Jako školák bydlící nedaleko ošuntělého vesnického hostince, který byl tak trochu i kulturním centrem naší ulice, jsem byl přímým svědkem všeho, co určovalo tehdejší společenský život, od vesnických pitek, přes uliční schůze, sobotní taneční zábavy a promítání černobílých filmů. Nejraději jsem však měl nedělní odpoledne. Tehdy jsem se často s dědečkem dostal do hospody k jeho vrstevníkům, kteří si,

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy s tím dobrým

Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz. A pak svitne naděje, je po bouři a stárnoucí muž při obhlídce krajiny objeví stopy, které mu připomínají minulost. Zprvu

Tara je talentovaná ukrajinská tanečnice, která má před sebou zářivou kariéru. Nechybí jí zápal pro věc ani vytrvalost. Poté co se z Doněcka stane válečná zóna, musí uprchnout do České republiky a živit se tam za nelidských podmínek v bezútěšném prostředí jako dělnice. Jejím vysvobozením z tohoto pekla a cestou za splněním snu – tancem – se může stát malý leták nabízející v nedalekém baru místo barmanky

Obraz Jana Palatáče je román o obrazu, který spojil osudy tří umělců dvou mužů a jedné ženy. Kniha je svojí výpovědí nadčasová a čtenáře nejen zaujme, ale také změní. Předlohou románu je dílo známého výtvarníka.

Malování se slečnou K. přináší minipříběhy řečeno filmařskou mluvou nasnímané z žabí i ptačí perspektivy. Pestrými záběry nám František Kšajt umožňuje nahlédnout do nesnadného života autistické dospívající dívky. Poskytuje vhled do své šest let trvající arteterapeutické práce. Neváhá podívat se na citlivé období puberty, ve kterém dívka malováním získává větší sebevědomí, zbavuje se svých úzkostí a

Lovec a motýl je dějově poutavý, metaforický příběh o hledání stability v moderním světě. Hlavní hrdina Petr se potýká s krutou realitou, prochází svou vnitřní Pouští i velehorami kyrgyského Ťan-šanu, setkává se s krutým Lovcem a zamiluje se do takřka mýtické dívky Anny. Právě Lovec je pro jeho putování klíčový. S nebývalou krutostí Petra učí přijímat utrpení a vede ho k uvědomění si svého místa ve

Povídky v Pražském dixielandu nezapřou autorův český původ, přestože již dlouhá léta žije v Nizozemsku. S hrabalovskou nostalgií či haškovským humorem, ale přesto po svém líčí drobné pražské postavičky šedesátých let. Komunistický režim jim všem komplikuje život, ale oni se vyrovnávají se všemi útrapami důvtipně a s nadhledem. Často je můžeme charakterizovat řekněme jako šibaly, ať už se jedná o školáka,

Tajné milenky i utajené děti, výstřední géniové, tragické omyly, vražedné fantazie, nejpodivnější podoby lásky a nečekané okamžiky, které nás navždy promění. Bezmála padesát povídek zkušené autorky. Fischerová dospěla k obdivuhodné úspornosti a na nejmenší ploše vypráví o neobyčejných osudech svých postav, často i o svém vlastním. Její jazyk je brilantní, ironický i poetický, příběhy jsou občas zvláštní,

Příběh z autorčiny pozůstalosti se odehrává na Vysočině v posledních letech druhé světové války. Mladá, nezkušená dívka z města přijíždí na selský statek, aby dělala vychovatelku čtyřletému děvčátku a částečně tak nahradila její nemocnou matku. Eva tu zažívá spolu se svými vrstevníky nejen krutost gestapa, ale vnímá i krásu venkova, čistotu přírody, blahobyt a dostatek. Láska ji nakonec donutí k návratu

Je nesnadné dostat se z hlubiny zármutku zpět do života. Pro každého člověka existuje jen několik cest vzhůru. Jednou z nich je i nové nasměrování. Uvědomit si, že život je nesmírně vzácný dar a měl by být nabídnut v plné míře i těm, kteří neměli tolik štěstí a nenarodili se do milující náruče rodiny.

Chceš žít svůj sen? Najít sám sebe? Mít vlastní zdroj energie? Být šťastný, nezávisle na okolí? Mít nezlomnou víru v sebe? Najít vnitřní klid? Chceš být tím, kým ses narodil být? Pak je tato kniha určena právě tobě. Elena, česká autorka, vypráví skutečný příběh o své cestě za snem.

Trochu rabiátské, ale i tápající figury z vesnic a maloměsta, nehrdinští hrdinové povídkové knihy Stanislava Berana jsou obtíženi všednodenními starostmi, které je nečekaně uvrhnou do trýznivých tázání. Chtě nechtě musí promýšlet otázky viny, odpuštění i bolestných traumat z minulosti. Dilemata obtěžkávají postavy novými vztahy a osudovými zvraty, směřujícími ke křehké katarzi. Tato carverovská nedořečenost

Není tomu ani dvacet let od chvíle, kdy jsme začali psát na začátku letopočtu dvojku, po deseti letech od poslední velké změny v evropských dějinách – pádu železné opony. Přízrak padesátých let, pachuť normalizace stejně jako kocovina z poslední dekády dvacátého století nás však pronásledují dodnes. Přestože byla tato doba, ostatně jako mnohé před ní, plná tragických událostí vyvolávajících vlny napětí

Současný román o hledání životní cesty zavede mladého astrofyzika do prvního zaměstnání v astronomickém ústavu, kde usiluje o účast v týmu zátměňové expedice, čímž by rád potvrdil svoji hypotézu o chování magnetických polí. Během pár týdnů však hořce zjišťuje, že teorie a praxe jsou rozdílné věci a poměry ve vědě jsou mnohdy horší než u baletu nebo v parlamentu. Roman tak natvrdo poznává nejen trpkou

Své apokryfy psal Karel Čapek postupně od počátku 20. let až do doby krátce před svou smrtí. Do krátkých textů volně inspirovaných některými z nejznámějších příběhů dějin, Starého i Nového zákona i světové literatury shrnul svou životní filosofii, jejímž středobodem je malý, nehrdinský člověk, který se stává stále znovu obětí velikášství, touhy po moci i absolutního přesvědčení o vlastní pravdě. V

Siamský příběh mám z bohatého Kratochvilova literárního díla snad nejraději. Je v něm všechno, co na četbě miluji: vyprávění, které nás od první řádky vtáhne do věrohodného příběhu, i věrohodného vypravěče, který nám vypráví o své první a jediné opravdu velké lásce, lásce dvanáctiletého chlapce ke zralé a neskutečně krásné ženě. Apostrofy její krásy patří k nejsilnějším metaforám nové české prózy a

Příběh rozbité rodiny Troutmanů z kanadské Manitoby. Matka na pokraji nervového zhroucení, sklíčené dospívající děti a k tomu jedna nešťastná teta, která přijíždí, aby vše zachránila. Rozjíždí se divoká výprava na jih USA za nalezením ztraceného otce. A co všechno na cestě najdou? Sebe sama. Cestu k druhému. A mnoho dalšího...

Vzešel z ušlechtilého chovu kartouzských modrých koček pěstovaných pro krásu. Jeho předci získali řadu titulů a ocenění na prestižních soutěžích, jež se na oslavu těchto báječných tvorů pravidelně konají v nejrůznějších částech světa. Jak došlo k tomu, že potomek slavných rodičů, na kterého netrpělivě čekaly sály mezinárodních výstav, se vydal cestou obyčejné venkovské kočky? O tom pojednává tento

Slavný český malíř a ilustrátor Zdeněk Burian (11. 2.1905–1. 7. 1981) je znám jako autor ilustrací k mnoha dobrodružným příběhům, ale proslavily jej především obrazy pravěkých zvířat a lidí. Pro mnohé čtenáře bude tedy možná překvapením, že se Zdeněk Burian zařadil i mezi výtvarníky, kteří ilustrovali klasické dílo české literatury Babičku Boženy Němcové (asi 4. 2.1820–21. 1. 1862). Ke zvláštnímu „setkání“