Jan Boháč (1956) ve svém druhém románu Marnosti úniku (první román vyšel v roce 2000 pod názvem A pak uvidíš...) vypráví příběh restituenta, který sám sebe hýčká podle představ o bohatství. Hoteliér Jan Renner přežívá v domnění, že svou vnitřní ohyzdnost přestane vnímat, pokud obmění styl konzumu a občasnou podlostí udrží svůj cit v klinické smrti. Boháčův román je psychologický portrét zbohatlíka,

Román o cestě z hlavy do srdce, o prostém lidském štěstí a o ničem, které přesahuje vše. Přijde chvíle, kdy si člověk uvědomí, že je všechno jinak, než si myslel. Vlivný podnikatel Aleš Hlavinka tento okamžik zažije na oslavě svých 42. narozenin. Místo bujarého oslavování, na které se těšil, málem umře na svém luxusním WC. Nelehká cesta z hlavy do srdce může začít... V knize se zajímavým způsobem snoubí

Příběh se odehrává z převážné části v malebném a poklidném okolí penzionu Na Kopečku, posazeného do krásné přírody Šumavy. Do tohoto penzionu přijíždí Daniel, spolumajitel realitní firmy. Chce se zdokonalit ve vedení rodinného podniku, proto v nedalekém městečku bude několik dní navštěvovat kurz. Hned na recepci se seznámí s Eliškou, vnučkou majitelky. Ačkoli každý pochází z dosti odlišného prostředí,

Tomáš je normální kluk, vlastně muž a někdy také táta. První syn se mu narodil ve dvaceti letech, poslední v šedesáti. Každý v jiné době, v jiné rodinné situaci. Ke každému ho pojí jiné pouto. Ale všechny miluje. Osmý příchod syna je o lásce, nenávisti, nevěrách, vzestupech i pádech. Příběh jednoho člověka, který se snaží být tátou, ale moc mu to nejde. Snaží se být manželem, ale také nic moc. A zjevně

Povídky z knihy Na otecké půdě. Obrázky ze Žďárských hor jsou souborem již dříve časopisecky vydávaných povídek spojených lokalitou Žďárské vrchy. Knižně vyšel tento soubor poprvé v roce 1894 v Brně. Autor ve svých obrázcích vykreslil atmosféru dobové reality na pozadí podstatných dějů české historie 19. století. Tak kupříkladu povídka Polák zmiňuje bitvu u Sadové (1866), zásadní střet prusko-rakouské

Vinařský deník je druhým literárním počinem Daniela Jahna po jeho debutovém románu Naivní sezóna (Dauphin 2017). Nová próza beletristickou formou deníkových zápisů mapuje vinařské práce v průběhu jednoho roku, tedy pěstování vinné révy a výrobu vína. Text je pojat v odlehčeném stylu Betty MacDonaldové, tedy jak se to dělat má, i jak se to dělat nemá, co všechno se při této práci může přihodit a pokazit,

Kniha Spratci je o tom, že dobrá parta je základ. Základ všech problémů. Děj se odehrává především v letech osmdesátých a na začátku let devadesátých. Je to akční, živočišný příběh. Svojí literární formou, ironickým humorem a dramatičností jde však o příběh současný, autentický a vtahující jako sám život Spratků. Jedná se o první díl připravované volné trilogie.

Kniha Tutáč ještě nevyšla, a už měla za sebou svoje osudy. Osudy přepisování do minulého času a osudy odmítání. Ty první psaly osobnosti kulturního života, které ministr ve svém zápisníku zmiňuje a jež mezi jeho napsáním a vydáním zemřely. Odteď však všichni, co umřou, zůstanou už pořád naživu. Kniha Tutáč je prý laciná. Jistě, vždyť i přes svůj utopický (či dystopický?) charakter musí pro vytvoření

Co mají společného písek a sušenky? Nebo hokejky s plyšákem a modřiny s letákem? Zeptejte se Martina Selnera! Mimo to, že pracuje ve Slunečním domově, kde se stará o děti s autismem, oplývá totiž darem spojit dvě zdánlivě nesouvisející věci. Tyto neobvyklé dvojice mu slouží jako odrazový můstek k tomu, aby nám přiblížil svět autistických dětí a jejich i své každodenní starosti. \"Drobnosti jsou tu,

Vladimír Hulpach převyprávěl z Ovidiových Proměn příběhy známých dvojic antické mythologie, např. Apollón a Dafné, Zeus a Europé, Perseus a Andromeda, Pygmalión a socha, Kirké a Odysseus a tak dále. Ovidius zavádí čtenáře do často neznámých koutů antického bájesloví, mezi božstva a smrtelné hrdiny. Výpravnost knihy podtrhují spontánní ilustracemi malířky Mirky Hrdinové.

Položily jste si někdy otázku, jaké jsme my, ženy? Ano, jsme milující, naprosto úžasné, okouzlující, pracovité, veselé, rozmarné, ale i občas hubaté a nešťastné. Jak vidíme muže? A co všechno dokážeme? Přežít rozvod, s grácií se vyrovnat s nevěrou partnera, milovat i nenávidět, vztekat, plakat i bojovat s nepřízní osudu – a taky uvařit guláš bez papriky… Autorka popisuje s humorem sobě vlastním a jistou

Když se mladá manželka a matka Petra Tomanová stěhovala na začátku 90. let z Čech do Ameriky, vezla si s sebou i svůj vlastní sen - vzdělat se, podnikat a zajistit svým dětem tu nejlepší budoucnost. O několik let později si na drahé a náročné stadium vydělává úklidem domácností bohatých Američanů, po nocích se učí na zkoušky, stará se o děti a domácnost, a s vypětím všech sil se snaží na svůj původní

Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan,

Pravdivý příběh skutečného psa a jeho rodiny. Pořídit si nebojácné štěně velkého knírače a dát mu jméno Conan – to skoro samo o sobě předurčuje, že se budou dít pořádné věci . Když se pro něj rodina rozhodla a přivezla si ho domů, začalo pro všechny období radostí a útrap psího života. Jak to zvládli? To se dozvíte v příbězích, které se před Vámi právě otevírají. Hrdinou příběhů je pes Conan – přátelský,

Román, jednoduchý příběh mladistvé milostné citovosti a přírodní senzitivnosti, ústící v útěk před znevšedněním měšťáctví do přírody. Autor impresionistickým stylem zvýraznil úlohu vypravěčského subjektu. Kniha pojednává o vztahu měšťáckého a pohodlného Ríši k poctivé, milé a prosté venkovské dívce Helence.

Vždycky jsem měla dva domovy. Jeden byl v bytě na sídlišti, kde jsem chodila do školy, a ten druhý měl kola a patřilo k němu obsluhování autodromu. Osud nám ale do života přináší různá překvapení a já začala zjišťovat, že nejde donekonečna dělit síly mezi dva světy, které se od sebe tolik liší. Ježdění s kolotoči jsem milovala, stejně tak jsem ale milovala kluka, který s nimi neměl nic společného…

Kdyby se Don Quijote pokusil svést souboj s českým školstvím, pokorně by se za pár hodin vrátil k větrným mlýnům. O tom je přesvědčená i češtinářka Tereza, jíž dělá ze života peklo byrokracie a despotický ředitel. Naštěstí má podobně naladěné kolegyně, studenty s otevřenou myslí i Čaroděje, který jí vykouzlí v duši klid spolehlivěji než Neurol. S jejich pomocí se vydává do světa příběhů… a její cesta

\"Svět v podání Petra Měrky je jistě možno i vzdor všemu humoru a nadsázce vnímat jako beznadějný, cynický, hnusný, chorobný, perverzní, primitivní a veskrze vůbec zlý. Leč kdo nechce, nemusí tuto knihu číst. Kdo naopak tuto knihu - ať už z jakékoli pohnutky - číst bude, má možnost se ptát, v čem a nakolik se Měrkův literární svět liší od skutečného světa, jejž dennodenně obýváme a jehož jsme obětí

Jeden čas, jeden dům, mnoho osudů Každý dům má svůj příběh, některý skrývá tajemství a jiný má vlastní osud. Tak jako žlutý činžák v nenápadné ulici Města poblíž Řeky. Jak moc jej určí obyvatelé — fotografka a ornitoložka Róza, spisovatel Hilský, podnikatel Majer, agorafobička Klára nebo paní Cartierová a… kam se vlastně ztratil domovník Vrána? Zatímco obyvatelé domu žijí zdánlivě nezávislé životy,

Ve svých povídkách líčí oblíbená spisovatelka ze Žďárských hor životní osudy vesnických lidí, kteří sice těžce pracovali, ale svým úsměvem nikoho nezarmoutili. Kde jiní plakali s trpícími, snažili se potěšit nadějí na lepší časy. Ano, naši předkové si uměli pomáhat a sváry zaháněli vlídností a zbožností.