Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.

Ema Labudová na sebe upozornila prvotinou Tapetář, za niž byla nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Svůj nový příběh přesunula z Anglie do Československa, z padesátých let na konec sedmdesátých. Tématem už není vztah mezi dvěma mladými muži, ale porucha příjmu potravy. Sedmnáctiletá Lada trpí anorexií. Nějaký čas trvá, než si rodiče všimnou, že výrazně zhubla – nebo spíš že je vyzáblá

Spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová píšící pod pseudonymem Felix Téver (známá též svým literárním salonem na Jungmannově náměstí) ve svém literárním díle vycházela ze znalosti pražského prostředí, které však viděla trochu jinak, než bylo v české literatuře obvyklé. Nebyla to Praha drobných živnostníků a \"malých lidí\", jak o nich psal její současník Ignát Herman, byla to Praha měšťanská, Praha

Dobra pracuje pro úspěšnou talk show a je zvyklá plnit příkazy i očekávání. Má přítele, kterého jiní obdivují. Má nesnesitelnou šéfovou, pro niž je ale nepostradatelná. Nepříjemné myšlenky zahání vínem. Navenek je milá. Poslušná. Tuší, že ji ostatní zneužívají, ale odmítá si to přiznat – protože tak se dá pohodlně žít. Anebo se jednou konečně probudí a začne se bránit. Naučí se používat zlo. Zkusí

Nové vydanie slávnej knihy Zdeňka Jirotku Saturnin, ktorá pobavila už niekoľko generácií čitateľov. Dozviete sa z nej, čo sa stane, keď vám svojimi nápadmi spestruje život verný sluha. V preklade Ľubomíra Feldeka vychádza prvý raz v slovenčine. Ilustroval Adolf Born.

Říká se, že člověk zmoudří a porozumí sám sobě teprve k stáru – jinými slovy, že v pozdějším věku najde sám sebe. Co si má ale hlavní hrdina počít ve chvíli, kdy sám sebe najde doslova? Ano, emeritního docenta bohemistiky Igora Juráška by ani v nejčernějším snu nenapadlo, že když se po mnoha desetiletích vydá do městečka Staré Rasošky, kde kdysi začínal své učitelské povolání, nalezne tam za živým

Piano live, druhý díl tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc, napsal pod pseudonymem Chaim Cigan známý prozaik a dramatik, vrchní zemský rabín Karol Sidon. V pokračování prvního dílu se příběh ještě více odpoutává od reality, byť s mimořádným smyslem pro reálné detaily, a pomocí převratného vynálezu cestování v čase volně putujeme staletími a kulturami, objevujeme jejich kouzla i slabiny, abychom nakonec

Vlny Jaderského moře omývají chorvatská pobřežní městečka plná pohnutých příběhů. Jedním z nich je letovisko Baška Voda, o němž před smrtí mluvila i Lukášova matka. Skrývá se tam snad důvod, proč celý život neprojevovala emoce? Aby Lukáš našel odpovědi na otázky, které ho tak tíží, opouští se svou dospívající dcerou rodnou Prahu a vydává se do Chorvatska. V minulosti se paralelně odvíjí vyprávění jeho

Zápisník zapomenutého botanika objevitele či fantazie šíleného výtvarníka? Skutečně jsou květiny na klopě slavného pěvce tolik vzácné a opravdu dávný indický lékař, přezdívaný otec chirurgie, sešíval rány mravenčími hlavičkami? Co je pravda a co je výplodem fantazie autorky této krásné a zábavné knihy rozhodnete je vy sami.

Jak se chová hejno vůči odlišnému jednotlivci? Vůči takovému, který se jakkoliv odchyluje od navyklého normálu? Nejčastěji se snaží ho mermomocí přivést k rozumu nebo likvidovat. Anebo aspoň nějak potrestat za to, že si dovolí být jiný, svůj.Autorem trojice povídek v knížce O lidech a slepicích je Radoslav Nenadál, a povídky spojuje motiv různorodého násilí.V Únosu se rodina nemůže vyrovnat se situací,

Jan Šmíd, autor pozdějších bestselerů Čisté radosti mého života, Návrat čistých radostí a Údolí nejčistších radostí, debutoval v roce 1967 pod pseudonymem Jaime Pessoa strhujícím románem – vyprávěním o útěku vězně tropickým pralesem Jižní Ameriky. Volná fabulace dává autorovi příležitost k dramatickému a zároveň svrchovaně básnickému líčení tropické přírody, s níž spojuje horečné asociace milostné

Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem

Havířovina je nevzhledný a zanedbaný dům v malé vesnici. Povídá se o něm, že přitahuje špatné věci — lidé tu umírají nebo přinášejí neštěstí ostatním. A kdoví, možná se tu dokonce objevují duchové… Jedna zdánlivě nepodstatná matčina poznámka o tom, že z komína Havířoviny opět stoupá kouř, vyvolá v hrdince románu zájem prozkoumat dům blíž. Vydává se tak po stopách historie tajemného a pravidelně opouštěného

Hrdinka nového románu Petry Hůlové přijíždí do Čech, aby si vydělala. Příběh Olgy je výpovědí o nelehkém životě v cizí zemi. Vyprávění se pokouší vyrovnat se se stereotypy, týkajícími se jak Ukrajinců, českých zaměstnavatelů a neziskových organizací, tak žánru \"gastarbeiterského románu\", který životy svých hrdinů často redukuje na boj za slušnou materiální existenci a rodinné štěstí. V lehce ironickém

Žena, která se nedokáže smířit s rozchodem a chodí na tajné návštěvy do bytu bývalého partnera. Setkání dávných kamarádek porovnávajících svá dětská přání s realitou, v níž žijí. Nevšední přátelství desetileté Angeliny s Idou, která o samotě tráví dovolenou, jež měla být svatební cestou. Nebo rande naslepo, co nedopadne podle představ ani jednoho ze zúčastněných. Osamělé povídky jsou citlivými příběhy

Sbírka příběhů, jimiž se vine vzájemně propojující buddhovská nit vytvářející utkanou mytologii, pojednává o zdánlivě rozmanitých tématech od zmrtvýchvstání irského pijana po morální otázky zrady, podvodu, zbabělosti a další. Je tu zobrazen lidský pud směřovat ven, utíkat pryč, aby vše nakonec nevyhnutelně končilo uvnitř. Klubko veškerých příběhů se totiž odvíjí z nebeského kláštera, jehož obyvatelé

„Haló, je tam někdo živý, nebo je to automat?“ se občas ozve ve sluchátku, ke kterému vede cesta vytočením tísňového čísla 112. Zajímalo vás někdy, jaké to je pracovat na tísňové lince? Věčná smolařka Linda vám to ukáže. Provede vás přijetím do práce na tísňové lince i tím, jak vypadá její všední den. Linda měla zrovna směnu, když na jižní Moravě udeřilo tornádo, a vysílala hasičské jednotky na pomoc,

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje

Z pařížského Východního nádraží, Gare de l´Est, vyjíždí 21. srpna 1988 vlak do Prahy a odváží skupinu mladých lidí z Československa, kteří na pozvání spřátelené francouzské komunistické mládeže pobývali týden ve Francii. Ana, jíž je právě ten den osmnáct let, si ale jen vyzvedne pas a do vlaku ke zděšení ostatních nenastoupí. Je rozhodnutá nadělit si k narozeninám svobodu, ačkoliv sama ještě nemá tušení,

Jeden druhého už máločím překvapí, zato vytočit se umějí dokonale, On se chce dívat na fotbal, ona poslouchat Édith Piaf, Po letech manželství v nějakou zásadní událost, která by jejich vztah posunula jiným směrem, ani nedoufají, Jenže pak se to stane – ona náhle zemře, on zůstane na všechno sám, Počáteční oddechnutí a dosažení vytouženého klidu brzy vystřídá stesk, A budou se dít věci!