Básnická prvotina Natálie Nerové přichází po mnoha letech, kdy tato autorka, píšící ve dvou jazycích, časopisecky publikovala doma i v zahraničí. Mapuje, glosuje a reflektuje vykořeněnost někoho, kdo strávil mnoho let jinde a nyní se vrací do původní vlasti, aby narazil na zjištění, že vlastně nikam nepatří. Relativně krátký soubor zahrnuje básně z poslední doby, zejména posledních dvou let. Úhel pohledu

Třináctá sbírka „žijícího klasika“ české poezie, obdivovaného barda Víta Slívy, koncentruje nejvyšší kvality básnictví tak, jak je Slíva svou tvorbou ztělesňuje: myšlenkovou pronikavost a nedostižnost v uchopování, rozžíhání a zastavování životní zkušenosti, otevřenost v citlivosti a jazykovou a vyjadřovací nasycenost – jednoduše krásu, jíž se lze chytit jako bóje na otevřeném moři a zachránit se.

Reprezentativní výbor z básnického, prozaického a publicistického díla Vítězslava Hálka (1835—1874) má ambici shrnout jeho nejvýznamnější a zároveň čtenářsky dosud živé práce. Obsahuje dvě nejznámější Hálkovy básnické sbírky Večerní písně (1858) a Pohádky z naší vesnice (1874) a dále čtyři povídky (Muzikantská Liduška, 1861; Domácí učitel, 1867; Na statku a v chaloupce, 1871; Poldík rumař, 1873), reprezentující

Čtvrtá kniha básní Jaroslava Hutky. Přestože Hutka je právem vnímán především jako písničkář, jeho tvorba básnická a prozaická tvoří většinu jeho literárního díla. Ve sbírce Karanténa (2000) poznáváme Hutku jako básníka, kterého známe zejména ze sbírek Koryta krve a Hořký déšť. Tedy jako toho, kdo dokáže v jednom asociativním proudu propojit existenciální rozměr každodennosti, osobní deník, aktuální

Krása života je v tom, že se okolo nás neustále něco děje, ať už jsou to věci milé, anebo nemilé. Tato sbírka básní pojednává právě o běžných věcech v životě, ať už je to láska, která nás naplňuje, či láska, která se ztrácí, a přichází rozchod. I to je potom jeden z důvodů, proč člověk navštěvuje všelijaké bary v domnění, že přítel alkohol na okamžik pomůže. Časem přijdete na jiné myšlenky a jak se

Ve své jedenácté básnické sbírce Hana Karolina Kobulejová osobitě otevírá náměty, jež jsou základem jejího poetického cyklu. Vytvořená elipsa dává šanci sledovat pouť slunečního paprsku, který umožňuje známá zátiší spatřit nově. Nalézání citu a vzájemné blízkosti, pronikání pod povrch věcí, jevů i neobvyklých dojmů, to je jen několik z mnoha aspektů, kterými čtenářům odhaluje svůj niterní svět. Prostřednictvím

Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá

Název debutní sbírky Tomáše Tomáška vyznačuje dvojí pohyb, dvojí způsob vzniku hornin, a to usazováním a vyvřením. Tento základní obraz – v jedné, druhé, či obou složkách pohybu – prostupuje komplementárně jak motivickou, tak stylovou stránkou této poezie. Děje (slovesa) jsou tu na jedné straně substancializovány („v prosátém světle / zajíkavý / ptačí zpěv // na vrcholu / osamělé místo / modliteb“),

Od lásky k lásce- téměř dvě stě básní ze setkání s Múzou, osmá lyrická sbírka bohumínské básnířky, podobající se předchozím, východní filozofií, setkáním a splynutím s přírodou, básně osvobozené mysli a svobodné duše, ženské zralosti a hrdosti člověka, básně- improvizace, ukazující cestu od náhodné lásky k lásce hluboké a lidské, k lásce s velkým L .

Překvapivá sbírka básníka, jehož verše lze dávno spolehlivě rozpoznat v mnohohlasí české poezie Dne 8. září 1522 po vyčerpávající tříleté plavbě dorazila do Sevilly „poslední zbídačená loď velké Magalhăesovy flotily / přetížená hřebíčkem, / osmnácti muži / a zprávou, / že Země nemá okraje, a tedy spočinutí“. Přesně po pěti stech letech, 8. září 2022, vychází nová kniha Petra Hrušky, která je částečně

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti.

Další básničková knížka Honzy Volfa.

Druhá sbírka hanáckého autora, kniha poesie prosté a krásné.

Sbírka básní, kterou autor hodlá naplnit populární, jinak však neúspěšné heslo \"Třikrát a dost!\" Zdeněk Dragoun Narozen 28. 10. 1946 v Březnici, žije v Praze, povoláním archeolog.V roce 1991 vydal v nakladatelství Paseka sbírku Říkanky k pivu, vínu, chlebu a vodě (2. rozšířené vydání 1992). V roce životního jubilea mu péčí přátel vyšla další útlá knížka Měrný pes (Nakladatelství Zdeněk Cibulka -

Pohádková vyprávění a básnění Pavla Zdražila jsou naivní pouze zdánlivě. Jakmile se do světa jeho postav a postaviček trochu víc ponoříme, můžeme hned ucítit množství vnitřních souvislostí a odkazů k širokému kontextu literatury, která nás nechce jen pobavit a zabavit. Jakýmsi nevyřčeným, ale o to účinnějším dopadem je něco jako zasvěcení, setkání s tajemstvím. Tento způsob tvorby, která má v sobě

Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými – odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další). V letech 1943–46 vznikla

Tento špalíček veršů a báchorek z imaginativního pera Anatola Svahilce, předního pábitele a životabudiče české slam poetry, obsahuje jeho majstrštyky z let 2016 a 2017, která strávil jak jinak než rozesmíváním posluchačů od Aše po Košice. Motiv cesty se prolíná všemi básněmi, byť jde třeba o putování tetovací jehly po kůži či karambol na eskalátoru. Anatol táhne s ptáky, prchá z Golgoty, ztrácí se

Chtěli jste někdy vědět, jak se liší mozek lidojedů a zda ananas poslouží jako erotická pomůcka? Toužili jste někdy po tom zjistit, jak daleko dojede don Quijote na svém chudokrevníku a jak vypadají liduprázdné davy? Víte, že feminista je žena v mužném čísle? Že nejlepší je přihnojování zvířat čistě přírodní umělou výživou a tříuchý varan je ideální nenáročný domácí společník? Měli jste někdy malého

Sbírka poezie.

Epitaf černé kočky je básnickou sbírkou autorky Lucie Faloutové. Kniha, jež je autorčinou prvotinou, obsahuje devatenáct lyrickoepických básní. Baladické ladění veršů, stejně jako problematika mezilidských vztahů a otázka viny a trestu jsou inspirovány Erbenovou Kyticí. K dosažení dějového spádu a určitého napětí autorka rovněž využívá rýmování a pravidelnou rytmizaci. Z hlediska ukotvení v určitém