Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa

Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor

Kniha s názvem Předěly a podtitulem Básně egyptské, irské a kroměřížské je pozdním debutem historika umění a národopisce Lubomíra Filipa Piperka. Kniha je rozčleněna do několika samostatných, ale na sebe navazujících částí. Čerpá z krátkých cest po Egyptě

Útlá sbírka básní, které jsou někdy skoro návodem, jak naivní vděk může být cestou ke spokojenosti, pocitu životního štěstí a naplněné lásky. Když se pak v takovém světě, životě člověku stane něco zlého, může se kromě smutku vytvořit současně i pocit jistoty, že je stále za co být vděčný, vždycky je z čeho se radovat a navždycky je koho milovat.

Dvousvazkové souborné kritické vydání básnických sbírek. První obsahuje prvních deset sbírek, počínaje Refrigeriem (1947) a konče Sedmi písněmi (1976), celkem 293 básní. Druhý svazek obsahuje dalších třináct sbírek, od Malých hór (1977) po Malé hóry (II) (1995), celkem 253 básní. Sbírky jsou řazeny podle roku prvního vydání. Oddíl Dodatky na konci druhého svazku (od s. 851) přináší výběr z knižně nepublikovaných

S rozvojom aténskej demokracie sa v metropole Grécka začína od 5. storočia pred Kr. rozvíjať nová forma dramatického umenia. V Aténach vznikajú súťaže, ktorých obsahom sú predstavenia dramatickej tvorby. Hry a súťaže sa stávajú súčasťou sviatkov, osláv a občanom-divákom sa predvádzajú na nich dramatické, divadelné predstavenia. Drámy v tomto období, a to najmä tragédie, sa stávajú významnou záležitosťou,

Verše, jejichž poznávacím znakem je i všudypřítomný humor anglického typu, skvěle doplňují rovnocenné ilustrace akademického malíře Jana Gablera.

Pozoruhodný výběr a nádherné překlady skvostů francouzské lidové poezie, která se skrývá v šansonech většinou neznámých autorů, rozhodně nesmí chybět v knihovně milovníků francouzské literatury. Některé jen málo známé písně, stejně jako písně, které můžeme slyšet zpívat i dnes nejen ve Francii, nás provázejí událostmi francouzské historie, životem a cítěním někdejšího francouzského venkova, ale jsou

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný fi lozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho

Kniha básníka a grafika Rostislava Valuška je kompletním básníkovým dílem, soustřeďuje do jednoho svazku všechny dosud vydané autorovy sbírky a také představuje dosud nepublikované celky z posledních let. V této knize je celá suma básníkova života. Valuškovy verše patří ke spirituální linii české poezie, v jeho kontemplativní poezii je svět reálný neustále prostoupen četnými biblickými motivy a symboly,

Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít? Sbírka básní Poslední divoké objetí ohledává intimní vztah lidského a mimolidského v bdělém i snovém všednodenním prožívání a připomíná, že není nutné putovat na druhý konec světa, abychom znovuobjevili vlastní divokost.

Překvapivá sbírka básníka, jehož verše lze dávno spolehlivě rozpoznat v mnohohlasí české poezie Dne 8. září 1522 po vyčerpávající tříleté plavbě dorazila do Sevilly „poslední zbídačená loď velké Magalhăesovy flotily / přetížená hřebíčkem, / osmnácti muži / a zprávou, / že Země nemá okraje, a tedy spočinutí“. Přesně po pěti stech letech, 8. září 2022, vychází nová kniha Petra Hrušky, která je částečně

Výbor z poezie Vladimíra Vokolka (1913–1988), sestavený u příležitosti stého výročí autorova narození. Formálně pestrá, důvěrná poezie, v níž rozmlouvá otec se synem, vybraná nejen ze dvou sbírek „dětské“ poezie, napsaných v těžké životní situaci. Druhý svazek edice Stoletý kalendář.

Sbírka básní o tom, co MÁMY denně zažívají a jak si (ne)umí se vším poradit. Básně, které pobaví, pohladí i ukonejší. Svět MÁM je různorodý a pestrý. MÁMÁM jsme všichni vděční za život a právě především ten tato sbírka oslavuje! A to nejméně tak, jak MÁMY oslavují každé kafe a hlídání svých potomků. Co si budeme namlouvat… Pohromy i štěstím nabité chvíle, eskapády i vzlety! MÁMY, tak na zdraví!

Nová třívětá lyrická kompozice básníka, hudebníka a rovněž příležitostného výtvarníka přináší na rozdíl od předchozích, \"utěšených, vláčně plynoucích básnických obrazů\" (Petr Andreas), známých z Lorencových sbírek Bezdomovci duše, Jízlivosti aj., verše deziluzivní a současně výrazně se vztahující k rozkolísané přítomnosti, která vytěsňuje poetické principy a etos krásy na okraj pozornosti.

Psaní strojem na děrné štítky má v nové sbírce Radka Malého nejen svůj formální půvab a neslouží jen jako záznam pozoruhodného tvůrčího procesu, ale také ustavuje svá pravidla, kouzla a omezení. Ta se odrazila v rázu a atmosféře Básní na děrné štítky, které zachycují s lehce absurdním nádechem uchvácený a uchvacující souboj s nimi: kdykoli nadreálné a surreálné na okamžik odpočívá, vlichocuje se neúprosná

Slova, která klamou tělem Když básník vydá svou třetí sbírku, zdá se, že to s poezií myslí vážně. Že jinak svůj neklid utišit nedovede, stejně jako se nedovede zbavit pochybností o poctivosti své výpovědi při vědomí individuálních i objektivních hranic jazyka. A jakými stezkami své pomyslné krajiny vykračuje? Těmi, na nichž — nietzscheovsky řečeno — jsou nám „slova v cestě“. Slova, která unikají nespolehlivé

Básně z putování po Čechách a z krajin, do kterých vcházíme jenom ve snu. Autor mnoha básnických sbírek se vrací tam, kde začínal. Tajemný titul Motýlovy prvotiny Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách dobře vystihuje i poetiku knížky, která vychází třiatřicet let po autorově debutu.

Jsou momenty, které nám navždycky utkví v paměti a nadobro nám změní život. Lidé, které ve svém životě potkáme a kteří ho ovlivní, ať už v tom dobrém, či špatném. A pocity, nad které se jednou budeme muset povznést. Autorka se z nich vypisuje v této sbírce básní plné pravdivých příběhů lidí, kteří prošli jejím životem a už navždy v něm zanechali stopu.