Hospodská litanie, dvacáté století v jedné nikdy nekončící větě, obyčejné pábení nebo skutečné vzpomínky? (...ale ten nejvýznamnější to byl určitě král Michal to byl opravdu fešák a ten kůň co na něm jezdil to byla vlastně stará herka ale když na něm jezdil pomalu nebylo to poznat protože byl drezírovanej a když mu ho někdo ukradl a my jsme ho pak snědli v guláši byl strašně tvrdej ale vyhodit to ne

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí. V jeho křivolakých, složitě spájených obrazech ale zdaleka není vložen jen autorův cit pro bizarnost, hru, významy a zvuky jazyka: jejich smysl je nečekaně zvrstvený, jiskří v elektrizujících výbojích ze styku

Výbor z milostné poezie.

To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených

V psychiatrickém centru začíná sezení. Krabice nedoručených dopisů svede dohromady umělce s pubertálním nacistou. Čtveřice chlapců užívajících si prázdnin nalezne oběšence a vezme ho do party. Pan Volavka slavně povstane z bažin invalidního důchodu. Konec světa bohužel nenastane. Kytarista legendární rockové skupiny Ilegální substance uvízne ve výtahu se svou největší fanynkou. Antihrdinové vypointovaných

Sbírka básní o tom, že v životě může kohokoliv z nás potkat něco zlého. Básně plné srdceryvných slov, která poukazují na to, že bolest a trápení jsou nevyhnutelnou součástí života. Sbírka je ale také plná slov pohlazení, povzbuzení i inspirativních slov, která dokážou probudit duši a přimět k zamyšlení. Sbírka vyzdvihuje myšlenku, že i obyčejné věci jsou něčím skvostným, pokud na ně dokážeme nahlížet

Básnířka Lydie Romanská vytvořila v rozmezí let 2019 až 2021 rukopis nové básnické sbírky, kterou nazvala Zpovídat se z poezie. Pokračuje v principu, který je evidentní z jejích posledních knížek, a sice vnímání poezie jako nové skutečnosti, samostatného artefaktu neovlivněného zažitými principy práce s tématem nebo logikou, jak jej vyznával francouzský literární teoretik Henri Bremond a u nás kritik

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti.

Zrychlila doba? Kdo ví... Ale Miloň Čepelka, alespoň pokud jde o poetickou formu v této knize, zrychlil bezesporu. Mezi druhým a třetím svazkem čekali haikumilové dlouhých osm let, a teď na čtvrtý jen dvě. A je to dobře. Znovu se mohou ponořit do magické triády pět-sedm-pět a nahlédnout do básníkovy duše mezi rozletem a úsporností. Mění se doba? Opět to není jisté. Ovšem měníme se my, a je to přirozené.

Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim (Už jdeš, jen ses zamyslel.), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské logiky snu (Zjistit, které noční zvíře spásá ocúny.), tu k rovině experimentu (Sny o snech. Moci si vybrat, vzpomněl by sis na něco jiného.). Nejvíce sympatické se však jeví nejen opakované

Básnická sbírka rozdělená do ročního cyklu, poskládaná ze čtyř částí: jaro, léto, podzim a zima. V každé části je osm básní, které korespondují s daným ročním obdobím. Jsou to básně pro radost i k zamyšlení, prostřednictvím nichž se můžete ponořit do přírody nebo jen tak rozjímat o přátelství či lásce.

Básně Ivana Martina Jirouse z let 1981 - 1987. V autorově poezii se zcela programově odráží společenská a politická situace uvedeného období. Autor zde vykresluje portréty svých přátel, v drtivé většině vězněných tehdejším režimem. I proto lze tuto poezii nazvat jako angažovanou a angažující se.

Knižní debut básníka z generace první poloviny 60. let, šéfredaktora časopisu Tvář, ukazuje, jak pestrá a zajímavá tato generační básnická vlna v české literatuře byla a je. Jan Nedvěd začal psát básně v době, kdy debutovali jeho vrstevníci Ivan Wernisch či Antonín Brousek, své básně tehdy však zveřejňoval jen minimálně. Šlo o střídmé, civilní, věcné básně. Ukazoval se zde již jeho sklon k vypointovanému

Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem, Smrt

Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými – odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další). V letech 1943–46 vznikla

V básnické sbírce Píseň zamilovaného Misogyna Jiřího Měsíce si poezie žádá ke svému slovu rytmus a hudbu. Je intuitivně psána pro potřebu kontaktu s lidským hlasem, s výzvou k okamžitému úspěchu nebo zavržení. Otevírá se v ní svět emocí sdělných a jasných, ještě patrný v renesančním aristokratickém i lidovém projevu. Svou roli tu hraje i básníkův zájem o anglicky psanou literaturu, která je hlavně

Vše, co jste chtěli vědět o Lehkoživovi a báli jste se zeptat, najdete v jeho básních. Dlouho očekávaná třetí sbírka dnes již nepominutelné postavy české básnické scény.

Básničky Honzy Volfy.

Básnická sbírka. Český text

Druhá básnická sbírka autora. Tentokrát o slané vodě Jadranského moře a jednoho z jeho ostrovů, který autora očaroval. Jde o nekonformní pohled na chorvatský Pag, pohled velmi se lišící od povrchního přehlédnutí během letní dovolené.