Když před lety ukončila dlouholetý vztah a zůstala sama s malou dcerou, rozpadl se jí malý vesmír. Pomocnou ruku v období plném sebelítosti jí podala nová práce a také nový muž, ale ani on jí často nebyl dost dobrý. V době pochybností, jestli je na správné cestě, jí pomáhal deník. Ten si psala v dopravních prostředcích nebo v nově nalezeném útočišti – pátém patře bez výtahu. A tak vznikl osobní materiál,

Střípky jednoho neobyčejného a inspirativního života. Talentovaná herečka a dokumentaristka Petra Nesvačilová píše v souboru krátkých příběhů a zamyšlení o svých vzpomínkách na dětství na vsi i nabitých dnech herečky z povolání, které jsou něčím vždy trochu nevšední. Petřiny texty nepostrádají vtip ani autentický a nepřikrášlený vhled do života za stříbrným plátnem. Neváhá si ze sebe udělat legraci,

Příběhy o literatuře a literátech vyprávěné s humornou nadsázkou.

Nebyl jsem, v případě napsání této útlé publikace, inspirován majorem Zemanem ani jeho třiceti socialisticko - kriminalistickými kousky, ale výzvou mých přátel, abych zavzpomínal na třicet roků své lékařské, především psychiatrické praxe a vybral z nich stejný počet vážných i veselých příběhů.

Kniha není sbírkou citátů, ale spíše indícií, zkrátka takový koncentrovaný souhrn konstatování obecných faktů. \"Co je to ten poidibioq - boiqipiod?\" Představ si Svět a na něm chaoticky rozházené, poskakující informace, jako jednotlivá písmena, pro lepší představu, klidně všech abeced co znáš. Lámání přes koleno, přitahování za vlasy, vždy vedlo jen k násilí, bezpráví a nikdy k harmonii, souznění,

Igor je bez práce a bez vize. Jediný pevný bod jeho života tvoří pravidelné návštěvy bratra v psychiatrické léčebně. Po večerech vysedává v baru, kam chodí i jeho sousedka Zuza. Ta jedné noci zemře ve svém bytě a Igyho vratký život se začne ještě víc komplikovat. Nevyjasněné úmrtí spouští koloběh vzpomínek a traumat. Kdo ve skutečnosti může za Zuzinu smrt a kdo je krásná dívka z tramvaje, kterou by

Rozvod jako takový s sebou většinou příliš humoru nenese. Rozvodem ale dozajista něco končí – a něco začíná! Hrdina knihy Ivana Galambici je toho zářným příkladem, neboť po této neblahé události zažívá situace, které jsou někdy humorné, někdy tragikomické, sem tam neuvěřitelné, a někdy se čtenář neubrání, aby mu smíchy nevytryskly slzy. Některé autorovy povídky tak ne náhodou odkazují k tomu nejlepšímu,

Osmá samostatná kniha plzeňské prozaičky Jitky Prokšové je souborem patnácti povídek. Autorka se v duchu své dosavadní tvorby i tentokrát věnuje mezilidským vztahům, vstupuje do psychologie postav a uplatňuje cit pro detail, který může často změnit osud jejích literárních hrdinů. Text doprovázejí fotografie Evy Hubatové.

Dvacetiletá Karolína studuje filozofii a zdávají se jí podivné sny. Kdyby se jí nerozbil počítač a nebyla zoufalá, tomu cizímu klukovi, co ji oslovil v kavárně, by nikdy nenapsala. Tomáš: floutek, co se jen vychloubá! To známe. Jenže je to právě Tomáš, kdo Karolínu bez předsudků a rychlých závěrů vyslechne. Karolína totiž také pátrá po tom, kdo vlastně byla její máma a kam zmizela. A tak se tihle dva

Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi.

Spisovatelka vrací na scénu svoji hrdinku Karlu. Avšak mnohem dospělejší, matku dvou dětí. Karla propadá duší, tělem i láskou jedinému muži, Márovi. Miluje ho tak silně, že paralyzována vášní si neumí připustit, že on v těch samých iluzích udržuje ještě i jinou ženu.Pohádkář je příběhem o fatální závislosti, o vášni i o životních ztrátách.

Autorův život je přelouhovaný čaj, který notně zhořkl, zatímco psal o ženách, které získá, a cestách, na které se vydá, až bude pravý čas. Teď je. Končí v práci a snaží se rozběhnout. Až moc, přichází k úrazu. Život jde dál, uvědomuje si, nikdy se nezastavil. Jednou se ale zastaví. Jak naskočit? Není, kam spěchat, ale ani na co čekat. Je čas vyrazit, ale pak se taky vrátit. Všechno zapsat, zaspat.

První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let 20. století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto

Vlastimil Vavřín, který před časem zaujal svým románem Spaste naše duše, nyní přichází se strhující novelou, odehrávající se ve fiktivní Kotlince. V první části vypráví o rošťárnách partičky malých darebáčků, nahlížených stárnoucím umělcem. Díky jeho výraznému zjevu, černým vlasům, pronikavému pohledu a svéráznému oblečení se děti domnívají, že objevily upíra. Druhá část zastihuje protagonisty o desítku

Fantaskní próza ve stylu magického realismu je příběhem muže, propadajícího se do světa „na druhé straně smrti“ a ženy, putující ve stopách jeho snů. Co je čeká v alternativním světě? Nový život? Jiné poznání? Láska, či smrt? Citlivě napsaná próza s poetickými intermezzy, plasticky líčeným prostředím a věrně podanými detaily, v níž rozehrává autor bohatou myšlenkovou hru s řadou filosofických i literárních

Místy půvabná a místy zneklidňující je sbírka malých, avšak originálních příběhů talentované slovenské autorky Alice Bartkové, uvedených pod názvem Snesitelná těžkost bytí. Hlavní postavy se zmítají mezi touhou po jedinečnosti, smysluplnosti života a přijetím masového a abstraktního diktátu, jehož prostřednictvím vstupují do našeho života falešné příběhy, vytvářející iluze vypůjčené od jiných.

Kniha z rodu povídek Jana Balabána. Mihotavé záznamy dávné slávy a patřičnosti s nadhledem i ironií zachycující třpytivost našich životů. Postavy, které potkáváme denně na ulicích, ale nic o nich nevíme, naše strachy a pocity, které mizí nebo v hlubině setrvávají. Ach Tygře, tygře!

Jedno záhadné, rukou psané pozvání dokáže Karolíně obrátit život vzhůru nohama. Je podepsané ženou, která už dávno nežije. Nebo ano? Pak je ale dosavadní život Karolíny jedna velká lež. Je zmatená a váhá, ale nakonec se rozhodne pozvání přijmout. Přijíždí na opuštěný statek a setkává se s dalšími neznámými lidmi. V malé společnosti, odříznutá od okolního světa, prožije letní dny plné silných emocí.

Vzrušující, divoké, šílené a vtipné povídky zneuznaného mladého génia Petra Měrky navazují na poetiku u nás dobře známého ruského spisovatele Daniila Charmse nebo Charlese Bukowského.

Celý život jsem strávil na cestách po místech, nad kterými zůstává rozum stát. Spadl jsem s letadlem, potopil se s lodí a přejelo mě auto. Kousl mě had, pes, pavouk, opice a jedna malá ryba u pobřeží Asie. Chtěli mě lynčovat, zabít, deportovat, podplatit a jednou i sníst, ale myslím si, že jsem si to tenkrát jen špatně vyložil. Chcete vědět, co vás čeká? Buďte v klidu, protože to vám nikdo dopředu