Vrásky jedné rusovlásky jsou souborem mikropovídek ze života jedné mladé dívky, která se snaží vypořádat se svým vnitřním démonem - schizofrenií. Několik málo (mikro)střípků že života sužovaného schizofrenií. \"Seděla na židli se zavřenýma očima. Tělem jí prostupovala neuvěřitelná bolest. Položila hlavu na stůl. Nemyslela na nic. Jen na to, co prožívá byla jako tlející strom v hlubokém lese, jako plesnivý

Věříte, že každý člověk, který někdy vstoupil nebo ještě vstoupí do vašeho života, je do něj poslán z určitého důvodu? Má vás něco naučit nebo vy můžete něčím prospět jemu? Mnohdy ani nezáleží, jak je daná osoba stará, odkud pochází a jakým způsobem vlastně došlo někdy až k tak zvláštnímu či přímo výjimečnému setkání. Přesně takto to cítí i nová ošetřovatelka Mirka, která po škole zakouší své první

Výbor divadelních skečů z legendárního surrealistického cyklu, v němž černý humor pokládá na lopatky nejen každého z Vás!

Mladá debutantka stvořila sugestivní a věrohodnou novelu z prostředí severobritského rybářského městečka Whitby v yorshirském kraji 50. let. Jeho vypravěčem je dvacetiletý příslušník jisté (tehdy zcela automaticky zavrhované) menšiny, jemuž v rychlém sledu po sobě zemřou oba rodiče – příjezd na jejich pohřeb s místní komunitou, zbytkem jeho rodiny a hlavně s ním samým pořádně zamává. Řemeslně brilantně

Sbírka próz Přátelé od Najsky je záměrně poskládána ze stylově různorodých textů. Její autor, hledající možnosti a hranice žánru povídky, v ní střídá civilní vyprávění s alegorií či básní v próze; autenticky působící dialog s parodií či fiktivními dopisy. A o čem tyto povídky jsou? O vášni k cestování, o málo známé kráse industriálního prostředí, o hloupé minulosti i surreálné budoucnosti a o ledasčem

Memoárová kniha Samuela Jana Hejzlara Na háku volně navazuje na předchozí díl vzpomínek Na hraně koncentrující se na život v Liberci a bývalém sudetském pohraničí v těsně poválečném období. Tentokrát se autor detailně, často humorně, každopádně vždy s nadhledem barvitě a sugestivně rozepisuje o dvou letech povinné vojenské služby 1957 58, kterou tento pevně věřící muž absolvoval především v západočeském

Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatove, zatímco \"román v dopisech“ s prvky \"road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obe titulní prózy jsou situovány do \"temného stredoveku“, do doby beznadeje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní

Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce vtělil do povídkových příběhů, které jsou spjaty s konkrétními hrdiny a krajinou. Jeho nejnovější kniha se

Novelka, příběh mladého vysokoškoláka, který hledá smysl života, knížečka plná nejrůznějších úvah.

Po transplantaci srdce se Franc Bašta probouzí se zvláštními pocity melancholie. Brzy vyjde najevo, že mu bylo nedopatřením transplantováno srdce zlomené nešťastnou láskou k někomu, koho vůbec nezná. Nezbývá mu než se vypravit napříč Českem a odhalit, do koho byl jeho dárce zamilovaný. Ve světě, kde se současná doba střetává s pohádkami a živým folklorem, ve světě transplantovaných zlomených srdcí,

Když prohraješ, musíš sníst padesát masových kuliček se šlehačkou! Příběh dává nahlédnout pod pokličku práce ve velkém obchodním řetězci s nábytkem, kde dochází k nejrůznějším situacím jak mezi zaměstnanci, tak se zákazníky. Martina, která je právě přijata, se postupně seznamuje s novými kolegy, z nichž někteří řeší nejen pracovní problémy, ale i soukromé záležitosti. Postupně zjišťuje, že jako skoro

Román o osudových láskách, odchodech i návratech Čechů, kteří na konci 19. století přišli na Volyň za lepším. \"Toto druhé vydání (po 25 letech) aktualizovala sama doba. S válkou na Ukrajině se kniha a osudy v ní stávají ještě mnohem naléhavějšími.\" Martin Vopěnka Pradědeček Jan Sládek, druhý syn sedláka z Podřipska, chtěl původně přesídlit do Ameriky, ale neuměl plavat a oceánu se bál. Vydal se na

Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy. Variabilní, žánrově nezařaditelné povídky jsou otevřeně ovlivněné psychoanalýzou a fenomenologickou tradicí. Samotný název sbírky vychází z Lévinasovy koncepce času jakožto „odkládání smrti“

Po novele Hliněné dny se Stanislav Beran vrací s porcí povídek, žánrem, ve kterém je nejsilnější Scházíme se u stolu posetého drobky příběhů lidí účtujících s minulostí i se svými neúmyslnými a často nemilovanými rolemi, s lidmi těžce zápasícími s přítomností. Je možné trávit čekání na smrt vlastního dítěte nad křížovkou? Co spatří taxikář před gymnáziem? Má tetování duši? A má ji vysloužilý komunista,

Bangalore, Indie. Hotel konferenčního centra je pro Tomáše přijíždějícího na mezinárodní vědeckou konferenci jako malý ostrov známého vyspělého světa v moři hluku, smradu a vřavy rozvojové Indie. Vystaven zmatku a přelidněnosti města se hrdina snaží vyrovnat s kulturním šokem a pocity vykořeněnosti. Do kontrastu s jeho neklidem uprostřed chaosu neznámé země jsou postaveny jeho vzpomínky na osamocené

Básník, prozaik, dramatik a publicista Viktor Dyk se v této novele (časopisecky 1911–1912, knižně 1915) inspiroval starou saskou pověstí, již použil jako volný rámec pro vyprávění o tajemném poutníkovi, který na žádost občanů očistí svou píšťalou hanzovní město Hammeln od krys, avšak rozčarován malodušností konšelů a zrazen v lásce, zneužije píšťaly a odvede za trest celé město do zkázy. Protipólem

Kniha vypráví o ženě, psycholožce terapeutce, která se během své meditace setkala s Duchem jednoho svého života, velice pestrého a dobrodružného života, kdy si dovolila žít naprosto tak, jak chtěla. A tento velmi svobodomyslný duch ji nyní vstoupil do současného života, aby si uvědomila svoji strnulost i zaseknutí se v pravidlech a morálních zásadách, bez kterých si už svůj život nedokázala představit,

Dita Krausová (nar. 1929), jejíž válečné zážitky inspirovaly španělského autora Antonia Iturbeho k bestselleru Osvětimská knihovnice a která své osudy shrnula v autobiografii Odložený život (2018), nyní přibližuje životní pouť svého manžela. Válečné události zavedly Otu B. Krause (1921–2000) nejprve do terezínského ghetta, pak do osvětimského pekla, kde jako vychovatel působil na dětském bloku, a následně

Hlavní hrdina novely, zubní lékař, bilancuje život a díky své dospělé dceři dospívá k rozhodnutí napravit to, co ve vztahu ke své dávné lásce pokazil.