Ostříhat vlasy, zapomenout na svobodu, opustit holky i sny. A možná přijít o život. Devatenáctiletý Luba nastupuje k výkonu základní vojenské služby do dalekého Bakova nad Jizerou, stejně jako jeho vrstevníci, jen nerad a z donucení. Dlouhé vlasy si stihne ostříhat ještě před nástupem do přijímače a o fesťácích a neoficiální muzice raději pomlčí. Jen to milované pivko mu bude na vojně scházet! To vše

Co všechno nevíme o svých nejbližších? Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu,

Cesta z Reichenbergu do Hejnic se klikatí strmým, zalesněným průsmykem. Stmívá se, nad horami vyje a běsní sněhová bouře. Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který prchá před svou minulostí – a doktor Šulc, podivínský lékař z Vídně. Ti dva mají pramálo společného, brzy se však ukáže, že je dohromady nesvedla náhoda, ale něčí lstivý úklad. Oba vědí až příliš o

Poté, co ji opustí „největší láska jejího života“, zanevře Agáta na muže a rozhodne se budovat kariéru jako šéfredaktorka společenského časopisu a žít už navždy sama. Muže do svého života pustí jen občas, každého jen na jednu noc. Osamělost si nepřipouští, raději se vrhá do práce. Pak jednou, když hledá u rodičů v malebné chaloupce v Malé Úpě, kde vyrůstala, svůj rodný list, nalezne na dně šuplíku

Říkali mi – „kdo se ptá, moc se dozví“, „když budeš zvědavá, budeš brzo stará“, „radši se neptej“. A já měla tolik otázek! Občas jsem cítila odvahu se zeptat, ale po ironických a neupřímných odpovědích jsem se ptala „pro sebe“. Prý „jsem zvědavá“! Ano. A tato energie mě vedla zkoumat a ptát se života. Život mi po mnohých otázkách zadaných do nitra začal odpovídat.

Srdceryvné vyprávění očima toulavého psa Gumpa. Příběh o cestě plné překážek a pastí, o lásce, která má sílu dosáhnout až za duhový most, o neochvějné psí obětavosti položit život za svého páníčka, o naději, kterou nespoutá ani ten nejpevnější řetěz, ale také o zvířecí moudrosti, která nám lidem otevírá oči.

Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální

Obyčejný život je jakýmsi životopisem na první pohled obyčejného člověka, v němž on sám vzpomíná, hodnotí své životní šance a postupně objevuje skryté podoby své vlastní osobnosti i svého nitra. Obyčejný život, Hordubal a Povětroň patří k vrcholům tvorby Karla Čapka. Tvoří volnou trilogii, v níž se projevuje jeho humanismus, pochopení a soucit s obyčejným člověkem.

Vykouzlí vám na tváři úsměv vzpomínka na pořekadla nesnesitelné tety Kateřiny, filipiky doktora Vlacha, odvahu slečny Barbory, suchý anglický humor, a především nevypočitatelné nápady a úskoky svérázného sluhy Saturnina? Vaši oblíbení hrdinové jsou zpět! Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto v domě u dědečka, jak jej mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího

Mozaika neobvyklých příběhů z psychiatrie. Mladý lékař vypráví, jaká dobrodružství podstoupil, aby pronikl do světa svých pacientů a mohl jim porozumět, a jak se psychiatrie stala jeho životním posláním. V psychiatrickém pavilonu na Zlatém návrší se výstřednosti života jeví přece jen v normálnějším světle, jinak by se nedaly pochopit. Mladý psychiatr sestavuje mozaiku svých prvních zážitků na klinice,

Dorota si ve vězení odpykává trest za krádeže a v jeho rámci pracuje v hospicu v klášteře boromejek. Krásná, vášnivá a bezprostřední Dorota se zde setká s nepříliš půvabnou sestrou-boromejkou Leticií, plnou pokory a lásky k Bohu, která se do kláštera uchýlila po zklamání v lásce. Obě ženy vidí u té druhé to, co jim samým chybí. Dorota podvědomě touží po klidném domově a klidném životě, Leticia touží

Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?

Dějiny minulého století optikou jedné rodiny, která sleduje z balkonu své chaty v srdci Čech postupně německé i sovětské tanky a z dočasné emigrace v Západním Německu prvního člověka na Měsíci. Ve vyprávění i kolážových ilustracích se tak protínají individuální a místní osudy s událostmi celonárodního významu, doplněnými půlstránkovými vysvětlivkami dané doby a poznámkami pod čarou, kde mají prostor

Mladý učitel Martin přijíždí do provensálského pohoří Luberon, které na první pohled připomíná ráj jako z pohlednice. Martin, nadaný zvláštním talentem, sem následuje tajemnou vůni ještě tajemnějších lanýžů, o nichž zatím jen sní... Co když ale hlavním motorem jeho hledání není pouze touha najít \"černý diamant\"? V pátrání téměř detektivním nás autorka tentokrát seznamuje s méně známou stránkou života

Do butiku úspěšné návrhářky Lucie vejde Anna, mladá studentka filozofické fakulty, která si chce koupit nový kabát. Nesetkává se jen zákaznice s prodavačkou, ale především milenka s manželkou. Anna udržuje tajný poměr s Luciiným manželem a přišla pohlédnout do očí své konkurentce. Netuší však, že Lucie přesně ví, kdo do butiku vkročil. Atmosféra houstne a ožívá příběh dvou rozdílných životních cest,

Vždycky jsem měla dva domovy. Jeden byl v bytě na sídlišti, kde jsem chodila do školy, a ten druhý měl kola a patřilo k němu obsluhování autodromu. Osud nám ale do života přináší různá překvapení a já začala zjišťovat, že nejde donekonečna dělit síly mezi dva světy, které se od sebe tolik liší. Ježdění s kolotoči jsem milovala, stejně tak jsem ale milovala kluka, který s nimi neměl nic společného…

V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci

V červnu roku 2018 přivezli do nemocnice St. Paul ve Vancouveru neznámého muže, jehož objevili indiánští lovci na břehu divoké řeky v oblasti Yukonu. Neznámý v bezvědomí vypráví, záznamové zařízení běží. Mluví o spisovatelce Sofii Hartenové, která je již delší dobu na listině pohřešovaných. Příběh byl sepsán na základě skutečných událostí, má však svoji literární podobu. Ohromující vyprávění Pavla