Anna chce začít znovu. O mnohé ze své minulosti by se s ostatními dělila jen nerada a s vlastní rodinou nemá zrovna dvakrát dobré vztahy. Díky svému koníčku, jímž je focení, narazí jednoho dne na starou, opuštěnou vilu, která jí učaruje. Když se o dům začne zajímat, zjišťuje, že ten je opředený záhadnými historkami – a že má neméně záhadného, ale také velmi charismatického majitele, kterému Anna učaruje.

Milé dámy, už jste měly tu čest seznámit se s neodolatelně šarmantním mužem? Rád se baví, nesnáší nudu a vítán je zejména v byznysu, armádě a politice. Jen tak něčeho se nelekne. Bát se budete vy! Je chytrý, bystrý a snadno si získává vaši důvěru. Do náruče mu vletíte snadno Kromě zábavy a prestižního zaměstnání totiž potřebuje ještě někoho, kdo se o něj postará. Třeba zrovna takový spí noc co noc

Kniha Lébensvelt představuje soubor esejů a glos Ivana Horáčka, výrazného a všestranného (zabývá se i tvorbou výtvarnou a literární) autora blízkého okruhu revue Analogon. Lébensvelt prezentuje specifickou polohu imaginativně-kritického uvažování o skutečnosti, tvorbě a jejích vzájemných vztazích a filosofických přesazích. Odpovědi nachází i prostřednictvím konceptů, které doposavad nebyly ani v effenbergerovském

Básnická sbírka.

V knize Každý má svého vraha sledujeme několik příběhů lidských životů jako částeček velikého obrazce světa, střet mužského a ženského principu na pozadí velkých i malých dějin. V množství reálných epizod autorka líčí osudy několika generací v navzájem se prolínajících časových rovinách. Na příběhy autorka navěšuje vlastní vzpomínky a sny. Každé z postav vtěluje zcela určitou životní sílu, zkušenost

Román Ospravedlnění je ze všech děl Eugena Lišky nejsložitější a umělecky nejzajímavější. Pět hlavních dějových pásem obsahuje navzájem se prolínající příběhy od doby pobělohorské do 70. let 20. století. Pásma jsou rámována pohřbem babičky hlavní hrdinky Anny Polidarové-Rosové ze začátku 70. let 20. století. Annin příběh v osobním deníku a v rodinné dvou-kronice a příběh jejího manžela Petra Rosy v

Vycházely z případů černé kroniky. Knižně vyšly poprvé v roce 1929 a od té doby se dočkaly mnoha reedic. Inspirovaly i zvukové a televizní adaptace, filmové verze. Mají prvky klasické detektivky, avšak způsob Čapkova vyprávění je originální. Vyznačuje se nadhledem, smyslem pro humor a umem vcítit se do lidské duše. Autor je geniálním znalcem lidských povah a výjimečně zachází s moderní češtinou, která

Babička Boženy Němcové (1820–1862) neodmyslitelně patří do kanonického fondu naší národní literatury. Stala se nejen tématem mnoha divadelních a filmových adaptací, ale i žádaným předmětem sběratelského či bibliofilského zájmu. V „obrazech venkovského života“ se tak před generacemi čtenářů znovu a znovu promítá autorčina dojemná vzpomínka na dětství, z níž stvořila literární typ ideálně kladného českého

Byli jednou dva lidé, muž a žena, kteří se měli moc rádi a z jejich lásky se narodil syn. Jenže ona byla v té době vdaná za někoho jiného. Rozvedla se, vzala si otce svého dítěte a hezky si žili. Ale pak se zabila v autě. Biologickému otci bylo dítě odebráno a bez ohledu na to, že měl testy DNA. Syn se přece narodil ještě za předchozího vztahu. Syna umístil stát v dětském domově, aby byl v bezpečí

Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém

Az élet máshol van - ma már szállóige a rimbaud-i sor, s ebben nem kis szerepe van, hogy a világhírű cseh író, Milan Kundera még a 60-as évek végén Csehszlovákiában írt, de már francia nyelven, 1973-ban megjelent regényének címéül választotta. A 30-as és 40-es évek Prágájában játszódó, hol barokkosan zsúfolt, hol szürrealisztikusan látomásos, ám mégis realisztikus, széles ívű társadalmi és emberi tablót

Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?

Literární událost roku v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99 Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí

Od sametové revoluce přes Nagano až k dospělosti Všechno, co neuložíte, se jednou ztratí. A ztratit vzpomínky na dětství a dospívání v devadesátkách a na přelomu tisíciletí, to by byla škoda. V této knize nejsou ty vaše, ale spousta z nich vám bude povědomá. Jsou dětsky naivní, pubertálně vzdorné a taky dospělácky bolestné. Budete se u nich smát, pokyvovat hlavou a pocítíte úlevu, že v tom všem zmatku,

Knížka líčí humornou formou skutečné události, které většinou prožila autorka, učitelka na základní škole. Postavy v knize mají pouze odlišná jména a pohlaví a upraven je i sled některých příběhů. Čtenář může nahlédnout pod pokličku reálných školních dnů na základní škole, o kterých autorka píše čtivě a s nadhledem. Možná se čtenáři vybaví jeho školní léta, zamyslí se či zasměje a možná se po přečtení

Autorka se vrací do dětství v naději zlatých let šedesátých a dospívání pod tlakem normalizačního lisu. Porodní bolesti sametové revoluce rezonují s těmi jejími. Znovu zažívá akceleraci a entuziasmus porevoluční doby, pro ni zatížený rozpadem rodiny, péčí o matku, ztrátou toho nejbližšího, a neustálým tryskem za hyperkinetickým synem. Představení se nachyluje k poslednímu dějství. Chybí role i pointa.

Ve svém čtyřiadevadesátém roce se autor několika desítek divadelních her, románů, memoárománů a filmových scénářů Pavel Kohout rozhodne pod „anonymním pseudonymem“ Pako naskočit znovu do nekončícího štafetového závodu – už se čtvrtou generací literátů a čtenářů doma i ve světě. Zvolí k tomu náročnou „svěrací kazajku“ dramatických i anekdotických monologů, které se vážou ke každému z roků jeho života,

Přespadesátiletý novinář a spisovatel se chystá razantní změnou zachránit svou identitu od totálního vyhoření. Rozhoduje se vystoupit z rozjetého vlaku a konečně najít čas na velké věci svého života. Potkává mladou ženu, která ho zatahuje do temné komunity lidí, žijících virtuální realitou a jejichž vztahy jsou daleko za hranicí toho, co generace přespadesátníků považovala za normu. Muž se pokouší

K 100. výročí 1. vydání Čapkových Italských listů (1923), cestopisných fejetonů z dvouměsíční cesty autora za slunnou oblohou a klasickou výtvarnou kulturou, nabitých podněty, narážkami, hrou s ironií, jazykovým humorem a konfrontujících slavné památky s momentkami z ulice, vycházejí tyto coby II. díl výjimečné edice navazující formátem i grafickou úpravou na již vydané Obrázky z Holandska. Zahrnuje

Měl to být příjemný víkend, setkání se starými přáteli, v chalupě v zastrčeném koutě pod šumavským Boubínem. Ale místo dobré nálady, jídla, pití a vzpomínání na hudbu a lásky jejich mládí přišla… Katastrofa. Ze dne na den smetla z povrchu Evropy vyspělou civilizaci a s ní i život, jak ho znali doposud. Dokážou se naši obyčejní „hrdinové“ v nejlepších letech zorientovat v nové realitě a zajistit přežití