děti, sourozenci, prarodiče, manželé, přátelé. Každodenní situace kolem nás - vnitřní a vnější reakce a vnímání situací. Snaha o pororuzumění sobě i blízkým. Co je minulé a co je přítomné? Co si neseme s sebou z dětství, minulosti, ze včerejška i dneška? Rozhovory i vnitřní monology.

Ing. Jiří Prokop vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a pak se věnoval tvorbě programových systémů nejdříve ve Vývojovém výpočetním středisku potravinářského průmyslu, pak v Německu v AM/Informatik. Co by měla obsahovat kniha vzpomínek stárnoucího muže? Asi hlavně veselé historky často vyprávěné kamarádům pro zlepšení jejich nálady. To proto, aby knížka mohla být i příjemným společníkem na čtenářově

Třicátnice Klára se rozhodne, že musí se svým jednotvárným životem něco udělat. Chce se vymanit ze zajetých kolejí vyznačených zastávkami „studium – práce – nájem“ a konečně začít se psaním. A tak se sbalí a odstěhuje se do ciziny, do přístavního města. Zabydlí se v ulici, která má lepší časy dávno za sebou. Na chodníku posedávají vyžilé prostitutky a střetává se tu zašlý svět s chutí bezhlavě bořit

O zvířatech, o lidech, o životě, o lásce / Čtou Jan Werich, Vlasta Burian, Rudolf Hrušínský, Jiřina Šejbalová, Josef Somr, Petr Nárožný, Viktor Preiss, Vojtěch Dyk, Ivan Lupták, Jakub Albrecht, Vojtěch Vondráček, Ladislav Frej, Vlastimil Brodský, Ferenc Futurista, Vojta Merten, Jožka Wannerová, Jaroslav Marvan, Miroslav Táborský, Alois Švehlík. V kompletu, vydávaném k výročí 140 let od narození Jaroslava

Kniha To je v Plenkách je sbírkou valašských kóanů. Pro někoho snad rozpačité označení valašským spisovatelem Petrem Měrkou, pro jiného rozpad vnímání a interpretace reality, když pohlédneme do dlaní a konstatujeme, že osud dávno pominul a nám nezůstalo nic víc, než právě to nic.

Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem

Běla se za Pavla, jehož rodiče mají restauraci na malém městě, provdá z velké lásky. Kvůli budoucímu manželovi se dokonce vyučila kuchařkou, ačkoli odjakživa toužila být učitelkou. Pavel i jeho rodiče ji přitáhli k rodinnému podnikání, ačkoli Bělini rodiče i její kamarádky vztyčovali varovně prst. Sprcha přišla hned po svatbě. Tchyně Bělu pověřila, aby uvařila polévku, a tenkrát Běla slyšela tu větu

Nadčasový román na stále aktuální téma. Dvacet let života hrdinky Zuzany, která zjistí, že \"zdravý\" partnerský vztah na bázi patriarchální modelu muže živitele a ženy v domácnosti, je nefunkční. Pro klid v rodině je ochotná snášet domácí násilí až do dne, který jí změní celý život. Nabere sílu,odmítne se smířit s osudem, postupně nalézá odvahu svoji nelehkou situaci řešit a navzdory překážkám je

Halhatatlanság - ugyan ez a cím olvasható a könyv borítóján, ám az elbeszélésben megjelenő Kundera, mikor barátja új, filozofikus-érzéki regénye címe felől érdeklődik, így válaszol: A lét elviselhetetlen könnyűsége. \"De hiszen, ha jól emlékszem, azt már valaki megírta\" - értetlenkedik a barát. \"Én! De akkor rossz címet választottam. Ez a cím annak a regénynek jár, amit most írok\" - szögezi le az

Kolážový comiks „na hraně existence“, tento „deník všední úzkosti“ je pravou arcikuriositou pro nelíčené fajnšmekry, balancující na hraničních výspách komixu a koláže, poezie a blastemie, hříčky a tvůrčího konceptu, skrytého řádu a zjevného nesmyslu k samozřejmé originalitě obsahové a především formální.

Na první pohled vypadá Kosovo jako nádrž, do který se nepřetržitě naplno pumpuje, a všichni se okatě diví, jak je možný, že i po deseti letech je v nádrži vody sotva po kotníky. \"Ale kam všechny ty prachy přišly?\" rozčílím se. Kluci vybuchnou smíchy, jako bych jim právě řekla skvělej fór, kterej sama nechápu. \"Nejspíš to narvali do pěti set tisíc osmi set padesáti pěti ping-pongovejch turnajů!\"

Kniha Vojínův nářek - je vlastně obrazem doby v dopisech sužovaného vojína. Autor sloužil v osmdesátých letech minulého století jako voják základní služby u Železničního vojska. Dopisy psal s nadějí jejich budoucího vydání v lepších časech.

Současný román o hledání životní cesty zavede mladého astrofyzika do prvního zaměstnání v astronomickém ústavu, kde usiluje o účast v týmu zátměňové expedice, čímž by rád potvrdil svoji hypotézu o chování magnetických polí. Během pár týdnů však hořce zjišťuje, že teorie a praxe jsou rozdílné věci a poměry ve vědě jsou mnohdy horší než u baletu nebo v parlamentu. Roman tak natvrdo poznává nejen trpkou

Knížka brněnského prozaika a dramatika, někdejšího literárního redaktora Československého rozhlasu v Brně a spoluzakladatele satirického divadla Večerní Brno, pro něž psal satirické hry i kabaretní pásma. Nejznámější jsou asi jeho zfilmované prózy ze 70. let Svatební cesta do Jiljí a Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů.

Humorný pohled Ivanky Deváté na ženu v různých životních situacích a na různých místech. Kniha oblíbené autorky je věnována ženám, jejich radostem a strastem, přednostem a vadám. To ale neznamená, že by se v nich nehovořilo o mužích, právě naopak, vždyť muži jsou hlavním zdrojem ženského potěšení i trápení. Autorka provází ženu celým životem od chvíle nejkrásnější, kdy kráčí, většinou v bílém, k oltáři

Hlavní hrdinka odjíždí pracovat jako au pair do Londýna a už tam zůstane. Ve svých fejetonech popisuje svůj každodenní život v cizím prostředí. Mění rodiny, kde hlídá, najde si přítele, vdá se, přichází děti, stěhování. Nakonec se autorka stává se učitelkou na plný úvazek… Vše je prošpikováno nesmírně vtipným komentováním britského způsobu života a zvyků od pití čaje po úctu, které se těší bájný tenisový